- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Podobné dokumenty
Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Cytologie. Přednáška 2010

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Cytologie I, stavba buňky

organismus orgány tkáně buňky

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Základy buněčné biologie

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Buňka. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Prokaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Buňka. Základní funkční a morfologická jednotka mnohobuněčného organizmu, schopná samostatné existence in vitro za vhodných podmínek

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

Prokaryotní a eukaryotní buňka

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Buněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie


Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

Eukaryotická buňka. Milan Dundr

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

Schéma rostlinné buňky

sloučeniny až 90% celkové sušiny tuk estery vyšších mastných kyselin a glycerolu

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

Základy histologie. prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Recenzovaly: doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc. doc. RNDr. Viera Pospíšilová, CSc.

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2

prokaryotní Znaky prokaryoty

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

Inovace studia molekulární. a buněčné biologie

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Obecná biologie Slavomír Rakouský JU ZSF

Biologie buňky struktura

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

/2012. Mgr. Hříbková Hana Biologický ústav LF MU Kamenice 5, Brno

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

BIOMEMBRÁNY. Sára Jechová, leden 2014

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

1. Buňka základní funkční jednotka organismu

Energetický metabolizmus buňky

5. Lipidy a biomembrány

Vnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu

Karyokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.

Mitochondrie Buněčné transporty Cytoskelet

Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Lipidy a biologické membrány

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Gymnázium Janka Kráľa, Ul. SNP 3, Zlaté Moravce. RNDr. Renáta Kunová, PhD. BIOLÓGIA Pracovný list 2 Téma: Bunka (cellula)

Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek

Mendělejevova tabulka prvků

Otázka: Metabolismus. Předmět: Biologie. Přidal(a): Furrow. - přeměna látek a energie

Sada I 13 preparátů Kat. číslo

Transkript:

Buňka buňka : 10-30 mikrometrů největší buňka : vajíčko životnost : hodiny: leukocyty, erytrocyty: 110 130 dní, hepatocyty: 1 2 roky, celý život organismu: neuron počet bb v těle: 30 biliónů pojem buňka : Hook 1665 popis jádra: Purkyně 1825 buňka jako základní jednotka organismu: Purkyně 1837 buněčná teorie: buňka je základní funkční a strukturní jednotka organismu: Schwann a Schleiden 1839 rozvoj poznatků: objev světelného mikroskopu: A.van Leeuwenhock 2000 zvětšení elektronový mikroskop : 180 200 000 zvětšení

Stavba buňky : 1) jádro - 1 2 v buňce, kulovitý až oválný charakter - obsahuje chromosomy = DNA + proteiny nositelé genetické informace - chromosomy viditelné jen u dělící se b. - v interfázi dekondenzov.chromosom = chromatin hetrochromatin, euchromatin - euchromatin - transkripčně aktivní - v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal CHROMOSOMY - ze 2 chromatid - primární konstrikce 2 raménka: p (kratší) a q (delší) - v oblasti prim. konstrikce: kinetochora (centromera) připojení tubulů dělícího vřeténka - lidské somatické bb diploidní sada chromosomů: 46 chromosomů = 23 homologních párů - 1 pár = 1 chromosom otcov.původu + 1 chromosom mateřského původu - 22 párů oba chromosomy vzhledově totožné autosomy 1 pár pohlavní chromosomy : XX, XY - gamety (pohlavní bb) haploidní (jednoduchá sada) 1n = 23 chromosomů - interfáze: somatické bb žen: X chromosom je kondensovaný : Barrovo tělísko (sex chromatin, X chromatin) viditelné, u jaderného obalu, orientační určení pohlaví - karyotyp: seřazení chromosomů od nejdelšího po nejkratší JADÉRKO (nucleolus) - 1- x - stavba: RNA + bílkoviny + DNA - fce.: syntéza a dozrávání preribosomální RNA, RNA se v jadérku spojuje s proteiny ribosomální podjednotka JADERNÝ OBAL - 2 membrány s póry - fce: transport látek mezi jádrem a cytoplazmou

2)cytoplazma a) buněčné organely konstantní součást cytoplazmy, specifická struktura, specifické funkce MITOCHONDRIE: - kulovitá, oválná tělíska - částečně autonomní - vlastní DNA a ribosomy, nové mitochondrie dělením - přeměňují energii chemických sloučenin získanou jejich oxidací v energii makroergických vazeb ATP oxidativní aerobní fosforylace - stavba: zevní mitochondriální membrána - má kanálky průnik iontů a metabolitů z cytosolu vnitřní mitochondriální membrána vybíhá v kristy zde proteiny zajišťující transport protonů a elektronů (dýchací řetězec) matrix obsahuje enzymy Krebsova cyklu, ADP, ATP, DNA, RNA, ribosomy a proteiny RIBOSOMY - nejmenší organely - tvořeny dvěma podjednotkami: RNA a proteiny - volně, přichyceny na ER - polysomy shluky ribosomů - fce: syntéza proteinů pro vlastní potřebu ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM - systém cisteren, tubulů a váčků - metabolické fce proteosyntéza, sekrece - hrubé ER (granulační, zrnité) na povrchu ribosomy: fce: syntéza polypeptidových řetězců a úprava v cisternách ER odtud do GA - syntéza bílkovin určených na export - v sekrečních bb - hladké ER (agranulární) bez ribosomů fce: detoxikace, syntéza steroidů, metabolizmus glykogenu, zásoba Ca iontů ve sval.bb GOLDIHO APARÁT - 3 10 cisteren, váčků a vakuol - fce: konečná úprava většiny produktů buňky z nich sekreční granula dopraveny k využití LYSOSOMY - kulovitá tělíska - obsahují asi 60 enzymů štěpící biomolekuly - nitrobuněčné trávení, štěpení nitrobuň. struktur ENDOSOMY - vznikly pinocytózou - transportní fce b) cytoplazmatické inkluze intracytoplazmatické komponenty přechodné povahy, vznikají akumulací metabolitů nebo buněčných produktů,často zásobní fce - sekreční zrna (ve žlázových bb), zásobní látky - glykogen ve sval. a jaterních bb, lipidové kapky - adipocyty, krystaly - proteiny, ve varleti, pigmenty - melanin, hemosiderin, biliverdin, karoteny corpus luteum, prachové částice uhelné č., barviva tetování)

c) základní cytoplazma(hyaloplazma, cytosol) prostředí pro organely a inkluze - složení: voda, molekuly bílkovin, AK, sacharidů, kationy (K, Na, Mg. Ca), aniony (Cl, P) - v ní proteinová síť - cytoskelet - cytoskelet: mikrotubuly - protein tubulin, udržují tvar, pohyb bičíků a řasinek, transport, pohyb, mitóza, vyprazdňování sekrečních granul, fagocytóza mikrofilamenta - protein aktin, ukotvují membr.proteiny, změny tvaru při endo, exocytóze, buň.dělení, součástí myofibril ve svalu, udržuje tvar, inttracelul.pohyb, transport látek uvnitř b.,buň.dělení, pohyb b. v prostředí, opravné děje

3) plazmalema (buněčná membrána) - kontakt buňky s okolím - modifikace: mikroklky (u epitel.bb př. střevo enterocyty), flagellum (bičík spermie), řasinky (dýchací s.) - asociace se sacharid.molekulami glykokalyx - endocytóza transport makromolekul a větších částic DO buňky (přes buň.m.) fagocytóza (částice větší a pevné) buňka obklopí výběžky částici pinocytóza (vstup makromolekul) membrána se vchlipuje dovnitř cytoplazmy vznik pinocytárních váčků - exocytóza - transport makromolekul a větších částic Z buňky - mezibuněčná spojení a kontakty: zvyšují soudržnost bb, utěsňují intercelulární štěrbiny, komunikace mezi bb biomembrány: - polotekutý charakter (fluidní mozaika ), jsou neustále v pohybu a přestavbě - fce: a) rozhraní mezi b. a okolím, mezi jednotlivými částmi buňky b) transport: volně propustná pro vodu a některé prvky výběrově pro prvky a látky c) receptorová :podněty z okolí, buněčná dráždivost, rozlišení vlastních a cizích bb - buněčné struktury s membránou: plazmalema, endoplazmatické retikulum (ER), Golgiho aparát, mitochondrie, lyzosomy, endosomy, peroxisomy buněčné struktury bez membrán: ribosomy, mikrotubuly, ventrikl, filamenta - stavba membrány: tuky (fosfolipidy, cholesterol) + proteiny trojvrstevný vzhled tloušťka : 7 10 nm - dvojvrstva lipidových molekul orientovaných k sobě nepolárními řetězci MK (mast.kys.), polární č. obráceny navenek - proteiny: a) periferní: přemisťují se, princip fluidní mozaiky b) integrální: pumpy (transport iontů a molekul přes membránu, spotřeba E), kanály (selektivně propouštějí molekuly, uzavírají se a otevírají př. vznik a šíření nerv.vzruchu), receptory (specificky váží molekuly transport nebo signalizují přítomnost určité molekuly: př. účinek hormonu), strukturní proteiny (udržování struktury, mezibuněčné spoje)