OKRES DOMAÎLICE CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO
PlzeÀsko a Karlovarsko OKRES DOMAÎLICE Pohled od b valého vojenského objektu na Chloumku smûrem k jihu. Na pfiedcházející stranû: Pohled zv hledû na krajinu v okolí Trhanova. Okres DomaÏlice je pohraniãním okresem Západních âech. Jeho západní hranice je totoïná se státní hranicí SRN. Na severu hraniãí s okresem Tachov, na v chodû s okresy PlzeÀ-jih a Klatovy. Má rozlohu 40 km 2, 58 776 obyvatel a hustotu zalidnûní 52 obyvatel na km 2 (k 3. 2. 200). Nejsevernûj í bod okresu (49 38 53 s..; 2 59 0 v. d.) nalezneme,5 km severnû od obce Jivjany v lese na hfibetu u kóty 50 m n. m. a nejjiïnûj í bod (49 7 6 s..; 3 0 53 v. d.) v lese ve svahu km západojihozápadnû od osady Pfiední Fleky. Nejv chodnûj í bod (49 30 42 s..; 3 05 v. d.) se nachází na kraji lesa u kfiiïovatky polních cest 2 km severozápadnû od obce Str ãkovice. Nejzápadnûj í bod (49 36 34 s..; 2 33 47 v. d.) leïí na kraji lesa, v údolí Nivního potoka, 3 km severozápadnû od obce Îelezná. Vût í ãást území má pahorkatinn charakter a je zemûdûlsky kultivována. Hornatiny (âesk les) a vrchoviny (Chudenická a V erubská) jsou znaãnû zalesnûné. Slabû rozvinut prûmysl je koncentrován v nûkolika centrech (DomaÏlice, Kdynû, Hol ov, Hor ovsk T n, Bûlá nad Radbuzou a StaÀkov) a jen málo ovlivàuje stav pfiírodního a Ïivotního prostfiedí. Okresem prochází mezinárodní Ïeleznice PlzeÀ-Furt im Wald a mezinárodní silnice I. tfiídy ã. 26. Na území okresu leïí vût inou komplexy domaïlického krystalinika a moldanubika âeského lesa. V malé mífie jsou tu horniny granitoidního charakteru a relikty platformního pokryvu terciérního stáfií. DomaÏlické krystalinikum tvofií SSZ JJV pruh ohraniãen na západû tektonickou zónou ãeského kfiemenného valu. Plynule navazuje na horninové komplexy svrchního proterozoika v okresech PlzeÀ-jih a Klatovy; li í se od nich vy ím stupnûm metamorfózy. Skládá se z rûzn ch typû svorû, pararul a rohovcû. Podstatnou ãást krystalinika tvofií tûlesa hlubinn ch hornin, vût- 82 DO 2
Okres DomaÏlice ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY inou bazického rázu (diority, gabra, amfibolity). Ekonomicky v znamné byly ãoãky pegmatitû v nejrozsáhlej ím bazickém pobûïovickém masivu. Kyselej- í typy hlubinn ch hornin nalézáme v kladrubském masivu, v pfiilehlé kruhové struktufie sedmihorského pnû a v men ích masivcích a pních (napfi. babylonsk a mráãnicko-jeníkovsk masiv). V jiïní ãásti okresu leïí ãást bazického kdyàského komplexu, kterému je pfiisuzováno svrchnoproterozoické stáfií. Je charakterizován pfiítomností gaber, gabronoritû a amfibolitû. Podél hlavních tektonick ch zón se v zaklesl ch krách zachovaly relikty tûrkopískû terciérního stáfií. Nejvût í z nich se rozkládá mezi Nov m Kramolínem a Chodovem, men í relikty leïí jihozápadnû od Hor ovského T na. Území leïí pfieváïnû v centrální ãásti umavské geomorfologické soustavy, DO 3 83
PlzeÀsko a Karlovarsko KRAJINN POKRYV jen jeho severov chodní ãást zasahuje do Poberounské soustavy. Z celkû umavské soustavy je nejv raznûj í pásmo âeského lesa, dosahující v jiïní ãásti svého v kového maxima horou âerchov (04,8 m n. m. nejvy í bod okresu). V erubská vrchovina, nápadná sníïenina mezi umavou a âesk m lesem ve své vy í jihov chodní ãásti dosahuje Jezvincem v ky 739, m n. m. a KameÀákem 75,3 m n. m. V chod okresu uzavírá stfiední a západní spilitové pásmo Chudenické vrchoviny, protáhlé ve smûru JZ SV s nejvy ím vrchem Korábem (772,9 m n. m.), le- Ïícím ve stfiedu pfiíãného amfibolitového hfibetu. Severov chod okresu klesá pfies niï í Merklínskou pahorkatinu (Trn 56,2 m n. m.) aï k nejniï ímu bodu okresu, kter m je hladina fieky Radbuzy na severov chodní hranici okresu (345 m n. m.). Na severu okresu leïí jednotka Sedmihofií (Racovsk vrch 69,2 m n. m.). Vzhledem ke znaãn m rozdílûm v nadmofiské v ce se v okresu DomaÏlice nachází jak mírnû teplá, tak chladná klimatická oblast (Quitt, 97). PrÛmûrné roãní teploty vzduchu se v niï ích a stfiedních polohách pohybu- 84 DO 4
Okres DomaÏlice jí mezi 7 8 C, ve vy ích a horsk ch polohách mezi 4 5 C. Absolutní namûfiená teplotní maxima dosáhla 37 C, absolutní minima 28 C. Poãet mrazov ch dnû kolísá mezi 0 a 60, poãet letních dnû mezi 20 a 40 roãnû. Pro zdej í klima je typické jeho zdrsàování od v chodu na západ, v závislosti na nadmofiské v ce. Dlouhodob prûmûr roãních úhrnû atmosférick ch sráïek ãiní 550 650 mm. Vy í polohy, zejména vrcholové partie âeského lesa, patfií k nejde tivûj ím oblastem regionu s úhrny 000 200 mm. Maximální v ka snûhu v âeském lese dosahuje v únoru a bfieznu aï 50 cm. Na severu a severov chodû okresu jsou v zimû ãetnûj í inverze, které sem zasahují z PlzeÀské kotliny. Západní a jiïní ãásti území jsou naopak velmi dobfie provûtrávány a ãetnost inverzí je nízká. Pfievládá jihozápadní a západní proudûní vzduchu. Zneãi tûní ovzdu í má klesající tendenci a na vût inû území nepfiesahují prûmûrné roãní imisní koncentrace SO 2,NO x a pra ného aerosolu hodnotu 0 aï 20 µg m 3. Pfiíhraniãní oblasti a âesk les jsou je tû ãistûj í. Pouze ve vût ích sídlech (napfi. DomaÏlice, Kdynû, Hor ovsk T n, Hol ov a StaÀkov) s prûmyslem a silnou dopravní zátûïí, popfi. v men ích sídlech situovan ch do patnû provûtrávan ch kotlin a údolí, je zneãi tûní ovzdu í vy í. âesk m lesem a V erubskou vrchovinou probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Labem (Severní mofie) a Dunajem (âerné mofie). Vût ina území okresu náleïí k povodí Labe, jiïní svahy V erubské vrchoviny a západní svahy âeského lesa jsou odvodàovány do Dunaje. Okres DomaÏlice patfií do povodí Radbuzy, která pramení,5 km severov chodnû od obce Závist. Jejími hlavními pfiítoky jsou âerchovka, Zubfiina a Merklínka. Hraniãní oblasti jsou odvodàovány Nemanick m potokem a âern m potokem do Schwarzachu a Koubou do ezné (Regenu). Oblastí s nejvût í vodností je pohraniãní âesk les (aï 5 l s km 2 ). Smûrem k severu vodnosti ub vá dosahuje hodnot do 6 l s km 2. Cel okres náleïí do oblasti s malou retenãní schopností. Rozkolísanost od- 2 Soustava rybníkû u Postfiekova. 2 Interiér bukového lesa v navrhovaném chránûném uzemí Dlouh vrch. DO 5 85
PlzeÀsko a Karlovarsko Vlhké louky se solitéry v PR Postfiekovské rybníky, v pozadí âerchov a Klenãí pod âerchovem. tokû je stfiední aï silná. Koeficient odtoku klesá od dosti vysokého (aï 0,45) v hraniãních oblastech po nízk (do 0,20) v severní ãásti území. Povrchové vody se zpomalen m obûhem na DomaÏlicku vût inou chybí. Z neãetn ch rybníkû mají nejvût í rozlohu Mezholezsk a Jivjansk rybník v severní ãásti okresu. Soustava více neï dvaceti Postfiekovsk ch rybníkû leïí mezi Klenãím pod âerchovem, Postfiekovem a DraÏenovem. Charakter pûd je urãen horninov m sloïením a velkou pestrostí povrchu. Dominují hnûdé pûdy v irokém spektru subtypû a variet. Sorpãnû nasycená kambizem typická se vyvinula na svahovinách kysel ch a neutrálních intruzív, svorû, fylitû, drob a bfiidlic âeské vysoãiny v oblastech severnû od DomaÏlic a severozápadnû, jihozápadnû a v chodnû od Hor ovského T na a StaÀkova. Na svahovinách bazick ch efuzív v chodnû od okresního mûsta a Kolovãe vznikly rûznû rozsáhlé celky kambizemû eutrofní s kambizemí pseudoglejovou. Kyselá varieta kambizemû typické se vytvofiila vût inou pod lesními porosty na svahovinách uveden ch vyvfiel ch i metamorfovan ch hornin (dále na svahovinách rul a granulitû). Ve vût ích okrscích se nachází v severní ãásti DomaÏlicka podél hranice s okresem Tachov (Chodská pahorkatina), v men ích celcích na v chodû, v niï- ích polohách âeského lesa a v jiïní ãásti (V erubská vrchovina) mezi DomaÏlicemi, Kdyní a jihov chodní hranicí s okresem Klatovy. Ve vy ích polohách âeského lesa podél v chodní hranice okresu se na svahovinách rul a granulitû vyvinula spolu s kyselou kambizemí typickou také kambizem dystrická. Vrcholové ãásti tohoto geomorfologického celku v jeho jihozápadním cípu (okolí âerchova 04,8 m n. m. a Haltravy 88,9 m n. m.) pokr vají pfieváïnû podzoly kambizemní a humusov. Kromû uveden ch kysel ch kambizemí a podzolû se v podmáãen ch oblastech âeského lesa (prameni tû Radbuzy, âerného potoka aj.) vytvofiily gleje (glej organozemní a typick ) s men ími vloïkami organozemû typické (stfiídavû i organozemû glejové). Hlavnû glej typick se nachází v bûïkovitû po celém území okresu podél horních úsekû tokû fiek (Radbuza, Zubfiina) a ãetn ch potokû. Na glejové pûdy navazují v daleko vût ích plochách pseudogleje. Pseudoglej typick (ménû pseudoglej kambick nebo glejov ) je vázán na polygenetické hlíny s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí aleïí pfiedev ím v jiïní a v chodní ãásti okresu, kde se prolíná s hnûd mi a illimerick mi pûdami. Mezi illimerick mi pûdami pfievládá luvizem typická (místy také luvizem pseudoglejová) na polygenetick ch hlínách, men í rozlohu zaujímá hnûdozem luvizemní s ojedinûl mi plochami hnûdozemû typické a pseudoglejové. Tyto pûdy vznikly v niï ích polohách regionû nasycen ch kambizemí mezi DomaÏlicemi, Kolovãí, StaÀkovem a Hor ovsk m T nem (i v okolí tûchto mûst). Na nevápnit ch nivních sedimentech, lemujících toky Radbuzy, âerného potoka a Zubfiiny, se vyvinula fluvizem glejová. Flóru okresu DomaÏlice lze zafiadit do fytogeografické oblasti mezofytika, tj. oblasti listnatého opadavého lesa. Zasahují sem fytogeografické okresy âesk les, Tachovská brázda, Tepelské vrchy, PlzeÀská pahorkatina a BranÏovsk hvozd. Na území âeského lesa pfievládají kyselé buãiny svazu Luzulo-Fagion, které charakterizují napfi. jedle bûlokorá (Abies alba), tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), kapraì rozloïená (Dryopteris dilatata), pstroãek dvoulist (Maianthemum bifolium) a borûvka 86 DO 6
Okres DomaÏlice POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE ãerná (Vaccinium myrtillus). Znaãnou ãást porûstají kvûtnaté buãiny ze svazu Fagion, které provází mj. kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), k. devítilistá (D. enneaphyllos), kostfiava lesní (Festuca altissima) a jeãmenka lesní (Hordelymus europaeus). Ve vrcholov ch partiích stojí fragmenty suèov ch lesû svazu Tilio-Acerion, v nichï najdeme mj. javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepil (Fraxinus excelsior), jilm horsk (Ulmus glabra), kapradinu laloãnatou (Polystichum aculeatum), mûsíãnici vytrvalou (Lunaria rediviva) a omûj vlãí (Aconitum vulparia). Oproti severnûji poloïen m ãástem âeského lesa (Tachovsko, Chebsko) tu chybí vrchovi tní spoleãenstva. K v znaãn m rostlinn m druhûm tohoto území dále patfií napfi. ple ka stopkatá (Willeme- DO 7 87
PlzeÀsko a Karlovarsko Krajina u Chodské Lhoty. tia stipitata), upolín nejvy í (Trollius altissimus), stafiinec potoãní (Tephroseris crispa), mléãivec alpsk (Cicerbita alpina), pryskyfiník platanolist (Ranunculus platanifolius), vranec jedlov (Huperzia selago) a ostfiice pfievislá (Carex pendula). Na území Tachovské brázdy b valy roz ífieny kyselé a borové doubravy svazu Genisto germanicae-quercion. Pouze v domaïlické ãásti byly zji tûny reliktní bory, které na hadcích provázejí kapradiny sleziník hadcov (Asplenium cuneifolium) a s. neprav (A. adulterinum). Pro zdej í krajinu jsou pfiíznaãné rybníky s mnohdy zajímav mi pfiíbfieïními a vodními spoleãenstvy, zbytky luãních mokfiadû apod. Rostou zde mj. kosatec sibifisk (Iris sibirica), svízel severní (Galium boreale), rdest alpsk (Potamogeton alpinus), hofiec hofiepník (Gentiana pneumonanthe), ÏluÈucha lesklá (Thalictrum lucidum) a ostfiice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa). Na su - ích stanovi tích ovsíkov ch a bezkolencov ch luk svazû Arrhenatherion a Molinion vzácnû rostou napfi. vstavaã obecn (Orchis morio), hofieãek drsn SturmÛv (Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana) a oman vrbolist (Inula salicina). Velice podobn charakter mají také v chodnû poloïené celky Sedmihofií (souãást fytogeografického okrsku Tepelské vrchy) a PlzeÀská pahorkatina. 88 DO 8
Na území PlzeÀské pahorkatiny se jiï setkáme s ponûkud vy í diverzitou druhovou i vegetaãní, coï lze doloïit napfi. pfiítomností pestfiej ích mezofilních lesû, zejména dubohabfiin svazu Carpinion. V nich rostou napfi. pupkovec pomûnkov (Omphalodes scorpioides) a ãern hajní (Melampyrum nemorosum). Ve svûtl ch borech nalezneme napfi. vfiesovec pleèov (Erica herbacea), hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus), bûlozáfiku liliovitou (Anthericum liliago) ab. vûtvitou (A. ramosum). Zbytky such ch bylinn ch lemû a acidofilních such ch trávníkû se objevují zvlá tû na Hor ovskot nsku a na amfibolitov ch pruzích v okolí Vidic. V nich rostou mj. smûlek tíhl (Koeleria macrantha), chrpa por nská (Acosta rhenana), rûïe keltská (Rosa gallica), hlaváã Ïlutav (Scabiosa ochroleuca), ovsífi luãní (Helictotrichon pratense), jetel Ïíhan (Trifolium striatum) a ãern rolní (Melampyrum arvense). Velice pozoruhodn m územím se zachoval mi lesními komplexy a bohatou lesní kvûtenou je fytogeografick okrsek BranÏovsk hvozd. V mimofiádnû ãlenitém terénu se v tu závislosti na místních podmínkách setkává resp. prolíná nûkolik typû lesa. Dubohabrové lesy svazu Carpinion jsou indikovány mimo jiné jaterníkem trojlaloãn m (Hepatica nobilis), lilií zlatohlávkem (Lilium martagon) a ãern em hajním, zatímco kvûtnaté buãiny podsvazu Eu- -Fagenion kyãelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosnou (D. bulbifera), kostfiavou lesní (Festuca altissima) a kokofiíkem mnohokvût m (Polygonatum multiflorum). Dále zde najdeme kyselé buãiny svazu Luzulo- -Fagion s ostfiicí kulkonosnou (Carex pilulifera), bikou chlupatou (Luzula pilosa), pstroãkem dvoulist m (Maianthemum bifolium) a kapradí rozloïenou (Dryopteris dilatata). V suèov ch lesích svazu Tilio-Acerion roste áron plamat (Arum maculatum), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), tis ãerven (Taxus baccata), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum) a baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis). Pro vût inu území okresu je charakteristická ochuzená hercynská lesní Okres DomaÏlice Na m tin ch a svûtl ch lesích v pohraniãních horách zdomácnûl náprstník ãerven (Digitalis purpurea). 2 Jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis) zdobí na jafie vlhké listnaté lesy. 2 DO 9 89
PlzeÀsko a Karlovarsko 2 Modrásek hoficov (Maculinea alcon) kladoucí vajíãka na hofiec hofiepník (Gentiana pneumonanthe). 2 Nosatec Donus palumbarius Ïije skrytû v opadance v pfiirozen ch listnat ch porostech. fauna stfiedoevropské kulturní krajiny. Pfiírodnû zachovalej í jsou jednotky âeského lesa a fytogeografick okrsek Bran- Ïovského hvozdu. Svûdãí o tom znaãn podíl vzácnûj ích, pfiedev ím podhorsk ch, ale i horsk ch druhû obratlovcû. Îijí tu napfi. rejsek horsk (Sorex alpinus), datlík tfiíprst (Picoides tridactylus), s c rousn (Aegolius funereus), mlok skvrnit (Salamandra salamandra) a holub doupàák (Columba oenas). V niï ích polohách okresu Ïijí vzácnû a pouze místy nûktefií teplomilní Ïivoãichové, napfi. uïovka hladká (Coronella austriaca). Jinak je otevfiená krajina znaãnû pfiemûnûna zemûdûlskou ãinností a nalézáme v ní pfieváïnû bûïné druhy. Soustava Postfiekovsk ch rybníkû je hnízdi tem a tahovou zastávkou mnoha druhû vodních ptákû. V 70. letech 20. století tady je tû hnízdila koliha velká (Numenius arquata). Také tu bylo první poãetnûj í hnízdi tû slavíka modráãka (Luscinia svecica), kter se odtud ífiil do dal ích ãástí Západních âech. Dodnes tu Ïijí mnohé vodní a mokfiadní druhy; zdej í populace strnadû rákosních (Emberiza schoeniclus) je mimofiádnû poãetná. Mokfiadním ÏivoãichÛm se dafií rovnûï v enklávû potoãní nivy u Nemanic, kde také nacházejí vhodné podmínky vzácnûj í druhy, mj. bekasina otavní (Gallinago gallinago), my ka drobná (Micromys minutus) a hrabo mokfiadní (Microtus agrestis). Na území okresu nalezneme celou fiadu subatlantick ch druhû hmyzu, z nichï nûkteré zde dosahují v chodní hranice svého roz ífiení napfi. mandelinka Chrysolina brunsvicensis, nosatci Sitona regensteinensis a Acalles roboris. Vzácní stfievlíci Carabus irregularis a Licinus hoffmannseggi a mandelinka Chrysolina crassimargo jsou vázáni na zbytky pfiirozen ch lesû. Vodní toky mají pfieváïnû charakter pstruhového aï lipanového pásma potokû a bystfiin. Dodnes zde lze zastihnout vydru fiíãní (Lutra lutra), místy dokonce bobra evropského (Castor fiber), kter sem obãas proniká z umûle vysazen ch populací v západním Bavorsku. V 9. století do lo v jihozápadních âechách, stejnû jako v mnoha jin ch oblastech, k pfievratnému zásahu do sloïení lesních porostû. PÛvodní smí- ené lesy s pomûrnû velk m podílem listnáãû byly postupnû nahrazeny jehliãnat mi porosty. Jehliãnany dnes zaujímají 86 % plochy, z toho smrk 60 %, borovice 23 %, modfiín 2 % a jedle %. Listnaté dfieviny zaujímají pouze 4 % 90 DO 0
Okres DomaÏlice plochy buk 7 %, dub 2 %, bfiíza 2 %, ol e 2 % a ostatní listnaté %. Podle Typologického systému ÚHÚL má nejvût í rozsah dubobukov a jedlobukov lesní vegetaãní stupeà. Dubobukov stupeà je zastoupen v nejteplej í severov chodní ãásti okresu, jedlobukov stupeà ve vy ích lokalitách (hlavnû v oblasti âeského lesa). V nejvy ích polohách je nejvíce zastoupen smrkobukov lesní vegetaãní stupeà. Jen velmi málo, pouze v nejvy ích a podmáãen ch lokalitách je zastoupen bukosmrkov lesní vegetaãní stupeà. V rozdûlení lesû z hlediska jejich hlavního poslání, resp. jejich pfievaïujících funkcí, pfievládá kategorie lesa hospodáfiského ten zaujímá 87 % plochy. Kategorie lesa ochranného je tvofiena pouze porosty na mimofiádnû Mûsto DomaÏlice s okolím. DO 9
PlzeÀsko a Karlovarsko Zfiícenina Nov Her tejn v PR Her tejn. nepfiízniv ch stanovi tích, kde les plní pfieváïnû pûdoochrannou funkci a zaujímá jen 3 % plochy. Jde pfiedev ím o nejvy í partie âeského lesa. Kategorie lesa zvlá tního urãení, jenï zaujímá 0 % plochy, tvofií pfieváïnû genové základny hlavních lesních dfievin, lesy v rámci uznan ch obor a baïantnic, lesy pfiírodních rezervací a lesy pásem ochrany vodních zdrojû. Nejstar í stopy osídlení krajiny okresu DomaÏlice pocházejí z pozdního paleolitu (Sv. Anna u Hor ovského T na). V prûbûhu neolitu pfii li první zemûdûlci, osídlení v ak bylo fiídké, ostrûvkovité a pouze na nejkvalitnûj- ích pûdách. Také z eneolitu známe jen nûkolik sídli È na v inách (âern vrch u SvrÏna). Trvalé osídlení krajiny zaãíná koncem star í doby bronzové. NarÛstá ve stfiední a vrcholí v mlad í dobû bronzové. Podle Milavãe, jednoho z bohat ch nalezi È památek této doby, bylo pojmenováno celé kulturní spoleãenství v západoãeském regionu. Zemûdûlské osady zde existují po dal í staletí, pouze na prahu doby laténské se krajina vylidàuje, aby v posledních stoletích pfied zlomem letopoãtu pfiivítala novou vlnu keltsk ch kolonistû. Jen ojedinûlé nálezy dokládají pfiítomnost GermánÛ. AÏ na konci 7. a v 8. století se zde usazují první Slované. Vznikají velké hrady (Bofiice, títary), které se pozdûji stávají centry pfiemyslovské správy kraje. Ke vnitfiní kolonizaci se pfiipojují osadníci z Bavorska, ktefií pfiekroãili hraniãní hvozd (PivoÀ). Ve 3. století vzniká postupnû síè nov ch feudálních sídel (hradû), doplàující rozsáhlá území církevního (Hor ovsk T n) a panovnického majetku. Vzniká svébytná spoleãenskosprávní struktura Chodska. V letech 262 265 zakládá ãesk král Pfiemysl Otakar II. královské mûsto DomaÏlice. Kontinuitu osídlení naru ily husitské války (vypálení Pivonû, Starého Her tejna) a tfiicetiletá válka. Koncem 7. století zaãíná tváfi pfiírody ovlivàovat prûmyslové podnikání. JiÏ pfied rokem 696 byla ve Kdyni zaloïena nejstar í textilní manufaktura území. V oblasti se dolovala a zpracovávala Ïelezná ruda (okolí Pocínovic) a ostatní nerostné suroviny (Mutûnín). Od 6. století se rovnûï rozmáhá skláfiství. Obrovsk rozkvût zaïívá od 8. století, kdy známé skláfiské rody budují velké mnoïství men ích i vût ích podnikû. V této dobû se zmûnil také zpûsob hospodafiení v lesích. Poãínají holoseãe spojenés kluãením pafiezû. Tím byly ochuzeny pûdy a zmûnûna skladba dfievin. Povlovn v voj osídlení zaznamenal dramatické obraty ve 20. století. Po roce 945 byla pfieváïná ãást nûmecky mluvícího obyvatelstva odsunuta do Nûmecka. Velká ãást dosídlencû z vnitrozemí ov em nena la hlub í vztah ke krajinû, tudíï ani zájem o ekonomick a spoleãensk rozvoj, coï se na mnoha místech zásadním zpûsobem projevuje dodnes napfi. uï ve vzhledu sídel. Kolektivizace zemûdûlství navíc zabránila v voji odpovûdného vztahu k pûdû. Po roce 948 uãinila komunistická vláda rozsáhlé pohraniãní hvozdy nepfiístupn mi. Vybudování tzv. Ïelezné opony bylo provázeno vysídlením zdej ích obyvatel. V domaïlické ãásti âeského lesa tak zaniklo pfies 40 obcí. Po dobu ãtyfiiceti let nebyla pfiíroda této oblasti prakticky ovlivàována ãlovûkem. V dne ní dobû je pfieváïná ãást území okresu vyuïívána zemûdûlsky, lesy slouïí k tûïbû dfieva. Negativní dopad zdej í prûmyslové v roby je ménû v razn neï v jin ch ãástech Západních âech. Zvlá tû chránûná území zfiízená státem k ochranû zbytkû pfiirozen ch ekosystémû mají celkovou plochu 345 ha, tedy 0,3 % rozlohy okresu. 92 DO 2