Informovanost klientů s totální endoprotézou kyčle o pooperačním pohybovém reţimu a komplikacích

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Sylvie Bičanová Informovanost klientů s totální endoprotézou kyčle o pooperačním pohybovém reţimu a komplikacích Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Romana Killerová Brno 2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje. V Brně 28. října 2011

Děkuji Mgr. Romaně Killerové a doc. PhDr. Miroslavě Kyasové, Ph.D. za odborné vedení a rady při zpracovávání mé bakalářské práce. Dále děkuji klientům Ortopedické kliniky FN Brno Bohunice za spolupráci a ochotu při vyplňování dotazníků.

OBSAH ÚVOD 6 TEORETICKÁ ČÁST.7 1 TOTÁLNÍ ENDOPROTÉZA KYČELNÍHO KLOUBU..7 1.1 Stavba a funkce kyčelního kloubu....8 1.2 Typy totálních endoprotéz.....8 1.3 Indikace a kontraindikace k operaci...10 1.4 Předoperační příprava..11 1.4.1 Dlouhodobá předoperační příprava..11 1.4.2 Krátkodobá předoperační příprava...11 1.4.3 Bezprostřední předoperační příprava...13 1.5 Pooperační péče.13 1.6 Rehabilitace 15 1.6.1 Předoperační rehabilitace.15 1.6.2 Pooperační rehabilitace během hospitalizace...16 1.6.3 Následná rehabilitační péče..17 1.7 Komplikace 17 1.7.1 Peroperační komplikace...18 1.7.2 Pooperační komplikace 18 2 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ V EDUKACI..22 2.1 Význam edukace v ošetřovatelství..23 2.2 Druhy edukace v ošetřovatelství...24 2.3 Fáze edukačního procesu...25 2.3.1 Fáze zhodnocení/posouzení..26 2.3.2 Fáze diagnostiky...27 2.3.3 Fáze plánování. 27 2.3.4 Fáze realizace...29 2.3.5 Fáze hodnocení...30

2.4 Překáţky v edukačním procesu.30 2.5 Edukace klientů před implantací TEP kyčle na Ortopedické klinice ve FN Brno Bohunice..31 EMPIRICKÁ ČÁST...33 3 CÍLE PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY...33 4 METODIKA...34 5 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA....35 6 DISKUZE...58 7 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ....64 ZÁVĚR...64 ANOTACE...67 ANNOTATION...68 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ.....69 SEZNAM ZKRATEK...71 SEZNAM TABULEK...72 SEZNAM GRAFŮ...73 SEZNAM PŘÍLOH....74

ÚVOD Bolest poškozeného kyčelního kloubu může negativně ovlivnit aktivní část života každého z nás. Před objevením totální endoprotézy trpěli klienti chronickou bolestí a omezením pohybových schopností. Implantace endoprotézy kyčle zbavuje bolesti, umožňuje navrácení soběstačnosti a u mladších věkových skupin dovoluje plnou pracovní aktivitu i u fyzicky náročnějších povolání. Ve většině případů vede ke zlepšení kvality života, ačkoliv s sebou přináší jistá trvalá omezení. Implantace totální endoprotézy kyčelního kloubu je v současnosti jeden z nejúspěšnějších operačních zákroků. V České republice je ročně implantováno přes 10 000 totálních endoprotéz kyčle. V souvislosti se stárnoucí populací a zvyšující se průměrnou délkou života se tento operační výkon stává stále častějším a lze očekávat jeho další nárůst. Téma,,Informovanost klientů s totální endoprotézou kyčle o pooperačním pohybovém režimu a komplikacích jsem si zvolila na základě svých zkušeností s touto problematikou. Podnět k napsání práce jsem získala ve svém zaměstnání. Několik let pracuji na ortopedické klinice, kde je ročně implantováno přes 400 totálních endoprotéz kyčelního kloubu. Cílem mé bakalářské práce je předložit souhrn informací, které souvisejí s touto problematikou. Dále bych se ráda zaměřila na edukaci klientů, která je nedílnou součástí kvalitní ošetřovatelské péče, a na kterou je v posledních letech kladen stále větší důraz. Cílem edukačního procesu je zvýšit odpovědnost klientů za své vlastní zdraví, získání nových vědomostí, praktických dovedností, postojů a návyků. Edukace pomáhá lidem osvojit si zdraví prospěšné chování v jejich každodenním životě, zvyšuje sebedůvěru a kompetenci klientů. V empirické části bych ráda zjistila míru informovanosti klientů po výměně kyčelního kloubu. Jelikož se jedná o velmi náročný výkon, je dostatek kvalitních informací o pooperačním režimu nenahraditelnou a nezbytnou součástí úspěšné léčby. 6

TEORETICKÁ ČÁST 1 TOTÁLNÍ ENDOPROTÉZA KYČELNÍHO KLOUBU Totální endoprotézou kyčelního kloubu rozumíme náhradu celého kloubu cizím materiálem. Provádí se při operaci zvané aloplastika. 1 Totální endoprotéza se skládá z acetabulární komponenty, která nahrazuje kloubní jamku, a femorální komponenty (dřík), která nahrazuje krček a hlavičku stehenní kosti (viz příl. 1). 2 V naší zemi se do historie aloplastiky kyčelního kloubu zapsal prof. Čech. V roce 1970 vyvinul cementovanou totální endoprotézu kyčelního kloubu včetně instrumentária. Vypracoval také operační postup, indikace k aloplastice a upozornil na možné komplikace. Jeho totální endoprotéza se u mnoha klientů používá úspěšně dodnes. Celosvětově je za objevitele totální náhrady kyčelního kloubu považován britský ortoped sir John Charnley, který vyvinul cementovanou totální náhradu s nízkým třením low friction arthroplasty. V 80. letech se začaly používat tzv. necementované endoprotézy, jejichž cílem bylo vyloučit negativní vliv kostního cementu na přilehlou kost, snížit počet selhání a usnadnit reimplantaci. Dnes jsou totální endoprotézy vyráběny celou řadou výrobců v různých typech a modifikacích. Materiálově se uplatňují různé kovy a jejich slitiny, plasty a keramika nebo jejich kombinace. 3 1 Srov. SOSNA, A., Základy ortopedie, s. 102. 2 Srov. Dostupné z www: http://www.r-med.eu/totalni-endoproteza-kycelniho-kloubu [ 2010 8-27] 3 Srov. KOUDELA, K. a kolektiv., Ortopedie, s. 99 100. 7

1.1 Stavba a funkce kyčelního kloubu Kyčelní kloub (articulacio coxae) je velký nosný kloub, který tvoří spojení mezi kostí pánevní a kostí stehenní. Je definován jako kulový kloub omezený. Kloubní plochy kyčelního kloubu tvoří hlavice kosti stehenní (femur) a jamka (acetabulum), která má tvar duté polokoule a na jejímž vzniku se podílejí kosti pánevní. Kloubní plochy hlavice a jamky jsou pokryty vrstvou chrupavky o tloušťce cca 3 mm. Kyčelní kloub je vystlán synoviální membránou, pro niž je typická produkce synoviální tekutiny. Tato čirá, viskózní tekutina vyživuje kloubní chrupavku, vytváří ochrannou vrstvu a zmírňuje třecí odpor kloubních ploch. Kyčelní kloub uzavírá kloubní pouzdro zesílené čtyřmi vazy, které společně se svaly zajišťují kloubu stabilitu. Kloub umožňuje velký rozsah pohybu. Základní pohyby v kyčli jsou flexe, extenze, abdukce, addukce, vnitřní a zevní rotace. Všechny pohyby se mohou vzájemně kombinovat, a tak je možné provádět i pohyby složitější. Kyčelní kloub umožňuje nejen pohyb celého těla v prostoru, ale je i důležitým balančním kloubem, neboť pomocí receptorů udržuje rovnováhu vzpřímeného trupu. Obě tyto funkce kyčelního kloubu jsou zajišťovány jeho anatomickým tvarem, ligamentózním 4, 5, 6 aparátem, kloubním pouzdrem a svaly. 1.2 Typy totálních endoprotéz Podle typu fixace komponent v kostním lůžku dělíme implantáty na: 4 Srov. http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk/kompendium/anatomie/dk_stehno_kycelni.php [2011 1-9] 5 Srov. http://www.ortopedie-fyzioterapie.cz/ortopedicka-ambulance/umely-kycelni-kloub.html [2011 1-9] 6 Srov. http://www.orthes.cz/types.htm [2011 1-9] 8

Cementované náhrady Základem cementované endoprotézy je polyetylénová kloubní jamka, která je kostním cementem upevněna do upraveného acetabula, a dřík, jenž je pomocí kostního cementu upevněn do stehenní kosti. Dřík je zakončen kuželovým konusem, na nějž se nasazuje hlavice (viz příl. 2). Povrch hlavice musí být dokonale hladký, aby při pohybu nedocházelo k abrazi polyetylénu a ke vzniku tzv. osteoagresivního granulomu, vedoucímu k pozdějšímu uvolnění implantátu. 7 Necementované náhrady Necementované náhrady jsou konstruovány tak, aby mohly být implantovány do kosti bez použití cementu. Kost prorůstá do upraveného povrchu kovového implantátu, a proto je nutný přesný kontakt implantátu a kosti. Tyto náhrady mají delší životnost, což je důvodem pro implantování více aktivním a mladším jedincům (viz příl. 3). 8 Hybridní náhrady Je-li jedna komponenta připevněna bez cementu (obyčejně jamka) a jedna komponenta je připevněna cementem (obvykle dřík), mluvíme o hybridní náhradě. Tento typ endoprotézy nachází uplatnění stále častěji (viz příl. 4). 9 Hip resurfacing Jedná se o novou operační metodu řešení koxartrózy, při které se nemění celý kloub, ale pouze třecí plochy kyčelního kloubu. Implantát se snaží maximálně anatomicky a biomechanicky přiblížit zdravému kyčelnímu kloubu. Během operace se hlavice stehenní kosti pouze obrousí a nasadí se na ni čepička z odolného kovu. Původní kloubní jamka se vyfrézuje a je pokryta stejným kovem. Indikace hip recurfacingu je možná u klientů, u nichž nejsou velké anatomické změny v oblasti 7 Srov. SOSNA, A., Základy ortopedie, s. 102 103. 8 Srov. http://www.orthes.cz/types.htm [2011 1-9] 9 Tamtéž, [2011 1-9] 9

kyčelního kloubu. Předpokládá se vysoká tolerance zátěže, nízký otěr a dlouhodobá životnost. Vhodná je také u klientů s problematickou implantací dříku nebo s pravděpodobností předčasného mechanického selhání. 10 1.3 Indikace a kontraindikace k operaci Implantace totální endoprotézy je indikována po vyčerpání konzervativní léčby u stavů, které jsou provázeny bolestí a destrukcí kyčelního kloubu. Mezi nejčastější příčiny, které vedou k náhradě kloubu, se řadí: degenerativní onemocnění (primární a sekundární koxartróza), zánětlivá onemocnění (artritidy), nádorové procesy v oblasti kyčelního kloubu, traumata. 11 Hlavními kontraindikacemi totální endoprotézy jsou: závažná interní onemocnění, chronická nebo neléčená infekce v organismu, neochota nebo nezpůsobilost nemocného k aktivní spolupráci při rehabilitaci, špatný psychický stav či malá naděje, že klient bude po operaci chodit, nadváha není kontraindikací k implantaci TEP, výrazně však zvyšuje riziko následných pooperačních komplikací. 12 10 Srov. http://www.lekari-online.cz/ortopedie/zakroky/kycel- resurfaceing.htm [2011-1-9] 11 Srov. KOUDELA, K. a kolektiv., Ortopedie, s. 100. 12 Srov. http://www.lekari-online.cz/ortopedie/zakroky/kycel- resurfaceing.htm [2011-1-9] 10

1.4 Předoperační příprava Cílem předoperační péče je fyzická a psychická příprava klienta k operaci včetně vytvoření optimálních podmínek ke zvládnutí operační zátěže. Důsledně provedená předoperační příprava může snížit riziko operace na minimum a zabránit vzniku peroperačních a pooperačních komplikací. 1.4.1 Dlouhodobá předoperační příprava Na základě rozhodnutí chirurga k operačnímu výkonu je klient odeslán k internímu předoperačnímu vyšetření, které zahrnuje EKG, rentgenové vyšetření srdce a plic, klinické a laboratorní vyšetření. Tato základní předoperační vyšetření mohou být doplněna o další speciální vyšetření podle celkového stavu klienta. Výsledky interního vyšetření nesmí být starší 14 dnů před plánovaným operačním výkonem. V rámci předoperační přípravy může být klientovi doporučen odběr krve tzv. autotransfuze, což je transfuze krve a krevních komponent získaných od dárce s určením pro něho samého. 13 1.4.2 Krátkodobá předoperační příprava Období krátkodobé předoperační přípravy zahrnuje 24 hodin před samotným výkonem. Fyzická příprava Vylučování - spontánní vyprázdnění močového měchýře těsně před operací. U náročných operací a inkontinentních pacientů se provádí katetrizace močového měchýře. Výkon se provádí v den operace na oddělení nebo přímo 13 Srov. SLEZÁKOVÁ, L. a kolektiv., Ošetřovatelství v chirurgii I, s. 34. 11

na operačním sále dle zvyklostí pracoviště. Za účelem vyprázdnění tlustého střeva se podává roztok na vyprázdnění nebo se provádí očistné klyzma. Hygienická péče před operačním zákrokem provádí klient celkovou hygienu. Sestra zhodnotí úroveň soběstačnosti a je-li třeba, zajistí dopomoc při úkonech, které pacient sám nezvládá. Pozornost se věnuje i stavu vlasů, nehtů a používání kosmetických přípravků. Příprava operačního pole - řídí se pokyny operatéra a zvyklostmi oddělení (např. holení a dezinfekce operačního pole). Spánek a odpočinek - anesteziolog den před operací ordinuje sedativa a hypnotika, jelikož nerušený spánek a odpočinek pomáhá snížit stres před operací. Cennosti a protetické pomůcky - větší obnosy peněz, šperky a cennosti se proti podpisu ukládají do trezoru a o uložení cenností je veden záznam. Snímatelné zubní náhrady se odstraní z dutiny ústní, označí se štítkem se jménem klienta a uloží do sklenice s vodou. Protetické pomůcky se označí jménem klienta a uschovají se..prevence tromboembolické nemoci - v rámci prevence TEN se přikládají bandáže nebo elastické punčochy. Podle ordinace lékaře se aplikuje nízkomolekulární heparin. 14 Anesteziologická příprava Úkolem anestezie je umožnit operační výkon a podpořit homeostázu životních funkcí. Den před operací přichází anesteziolog za klientem na oddělení, hodnotí jeho zdravotní stav, seznamuje pacienta se způsoby anestezie a možnými riziky, které mohou v souvislosti s anestezií nastat. Doplňuje anesteziologické ordinace před výkonem a předepisuje premedikaci, jejíž složení, dávka a způsob aplikace je vždy individuální. 15 14 Srov. SLEZÁKOVÁ, L. a kolektiv., Ošetřovatelství v chirurgii I, s. 35. 15 Srov. VAŇKOVÁ, M., Předoperační ošetřovatelská péče, Diagnóza v ošetřovatelství, 2006, č. 9, s. 343. 12

Psychická příprava Na psychické přípravě se podílejí jak lékaři, tak i sestry. Cílem je pochopení podstaty operačního výkonu a minimalizace strachu a stresu z operace. Pacient by měl být o všem srozumitelně informován, neboť dostatečná a správná edukace v předoperačním období zmírňuje obavy z operace a zvyšuje ochotu klienta ke spolupráci. 16 1.4.3 Bezprostřední předoperační příprava Bezprostřední předoperační příprava se vztahuje na období cca 2 hodin před operací. Součástí je kontrola dokumentace klienta, operačního pole, přiložení bandáží dolních končetin, lačnění, vyprázdnění, kontrola fyziologických funkcí a provedení speciálních požadavků chirurga. Bezprostředně před odvozem na operační sál pacient odkládá protetické pomůcky (zubní protézu, brýle, naslouchátko ), šperky a veškeré spony z vlasů. Sestra aplikuje premedikaci podle ordinace anesteziologa a zajistí bezpečný převoz klienta s úplnou dokumentací na operační sál. 17 1.5 Pooperační péče Po operaci jsou klienti převezeni na jednotku intenzivní péče. Délka hospitalizace zde se řídí celkovým stavem nemocného, překlad na standardní oddělení probíhá obvykle 2. - 3. pooperační den. Pacient je napojený na monitor a sestra sleduje jeho fyziologické funkce. Sledování vědomí, tepu, krevního tlaku, dechu a tělesné teploty se provádí v pravidelných intervalech podle stavu klienta a ordinace lékaře. Všechny údaje se zaznamenávají do příslušné dokumentace. Lehké výkyvy fyziologických funkcí jsou u 16 Srov. SLEZÁKOVÁ, L. a kolektiv., Ošetřovatelství v chirurgii I, s. 35. 17 Srov. VAŇKOVÁ, M., Předoperační ošetřovatelská péče, Diagnóza v ošetřovatelství, 2006, č. 9, s. 345. 13

pacientů v prvních pooperačních dnech častými jevy. Nejčastější příčinou těchto jevů je zatížení organismu narkózou, ztrátou krve apod. Z invazivních vstupů má nemocný zavedený do močového měchýře permanentní močový katetr, který se zavádí většinou na přání operatéra, např. u delších a náročnějších výkonů, je-li třeba sledovat diurézu a přesnou bilanci tekutin, u inkontinentních klientů apod. Sestra sleduje nejen funkčnost PMK po dobu jeho zavedení, ale i množství a barvu moče nebo případné příznaky infekce. Nejsou-li žádné potíže, tak se obvykle PMK odstraňuje 3. až 5. den po operaci. Intravenózní kanylou sestra podává tekutiny, profylakticky antibiotika, krevní transfuze či autotransfuze podle hodnot krevního obrazu. Sleduje bilanci tekutin a zajišťuje dostatečnou hydrataci intravenózně podávanými roztoky, protože nemocný v operační den nepřijímá nic per os, podle celkového stavu jen čaj. Sestra kontroluje operační ránu a odpad do drénů, které pravidelně zapisuje. Převaz s odstraněním drénů provádí lékař za asistence sestry zpravidla třetí pooperační den. V případě, že rána prosakuje, provádí převazy podle potřeby. Přibližně 12. až 14. den lékař odstraňuje stehy, ve většině případů již ambulantně. Na zmírnění bolesti sestra nemocnému podává analgetika intramuskulárně, intravenózně nebo subkutánně dle ordinace lékaře. Má-li nemocný na tlumení bolesti zaveden epidurální katetr, pak sestra každý den převáže místo vpichu a změní polohu vnější části katetru fixované k tělu. Pro lepší rozcvičení operované DK se klientovi tlumí bolest před začátkem rehabilitace. Informace o bolesti zapisuje a vyhodnocuje do záznamu o bolesti. Jedním z nejrozšířenějších způsobů hodnocení intenzity bolesti je použití verbální škály, kdy klient vyjadřuje pocit bolesti číslem na stupnici stanovené od 1 do 10 a vizuální škály (úsečky, na nichž klient umístí intenzitu bolesti). V rámci prevence TEN se přikládají elastické bandáže. Sestra kontroluje jejich funkčnost a správné nasazení. Všem pacientům se preventivně podávají antikoagulancia dle ordinace lékaře. Dávka se řídí podle předoperačního vyšetření a laboratorních hodnot. 18 18 Srov. http://www.zdn.cz/clanek/sestra/pece-o-nemocneho-po-totalni-endoproteze-kycelniho- kloubu- 417261 [2010-8- 27] 14

1.6 Rehabilitace Součástí komplexní léčby v ortopedii je rehabilitace. Vhodně zvolená rehabilitační léčba pozitivně ovlivňuje funkční stav pohybového aparátu a umožňuje připravit klienta na operaci tak, aby byl výsledek operačního zákroku optimální. Naopak zanedbaný či chybný pooperační režim může znehodnotit dobře provedenou operaci. 19 Rehabilitaci po TEP kyčelního kloubu můžeme rozdělit do tří fází: předoperační rehabilitaci, pooperační rehabilitaci během hospitalizace, následnou rehabilitační péči (rehabilitace po propuštění z nemocnice). 1.6.1 Předoperační rehabilitace Cílem předoperační rehabilitace je zlepšit celkovou kondici klienta, udržet či zlepšit rozsah pohybu v oblasti postiženého kloubu a připravit klienta na změněné pohybové stereotypy po operaci. 20 Podle Dungla se postižená kyčel staví do antalgického postavení, ve kterém se kombinují addukce, mírná flexe a zevní rotace, což vede k následnému zkrácení svalových skupin a snížení svalového tonu. Součástí předoperační rehabilitace je protahování a relaxace zkrácených svalových skupin, posilování oslabených gluteálních a břišních svalů, kondiční cvičení a dechová gymnastika. 21 Důležitý je nácvik pohybových stereotypů pro pooperační fázi rehabilitace, jehož součástí je nácvik sedu, přetáčení na bok a břicho s polštářem mezi koleny, nácvik stoje a chůze o berlích bez zatěžování operované končetiny a nácvik chůze o berlích po schodech. Edukace výrazně snižuje psychickou zátěž. U klienta, který již před operací ovládá pohybové stereotypy, cvičení a chůzi o berlích, můžeme očekávat mnohem 19 Srov. SOSNA, A., Základy ortopedie, s. 154. 20 Tamtéž, s. 155. 21 Srov. DUNGL, P. a kolektiv., Ortopedie, s. 945. 15

lepší adaptaci na pooperační rehabilitační postupy a lepší spolupráci, což umožňuje 22, 23 zkrátit dobu hospitalizace. 1.6.2 Pooperační rehabilitace během hospitalizace Cílem pooperační rehabilitace je vertikalizace klienta, nácvik chůze o berlích bez zatěžování operované dolní končetiny a nácvik sebeobsluhy. Rehabilitační postupy jsou, s výjimkou drobných odchylek, na všech ortopedických pracovištích shodné. 24 V prvních dnech po operaci se cvičení zaměřuje na prevenci tromboembolické nemoci, prevenci bronchopneumonie a dekubitů. Od prvního pooperačního dne provádí klient dechová cvičení, izometrické kontrakce gluteálního svalstva a svalstva pánevního dna, flexi v kolenních kloubech a posilování neoperovaných končetin, jejichž dobrý funkční stav je důležitý pro následnou chůzi o berlích. Od druhého pooperačního dne se postupně zvyšuje rozsah aktivního cvičení v kyčelním kloubu, které zahrnuje flexi do 90, abdukci a vnitřní rotaci. Začíná nácvik sedu na lůžku a vertikalizace. Po zvládnutí stabilního stoje, zpravidla 2.-3. pooperační den, zahajujeme nácvik trojdobé chůze bez zátěže operované končetiny. Důraz je kladen na správné nastavení výšky francouzských holí či podpažních berlí a pevnou obuv. Součástí nácviku chůze je i chůze po schodech, se kterou klient začíná 8. - 12. pooperační den. Nezbytnou součástí pooperačního režimu je držení operované dolní končetiny ve správné poloze. Polohovacími klíny, příp. derotační botičkou bráníme zevně rotačnímu 25, 26 držení operované končetiny. Důležitá je otázka zátěže operované končetiny. U nekomplikovaných cementovaných TEP se doporučuje částečné odlehčení operované končetiny 4-6 týdnů a poté je možné plně zatěžovat. U necementovaných náhrad platí 6 týdnů plné odlehčení, dále cca ½ tělesné hmotnosti a nejsou-li komplikace, lze zhruba po třech 22 Tamtéž, s. 946. 23 Srov. SOSNA, A., Základy ortopedie, s. 155 24 Srov. DUNGL, P. a kolektiv., Ortopedie, s. 947. 25 Srov. SOSNA, A., Základy ortopedie, s. 156. 26 Srov. DUNGL, P. a kolektiv., Ortopedie, s. 948. 16

měsících plně zatěžovat. Rehabilitační program a zátěž volíme vždy individuálně, záleží na doporučení operatéra, zdravotním stavu klienta a rentgenovém nálezu. 27 1.6.3 Následná rehabilitační péče Rehabilitační péče po propuštění z nemocnice může probíhat ambulantně nebo v ústavech následné rehabilitační péče. Je zaměřena na posílení ochablých svalů, obnovení svalové rovnováhy a nácvik správných pohybových stereotypů. 28 Ústavní rehabilitace a komplexní lázeňská léčba je výhodná zvláště u pacientů s obtížným nácvikem chůze, omezenou hybností operovaného kloubu či postižením druhé končetiny. Je přínosem zvláště po stránce posílení oslabených svalových skupin a upevnění pohybových stereotypů. Důležitou roli hraje zpětná vazba. Neustálá kontrola poskytovaná fyzioterapeutem je nezbytná pro kvalitní motorické učení a zabraňuje rozvoji nesprávných pohybových stereotypů. Lázeňská a ústavní rehabilitační léčba se uskutečňuje buď přímo překladem z lůžka na lůžko nebo v časovém rozpětí 3 až 6 měsíců od operace. Nenastanou-li komplikace, je po 6 měsících klient schopen návratu do každodenního života a může se začít věnovat i lehčímu rekreačnímu sportu. Návrat do zaměstnání je individuální, u manuálních profesí je to nejdříve za 6 měsíců, do úřednických a manažerských povolání je návrat rychlejší. Po celou dobu rehabilitace platí zásada, že zátěž operované DK určuje operatér. 29 1.7 Komplikace Koudela dělí komplikace po implantaci TEP z časového hlediska na peroperační a pooperační. 30 27 Srov. SOSNA, A., Základy ortopedie, s. 156. 28 Tamtéž, s. 156. 29 Srov. DUNGL, P. a kolektiv., Ortopedie, s. 948-949. 30 Srov. KOUDELA, K. a kolektiv., Ortopedie, s. 101. 17

1.7.1 Peroperační komplikace Peroperační komplikace jsou dány rozsahem, lokalizací a charakterem výkonu. Nejzávažnější komplikací v souvislosti s implantací TEP je smrt klienta. Příčinou úmrtí je nejčastěji srdeční selhání a tromboembolická nemoc, vzácně nezvladatelné krvácení a masivní infarkt myokardu Mezi peroperační komplikace patří: Poranění arterie femoralis a jejích větví. V případě poškození velkých cév je nutná jejich okamžitá revize a sutura. Zlomenina v oblasti Adamsova oblouku a zlomenina dialýzy femuru, které se řeší osteosyntézou. Poranění nervů. K poškození nervu femoralis dochází nejčastěji tlakem elevatoria nebo při koagulaci cév. Nervus ischiadicus může být poraněn přetažením nervu při násilných repozicích nebo kostním cementem při reoperacích. Při podezření na přerušení nebo přetažení nervu se provádí 31, 32 elektromyografické vyšetření. 1.7.2 Pooperační komplikace Luxace endoprotézy Objevuje se u 1-10 % primárních implantací a až u 20 % reimplantací, přičemž 70 % luxací vzniká během prvního měsíce po implantaci. Mechanismus luxace endoprotézy je trojí: spontánní luxace při nedostatečné stabilitě endoprotézy, páčení krčku femorální komponenty o okraj náhrady acetabula, 31 Srov. DUNGL, P. a kolektiv., Ortopedie, s. 939. 32 Srov. KOUDELA, K. a kolektiv., Ortopedie, s. 101-102. 18

páčení kostěného femuru o kostní prominenci pánve. 33 Mezi příznaky luxace patří bolest a patologické postavení končetiny. Terapie je zpočátku konzervativní a spočívá v repozici, která se provádí v celkové anestezii. V případě neúspěchu je indikovaná revize, při opakovaných luxacích reoperace. 34 Tromboembolická nemoc Mezi rizikové faktory patří imobilizace, obezita, maligní onemocnění a již prodělané záněty žil na dolních končetinách. Důležitá je prevence, která zahrnuje používání elastických bandáží či kompresivních punčoch, rehabilitaci, časnou mobilizaci a podávání antikoagulancií. Při podezření na flebotrombózu se provádí sonografické nebo flebografické vyšetření. Je-li nález pozitivní, aplikují se terapeutické dávky nízkomolekulárního heparinu. Při podezření na plicní embolii je indikována plicní scintigrafie, popř. CT. 35 Infikovaná TEP kyčelního kloubu Časná infekce se ve většině případů projeví do 14 dnů od operace. Mezi klinické příznaky infikované TEP patří bolest a zarudnutí, při akutním průběhu se přidává celková alterace stavu s vysokými hodnotami zánětlivých markerů. Je-li zjištěna infekce, je nutné provést okamžitou revizi, která zahrnuje vypuštění zkaleného hematomu, odstranění nekrotických tkání a laváž s antibiotiky. Během operace je nutné odebrání stěru na bakteriologické vyšetření a následné nasazení vysokých dávek antibiotik. Mitigovaná infekce se vyskytuje nejčastěji do dvou let od operace. I když se projevuje pouze mírnými známkami zánětu, během týdnů nebo měsíců dochází k uvolnění endoprotézy. 33 Srov. DUNGL, P. a kolektiv., Ortopedie, s. 937. 34 Srov. KOUDELA, K. a kolektiv., Ortopedie, s. 102. 35 Tamtéž, s. 102. 19

Pozdní infekce se může projevit jako akutní nebo mitigovaná infekce. Vzniká hematogenní cestou kdykoli po implantaci TEP. 36 Latentní infekce je způsobena kontaminací implantátu, ale nejsou přítomny známky zánětu. Na rentgenu se může projevit jako aseptické uvolnění. 37 Výskyt infekcí TEP je častější u klientů s obezitou a diabetem, u alkoholiků, 38, 39 revmatiků, u klientů s imunosupresivní terapií a dlouhodobou léčbou kortikoidy. Dungl seřadil terapii infikované totální endoprotézy kyčle do několika postupů, které se částečně překrývají: antibiotická terapie, incize a drenáž kyčelního kloubu, revize kyčelního kloubu s jednodobou nebo dvoudobou reimplantací, extrakce TEP a resekční artroplastika, exartikulace kyčelního kloubu. 40 Paraartikulární osifikace Příčinou můžou být nešetrné operace, mitigovaná infekce a úrazy, při kterých došlo ke zhmoždění měkkých tkání. V případě, že osifikace omezují pohyb kyčelního kloubu, provádí se jejich odstranění. 41 36 Tamtéž, s. 102. 37 Srov. KOUDELA, K. a kolektiv., Ortopedie, s. 103. 38 Srov. DUNGL, P. a kolektiv., Ortopedie, s. 940. 39 Srov. KOUDELA, K. a kolektiv., Ortopedie, s. 102. 40 Srov. DUNGL, P. a kolektiv., Ortopedie, s. 940. 41 Srov. KOUDELA, K. a kolektiv., Ortopedie, s. 103. 20

Uvolnění a migrace Mezi příčiny uvolnění endoprotézy patří: otěr polyetylenu a fragmentace kostního cementu, špatná operační technika při implantaci TEP, chybná konstrukce TEP, latentní infekce. Uvolňování endoprotézy se projevuje bolestí, zkratem končetiny a kulháním. Později dochází k migraci komponent. Jamka migruje nejčastěji směrem do pánve, femorální komponenta se zanořuje do dřeňové dutiny. Postupně vzniká velká kostní ztráta v oblasti acetabula a proximální části femuru. Při zachycení uvolněných komponent při rentgenové kontrole se provádí reoperace. Je-li kostní ztráta příliš velká, jsou nezbytné složité rekonstrukční operace, které jsou technicky velmi náročné a představují pro klienty velkou zátěž. 42 Nestejná délka končetin Podle Dungla se u 18-32 % klientů zjistí nestejná délka končetiny, která subjektivně vadí až 50 % klientů. Častěji je končetina operací prodloužena, nežli zkrácena, což může být způsobeno korekcí abdukčně/flexní deformity, ale snadno může dojít ke skutečnému prodloužení končetiny. Ani předoperačním měřením a peroperační kontrolou délky není vždy úplně možné vyvarovat se nežádoucímu prodloužení. 43 42 Tamtéž, s. 103 104. 43 Srov. DUNGL, P. a kolektiv., Ortopedie, s. 939. 21

2 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ V EDUKACI Pojem edukace je odvozen z latinského slova educo, educare, což znamená vychovávat, vést vpřed. 44 Edukace je nedílnou součástí ošetřovatelské péče. Vytváří prostor pro osvojení nových vědomostí, praktických dovedností a dosažení pozitivních změn v chování a jednání člověka. Pod tímto pojmem rozumíme výchovu a vzdělávání, které se navzájem prolínají a nelze je od sebe oddělit. Jde o celoživotní rozvíjení osobnosti člověka působením formálních institucí i neformálního prostředí. Edukace se zabývá celým člověkem ve všech životních situacích. Zaměřuje se na jednotlivce, rodiny i celé komunity. 45 Podle Juřeníkové lze edukaci definovat jako,, proces soustavného ovlivňování chování a jednání jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech. 46 Výchova má důležitý význam ve vývoji celé lidské společnosti. Lze ji definovat jako proces záměrného a organizovaného formování osobnosti člověka, jehož cílem je dosáhnout pozitivních změn v jeho vývoji. Jde o složitý a dlouhodobý proces, který 47, 48 rozvíjí postoje, chování, potřeby a zájmy jedince. Vzdělávání můžeme charakterizovat jako proces cílevědomého a uvědomělého osvojování vědomostí, dovedností, schopností a návyků. Výsledným efektem vzdělávání je vzdělanost, jež odráží celkovou úroveň vzdělávání v sociální skupině. 49 44 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 9. 45 Srov. MAGUROVÁ, D., MAJERNÍKOVÁ, L., Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve, str. 48. 46 JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 9. 47 Srov. NEMCOVÁ, J., HLINKOVÁ, E., a kolektiv., Moderná edukácia v ošetrovateľstve, str. 12. 48 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 9. 49 Tamtéž, s. 9. 22

Edukační proces je systematický, logický a plánovaný proces, při kterém dochází k učení. Jde o nepřetržitý cyklus, na kterém se podílí dva vzájemně se ovlivňující účastníci - edukátor (aktér edukační aktivity) a edukant (subjekt učení). Edukantem je zdravý nebo nemocný klient, který je charakterizován svými fyzickými, kognitivními a afektivními vlastnostmi. Kvalitu edukačního procesu ovlivňují edukační konstrukty, ke kterým patří plány, vzdělávací programy, předpisy, edukační standardy a materiály. Ve zdravotnictví jsou často využívány názorné pomůcky (např. tonometry, inzulinová pera), které umožňují procvičení činností, které by měl klient ovládat. Edukační procesy probíhají v určitém edukačním prostředí, které může edukaci ovlivňovat pozitivně nebo negativně. Mezi faktory, které ovlivňují edukační proces patří například zvuk, barva, nábytek a osvětlení místnosti, ale také vztah mezi edukantem a edukátorem. 50 2.1 Význam edukace v ošetřovatelství Hlavním cílem edukace v ošetřovatelství je usnadnit klientům adaptaci na změněný způsob života, který je ovlivněn onemocněním. Edukace pomáhá klientům a jejich rodinám stát se co nejvíce nezávislými. Edukační proces má význam jak pro klienty, tak pro sestry. Klientům pomáhá získat nezávislost v aktivitách jejich každodenního života, podporuje klienty a jejich rodiny, aby se stali aktivními účastníky při plánování jejich ošetřovatelské péče, zvyšuje spokojenost a kvalitu života, snižuje úzkost a výskyt možných komplikací chorob. Sestrám umožňuje edukace navázat důvěrnější vztah s klientem, zvyšuje jejich spokojenost s prací, odpovědnost a kompetence v praxi. 51 50 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 10. 51 Srov. NEMCOVÁ, J., HLINKOVÁ, E., a kolektiv., Moderná edukácia v ošetrovateľstve, str. 30. 23

Edukace hraje významnou roli v rámci primární, sekundární a terciální prevence. Primární prevence edukace je zaměřena na zdravé jedince. Zahrnuje činnosti, které vedou k udržení zdraví a zlepšení kvality života. Sekundární prevence edukace probíhá u již nemocných klientů, u kterých se snaží pozitivně ovlivnit jejich zdravotní stav a zabránit vzniku potencionálních komplikací. Edukace je zaměřena na prevenci recidivy onemocnění, dodržování léčebného režimu a udržení soběstačnosti. Terciální prevence edukace je zaměřena na jedince s trvalými změnami zdravotního stavu. Cílem je zlepšení kvality života a zabránění vzniku dalších komplikací. 52 2.2 Druhy edukace v ošetřovatelství Edukaci v ošetřovatelství rozdělujeme na: základní komplexní reedukační Základní edukace Základní edukace poskytuje klientovi a jeho rodině nejdůležitější vědomosti a dovednosti týkající se onemocnění. Je realizována zpravidla tehdy, pokud klient nemá o dané problematice žádné informace. Příkladem je edukace nově diagnostikovaného klienta s diabetem mellitem o dietním omezení. Je důležité, abychom klienta v rámci základní edukace nezahrnuli příliš velkým množstvím vědomostí a praktických dovedností, které nebude schopen pochopit a uplatnit v praxi. 53 52 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 11. 53 Srov. MAGUROVÁ, D., MAJERNÍKOVÁ, L., Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve, s. 63. 24

Komplexní edukace Komplexní edukace je rozšiřující edukace, která poskytuje klientovi ucelené vědomosti, dovednosti a postoje, které vedou k udržení nebo zlepšení zdraví. Nejčastěji se realizuje prostřednictvím kurzů, rekondičních pobytů a opakovaných hospitalizací. 54 Reedukační edukace Reedukační edukaci lze definovat jako pokračující, rozvíjející edukaci, která navazuje na předcházející vědomosti, aktualizuje je, prohlubuje a poskytuje nové vědomosti a dovednosti v závislosti na změnách ve zdravotním stavu jedince. Tento typ edukace má význam i z důvodu procesu zapomínání, jelikož má za úkol prohlubovat a obnovovat již získané vědomosti a dovednosti. Místem pro pokračující edukaci nejsou pouze nemocniční zařízení a ambulance, ale i laické organizace, které se danou problematikou zabývají (např. kluby stomiků). 55 2.3 Fáze edukačního procesu Edukační proces se zpravidla dělí na pět fází, které na sebe navazují: 1. Fáze zhodnocení/posouzení 2. Fáze diagnostiky 3. Fáze plánování 4. Fáze realizace 5. Fáze hodnocení 56 54 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 12. 55 Srov. MAGUROVÁ, D., MAJERNÍKOVÁ, L., Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve, s. 63. 56 Srov. NEMCOVÁ, J., HLINKOVÁ, E., a kolektiv., Moderná edukácia v ošetrovateľstve, s. 26. 25

2.3.1 Fáze zhodnocení/posouzení Posouzení edukanta je první fází edukačního procesu. Cílem je odhalit úroveň vědomostí, dovedností, postojů a návyků klienta. Zahrnuje sběr dat a údajů, které jsou potřebné pro stanovení edukační diagnózy. Sběr informací musí být systematický a nepřetržitý, musí docházet k předávání informací mezi jednotlivými členy multidisciplinárního zdravotnického týmu. Zdrojem informací může být edukant, který je považován za primární zdroj informací, a jehož informace mají pro edukační proces nepostradatelný význam. Primární zdroje doplňujeme ze sekundárních zdrojů, ke kterým patří rodina nebo doprovod klienta, zdravotnický personál a zdravotnická dokumentace. Při sběru informací se zaměřujeme především na: úroveň dosavadních vědomostí a dovedností, zdravotní a psychický stav klienta, věk a individuální vlastnosti klienta, hodnotový žebříček edukanta, názor na zdraví, vzdělání, předpoklady pro učení, motivaci edukanta, společensko-ekonomické prostředí edukanta. Pro sběr informací využíváme rozhovor, pozorování, písemné a ústní testování, 57, 58 záznamy ze zdravotnické dokumentace. 57 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 21-25. 58 Srov. MAGUROVÁ, D., MAJERNÍKOVÁ, L., Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve, s. 84-88. 26

2.3.2 Fáze diagnostiky Na základě údajů získaných v první fázi edukačního procesu stanoví sestra edukační diagnózy, které se týkají deficitu v oblasti vědomostí, dovedností, návyků a postojů klienta ke svému zdraví. Tyto nedostatky mohou negativně ovlivnit zdraví edukanta jak v současnosti, tak v budoucnosti. 59 Diagnostika se vztahuje na potřebu naučit se něco, získat nové vědomosti, dovednosti a postoje v dané problematice. Sestra by měla přesně stanovit, které vědomosti klientovi chybí, které nové schopnosti a dovednosti by si měl osvojit, a které postoje je třeba změnit. Nedostatek informací v oblasti vědomostí a dovedností může vést ke vzniku dalších problémů, jako je např. strach, úzkost a porucha adaptace. Edukační diagnózu je třeba jednoznačně definovat. Diagnózy jsou dvousložkové (problém a etiologie) a třísložkové (problém, etiologie a symptomy). Mezi nejčastější sesterské diagnózy, které se vztahují na oblast edukace, patří: Nedostatek informací Nedostatek vědomostí Riziko deficitu informací Nezájem o informace 60 2.3.3 Fáze plánování Fáze plánování zahrnuje stanovení cílů, volbu metod, formy a obsahu edukace. Edukátor se snaží naplánovat časový harmonogram a způsob hodnocení edukace. Předpokladem úspěšného plánování jsou správně formulované cíle, které lze definovat jako očekávaný výsledek, kterého chceme u jedince dosáhnout. Jde o pozitivní změnu v klientových vědomostech, dovednostech, postojích a návycích. 59 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 25. 60 Srov. MAGUROVÁ, D., MAJERNÍKOVÁ, L., Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve, s. 91-93. 27

Edukační cíle dělíme na krátkodobé cíle, které odráží momentální potřeby edukanta, a dlouhodobé cíle, které jsou spojeny s dlouhodobými potřebami. Stanovené cíle musí splňovat podmínku přiměřenosti, jednoznačnosti, konzistentnosti a kontrolovatelnosti. Musí být komplexní a vždy formulovány ze strany edukanta, nikoliv edukátora. 61 Ve fázi plánování stanovuje edukátor cíle: kognitivní (vzdělávací) afektivní (hodnotové, postojové) psychomotorické (výcvikové) Kognitivní cíle jsou zaměřeny na vědomostní a intelektuální složku klienta, na poznávací schopnosti jako jsou paměť, myšlení, vnímání a tvořivost. Afektivní cíle se týkají názorů, postojů a hodnot klienta. Ovlivňují hodnotový systém a konání edukanta, utvářejí jeho postoje a názory. Psychomotorické cíle jsou zaměřeny na osvojení určitého druhu motorických dovedností a návyků. 62 Edukátor volí metody edukace, které musí přizpůsobit individuálně každému klientovi. Stanovuje formu edukace (individuální, skupinová, kombinovaná), časový harmonogram a pomůcky na edukaci. Součástí plánování je i volba místa, ve kterém bude edukace probíhat. V nemocničním prostředí je důležité zabezpečit intimitu klienta. Edukační prostředí musí mít správné osvětlení, teplotu, musí být bez hluku. Důležité je vytvoření příjemné atmosféry a důvěrného vztahu mezi edukantem a edukátorem. Edukační plán je vypracován v písemné podobě a může být průběžně přehodnocen v závislosti na změně požadavků edukanta. 63 61 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 21,27. 62 Srov. MAGUROVÁ, D., MAJERNÍKOVÁ, L., Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve, s. 95. 63 Srov. NEMCOVÁ, J., HLINKOVÁ, E., a kolektiv., Moderná edukácia v ošetrovateľstve, s. 26. 28

2.3.4 Fáze realizace Ve čtvrté fázi jsou edukantovi zprostředkovány nové poznatky pod vedením edukátora. Edukační proces lze rozčlenit na následující fáze: 1. motivační příprava edukantů na přijetí nových informací. Tato fáze je základem úspěšného učení, cílem je vzbudit zájem klientů o nové poznatky. 2. expoziční zahrnuje postupy a způsoby osvojení si učiva pod vedením edukátora. Edukantům jsou zprostředkovány nové informace prostřednictvím vhodných metod, pomůcek a didaktické techniky. Usilujeme o to, aby si klienti osvojili požadované dovednosti a návyky. 3. fixační upevňujeme osvojené vědomosti a získané dovednosti klientů, nejčastěji formou opakování a řešení problémových situací, procvičováním určitého postupu nebo zadáním úkolu. 4. diagnostická prověřování osvojených vědomostí, dovedností a návyků. Tato fáze plní i úlohu zpětné vazby. Při zjištění negativních výsledků je nevyhnutelné zjistit příčiny a hledat nová možná řešení. Formy diagnostikování mohou být ústní, písemné, grafické, pohybové nebo kombinované. 5. aplikační cílem této fáze je prakticky uplatnit vědomosti a dovednosti, které si edukant osvojil v předcházejících etapách. 64 64 Srov. MAGUROVÁ, D., MAJERNÍKOVÁ, L., Edukácia a edukačný proces v ošetrovateľstve, s. 95-97. 29

2.3.5 Fáze hodnocení Hodnotit můžeme různé oblasti edukačního procesu. Nejčastěji hodnotí edukátor, jakých výsledků bylo u edukanta dosaženo a zda byly splněny stanovené cíle. Rozlišujeme dva základní typy hodnocení: 1. formativní hodnocení je zaměřeno na odhalování nedostatků a chyb v průběhu edukace. Cílem je zjistit aktuální úroveň vědomostí, dovedností a návyků edukanta, což poskytuje edukátorovi zpětnou vazbu o jeho pokrocích. Na základě zjištěných poznatků je edukace aktuálně přizpůsobena potřebám edukanta. 2. sumativní hodnocení provádí se na konci určitého období. Zahrnuje celkový pohled edukátora a edukanta na celý průběh edukace s vyhodnocením krátkodobých a dlouhodobých cílů. Hodnocení může mít formu verbální (ústní, písemnou) a nonverbální (gesta, mimika). V případě, že nebyl dosažen požadovaný edukační výsledek, je nutno edukaci přehodnotit, zjistit příčiny a provést rozšiřující edukaci nebo reedukaci. 65 2.4 Překáţky v edukačním procesu Důvodem neefektivnosti edukačního procesu jsou překážky, které znemožňují sestrám edukovat své klienty a dosahovat stanovených cílů edukace. Bariéry edukace mohou být ze stran zdravotníka nebo klienta/rodiny. Překáţky ze strany zdravotníka: nedostatečné edukační vědomosti a schopnosti zdravotníka, 65 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 66-68. 30

nedostatečná příprava zdravotníka na edukaci, nedůvěra zdravotníka v pozitivní vliv edukace na zdravotní výsledky, nerespektování individuálních vlastností edukanta a schopnosti učit se, nedostatek času, únava a malá motivace zdravotníka, nedostatečná spolupráce multidisciplinárního zdravotnického týmu, nedostatečná dokumentace poskytované ošetřovatelské péče, což může ovlivnit i kvalitu edukace. Překáţky ze strany edukanta: charakter onemocnění (poruchy vědomí), individuální vlastnosti edukanta (věk, schopnosti a dovednosti, postoj ke zdraví, motivace a zkušenosti), změny psychiky (stres, strach, úzkost), poruchy smyslového vnímání, jazyková bariéra. 66 2. 5 Edukace klientů před implantací TEP kyčle na Ortopedické klinice ve FN Brno Bohunice V rámci Ortopedické kliniky ve FN Brno Bohunice jsou pro klienty před náhradou kyčelního kloubu pořádány edukační semináře, jejichž cílem je seznámit klienty s obdobím, které předchází operačnímu výkonu i s obdobím pooperačním. S možností zúčastnit se semináře jsou klienti seznámeni již v ambulanci ve chvíli, kdy se rozhodnou podstoupit operační zákrok. V případě zájmu o edukaci, potvrdí svou účast telefonicky. Semináře se konají jedenkrát měsíčně pod vedením lékaře, vrchní sestry a fyzioterapeuta oddělení. Edukace trvá zhruba hodinu a půl a v průměru se jí účastní 10 15 klientů. 66 Srov. JUŘENÍKOVÁ, P., Zásady edukace v ošetřovatelské praxi, s. 56-57. 31

Ze strany lékaře jsou klientům poskytnuty informace, které se týkají artrózy kyčelního kloubu. Účastníci semináře získají informace o rozdělení koxartrózy, projevech onemocnění a prevenci. Jsou seznámeni s možnostmi nefarmakologické, medikamentózní a chirurgické terapie, včetně druhů totálních endoprotéz a operačního přístupu. Dále jsou klienti poučeni o nejčastějších komplikacích po náhradě kyčelního kloubu a o typech anestezie, včetně komplikací, které mohou nastat po spinální nebo celkové anestezii. Vrchní sestra seznamuje klienty s domácím a organizačním řádem oddělení. Informuje klienty o průběhu hospitalizace, přijetí na oddělení, o krátkodobé a bezprostřední předoperační přípravě. Účastníci jsou seznámeni s průběhem pobytu na jednotce intenzivní péče, kam budou po skončení operačního zákroku převezeni, a s následným překladem na standardní oddělení. Vrchní sestra doporučí klientům, které osobní věci a dokumenty si mají s sebou vzít do nemocnice. Úkolem fyzioterapeuta je předat klientům doporučení o předoperační rehabilitaci, která má za cíl zlepšit celkovou kondici klientů, udržet rozsah pohybu v oblasti postiženého kloubu a připravit klienty na změněné pohybové stereotypy po operaci. Fyzioterapeut instruuje účastníky semináře o vhodné úpravě domácího prostředí, která zahrnuje instalaci madel, odstranění prahů, pořízení protiskluzové podložky do vany nebo sprchy, pořízení polohovacího polštáře a jiná opatření. Klienti jsou seznámeni s průběhem pooperační léčebné rehabilitace na jednotce intenzivní péče a standardním lůžkovém oddělení. Jsou jim předány informace o zakázaných pohybech, o tom, jak cestovat v autě, jak se koupat, oblékat a obouvat. Jak doporučované, tak nevhodné pohyby, včetně pomůcek, jsou klientům názorně předvedeny. V závěru semináře obdrží klienti pacientskou příručku se souhrnem výše uvedených informací. Cílem příručky je zbavit klienty strachu a stresu z operace a poskytnout jim dostatek informací o operačním zákroku a následném pooperačním režimu. Edukační materiál je podle mého názoru příliš rozsáhlý a pro starší klienty, kteří operační zákrok podstupují, nepřehledný a složitý. Nevýhodou je i to, že příručku nezískají všichni klienti před náhradou kyčelního kloubu, ale pouze ti, kteří se zúčastní semináře. 32

EMPIRICKÁ ČÁST 3 CÍLE PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY Cíl 1: Zjistit, zda jsou klienti před implantací TEP kyčle informováni o pooperačním pohybovém režimu. Očekávaný výsledek 1: Předpokládám, že více jak 90 % klientů bylo před operací informováno o pohybovém pooperačním režimu. Očekávaný výsledek 2: doporučovaný postup chůze s berlemi po rovině. Předpokládám, že více jak 60 % klientů zná Cíl 2: Zjistit, zda jsou klienti před operací informováni o komplikacích, které mohou nastat po implantaci TEP kyčle. Očekávaný výsledek 3: Předpokládám, že nejméně 70 % klientů bylo před operací informováno o komplikacích, které mohou nastat po implantaci TEP kyčle. Očekávaný výsledek 4: Předpokládám, že více jak 60 % klientů ví, z jakého důvodu se provádí kompresivní terapie. 33

4 METODIKA Pro zjištění rozsahu informovanosti klientů po implantaci totální endoprotézy kyčle jsem použila metodu dotazníkového šetření. Výhodou této metody je získání velkého množství informací od vysokého počtu respondentů v krátkém časovém období. Mezi nevýhody patří možnost zkreslení dat, respondenti mohou mít negativní postoj k vyplňování dotazníků a odpovědi nemusí být pravdivé. Dotazník (viz příl. 5) byl anonymní, respondenti odpovídali písemně na předem předtištěný formulář podle návodu k vyplnění dotazníku. Položky v dotazníku byly koncipovány tak, že si respondenti mohli vybrat z nabízených možností. U některých položek byla uvedena možnost více odpovědí. Na základě stanovených cílů a očekávaných výsledků jsem vytvořila dotazník, který obsahoval celkem 20 položek. Při sestavování dotazníku jsem vycházela z vlastních zkušeností a prostudované literatury. Osobních údajů respondentů se týkaly položky č. 1 2, ve kterých jsem zjišťovala pohlaví a věk respondentů. V položkách dotazníku č. 3 6 jsem zjišťovala důvod k implantaci, znalost pojmu TEP a informovanost o předoperační přípravě. Položky č. 7-14 se vztahovaly k rehabilitaci a pohybovému režimu po implantaci TEP kyčle. V položkách dotazníku č. 15-20 jsem se zaměřila na problematiku možných komplikací po implantaci TEP. Dotazník obsahoval pouze uzavřené otázky s možností jedné či více odpovědí. U položek s možností více odpovědí byla tato varianta nabídnuta. Před zahájením vlastního průzkumu jsem provedla pilotní šetření, kterého se zúčastnilo 10 klientů po implantaci TEP kyčle. Mým cílem bylo zjistit, zda klienti rozumí všem položkám dotazníku. Na základě výsledků jsem musela některé položky dotazníku upravit, protože byly pro klienty málo srozumitelné. Vyřadila jsem otevřené položky, jelikož jsem zjistila, že jejich vyplnění činí klientům potíže. Po dohodě s náměstkyní pro ošetřovatelskou péči bylo zahájeno vlastní šetření. Dotazník byl distribuován na Ortopedické klinice ve FN Brno Bohunice a byl určen pro respondenty mužského i ženského pohlaví s implantovanou TEP kyčle. Po skončení sběru dat jsem získané údaje roztřídila a k vyhodnocení informací jsem 34

využila počítačových programů Microsoft Office Word 2007 a Microsoft Office Excel 2007. Výsledky jsem vyjádřila v tabulkách pomocí absolutní a relativní četnosti. Údaje jsou zaokrouhleny na jedno desetinné místo. U většiny položek dotazníku jsem pro názornost a snadné pozorování údajů použila grafy, ve kterých jsou výsledky vyjádřeny pomocí relativní četnosti. 35

5 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA Vlastní dotazníkové šetření probíhalo v období od září 2010 do února 2011. Celkem jsem klientům hospitalizovaným na jednotce intenzivní péče a lůžkovém oddělení Ortopedické kliniky FN Brno Bohunice rozdala 90 dotazníků. Navrátilo se mi 88 dotazníků (98 %), z nichž jsem musela 4 pro nesprávné vyplnění vyřadit. Celkový počet, který jsem mohla použít, a který uvádím jako 100 %, je tedy 84 dotazníků. Dotazníky jsem klientům rozdávala osobně a opět si je vyzvedla, aby byla zajištěna anonymita a návratnost dotazníků. Některým klientům jsem s vyplněním dotazníku pomohla. Poloţka č. 1: Jakého jste pohlaví? Tabulka 1: Pohlaví respondentů Pohlaví Absolutní četnost Relativní četnost Muž 40 47,6 % Žena 44 52,4 % Celkem 84 100 % Tabulka č. 1 dokumentuje pohlaví respondentů. Z celkového počtu 84 respondentů bylo 40 mužů (47,6 %) a 44 žen (52,4 %). 36

Poloţka č. 2: Kolik je Vám let? Tabulka 2: Věk respondentů Věk Absolutní četnost Relativní četnost Méně než 50 let 3 3,6 % 51-60 let 7 8,3 % 61-70 let 30 35,7 % 71-80 let 38 45,2 % 81 a více let 6 7,2 % Celkem 84 100 % 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% méně než 50 let 51-60 let 61-70 let 71-80 let 81 a více let Graf 1: Věk respondentů Tabulka č. 2 a graf č. 1 zobrazují věkové kategorie respondentů. Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 84 respondentů (100 %), kteří byli rozděleni do pěti věkových kategorií. Nejvíce zastoupena byla věková kategorie 71-80 let, kterou tvořilo 38 respondentů (45,2 %). Druhou nejpočetnější skupinou byli respondenti ve věkové skupině 61-70 let v počtu 30 (35,7 %). Věkovou skupinu 51-60 let tvořilo 7 respondentů (8,3 %) a do kategorie osob ve věku 81 a více let spadalo 6 respondentů (7,2 %). Nejméně zastoupenou skupinu tvořili respondenti ve věku do 50 let v počtu 3 (3,6 %). 37