Teorie práva VOŠ Sokrates Právní odpovědnost Mgr. Ondřej Havránek
Právní odpovědnost v komplexu sociálních odpovědnostních vztahů Právní odpovědnost patří ke komplikovaným pojmům, kterými se zabývá právní věda již dlouhodobě. Je možné, že určitým jednáním jsou porušeny různé druhy sociálních norem, nastane více druhů odpovědnosti. Ty se pak musí odlišit, neboť mají různé sankce. Toto rozlišování je složitý proces - každé negativní jednání nelze kvalifikovat jako delikt v právním smyslu. Odpovědnost lze rozeznávat na více úrovních: a) právní odpovědnost - pokud se jedná o porušení právních povinností, b) politická odpovědnost - za výkon politické funkce, c) ústavní odpovědnost - typická politicko-právní odpovědnost (tedy smíšeného charakteru). Má povahu objektivní právní odpovědnosti a je zde i prvek politický (např. důvěra Sněmovny vládě); d) morální odpovědnost - musíme rozlišit vnitřní dimenzi (otázka svědomí) a vnější rovinu (sankcí je odsouzení veřejným míněním).
Právní odpovědnost v komplexu sociálních odpovědnostních vztahů Z výše uvedeného lze dovodit, že: 1) právní odpovědnost je pouze jedním z druhů odpovědnosti ve společnosti, 2) základem pro diferencování právní a mimoprávní odpovědnosti je sám pojem práva, jeho obsah i rozsah a znaky, které právo odlišují od jiných normativních systémů působících ve společnosti, 3) právní odpovědnost je jednou ze základních forem realizace práva, 4) právní odpovědnost může být založena pouze právními normami. Za obecný znak odpovědnosti je považována sankce. Sankce představuje povinnost snést újmu (popřípadě je sankce s újmou přímo ztotožňována), nastane-li skutečnost předpokládaná (předvídaná) určitou sociální normou.
Pojem právní odpovědnosti Právní odpovědnost je zvláštní forma právního vztahu, ve kterém dochází na základě porušení právní povinnosti ke vzniku nové právní povinnosti sankční povahy. Ke vzniku právní odpovědnosti tedy dochází na základě tohoto schématu: existuje primární právní povinnost > dochází k porušení primární povinnosti» vzniká sekundární právní povinnost sankční povahy. V odborné literatuře se rozlišují dvě koncepce právní odpovědnosti: a) Právní odpovědností se rozumí povinnost strpět za porušení povinnosti následky, stanovené právními normami v rámci odpovědnostního právního poměru. b) Právní odpovědností se rozumí uplatnění nepříznivých právních následků, stanovených právní normou, vůči tomu, kdo porušil právní povinnost. Liší se v tom, zda spojují právní odpovědnost jen se vznikem druhotné (sekundární) povinnosti, nebo s jakoukoliv sankcí za porušení právní povinnosti.
Pojem právní odpovědnosti Pojem právní odpovědnosti má tedy svůj konkrétní obsah a zahrnuje: a) předvídané nepříznivé právní následky (ten, kdo nedodrží právní povinnost, bude zatížen předvídanými právními následky konkrétní povahy), b) prvek státního donucení, který je excelentním znakem právní normy a kvalitativně ji tak vyčleňuje z jiných druhů, systémů norem. Právní teorie rozeznává: ba) donucení nepřímé - hrozba sankce (vznik právní odpovědnosti), bb) donucení přímé - nucené splnění právní povinnosti (zejména ve formě exekuce).
Pojem právní odpovědnosti Právními skutečnostmi, jimiž vzniká právní odpovědnost, jsou protiprávní jednání a protiprávní stav. Rozlišujeme tyto druhy porušení právní povinnosti (protiprávního jednání): komisivní - ten, kdo porušil právní pravidlo chování a jednání, se choval, jak neměl, tj. porušil zákaz určitého chování, omisivní - ten, kdo porušil právní pravidlo chování a jednání, se nechoval, jak měl, tj. porušil příkaz určitého chování. Právní následky porušení právní povinnosti vždy směřují k dvěma základním cílům, i když mají různou povahu i vnější formu: a) obsahují preventivní moment - spolupodílí se na dosažení žádoucího stavu - cílem je minimalizovat případy porušení právní povinnosti (generální a individuální prevence), b) pokud již k porušení právní povinnosti došlo, směřují k nápravě nežádoucího stavu v závislosti na konkrétním případu.
Druhy právních následků porušení právní povinnosti Trvání původní (primární) povinnosti a možnost vynutit ji právem předvídaným a upraveným způsobem. Zde se uplatňuje zásada ne bis in idem (ne dvakrát, ne znovu). Subjekt nemůže být dvakrát souzen pro stejnou věc (např. odepřel vojenskou službu, byl postižen, nemůže dostat trest znovu). Musíme ale odlišit primární povinnost, ta trvá i po porušení povinnosti a u většiny případů je vymahatelná. Vznik nové (sekundární) povinnosti (sankce, která tvoří obsah právní odpovědností) Vzniká sekundární povinnost, kterou nelze směšovat s primární povinností a s jejím vymáháním. U soukromoprávních deliktů se větší důraz klade na vymáhání primární povinnosti, u veřejnoprávních deliktů je důležitější sankční postih. Sekundární povinnost představuje vždy tíživý následek, který je přímým výsledkem skutečnosti, že se subjekt práva nechoval v souladu s platným právem. Jiné následky porušení právní povinnosti neplatnost právního úkonu - sankce za to, že právní úkon není v souladu se zákonem, zánik práva, které koresponduje s porušenou povinností (např. v nájemním vztahu při neplnění povinností nájemníka možnost zániku nájemního práva).
Funkce právní odpovědnosti a) Funkce reparační (kompenzační) Uplatnění najde zejména u majetkové právní odpovědnosti. Může mít dvojí formu: aa) naturální restituce, ab) odškodnění (reparace). b) Funkce satisfakční Jde o zvláštní druh funkce ad a). Oblastí, kde se zejména uplatňuje, je např. oblast práva na ochranu osobnosti. Užíván je institut zadostiučinění ve vhodné a účelné formě - např. omluva v tisku, popř. i přiměřená finanční náhrada. c) Funkce preventivní Cílem je působit na předcházení vzniku situací porušení právní povinnosti. Všechny ostatní funkce obsahují vždy z určitého pohledu i moment preventivní. (Tuto funkci je třeba posuzovat v celém systému právní prevence a právních záruk.) d) Funkce represivní Jejím obsahem je újma, která vzniká tomu, kdo porušil právní povinnost. Rozsah a druh újmy se v jednotlivých právních odvětvích značně liší. Typická je pro trestněprávní odpovědnost i další druhy veřejnoprávní odpovědnosti. e) Funkce další Např. signalizační. Z počtu porušení právních povinností v konkrétní oblasti v různých časových horizontech lze získávat statistické aj. údaje.
Klasifikace právní odpovědnosti V soukromoprávní oblasti vzniká vztah mezi poškozeným a delikventem. Typické příklady soukromoprávní odpovědnosti jsou: odpovědnost za škodu, odpovědnost z prodlení, odpovědnost z bezdůvodného obohacení, odpovědnost za vadu věci, odpovědnost za zásah do nehmotného statku (např. čest, důstojnost, obchodní prestiž).
Klasifikace právní odpovědnosti Ve veřejnoprávní oblasti jsou tradiční tyto druhy právní odpovědnosti: trestní, správní (administrativní) - odpovědnost za správní delikty, disciplinární - odpovědnost za porušení disciplíny v rámci interních vztahů (často též za porušení paraprávních předpisů). Zde neplatí zásada ne bis in idem. V této oblasti jsou však také určité netypické druhy právní, resp. právně politické odpovědnosti: ústavní - upravena normami ústavního práva, mezinárodněprávní mezi státy (rozhoduje Mezinárodní soudní dvůr v Haagu v rámci OSN), státu vůči fyzické, event. i právnické osobě při porušení mezinárodních úmluv o základních právech a svobodách (např. Evropský soud lidských práv ve Štrasburku, ustavený podle Evropské úmluvy o ochraně základních práv a svobod), fyzické osoby za zločiny podle mezinárodního práva (Mezinárodní trestní tribunál se sídlem v Haagu). Nutno připomenout, že jedním jednáním může vzniknout několik druhů právní odpovědnost.
Klasifikace právní odpovědnosti Uvedené klasifikaci odpovídá i třídění právních deliktů. Právním deliktem se rozumí porušení či nesplnění právní povinnosti. Právní delikty netvoří homogenní skupinu, ale za pomoci diferenciačních kritérií je lze dále strukturovat na: a) trestné činy, b) správní delikty, c) disciplinární delikty, d) ústavní delikty, e) mezinárodněprávní delikty, f) delikty z porušení povinností upravených soukromoprávní metodou úpravy.
Soukromoprávní delikty Tvoří homogennější skupinu než delikty veřejnoprávní, i když rovněž vnitřně členěnou. Druhy soukromoprávních deliktů jsou obsaženy zejména v občanském zákoníku, zákoníku práce a v dalších právních předpisech. Od deliktů veřejnoprávních se liší zejména způsobem ochrany objektu, který delikvent ohrožuje nebo vůči němuž působí škodlivě, a tomu odpovídající povahou a způsobem realizace donucení. Vzniká zde paritní vztah právní odpovědnosti mezi delikventem na straně jedné a tou fyzickou nebo právnickou osobou, jíž vznikla delikventovým jednáním újma na jejích právem chráněných zájmech (poškozeným) na straně druhé. Domáhání se postihu delikventů je v dispozici poškozeného, probíhá však prostřednictvím třetího subjektu (soud, rozhodce, arbitr). Jedná se převážně o delikty majetkoprávního charakteru - způsobení škody, prodlení při plnění dluhu, bezdůvodné obohacení. Také sankce je typicky majetková a směřuje k reparaci (kompenzaci, odškodnění) nebo k restituci (obnově narušeného stavu).
Soukromoprávní delikty Příklady: zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2909 - Porušení dobrých mravů Škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného. 2926 - Škoda na nemovité věc - Kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou. 2933 - Škoda způsobená zvířetem - Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.
Soukromoprávní delikty Příklady: zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii 24 (1) Advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za škodu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jeho zaměstnancem; případná odpovědnost těchto osob podle zvláštních předpisů tím není dotčena. (2) Advokát se odpovědnosti podle odstavce l zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem 1 (1) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. (2) Uzemní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu pravomocí svěřených jim zákonem v rámci samostatné působnosti (dále jen územní celky v samostatné působnosti"). 2 Odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
Veřejnoprávní delikty Vzniká zde odpovědnostní vztah delikventa vůči subjektu, kterým není poškozený. Je jím stát, resp. jiná veřejnoprávní korporace. Majetkový charakter deliktu není tak výrazný, ale v tomto směru není rozlišení od soukromoprávních deliktů nijak jednoduché. Na prvním místě stojí represivní sankce - postih delikventa. Zároveň ale působí preventivně. Je to jednak individuální prevence vůči delikventovi, ale také generální prevence, která je spojena s obecným působením na veřejné mínění společnosti. Na rozdíl od soukromoprávních deliktů zde není promlčení spojeno s aktivní činností poškozeného. Promlčení zde znamená zánik možnosti delikventa postihnout ze strany veřejné moci.
Veřejnoprávní delikty Veřejnoprávní delikty jsou zejména: trestný čin, přestupky a jiné správní delikty, disciplinární delikty. Dále sem lze řadit: ústavní delikty, mezinárodněprávní delikty.
Veřejnoprávní delikty Trestné činy Trestný čin je jednání pro společnost nebezpečné (materiální stránka deliktu), jehož znaky jsou uvedeny v zákoně (formální stránka deliktu). Stupeň nebezpečnosti musí být u trestného činu vyšší než nepatrný, u mladistvých (od 15 do 18 let) vyšší než malý. K trestnosti činu je třeba zavinění ve formě úmyslu, nestanoví-li zákon výslovně, že stačí zavinění z nedbalosti. Rozdíl trestného činu a přestupku je ve společenské závažnosti. Tato závažnost není plně exaktně stanovitelná, je proměnlivá v čase. K rozlišení se používá též vymezení pozitivních a negativních znaků deliktu. Přestupek je jednání pro společnost škodlivé (nedosahuje intenzity nebezpečnosti), které není trestným činem a jehož znaky jsou uvedeny v zákoně.
Veřejnoprávní delikty Trestné činy Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Trestné činy se dělí na přečiny zločiny Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.
Veřejnoprávní delikty Trestné činy Přestupek je jednání pro společnost škodlivé (nedosahuje intenzity nebezpečnosti), které není trestným činem a jehož znaky jsou uvedeny v zákoně. Jsou zde i jiné rozdíly (hlavní je však posoudit, zda je delikt nebezpečný, či pouze" škodlivý): Formální rozdíl - trestné činy nalezneme v trestním zákoně, přestupky jsou uvedeny v přestupkovém zákoně a jiných veřejnoprávních předpisech. O trestných činech rozhodují soudy, o přestupcích rozhodují správní úřady. Za trestný čin lze udělit mj. trest odnětí svobody, což za přestupek nejde (nejčastější je finanční postih). U trestných činů hovoříme o sankcích jako o trestech, u přestupků o opatřeních. U přestupků neplatí zásada kontradiktorního řízení (není zde spor stran - žalobce vs. žalovaný - který by rozhodoval někdo třetí). Kontradiktorní charakter má trestní řízení před soudem, protože až soud může udělit trest (žalobce - státní zástupce - musí unést u soudu důkazní břemeno).
Veřejnoprávní delikty Trestné činy Trestní řízení je poměrně zdlouhavé, problém je s jeho efektivitou. Urychlení řízení představuje v současném trestním řízení v ČR tzv. trestní příkaz. Obžalovaný jej obdrží, pokud souhlasí s trestem, nemusí proběhnout ústní jednání. V trestním řízení platí několik základních zásad: nullum crimen, nulla poena sine lege = není trestného činu, není trestu bez zákona, o vině a trestu rozhoduje pouze soud, trest nemůže být uložen bez prokázané viny (nulla poena sine culpa), In dubio pro reo = v pochybnostech ve prospěch obviněného, není zde připuštěna objektivní odpovědnost, není připuštěna pravá retroaktivita v neprospěch (je tedy možná pouze ve prospěch) delikventa, tj. pachatele.
Veřejnoprávní delikty Trestné činy okolnosti vylučující protiprávnost Okolnosti vylučující protiprávnost: čin je zdánlivě trestný, naplňuje veškeré znaky, ale chybí mu protiprávnost, jelikož zde existuje nějaká okolnost, která vylučuje společenskou nebezpečnost činu. Nutná obrana: čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem; nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Krajní nouze: Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozí, povinen je snášet.
Veřejnoprávní delikty Trestné činy okolnosti vylučující protiprávnost Svolení poškozeného: poškozený dává k činu svolení, stává se tento čin dobrovolným a jeho protiprávnost zaniká. Za svolení nelze nikdy považovat souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení, protože o těchto sám poškozený z pohledu trestního práva rozhodovat nemůže. Ke svolení poškozeného může dojít jen v případech, kdy: jde o zájmy jednotlivce, o nichž on sám může rozhodovat a jejich porušení se nedotýká zájmů společnosti. je-li svolení vážné a dobrovolné, nevyvolané lstí. je-li dáno osobou, která je schopna učinit závazný projev vůle v tomto směru. je-li dáno před činem nebo nejpozději současně s činem; je-li svolení dáno až po spáchání činu, je pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, že poškozený by tento souhlas vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům udělil. Oprávněné použití zbraně Přípustné riziko
Veřejnoprávní delikty Trestné činy Příklady: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 140 - Vražda Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let. 142 - Vražda novorozeného dítěte matkou Matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí při porodu nebo bezprostředně po něm své novorozené dítě, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let. 150 - Neposkytnutí pomoci Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. 173 - Loupež Kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.
Veřejnoprávní delikty Přestupky a jiné správní delikty Sankce za ně ukládají správní úřady, jsou vymezeny v přestupkovém zákoně a jiných zákonech správního práva. Je zde odpovědnost jak fyzických tak i právnických osob (kromě přestupků). Ta je stanovena správním úřadem za porušení zákona z oblasti správního práva. Přestupky nemohou být založeny na objektivní odpovědnosti, ale jiné správní delikty ano (nejsou vždy založeny na prokázání viny). Správní delikty se dají podrobněji rozlišit na: a) přestupky, b) správní delikty fyzických osob, u nichž se vyžaduje zavinění, c) správní delikty fyzických osob a právnických osob, u nichž se zavinění nevyžaduje, d) správní disciplinární delikty, e) správní pořádkové delikty.
Veřejnoprávní delikty Přestupky a jiné správní delikty Příklady: Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích 31 - Přestupky na úseku školství a výchovy mládeže (1) Přestupku se dopustí ten, kdo ohrožuje výchovu a vzdělávání nezletilého zejména tím, že nepřihlásí dítě k povinné školní docházce nebo zanedbává péči o povinnou školní docházku žáka. (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 3000 Kčs. 42c - Přestupky na úseku matrik, jména a příjmení (1) Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně zničí, poškodí nebo zneužije rodný, oddací nebo úmrtní list, osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství a osvědčení o tom, že snoubenci splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství, Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech 16a(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) poruší povinnost mít občanský průkaz podle 2 odst. 3, b) poruší povinnost chránit občanský průkaz před ztrátou, odcizením, poškozením, zničením nebo zneužitím, c) nepožádá o vydání nového občanského průkazu v případech uvedených v 14 odst. 1 písm. d), d) ani po opakované výzvě nepřevezme osobně občanský průkaz,.atd až p)
Disciplinární delikty Jsou hraniční povahy mezi soukromoprávními a veřejnoprávními delikty. Je to jednání porušující zvýšenou disciplínu v určitých oblastech společenského života (např. porušení disciplíny poslanců, senátorů, soudců, státních zástupců, policistů, vojáků, advokátů, notářů, lékařů, studentů atd.). Nemusí spočívat jen v porušení právních norem, ale i norem, které jsou obsaženy v paraprávních aktech (interní předpisy - statuty, stanovy atd.). Disciplinární (kárnou) odpovědnost lze vyvodit jen za porušení disciplíny, pokud stále trvá vztah, ve kterém se zvýšená odpovědnost vyžaduje. Nejzávažnější sankcí je ztráta pozice, která je spojena se zvýšenou disciplínou. K dalším sankcím patří napomenutí, veřejná důtka, finanční postih (za méně závažné disciplinární delikty). Nejedná se jen o typickou odpovědnost vůči státu, např. advokát je postižen advokátní komorou, lékař lékařskou komorou atd. Disciplinární odpovědnost nelze uplatnit, zanikl-li vztah, v němž je zvýšená disciplína vyžadována.
Disciplinární delikty Příklady: zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb. 32 (1) Advokát a advokátní koncipient jsou kárně odpovědni za kárné provinění. (2) Kárným proviněním je závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi nebo advokátnímu koncipientovi tímto zákonem nebo stavovským předpisem. zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů 64 Disciplinárním přestupkem je zaviněné porušení povinností stanovených právními předpisy nebo vnitřními předpisy vysoké školy a jejich součástí. zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní Informační službě, ve znění pozdějších předpisů 53 Kázeňský přestupek (1) Kázeňským přestupkem je zaviněné porušení základních povinností příslušníka, pokud nejde o trestný čin. (2) Jako kázeňský přestupek se vyřizuje též jednání příslušníka, které má znaky přestupku, pokud tak stanoví zvláštní předpis.
Ústavní delikty V oblasti ústavního práva se uplatňuje převážně objektivní odpovědnost (tj. nejde o odpovědnost za protiprávní jednání). Je to odpovědnost právně-politická. Zvláštním ústavním deliktem jev českém právu velezrada prezidenta republiky jako jeho jednání proti svrchovanosti a územní celistvosti státu a jeho demokratickým základům. O žalobě podané Senátem by rozhodoval Ústavní soud, sankce spočívá v zániku funkce prezidenta republiky a nezpůsobilosti ji znovu nabýt.
Ústavní delikty Příklady: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ČI. 65 (1) Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. (2) Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. (3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu 96 Velezrada Velezradou pro účely tohoto zákona rozumí se jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.
Ústavní delikty Mezinárodněprávní delikty jsou delikty států, ale i jednotlivců podle mezinárodního práva. Odpovědnost vyvozují a sankce ukládají orgány mezinárodních organizací (zejména OSN ve smyslu Charty OSN a dalších mezinárodních právních dokumentů). Jejich součástí jsou i mezinárodní trestné činy.
Prvky zaviněného porušení právní povinnosti Prvky zaviněného porušení právní povinnosti se rozumí stránky deliktu a jeho následku. Otázka subjektivní odpovědnosti je konstruována na principu zavinění (odpovědnost za zavinění). Vždy je třeba prokázat existenci i míru zavinění. Zavinění však není jedinou složkou deliktu, mluví se o čtyřech prvcích zaviněného porušení: 1. Objekt 2. Objektivní stránka 3. Subjekt 4. Subjektivní stránka
Prvky zaviněného porušení právní povinnosti Objektivní stránka deliktu Základem každého deliktu je určité jednání, které způsobuje určitý následek. Jednáním se rozumí projev vůle ve vnější realitě. Toto jednání pak způsobí určitý následek, což je spojeno se vznikem právní odpovědnosti. (Např. vražda: zkoumá se způsob jejího spáchání, skrčení, střílení apod.» následkem je smrt člověka). Mezi jednáním a následkem musí být prokázána příčinná souvislost (kauzální nexus). To znamená, že určitý subjekt může být činěn odpovědným za delikt pouze v případě, že jeho jednání určitý následek přímo vyvolalo. Uvažujeme ve stavu umělé izolace jevů - vydělujeme určité jednání a určitý následek. Může nastat řetěz jednání a následků, čili konkrétní následek nastane z jiné příčiny. Důležité jsou okolnosti vylučující protiprávnost jednání - např. nutná obrana, krajní nouze, dovolené použití zbraně, právo na odpor vůči státu ve smyslu čl. 23 Listiny základních práv a svobod.
Prvky zaviněného porušení právní povinnosti Objekt deliktu Objektem deliktu je právem chráněný zájem, na který delikvent útočí. Tím se rozumí jevy a společenské vztahy, proti kterým směřuje protiprávní jednání a chování (např. život, zdraví, majetek, ústavní zřízení atd.). Rozlišujeme veřejný a soukromý zájem. Útok na veřejný zájem vede vždy k veřejnoprávnímu charakteru deliktu, bude však záležet i na dalších okolnostech. Jedním jednáním může být způsobeno několik deliktů. Druhy objektů právních vztahů platí i pro právní odpovědnost jako zvláštní druh právního vztahu.
Prvky zaviněného porušení právní povinnosti Subjekt deliktu Subjektem deliktu je ten, kdo se dopustí porušení právní povinnosti a kterému současně právo přiznává způsobilost k protiprávnímu jednání. Právní teorie obvykle vyžaduje pro tyto subjekty existenci tzv. relativní svobody vůle. Musíme posuzovat dvě kategorie: 1. zda může být nositelem právní odpovědnosti jen fyzická, nebo i právnická osoba (včetně veřejnoprávních korporací). 2. u fyzické osoby musí být splněny dvě podmínky, aby mohla nést odpovědnost: věk (např. 15 let u trestní odpovědnosti) - není-li podmínka věku splněna, může event. odpovědnost nést někdo jiný (např. zákonný zástupce), nebo právní odpovědnost nelze vyvodit (možnost ochranné výchovy). psychický stav v době spáchání deliktu - zda je delikvent schopen rozpoznat následky jednání a zda je schopen jednání ovládnout (má schopnost rozpoznávací a ovládací). Používá se pojem příčetnost - tento pojem je vlastní trestnímu právu, ale rozšiřuje se i do ostatních právních odvětví. Psychický stav je obecnější podmínka než věk. Osoba nepříčetná nemůže být odpovědná za své jednání (možnost ochranné léčby).
Prvky zaviněného porušení právní povinnosti Subjektivní stránka deliktu Zkoumá se zavinění delikventa. U zavinění zkoumáme dvě složky 1. vědomí a 2. vůli. Delikvent si musí být svého jednání vědom. U vůle je to složitější - jde o to, jaký byl jeho skutečný psychický vztah k jednání a následku. Např. ví, že se dopouští činnosti, která má znaky deliktu, ale není schopen jednání ovládnout (reflexivní pohyb, závažná duševní porucha či nemoc).
Prvky zaviněného porušení právní povinnosti Druhy zavinění: 1. jednání úmyslné dolus přímý úmysl (zlý úmysl) - dolus directus (dolus malus) - delikvent ví, že to, co činí, je protiprávní a že může škodlivý následek způsobit a chce jej způsobit, nepřímý úmysl - dolus eventualis - delikvent ví, že se dopouští deliktu, a pro případ, že se tak stane, je s následkem srozuměn (např. při rvačce nechce protivníka zabít, ale používá takové chvaty, které zabít mohou),
Prvky zaviněného porušení právní povinnosti Druhy zavinění: 2) nedbalostní jednání - culpa a) vědomá (hrubá) nedbalost - culpa lata - delikvent ví, že se dopouští deliktu, a bez přiměřených důvodů (nepřiměřeně) spoléhá na to, že následek nenastane; spoléhá-li přiměřeně, nemůže být odpovědný, b) nevědomá (lehká) nedbalost - culpa levis - delikvent neví, že se dopustil deliktu, ačkoliv to vědět měl a mohl. Zde se uplatňuje zásada neznalost zákona neomlouvá (týká se obecně přístupných právních norem, kde publikace je podmínkou jejich platnosti). U paraprávních norem (obsažených ve vnitřních předpisech) tento princip neplatí; musí se dokázat, že vnitřní předpis byl vydán, resp. že se k jeho dodržování delikvent zavázal. Také může být jistá znalost spojena s určitou kvalifikací - postup lege artis - porušení tohoto postupu bude mít často za následek disciplinární, event. i jinou právní odpovědnost (porušení norem, které souvisí s výkonem odborné činnosti).
Prvky zaviněného porušení právní povinnosti Subjektivní a objektivní právní odpovědnost Subjektivní právní odpovědnost předpokládá vždy zaviněné porušení právní povinnosti. Je někdy nazývána odpovědností za zavinění". 2909 - Porušení dobrých mravů Škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného. 2920 (1) Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu. (2) Nebyl-li nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného.
Prvky zaviněného porušení právní povinnosti Objektivní odpovědnost bývá nazývána odpovědnost za protiprávní stav, za výsledek. Jejím předpokladem tedy není zavinění v jakékoliv formě. Tuto odpovědnost nese tedy ten, kdo tento stav nezavinil. Je výsledkem nezaviněného protiprávního jednání nebo protiprávního stavu. Obvyklá je zde možnost liberace, která má zmírnit přílišnou tvrdost objektivní právní odpovědnosti. Liberačním důvodem je to, že pokud subjekt prokáže, že i kdyby vyvinul veškeré úsilí, které lze od něj vyžadovat, škodlivý následek by stejně nastal (zejména při vis maior - vyšší moci - např. povodně, zemětřesení a jiné živelní katastrofy). Při prokazování protiprávního stavu nese důkazní břemeno ten, kdo by byl odpovědný, tj. musí prokázat, že v daném případě je na místě přihlédnout k liberačním důvodům. Existuje však i absolutní objektivní odpovědnost - bez možnosti liberace. Subjekt pak nese odpovědnost i za vis maior.
Prvky zaviněného porušení právní povinnosti Příklady: 2924 - Škoda z provozní činnosti Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. 2927 (1) Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. (2) Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. 2945 - Škoda na odložené věci (1) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci. Stejně nahradí škodu provozovatel hlídaných garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství.