Duchovní péče v nemocnicích

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Diplomová práce Duchovní péče v nemocnicích DOSAVADNÍ PRAXE, ZKUŠENOSTI A OČEKÁVÁNÍ NA PŘÍKLADU VYBRANÝCH PRAŽSKÝCH NEMOCNIC Marie Plačková Katedra: Katedra praktické teologie Vedoucí práce: Ladislav Beneš, Dr. Studijní program: N6141 Teologie Studijní obor: Křesťanská humanitární a pastorační práce - diakonika Praha 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci s názvem Duchovní péče v nemocnicích: Dosavadní praxe, zkušenosti a očekávání na příkladu vybraných pražských nemocnic napsala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia. V Praze dne 11. června 2013 Marie Plačková

Bibliografická citace Duchovní péče v nemocnicích [rukopis] : Dosavadní praxe, zkušenosti a očekávání na příkladu vybraných pražských nemocnic : diplomová práce / Marie Plačková; vedoucí práce: Ladislav Beneš. -- Praha, 2013. -- 197 s. Anotace Autorka si klade za cíl reflektovat současnou podobu nemocniční duchovní péče v České republice v porovnání s jejími začátky. Teoretická část diplomové práce představuje pohled na člověka jako na celistvou bytost s duchovními potřebami, ze kterého vychází potřeba nemocniční duchovní péče. Dále se věnuje současné podobě nemocniční duchovní péče v České republice. V praktické části diplomové práce zpracovala autorka dotazníkové šetření v sedmi pražských nemocnicích. Na výsledném vzorku 237 pacientů (96, kteří nemocniční duchovní péči využili, a 141, kteří ji nevyužili) zkoumá jejich zkušenosti, představy a očekávání v souvislosti s nemocniční duchovní péčí. Práci doplňují rozhovory s pražskými kaplany a s uživateli nemocniční duchovní péče. Získané poznatky o podmínkách současné nemocniční duchovní péče včetně jejího posunu ústí do nezodpovězených otázek: Nakolik se mohou nemocniční kaplani ve vztahu k pacientovi vzdát své příslušnosti k církvi a odložit hlásání evangelia? Nakolik se mohou stát pouze spirituálními? A lze vůbec odlišit duchovní svět od náboženského? Klíčová slova Nemocniční duchovní péče; nemocniční kaplan, zkušenosti, představy a očekávání pacientů od nemocniční duchovní péče

Summary The hospital spiritual care: Existing practice, experience and expectations illustrated by examples of chosen Prague hospitals The main goal of this diploma thesis is to reflect the hospital spiritual care in Czech Republic nowadays and to compare it with its beginnings. The theoretical part maintains holistic approach to human being and emphasizes spiritual needs as a basis for hospital spiritual care. It also gives an overview of recent forms of hospital spiritual care in Czech Republic. The research part examines the patients opinions and experience of spiritual care during their stay in hospitals. Questionnaire-based survey was done in seven Prague hospitals with 237 patients (96 of them used the chaplain service, 141 did not). The short interviews with Prague chaplains and patients regarding spiritual care complete the work. Research findings result in non-answered (and maybe non-answerable) questions: Can hospital chaplains quit their church membership and affiliation and not to serve to the church evangelization Mission? Is it possible to be a spiritual, but non religious chaplain and not to lose the chaplain identity? Is it in general possible to distinguish spirituality from religiosity? Keywords Spiritual care in hospital; chaplains in hospital; experiences, perceptions and expectations of patients

Poděkování Chtěla bych na tomto místě poděkovat především vedoucímu mé diplomové práce panu doktorovi Ladislavu Benešovi za ochotu, trpělivost a cenné rady, které mi při psaní této práce poskytoval. Za cenné rady, ochotu a trpělivost bych ráda poděkovala také paní PhDr. Bohumile Baštecké, Ph.D. a to především za její pomoc při psaní praktické části mé diplomové práce. Stejně tak bych chtěla poděkovat Mgr. Michalovi Balekovi, Vítězslavu Vurstovi, B.Th., paní MUDr. Mgr. Marii Opatrné, Ph.D. a oběma účastnicím nemocniční duchovní péče za poskytnutí rozhovoru. Také bych ráda touto cestou poděkovala všem, kdo mi umožnili a pomáhali uskutečnit dotazníkové šetření v nemocnicích. A v neposlední řadě děkuji všem respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření a poskytli mi tak potřebné podklady pro mou práci. Bez vás všech výše uvedených by tato práce nemohla vzniknout, proto ještě jednou všem veliké DĚKUJI!

Obsah Úvod... 9 1. Člověk jako celistvá bytost s duchovními potřebami... 13 1.1 Duchovní svět nemocných... 16 1.2 Právo nemocného na duchovní péči... 23 1.3 Shrnutí první kapitoly: spirituální dimenze člověka a zdravotnictví... 28 2. Nemocniční duchovní péče v ČR... 30 2.1 Co si pod nemocniční duchovní péči představit dnes... 33 2.2 Kdo nemocniční duchovní péči poskytuje... 39 2.3 Sdružení nemocničních kaplanů... 43 2.3.1 Česká společnost pro klinickou pastorační péči... 43 2.3.2 Asociace nemocničních kaplanů... 44 2.3.3 Katolická asociace nemocničních kaplanů v ČR... 45 2.3.4 Proč existují dvě asociace... 47 2.4 Shrnutí druhé kapitoly: nemocniční duchovní péče a kaplani v nemocnicích... 49 3. Dotazníkové šetření o nemocniční duchovní službě... 51 3.1 Příprava dotazníku... 52 3.2 Výběr nemocnic... 54 3.3 Sběr dat... 55 3.4 Zpracování dat... 60 3.5 Výsledky a jejich interpretace... 61 3.5.1 Rozložení respondentů podle pohlaví a povědomí o NDP... 61 3.5.2 Rozložení respondentů podle nemocnic a povědomí NDP... 63 3.5.3 Rozložení respondentů podle věku... 65 3.5.4 Rozložení respondentů náboženská/církevní příslušnost... 67 3.5.5 Rozložení respondentů podle délky hospitalizace... 68 3.5.6 Rozložení respondentů podle vzdělání... 69 3.5.7 Zkušenosti a očekávání pacientů: informace o NDP... 70 3.5.8 Zkušenosti a očekávání pacientů: obsah NDP... 75 3.5.9 Zkušenosti a očekávání pacientů: dostupnost NDP... 81 3.5.10 Zkušenosti a očekávání pacientů: důležitost/užitečnost NDP. 84 3.5.11 Zkušenosti a očekávání pacientů: pomoc od NDP... 85 3.5.12 Zkušenosti pacientů, kteří NDP využili, posouzení, jak služba odpovídala potřebě... 97 3.5.13 Dřívější zkušenost s duchovním u pacientů, kteří NDP v tomto pobytu nevyužili... 99 3.5.14 Důvody pacientů proč nevyužili NDP... 101 6

3.5.15 Postřehy a náměty pacientů... 102 3.6 Porovnání výzkumu Horáková (2000) x Plačková (2013)... 103 3.7 Shrnutí třetí kapitoly: odpovědi na výzkumné otázky... 107 3. 7. 1 Co může kaplan pro pacienty v duchovní oblasti udělat... 108 3. 7. 2 Co překáží využívání nemocniční duchovní péče a co její využívání podporuje... 109 3. 7. 3 Změna očekávání a zkušeností s nemocniční duchovní péčí u pacientů a kaplanů v průběhu let... 110 3.8 Diskuse k dotazníkovému šetření... 110 3. 8. 1 Provoz a zvyklosti nemocnic... 111 3. 8. 2 Konstrukce dotazníku... 112 3. 8. 3 Porovnání výsledků s kaplanským šetřením ve FN Motol... 114 4. Rozhovory... 116 4.1 S nemocničními duchovními... 116 4.1.1 Rozhovor s Mgr. Michalem Balekem... 116 4.1.2 Rozhovor s Vítězslavem Vurstem, B.Th.... 120 4.2 S účastníky pastorační péče... 124 4.2.1 Rozhovor s paní R1... 124 4.2.2 Rozhovor s paní R2... 126 4.3 Shrnutí čtvrté kapitoly: závěry k rozhovorům... 128 Závěry... 131 Asociace nemocničních kaplanů... 131 Nemocniční kaplan a náplň práce... 132 Informace a informovanost personálu, pacientů a blízkých... 132 Práva pacientů a duchovní péče... 135 Právní ukotvení nemocniční duchovní péče... 135 Spiritualita, religiozita a kaplanství... 136 Použité zdroje... 139 Knižní zdroje... 139 Zákony, standardy, etické kodexy a další dokumenty... 143 Ostatní zdroje... 145 Přílohy... 152 Příloha č. 1 Výňatky z rozhovorů s kaplany... 153 Příloha č. 2 Dohoda o DP ve zdravotnictví mezi ČBK a ERC v ČR. 156 Příloha č. 3 Etický kodex nemocničního kaplana... 158 Příloha č. 4 Dodatek č. 1 k Dohodě o DP mezi ČBK a ERC v ČR... 159 Příloha č. 5 Stanovy občanského sdružení ANK... 162 Příloha č. 6 Stanovy Katolické asociace nemocničních kaplanů... 165 Příloha č. 7 Stanovy ČSKPP ČLS JEP... 168 Příloha č. 8 E-maily - nový zákon... 169 Příloha č. 9 Tel. rozhovor s MUDr. Hrnčiarikem... 170 7

Příloha č. 10 Informační list k dotazníku... 171 Příloha č. 11 Dotazník... 172 Příloha č. 12 Jak služba odpovídala potřebě pacientů... 181 Příloha č. 13 Předchozí zkušenost pacientů s duchovním... 183 Příloha č. 14 Důvody, proč pacienti NDP nechtějí využít... 184 Příloha č. 15 Postřehy a náměty pacientů... 185 Příloha č. 16 Rozhovory s duchovními... 187 Rozhovor A Mgr. Michal Balek... 187 Rozhovor B Vítězslav Vurst, B.Th... 192 Rozhovor C MUDr. Mgr. Marie Opatrná, Ph.D.... 195 Příloha č. 17 Rozhovory s účastníky... 196 Rozhovor s R1... 196 Rozhovor s R2... 197 8

Úvod V dějinném pohledu má péče o nemocné hluboké kořeny a je nerozlučně provázaná s křesťanstvím 1, které k ní čerpá svou motivaci z Bible. Pasáže, které křesťany k péči o nemocné a trpící vyzývají, můžeme najít na různých místech Bible. Mezi nejznámější patří například Mt 25,36 2 ; nebo Ježíšova eschatologická zaslíbení blahoslavenství chudých LK 6,20-23 3. Provázanost křesťanství a služby nemocným naznačují i pojmy zdraví a spása ty jsou označovány v řadě indoevropských jazyků stejným slovem, v mnoha jazycích spolu výše uvedené pojmy také souvisí. 4 Křesťanstvím ovlivněný svět viděl v nemocném obraz Ježíše, kterému prostřednictvím nemocného člověka prokazoval službu lásky. Na základě toho v minulosti různé křesťanské řády a kongregace začaly poskytovat ošetřovatelské činnosti a při jejichž klášterech byly zřizovány první špitály zaměřené na pomoc nemocným. 5 V té době zřejmě duchovního v nemocnici brali jako samozřejmost a málokoho by asi napadla otázka, zda duchovní k nemocnici patří a co v ní má dělat. V zahraniční například ve Velké Británii tato tradice nebyla porušena a duchovní rozměr péče tam do nemocnic patří odnepaměti. 6 Na rozdíl třeba 1 srov. Halík (1991), str. 7 2 Byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou. 3 Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. 4 srov. Halík (1991, s. 8) a Komárek (2005, s. 82), Mauer (2012, s. 64) 5 srov. Kutnohorská (2010), s. 17 a 18 6 Information Sheet History of Hospital Chaplaincy 9

právě od Velké Británie, v průběhu našich dějin přestala být duchovní péče v nemocnicích samozřejmostí. Jedním z důvodů byly důvody politické. Komunistický režim náboženství a tím ani duchovní péči v nemocnicích nepřál. Návštěvy kněží v nemocnicích u lůžek dlouhodobě nemocných a umírajících se musely konat ve skrytosti, jako by šlo jen o osobní záležitost. 7 Dá se však říci, že i tam, kde duchovní rozměr péče neztratili ze zřetele, je to s ním v nemocnicích v současné době složitější díky medicínskému pokroku. V minulém století medicína prožila velký technologický pokrok, ten ji přesměroval z pečujícího modelu, zaměřeného na službu, na model technologický, který je orientován na léčení, ale už tolik nevidí člověka. 8 Lékař se z role ochránce a průvodce člověka, kdy jej doprovázel od začátku až do konce jeho života, dostal více do role opraváře defektů a omylů. 9 Mauer (2012) tvrdí, že jádrem medicíny je mírnit utrpení člověka. Jenže tím, jak narůstá moc a možnosti medicíny se tento cíl paradoxně může ztrácet. 10 Člověk se pak jakoby ztrácí v záplavě vyšetřovacích a léčebných výkonů a jeho utrpení je dokonce často odmítáno jako něco nepatřičného, komplikujícího léčbu, jako něco navíc. 11 Z těchto i dalších důvodů často lékaři utrpení, jeho souvislostem a vlivu na léčbu dostatečně nerozumí. 12 V současné době se medicína snaží o postupné vyvážení pečujícího a technologického modelu a s tím souvisí i to, že hledá i svou cestu k duchovnímu rozměru péče v nemocnicích. Počátky znovuzrození duchovní péče v nemocnicích u nás a povědomí o ní ve své diplomové práci Duchovní 7 Duka a Badal (2009), s. 51 8 srov. Puchalski (2001) 9 Šetka in Lachmanová (1997) 10 Mauer (2012) 11 Mauer (2012) 12 Mauer (2012) 10

péče ve zdravotnických zařízeních zachytila Gabriela Lachmanová, na kterou chci svou prací navázat. Hlavním cílem mé diplomové práce proto je: Reflektovat současnou podobu NDP v porovnání s jejími začátky bilancovat K výše uvedenému cíli chci dojít tak, že se v teoretické části práce konkrétně v první kapitole zastavím u současného pohledu na člověka. Budu se zde věnovat bio-psycho-sociálně-spirituálnímu modelu člověka a jeho duchovním potřebám. Následně navážu podkapitolou o právu nemocného na duchovní péči. V ní se budu snažit podchytit zákony a dokumenty, které duchovní péči v nemocnici v současné době podporují. Ve druhé kapitole představím současnou nemocniční duchovní péči v České republice. Pokusím se popsat, co si pod ní v současné době představit a kdo ji poskytuje, také zde představím sdružení nemocničních kaplanů. V praktické části mojí diplomové práce, kterou tvoří kapitoly tři a čtyři se budu věnovat dotazníkovému šetření o nemocniční duchovní péči a rozhovorům s kaplany a s uživateli nemocniční duchovní péče. Dotazníkové šetření o nemocniční duchovní péči, mělo za cíl: Prozkoumat zkušenost pacientů s nemocniční duchovní péčí a jejich představy o ní včetně posouzení, zda služba odpovídá jejich potřebám. Rozhovory vedené s kaplany a účastníky nemocniční duchovní péče měly cíl následující: Dokreslit situaci, kterou podchytím v dotazníkovém šetření. Název pro práci s duchovním rozměrem člověka není v nemocnicích jednotný. Ve své práci budu převážně používat označení nemocniční 11

duchovní péče, který vychází ze zákona č. č. 372/2011 Sb. O zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Stejně tak není jednotný ani název pracovní pozice osoby, která nemocniční duchovní péči poskytuje. Ve své práci budu používat označení nemocniční kaplan a nemocniční duchovní. Přičemž obě označení jsou v této práci rovnocenné a volně zaměnitelné. 12

1. Člověk jako celistvá bytost s duchovními potřebami Napříč profesemi existují různé pohledy na člověka. Se zjednodušením lze říci, že například filosof s touto otázkou asi nebude nikdy hotov, vždy bude hledat její nové rozměry protože, podstata člověka (mu) ukazuje stále nové hlubiny a tajemství, vyzývá (ho) k stále novému tázání. Proto je to (pro něj) stále živá otázka. 13 Religionista může tvrdit, že člověk je celistvou duchovně-tělesnou bytostí 14, i že lze říci, že ve vědě, filozofii, občanském životě a v umění se zvláštním způsobem ukazuje, že lidský život je život duchovní. Lidský život je opravdu duchovní už tím, že je lidský. Čím více jsou rozvinuty lidské síly a schopnosti, tím jsme duchovnější. A možná, že je to ještě prostší: jsme tím duchovnější, čím jsme lidštější. 15 Křesťanský duchovní se s největší pravděpodobností bude dívat na člověka jako na Boží obraz. A lékař se pravděpodobně bude dívat na člověka jako na biopsychosociální bytost (podle modelu Engela, 1977), ale zároveň v současné době bude otvírat i čtvrtý spirituální rozměr člověka. 16 Koncem 20. století se začaly objevovat různé vědecké studie, které se zabývaly tím, jaký vliv má spiritualita na zdraví člověka. 17 Někteří autoři tvrdí, že se v medicíně pohled na člověka v jeho celistvosti tedy vnímat člověka nejen jako nemocné tělo, ale respektovat ho celého v jeho biopsychosociální a nověji i duchovní (spirituální) rovině, začal objevovat až v poslední době. 18 Naopak Ptáček (2011, s. 365) tvrdí, že takový pohled není záležitost poslední 13 Coreth (1994, s. 11) 14 srov. Štampach (2000), str. 17 15 srov. Štampach (2000), str. 32 16 Baštecká (2001, s. 15) 17 Mandincová (2011, s. 61) 18 srov. například Svatošová (2012), Opatrný (2004, s. 2) nebo Honzák (1989) a Irmiš (2001) in Munzarová (2005B, s.75) 13

doby, ale že souvislost mezi psychosociálním stavem pacientů a jejich fyzickým zdravím je známá již léta. Stejně jako spirituální potřeby pacientů, o kterých se podle něj mluví v souvislosti s průběhem nemoci i umírání posledních třicet let. 19 A připomíná, že intenzivně propagoval myšlenku ošetřovat i duchovní dimenzi pacientů, už rakouský neurolog a psychiatr V. E. Frankl. 20 Tvrzení, že duchovní stránku člověka bere medicína v potaz, podporuje také klasifikační systém sesterských diagnóz NANDA 21 (= North American Nursing Diagnosis Association). V tomto systému diagnóz se jich k duchovnímu životu člověka vztahuje hned pět: - duchovní nouze (00066) přijata v r. 1978 a revidována v roce 2002; - riziko duchovní nouze (00067) přijata v r. 1998, revidována 2004; - zhoršená religiozita (00169) přijata v r. 2004; - snaha zlepšit religiozitu (00171) přijata v r. 2004; - riziko zhoršené religiozity (00170) přijata v r. 2004. 22 19 (Ptáček (2011, s. 365) 20 (Ptáček (2011, s. 365) 21 NANDA Taxonomie ošetřovatelských diagnóz představuje klasifikační systém sesterských diagnóz. Jedná se o uspořádání ošetřovatelských dg. Podle určitého principu s cílem vytvořit standardní názvy ošetřovatelských dg. První taxonomie sesterských dg. Byla přijata v roce 1973 na První národní konferenci o klasifikaci sesterských dg. na Universitě v Saint Louis. ( ) Konference NANDA se konají každé 2 roky. Tato asociace navrhla klasifikaci podle devíti modelů celistvého člověka, které byly v r. 1984 přejmenovány na modely lidských odpovědí. Šlo o utřídění ošetřovatelských dg. podle různých typů lidských reakcí do kategorií: výměna, komunikace, vztahy, hodnoty, výběr, pohyb, vnímání, poznávání, pociťování. ( ) Další informace na: http://ww.nanda.org. - Mikšová, Froňková, Zajíčková (2006, s. 162) Fendrychová (2011) Evropa a Asie se připojila k práci na NANDA diagnózách koncem osmdesátých let. V Česku nastal větší prostor pro rozvoj ošetřovatelských diagnóz až koncem dvacátého století v důsledku zvýšených nároků na kvalitu ošetřovatelské péče a také vstupem do Evropské Unie. Ščepoňcová (2009) V České republice je zaváděna NANDA taxonomie II od roku 2005. 22 E-mailová korespondence ze dne 8. 2. 2013 Dear Ms. Plačková, Thank you for your note. Spiritual distress (00066) was accepted into the taxonomy in 1978, and was then revised in 2002. Risk for spiritual distress (00067) was accepted into the taxonomy in 1998, and was then revised in 2004. Other diagnoses that may be of interest include: Impaired 14

Přitom první z nich byla přijata již v roce 1978, což podporuje výše uvedené tvrzení Ptáčka, že o duchovních potřebách pacientů se mluví již třicet let. S proměnou pohledu na člověka se proměňuje i pohled na to, jak můžeme chápat lidské zdraví. V kontextu myšlenky, že člověk je celistvá bytost, můžeme vnímat zdraví jako celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí. 23 S tím souvisí i pohled na nemoc nemoc v tomto pojetí zasahuje člověka celého a jeho utrpení má svůj tělesný, psychický, sociální, ale i spirituální rozměr. 24 Trochu jinak definuje zdraví Světová zdravotnická organizace. Ani ona se nedívá na zdraví jen z pohledu tělesnosti zdraví označuje jako stav kompletní fyzické, psychické a sociální pohody, nejen nepřítomnost nemoci nebo vady 25. Zmínka o duchovním rozměru zdraví zde chybí, je ale třeba brát v úvahu, že tato definice nebyla změněna od roku 1948. Duchovní, pro kterého je práce s duší člověka a jeho spiritualitou denním chlebem může mít představu, že každý zkušený lékař ví, jaký potenciál uzdravení mobilizují hodnoty duchovní a mravní, včetně náboženských. 26 Může mít každodenní zkušenost, že pro uzdravení těla má velikou váhu i to, co se děje v mysli a v srdci člověka. 27 Přes všechno výše uvedené, lékař takovou religiosity (00169), Readiness for enhanced religiosity (00171), and Risk for impaired religiosity - all accepted in 2004. Kind regards, T.Heather Herdman, PhD, RN, FNI; CEO / Executive Director; NANDA INTERNATIONAL, INC. execdir@nanda.org 23 Křivohlavý in Zacharová, Hermanová, Šrámková;(2007) 24 Ptáček a Bartůněk (2012, s. 155) 25 Preamble to the Constitution of the World Health Organization (1948) 26 Halík (1991, s. 11) 27 Srov. Halík (1991, s. 11) 15

životní zkušenost mít nemusí, nebo ji může mít v podstatně menší míře. Protože i kdybychom vzali za svou myšlenku, že lékaři po teoretické stránce souvislost mezi spirituální a fyzickou částí člověka znají, je otázkou, zda ji prožívají i ve své praxi (pokud nepracují v paliativní medicíně, kde se duchovní život člověka řeší více, než na běžných odděleních). Navzájem se jim proto může zdát, že jeden se snaží pracovat se spiritualitou člověka možná až moc a druhému se může zdát, že ji ten druhý téměř opomíjí. Je však třeba si uvědomit, že nemocniční duchovní skrze čtvrtý, spirituální rozměr, pomáhá nalézt pacientovi odpovědi na otázky, na které si neumí odpovědět a na které nemá odpověď medicína, psychologie ani sociologie 28. Pomáhá tak nemocnému naplňovat jeho duchovní potřeby. 1.1 Duchovní svět nemocných Duchovní rozměr mají všichni lidé ať jsou zdraví, nebo nemocní. 29 Moje práce se zabývá nemocniční duchovní péčí, proto se v této podkapitole zaměřím pouze na duchovní svět nemocných. V této kapitole, ale ani jinde v práci (snad s výjimkou služby udílení svátostí atp.) neužívám v souvislosti s prací kaplana pojem náboženská péče. Je to mimo jiné i z důvodu, že se kaplani zavazují být ve vztahu k občanům duchovní, ale ne náboženští. V souvislosti s tím se musím zmínit o rozdílu mezi spiritualitou a religiozitou, jak se vymezuje v posledním desetiletí. Rozlišením se vychází vstříc společenským změnám, kdy slábne vliv církví, a roste důraz na spiritualitu. 28 Lachmanová (1997, s. 4) 29 viz Říčan (2010) Spiritualita v centru struktury osobnosti in Blatný (2010) 16

Pojem duchovní (potřeby, péče atp.) býval a leckdy je ztotožňován s náboženstvím. Pro příklad můžeme jít do kapitoly 3.5.14., která se věnuje důvodům, proč pacienti nevyužili služby nemocniční duchovní péče. Někteří ji odmítali proto, že nejsou věřící. Světová zdravotnická organizace WHO definuje spiritualitu v roce 1990 takto: Spirituální aspekty péče o pacienty jsou takové stránky lidského života, které se nějakým způsobem vztahují k zážitkům, přesahujícím smyslový fenomén. Nejsou stejné jako náboženské prožitky, ačkoliv pro mnoho lidí je náboženství vyjádřením jejich spirituality. Na spirituální rozměr lidského života můžeme nahlížet jako na něco, co propojuje fyzické, psychologické a sociální složky života jedince. Často se spiritualita chápe jako zabývání se smyslem a účelem života a pro lidi na sklonku života je běžně spojována s potřebou odpuštění, usmíření a potvrzením jejich hodnoty a užitečnosti. 30 Dá se říci, že v definici spirituality podle WHO je spiritualita chápána jako něco vnitřně lidského, co propojuje ostatní složky člověka. V tomto kontextu může být spiritualita považována za hnací sílu v životě člověka, která dává smysl všem aspektům jeho života a v jejímž středu je naděje. 31 Podobně může být spiritualita chápána jako složka osobnosti, která může tvořit jádro osobní identity a smyslu života. 32 Tento názor nesdílejí všichni. Například Vojtíšek (2012, s. 11 a 12) spiritualitu částečně označuje jako alternativu religiozity a částečně jako spojené nádoby, protože namísto náboženství hovoří o duchovní tradici, z níž se spiritualita jednotlivce může sytit či napájet. Hošek (2005, s. 9) tvrdí, že 30 WHO Cancer pain reliéf and paliative care in Ptáček (2011, s. 365) 31 srov. Škrlová (2002, s. 39) 32 Vojtíšek (2012, s. 12) a Říčan (2009) in Vojtíšek (2012) 17

religionisté často odmítají náboženství definovat, protože jeho definice není nikdy dostatečná. Pro mou práci je důležité si uvědomit, že pro některé lidi (označuji je v práci jako věřící, někdy se označují jako s církevní příslušností ) je svět náboženský a duchovní téměř totožný a nemocniční kaplan má být z jejich světa. Kdežto u lidí, které v práci označuji jako bez vyznání, nemusí kaplan do jejich duchovního rozměru vůbec zapadat. Obě strany však spojuje situace nemoci. Literatura na toto téma vyzdvihuje ze spirituality především duchovní potřeby. Opatrný (2011) v souvislosti s nimi říká, že pro vážně nemocného člověka hrají minulost, přítomnost a budoucnost jinou roli než pro člověka zdravého. Nemocný podle něj více než jeho okolí vnímá důležitost minulosti může ji hodnotit jako plnou, nebo jako zdroj úzkosti z pocitu selhání. Přítomnost je podle něj pro nemocného spojena s otázkou smyslu toho, co se děje, a budoucnost se může spojovat s nebezpečím nebo tajemnem. Součástí duchovních potřeb může být například potřeba odpovědět si na palčivé otázky jako: Proč právě já, Jak vypadá můj život, Co se mnou bude dál? 33 Nebo Proč jsem nemocný? Jak dlouho ještě? Jak to vše skončí? K čemu je to dobré? 34 Mohou zaznít i základní životní otázky života, například: Co je vlastně smyslem mého života? 35 Odpovědí na tuto otázku může být manželství, rodina, zaměstnání, koníček, hudba, příroda, sport nebo třeba umění, ale tyto odpovědi nemusí být natolik nosné, aby vytrvaly v krizi 33 srov. Pera a Weinert (1996, s. 84) 34 Mališ (2011, s. 1) 35 srov. Pera a Weinert (1996, s. 71) 18

či katastrofě. 36 Nemocný člověk díky tomu může ztratit původní smysl svého života. 37 Se smyslem života souvisí i otázka Proč právě já?. Dát na tuto otázku pacientovi odpověď i naději považuje Schreiber (in Mauer, 2012) za hlavní etický problém medicíny. Dodává, že odpověď je v tomto případě spíše nepřímá a představuje doprovázení pacienta, jeho podporu a otevírání prostoru reflexi a hledání jeho vlastní odpovědi. 38 Podobně Svatošová (2011) uvádí, že nemocný hledá smysl utrpení, smysl života a že se sám sebe ptá kdo jsem a kam jdu. To vše podle ní nejčastěji vyjádří otázkou proč?. Tou nás, vedle existenciálních otázek (po smyslu nemoci, smyslu života, smyslu utrpení) a otázek po skutečnostech, které nás přesahují nejčastěji upozorňuje na strádání v oblasti duchovních potřeb. 39 Podle Svatošové lze ve všech těchto otázkách vystopovat hledání naděje. Z mnoha autorů, kteří se zmiňují o tom, jak chápou duchovní potřeby člověka, jsem vybrala šest (vycházejících z různých náboženských/spirituálních zázemí) - konkrétně uvedu představu o duchovních potřebách od Svatošové, která zachytila i představy některých dalších lidí, Plevové, Odrobiňáka, Vursta, Goviera a Opatrného. V Tabulce 1 jsem se snažila zachytit jednotlivé pohledy výše uvedených autorů. Je vidět, že se v některých bodech prolínají například v otázkách smyslu, ale často přidávají svůj vlastní originální pohled. 36 srov. Pera a Weinert (1996, s. 71) 37 Mandincová (2011, s. 17) 38 Mauer (2012, s. 71) 39 srov. Svatošová (2011) 19

Tabulka 1 - duchovní potřeby podle náhodně vybraných autorů smysl nemoci Svatošová Plevová Odrobiňák Vurst Govier Opatrný ad (1) ad (2) ad (3) ad (4) ad (5) ad (6) x smysl života x x x x smysl utrpení smysl obecně x x otázka proč? x naděje x x Víra x x láska x x bezpečí x x jistota uspokojivé vztahy x x vztah obecně X x uvědomění si hloubky života problém viny problém odpuštění návštěva kostela zamyšlení a pochopení obnova náboženství pocit užitečnosti x x x X X X x (1) Svatošová (2012, s. 41) uvádí představy lidí k pojmu duchovní potřeby, mezi ně patří například: nebýt sama, mít někoho ráda; touha po smysluplnosti a naplnění života; mít pro co a pro koho žít; potřeba přesahu skutečnosti transcendence; potřeba zakoušení důvěrného vztahu s Bohem; preference dobra, pravdy, krásy; příroda, kultura, sport; touha po nesmrtelnosti; touha po vnitřní svobodě; klid ve svědomí; potřeba mít v pořádku vztahy; odpustit a vědět, že mi bylo odpuštěno; konečné zacílení života odkud kam jdu, kdo jsem a potřebu dělit se o poklad víry Zároveň dodává, že naděje je k životu 20

nutná stejně jako její dvě rodné sestry, víra a láska. Naději se nelze naučit, je to svým způsobem dar je to vlastně víra v akci, v procesu. 40 (2) Plevová (2011) se domnívá, že duchovní potřeby mají lidé po celý život a člení mezi ně potřebu lásky, víry, naděje, smyslu života, bezpečí a jistoty. (3) Odrobiňák (2011A) tvrdí, že spirituální dimenze se u člověka projevuje především jako potřeba žít v uspokojivých vztazích nejen horizontálních, ale i vertikálních, naplňováním jeho potřeb nejen existenčních, ale také existenciálních a že uvědomování si hloubky života jako typické spirituální potřeby se v nás probouzí často právě v průběhu hospitalizace. (4) Vurst (2013) zase tvrdí, že duchovní potřeby to není jenom návštěva kostela. Duchovní potřeby jsou také potřeby hledat smysl, a jestliže začneme hledat smysl věcí, popřípadě zabýváme se problémem viny, odpuštění a podobně, což jsou všechno duchovní potřeby člověka, tak to duchovní můžeme rozumět víc, šířeji (5) Trochu jiný pohled má na součásti pacientova duchovního rozměru Govier - uvádí, že součástí tohoto rozměru jsou koncepty: a) zamyšlení a pochopení; b) vztah; c) obnova; d) náboženství. 41 (6) Další pohled přináší Opatrný, když tvrdí, že těžce nemocný potřebuje především ( ) ty, kteří mu rozumějí, kteří přijímají jeho stavy naděje i beznaděje, radosti i úzkosti, a doprovázejí ho v nich. 42 Nemocný tedy podle něj potřebuje nejen prvotřídní ošetření, léky a klid, ale potřebuje k sobě 40 Svatošová (2012, s. 70) 41 Govier (in Škrlová, 2002, s. 39) 42 Opatrný (2004, s. 6) 21

především člověka naslouchajícího a chápajícího. 43 A dále pak životní náplň, pocit užitečnosti a ujištění, že v životě ještě neztratil význam i kontakt se světem, který mu přinese životodárné zatížení. 44 Jak bylo vidět v Tabulce 1 (a s ní souvisejícími předchozími odstavci, ze kterých zmiňovaná tabulky vychází), duchovní potřeby člověka spatřují vybraní autoři shodně (ve třech případech) v hledání smyslu života a hledání smyslu vůbec. Na druhou stranu pořadí se může promíchat. A to pokud budeme považovat za prolnuté nádoby potřebu vztahů a lásky, pak by nejčastějším pojítkem mezi vybranými autory byla právě potřeba vztahu a lásky. Citovaní autoři se domnívají, že podobně vnímají duchovní potřeby člověka i zdravotníci také oni slyší od svých pacientů otázku proč (resp. otázkou po smyslu) 45, nebo cítí, že pacient potřebuje vyslechnout 46 a že k lékaři potřebuje mít důvěru. Myslím si však, že nejčastěji se lékař na běžném oddělení setkává se spiritualitou a duchovními potřebami lidí v podobě vyrovnaných a nevyrovnaných pacientů respektive se zážitkem, že se mu lépe spolupracuje s pacientem, který se cítí duševně a duchovně v pohodě. Právě v lepší spolupráci (ve smyslu lepší reakce pacienta na léčbu) vidí Puchalski (2001) jednu ze zdravotních výhod spirituality, které shrnuje do tří oblastí: 1. Nižší mortalita některé studie podle ní ukázaly, že lidé, kteří mají pravidelná duchovní cvičení, žijí déle a zároveň je podle ní předpoklad, že náboženský závazek může zlepšit ovládání stresu tím, že nabízí lepší mechanismy zvládání, bohatší sociální podporu a sílu osobních hodnot a 43 srov. Opatrný (2001, s. 16) 44 srov. Opatrný (2001, s. 16) 45 srov. Schreiber (in Mauer, 2012) 46 srov. Podpinková (2011) a Kříž (2010) 22

světonázoru, 2. Lepší zvládání stresujících událostí jiná studie se zaměřila na souvislost spirituality a bolesti; ukázalo se v ní, že duchovní pohoda souvisela se schopností užívat života i uprostřed příznaků nemoci, včetně bolesti, 3. Lepší spolupráce pacienta při léčbě (ve smyslu lepší reakce pacienta na léčbu) a její lepší průběh. Singh (2010) se domnívá, že moderní lékaři, včetně něj, by se měli řídit mottem: Občas vyléčit, vždy utěšit, způsobit co nejméně bolesti a neublížit. V tomto heslu je vyjádřena myšlenka útěchy. Nemluví se v něm přímo o duchovní útěše či o naplňování duchovních potřeb. Myslím si však, že člověk člověka vždy utěšit nemůže. V některých situacích se mu to nemůže povést, když pominu, že se mu to nemusí povést vůbec, bez určitého přesahu v zádech, protože jsou věci, které jsou nad lidské možnosti. 1.2 Právo nemocného na duchovní péči Stejně jako na zdravé lidi i na nemocné se vztahují všechny národní i mezinárodní dokumenty, týkající se lidských práv. Nemocnému člověku tak neustále náleží stejná práva jako lidem zdravým mimo jiné i důstojnost a svoboda myšlení, svědomí i náboženského vyznání. Kromě toho se na nemocné vztahují i další dokumenty, které mají podpořit jejich práva (dobro/blaho) v době, kdy jsou oslabeni nemocí. Prvním takovým textem, je dokument Práva pacientů ČR, přijatý Centrální etickou komisí Ministerstva zdravotnictví České republiky v roce 1992. Tento dokument právo pacientů na nemocniční duchovní péči přímo nejmenuje. V jeho jedenáctém bodě se nicméně dočteme, že: Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se 23

léčí (tzv. nemocniční řád). ( ). Nemocniční řády upravují práva a povinnosti pacienta při pobytu v nemocnici, teoreticky by tak v nich mohlo být upraveno i právo pacienta na duchovní péči. V některých nemocničních řádech tomu tak opravdu je, ale v jiných zmínku o právu pacienta na duchovní péči nenajdeme. 47 Nově řeší práva pacientů zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Práva pacientů jsou stanovena v 28. Právo pacienta na duchovní péči stanovuje 28 odst. 3 písm. j). 48 Ve stejném zákoně se v 117 (1) mezi správními delikty objevuje neumožnění přijetí duchovní péče nebo duchovni podpory. 49 Je vidět, že nejde přímo o povinnost nemocnice zajistit duchovní péči, ale o právo pacienta přijmout duchovní péči. Na druhou stranu Ministerstvo zdravotnictví České republiky má svých webových stránkách vystavený dokument Po přijetí do nemocnice (z roku 2008), kde se lze dočíst, že: Každá nemocnice zajišťuje pro své pacienty dostupnost duchovních služeb pro všechny církve a náboženské společnosti, které v ČR působí. Pro většinová 47 Například: Domácí (vnitřní) řád Thomayerova nemocnice v Krči je zde zmínka o Centru podpůrné péče, kam spadá i nemocniční duchovní, o něm zde ale řeč není. Nebo Vnitřní řád Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze - třetí část vnitřního řádu nemocnice věnovali Duchovní službě v nemocnici. 48 Zákon č. 372/2011 Sb. Práva pacienta - 28 odst. 3, písm. j) přijímat ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných v České republice nebo od osob pověřených výkonem duchovenské činnosti (dále jen duchovní ) v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, a s ohledem na svůj zdravotní stav, nestanoví-li jiný právní předpis jinak; návštěvu duchovního nelze pacientovi odepřít v případech ohrožení jeho života nebo vážného poškození zdraví, nestanoví-li jiný právní předpis jinak, 117 - (1) Poskytovatel se dopustí správního deliktu tím, že k) v rozporu s 28 odst. 3 písm. j) neumožní pacientovi přijímat duchovní péči nebo duchovní podporu ve zdravotnickém zařízení. 49 Zákon č. 372/2011 Sb. 117 (1) Poskytovatel se dopustí správního deliktu tím, že k) v rozporu s 28 odst. 3 písm. j) neumožní pacientovi přijímat duchovní péči nebo duchovní podporu ve zdravotnickém zařízení 24

vyznání v dané oblasti se obvykle konají v nemocnici pravidelné bohoslužby. Individuální kontakt s duchovním zprostředkuje vaše sestra, případně ošetřující lékař. Pokud v nemocnici není pro duchovní služby vyčleněn prostor (obvykle společná - ekumenická kaple), nebo váš stav nedovoluje, abyste se s duchovním v tomto prostoru setkali, personál vám zajistí možnost nerušené komunikace třeba i improvizovanou formou přímo na oddělení. Z čeho lze naopak soudit, že Ministerstvo zdravotnictví předpokládá, že všechny nemocnice mají tuto službu ošetřenou. Práva pacientů jsou v souvislosti s duchovními potřebami prosazována i nepřímo různými etickými kodexy zdravotnických pracovníků. Zatímco Etický kodex České lékařské komory zmínku o duchovní péči o pacienty neobsahuje 50, Etický kodex nelékařských zdravotnických profesí, vydaný Ministerstvem zdravotnictví ČR v roce 2004 na duchovní potřeby pacientů myslí. Mimo jiné uvádí, že zdravotnický pracovník při poskytování zdravotní péče respektuje životní hodnoty občanů, jejich životní zvyky, duchovní potřeby a náboženské přesvědčení a snaží se vytvářet podmínky zohledňující individuální potřeby jednotlivců. 51 Na duchovní rozměr člověka myslí i Etický kodex sester vypracovaný Mezinárodní radou sester v roce 1953 (poslední revize v roce 2000) který stanovuje, že Při poskytování ošetřovatelské péče sestra vytváří prostředí, v němž jsou respektována lidská práva, hodnoty, zvyky a duchovní přesvědčení jednotlivce, rodiny a komunity 52 Kromě toho, že se k podpoře duchovních potřeb člověka zavazují etickými kodexy jednotliví pracovníci nemocnice, mohou se k jejich podpoře zavázat i nemocnice jako celky v případě, že chtějí splnit podmínky akreditace. 50 srov. Etický kodex České lékařské komory 51 srov. Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů 52 srov. Etický kodex sester vypracovaný Mezinárodní radou sester 25

V České republice se mohou nemocnice rozhodnout plnit akreditační standardy Spojené akreditační komise. V nejnovějších Akreditačních standardech pro nemocnice, platných od 21. 6. 2012 jsou tři standardy, které se týkají duchovního/spirituálního života pacientů. Konkrétně standardy číslo 19, 30 a 41, které se věnují aktivnímu vyhledávání a uspokojování mimo jiné i duchovních potřeb, stravě odpovídající spirituálním hodnotám a právu pacienta na informaci o právu na uspokojení spirituálních potřeb. 53 V Akreditačních standardech pro nemocnice, které budou účinné od 1.1.2014 pak přibyl celý standard týkající se duchovních/spirituálních potřeb pacientů. Jedná se o standard 2.3. Při poskytování zdravotní péče se respektují spirituální potřeby pacientů. 54 Nadále pak zůstávají zachovány povinnosti z předchozích standardů, i když se dostávají pod jiná čísla. Aktivní vyhledávání a uspokojování spirituálních potřeb bude obsaženo ve standardu 5.3 a strava odpovídající spirituálním potřebám ve standardu 5.6. 55 53 Standard 19: Ošetřovatelská péče se v nemocnici poskytuje metodou ošetřovatelského procesu doprovázeného řádně vedenou ošetřovatelskou dokumentací, jehož účelem a naplněním je mimo jiné, že nelékařský personál poskytuje individualizovanou péči, aktivně vyhledává a uspokojuje biologické, psychické, sociální, spirituální a specifické potřeby nemocného a zdravého člověka v péči o jeho zdraví. Standard 30, který se týká stravování nemocných a ve kterém se mimo jiné uvádí, že Dle místních možností nemocnice poskytuje stravu odpovídající stravovacím zvyklostem a spirituálním hodnotám pacientů. Standard 41, který se týká informování pacienta o jeho právech Každý pacient je při přijetí do nemocnice seznámen vhodnou formou se svými právy. ( )Obligatorní součástí poučení jsou následující informace: ( ) b) informace o právu na uspokojení spirituálních potřeb ( ). 54 Standard 2.3. Při poskytování zdravotní péče se respektují spirituální potřeby pacientů. Účel a naplnění standardu: Nemocnice zajistí, aby při poskytování zdravotní péče byly respektovány spirituální a náboženské hodnoty pacientů. Pracovníci nemocnice stimulují pacienty k tomu, aby vyjádřili své spirituální potřeby. Pracovníci nemocnice znají postup k zajištění duchovních služeb pro pacienty včetně kontaktů s duchovním mimo pravidelně stanovenou dobu. 5 (5 = Viz 28 odst. 3 písm. j) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování.) Indikátory standardu: 1. Nemocnice má zavedený postup pro identifikaci spirituálních potřeb pacientů. 2. Nemocnice má zavedený postup k zajištění duchovních služeb pro pacienty. 3. Tento postup umožňuje kontakty s duchovními i mimo pravidelně stanovenou dobu. 4. Pracovníci tyto postupy znají a dodržují. 55 Akreditační standardy pro nemocnice: účinné od 1. 1. 2014. 26

Kromě národní akreditace se mohou nemocnice zavázat plnit i mezinárodní akreditační požadavky, pak jsou vázány Mezinárodními akreditačními standardy pro nemocnice, které spirituální a náboženské potřeby pacientů i jejich blízkých rovněž zohledňují. Konkrétně se jim věnuje standard PFR.1.1 a v něm PFR.1.1.1 56. Ty mimo jiné uvádějí, že zdravotní péče má respektovat pacientův hodnotový systém a že nemocnice má mít vytvořený postup, v rámci kterého uspokojí požadavky pacientů a jejich blízkých na poskytnutí duchovních služeb či podobné požadavky vyplývající z pacientových spirituálních potřeb a náboženského přesvědčení. 57 Zásady nového pojetí práv pacientů byly doporučeny také ve dvou mezinárodních dokumentech. Prvním z nich je Lisabonská deklarace o 56 Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice Standardy (enter) PFR.1.1 Zdravotní péče je poskytována ohleduplně a taktně a respektuje pacientům hodnotový systém. (enter) PFR.1.1.1 Nemocnice má vytvořený postup, v rámci kterého uspokojí požadavky pacientů a jejich blízkých na poskytnutí duchovních služeb či podobné požadavky vyplývající z pacientových spirituálních potřeb a náboženského přesvědčení. (str. 78) Účel standardů PFR.1.1 a PFR.1.1.1 (enter) Každý pacient si sebou do zdravotnického zařízení přináší svůj systém hodnot. Některé hodnoty jsou obvykle sdíleny všemi pacienty a mají vesměs kulturní či náboženský původ. Jiné hodnoty jsou ryze individuální. Všem pacientům se umožňuje, aby reprezentovali svůj systém hodnot takovým způsobem, který respektuje hodnoty ostatních. (enter) Pacientův hodnotový systém ovlivňuje proces poskytování zdravotní péče i to, jak pacient na poskytnutou péči reaguje. Všichni poskytovatelé se proto snaží vnímat jimi poskytovanou zdravotní péči v kontextu pacientových hodnot. (enter) Nemocnice má vypracován postup pro případ, že si pacient nebo jeho blízcí přejí hovořit s osobou, která uspokojí jeho spirituální či náboženské potřeby. To lze zajistit zaměstnáváním duchovních, zprostředkováním kontaktu na duchovní služby podle místa sídla nemocnice či podle doporučení osob pacientovi blízkých. Tento postup může být složitý např. v situaci, kdy daná země či nemocnice neuznávají požadované náboženství nebo nemají k uspokojení vyjádřené potřeby příslušné zdroje. (enter) Indikátory standardu PFR 1.1 (enter) 1. Nemocnice má vypracovaný postup sloužící k identifikaci pacientových hodnot (případně hodnot jeho blízkých) a k jejich respektování (viz PFE.2.1, indikátor 1 a COP.7, indikátor 1). (enter) 2. Zaměstnanci v souladu s tímto postupem poskytují takovou péči, která pacientovy hodnoty respektuje. (enter) Indikátory standardu PFR.1.1.1 (enter) 1. Nemocnice stanoví postup zajišťování duchovních či spirituálních služeb, a to rutinního i méně obvyklého charakteru. (enter) 2. Tento postup se v nemocnici dodržuje. (str. 82) 57 Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice, s. 78 a 82 27

právech pacientů (1981, zveřejněná Světovou lékařskou asociací 58 ), ve které se stanovuje, že pacient má právo přijmout nebo odmítnout spirituální a morální útěchu včetně pomoci duchovního patřičného vyznání. 59 Druhým je Amsterodamská deklarace Deklarace práv pacientů v Evropě (1994), kde je stanoveno, že každý má právo, aby byly respektovány jeho morální zásady a kulturní hodnoty, náboženské a filozofické přesvědčení. 60 1.3 Shrnutí první kapitoly: spirituální dimenze člověka a zdravotnictví V první části první kapitoly bylo vidět, že v současné době panuje diskuse o obsahu slov spiritualita a religiozita nakolik se k sobě obsahově vztahují a nakolik jsou rozdílná? Je otázkou, nakolik lze dát na tuto otázku odpověď. Tomáš Halík v Křesťanském magazínu mohl nastínit podstatu tohoto problému, když řekl: Hledání, žízeň po absolutní lásce, která je skrytá jaksi v každé lidské lásce je něco, co má hluboce duchovní charakter a zároveň to může oslovit každého člověka, který má zkušenost lásky. ( ) Já jsem přesvědčen, že láska je vlastně sebepřesah. Člověk miluje opravdu tehdy, jestliže něco je pro něj významnější než jeho vlastní ego. A tento sebepřesah v lásce je hluboce náboženská zkušenost. Tak jako u lásky totiž rozdělení na to, co je obecně lidské a co náboženské, možná ani není reálné. Někteří lidé se mohou domnívat, že ve zdravotnictví je spirituální dimenze člověka opomíjena, není to zcela pravda. Byť by to bylo až poslední dobou, jak tvrdí Svatošová a Opatrný, nebo už delší čas, jak tvrdí Ptáček, medicína se spirituální stránkou člověka zabývá a lékaři i sestry duchovní stránku člověka 58 Munzarová (2005A, s. 15) 59 Kutnohorská (2007, s. 133) 60 Kutnohorská (2007, s. 134) 28

vnímají. Toto tvrzení podporuje i existence klasifikačního systému sesterských diagnóz NANDA, které se mimo jiné věnují právě i duchovnímu životu člověka. V souvislosti s tím, se medicína snaží na člověka nahlížet jako na celistvou bio-psycho-sociální a duchovní bytost. Kdy se vychází z toho, že každý člověk, ať věřící, nebo nevěřící má své vlastní duchovní potřeby například: potřebu lásky, víry, naděje, touhu po smysluplnosti, aj. Zároveň vychází i z toho, že jednotlivé druhy potřeb člověka se navzájem ovlivňují. Tedy například, že fyzické potřeby člověka ovlivňují neuspokojené duchovní potřeby a naopak. Z obou těchto východisek vystupuje snaha o zavádění duchovní péče do nemocnic. Posun se ukázal v možnosti pacienta prosadit své právo na uspokojování svých duchovních potřeb. Zatímco v době, kdy psala svou práci Lachmanová, byl v platnosti pouze dokument Práva pacientů ČR, který se duchovními potřebami člověka přímo nezabýval. Nově jsou práva pacientů právně ukotvena v zákoně č. 372/2011 Sb., který mimo jiné stanovuje právo pacienta přijímat duchovní podporu. Kromě toho bylo vidět, že k povinnosti starat se o duchovní stránku člověka se dobrovolně etickými kodexy zavazují zdravotníci. A kromě nich prostřednictvím českých či mezinárodních akreditačních standardů, které tuto oblast práv pacientů rovněž upravují se k výše uvedené povinnosti zavazují také nemocnice. 29

2. Nemocniční duchovní péče v ČR Jak jsem psala v úvodu diplomové práce, po dlouhou dobu společenské klima v naší zemi duchovní péči v nemocnici nepřálo. Když psala svou diplomovou práci Lachmanová (1997, s. 24) tvrdila, že po válce sešla církev z očí veřejnosti a dodnes (tj. roku 1997) je rozkládána sekularismem. Je pravda, že lidí, kteří se oficiálně hlásí k některé z církví nebo náboženských společností, neustále ubývá i v dnešní době. Češi se proto dlouhodobě považují za nejateističtější národ mají to dosvědčovat statistiky. Jako například pravidelné Sčítání lidu, domů a bytů - viz Tabulku 2. Tabulka 2 - Náboženské vyznání v ČR v % 61 1991 2001 2011 věřící celkem 43,9 32,2 20 62 osoby bez vyznání 39,9 59 35 nezjištěno 16,2 8,8 45 celkem % 100 100 100 S naším národním ateismem to však nemusí být tak jednoznačné. Například Halík (2005), když mluví o českém ateismu, nabízí místo něj pojem něcismus, vychází přitom z toho, že podle něj je dnes nejrozšířenější věta českého lidu v Boha církví nevěřím, ale něco nad námi musí být. Tvrzení, že Češi věří v něco nad sebou, sdílí i český kardinál Miloslav Vlk (2011). A k výše uvedenému názoru se, zdá se, přiklání i Vurst (2012A), když v jednom z rozhovorů tvrdí, že víra není jen to, co se projevuje chozením do kostela a že 61 ČSÚ Sčítání lidu 1991, 2001 a 2011 62 Sečetla jsem údaje lidí, kteří se oficiálně přihlásili k nějaké církvi a lidi, kteří se označili jako věřící, kteří se k žádné církvi nepřihlásili (k oficiální církvi nebo náboženské společnosti se přihlásilo zhruba 14% lidí, dalších 7% lidí se označilo jako věřící, ale nepřihlásilo se k žádné církvi). 30

neexistují nevěřící, ale jen lidé s různou úrovní víry Halík (2004, s. 90) navíc tvrdí, že v české situaci je ateismus zaměňován za agnosticismus. Na druhou stranu, debaty o tom, kolik lidí je v České republice věřících, nejsou pro dnešní nemocniční duchovní z určitého úhlu pohledu až tak důležité, protože to pro ně nemusí znamenat úbytek práce. Dnešní nemocniční duchovní péče totiž zdaleka není postavena jen na službě věřícím lidem, ale je otevřená všem lidem bez ohledu na vyznání a to, zda věří či nikoli. 63 To bude vidět i ve výsledcích dotazníkového šetření, které jsem dělala mezi pacienty vybraných nemocnic. Lachmanová (1997, s. 25), ve své práci upozorňovala na to, že lidé nejsou zvyklí setkávat se s duchovními na netradičních místech jako takové netradiční místo označovala i zdravotnické zařízení. V dnešní době již duchovní v nemocnicích nejsou zcela výjimeční, zprávy o nich se objevují v televizi i tiskovinách a právo nemocných na duchovní péči upravuje zákon, přesto kolem samotné duchovní péče stále panuje mnoho předsudků, vyvěrajících z předchozího odcizení. Například Ptáček (2011, s. 364) tvrdí, že mnoho zdravotníků i teologů v naší zemi považuje spirituální péči ve zdravotnictví výhradně za péči náboženskou, což komplikuje její integrování do zdravotní péče, protože u zdravotníků panuje nedůvěra a obavy z nevhodného náboženského ovlivňování pacientů. Podobný názor sdílí i Svatošová (2011), která tvrdí, že zdravotníci nerozlišují duchovní služby (například službu svátostmi) a duchovní doprovázení (ve smyslu duchovní péče), tak jak se je snaží poskytovat současní nemocniční kaplani. A výše uvedený názor potvrzuje i vzpomínka MUDr. Kříže (2010) 63 srov. Etický kodex nemocničního kaplana, Příloha č. 3 31

Přiznávám, že pro nás, zdravotníky, nebylo jednoduché rozlišit péči spirituální od náboženské a naše primární obavy byly vedeny právě představou pouze religiózní intervence. Když se podíváme do některých novějších knih pro lékaře (etika v medicíně, nebo průvodce pro lékaře) 64, zjistíme, že se duchovní stránce člověka věnují. Je ale pravda, že informace, které v nich nalezneme, jsou někdy jen kusé například jen upozornění, že člověk se snaží najít smysl věcí, které se okolo něj dějí 65, nebo redukují duchovní péči na souvislost s umírajícími a těžce nemocnými pacienty 66, což souvisí s dalším předsudkem vůči duchovní péči v nemocnici. A to tím, že přítomnost faráře pro lidi v nemocnici znamená blízkost smrti tedy jinými slovy že duchovní péče se týká výhradně lidí, kteří umírají. Tento předsudek není záležitostí minulosti. Během dotazníkového šetření jsem se na jednom oddělení setkala například s tím, že jsem mohla jít pouze za lidmi, kteří byli ten den propouštěni domů, protože panovala obava, že ostatní by si mohli myslet, že je to s nimi hodně zlé, pokud bych se jich ptala na duchovní péči. Ostatně o tom, že se jim duchovní péče a blízkost smrti spojuje, hovořili i pacienti. A svědčí tomu i rozhovory, které vedou novináři s kaplany kde se objevují otázky točící se kolem smrti. 67 Svatošová (2011) se domnívá, že jedním ze současných předsudků může být i mínění sestry, že pacient nemá duchovní potřeby, protože si nikdy nepřál mluvit s farářem. 64 např. Ptáček (2011), Vácha, Königová a Mauer (2012), Kuře (2012), Matějek (2011), Kalvach (2011), 65 Kuře (2012) 66 Ptáček (2011) 67 například srov. Pokorný (2011), Ruml (2011) 32