UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav fyzioterapie Eva Hlinková Využití TerapiMasteru u dětí s diagnózou idiopatické skoliózy Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Drápelová Olomouc 2011

ANOTACE Bakalářská práce Název práce: Využití TerapiMasteru u dětí s diagnózou idiopatické skoliózy Název v AJ: Treatment of idiopathic children scoliosis by using TerapiMaster system Datum zadání: 2011-01-31 Datum odevzdání: 2011-05-06 Vysoká škola: Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav fyzioterapie Autor práce: Eva Hlinková Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Drápelová Abstrakt v ČJ: Bakalářská práce předkládá světové poznatky v léčbě dětí s diagnózou idiopatické skoliózy. Seznamuje s možností léčebných metod a porovnává jejich vědecké poznatky. Cílem této práce je zhodnotit, zda je přístroj TerapiMaster vhodný pro léčbu muskuloskeletálních onemocnění a také pro léčbu idiopatické skoliózy. Abstrakt v AJ The bachelor thesis presents universal findings in treatment of children with idiopathic scoliosis. In the thesis, possibilities of treatment methods and their scientific findings are compared. The objective of this thesis is to evaluete, if the TerapiMaster system is useful for treatment of musculoskeletal disorders and idiopathic scoliosis treatment,too. Klíčová slova v ČJ: skolióza, léčba, metodiky fyzioterapie, TerapiMaster systém, S-E-T koncept Klíčová slova v AJ: scoliosis, treatment, methodology physiotherapy, TerapiMaster system, S-E-T concept Rozsah: 51 stran, z toho 13 stran příloh

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité literární a odborné zdroje. V Olomouci dne 6.května 2011. podpis

Děkuji Mgr. Kateřině Drápelové za odborné vedení bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Alici Hamáčkové - Pernicové za cenné rady při zpracování této bakalářské práce a Mgr. Dagmar Žákové a Janu Vízkovi, DiS. za možnost seznámení se s přístojem TerapiMaster a jeho použití na dětské léčebně Vesna v Janských Lázních.

OBSAH 1 SKOLIÓZA... 8 1.1 Klasifikace skolióz... 8 1.2 Klasifikace idiopatické skoliózy... 9 1.3 Etiologie idiopatické skoliózy... 10 1.4 Diagnostika idiopatické skoliózy... 11 1.5 Rizikové faktory pro progresi křivky... 11 1.6 Terapie... 12 1.6.1 Metodiky fyzioterapie... 13 1.6.2 Korzetoterapie... 14 1.6.3 Operační léčba... 14 2 TERAPIMASTER... 15 2.1 Historie TerapiMasteru... 15 2.2 Kurzy Redcord systému... 16 2.3 Využití Redcord systému... 17 2.4 Složení Redcord přístroje... 17 2.5 Redcord a jeho principy... 19 2.6 Cíle terapie při využití Redcord systému... 23 3 DISKUZE... 27 ZÁVĚR... 31 5

REFERENČNÍ SEZNAM... 32 SEZNAM OBRÁZKŮ... 36 SEZNAM TABULEK... 37 SEZNAM PŘÍLOH... 38 6

ÚVOD Skolióza je nejčastěji vyskytující se rehabilitační diagnózou dětského věku (Sochová, 2002). Idiopatická skolióza je ze všech typů skolióz nejčastější. Zaujímá asi 65% - 80% případů strukturálních skolióz. Jedná se o onemocnění, které se začíná projevovat v kterémkoli období kosterního růstu, někdy i po jeho ukončení. Nemocného postihují nejen bolesti zad a jiné zdravotní komplikace, ale také nepříjemné kosmetické následky a psychologické problémy v dětství a následně i v dospělosti. Etiologie idiopatické skoliózy není stále známa. Její léčba je však velmi důležitá a okamžitá terapie po zjištění onemocnění hraje důležitou roli pro zabránění progrese křivky (Kolář et al., 2009). TerapiMaster, dnes již pod názvem Redcord, je u nás zatím nepříliš známý rehabilitační přístroj, který se využívá k léčbě muskuloskeletálních onemocnění a má velmi široké uplatnění. Redcord se skládá z různých modelů, které nabízejí celou řadu variant jak pro ambulantní, hospitalizační, tak i pro domácí využití. Pomocí důmyslného systému smyček lze zavěsit jednotlivé části těla, nebo tělo celé, a tím tak umožnit pacientovi cvičení za sníženého vlivu gravitace (Kratisch, 2006). Výhodou Redcord systému je dávkování zátěže, které umožňuje nepřetržitě upravovat terapii podle individuální zdatnosti a výdrže pacienta. V Norsku tento přístroj využívá více než 90% fyzioterapeutických zařízení. V Japonsku byla založena skupina pod názvem Japan Sling Exercise Therapy (J-S-E- T). Tato organizace, k níž v současné době patří asi 200 členů, má za cíl neustále zkoumat a zdokonalovat působení léčby pomocí Sling Exercise Therapy konceptu (dále jen S-E-T). Také v jiných zemích je o tento koncept velký zájem (Německo, Nizozemí, Rakousko, Itálie, Španělsko, Švýcarsko, Izrael, Dánsko, Finsko), kde se v současné době konají školící kurzy. Časem se má realizovat vzdělávání a certifikované kurzy na národní i mezinárodní úrovni (Kirkesola, 2001). 7

1 SKOLIÓZA Toto onemocnění poprvé popsal už Hippokrates, ale dodnes je pojem provázený řadou nejasností (Sochová, 2002). Jedná se o vybočení páteře v trojí rovině frontální, sagitální i transverzální. Obratle bývají tvarově deformovány, kdy na konvexní straně oblouku skoliózy je vrcholový obratel výše než na straně druhé konkávní. V sagitální rovině je vidět oploštěný obratel ventrodorzálně (Kolář et al., 2009). Současně se změnami na páteři nastávají také změny na žebrech. Na konkávní straně jsou žebra vtažena a přiblížena k sobě. Na konvexní straně naopak vytvářejí gibbus a odtahují se od sebe. Je také patrné kraniální a laterální vybočení lopatky na straně konvexity, zatímco na opačné straně je spíše postavena v retrakci. Toto postavení vyvolává i rozdílné změny na pánvi, kdy na straně konvexity je crista iliaca níže než na druhé straně. Následkem šikmého postavení pánve je u většiny nemocných nepříjemný pocit zkrácení dolní končetiny na straně konkávní (Kolář et al., 2009). Většina klinických studií ukázala, že mnoho pacientů s diagnózou skoliózy trpí bolestmi jak akutními, tak často i chronickými. Skoliózy lokalizované v oblasti hrudní páteře mohou mít za následek příznaky plicní dysfunkce a snížené vitální kapacity plic (Weiss, 2010). V posledních desetiletích došlo k významnému zlepšení jak v konzervativní, tak i v operační léčbě. Úspěchy léčby však nejvíce závisí na včasné detekci skoliózy. Proto se již v mnoha zemích zavedly screeningové programy pro včasný záchyt dětí s diagnózou idiopatické skoliózy (Wong & Tan, 2010). 1.1 Klasifikace skolióz Nestrukturální skolióza - nazývá se také funkční skolióza Posturální, Kompenzační, Reflexní, Hysterická, 8

Při kořenovém dráždění (Kolář et al., 2009). Strukturální skolióza Idiopatická, Kongenitální, Neuromuskulární, Skolióza při různých onemocněních (Kolář et al., 2009). 1.2 Klasifikace idiopatické skoliózy Idiopatická skolióza je nejčastější formou strukturální skoliózy. Jedná se o onemocnění, u kterého neznáme základní příčinu jeho vzniku. Můžeme ji rozdělit podle několika hledisek (Rigo & Grivas, 2010). Dělení: - podle doby vzniku Infantilní vznik do 3 let věku, Juvenilní vznik mezi 3 až 10 lety, Adolescentní vznik nad 10 let věku. Skoliózu nacházíme i u kojenců, ale ve více než 80% případů se spontánně upraví, a tak není třeba zahajovat léčbu ihned po jejím zjištění. Důležitá je však dispenzarizace těchto dětí. U zbylých 20% je nutná dlouhodobá komplexní léčba (Trobisch et al., 2010). - podle lokalizace křivky Mezi C1 C6, označujeme ji jako krční, Mezi C7 Th1, skolióza krčně hrudní, Mezi Th2 Th 11, skolióza hrudní, Mezi L2 L4, skolióza bederní, Mezi L5 S1, skolióza bederně křížová. Nejčastější lokalizace skoliotické křivky se nachází v hrudní oblasti (Kolář et al., 2009). 9

- podle velikosti Cobbova úhlu Cobbův úhel vyjadřuje velikost křivky ve stupních. Vypočítá se tak, že vybereme horní a dolní koncový obratel, které jsou nejvíce vychýleny od osy. Proložíme je přímkou a změříme, jaký úhel svírají od vodorovné roviny. Oba úhly se pak sečtou a výsledkem je Cobbův úhel (Zhang et al., 2008). Terapie se zahajuje tam, kde je Cobbův úhel větší než 20 (Krobot & Marková, 2009). Měříme ho na rentgenovém snímku v AP projekci (viz Obr. 1). Obr. 1 Coobův úhel Obr. 1 Měření Cobbova úhlu (Kolář et al., 2009) 1.3 Etiologie idiopatické skoliózy Etiologie idiopatické skoliózy není známa, pravděpodobně je však multifaktoriální. Větší pravděpodobnost diagnózy idiopatické skoliózy mají děti v geneticky zatížené rodině. Míra shody u jednovaječných dvojčat pro onemocnění idiopatickou skoliózou je údajně až 70% (Trobisch et al., 2010). Idiopatická skolióza se vyskytuje u rozdílných věkových rozmezí s rozdílnými stupni těžkosti. Nedá se jednoznačně určit, v jakém věku koho postihne, a zda bude mít skolióza velkou progresi (Trobisch et al., 2010). Největší důraz klademe z funkčního hlediska na to, jakou má skolióza míru kompenzace. Ta se může ověřit dvojím způsobem za pomocí dvou vah, nebo měřením olovnicí (Tichý, 2008). 10

1.4 Diagnostika idiopatické skoliózy První detekci skoliózy zachytí většinou pediatr při běžné prohlídce, nebo některý z rodičů, případně i učitel tělesné výchovy. Včasné odhalení je velmi důležité. Čím dříve se začne s léčbou skoliózy, tím je větší naděje, že se její křivka nebude dále rozvíjet (Kolář et al., 2009). Trobisch (2010) uvádí, že vyšetřující si při diagnostice odebírá základní anamnézu a následně provádí běžné klinické vyšetření. Vyšetření zahrnuje aspekci nemocného, jeho postoje, držení trupu, rotace a prominence trnů obratlů, symetrie hrudníku a prominence žeber, uložení lopatek, postavení ramen, symetrie postavení pánve, délky končetin, nakonec provede také Adamsův test (viz Příloha 1). Velmi důležitou diagnostickou metodou je rentgenové vyšetření páteře, podle kterého se přesně určí lokalizace a velikost křivky. Precizní hodnocení vyžaduje vytvoření prostého rentgenového snímku ve stoje. Ideální je zahrnout na snímku vrchol křížové kosti a také klíční kosti (Trobisch et al., 2010). Dále se podle rentgenového snímku určí skeletální stáří pomocí tzv. Risserova znamení (viz Příloha 2), které má 5 stupňů a hodnotí postupný srůst apofýz kyčelních kostí. Podle Risserova znamení se pozná, zda byl již kostní růst ukončen či nikoliv. Ukončený růst znamená lepší prognózu, protože se již nepočítá s velkou progresí skoliotické křivky (Dungl et al., 2005). 1.5 Rizikové faktory pro progresi křivky Stanovení, zda bude křivka progredovat či nikoli, je velmi obtížné. Pravděpodobnost progrese křivky u nemocných s rizikovými faktory může dosáhnout až 90 % ( Kolář et al., 2009). Mezi rizikové faktory patří : Věk Prognóza bývá horší, pokud je skolióza diagnostikována v mladším věku (Kolář et al., 2009). 11

Lokalizace křivky Křivky diagnostikované v oblasti hrudní páteře mají nejméně příznivou prognózu. Naopak křivky v oblasti bederní páteře nebývají tak závažné (Lenssinck et al., 2005). Pohlaví U děvčat je znám vyšší sklon k idiopatické skolióze. S narůstajícím věkem jejich počet vzrůstá. Po desátém roce věku je poměr diagnostikované skoliózy u dívek a chlapců 6:1. Chlapci také mívají v celkovém počtu mírnější stupeň skoliózy při 20 křivce je poměr dívek a chlapců 5:1, při 30 křivce poměr narůstá až 10:1 (Trobisch et al., 2010). Stav měkkých tkání Při vyšší laxicitě a hypermobilitě je větší pravděpodobnost progrese křivky. Kompenzace křivky Čím je kompenzace vyšší, tím menší je riziko progrese. Genetické zatížení Je vhodné vyšetření rodičů, popř. prarodičů. Při pozitivním nálezu je vhodné odebrání anamnézy a pořízení jejich rentgenového snímku ve stoje (Kolář et al., 2010). 1.6 Terapie Strategie pro léčbu idiopatické skoliózy se odvíjí podle lokalizace křivky, její velikosti a předpokládané možnosti progrese. Hlavním cílem léčby je zastavit progresi křivky, zamezit tak nutné operaci, nebo křivku upravit tak, aby nezpůsobovala zdravotní problémy a nastala úleva od bolesti. Mezi možnosti léčby patří v první řadě dispenzarizace, korzetoterapie, metodiky fyzioterapie a v poslední řadě chirurgická léčba. Další možnosti jako jsou akupunktura, chiropraxe, manipulace, ošetření měkkých tkání, úprava stravy a výživy se doposud neosvědčily jako metody pro zástavu progrese křivky (Canavese & Kaelin, 2011). První volbou je pozorování, které se používá pro křivky s malým stupněm zakřivení a pro křivky s malým rizikem progrese. Indikace pro léčbu korzetoterapií je křivka v rozmezí 25-40, nebo křivka s menším stupněm, než je 25, která má riziko progrese (Canavese & Kaelin, 2011). 12

Většina odborníků se shoduje na tom, že operace je nutná u těch pacientů, s křivkou větší než 45, a to zejména u pacientů s těžkými rotačními abnormalitami (Lenssinck et al., 2005). Za neúspěch terapie se považuje zhoršení křivky o více než 6, nebo nutnost podstoupit chirurgické řešení (Canavese & Kaelin, 2011). 1.6.1 Metodiky fyzioterapie A, Klappovo lezení Tato metoda byla původně doporučena pro dětské pacienty s vadným držením těla. Jedná se o lokomoci v kvadrupedální pozici. Technika využívá 2 typy lezení a to zkřížený a mimochodný. Zkřížený typ se uplatňuje u skolióz s C křivkou, mimochodný typ u skolióz s S křivkou. Důležité je počáteční nastavení nemocného. Postupuje se z poloh nižších do poloh vyšších. Provádí se korekce kořenových kloubů, optimalizace dechového stereotypu. Postupem cvičení se zlepšuje držení páteře, dochází k posílení svalstva zad (Kolář et al., 2009). B, Metoda dle Schrottové Hlavní zakladatelka rozdělila trup na tři pravoúhlé nad sebou stojící bloky. Na blok pánevní, hrudní a ramenní. Při skolióze se tyto bloky navzájem vůči sobě posouvají. Její terapie spočívá v cílených dechových cvičeních, derotačních podkládáních, korekci pánve a následném cvičení svalů (Kolář et al., 2009). C, Vojtova metoda Využívá výchozí polohy a následnou stimulaci spoušťových zón. Tak dochází k produkci specifických svalových synergií, podobné vzorcům vyskytujících se v průběhu vzpřimování, které jsou aktivovány nezávisle na vědomí člověka. Reflexní lokomoce využívá aferentace z proprioreceptorů, exteroreceptorů i interoreceptorů. Ovlivňuje sudomotorické, vazomotorické, dechové a pohybové funkce (Vojta & Peters, 2010). 13

1.6.2 Korzetoterapie Korzetoterapie je jediná léčba skoliózy, jejíž úspěšnost byla potvrzena odbornými studiemi (Nachemson & Peterson, 1995; Asher & Burton, 2006). Použití korzetu má zabránit především progresi křivky. Z počátku se korzet nasazuje na několik hodin denně, aby si pacient zvykl. Poté by se měl nosit 18 23 hodin denně, podle indikace lékaře. U dospívajících se však setkáváme s velmi malou spoluprácí. Nedávná studie ukázala, že pacienti jsou ochotni absolvovat léčbu pouze v případě, že poskytuje značné snížení rizika podstoupení operace (Canavese & Kaelin,2011). 1.6.3 Operační léčba Chirurgická léčba je indikovaná v případě, kdy je zaznamenaná větší progrese křivky než 40. Operací se upraví rotace páteře, zmenší žeberní gibbus a je snaha o zajištění stability páteře (Kolář et al., 2011). Lze použít operační přístup břišní, hrudní, nebo kombinovaný. Záleží na typu skoliózy a rozhodnutí chirurga. Moderní přístroje umožňují korekci 60% - 80% velikosti křivky bez nutnosti nosit korzet po operaci (Trobisch et al., 2010). 14

2 TERAPIMASTER 2.1 Historie TerapiMasteru Cvičení pomocí závěsného přístroje je používáno již řadu let. Předchůdcem je tzv. Schlingentisch (viz Obr. 2), který byl vyvinut mezi dvěma světovými válkami Thomsenem z Bad - Homburgu. Stůl byl následně pojmenován po svém zakladateli jako "Thomsen - Tisch". Tento stůl s oky byl využíván během 2. světové války k léčbě zraněných vojáků (Kirkesola, 2001). Vlna dětské obrny, kterou byla Evropa postižena v poválečné době, přispěla k tomu, že angličan Guthrie - Smith stůl s oky vylepšil pro pomoc těžce ochrnutých pacientů. Ve Wildbadu v Německu vyvinul Ludwig Halter ke konci 40. let formu terapie pro pacienty s dětskou obrnou. Zkombinoval tak léčbu pomocí stolu s oky s léčbou ve vodě. Dnes je Ludwig Halter považován za jednoho z nejvýznamnějších vývojových pracovníků pro léčbu dětské obrny (Kirkesola, 2001). Obr. 2 Schlingentisch Obr. 2 Pacient zavěšený do popruhů na přístroji Schlingentisch (Kühlwetter aj., 2007) Základní idea pro sestavení TerapiMaster vznikla v Norsku. Pochází od Kåra Mosberga z Grimstadu. Ten zkonstruoval prototyp, který využíval ke cvikům proti bolesti svých vlastních zad. Brzy došlo k těsné spolupráci s norskými fyzioterapeuty a lékaři, kteří podporovali další vývoj aparatury a léčebně tréninkového konceptu. Tak v roce 1999 mohl být S-E-T koncept, nebo-li cvičení ve smyčkách určené pro aktivní léčbu a trénink při muskuloskeletálních onemocněních, uveden do provozu (Kirkesola, 2001). 15

Od roku 2010 je přístroj s názvem TerapiMaster nahrazen názvem novým - Redcord (červené lano). 2.2 Kurzy Redcord systému V současnosti je jedinou školitelkou kurzů systému Redcord fyzioterapeutka Mgr. Alice Hamáčková Pernicová z Hradce Králové, kde se nachází S-E-T Clinic. Kurzy se odehrávají na této klinice a jsou rozděleny na několik oddílů (viz Příloha 3). a, Redcord medical Jedná se o kurzy zaměřené na terapii a rehabilitaci. Na kurz se může přihlásit ten, kdo má vzdělání v oblasti anatomie, fyziologie a patologie. Jde především o fyzioterapeuty a lékaře. Kurz je rozdělen na 3 programy Neurac. Program Neurac 1 trvá tři dny. První den se účastníci kurzu seznámí s obecnými údaji o práci s Redcord systémem. Druhý den je zaměřen na spodní část těla, myšleno spodní trup od L páteře až po akrum. Třetí den následuje zaměření se na horní část těla, tedy horní trup Th a C páteř, horní končetiny. Program Neurac 2 se odehrává jako pět jednodenních kurzů, sedm hodin každý den. Kurz je zaměřen na dolní končetiny, pánev, záda, krk, horní končetiny a stimulaci. Program Neurac 3 trvá dva dny. Zahrnuje příklady z praxe a umožňuje získat oprávnění certifikovaný Neurac terapeut. b, Redcord active Kurz je zaměřen na wellness a fitness. Je určen především pro osobní trenéry, pilates instruktory, nebo jiné odborníky, zaměřující se na individuální cvičení, nebo malé skupiny osob. c, Redcord sport Kurz určený pro trenéry sportovců, instruktory, cvičitele a jiné profesionály. Kurz je zaměřen na zvyšování výkonnosti a prevenci úrazů u vrcholového i výkonnostního sportu. 16

2.3 Využití Redcord systému Systém Redcord se dnes využívá napříč všemi generacemi. Lze jej využít již u miminek, dětí, seniorů, sportovců i těhotných žen. S-E-T koncept se používá k celkovému udržení zdraví, k prevenci pádů, bolesti, k léčbě pacientů s neurologickými onemocněními, léčbě chronických bolestí a nejrůznějších muskuloskeletálních onemocnění (Kratisch, 2006). Se systémem Redcord se dávkuje cvičení ihned po operacích, např. po totální endoprotéze kolenního kloubu, terapie za účelem snížení chronické bolesti zad a mnoho dalších (Kirkesola, 2001). Redcord systém umožňuje cvičení s vyloučením gravitace a vymezením pohybu, a přesto je tu aktivita ze strany pacienta. Redcord využívá S-E-T koncept, nebo-li cvičení ve smyčkách. Je to diagnosticko terapeutický koncept (Kratisch, 2006). Diagnostický systém zjišťuje schopnost práce a sílu svalů. Nejprve prochází pacient screeningovým procesem, tzv. testem cvičení v uzavřeném kinematickém řetězci. Při tomto cvičení je pacientovi postupně přidávaná zátěž. Pacient cvičí do nástupu bolesti, nebo do té doby, kdy již daný cvik není schopen vykonat, nebo vykonat správně. Pokud pacient není schopen vykonat pohyb hned na začátku, nebo je rozdílné provedení mezi pravou a levou stranou, pak můžeme usuzovat na tzv. weak links (slabé články). O slabém článku lze uvažovat, když se objeví deficit v biomechanickém řetězci. Může jít o sníženou neuromuskulární kontrolu, porušenou stabilitu, sníženou svalovou sílu, obavu a strach z bolesti. Léčba slabých článků se dělí na dvě části. První částí je cvičení oslabených svalů v otevřeném kinematickém řetězci. Druhou částí je nácvik funkce v uzavřeném kinematickém řetězci (Kirkesola, 2001). 2.4 Složení Redcord přístroje Redcord nabízí mnoho variant a využití. Může být připevněn buďto na stropě, na stativu na zdi, nebo na mobilním přenosném stojanu. Díky těmto variacím je umožněno pořídit přístroj jak na lůžkové či ambulantní oddělení, tak i domů (Kirkesola, 2001). Většinou tvoří výbavu jednoho systému dva jezdce se sadou popruhů, závaží a pružných lan, může však být pouze hlavní část přístroje volně zavěšená těsně pod 17

stropem nebo např. v rámu dveří. Existují i menší formy přístroje. Ty jsou složeny ze dvou samostatně zavěšených krabiček, kdy každou z nich probíhá jedno červené lano přes soustavu zoubků. Lze dokonce pořídit popruhy, které se aplikují na zavřené dveře. Na ně se pak minisystém zavěsí a v omezené míře slouží kdekoliv na cestách i na dovolené (Kirkesola, 2001). Nejčastěji se však jedná o typ přístroje, připevněný na stropě konstrukcí, na níž jsou namontovány dva nosné prvky v podobě souběžných kolejnic, po kterých se pohybují jezdce nesoucí vlastní přístroj Redcord (viz Obr. 3). Obr. 3 Redcord přístroj Obr. 3 Přístroj Redcord zavěšený na stropě (vlastní foto, 2011) Nosič je opatřen brzdou, takže lze přístroj přesně nastavit podle potřeb cvičení pacienta. Vystupují z něho dvě pětimetrová dlouhá červená lana, odtud název Redcord. Lana lze pomocí soustavy zoubků nastavovat do požadované délky a měnit tak podmínky pro terapii. Systém zoubků funguje tak, že pokud je lano taženo po směru zoubků, volně jimi prochází, je-li však taženo proti nim, zakousne se a nejde posunout dále. Posunu proti směru zoubků se pak docílí kontrolovaným tažením lan mimo tyto zoubky (Tomis, 2010). Součástí systému je sada pružných a pevných lan různé délky a tuhosti. Dále také sada závaží, pásů a madel, určených pro různé části těla např. krční a pánevní pás (viz Příloha 4). 18

2.5 Redcord a jeho principy Výchozí bod S-E-T konceptu spočívá v znovunabytí senzomotorické kontroly, síly, výdrže a kondice. Tím dochází ke zvýšení tolerance zátěže a zlepšení slabých článků. Způsob léčby obsahuje prvky jako je uvolnění a relaxace, zvětšení amplitudy pohybu, trakce, trénink v otevřeném a uzavřeném kinematickém řetězci, dynamický trénink pohybového svalstva, kondiční trénink, skupinový trénink a také trénink v domácích podmínkách s programem EDV. Jedná se o program, který sestavuje terapeut dle potřeb pacienta s cílem zlepšení určité funkce (Kirkesola, 2001). Terapie se odvíjí podle toho, zda chceme sval posílit v otevřeném kinematickém řetězci, nebo se zaměřit na funkční trénink v uzavřeném kinematickém řetězci (Kirkesola, 2001). Otevřený kinematický řetězec je zaměřen na izolovaný trénink jednotlivých svalů. Na distální segment není přenášena hmotnost těla a tak se tato část může volně pohybovat. Uzavřený kinematický řetězec je zaměřen na funkční trénink svalů okolo kloubů a trénuje tak koaktivaci agonistů, synergistů a antagonistů. Na distální segment je přenášena hmotnost těla a je tak fixován. Během pohybu vzrůstá tlak v kloubu (Harter, 1996). Během cvičení je nejdůležitější dávkování zátěže a její postupné přidávání. Dávkování zátěže se děje pomocí: A, Suspenční bod Jedná se o bod závěsu, ze kterého vychází hlavní lano z aparátu Redcord. Vztah mezi suspenčním bodem a pozicí zavěšené části těla rozlišujeme dle umístění na axiální, kaudální, kraniální, mediální, laterální a neutrální závěs (Tomis, 2010). O axiální závěs se jedná, pokud je suspenční bod nad kloubem, ve kterém pacient provádí pohyb (viz Obr. 4). Dráha pohybu je vodorovná, pohyb se děje v obou směrech s vyloučením gravitace. V závislosti na délce lana dochází k určitému stupni komprese v daném kloubu. 19

Obr. 4 Axiální závěs Obr. 4 Suspenční bod umístěný nad terapeuticky ovlivňovaným kloubem (Tomis, 2010). Kaudální závěs znamená, že suspenční bod se nachází kaudálně od kloubu, ve kterém je prováděn pohyb (viz Obr. 5). Dráha pohybu je konkávní a odpor narůstá během pohybu. Negativní zátěž se objeví při pohybu zpět do výchozího postavení. V kloubu dochází k dekompresi (trakci) a rozsah pohybu je snížený. Obr. 5 Kaudální závěs Obr. 5 Suspenční bod umístěný kaudálně od kloubu provádějící pohyb (Tomis, 2010). Při kraniálním závěsu se suspenční bod nachází kraniálně od kloubu, ve kterém je prováděn pohyb (viz Obr. 6). Dráha pohybu je konvexní. Během pohybu dochází k negativní zátěži, pozitivní zátěž se objeví až při návratu do výchozí pozice. Dochází tak ke zvětšení rozsahu pohybu a ke kompresi v kloubu. Obr. 6 Kraniální závěs Obr. 6 Suspenční bod umístěný kraniálně od kloubu provádějící pohyb (Tomis, 2010). 20

Mediální závěs je, pokud suspenční bod umístíme mediálně od kloubu, ve kterém je prováděn pohyb (viz Obr. 7). Opět dochází k negativní zátěži směrem pod osu závěsu a odpor narůstá směrem do původního postavení a laterálně od kloubu, ve kterém je pohyb prováděn. Dráha pohybu je šikmo pod osu závěsu. Obr. 7 Mediální závěs Obr. 7 Suspenční bod umístěný mediálně od kloubu provádějící pohyb (Tomis, 2010). Laterální závěs znamená, že je suspenční bod laterálně od kloubu, v němž je prováděn pohyb (viz Obr. 8). Dochází k negativní zátěži během pohybu pod osu závěsu, odpor pak narůstá při pohybu do počáteční pozice a do opačného směru, tedy mediálně od kloubu, ve kterém je prováděn pohyb. Dráha pohybu je zešikmená směrem pod suspenční bod. Obr. 8 Laterální závěs Obr. 8 Suspenční bod umístěný laterálně od kloubu provádějící pohyb (Tomis, 2010). Neutrální závěs, který se využívá při relaxaci, tudíž jde o stabilní závěs. Jde o formu kaudálního závěsu (viz Obr. 9). V kloubu není prakticky žádná komprese ani trakce. Při 21

pokusu o pohyb narůstá odpor, negativní zátěž při návratu zpět. Dráha pohybu je pak konkávní. Obr. 9 Neutrální závěs Obr. 9 Umístění dvou suspenčních bodů Jednotlivé závěsy se mohou během cvičení kombinovat, suspenční bod se může libovolně posouvat vůči kloubu, který terapeuticky ovlivňujeme. Posunutí suspenčního bodu se docílí posunem jezdce po kolejnici, nebo posunutím rehabilitačního stolu, na němž leží pacient. B, Páka Jedná se o vzdálenost kloubu, v němž je prováděn pohyb, a části těla, která je umístěna v závěsu. Čím jsou tyto dvě místa od sebe dál, tím je těžší pohyb provádět. Naopak při velmi malé páce je pohyb relativně snadný. C, Odlehčení Pomocí soustavy pevných a pružných lan a popruhů různé šíře může terapeut dosáhnout určitého stupně odlehčení na potřebném místě. Stupeň odlehčení závisí na druhu použitého pružného lana, na jeho tuhosti. Tužším lanem se docílí většího odlehčení ve vybrané části těla. Lze také nastavit lana tak, aby pomáhala pouze v počátečním stádiu pohybu a pacient musel dokončit pohyb pomocí vlastních sil. Stejně je pacient při návratu do výchozí pozice jištěn, a tak nehrozí nefyziologické postavení kloubu (např. vinou slabých svalových skupin), ale pomocí pružných lan pohyb komfortně dokončí (Hamáčková Pernicová, 2010). 22

D, Délka lana Dávkující zátěž může být i délka lana, na kterém je část těla zavěšena. Prodloužení délky lana znamená navýšení obtížnosti, např. při pohybu do extenze kyčle v leže na zádech. Čím delší je závěsné lano, tím blíže je kotník k podložce, a tím menší pohyb je nutno vykonat. Vzhledem k tomu, že extenzory kyčle se nejefektivněji aktivují v cca 45 stupních flexe kyčelního kloubu, je pro ně náročnější provézt jen krátký pohyb v poslední fázi rovnání do neutrálního postavení (Hamáčková Pernicová, 2010). E, Doba výdrže Zátěž lze dávkovat i časem, nebo počtem opakování, které pacient provádí. Při dávkování zátěže se kombinují všechny možnosti podle schopnosti a trénovanosti pacienta. Může se také přidat odpor kladený terapeutem nebo závažími. Pro náročnější cvičení lze přidat balanční podložku pod opěrný bod, nebo přidat další pohyb, jež má pacient provádět (Kirkesola, 2001). Dalším principem práce s Redcord sytémem je neutrální zóna. Panjabi (in Lee, 1996) uvádí model, který popisuje interakci mezi komponenty páteřního stabilizačního systému. Neutrální zóna je malý rozsah posunutí kolem neutrální pozice v kloubu, kde je kladen minimální odpor osteoligamentózními strukturami. Rozsah neutrální zóny může být zvětšen při poranění, při degenerativním onemocněním kloubu, nebo špatnou koaktivací svalů okolo kloubu. Rotační instabilitu trupu, i v případě skoliózy, způsobí zvětšení neutrální zóny, které může být palpováno během laterálního segmentového posunu obratle (Lee, 1996). Proto se systém Redcord snaží pracovat právě v této zóně a upravit tak postupně skoliotickou křivku v anterio - posteriorní, medio - laterální a následně rotační složce (viz Příloha 5). 2.6 Cíle terapie při využití Redcord systému Prvním cílem je obnovení stability. Stabilita bederní páteře je zajišťována svaly globálními a lokálními. Ke globálním svalům patří musculus rectus abdominis (dále jen m.), m. obliquus abdominis, m.erector spinae, m. quadratus lumborum. Tyto svaly slouží především k pohybu, mají více fázických vláken. 23

Jako svaly lokální jsou označovány svaly m. transversus abdominis, m. miltifidus, dále sem můžeme zařadit posteriorní vlákna m. psoas, lumbální vlákna m. iliocostalis lumborum, lumbální vlákna m. longissimus, mediální vlákna m. quadratus lumborum. Tyto svaly mají především úlohu stabilizace bederní páteře. Jsou- li lokální svaly v hypofunkci, nebo příliš oslabené, globální svaly se přetíží. Terapie se zaměřuje na vyloučení funkce globálních svalů pomoci odlehčení a návrat funkce svalů lokálních (Tomis, 2010). Hodges & Richardson (1996) provedli studii se zaměřením se na m. transversus abdominis. Bylo dokázáno, že při pohybu paže ve všech směrech je jako vždy první aktivován m. transversus abdominis, což podporuje roli tohoto svalu při stabilizaci páteře. U pacientů s bolestmi zad však kontrakce m. transversus abdominis byla jednoznačně opožděna (Hodges & Richardson, 1996). Mobilita je další z cílů cvičení pomocí Redcord systému. Postupné získání mobility v zatuhlých nebo bolestivých kloubech či svalech. V těchto případech se používá Redcord systém jako třetí ruka terapeuta. Pacient se zavěsí tak, že bolestivý kloub či svalová skupina nepociťuje žádný vliv gravitace. Terapeut pak může velmi snadno a bezpečně manipulovat s bolavou nebo zatuhlou částí těla (Tomis, 2010). Příkladem může být závěs hlavy při terapii krční páteře nebo šíjového svalstva (viz Obr. 10), nebo závěs dolních končetin a pánve při terapii bederní páteře. Klient tak získá důvěru k terapeutovi a pocit komfortu, terapeut může snadno provádět manipulace nebo velmi jemné pohyby odlehčeným segmentem za účelem relaxace a uvolnění daného segmentu. Pokud se nácviku aktivně účastní pacient, jedná se o pohyb v otevřeném kinetickém řetězci, navíc s úplným odlehčením segmentu (Kirkesola, 2001). 24

Obr. 10 Zavěšení krční páteře Obr. 10 Terapeutka provádějící trakci krční páteře za pomocí systému Redcord (Vikne aj., 2007) Dalším cílem cvičení na Redcord systému je dynamická stabilita (funkční stabilita). Nejprve si terapeut vyšetří weak links (slabé články). Poté se na ně zaměří při terapii. Postupným dávkováním zátěže ovlivní svalstvo v okolí oslabeného segmentu, čímž pro segment získá dynamickou (případně statickou) stabilitu (Kirkesola, 2001). Redcord systém využívá i propriocepci. Cílem proprioceptivní rehabilitace je obnovení změněných aferentních drah tak, aby se vylepšilo vnímání pohybu v kloubu. Proprioceptivně zprostředkovaná neuromuskulární kontrola kloubu bere v úvahu tři odlišné úrovně motorické aktivace v rámci CNS (Lephart et al., 2007). Reflexy na spinální úrovni zajišťují pohybové vzory, které jsou přijaté z vyšších úrovní nervového systému. Zabezpečuje kloubní stabilitu během abnormálního zatížení a má v rehabilitaci jedinečný význam. Využití terapie facilitující dynamickou kloubní stabilitu může ve výsledku znamenat vylepšení tohoto neuromuskulárního mechanizmu. Lephart (2007) popisuje druhou úroveň motorické kontroly, která je umístěna v mozkovém kmeni a přijímá vjemy z kloubních mechanoreceptorů, vestibulárních center a vizuálních vjemů očí, aby mohla zajistit posturu a stabilitu těla. Obnovení neuromuskulárních aktivit, které umožní těmto cestám zpracovat vjem z výše uvedených forem aferentních podnětů, může být použito k vylepšení funkce mozkového kmene. 25

Nejvyšší úrovně funkce CNS (motorická kůra mozková, bazální ganglia a mozeček) zajišťují kognitivní uvědomění si pozice těla a pohybu a iniciují motorické příkazy pro volní pohyb. Užití kortikálních drah umožní pohyby, které jsou opakované a uložené jako centrální příkaz, který bude proveden bez následujících informací pro vědomí. Proprioceptivní trénink je aktivita, která může vylepšit tuto funkci (Lephart et al., 2007). 26

3 DISKUZE Skolióza je velmi časté onemocnění. Přes velkou rozmanitost fyzioterapie však stále neexistují důkazy založené na Evidence Based Medicine (dále jen EBM) pro léčbu tohoto onemocnění (Lenssinck et al., 2005). Většina doposud zveřejněných studií potvrzuje, že chirurgické řešení je jediné, které úspěšně zabrání progresi skoliotické křivky. Autoři se shodují na tom, že jedině novým pohledem na konzervativní léčbu a multidisciplinárním přístupem, lze vyřešit problémy doposud nerelevantních informací ohledně léčby pacientů a tak podat tak ucelený přístup pro pozitivní výsledky konzervativní terapie (Lenssinck et al., 2005; Weiss, 2010; Rigo & Grivas, 2010; Canavese & Kaelin, 2011). Lenssinck et al. (2005) provedli studii, ve které se snažili zhodnotit a systematicky přezkoumat literaturu o účinnosti konzervativní terapie pro léčbu idiopatické skoliózy. Literaturu vyhledávali v National Library of Medicine database of biomedical publications (dále jen PubMed), Cumulative Index to Nursing and Allied Health Literature (dále jen CINAHL) a v databázi Physiotherapy Evidence Database (dále jen PEDro). Všechny vybrané studie musely být randomizované nebo klinicky kontrolované. Kritérium zařazení byla diagnóza idiopatické skoliózy a věk nižší než osmnáct let. Studie zahrnovaly nejrůznější možnosti konzervativní léčby. Závěrem však nebyl nalezený žádný důkaz o účinnosti jakékoliv konzervativní léčby (Lenssinck et al., 2005). Významný rozdíl ukazuje studie provedená Nachemsonem a Petersonem (1995), ve které je zdokumentovaná úspěšnost korzetoterapie s velkým procentem poklesu progrese skoliotické křivky. Jejich studie však nebyla randomizovaná a nemá tak výpovědní kvalitu (Lenssinck et al., 2005). Rigo & Grivas (2010) uvádějí, že výzkum v oblasti konzervativní léčby idiopatické skoliózy je nedostatečný. Léčba bývá založena na pozorování, fyzioterapii a korzetoterapii. Jediným řešením, jak zlepšit efektivitu a důležitost různých metodik fyzioterapie, je vytvoření integrovaného rehabilitačního programu. Tento program musí být jednotný a musí zachycovat ucelené zdroje informací (Rigo & Grivas, 2010). Weiss (2010) zkoumal rozdíly mezi lůžkovou a ambulantní rehabilitací při léčbě idiopatické skoliózy. Ze studie vyplynulo, že ústavní rehabilitace je výhodná a prospěšná pacientům s velkou progresí křivky, kteří mají sekundární komplikace 27

způsobené tímto onemocněním. Studií nebyl potvrzen signifikantní rozdíl v prováděné léčbě (Weiss, 2010). Negrini (2008) považuje za účinnou metodu i fyzioterapii. Provedl výzkum, který sledoval skupinu postižených idiopatickou skoliózou chodících ambulantně rehabilitovat a nosících korzet, a další skupinu, která byla léčena pouze korzetoterapií. Uvádí, že první skupina podstupující rehabilitaci měla nižší hodnoty progrese křivky (Negrini et al., 2008). Pro tyto důkazy chybí podložení randomizovanými studiemi. Mým názorem na tuto problematiku je jednoznačná podpora fyzioterapie. Postižený, který nosí korzet 23 hodin denně a nechodí na rehabilitaci, je ohrožen progresí křivky, pokud korzet odloží. Svaly, které nejsou pod korzetem během terapie aktivovány, ochabují a ztrácí svoji funkci. Pokud postižený během léčby korzetoterapií zároveň podstupuje rehabilitaci, svaly neochabují. Takto neustále aktivované svaly vytvoří "svalový korzet", který pomáhá zabránit rozvíjení progrese skoliotické křivky. I přes široké spektrum provedených studií se dodnes se nepodařilo obhájit jakoukoli formu metodik fyzioterapie pro léčbu idiopatické skoliózy. Studií, které se zabývají léčbou pomocí S-E-T konceptu, není mnoho. Ljunggren (1997) se zabýval léčbou chronické bolesti zad pomocí Redcord systému. Do studie zahrnul celkem 153 pacientů, z toho studii dokončilo 126 pacientů (tj. 82 %) s vertebrogenními potížemi. Probandi byli rozděleni do dvou skupin. Jedna se účastnila cvičení na Redcord systému, druhá podstoupila klasický léčebný program. Oba způsoby léčby zredukovaly bolesti zad o 75 80 %. Studie ukázala, že když se člověk začne o sebe starat a cvičí, poklesne bolestivost zad o více než 50 %, v porovnání s obdobím před terapií. Pacienti byli velmi spokojeni s cvičebními programy. Výsledky studie neukázaly významný rozdíl mezi oběma programy s ohledem na jejich efektivnost při léčbě bolesti zad (Ljunggren et al., 1997). Další studie pro podporu systému Redcord se zaměřila na porovnání cvičení S-E-T konceptem, běžného cvičení a cvičení senzomotorického. Po osmi týdnech však nebyly nalezeny žádné rozdíly mezi těmito třemi skupinami. Jediným pozitivním výsledkem bylo, že skupina cvičící senzomotoricky a skupina cvičící S-E-T konceptem pociťovala větší úlevu od bolesti, než skupina, která podstoupila terapii zaměřenou na běžné cvičení jako je protahování a posilování svalů (Unsgaard-Tøndel aj., 2010). 28

Studie, která má pozitivní výsledky pro použití systému Redcord pochází z Německa, kde již několik let provádí fyzioterapeut Paul Edel cvičení pomocí S-E-T konceptu. Podle Edela se musí fyzioterapie přizpůsobovat potřebám stále starších lidí. To se daří mimo jiné díky senzomotoricky působícím principům, které koncept S-E-T umožňuje a flexibilními možnosti díky systému Redcord. Pohybově slabí a koordinačně nestabilní pacienti se díky systému Redcord odváží beze strachu cvičit. Podle výsledků soustavného hodnocení probandů a jejich pozorováním může být tento trénink zcela doporučen, neboť se může velmi snadno modifikovat pro kteréhokoliv pacienta. U pohybově slabších pacientů bylo možné pozorovat pozitivní efekty již po prvním tréninku. Fyzioterapeut Edel (in Kratisch, 2006) uvádí několik výhod a nevýhod konceptu S-E-T. Mezi výhody patří vysoká účinnost a efektivita tréninku a léčby, zacílení terapie, nízké investiční náklady i možnost skupinového tréninku. Nevýhodu vidí v tom, že fyzioterapeuti musí podstoupit speciální školení kurzu Neurac a také upevnění stroje na zdi nebo ve stropě (Kratisch, 2006). V průběhu tohoto roku bude zveřejněna první studie, která se zabývá léčbou idiopatické skoliózy pomocí systému Redcord. I když se v mnoha odborných publikacích ( Krobot & Marková, 2007; Kolář et al., 2009) již nyní můžeme dočíst o možnosti léčby idiopatické skoliózy pomocí konceptu S-E-T (Hamáčková Pernicová, 2011). Na této studii se pracovalo několik let na klinice S-E-T v Hradci Králové. Studie by měla potvrdit pozitivní vliv pro léčbu idiopatické skoliózy pomoci systému Redcord. "Systém Redcord nám umožnil nejen budování svalového korzetu pro zabránění progrese křivky. Zejména nám poskytl možnost pracovat přímo v té části, která byla křivkou postižena a to je ta hlavní věc, kterou jiná metodika fyzioterapie neumožňuje." (Hamáčková Pernicová, 2011). Součástí práce jsou dvě kazuistiky, které demonstrují použití konceptu S-E-T při léčbě idiopatické skoliózy. Vyšetřovali jsme dvě děti ve věku čtrnácti let. U každého probanda byla po měsíčním cvičení s využitím systému Redcord patrná úprava postury. To odpovídá výsledkům zatím zveřejněných odborných studií, které se zabývaly využitím S-E-T konceptu. 29

Bude určitě přínosné vypracovat další studie pro podporu systému Redcord, který má podle zatím dostupných studií pozitivní vliv na různé onemocnění muskuloskeletálního aparátu (Kratisch, 2006; Kirkesola, 2001). 30

ZÁVĚR Práce se zabývá léčbou idiopatické skoliózy. Nastiňuje možnosti její terapie, které však nejsou zatím vědecky podloženy. Práce shrnuje dosavadní možnosti léčby a především se zaměřuje na terapeutickou metodu pomocí systému TerapiMaster, dnes již Redcord. Žádná z dostupných studií uvedených v medicínské databázi PubMed v době zpracování bakalářské práce neobsahovala pozitivní výsledky podporující dosavadní způsob konzervativní léčby idiopatické skoliózy. Studie se shodovaly na tom, že je nutné vypracovat ucelený mezioborový program pro léčbu idiopatické skoliózy. Ten by měl zajistit pozitivní vliv konzervativní terapie pro léčbu tohoto onemocnění. Cílem práce bylo také charakterizovat zatím v České Republice nepříliš známý přístroj TerapiMaster, popsat jeho historii, možnost využití a jeho principy. V současné době dochází k realizaci výzkumných studií zabývajících se novými možnostmi využití S-E-T konceptu jak pro nemocné, sportovce, tak i seniory. Tyto studie nebyly v rámci bakalářské práce zahrnuty, protože dosud nebyly zveřejněny jejich výsledky. Výsledky odborných studií ukazují, že použití systému Redcord má pozitivní vliv v léčbě muskuloskeletálních onemocnění a podporuje zvyšování fyzické kondice a zdatnosti. 31

REFERENČNÍ SEZNAM ASHER, Marc; BURTON, Douglas C. Adolescent idiopathic scoliosis : natural history and long term treatment effects [online]. Scoliosis. 2006, 1 [cit. 2011-04-15]. Dostupný také z WWW: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/pmc1475645/>. CANAVESE, Federico; KAELIN, André. Adolescent idiopathic scoliosis: Indications and efficacy of nonoperative treatment [online]. Indian J Orthop. 2011, 1, s. 7-14 [cit. 2011-04-11]. Dostupný také z WWW: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/pmc3004085/?tool=pubmed>. DUNGL, Pavel, et al. Ortopedie. první. Praha : Grada Publishing, 2005. 1280 s. ISBN 80-247-0550-8. HAMÁČKOVÁ PERNICOVÁ, Alice. Osobní sdělení, Hradec Králové, 2011. HAMÁČKOVÁ PERNICOVÁ, Alice. Příručka kurzu Redcord, 2010. HARTER, R, et al. Clinical rationale for closed kinetic chain aktivities in funkcional testing and rehabilitation of ankle pathologies. J Sport Rehab. 1996, 1, s. 13-24. HODGES, Paul W.; RICHARDSON, Carolyn A. Inefficient Muscular Stabilization of the Lumbar Spine Associated With Low Back Pain : A Motor Control Evaluation of Transversus Abdominis. Spine. 1996, 1, s. 2640-2650. KIRKESOLA, Gittle. Sling Exercise Therapy (SET) - ein Konzept zur Behandlung von Beschwerden am Bewegungssystem. Physiotherapeuten. 2001, 3, s. 428-438. KOLÁŘ, Pavel, et al. Rehabilitace v klinické praxi. první. Praha 5 : Galén, 2009. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1. KRATISCH, Ingo. S-E-T- Konzept unterstützt körperliche Aktivität auch im Alter: Sensomotorische Kontrolle wird gefördert. Pflegezeitschrift. 2006, 12, s. 764-766. 32

KROBOT, Alois; MARKOVÁ, Martina. Problematika korzetování u juvenilní idiopatické skoliózy. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2009, č.2, s. 53-59. KÜHLWETTER, Karin; LEHMANN, Michael ; GOKELER, Alli. SCHULTER- SCHLUSS Aktiv gegen den Schulterschmerz : Ein Ratgeber für Patienten. první. German : Steinkopff Verlag Darmstadt, 2007. 145 s. LEE, Diane. ROTATIONAL INSTABILITY OF THE MIDTHORACIC SPINE ASSESSMENT AND MANAGEMENT [online]. Manual Therapy. 1996, 1, s. 234-241 [cit. 2011-02-12]. Dostupný také z WWW: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11440512>. LENSSINCK, Marie-Louise B, et al. Effect of Bracing and Other Conservative Interventions in the Treatment of Idiopathic Scoliosis in Adolescents: A Systematic Review of Clinical Trials [online]. Physical Therapy. 2005, no.12, s. 1329-1339 [cit. 2011-03-10]. Dostupný také z WWW: <http://ptjournal.apta.org/content/85/12/1329.long>. LEPHART, Scott M., et al. The Role of Proprioception in the Management and Rehabilitation of Athletic Injures.American Journal of Sports Medicine. 1997, number 1, s. 130-142. LJUNGGREN, A.E.; WEBER, H.; KOGSTAD, O.; THOM, E:; KIRKESOLA, G. Effect of exercise on sick leave due to low back pain. Spine. 1997, vol. 22, no. 14, s. 1610 1617. NACHEMSON, AL; PETERSON, LE. Effectiveness of treatment with a brace in girls who have adolescent idiopathic scoliosis. A prospective, controlled study based on data from the Brace Study of the Scoliosis Research Society [online]. The Journal of Bone and Joint Surgery. 1996, 1, s. 815-822 [cit. 2011-04-01]. Dostupný také z WWW: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/7782353>. 33

NEGRINI, S, et al. Rehabilitation of adolescent idiopathic scoliosis: results of exercises and bracing from a series of clinical studies. Europa Medicophysica-SIMFER 2007 Award Winner [online]. European Journal of Physical and Rehabilitation Medicine. 2008, 1, s. 169-176 [cit. 2011-04-12]. Dostupný také z WWW: <http://www.minervamedica.it/en/freedownload.php?cod=r33y2008n02a0169>. RIGO, Manuel D.; GRIVAS, Theodoros B. "Rehabilitation schools for scoliosis" thematic series: describing the methods and results [online]. Scoliosis. 2010, 5. [cit. 2011-02-08]. Dostupný také z WWW: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/pmc3022846/?tool=pubmed>. SOCHOVÁ, V. Skoliózy u detí a mladistvých a rehabilitačné možnosti ich liečby. Rehabilitácia. 2002, no.4, s. 216-231. TICHÝ, Miroslav. Dysfunkce kloubu IV : Hrudní a bederní páteř, hrudní koš. první. Praha : Miroslav Tichý, 2008. 117 s. TOMIS, Ctirad. Příručka kurzů Redcord, 2010. TROBISCH, Per; SUESS, Olaf; SCHWAB, Frank. Idiopathic Scoliosis [online]. Deutsches Ärtzteblatt International. 2010, 49, s. 875-884 [cit. 2011-02-03]. Dostupný také z WWW: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/pmc3011182/>. UNSGAARD-TØNDEL, Monica, et al. Motor Control Exercises, Sling Exercises, and General Exercises for Patients With Chronic Low Back Pain: A Randomized Controlled Trial WIth 1-Year Follow-up. Physical Therapy. 2010, number 10, s. 1426-1440. VIKNE, John, et al. A RANDOMIZED STUDY OF NEW SLING EXERCISE TREATMENT VS TRADITIONAL PHYSIOTHERAPY FOR PATIENTS WITH CHRONIC WHIPLASH-ASSOCIATED DISORDERS WITH UNSETTLED COMPENSATION CLAIMS [online]. Journal of Rehabilitation Medicine. 2007, 1, s. 252-259 [cit. 2010-11-03]. Dostupný také z WWW: <https://www.cebp.nl/vault_public/filesystem/?id=3614/>. 34

VOJTA, Václav; PETERS, Annegret. Vojtův princip. 1. Praha : Grada Publishing a.s., 2010. 200 s. ISBN 978-80-247-2710-3. WEISS, Hans-Rudolf. Spinal deformities rehabilitation - state of the art review [online]. Scoliosis. 2010, 5 [cit. 2011-03-05]. Dostupný také z WWW: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/pmc3023759/>. WONG, Hee-Kit; TAN, Ken-Jin. The natural history of adolescent idiopathic scoliosis [online]. Indian J Orthop. 2010, 1, s. 9-13 [cit. 2011-03-12]. Dostupný také z WWW: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/pmc2822427/?tool=pubmed>. ZHANG, J, et al. Computer-Assisted Cobb Angle Measurement on Posteroanterior Radiographs. Research into Spinal Deformites. 2008, 6, s. 151-156. www.redcord.com 35

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Coobův úhel... str. 10 Obr. 2 Schlingentisch str. 15 Obr. 3 Redcord přístroj.....str. 18 Obr. 4 Axiální závěs.. str. 20 Obr. 5 Kaudální závěs...str. 20 Obr. 6 Kraniální závěs... str. 20 Obr. 7 Mediální závěs str. 21 Obr. 8 Laterální závěs str. 21 Obr. 9 Neutrální závěs...str. 22 Obr. 10 Zavěšení krční páteře... str. 25 36

SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Měření distancí páteře str. 46 Tabulka 2 Měření distancí páteře str. 49 37

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 Adamsův test....str. 39 Příloha 2 Srůst apofýz kostí kyčelních.....str. 40 Příloha 3 Struktura kurzů Redcord systému...str. 41 Příloha 4 Doplňky umožňující dávkování zátěže.....str. 42 Příloha 5 Ukázky cviků pro zlepšení stabilizace páteře...... str. 43 Příloha 6 Kazuistiky. str. 45 Příloha 7 Souhlas s uvedením osobních údajů str. 51 38

Příloha 1 Adamsův test (Trobisch et al., 2010). Příloha 1 Při předklonu se zvárazní gibbus u nemocného s diagnózou idiopatické skoliózy 39

Příloha 2 Srůst apofýz kostí kyčelních (Kolář et al., 2009). 40

Příloha 3 Struktura kurzů Redcord systému (www.redcord.com) 41

Příloha 4 Doplňky umožňující dávkování zátěže (vlastní foto, 2010). 42

Příloha 5 Ukázky cviků pro zlepšení stabilizace páteře (vlastní foto, 2011). Příloha 3 Ukázka cviku pro zlepšení anterio-posteriorní stabilizace trupu v kleče a ve stoji, kdy se zvětší dávka zátěže. Cvik se nazývá závora. Příloha 3 Ukázka cviku pro zlepšení laterální stabilizace trupu. Pánevní pás je použitý pro snadnější provedení cviku. Odebráním pásu by se zvýšila zátěž. 43

Příloha 3 Ukázka cviku pro zlepšení rotační stability trupu. Nejprve s podepřením pánevním pásem a kratší pákou. Postupným dávkováním zátěže se odebral pánevní pás a zvětšila se páka. 44

Příloha 6 Kazuistiky A, Pacientka : A.D. Rok narození: 1997 Bydliště: Nový Bor Datum odběru anamnézy: 12.1.2011 Místo odběru anamnézy: Janské Lázně, dětská léčebna Vesna Anamnéza OA: porod v 38.t, PH 3150g, kojena 4 měsíce, chůze v 18-ti měsících opožděný PMV, menzes od 12-ti let, v dětství časté infekty dýchacích cest AA: léky negativní, arašídy, med, eukalyptus EA: variacellu měla, řádně očkována NO: od 10-ti let sledována pro VDT, scoliosu Ib, rhb opakovaně v sériích v místě bydliště, doma nepravidelně cca jednou týdně Diagnóza Scoliosis idiopatica adolescens gr. Ib RTG T6-10sin-T12-15dx-L4 drobné schmorlovy uzly T6,7 Doporučený rehabilitační plán balanční cvičení, SMS, protažení zkrácených skupin, cvičení dle Schrottové, šikmé sedy, dechové a kondiční cvičení, cviky konceptu S-E-T Individuální fyzioterapie 3-krát týdně, LTV 5-krát týdně, plavání 5-krát týdně, rotoped 3-krát týdně Kineziologický rozbor 12.1. 2011 Výška 175 cm Váha 50 kg Stoj velmi úzká baze, pedes plani et transversoplani, spina iliaca posterior superior l. dx. výše než l. sin., asymetrie tailí, hyperlordóza, obě rameno držena v protrakci, rameno l. dx. výše než l. sin., předsunuté držení hlavy, asymetrie hrudního koše žebra l. sin. více odstávají 45

Vyšetření olovnicí - zezadu jde mezi lopatkami, vpravo od intergluteální rýhy, dopadá blíže pravé noze - z boku olovnice jde před ramenní kloub a dopadá těsně za malíček Délky končetin - anatomická - l. dx. 93 cm - l. sin. 93 cm - funkční - l. dx. 100 cm - l. sin. 100 cm Distance páteře ( viz tabulka 1). Tabulka 1 měření distancí páteře měřeno 12.1.2011 měřeno 4.2.2011 měřeno 26.2.2011 Schoberova 4 cm 4,5 cm 4,5 cm Stiborova 6 cm 6 cm 7 cm Čepojova 2cm 2cm 3 cm Thomayerova 0 cm 2 cm - 1 cm Forestierova 0 cm 0 cm 0 cm Ottův reklinační 2,5 cm 3 cm 3 cm index Ottův inklinační 2 cm 2 cm 2 cm index Lateroflexe 18 cm l. dx. 18 cm l. sin. 18 cm l. dx. 18 cm l. sin. 19 cm l. dx. 19 cm l. sin. Tabulka 1 ukazuje průběžné měření distancí páteře na pacientce A.D. Pacientka cvičila třikrát týdně půl hodiny na přístroji Redcord. Měsíční terapií se podařilo celkově zlepšit posturu. Pacientka se cítí ve stoji jistěji, má stoj se širší bazí. Před zrcadlem se pacientka umí srovnat, aby obě ramena byly ve stejné výšce a nebyla v protrakci, zlepší i souměrnost tailí, což před terapií nedokázala. 46