Arcidiecézní muzeum v Olomouci Arcidiecézní muzeum máme tleskat, nebo plakat? Lucie ERNSTOVÁ Jako pfied mnoho dal ích byl i pfiede mû postaven nelehk úkol zamyslet se nad nedávno dokonãenou realizací obnovy areálu pfiemyslovského hradu pro potfieby muzea. UÏ samotn tento fakt ve mû vyvolává otázku, zda je vhodné, ãi dokonce Ïádoucí historické objekty, v minulosti urãené k naprosto odli n m úãelûm, upravovat pro bûïn provoz, aè uï v stavní, komerãní nebo jin. Je opravdu nutné, aby tûmito unikátními prostory proudily fiady náv tûvníkû, byè pod záminkou kulturního vzdûlávání? Nejsou podobné objekty natolik vzácné, Ïe bychom k nim mûli pfiistupovat pietnûji? Na e století si ov em praktické vyuïívání historick ch objektû Ïádá a ateliér H H architekti zde jistû odvedl úctyhodn kus práce, pfiesto je ãlovûku trochu smutno, kdyï vidí, jak úãelovost nenávratnû zniãila hodnotné doklady na í minulosti, byè za cenu vzniknuv í nové pozoruhodné architektury, dle mého názoru v ak místy pûsobící lehce umûle (napfiíklad reklamní sklenûné pláty na nádvofií). RovnûÏ funkãnost nûkter ch estetick ch prvkû mi ãásteãnû uniká, ale tfieba i ty jsou promy len m zámûrem architektû. KdyÏ si jen vzpomenu, kolikrát jsem v zimû uklouzla na mosazn ch páscích, jeï v emi poli prostupují námûstí jako zlatá stuha a mají za cíl pfiedev ím zv razàovat smûry ploch dlaïby, 1 které jsou zakomponovány do dlaïby Horního námûstí v Olomouci (rovnûï realizace H H architekti); jak sloïitû jsem musela vym let, kam na námûstí odloïím kolo, jeï jsem do stojanu, byè velmi vzhledného, za Ïádnou cenu nedostala. Ale vraème se k muzeu: jak dlouho jsem musela obcházet kaïd obraz v Obrazárnû olomouck ch biskupû a arcibiskupû a hledat vhodn úhel, abych rozlu tila jeho námût (a souãasnû se smífiila s tím, Ïe u v e zavû en ch obrazû se mi to nikdy nepodafií), kolik energie jsem vûnovala prohlíïení detailû kalichû a monstrancí ve sklenûn ch vitrínách, které se na pozadí erbû nezadrïitelnû ztrácely, jak dlouho jsem stála u gotick ch madon, abych se na nû pfies nadmûrné mnoïství rûznorod ch ru iv ch prvkû interiéru mohla plnû soustfiedit (v ãemï mi rovnûï urputnû bránil po pouãování dychtící personál muzea). Na druhou stranu je v ak jedineãnost obou zmínûn ch realizací nezpochybnitelná. Arcidiecézní muzeum je vskutku impozantní architekturou, která vtiskla mûstu novou tváfi, dûstojnou této hanácké metropole. Za sebe v ak musím bohuïel fiíci, Ïe na úkor tváfie staré, jejíï eliminací jsme nadobro pfii li o jejího vzácného ducha. V tomto ohledu se fiadím ke skupinû staromilcû, které niãení jak chkoli historick ch ãástí památky bolí, a v sledn objekt ve mnû vzbuzuje mnoho protichûdn ch reakcí; proto nad ním nemohu tleskat, ov em ani pláã by jistû nebyl na místû. Staré a nové bylo vïdy nuceno stát vedle sebe a stojí i v tomto pfiípadû, stejnû jako lidé, ktefií se ne vïdy dokáïou korektnû shodnout, ale Ïijí vedle sebe dál. Následující stránky pfiiná ejí ãlánky autorû, ktefií se z rûzn ch stran na obnovû Pfiemyslovského hradu podíleli. Jejich v ãet samozfiejmû není kompletní, protoïe dva z hlavních aktérû (fieditel prof. PhDr. Pavel Zatloukal a vedoucí archeologického prûzkumu Mgr. Richard Zatloukal) nemohli bohuïel pro nedostatek ãasu pfiíspûvky napsat, stejnû jako nûktefií dal í z osloven ch; o to více tedy redakce dûkuje tûm, jeï krátk ãasov horizont neodradil. Av ak naléhavá potfieba reagovat na dané téma aktuálnû nám nedovolila ãekat déle. Mezi pfiíspûvky ale nechybí ãlánek vítûzné trojice autorû celé realizace Petra Hájka, Jana épky, Tomá e Hradeãného pojat jako rozhovor, jejï na jejich Ïádost vedla Lada Wichterlová, absolventka Fakulty sociálních vûd Karlovy univerzity, dnes nezávislá publicistka. 1 P. HÁJEK, T. HRADEâN, J. ÉPKA: Úprava vefiejn ch ploch Horního námûstí v Olomouci, online: http://www.hsharchitekti.cz/hsh/drobarch/hn.html/. Arcidiecézní muzeum v Olomouci Leo MLâÁK Dûjiny Arcidiecézní muzeum v Olomouci bylo vybudováno v jádru zaniklého ranû stfiedovûkého hradu, postaveného údûln mi pfiemyslovsk mi kníïaty na jednom ze tfií skalnat ch návr í olomouckého kopce, vypínajícím se nad fiíãní nivou Moravy. Muzeum zahrnuje kapli sv. Jana Kfititele, dvû ramena ambitu s torzem románského biskupského paláce, okrouhlou vûï s kaplí sv. Barbory, b valé purkrabství, kapitulní dûkanství a hospodáfisk dvûr. Osídlení svatováclavského návr í, na nûmï se muzeum nachází, má velmi starou tradici; archeologické nálezy sahají aï do pravûku. Zdej í skalnat ostroh byl strategicky mimofiádnû v hodn, nalézal se nad zaplavovan m územím fieky Moravy, v blízkosti dûleïitého fiíãního brodu, kter m procházela stará dálková obchodní stezka. Stálé osídlení je zde doloïeno uï v mlad í dobû kamenné a je spojeno s kulturou nálevkovit ch pohárû. Prokázáno bylo také dûleïité osídlení z doby velkomoravské, kdy Olomouc asi zaujímala mnohem v znamnûj í postavení, neï je prozatím známo. Na rozdíl od jiïnûji poloïen ch mocensk ch center se zdej ího velkomoravského území pfiíli nedotkly pusto ivé maìarské nájezdy z poãátku 10. století a sídelní kontinuita tím nebyla pfieru ena. Olomouc se proto stala dûleïit m zemûpansk m stfiediskem formujícího se pfiemyslovského státu i sídlem obnoveného moravského biskupství. Polohu ranû stfiedovûkého kníïecího paláce nemáme, pfiedev ím z dûvodû radikálních terénních úprav pfii regotizaci katedrály, prozatím lokalizovánu. Z analogií lze ale pfiedpokládat, Ïe se palác nalézal nûkde uprostfied hrazeného návr í, obehnaného mladohradi tní hradbou s kamennou plentou. K nûmu zfiejmû patfiil mal zdûn kostel, pfiedchûdce románské baziliky, jehoï základy byly archeologick m prûzkumem odkryty na malém dvorku pfii severní zdi katedrály. 1 Zorien- 1 Záchrann archeologick prûzkum provádûl Richard Zatloukal z Národního památkového ústavu, územního odborného pracovi tû v Olomouci. 185
17 16 2 5 4 6 1 3 2 7 10 8 9 13 12 11 18 14 3 1 Obr. 1. Orientaãní plán zástavby svatováclavského návr- í. 1 katedrála sv. Václava, 2 gotick ambit, 3 kostel sv. Anny, 4 okrouhlá vûï, 5 gotick parkán, 6 barokní koãárovna, 7 purkrabství, 8 kapitulní dûkanství, 9 ranû barokní pfiístavba kapitulního dûkanství, 10 ãestn dvûr s ohradní zdí, 11 hospodáfisk dvûr, 12 ocha sv. Jana Nepomuckého, 13 místo nálezu ranû gotick ch fragmentû, 14 zaniklá hradní brána, 16 kaple sv. Jana Kfititele, 17 kanovnická a vikáfiská sakristie, 18 dûm zvoníkû. Obr. 2. V kopis olomouckého kopce se tfiemi návr ími, kresba Josef K ír. Obr. 3. Základy závûru hradního kostela, kresba NPÚ Olomouc. tované stavby se dochovala apsida a uprostfied ní základ oltáfiní menzy. S tímto kostelem, jehoï západní ãást byla pfiekryta mlad ími stavbami, zfiejmû souvisí staré pohfiebi tû, zji tûné uï pfii pfiedchozím archeologickém prûzkumu sousedního románského biskupského paláce. Podle místa nálezu mohl b t kostel uïíván je tû v prvních fázích stavby pfiilehlé románské baziliky. Na poãátku 11. století do lo na olomouckém hradû k mimofiádnû v znamné události, pozdûji nepfiímo vedoucí k zásadním funkãním promûnám a nakonec i k jeho zániku. Údûln kníïe Svatopluk se rozhodl nahradit nevelk hradní kostel velkoryse zaloïenou románskou bazilikou. Jeho syn, údûln kníïe Václav, odkázal pfied svou smrtí v roce 1130 rozestavûn kostel olomouckému biskupovi Jindfiichu Zdíkovi, kter dal baziliku urychlenû dokonãit a v roce 1131 ji vysvûtil. Kostel, jehoï stavba pravdûpodobnû neprobíhala bez obtíïí, byl zasvûcen pfiemyslovskému rodovému svûtci sv. Václavovi. Jistû ne náhodou mu byl vybrán jako patron svûtec stejného jména, jaké nesl jeho kníïecí dárce. Po slavnostním svûcení, za úãasti ãeského kní- Ïete Sobûslava s manïelkou, pokraãovaly v následujících letech intenzivní práce na dostavbû baziliky i na budování románsk ch staveb v jejím sousedství. Po deseti letech bylo pak v roce 1141 z Pfiedhradí ke kostelu pfieneseno sídlo olomouckého biskupství. Souãasnû zde byla konstituována 186
i nová, dvanáctiãlenná kapitula; dosavadní ãtyfiãlenné kapitule byl k uïívání ponechán star katedrální kostel sv. Petra na Pfiedhradí. Pro biskupa byl urãen nov, reprezentativní patrov románsk palác; kapitule, zaloïené po vzoru jeruzalémské kapituly BoÏího hrobu, spoleãn kapitulní dûm s kapitulní síní a ambitem. 2 Nejstar í stylizované zobrazení Zdíkem stavebnû dokonãené románské baziliky, s dvouvûïov m prûãelím a rozeznatelnou stfiední apsidou, je dolo- Ïeno na velké peãeti kapituly, která je pfiivû ena k listinám z roku 1208 a 1213. V peãetním poli stojí biskup Jindfiich Zdík (1126 1150) s mitrou na hlavû a berlou opfienou o rameno, drïící model baziliky, vyzdûné z kamenn ch kvádrû. Dal í vyobrazení baziliky bylo zfiejmû pouïito i na líci denáru kníïete Sobûslava I. (1125 1140), jenï se 30. ãervna 1131 zúãastnil jejího slavnostního vysvûcení. K postupné stavbû biskupského paláce a s ním bezprostfiednû souvisejícího kapitulního domu byl zvolen strategicky exponovan prostor severnû od baziliky. Prostfiednictvím témûfi soubûïnû budovaného ambitu byl nov církevní areál komunikaãnû propojen. Prostor na jih i na v chod od katedrály byl asi rovnûï zastavûn, patrnû i zatím nelokalizovan m údûln m kníïecím palácem. Podéln patrov biskupsk palác byl sv m vnûj- ím boãním prûãelím orientován k severu, pfied nedochovanou vnitfiní jiïní fasádou se otevíral rajsk dvûr. Pfiíãnû orientovan kapitulní dûm, s kapitulní síní v pfiízemí a spoleãn m dormitáfiem a refektáfiem v patfie, byl del ími prûãelími obrácen na v chod a na západ. Biskupsk palác byl pfiístupn ze západní strany, jeho patro vnûj- ím schodi tûm. V patfie byl palác propojen se severní vûïí baziliky. Obytné patro biskupského paláce se skládalo ze tfií místností, dvou men ích postranních komnat a stfiedního ceremoniálního sálu. Kapitulní síà, pfiístupná z ambitu, se nacházela v místû dne ní gotické vikáfiské sakristie. Patro paláce i spojovací chodby byly osvûtlovány dvojit mi a trojit mi sdruïen mi okny s nároãnou antikizující v zdobou hlavic sloupkû, vnitfiních záklenkû a individuálnû utváfien ch nábûïníkû. Jejich slohov pûvod je odvozován z Por ní, se stylov mi vazbami k ranû kfiesèanskému umûní italské Ravenny. Torzo románsk ch oken bylo náhodnû objeveno po poïáru v roce 1867 a restaurováno do dne ní podoby v letech 1973 1986. Pod Zdíkovou patronací pûsobilo v Olomouci proslulé písafiské skriptorium s iluminátorskou dílnou. Její ãleny pfiivedl vzdûlan a zcestoval biskup, podobnû jako vûdãí pfiedstavitele své stavební hutû, pfiímo od císafiského dvora. Palác a patrnû i stfiídmûji zdoben kapitulní dûm byl vyzdûn z reïného fiádkového kamenného zdiva s podfiezávan mi spárami, jejichï zbytky se dochovaly na v chodní ãásti severní strany paláce. Pfiízemí jeho strategicky orientovaného severního prûãelí prolamovala úzká paletová stfiílnová okna. K západnímu nároïí pfied vstupem do paláce i ke kapitulnímu domu pfiiléhala románská kamenná hradba vyzdûná z fiádkového zdiva. Její základy na gotick ch parkánech odkryl nedávn záchrann archeologick prûzkum. Podobu a ãlenûní dal ích stûn paláce, pfiilehlého románského ambitu a kapitulního domu neznáme. Obdobnû v tvarnû nároãné plastické v zdobû mohou nasvûdãovat archeologické nálezy a ãetné kamenné fragmenty, druhotnû uïité pfii gotické pfiestavbû katedrály i na témûfi soubûïnû provádûn ch gotick ch stavbách purkrabství a kapitulního dûkanství. 3 Zdíkem zam len spoleãn Ïivot kapituly nemûl dlouhé trvání, zfiejmû uï v prvních letech vlády biskupa Roberta (1202 1240) se rozpadl. Kanovníci spoleãnou komunitu organizovanou na fieholním principu odmítali a preferovali pohodlnûj í Ïivot v samostatn ch dvorcích na svatopetrském návr í. Darování pozemkû pro stavbu jejich rezidencí je na Pfiedhradí doloïeno k roku 1254. K odchodu kanovníkû na protilehlou ãást olomouckého kopce ale mohlo dojít uï po poïáru hradu v roce 1204. Kromû katedrály tehdy vyhofiel románsk biskupsk palác a patrnû i pfiilehl kapitulní dûm. Obnoven biskupsk palác byl pfienechán katedrální kole. Svûdãí o tom ryté nápisy a kresby ÏákÛ v ostûní nûkolika románsk ch oken. Nov biskupsk dûm byl situován v chodnûji a stavebnû asi souvisel s uvolnûn m kapitulním domem. Gotické v chodní prûãelí nové biskupské rezidence, upravené po dal ím poïáru kolem roku 1265, je zachyceno na malované iniciále rukopisného misálu. 4 Ukonãeno je dvûma trojúhelníkov mi títy se stylizovan mi fiálami a prolomeno velk mi dvoudíln mi lomen mi okny. ZdíkÛv biskupsk palác nebyl po druhém z poïárû jiï obnoven. K jeho upravené severní a západní stûnû byla pfiiloïena dvû ramena gotické kfiíïové chodby a zbylá ramena ambitu pfiiléhala k zaniklému kapitulnímu domu a katedrále. Novou katedrální kolu vybudoval na hradû v roce 1274 biskup Bruno ze Schaumburku (1245 1281). K zásadním stavebním zmûnám do lo po prvním ze zmínûn ch poïárû rovnûï západnû od Zdíkova paláce, kam bylo patrnû uï koncem 12. století pfieneseno kníïecí sídlo. Jeho vznik na tomto místû byl podmínûn více faktory. Souvisel se zásadními zmûnami ve v voji hradních fortifikací i vznikem kompaktního církevního areálu za katedrálou. Na opevnûném svatováclavském návr í, dfiíve pfiístupném jen bránou pfii ústí dne ní Mlãochovy ulice, byl budován opevnûn kamenn hrádek s nov m vlastním pfiístupem od severu. 5 Tento v minulosti ãasto zpochybàovan severní vstup byl ovládán monumentální obytnou okrouhlou vûïí, k níï byla následnû pfiipojena mohutná ranû gotická hradba. Za hradbou, o jejímï dodateãném pfiipojení k okrouhlé vûïi svûdãí v razná základová spára, byla nejménû ve dvou etapách postavena patrová palácová stavba. Její základové lomené zdivo bylo i s druhotn m opûrn m systémem odkryto pod barokní koãárovou remízou pfii záchranném archeologickém prûzkumu. 2 Literatura o olomouckém hradu a zejména o románském Zdíkovû paláci, mnoh mi dfiíve nesprávnû oznaãovaném jako Pfiemyslovsk palác, je velmi bohatá. Na tomto místû mûïeme pfiipomenout jen její velmi omezen v bûr: J. BIST ICK : Historick obzor olomouckého hradu, in: Archeologia historica 11, 1986, s. 79 86; J. BLÁHA: K otázce lokalizace centrálních funkcí v areálu olomouckého kopce, in: Umûní 34, 1986, s. 435 440; J. BLÁHA: Nûkolik poznámek ke genezi a v znamu ranû stfiedovûké Olomouce, in: Archeologia historica 10, Brno 1985, s. 143 152; V. DOHNAL: Olomouck hrad v raném stfiedovûku, Olomouc 2001; T. DURDÍK, P. BOLINA: Nûkolik poznámek k dispozici olomouckého hradu, in: Archeologia historica 11, 1986, s. 95 100; P. MICHNA: K utváfiení ranû stfiedovûké Moravy. Olomouc a historické Olomoucko v 9. aï do poãátku 13. století, in: âesk ãasopis historick 30, 1982, s. 716 742; P. MICHNA, M. POJSL: Románsk palác na Olomouckém hradû, in: Archeologie a památková obnova, Brno 1988; L. MLâÁK: Stavební v voj olomouckého hradu do konce 13. století. Sága moravsk ch PfiemyslovcÛ. Îivot na Moravû od XI. do poãátku XIV. století, Olomouc Brno 2006, s. 125 132; L. MLâÁK: Kapitulní dûkanství, Olomoucké domy a paláce, Olomouc 2003, s. 61 80; M. POJSL: Pfiemyslovsk kníïecí hrad v Olomouci, in: Archeologia historica 6, Brno 1981, s. 199 219; R. PROCHÁZKA, P. KOVÁâIK, A. ZÒBEK: Nové poznatky k v voji opevnûní olomouckého hradu v raném a vrcholném stfiedovûku, in: Archeologia historica 27, Brno 2002, s. 197 212; V. RICHTER: Ranû stfiedovûká Olomouc, Praha Brno 1959. 3 K ãetn m nálezûm kamenn ch fragmentû patfiily i dvû románské hlavice ze spongilitu, tvaroslovím shodné s hlavicemi Zdíkova biskupského paláce. Jedna byla nalezena v suterénu a druhá pod podlahou v patfie pfied jiïní zdí purkrabství. 4 Missalle festivum iuxta consuetudinem Olomoucensis ecclesiae, Vûdecká knihovna Olomouc, sig. M III 7. 5 Existenci severního vstupu do hradu pfiedpokládal uï Václav Richter. 187
Vznikl soubor staveb byl prameny naz ván Nov hrádek. 6 S jeho budováním na olomouckém hradû, jak byla je tû v 16. století pojmenovávána area celého opevnûného návr í, pfiechodnû souvisela nedokonãená hradba pfied západním prûãelím katedrály. Základy této velmi diskutované hradby s vûïicemi byly rûznû interpretovány, jejich ztotoïnûní se základy zam leného západního chóru katedrály je ale nepravdûpodobné. 7 O existenci hradby, bránící svobodnému pfiístupu kanovníkû do katedrály, se zmiàuje ve své stíïnosti papeïi Inocenci III. biskup Robert. KvÛli stavbû této fortifikace dokonce uvaïoval i o navrácení svého sídla zpût na Pfiedhradí, ke kostelu sv. Petra. Z translace biskupské rezidence ale se lo, protoïe fortifikaãní práce, zahájené k obnovení zemûpanské suverenity na hradû, byly na jiïní stranû po protestech ukonãeny. Katedrálou zûstal kostel sv. Václava, kostel sv. Petra byl biskupem Robertem v roce 1213 darován augustiniánkám i s pozemkem u Moravy, táhnoucím se od fieky aï k Novému hrádku. V stavba Nového hrádku byla iniciována králem Pfiemyslem Otakarem I., kter si pfii dûlení Moravy ponechal Olomoucko jako své zvlá tní vévodství. Na hradû v roce 1201 ustanovil nové správní úfiady komorníka, purkrabího a sudího, pro které dal postupnû budovat nová obydlí. Hlavním zemûpansk m objektem byla obytná románská okrouhlá vûï. Na druhotnû pfiiloïené hradbû, západnû od Nového hrádku, bylo postaveno ranû gotické purkrabství s pfiedsunutou ranû gotickou hranolovou hradební vûïí. Na nádvofií byla vybudována studna, z ãásti zahloubená aï do skalního podloïí. 8 Jádro románské obytné vûïe, vyzdûné z kvádfiíkového zdiva, vzniklo ve strategicky mimofiádnû v znamné poloze asi uï ve druhé polovinû 12. století. V jejím pfiízemí byla druhotnû proraïena dfiíve neznámá klenutá brána, která zfiejmû souvisela aï se vznikem Nového hrádku na poãátku 13. století. V 15. a 16. století byla vûï stavebnû upravována. Z této fáze se dochovala novû objevená okna na severní a jiïní stranû i fragment vnitfiního pozdnû gotického vfietenového schodi tû. V roce 1535 byla vûï, pfiíznaãnû naz vaná Pohanská, zaãlenûna do areálu kapitulního dûkanství. V polovinû 18. století byla do jejího interiéru vloïena tfii podlaïí zaklenutá klenbami. V horním patfie vznikla prelátská kaple sv. Barbory. Stfiedovûkou kuïelovou stfiechu nahradila barokní kopule s lucernou. Do dne ní podoby byla vûï upravena souãasnû s historizující pfiestavbou dûkanské rezidence v poslední tfietinû 19. století. V roce 1182 byla Morava císafiem pov ena na fií ské markrabství. Kolem roku 1201 olomoucká údûlná kníïata vymfiela a hrad definitivnû pfiestal b t trval m kníïecím sídlem. Olomoucké vévodství bylo v roce 1212 slouãeno s markrabstvím Vladislava Jindfiicha. Hrad pak zfiejmû rychle pozb val na svém v znamu a po roce 1253 jiï nebyl panovnickou rodinou ob ván. Purkrabí se ale na olomouckém hradû jmenují je tû v 16. století. Ve 13. století byly na území hradu postaveny dvû ranû gotické kaple. Orientovaná kaple sv. Jana Kfititele, zaloïená pfied rokem 1262 Martinem z Pfiíkaz, stávala v místû nynûj ího kostela sv. Anny. PozÛstatkem této zaniklé stavby, pfiipomínané je tû v roce 1318, mûïe b t kruhové gotické okno, druhotnû prolomené do zaniklé arkádové chodby v patfie Zdíkova románského paláce. Polohu druhé ranû gotické kaple, zasvûcené sv. Mafií Magdalénû, zatím neznáme. 9 ZmiÀována je teprve ve druhé tfietinû 13. století v souvislosti s lokalizací stavební parcely kapitulního dûkanství. Zanikla za tfiicetileté války pfii destrukcích zpûsoben ch opakovan mi útoky na nedalekou dûkanskou rezidenci. Ze zbytkû kaple mohou pocházet kamenné ranû gotické fragmenty bohatû profilovaného lomeného portálu s listovcem zdoben mi hlavicemi. Druhotnû byly vestavûny do barokní ohradní zdi hospodáfiského dvora dûkanství, postaveného zfiejmû nedaleko místa vytûïen ch substrukcí. 6 Nov hrádek je nûkter mi badateli ztotoïàován i s dal ími olomouck mi lokalitami: nároïním domem ve Wurmovû ulici a Hradiskem u Olomouce, viz V. NE POR: Kde byl v Olomouci Nov hrádek, in: Stfiední Morava 2, Olomouc 1968, s. 71 81; L. KONEâN : K lokalizaci Nového hrádku a Hradce v románské Olomouci, in: Archeologia historica 14, Brno 1989, s. 141 147. 7 P. MICHNA, M. POJSL: Poznámky k pfiestavbám katedrály sv. Václava ve 13. století, in: Vlastivûdn sborník moravsk 40, 1988, s. 65 72. 8 Studna je doloïena na vyobrazení katedrály z roku 1585 v knize AGENDA SEV MODVS ADMINISTRANDI SACRAMENTA: Secundum ritum Catedralis Ecclesiae Olomucensis, Krakov 1585. Tisk je ve Vûdecké knihovnû v Olomouci uloïen pod signaturami 5237 a 35824. 9 Vít Dohnal s kaplí opakovanû ztotoïàuje základové zdivo obytného paláce Nového hrádku. 188
4 Dal í zásadní zlom ve v voji olomouckého hradu znamenal rok 1267. Král Pfiemysl Otakar II. daroval listinou vydanou 27. ledna kapitulnímu dûkanovi Bartolomûji (1261 1268) na hradû parcelu ke stavbû prelátské rezidence. Králem darovan pozemek, urãen ke stavbû dûkanství, se nacházel poblíï hradní brány mezi kaplí sv. Mafií Magdalény a domem Benedy z Dubicka. Kanovník Beneda, zakladatel kanonikátu s prebendou v Krãmani, je pfiipomínán uï v roce 1259, kdy v katedrále fundoval oltáfi Panny Marie. Nemohl b t olomouck m purkrabím, jak b vá nûkdy uvádûno, neboè úfiad purkrabího zastával v letech 1262 1277 Nezamysl z Nele ovic. Kanovník Beneda je prameny zmiàován je tû v roce 1295. Stavba rezidence prvního preláta kapituly v znamnû pfiispûla k postupnému sniïování v znamu hradních objektû, které v 16. století vyústilo v jejich úplnou integraci. Purkrabství, reprezentativnû pfiestavûné v pfiechodném goticko-renesanãním stylu kolem roku 1524, i obnovená okrouhlá obytná vûï se staly trvalou souãástí rozlehlého kapitulního dûkanství, jehoï ranû gotick vzhled dosud podrobnûji neznáme. Severní stûnu rezidence tvofiila mohutná ranû gotická hradba, v pfiízemí prolomená úzk mi okny. Lomové základové zdivo jiïní stûny dûkanství se z ãásti dochovalo v suterénu západního ranû barokního kfiídla. V 15. století pro lo dûkanství pozdnû gotickou pfiestavbou. Kromû torza vfietenového schodi tû a v klenku prevétu to dokládá nejstar í známé vyobrazení olomouckého hradu od jihu z roku 1525. NároÏní pfiízemní místnost staré dûkanské rezidence byla druhotnû zastropena malovan m man ristick m trámov m stropem s ornamentálním podstropním vlysem. Smûrem na v chod k ní pfiiléhala pozdûji zaniklá pfiíãná chodba, jejíï existenci i uïívání prevétu je tû v první polovinû 17. století dokládá odli ná úprava dnes prûbûïného trámového stropu, kter není v místû chodby malovan. Od 13. století zaãaly do církevního majetku pfiecházet dal í pozemky hradu i jeho okolí. V roce 1287 napfiíklad král Václav II. za svého pobytu v Olomouci daroval kapitule polnosti pfied hradem, které bezprostfiednû sousedily s purkrabstvím, coï potvrzují ãetné spory vedené o spoleãnou dûlicí zeì. Kapitulní dûkan Budislav (1277 1315) na novém dûkanství nesídlil, rezidenci na hradû pronajal roku 1295 olomouckému komorníkovi Albertovi ze ternberka a sám dál ob val svûj kanovnick dûm na Pfiedhradí. Albert ze ternberka, roku 1286 pfiipomínan jako olomouck purkrabí, vymezil v roce 1296 areu dûkanské rezidence opûtovnou lokalizací mezi kapli sv. Mafií Magdalény a bránu do hradu. Patfiil k pfiedním moravsk m pánûm a byl synem Zdeslava ze ternberka, kter se proslavil v roce 1253 pfii obranû Olomouce proti vojskûm uherského krále Bély IV. Olomouck m purkrabím se stal i AlbertÛv syn Divi. V Albertem pronajaté rezidenci byl pfii polském taïení ubytován ãesk král Václav III., jenï byl 4. srpna 1306 úkladnû zavraïdûn v dolní palácové síni dûkanství. Z rozchvácen ch královsk ch relikvií zûstaly v Olomouci trvaleji ostatky païe sv. Anny, 10 jíï byla na hradû zasvûcena vybudovaná nová kaple. Po Albertovû smrti byla zastavená rezidence vrácena dûkanovi Budislavovi. Ani v následujících letech ale nebyla prvními preláty kapituly pravidelnû ob vána. Nápravu zjednal teprve biskup Kune ze Zvole, kter v roce 1432 rozhodl, Ïe kapitulní dû- Obr. 4. V fiez z iluminace pasionálu olomouckého kanovníka Jana Kalivody z roku 1529 s vyobrazením jiïního prûãelí purkrabství a kapitulního dûkanství. (Foto Zemsk archiv v Opavû, pracovi tû Olomouc) kan má právo jen k uïívání rezidence na hradû u kaple sv. Mafií Magdalény s mal m pfiipojen m domkem u hradní brány. Ranû gotické purkrabství bylo roku 1524 goticko-renesanãnû pfiestavûno a opatfieno fasádou se strukturovanou omítkou a ryt mi a malovan mi ãlánky. Zbytky malovaného kvádrování purkrabského paláce s jednotraktovou dispozicí jsou doloïeny i na pozûstatcích zaniklého jiïního prûãelí. Z honosné goticko-renesanãní palácové stavby se v pfiízemí dochovaly fragmenty malované palety a dolní palácová síà s pozdnû gotick m vstupním portálem a dvûma fragmenty kamenn ch oken. âást ostûní velk ch oken z jiïního prûãelí byla pouïita na barokní portál. 11 Nad dolní palácovou síní se nacházelo takzvané hypocaustum, tepl m vzduchem vytápûn sál, v nûmï byli za stavovského povstání vûznûni kanovníci odmítající vydat klíãe od katedrály. Hypocaustum, pfiipomínané pa- 10 I. HLOBIL: Poslední Pfiemyslovci a poãátky kultu sv. Anny v ãesk ch zemích, in: âasopis Národního muzea, fiada historická, 1983, s. 27 34. 11 Portál byl osazen ve vstupu oddûlujícím dolní palácovou síà od pfiilehlé místnosti, z níï vedlo nejstar í ranû gotické schodi tû do sklepa. Pfii rekonstrukci byly fragmenty pfieneseny do lapidária v suterénu muzea. 189
mûtní deskou na barokním schodi ti, osazenou v roce 1650 kapitulním dûkanem Sorinou, bylo pfiístupné zalomen m pfiízedním schodi tûm, odkryt m pfii stavebnû-historickém prûzkumu. V severní fasádû je zaniklá horní palácová síà zv raznûna mûlk m ark fiem. Strategick a správní v znam hrad postupnû ztrácel uï dávno pfied pozdnû gotickou pfiestavbou purkrabství. Hlavní mocenské centrum moravského markrabství se konstituovalo v Brnû, kde byl vybudován markrabûcí hrad na pilberku. Zemûpanské území olomouckého hradu i jeho hospodáfiské zázemí se pak neustále zmen ovalo, aï nakonec zaniklo. Král Ludvík v roce 1522 podfiídil lidi, domy a zahrady na Pfiedhradí, které dosud patfiily k purkrabství, pod mûstské právo a lozunk, ãímï byla zapoãata definitivní likvidace správní funkce olomouckého hradu i zemûpansk ch úfiadû a hradní objekty i polnosti byly postupnû zastavovány purkrabím, písafiûm a mûstu. Správním úfiadûm nejdéle slouïilo purkrabství a okrouhlá obytná vûï, stavebnû udrïovaná ze strategick ch dûvodû. Pfiilehlá palácová stavba nûkdej ího Nového hrádku, u které se jiï od poãátku projevovaly statické problémy, byla strïena a prostor za hradbou zûstal aï do poloviny 18. století nezastavûn. V polovinû 16. století se celé území zaniklého olomouckého hradu stalo v luãnou církevní enklávou. Biskupsk palác byl pfienesen zpût na Pfiedhradí a prostor západnû od katedrály ovládla rozlehlá rezidence kapitulního dûkanství, v znamnû stavebnû upravovaná, jak to dokládají ãetné nálezy zji tûné archeologick m i stavebnû-historick m prûzkumem uï v období pozdní gotiky a renesance. 12 Z pozdnû renesanãní stavební fáze se dochoval erb dûkana Jana Bedfiicha Breinera (1613 1638) z bílého mramoru. 13 Zásadní zlom ve stavebním v voji rezidence znamenala tfiicetiletá válka. Za stfiídavého obléhání mûsta védsk mi i císafisk mi vojsky bylo kapitulní dûkanství v znamnû po kozeno dûlostfieleckou palbou. Zkázu dovr il v roce 1644 po- Ïár zaloïen po neúspû ném pokusu císafisk ch o ovládnutí okupovaného mûsta. Po skonãení války probûhla obnova dûkanství ve tfiech stavebních fázích. První realizoval kapitulní dûkan Klaudius Sorina (1650 1658), kter zrekonstruoval trosky rezidence a opravil kostel sv. Anny, jak dokládá veduta mûsta z roku 1667. Erb stavebníka je osazen nad prûjezdem do hospodáfiského dvora. Prohlá ení mûsta zemskou pevností v roce 1655 pfiineslo dal í opevàování svatováclavského návr í. Budování fortifikací v raznû zrychlilo dvojí ohroïení zemû Turky v letech 1663 a 1683. Roku 1661 mûstská rada vyzvala kapitulu, aby dala opravit zchátralou kulatou vûï stojící pfii dûkanství. Za dûkanû Jana Franti ka Poppena (1673 1689) a Jana Filipa Breinera (1689 1694) bylo dûkanství znovu pfiestavûno a roz ífieno pfiíãn m, k jihu smûfiujícím kfiídlem, do jehoï pfiízemí byla situována ranû barokní koãárová remíza. PrÛbûh tûchto stavebních prací, které z ãásti provádûl olomouck stavitel Melchior Thoneck, dokumentuje vyobrazení hradu z roku 1692. Pfiestavbu dûkana Poppena pfiipomíná erb nad portálem západního kfiídla. Barokní pfiestavba rezidence byla dovr ena kolem poloviny 18. století za kapitulního dûkana Ka para Glandorfa (1748 1751). Západní kfiídlo bylo smûrem k jihu prodlouïeno o jednu okenní osu a jeho prûãelí ukonãeno nov m barokním títem. Na prázdné parcele po zaniklé palácové stavbû Nového hrádku bylo vybudováno nejmlad- í, v chodní kfiídlo rezidence, v patfie chodbou propojené s novû zaklenutou prelátskou kaplí sv. Barbory, pfiíznaãnû situovanou do okrouhlé vûïe, jejíï kuïelovou stfiechu nahradila cibulová báà. Do pfiízemí nového kfiídla byla pfiemístûna koãárová remíza se tfiemi vozov mi boxy a stájí. Velk mi úpravami pro ly také interiéry celé rezidence s intarzovan mi podlahami a pozoruhodnou rokokovou tukovou a malífiskou v zdobou, poznamenanou antikizujícími reminiscencemi i osvícensk mi ideály. tuková, z ãásti polychromovaná v zdoba enfilády reprezentativních interiérû v patfie západního kfiídla byla svázána námûtem ãtyfi ÏivlÛ. Dominoval jim slavnostní sál, pfiístupn po novû vloïeném schodi ti. 14 K barokní rezidenci kapitulního dûkanství pfiiléhal trojkfiídl hospodáfisk dvûr s chlévy a stájemi. Jeho star í, jihozápadní ãást byla vystavûna koncem 17. století na pûdorysu písmene L. V polovinû 18. století byl dvûr roz ífien do dne ní podoby. V podkroví jeho star í ãásti, pûvodnû pfiístupném po vfietenovém schodi ti, je dochována ãást títové zdi sousední rezidence kapitulního notáfie s ryt m pozdnû renesanãním architektonick m ãlánkováním nároïí. Na títovém prûãelí jsou namalovány barokní sluneãní hodiny se zvífietníkem. 15 Obvodovou zeì severního kfiídla hospodáfiského dvora tvofií gotická hradba se paletov mi stfiílnami. Obû stavební etapy dokládají erby stavebníkû. Nad vjezdov m portálem je osazen znak kapitulního dûkana Viléma Vojtûcha hrabûte Kolovrata-Lib tejnského (1716 1729), na zadní stranû vjezdu znak kapitulního dûkana Jana Filipa hrabûte Breinera (1689 1694). Piniové i ky nad portálem byly vytesány ze zanikl ch renesanãních náhrobkû z katedrály. Za dûkana Rudolfa sv. pána Thysebaerta (1842 1868) vznikla úprava parkánové terasy na severní stranû rezidence, na kterou byla v roce 1847 z podnûtu profesora Aloise embery osazena pamûtní deska, pfiipomínající úkladné zavraïdûní ãeského krále Václava III. Tehdej í podobu terasy dokumentuje dobová litografie dûkanství od severozápadu. Velk mi stavebními promûnami pro lo i prûãelí katedrály. Románské dvojvûïí bylo nejprve doplnûno stfiední, renesanãní vûïí a po poïáru v roce 1803 klasicistní pfiestavbou, navr- Ïenou Janem Sarkandrem Thalherrem. PrÛãelí bylo pfiefasádováno a zavr eno balustrádou se stfiedovou vûïní nástavbou. V poslední tfietinû 19. století setfiela tuto nev ední architektonickou úpravu radikální regotizace. 16 Historismem byly v raznû poznamenány i dal í stavby v sousedství katedrály. Kostel sv. Anny byl zkrácen o jedno jiïní klenební pole a dostal novou prûãelní fasádu, na kterou byly pfieneseny pûvodní renesanãní architektonické ãlánky. V novû vzniklém vstupu do gotického ambitu byl po nálezu fragmentû románsk ch oken v jeho podkroví stylovû osazen neorománsk portál. V historizujícím duchu byla Franzem Kottasem (1828 1892) postavena kaple Panny Marie a pfiestavûn protilehl dûm zvoníkû. Tomuto staviteli svûfiil kapitulní dûkan Robert Lichnovsk z Vo tic (1822 1879) také poslední velkou pfiestavbu dûkanství. Stavebními zmûnami pro la v echna tfii kfiídla rezidence. V patfie v chodního kfiídla byla nahrazena dvoutraktová dispozice dispozicí trojtraktovou, se tfiemi vloïen mi kabinety. Pro vynesení dûlicích zdí kabinetû byly do dispozice pfiízemí koãárové remízy vloïeny vyná ecí klenební pásy. Barokní portál do novû vymalované kaple sv. Barbory byl upraven nástavcem s erbem stavebníka. Kaple, po rekonstrukci vysvûcená roku 1876, byla propojena nov m schodi tûm s rektorátním kostelem sv. Anny. Historizující oltáfi v kapli byl zasvûcen Pannû Marii Karmelské a sv. Barbofie, do nûj byly vloïeny ostatky sv. Longina, sv. Eustacha a sv. Christina. 17 Oltáfi je 12 Pfiestavby dokládá velké mnoïství gotick ch a renesanãních ãlánkû v muzejním lapidáriu, depozitáfii Národního památkového ústavu v Olomouci a na nádvofií hospodáfiského dvora. 13 Erb asi pocházel z brány v ohradní zdi dûkanství. 14 L. MLâÁK: K ikonografii barokní tukové v zdoby kapitulního dûkanství v Olomouci, in: Zprávy památkové péãe 61, 2001, ã. 6, s. 165 170. 15 L. MLâÁK: Sluneãní hodiny na Václavském námûstí v Olomouci, in: Sborník Národního památkového ústavu v Olomouci, Olomouc 2005, s. 44 47. 16 ThalherrÛv návrh úpravy prûãelí je uloïen v Zemském archivu Opava, pracovi tû Olomouc, Ú AS, inv. ã. 57111. 17 Zemsk archiv Olomouc, MCO, Listiny, inv. ã. 2398, sig. C IVd 4. 190
5 7 6 8 znaãen AN. LAPICZ. OEDENBU/RG a malby s v jevy ze Ïivota muãednice ZS/S TS. 1.8.7.5. Na Krvavé pavlaãi byla vyzdûna cihelná poprseà. V fiadû místností v severním a v chodním kfiídle vznikly nové stropy s dfievûn mi obûïn mi fiímsami, byly osazeny nové dvefie a dfievûná obloïení soklû stûn a provedena historizující dekorativní v malba, která pokr vala rovnûï stûny novû vznikl ch kabinetû a sakristie v patfie v chodního kfiídla. Dfievûn m obloïením a nov mi vnitfiními okny s figurálnû zdoben m kováním byly doplnûny reprezentativní sálové místnosti v patfie západního kfiídla. V raznû upravena byla lodïie v jiïním prûãelí vstupního kfiídla, v jádfie vybudovaná uï za barokní pfiestavby rezidence v polovinû 18. století. Dokládá to úprava fasády za lodïií s rokokovou ornamentikou portálu a okenních ambrán i ostûní barokního topeni tû. Není vylouãeno, Ïe kovaná mfiíï s rokokovou v zdobou, druhotnû osazená jako zábradlí schodi tû k Erbovnímu sálu, byla pûvodnû na tomto místû. Dal í její pole bylo Kottasem pou- Ïito na novém schodi ti v kapli sv. Barbory. Velkou pozornost vûnoval dûkan Lichnovsk rekonstrukci slavnostního sálu, jehoï stûny dal pokr t paneláïí s malovan mi erby olomouck ch kanovníkû, poãínaje znakem kardinála Dietrichsteina aï po znaky kanovníkû z doby vzniku heraldické v zdoby. Manifestoval tím tradované privilegium kapituly pfiijímat v luãnû kanovníky lechtického pûvodu. 18 Právû heraldice vûnoval dûkan Lichnovsk velkou pozornost; jeho erby jsou dochovány na válcov ch kachlov ch kamnech sálu, v okenní paletû trezorové místnosti, na portále a malífiské v zdobû kaple sv. Barbory, na vjezdové bránû i malovan ch dvefiích nedávno objeven ch v ambitu. Ikonografie Kapitulní dûkanství a purkrabství je poprvé zobrazeno na iluminaci v pasionálu kanovníka Jana Kalvody, 19 která zachycuje prûvod na Kvûtnou nedûli v roce 1525. Stavby jsou vyobrazeny od jihu, krátce po goticko-renesanãní pfiestavbû purkrabství. Kapitulní dûkanství je nároïní patrová budova, která je ukonãena atikou. Vedle stojící purkrabství je rovnûï patrové, se sedlovou stfiechou a dvûma vik fii. Okna v patfie i pfiízemí mají obloukové záklenky a náznaky ambrán. Zástavba v prostoru západnû od kapitulního dûkanství, o níï se zmiàují archivní prameny, na iluminaci není. Byla asi jen pfiízemní a je zakryta vysokou ohradní zdí s bránou, která cel areál uzavírá. V pravé ãásti je vyobrazeno dvouvûïové prûãelí katedrály sv. Václava. Okrouhlá vûï i kostel sv. Anny chybí, stojí mimo perspektivnû mírnû posunut zorn úhel pozorovatele. Obr. 5. V fiez akvarelové veduty Olomouce neznámého autora z roku 1667. (Foto Okresní státní archiv v Olomouci) Obr. 6. Vyobrazení olomouckého hradu a premonstrátské kanonie na Hradisku z roku 1692, pfiíloha spisu ke sporu kanonie o rybníky. (Foto Moravsk zemsk archiv v Brnû) Obr. 7. Olomouc, Václavské návr í, klasicistní pfiestavba katedrály po poïáru v roce 1803, akvarel Franti ka Richtera z doby kolem roku 1830. (Foto archiv autora) Obr. 8. V fiez mûdirytiny Antonína Freindta z tisku ke slavnostní intronizaci olomouckého biskupa Wolfganga Schrattenbacha roku 1712. 18 L. MLâÁK: Erbovní sál na olomouckém kapitulním dûkanství, in: Stfiední Morava, ãást I., ã. 19, 2004, s. 1 26, ãást II., ã. 20, 2005, s. 4 25. 19 Passio Christi secundum quator evangelistas, Zemsk archiv Opava, pracovi tû Olomouc, rkp. CO 89, fol. l. 191
9 10 11 12 Roku 1593 vznikla známá renesanãní veduta Olomouce Jana Willenbergera, 20 z níï je odvozena veduta mûsta z roku 1628 v knize Gratia Tricharis Ferdinandea, publikované olomouck m tiskafiem Mikulá em Hradeck m. 21 Ze staveb v areálu kapitulního dûkanství je na obou vyobrazeních patrná pouze stfiecha s vik fii. Na dal í z Willenbergerov ch rytin z roku 1593 je katedrála s trojvûïov m prûãelím zachycená od jihozápadu. Nejstar í pohled na kapitulní dûkanství od severu na akvarelové vedutû mûsta pochází z roku 1667. Vpravo od hranolové vûïe s jehlancovou stfiechou stojí slouãené purkrabství s dûkanstvím, ukonãené sedlovou stfiechou. Dva mohutné komíny se nacházejí v místû nûkdej ího hypocausta na v chodní a kuchynû na západní stranû severního prûãelí. Patro severozápadní ãásti obloukovû zakfiivené rezidence je estiosé. Na nároïí rezidence navazuje úsek hradby se stfiílnami a pfied ní mohutn ranû barokní zastfie en bastion, pfiiãemï pfiíãné západní kfiídlo kapitulního dûkanství je tû neexistuje. Z fortifikaãního hlediska je zvlá tní, Ïe v pfiízemí kapitulního dûkanství je namalován vstup, snad t Ï, kter m sem mohli za tfiicetileté války tajnû vniknout vojáci císafiské armády. Podoba kapitulního dûkanství z roku 1692 je zachycena na dvou perspektivních kresbách sporného území mezi Hradskou bránou a premonstrátskou kanonií na Hradisku u Olomouce. Obû témûfi shodná perspektivní vyobrazení byla pfiílohami ve vleklém sporu mûsta a kanonie o rybníky. 22 V pravém horním rohu je Hradská brána s barbakánem, pfiev en man ristick presbytáfi biskupské katedrály postaven kardinálem Franti kem Dietrichsteinem (1599 1636), monumentální renesanãní trojvûïové prûãelí, pozdnû gotická kaple sv. Jana Kfititele s opûrn mi pilífii, pfiilehlé ãásti jádra románského paláce a gotického ambitu, kaple sv. Anny a okrouhlá hradní vûï s kuïelovou stfiechou. Vedle vûïe, v místû dosud nestojícího v chodního kfiídla dûkanství s koãárovou remízou, je voln prostor za hradbou, vpravo od hradby stojí hranolová hradební vûï a severní kfiídlo dûkanství. Severní kfiídlo rezidence prochází pfiestavbou patra, coï dokumentuje otevfien krov pfii západním kfiídle kapitulního dûkanství; o stfie e lze soudit, Ïe by mohla b t opatfiena vik fii. S pfiestavbou severního kfiídla kapitulního dûkanství na konci 17. století souvisí fragment tukové v zdoby obûïné fiímsy ranû barokního fabionového stropu, kter je dochován v podkroví rezidence nad trezorovou místností. Panopliální motivy odráïejí nedávné ohroïení zemû tureck m vojskem. Od jihu dokumentuje podobu dûkanství veduta mûsta na Vischerovû mapû Moravy, zhotovené v roce 1692. Nové západní kfiídlo má v jiïním prûãelí trojúhelníkov tít, stfiecha severního kfiídla je smûrem k nezastavûné parcele pfii okrouhlé vû- Ïi opatfiena valbou. Areál rezidence je zakonãen ohradní zdí. Je tû podrobnûji tento stav dokládá Obr. 9. Olomouc, Václavské návr í, kapitulní dûkanství pfied historizující pfiestavbou, Franz Biela kolem roku 1854. (Foto Muzeum umûní v Olomouci) Obr. 10. Olomouc, Václavské návr í, severní fasáda kapitulního dûkanství z roku 1880. (Foto Vlastivûdné muzeum v Olomouci) Obr. 11. Olomouc, Václavské návr í, prûãelí koãárovny a kostela sv. Anny pfied historizujícími pfiestavbami, kolem roku 1880. (Foto Okresní státní archiv v Olomouci) Obr. 12. Olomouc, Václavské návr í, kapitulní dûkanství po historizující pfiestavbû Franze Kottasa. (Foto Vlastivûdné muzeum v Olomouci) 20 B. PAPROCK : Zrcadlo slavného markrabství Moravského, Olomouc 1593. 21 Vûdecká knihovna Olomouc, sig. 32 744. 22 Moravsk zemsk archiv v Brnû, B 11, Acta finita, ã. 91, sig. H 105 a sig. A F 91. 23 Solenner Einzug / Ihro Hochfeuerstl. Eminenz dess Hochwürdigst-Hochgebohrnen Fuersten / und Herrn Herrn Wolfgangi Der Heiligen Roemischen Kirchen Cardinalis Von Schrattenbach / Bischofen zu Ollmuetz. Pamûtní tisk je uloïen v knihovnû Okresního státního archivu v Olomouci pod signaturou B 775. 192
vyobrazení z roku 1712 na mûdirytinû Antonína Freindta, zobrazující slavnostní prûvod pfii intronizaci kardinála Wolfganga Schrattenbacha (1711 1738). 23 Západní kfiídlo bylo pûvodnû smûrem na jih o jednu okenní osu krat í, jak dokládá nález bosovaného nároïí v podkroví krátkého arkádového kfiídla hospodáfiského dvora i v razná spára mezi pûvodním prûãelím a mlad í pfiístavbou. Lze potvrdit, Ïe jiïní prûãelí západního kfiídla bylo ukonãeno ranû barokním títem, tvofiícím hmotov i kompoziãní kontrapunkt volutového títu rektorátního kostela sv. Anny. Severní fasáda pfied v stavbou v chodního kfiídla s koãárovnou je dokumentována na Wernerov ch vedutách mûsta z první tfietiny 18. století. Okrouhlá vûï je zavr ena kuïelovou stfiechou, patrov palác kapitulního dûkana má obdéln pûdorys a sedlovou, na v chodû zvalbenou stfiechu. K severov chodnímu nároïí paláce pfiiléhá hranolová hradební vûï. Zfieteln je také mûlk ark fi i vysok kuchyàsk komín. Stfiecha je ãlenûna vik fii a na západû je dûkanství ukonãeno hladk m títem. Západní kfiídlo hospodáfiského dvora opatfiené ochozem není k pfiilehlé mûstské hradbû dostavûno, pfii pfiestavbû v polovinû 18. století v ak bylo prodlouïeno o jednu okenní osu smûrem na jih. Tehdy vzniklo nové títové prûãelí a pûlkruhová pfiístavba pfiízemní vrátnice. Na místû nûkdej ího hradního paláce bylo postaveno nové v chodní kfiídlo s koãárovou remízou v pfiízemí. Severní, v chodní i západní kfiídlo bylo zastfie- eno mansardov mi stfiechami s vik fii, vysoké komíny západního kfiídla byly ukonãeny tvarovan mi hlavami. Pfiístavba vrátnice mûla stfiechu zvalbenou. Pfied rezidencí byla malá zahrada, smûrem od nároïí vrátnice k levé títové zdi pfiístavby nového kfiídla koãárové remízy uzavfiená plnou zdí, pfii jihov chodním nároïí prolomenou brankou, kterou tvofiily dva pilífiky se stanovou stfií kou, ukonãenou stylizovan mi vázami. Stlaãen m obloukem ukonãené vjezdy koãárovny zûstaly pfiístupné z volného prostranství; uzavfieny byly laèov mi dvefimi, upravovan mi roku 1833. Fasáda byla ukonãena korunní a ãlenûna kordonovou fiímsou, okna rámována ambránami s pfiím mi nadokenními fiímsami. tít jiïního prûãelí západního kfiídla s jedním obloukovû ukonãen m oknem do podkroví byl ãlenûn hladk mi pilastry a opatfien dvûma pyramidov mi obelisky a tfiemi ãuãky. Tympanon byl ãlenûn vpadlou kazetou. Tuto podobu kapitulního dûkanství dokumentují v 19. století grafické listy a zãásti i fotografie pofiízené pfii zahájení regotizace katedrály. Okrouhlá vûï byla v polovinû 18. století adaptována na kapli sv. Barbory a její kuïelová stfiecha nahrazena kopulovou stfiechou s lucernou. Tvar i podobu pûvodního prûãelí kostela sv. Anny zachycuje fotografie z poslední tfietiny 19. století. Barokní fasády severního i v chodního kfiídla, zastfie ené mansardov mi stfiechami, byly pfii stavebních úpravách proveden ch v 19. století z velké ãásti respektovány. Za historizující pfiestavby ve druhé tfietinû 19. století byla v severním kfiídle upravena otevfiená lodïie s atlanty a dílãím zpûsobem títové prûãelí západního kfiídla. Novû byl zfiízen ãestn dvûr s monumentální vjezdovou bránou a ohradní zídkou s mfiíïemi. Oba krajní pilífie zídky byly zdobeny plastikami lvíãat, pilífie vstupní branky plastikami lvû drïících títy, ostatní pilífie vázami. Nad vstupní bránou byl umístûn malovan erb stavebníka, jak dokládají fotografie z roku 1880, ve stejné dobû byla pofiízena i známá Wasservogelova fotografie severní fasády. Pfii regotizaci katedrály do lo ke zkrácení rektorátního kostela sv. Anny o jedno jiïní pole a vytvofiení stávajícího historizujícího títového prûãelí, na které byly pfieneseny nûkteré star í architektonické ãlánky a plastická v zdoba. Upravena byla rovnûï v chodní ãást ohradní zídky, pozdûji opût zmûnûná. PÛvodnû byla zídka jen zkrácena a k nároïí pfiipojena kolmou zdí, teprve následnû byla ze ikmena do souãasné podoby. Stav rezidence krátce po dokonãení historizujících úprav velmi názornû dokumentuje snímek zhotoven olomouck m fotografem Sigmundem Wasservogelem po skonãené regotizaci katedrály. Je zafiazen do obrazové pfiílohy druhého dílu knihy profesora Adolfa Nowaka o olomouck ch církevních památkách a je na nûm zachycena upravená zídka ãestného dvora, nové sedlové stfiechy kryté bfiidlicí, opatfiené laèov mi snûïn mi zábranami, i historizující úprava fasády pfiízemí koãárové remízy, z níï je zfiejmé, Ïe ve v chodním kfiídle pfiestala remíza existovat a byla pfiesunuta jinam, nejspí e do severozápadního nároïí hospodáfiského dvora. Na lucernû kaple sv. Barbory se ve vrcholu zfietelnû uplatàuje zlacená silueta svûtice. Wasservogelova fotografie severního prûãelí zachycuje novou historizující cihelnou poprseà Krvavé pavlaãe s pamûtní deskou a pozdûji zazdûn m tûrbinov m oknem pfiilehlého vfietenového schodi tû. Na v chodním a ãásti severního kfiídla jsou doloïeny kované konzoly stfie ních ÏlabÛ. Okna v patfie severního kfiídla mají typické barokní ãlenûní na stfiedov kfiíï, u tûch lépe dochovan ch se vyskytuje zasklení do olova. Pod korunní fiímsou se zfietelnû r sují ryté architektonické ãlánky. V první tfietinû 20. století byly komíny zbaveny omítek. Pfii rekonstrukci krovu byl odstranûn tít na západním kfiídle a nahrazen polovalbou se stfie ním vik fiem, prolomen m ováln m oknem. Barokní tít byl na jiïní prûãelí západního kfiídla 13 14 Obr. 13. Olomouc, Václavské návr í, stavba velké vûïe katedrály pfii novogotick ch úpravách iniciovan ch kardinálem Bedfiichem Fürstenberkem. (Foto Okresní státní archiv v Olomouci) Obr. 14. Olomouc, areál Arcidiecézního muzea, leteck pohled. (Foto Ester Havlová, 2004) znovu vrácen aï v 70. letech 20. století. Stav rezidence ve druhé tfietinû 20. století je doloïen nûkolika fotografiemi, uloïen mi ve Vlastivûdném muzeu v Olomouci. Na situaãních plánech je moïné v voj stavebních zmûn rezidence sledovat od roku 1645. Na známé Merianovû mûdirytinû je Olomouc odstfielována z dûl. Jeden z hlavních palebn ch útokû je veden na kapitulní dûkanství, zv raznûna je okrouhlá vûï i rezidence s ohradní zdí. 24 Dal í schematick plán zachycuje postup realizace pevnostního projektu Ludvíka Raduita de Souches z roku 1658. Vpravo od novû vybudovaného ranû barokního bastionu se tyãí okrouhlá vûï, k ní pfiiléhající oblouková hradba pfied nezastavûn m prostorem a kapitulní dûkanství, skládající se ze dvou palácov ch staveb s hranolovou vûïí, západní 24 Vydáno s chybnou datací v Merianovû Topografii âech, Moravy a Slezska roku 1650. 193
15 16 kfiídlo je tû chybí. Na nejstar ím situaãním plánu mûsta z první poloviny 18. století je areál rezidence a hospodáfiského dvora zobrazen nedlouho pfied svou barokní rekonstrukcí, realizovanou v letech 1749 1752. Prostor mezi okrouhlou vû- Ïí a severním kfiídlem kapitulního dûkanství ani prostor pfii hradbû v hospodáfiském dvofie nejsou zastavûny. ZdÛraznûna je hranolová vûï na severov chodním nároïí severního kfiídla dûkanství, spolu s pfiilehl mi stavbami tvofiící souãást pevnostních fortifikací. Na situaãním plánu Olomouce (1798) se jmény majitelû domû jsou v chodní kfiídlo rezidence i v echna kfiídla hospodáfiského dvora jiï zachycena. Obdobnou situaci dokládá také situaãní plán z roku 1828, parkán má na nûm zahradní úpravu. O dispozici pfiízemí celého areálu informuje plán kanalizace, vypracovan v dubnu 1913 stavitelem Johannem Hublíkem. PozÛstatkem zaniklého ohrazení dvora barokní rezidence je rozdûlení ãestného dvora do dvou parcel, odpovídajících prûbûhu odkrytého základového zdiva diagonální ranû barokní a barokní ohradní zídky. Barokní mansardové stfie ní konstrukce dokumentují fiezy pocházející z nedochovaného projektu rekonstrukce rezidence ve druhé tfietinû 19. století. ez C D je fiezem v chodním kfiídlem, A B je fiezem severním kfiídlem v místû lodïie, fiez M N prochází západním jednotraktov m kfiídlem a fiez G H severním kfiídlem hospodáfiského dvora. Z fiezu hospodáfisk m dvorem je patrné, Ïe stfiecha severního kfiídla byla smûrem do dvora prodlouïena, a kryla tak pfied nepfiízní povûtrnosti chodník pfii jeho jiïním prûãelí. Zde situovaná koãárová remíza byla opatfiena pfiedstupujícími vraty, otáãejícími se na kulov ch pantech, jejichï pozûstatky odkryl sondáïní prûzkum. Na jin ch dochovan ch plánech jsou zachyceny zam lené úpravy prûãelí západního kfiídla i interiéru okrouhlé vûïe. Návrhy na vybudování schodi tû z kaple sv. Barbory do kostela sv. Anny, jeden z návrhû jiïního prûãelí západního kfiídla z roku 1880 a plán vystrojení hradní studny pumpou jsou podepsány olomouck m stavitelem Franzem Kottasem. 25 Obr. 15. Olomouc, Václavské návr í, pohled na okrouhlou vûï, rajsk dvûr a mal dvorek, na kterém byly odkryty základy závûru hradního kostela. (Foto autor) Obr. 16. Olomouc, Václavské návr í, hospodáfisk dvûr po rekonstrukci. (Foto autor) Rekonstrukce Arcidiecézní muzeum s expozicí starého církevního umûní, prezentující více jak tisícilet v voj duchovní kultury Moravy, bylo po mnohalet ch pfiípravách a nároãné památkové rekonstrukci slavnostnû otevfieno 1. ãervna 2006. K muzejním úãelûm byla urãena celá rezidence kapitulního dûkanství vãetnû okrouhlé vûïe s kaplí sv. Barbory, severní a západní ãást gotického ambitu s torzem románského biskupského paláce a pozdnû gotická kaple sv. Jana Kfititele. B val hospodáfisk dvûr na západû pfiiléhající ke kapitulnímu dûkanství byl rekonstruován na technické zázemí muzea s depozitáfii, restaurátorsk m a fotografick m ateliérem a pracovnami kustodû, situovan mi do pûdní vestavby. Organizaãnû bylo Arcidiecézní muzeum zaãlenûno do Muzea umûní, jehoï stávající budova v Denisovû ulici byla v souvislosti s novû otevfienou stálou expozicí pfiejmenována na Muzeum moderního umûní. PodnûtÛ k vybudování tohoto u nás zcela ojedinûlého muzea bylo v minulosti nûkolik. První impulsy souvisely uï s historizujícími pfiestavbami katedrály a pfiilehlé rezidence kapitulního dûkana, tradiãnû spojovan ch s fiadou v znamn ch historick ch událostí. Na poãátku 20. století byla pfiipravována expozice církevního umûní v pfiízemí nûkdej ího Sarkandrina. Dne 12. srpna 1934 byla na kapitulním dûkanství otevfiena první stálá a vefiejnû pfiístupná v stavní expozice nazvaná Dvorana PfiemyslovcÛ, jeï vznikla z iniciativy a nákladem kapitulního dûkana Josefa Kachníka (1930 1940) a byla umístûna ve tfiech reprezentativních sálech západního kfiídla rezidence. PozÛstatkem po ní je restaurované vstupní návûstí, zhotovené z umûlého kamene. 26 K oïivení my lenky na zaloïení specializovaného muzea duchovního umûní v centru moravské církevní správy v znamnû pfiispûla náv tûva pape- Ïe Jana Pavla II., kter bûhem svého pobytu v Olomouci v roce 1995 opakovanû zdûrazàoval potfiebu péãe o dochované kulturní dûdictví a jeho prezentace. Na podnût olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera bylo ministerstvem kultury vypsáno v bûrové fiízení, na jehoï základû bylo urãeno za provozovatele nového muzea olomoucké Muzeum umûní. Arcibiskupství poskytlo v stavní objekty a své sbírky, ãesk stát finanãní prostfiedky na jejich rekonstrukci, restaurování a provoz muzea. Smlouva o zaloïení Arcidiecézního muzea byla slavnostnû podepsána 30. dubna 1998. Architektonické soutûïe na rekonstrukci muzejních budov se zúãastnilo patnáct projekãních kanceláfií, vítûzem se v listopadu 1998 stal praïsk ateliér H H architekti, v Olomouci znám úspû nou obnovou Horního námûstí. Vítûzn autorsk kolektiv ve sloïení Petr Hájek, Tomá Hradeãn a Jan épka navrhl bezbariérové propojení rekonstruovan ch historick ch exteriérû a interiérû s nov mi do- 25 Konvolut plánû je uloïen ve fondu Ústfiedního fieditelství kapitulních statkû, Zemsk archiv Opava, pracovi tû Olomouc. 26 L. MLâÁK: Ohlasy královraïdy na olomouckém kapitulním dûkanství, in: Stfiední Morava, 2007, ã. 24, s. 82 88. 194
Obr. 17. Olomouc, Václavské návr í, kapitulní dûkanství po rekonstrukci. (Foto M. Ondru ková) Obr. 18. Olomouc, Václavské návr í, severní brána do hradu. (Foto autor) 17 18 firma AVC Praha, v robce scénické technologie, Lotech Design, s. r. o., Praha, zhotovitel v stavního fundusu, a Trade FIDES, a. s. Brno, povûfien realizací zabezpeãovacího zafiízení. Na restaurování se ve druhé etapû stavebních prací podíleli: RenoArt, s. r. o., DvÛr Králové, IRKT Litomy l, Optimum Group a. s., Praha, Josef BuÀka, Richard Velí ek a dal í. Konzultací a pfiípravy stálé expozice se zúãastnil poãetn kolektiv pracovníkû Muzea umûní i externích odborn ch spolupracovníkû a restaurátorû, veden a koordinovan fieditelem Muzea umûní Pavlem Zatloukalem. Pro krátkodobé v stavy jsou v muzeu vyãlenûny ãtyfii místnosti v pfiízemí severozápadní ãásti b valé dûkanské rezidence. K pofiádání irokého spektra prûvodních kulturních akcí, zahrnujících aktivity ediãní, lektorské, edukaãní, koncertní a divadelní, je urãeno Mozarteum, názvem pfiipomínající skladatelûv pobyt na dûkanství v roce 1767. K dal ímu nezbytnému zázemí patfií lektorsk sál, prodejna publikací s internetem a kavárna v pfiízemí západního kfiídla. KfiíÏová chodba, torzo románského biskupského paláce a kaple sv. Jana Kfititele byly do prohlídkové trasy stálé expozice zaãlenûny 22. fiíjna 2006. stavbami. Respektoval také vût inu pûvodního dochovaného tvarosloví a citlivû je doplnil kontrastem pfiiznan ch soudob ch materiálû na bázi betonu, ocele a skla. SoubûÏnû s dokonãováním projekãních prací byly realizovány stavebnû-historické, archeologické a restaurátorské prûzkumy, postupnû provádûné a aktualizované i v prûbûhu vlastních stavebních prací. Záchranné archeologické prûzkumy, nepfiímo navazující na pfiedchozí mnohaleté zji Èovací v zkumy Víta Dohnala z Vlastivûdného ústavu v Olomouci, provádûl v letech 1998 2006 Národní památkov ústav, územní odborné pracovi tû v Olomouci pod vedením Richarda Zatloukala a na parkánu v roce 2000 ARCHAIA Brno, zastoupená Rudolfem Procházkou. Restaurátorské prûzkumy byly pfieváïnû dílem Institutu restaurování a konzervaãních technik z Litomy le a ateliéru dearte Praha. Statick m prûzkumem a inventarizací fiemeslnû hodnotn ch konstrukcí a ãlánkû byla povûfiena projekãní kanceláfi MURUS Praha. Stavebnû-historick prûzkum, provádûn autorem ãlánku ve dvou etapách v letech 1998 2002, byl prûbûïnû doplàován o nová zji tûní aï do konce celé rekonstrukce. Do soutûïe na dodavatele první etapy stavebních prací se pfiihlásilo osm úãastníkû. Vítûzem se v ãervenci 2000 stala stavební firma IMOS, a. s., Brno, která se podílela na rekonstrukci Arcidiecézního muzea do ãervna 2003. Provedla obnovu b valého hospodáfiského dvora, do uïívání muzeu pfiedaného v roce 2002, a zahájila pfiípravné práce na rekonstrukci v stavní budovy, situované do prostor pfiilehlé dûkanské rezidence. ProtoÏe v prûbûhu stavebních prací do lo k fiadû nov ch nálezû a zji tûní, podstatnû obohacujících historickou hodnotu této mimofiádnû ãlenité stavby, bylo rozhodnuto o zmûnách ve vyuïití nûkter ch jejích interiérû. Rozsah nezbytn ch úprav si vyïádal pfieru ení stavebních úprav, pfiepracování projekãní dokumentace a vypsání nového v bûrového fiízení. Druhé soutûïe na generálního dodavatele, ukonãené v srpnu 2004, se zúãastnilo pût stavebních firem a vybrán byl Unistav, a. s., Brno. K v znamn m subdodavatelûm hlavního dodavatele patfiila 195