Antický Řím Etruskové Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r02014
Etruskové žili v severozápadní části Apeninského poloostrova, ale byli pouze jedním z etnik na území dnešní Itálie. Na Apeninském ostrově bychom také našli italické, ligurské a ilyrské kmeny, ze severu dokonce Galy. O původu Etrusků nemáme mnoho informací. Existují tři teorie, které vysvětlují působení tohoto národa na Apeninském poloostrově: původně zde žijící kmen příchod ze severu (z dnešního Rakouska) příchod z Malé Asie (oblast Lýdie dnešní Turecko, což by odpovídalo pověstem o bájném Aeneovi, který uprchl z hořící Troje a založil římskou kulturu) Písmo bylo přejato od Řeků, ale nedochovalo se nám mnoho etruských textů (náhrobní nápisy), ani žádné dvojjazyčné texty, na jejichž základě dochází k překladu neznámých jazyků, takže jejich jazyk není rozluštěn. Proto můžeme charakterizovat etruské období pouze na základě archeologických nálezů a římských textů z pozdějšího období.
Výskyt Etrusků 1) Etruskové žili na severozápadě Apeninského poloostrova. Na mapě je vyznačen původní výskyt Etrusků (tmavá barva) a jejich rozmach od 8. století př. n. l. během jejich kolonizační činnosti (světlá barva). Mapa je v angličtině.
Etruská říše, nebo také Etrurie, nebyla pravděpodobně tvořena jedním státním útvarem, ale spíše více městskými státy (podobně jako na Balkánském poloostrově). Etruskové se začínají výrazněji projevovat okolo 10. století př. n. l., ale největší slávy dosáhli v 8. 7. stoletím př. n. l. Etruskové byli na výborné úrovni veškerého hospodářského života: Vyspělé zemědělství zajišťovalo dostatek potravin. Navíc uměli Etruskové vytvářet úrodnou půdu vysoušením bažin a ochranou před vodou byla terasovité rozložení polí. V oblasti řemeslné výroby vynikali Etruskové především ve výrobě keramiky. V hutnické výrobě byli velmi dobří ve zpracování zlata, stříbra, bronzu a železa. Se svými výrobky obchodovali na Apeninském poloostrově, severně od Alp a na pobřeží Středozemního moře. Během své kolonizační činnosti (Etruskové se rozpínali především na západním pobřeží Apeninského poloostrova a do podhůří Dolomit) založili mnoho měst, např. dnešní Bologna, Mantova, Řím apod. Etruskové se pokoušeli zakládat i zámořské kolonie (Korsika), zde však narazili na jiné silné kolonizátory řecké státy a Kartágo (obchodní stát na severu Afriky). Od 6. století př. n. l. etruský vliv v oblasti upadá, čehož využili obchodní konkurenti. K rozhodujícímu střetu mezi Řeky a Etrusky došlo v roce 474 př. n. l. u Kymé, kdy bylo etruské loďstvo poraženo. Porážka znamenala konec významného postavení Etrusků na Apeninském poloostrově. Etruská města byla napadána a pleněna Řeky a ze severu útočícími Kelty. Nakonec se etruská města dostávala do područí rostoucího Říma. V roce 265 př. n. l. bylo poraženo poslední svobodné etruské město Volsinie.
2) Pozůstatky etruského města Bagnoregio. Etruské město
Město Řím bylo založeno Etrusky v 8. století př. n. l., přesněji v roce 753 př. n. l. (alespoň ta uvádí tradice). Dle báje bylo město založeno mnohem dříve vlčími chlapci Romulem a Remem, kteří byli potomci bájného Aenea. Oblast byla osídlena již dříve kmeny Latinů (odsud název území Latium) a Sabinů. Řím se rozkládá na sedmi pahorcích nad řekou Tiberou. Etruskové odvodnili močálovité prostory Říma kanalizačním systémem, rozšířili obytnou plochu, na pahorku Kapitolu vybudovali chrám zasvěcený Jupiterovi, Minervě a Iuno (alternativy řeckých Dia, Athény a Héry) a obehnali Řím hradbami. Etruskové rozdělili římské obyvatelstvo do dvou vrstev: patricijové vládnoucí bohatá vrstva; plnoprávní občané, kteří byli potomci původních obyvatel plebejové děti přistěhovalců bez občanských práv V čele Říma stáli etruští králové z rodu Tarquiniovců. Mezi nejdůležitější krále můžeme řadit Servia Tullia, který v 6. století př. n. l. přišel z řadou reforem, z nichž nejvíce vyčnívá rozdělení obyvatelstva do šesti majetkových tříd (obdobně jako v Athénách Solon) kvůli tvorbě armády a hlasování ve sněmu. Navíc rozdělil Řím na čtyři okresy (tribue), z nichž pocházeli účastníci sněmu. V čele sněmu byli pouze nejbohatší patricijové, kteří prakticky vládli Římu. Konec pro etruské krále znamenal rok 510 př. n. l., kdy byl král Tarquinius Superbus vyhnán z Říma. Po jeho odchodu již nic nestálo v cestě k vytvoření římské republiky (začátek 5. století př. n. l.)
Schéma sedmi římských pahorků 3) Římské pahorky, na nichž byl původně založen Řím. Na mapce jsou jména pahorků latinky. České názvy jsou Kapitol, Aventin, Palatin, Caelius, Kvirinál, Viminál a Eskvilin.
Kapitolská vlčice 4) Znázornění mýtu o Romulovi a Removi, kteří byli vychováni vlčicí.
Z dochovaných archeologických nálezů můžeme odhadnout, jak vypadala etruská kultura. V čele rodiny stál muž, který byl pravděpodobně zástupcem rodiny před společností. Etruská žena však měla vcelku svobodné postavení - mohla se účastnit hostin, společenských událostí (sportovní klání) a působit na veřejnosti pro řeckou ženu v antice nepředstavitelné. Mezi nejobvyklejší zábavy patřilo pořádání her, jejichž součástí byly závody koňských spřežení a souboje válečných zajatců na život a na smrt, popř. souboje s divokými zvířaty (předchůdci gladiátorských her). Etruskové byli schopnými lékaři, kteří znali lidskou anatomii. Mezi zajímavosti patří, že vyráběli i zubní náhrady. Náboženství bylo polyteistické a velmi podobné řeckému (podobnost řeckých, etruských a římských božstev je nevyvratitelná, přesto o etruském náboženství víme nejméně). Často bohům obětovali zvířata a s jejich pomocí také věštila (díky tomu znali dobře také anatomii zvířat). Etruskové pravděpodobně věřili v posmrtný život duše zemřelých sídlily v hrobkách či odcestovaly do zásvětní říše. Kopulovité hrobky se vyskytovaly na společných místech nekropolích (tzn. městech mrtvých), a byly bohatě zdobeny malbami na stěnách (nejvíce vypovídající archeologické nálezy) a vybaveny dary pro zemřelého k posmrtnému životu.
5) Pohled do vnitřní části hrobky. Pohřební místnost
6) Detail na uspořádání hrobek v nekropoli. Nekropolis
Freska v pohřební místnost 7) Výzdoba pohřební místnosti
1) Popiš etruskou říši. Proč zanikla? 2) Charakterizuj etruskou kulturu a společnost. 3) Přibliž vývoj Říma a jeho královské období.
POPELKA, Miroslav; VÁLKOVÁ, Veronika. Dějepis 1 pro gymnázia a střední školy: Pravěk a starověk. 1. vydání. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 143 s. ISBN 80-7235-145-1. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny pravěku a starověku. Vydání první. Liberec: Dialog, 2002, 179 s. ISBN 80-86218-57-0.
1) NORMANEINSTEIN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 15.1.2014]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/87/etruscan_civilization_map.png 2) RDESAI. Wikipedia.cz [online]. [cit. 15.1.2014]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2e/civita_di_bagnoregio.jpg 3) ORANGEOWL. Wikipedia.cz [online]. [cit. 15.1.2014]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3e/rooman_kukkulat.png 4) SAILKO. Wikipedia.cz [online]. [cit. 15.1.2014]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5a/artista_del_centro_italia% 2C_lupa_capitolina%2C_fine_XV-inizio_XVI_secolo.JPG 5) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 15.1.2014]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/82/bandidaccia_burial- Chamber.jpg 6) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 15.1.2014]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/48/banditaccia_tumulus.jpg 7) ALMARE. Wikipedia.cz [online]. [cit. 15.1.2014]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/tarquinia_tomb_of_the_l eopards.jpg