(Československý kras 1964, roč.16) MIROSLAV KALA, EMIL COUFALÍK PROPASŤOVITÁ JESKYNĚ SPIRÁLOVÁ A PŘÍSPĚVEK K HYDROGRAFII BÍLÉ VODY V MORAVSKÉM KRASU Abstrcact: The authors give a short account of the progress and results of the investigation of the Spirálová Cave which lies some 800 m south of Holštejn, Moravian Karst. The cave is a 30 m deep chasm connected with passages of the middle and lower floor. The latter is occupied by the brook Bílá voda (White Water). Vchod do jeskyně Spirálové. Foto E. Coufalík Potok Bílá voda proniká za vyšších vodních stavů do podzemí asi 0,5 km jižně od Holštejna, v propadání Nová Rasovna. Dosud známá část podzemního toku končí po 300 m tzv. Macošským sifonem. Hydrografií Bílé vody se od r. 1817 až do 1960 zabývala řada autorů. V letech 19351936 se K. Absolon pokusil o čerpání Macošského sifonu. Čerpání však ztroskotalo pro nepředpokládané zvýšení vodního stavu. Vedeni stejnou snahou prozkoumat podzemní Bílou vodu pokusili jsme se obejít Macošský sifon a proniknout k hladině podzemního toku asi 300 m jižně od propadání Nové Rasovny propasťovitou jeskyní, kterou jsme nazvali Spirálová. Toto jméno nám inspirovala 4 m hluboká, dnes již zaniklá prostora, spirálovitě erodovaná, vzdálená od vchodu do jeskyně 6 m. Jeskyně Spirálová leží zhruba 800 m jižně od Holštejna, v západním svahu Hradského žlebu. Vchod je v řídkém lesíku 40 m na západ od silnice vedoucí k Holštejnu. V dobách, kdy Bílá voda tekla Hradským žlebem, fungovala objevená jeskyně pravděpodobně jako ponor. Postupným krasověním a patrně i mechanickými vlivy se strop a západní stěna ponoru propadly a zavalily ponor v jeho horní části, čímž zanikla i svrchní patra jeskyně. O propadnutí svědčí též mělký závrtek před vchodem, který je nyní zavezen materiálem vytěženým z jeskyně. Podobně asi vznikly též blízké závrty, jako závrt č. 32 (číslování podle K. Absolona), Wanklův závrt, ventarola při silnici a další dvě průvanová místa, kde jsme v r. 1959 zaznamenali pokles 1,5 m. Spojnice všech jmenovaných míst je rovnoběžná se směrem hlavních tektonických puklin. Výzkumné práce zahájila naše skupina 6. 11. 1954. V uvedený den byla teplota vzduchu v údolí 0 C a z podzemí vanul relativně teplejší vzduch. Později, když napadl sníh a v okolí průvanového místa roztál, vznikl tzv. mastný flek. Výzkum probíhal ve dvou fázích: Nejprve, v listopadu 1954, jsme uvolnili 6 m dlouhou vodorovnou chodbičku, směřující k západu. Na jejím konci jsme objevili menší, spirálovitě erodovanou prostoru. Z jejího dna vanul mezi sutí silný průvan o teplotě 8,5 C a vlhkosti téměř 100 %. Během zimy 1954 jsme prohloubili dno této prostory asi o 4 m. Z uvolněného dna vyletělo několik netopýrů, z čehož jsme usuzovali na existenci níže ležících jeskyní. Pro stálé nebezpečí zřícení suti a zavalení jeskyně jsme byli nuceni chodbu důkladně vyztužit. S těmito pracemi jsme začali na podzim 1956 a tím začíná i druhá fáze našeho výzkumu. Vyhloubili jsme celkem 11 m hlubokou šachtu. Při dalším uvolňování jejího dna se kamenitá suť sesula pod východní skalní stěnu, čímž jsme pronikli (9. 5.1958) do prostůrky, která, jak se později ukázalo, byla jícnem nové propasti.
Pohled do propasti v jeskyni Spirálové. Foto J. Chaloupka Jezírko na dně propasti ve Spirálové jeskyni, pravděpodobně sifon spojený s povodňovým řečištěm Staré Rasovny. Foto F. Metzner Popis propasti a prostor Ze dna vstupní šachty vede k propasti 6 m dlouhá chodbička, uměle uvolněná odstraněním sutě. Ústí propasti tvoří 1 m široká skalní puklina, ve které je zaklíněno několik velkých bloků. Zde jsme zřídili nástupní most, na který byl upevněn lanový a později pevný ocelový žebřík. Propast vznikla na poruše jdoucí od východu k západu. Její půdorys je zhruba oválný. V nejširším místě je 6 m široká. Ve východní části propasti v hloubce 12 m je 1,5 m široká plošinka. Stěny propasti jsou silně erodovány, na některých místech vznikly škrapy, jinde sintrové povlaky. Další sestup z malé plošinky znemožňoval příkrý svah, kde uvolněná suť a větší bloky hrozily stálým sesutím. Teprve když jsme celý svah pokryli drátěným pletivem, které by zachycovalo padající suť, dosáhli jsme dna propasti (24. 8. 1958). Celková hloubka propasti je 30 m. S p o d n í p a t r o. Dno propasti překrývá suťový kužel, který se 3040 sklonem svažuje pod severní stěnu. Sestoupímeli k úpatí kužele, je na severozápadní straně jezírko a na východní další chodba. Jezírko je zhruba kruhovité, asi 50 m 2 veliké a maximálně 2 m hluboké. Jde pravděpodobně o sifon spojený s povodňovým řečištěm Staré Rasovny. Hladina jezírka je stále v klidu i za vysokého vodního stavu podzemního toku. V jihozápadní stěně nad hladinou jezírka ústí chodba, která je vchodem do středních pater. Postupujemeli od úpatí kužele k východu, dostaneme se do Tunelové chodby, jejíž prvý, 18 m dlouhý úsek má ráz klenutého tunelu. Druhý úsek směřující k jihu má ráz puklinové chodby, se stěnami až 20 m vysokými, pokrytými sintrem. Dno chodby pokrývá ulehlý, místy rozpukaný písčitý jíl. Tunelová chodba ústí do vysoké prostory, jejíž dno se svažuje až k vodní hladině. Jihovýchodní stěnu tvoří sintrové varhany, nad nimiž je druhý vchod do středního patra. V tomto místě jsme zřídili dřevěný přechod přes vodou vyplněnou hlubokou puklinu, přes 2 m širokou. Je to druhý odtokový sifon. Za přechodem jsme pronikli do Meandrovité chodby, u dna 1 m široké, která je občasným řečištěm při vysokých vodních stavech. Chodba je 7 m dlouhá a zdobí ji velký stalagmit 1,5 m vysoký, s nímž koresponduje stalaktit dlouhý přes 6 m. Meandrovitá chodba ústí do prostory, která vznikla na křižovatce tektonických puklin. Prostora je zhruba 80 m 2 veliká a uprostřed ní je mohutný skalní pilíř. Mezi skalními bloky na dně protéká voda, která přitéká od východu, obtéká ze dvou stran skalní pilíř a v jižní části tvoří jezírko s kolísající hladinou. Je to prvý odtokový sifon. Z jezírka odtéká voda úzkou puklinou do skalního masívu směrem k jihozápadu. V západní stěně Prostory se skalním pilířem je otvor, který vede do bohatě vyzdobené Kaple. Zde přicházíme k vodní hladině třetího sifonu. Dno Kaple tvoří rozbředlá vrstva písčitých jílů s menším množstvím drobných štěrků, která spočívá na modrošedém téglu (terciér?). Směrem k severozápadu probíhá Balvanitá chodba, přes 3 m široká, 20 m dlouhá a až 20 m vysoká. Na dně jsou erodované vápencové bloky a oblázky vápencové i kulmských hornin. Pokračování chodby je zcela ucpané štěrkopísčitojílovitými sedimenty.
Spirálová jeskyně v Moravském krasu u Holštejna. M. Kala, M. Coufalík 1959 S t ř e d n í p a t r o tvoří dva samostatné systémy chodeb, 1 m širokých a maximálně 5 m vysokých, k nimž vede jednak vchod nad jezírkem, jednak nad sintrovými varhanami. Ve srovnání s chodbami spodního patra jsou těsnější a více svažité. Vchod nad jezírkem pokračuje šikmým, hladce erodovaným kanálem, který vede k jihozápadu a končí ve 4 m hluboké prohlubni, vyplněné jílem. Směrem k jihovýchodu odbočuje druhý kanál, který se na svém konci rozdvojuje. K jihozápadu vede, Některé geodetické údaje z jeskyně Spirálové Ústí šachty Jícen propasti Plató v propasti Vrchol kužele na dně propasti Pata kužele na dně propasti Hladina jezírka Hladina odtokových sifonů I. a II. (minim. stav. hladiny 23.9.1959) Hladina sifonu ve stř. patře nad Varhanami (minim. stav. 1.10.1959) Označení Č. pol. bodu m n. m. výšky 14 25 27 30 31 467,94 448,25 436,27 418,31 408,11 404,87 403,42 404,63 Celková hloubka Spirálky k hladině podzemní Bílé Vody je asi 65,00 m. Údaje k porovnání Označení m n. m. výšky Autor Přepad do Nové Rasovny Řečiště v Nové Rasovně Hladina Macošského sifonu (minim. stav hlad. 1905) Sifony ve Staré Rasovně I.hladina II. hladina (1949) III. hrana prop. (1949) IV. konec výzkumu (1949) Hladina jezírka ve Spirálce (1959) 443,00 414,00 411,60 440,00 444,50 445,00 439,00 404,87 prof. Absolon Čubuk Kala
chodbička končící v prostoře zavalené balvanitou sutí, která pochází patrně ze závrtu č. 32, vzniklého na povrchu za vchodem do štoly. Jihovýchodní odbočka má puklinový charakter. Po 15 m končí v jícnu propasti hluboké asi 20 m. Dno propasti je zaplaveno vodou (sifon č. 4), stěny jsou opracované erozí a strop bohatě zdoben krápníky. Vchod do druhého systému chodeb středního patra je v prostoře na konci Tunelové chodby nad sintrovými varhanami a je přístupný pouze horolezeckým výstupem. Tato část středního patra začíná 5 m dlouhým dvojitým kanálem, na jehož konci odbočuje směrem k východu chodba zhruba 50 m dlouhá,1 m široká a 5 m vysoká. Její konec je zaplaven vodou. Je to sifon č. 5, 23 m hluboký. S v r c h n í p a t r o jeskyně je zcela vyplněno zřícenou sutí, kterou jsme vedli vstupní šachtu. Příspěvek k hydrografii Bílé vody V režimu podzemních vod Spirálové jeskyně se uplatňuje jednak část podzemního toku, jednak vody stagnující v jezírku a sifonech č. 3 až 5. Podzemní tok je napájen Bílou vodou. Jeho hladina kolísá v rozmezí několika metrů, v závislosti na průtočném množství povrchového toku. Do jeskyně přitéká sifonem ve východní části Prostory se skalním pilířem. Při nižších stavech protéká voda 1. odtokovým sifonem v jižní části této prostory. Při vzestupu hladiny nad úroveň 405 m n. m. přetéká voda Meandrovitou chodbou a odtéká současně 1. i 2. odtokovým sifonem poblíž sintrových varhan. Koncem října 1960 jsme zjistili maximální stav hladiny tekoucí vody na kótě 408,50 m. O ještě vyšším stavu svědčí klády, vzpříčené v úzkých puklinách poblíž stropu. Jsou zde pravděpodobně od povodně v r. 1900. Stagnující vody jsme rozdělili na vody Staré a Nové Rasovny. K vodám Staré Rasovny řadíme jezírko a sifon č. 4. Hladina vody v jezírku nekolísá při změně hladiny podzemního toku Bílé vody. Domníváme se, že jde o poslední sifon v soustavě jezerních sifonů ve Staré Rasovně. Starou Rasovnou protéká voda jen při velkých povodních. Naše domněnka byla potvrzena při povodni koncem října 1960, kdy Nová Rasovna nestačila pohltit vody Bílého potoka a ten odtékal zvýšenou částí poloslepého údolí Holštejnského ke Staré Rasovně, kde pronikal do podzemí. Tehdy stoupla hladina vody v jezírku o 15 cm a voda se zakalila. Hladina vody v sifonu č. 4 v chodbách středního patra, přístupných vchodem nad jezírkem, je pravděpodobně v souvislosti s hladinou vody v jezírku. Sifon č. 5 na konci chodeb středního patra, přístupných vchodem nad varhanami, řadíme k podzemní Bílé vodě, protože při všech větších průtocích stoupá jeho hladina. Totéž jsme zjistili v sifonu č. 3, v Kapli a ve třech kanálech ve dně Balvanité chodby. Sintrové varhany ve Spirálové jeskyni. Nad nimi je vchod do středních pater. Foto J. Chaloupka Prostora se skalním blokem ve Spirálové jeskyni. Ve stěně je dobře zřetelné boční koryto. Foto F. Metzner Význam objevu Kromě výzkumných prací posledních let ve Sloupě se od r. 1934, kdy K. Absolon učinil své objevy na Punkvě, nikomu nepodařilo proniknout na hladinu horizontálně tekoucích podzemních toků. Zdolání propasťovité jeskyně Spirálové a sledování úseku podzemí Bílé vody má význam sui generis. Ověřili jsme, že okrajové části vápencového masívu Moravského krasu jsou silně zkrasovělé, takže skýtají možnost speleologického výzkumu. Proniknutím do jeskyně Spirálové jsme obešli úsek mezi ní a Macošským sifonem, dosud technicky nezvládnutý. V dalších výzkumech na dně jeskyně je možné pokračovat třemi způsoby. Jednak odčerpáním jezírka do odtokových cest k varhanům, čímž by se uvolnila cesta ke Staré Rasovně, jednak průkopem na konci Balvanité chodby
ucpané sedimenty. Technicky náročnější by byly výzkumy směrem k Macošskému sifonu. Měly by však také hospodářský význam tím, že by umožnily regulovat povodně v Holštejně. V závěru děkujeme všem svým spolupracovníkům, kteří se podíleli na průzkumných a zpřístupňovacích pracích. Jsou to J. Čubuk, F. Metzner, M. a J. Bajnarovi, J. Kala, J. Homola a J. Chaloupka. Speleologický klub, Brno Literatura ABSOLON K.: O neznámých dosud plánech jeskyně Rasovny. Časopis vlasteneckého musejního spolku v Olomouci. Olomouc 1900, 17 : 69. Kras Moravský a jeho podzemní svět. Díl 1, kapitola Holštejnsko. Praha 1932. KŘÍŽ M.: Über die bevorstehende Katastrophe lei Hollstein in Mähren. Mitt. d. S. f. Naturkunde d. österr. Touristen Clubs. Wien 1893, 5 : 4952. KŘÍŽ M., KOUDELKA F.: V Moravském krasu. Brno 1940. ONDROUŠEK O.: Nové objevy ve Staré Rasovně či Zobřisku. Přiroda. Brno 1946, 38 : 123. SKOUPÝ M., VODIČKA J.: Zaměřování a mapování jeskyň. Československý kras. Brno 1951, 4 : 272281. TRAMPLER R.: Das Hollsteiner Thal. Mitt. d. k. k. geogr. Gesellschaft in Wien. Wien 1899, 42 : 193219. WANKEL H.: Über den Erdsturz lei Hollstein in Mähren. Lotos. Wien 1855, 5 : 117. Über die unterirdischen Höhlen lei Hollstein in Mähren. Lotos. Wien 1860, 10 : 7376. (doslovně přepsáno dle originálu; únor/2005; Beny)