Jako v zrcadle_zlom_jako v zrcadle... zlom.qxd 24.9.14 20:14 Stránka 8
Dvefie do pokoje jí nechali otevfiené. Z pfiízemí se linuly vûnû Vánoc. SnaÏila se jednu od druhé rozeznat. Urãitû cítila zelí. Dal í vûni vydával zapálen franti ek, kter tatínek, neï ode li do kostela, postavil na krb. Není mezi nimi i ãerstvá vûnû vánoãního stromku? Cecílie nasála vûnû znovu. Pfiipadalo jí, Ïe cítí i dárky pod stromeãkem, zabalené v ãerveném a zlatém lesklém vánoãním papíru, pfievázané hedvábn mi stuïkami. Ve vzduchu se ale vzná elo je tû nûco neurãitá vûnû ãehosi kouzelného a magického. Sama vánoãní nálada. Zatímco zkoumala vûnû, hrála si s okénky adventního kalendáfie povû eného nad postelí. V ech ãtyfiiadvacet okének bylo otevfieno. Poslední pfii lo na fiadu dnes. UÏ po nûkolikáté si prohlédla andûla, jak se sklání nad kolébkou s JeÏí kem. V pozadí stála Marie a Josef, ale jako by andûla vûbec nevnímali. Copak je moïné, aby andûl byl ve stáji a Marie s Josefem ho nevidûli? Bloudila oãima po místnosti. Na ãervenou lampu u stropu, na bílé záclony s modr mi pomnûnkami, na police s knihami a s panenkami, na sbírku kfiemenû a polodrahokamû se uï dívala tolikrát, Ïe se 9
skoro staly její souãástí. Na psacím stole u okna leïel prûvodce po Krétû, stará Bible pro dûti a Snorriho severská mytologie. Na zdi sousedící s loïnicí rodiãû visel fieck kalendáfi s obrázky koãek. Na stejn háãek si Cecílie povûsila star perlov náhrdelník, kter dostala od babiãky. Kolikrát uï pfiepoãítala tûch dvacet sedm krouïkû na záclonové tyãi? Proã jich bylo na jedné stranû tfiináct a na druhé ãtrnáct? Kolikrát se uï pokusila spoãítat, kolik se itû Ilustrované vûdy pro mládeï leïí na hromadû pod stolem? PokaÏdé to musela vzdát. Ani pomnûnek na záclonách se nikdy nedopoãítala. V záhybech látky se vïdycky nûjak kvítek schoval. Pod postelí mûla Cecílie zastrãen ãínsk not sek. Teì ho jednou rukou nahmatala... ano, a je u nûj i tenká fixka. âínsk zápisník byl nevelk, v látce vázan not sek a dostala ho od jednoho pana doktora v nemocnici. KdyÏ ho podrïela proti svûtlu, bly tûly se na nûm ãerné, zelené a ãervené hedvábné nitky. Nemûla sílu zapisovat do nûj ãasto, nemûla ani pfiíli o ãem psát, ale rozhodla se, Ïe si bude zaznamenávat v echno, co ji, kdyï tady leïí a pfiem lí, napadne. Slíbila si, Ïe nikdy nic ne krtne a Ïe kaïdé slovo zûstane navûky tam, kde je. Pfies celou první stranu napsala: OSOBNÍ POZNÁMKY CECÍLIE SKOTBUOVÉ. Vysílenû dopadla zpátky na pol táfi a snaïila se zachytit zvuky z pfiízemí. Maminka tu a tam v kuchyni zarachotila pfiíbory, ale jinak byl dûm naprosto tich... KaÏdou chvíli se ostatní vrátí z kostela. Pfiesnû v tom okamïiku nebo o chviliãku pozdûji zvony vïdycky ohlásí zaãátek Vánoc. Kostelní zvony k nim domû témûfi nedolehnou. Proto v ichni pokaïdé vyjdou ven na zápraïí, aby je sly eli lépe. Letos v ak Cecílie nemûïe stát na schodech a poslouchat zvony, jak ohla ují zaãátek Vánoc. Pomyslela si, Ïe Vánoce na Skotbu jsou asi to jediné, co se na celém svûtû nezmûnilo. Po nûkolik dní dûlají doma 10
pfiesnû totéï, co dûlali celá léta pfiedtím, a vûbec o tom nepfiem lejí. Taková je tradice, fieknou prostû. A to je dostateãn dûvod. V posledních dnech se snaïila v echno, co se dûje o poschodí níï, pozornû sledovat. Zvuky provázející peãení a úklid k ní zdola pfiicházely jako drobné zvukové bubliny. Nûkolikrát jí prolétlo hlavou, Ïe pfiízemí je jako zemû a ona Ïe se nachází v nebi. Vãera veãer pfiinesli vánoãní stromeãek, a kdyï Lasse ode el spát, tatínek ho ozdobil. Cecílie ho je tû nevidûla. Pofiád je tû nevidûla vánoãní stromek! V duchu si libovala, Ïe má tak upovídaného bratra. Komentoval v echno, co ostatní v rodinû udûlali nebo k ãemu se chystali, a tak jí vybrebtal v echna vánoãní pfiekvapení. Byl jejím tajn m zpravodajem z podsvûtí. Na noãním stolku leïel zvonek. Zazvonila na nûj vïdycky, kdyï musela jít na záchod nebo nûco potfiebovala. První pfiibûhl vût inou Lasse. Nûkdy zazvonila jen proto, aby jí vyprávûl, jak peãou cukroví nebo jak pokroãili s dal ími pfiípravami. Tatínek jí slíbil, Ïe aï se budou rozbalovat dárky, snese ji do ob vacího pokoje. Pod stromeãek si pfiála nové bûïky. Staré jí sahají sotva po ramena. Maminka sice navrhovala, aby s lyïafisk m vybavením poãkala, aï se uzdraví, ale Cecílie trvala na svém. Chce k VánocÛm nové lyïe a basta! Letos si asi lyïování moc neuïije, holãiãko. Cecílie vztekle mr tila vázou s kvûtinami o zem. To bych fiekla, Ïe si ho neuïiju, kdyï nebudu mít lyïe, zasyãela. Maminka pfiinesla ko tû a smetáãek. Ani nehnula brvou, a to bylo nejhor í. Jak zametala kvûtiny a stfiepy z vázy, fiekla: Myslela jsem, Ïe bys moïná rad i chtûla nûco, co by tû zabavilo v posteli, kdyï uï musí leïet. Ucítila tlak na spáncích. Pr zabavilo v posteli! Prudce smetla na podlahu i talífiek a sklenici se Èávou. Ani teì se maminka nezlobila. Dál zametala stfiepy a nabírala je na lopatku. 11
Cecílie pro jistotu dodala, Ïe si kromû toho pfieje je tû brusle a sá- Àky. Zimní mrazivé poãasí trvalo uï od zaãátku prosince. Nûkdy se jí podafiilo vlastními silami vylézt z postele a dopotácet se k oknu. Na zmrzlé krajinû leïel sníh jako mûkká pefiina. Tatínek povûsil Ïároviãky na velkou borovici na zahradû. KvÛli ní. Obvykle vû eli svût lka jen na mal smrãek u vchodu. Mezi vûtvemi borovice se v dálce r soval hfieben Havraního vrchu. Je tû nikdy nemûl svût za oknem tak ostré obrysy jako právû v tyto dny tûsnû pfied Vánoci. Jednou vidûla Cecílie listono e, jak jede na kole, pfiestoïe bylo skoro deset pod nulou a na cestû spousta snûhu. ZaÈukala na okenní tabulku a zamávala mu. Podíval se nahoru a zamával jí obûma rukama, takïe se s ním kolo pfievrátilo do závûje. Jakmile zmizel za stodolou, dovrávorala zpátky do postele a rozplakala se. Jako by listono na kole na zimní silnici pfiedstavoval sám smysl Ïivota. Je tû jednou jí pfii pohledu z okna vstoupily slzy do oãí. Mûla neodolatelnou chuè vybûhnout ven do zimní pohádky. Pfied vraty do stodoly poskakovali dva h lové a legraãnû spolu dovádûli. Cecílie se rozesmála. Docela ráda by byla na jejich místû. Pak ucítila, Ïe má v koutku oka nûco vlhkého. Nabrala jednu slzu na prst a nakreslila na okno andûla. KdyÏ si uvûdomila, Ïe zpodobnila andûla vlastními slzami, musela se znovu rozesmát. Jsou to teì spí andûlí slzy nebo slzav andûl? Asi si zdfiímla, protoïe se náhle probudila zvukem otvíran ch venkovních dvefií. Vracejí se z kostela! Cecílie sly ela, jak si v ichni oklepávají sníh z bot. Nesly í náhodou v dálce zvonit zvony? Hezké Vánoce, mami! Hezké Vánoce, chlapãe. Hezké Vánoce, Toniãko. Dûdeãek si odka lal: 12
Tak, tak, voní tu Vánoce. Pojì, Lasse, sundej si kabát. Cecílie mûla pocit, Ïe je vidí. Babiãka se urãitû usmála a v echny objala, maminka si odvázala ãervenou zástûru a objala dûdeãka, tatínek pohladil Lasseho po vlasech, dûdeãek si zapálil doutník... Jestli se v poslední dobû nûco nauãila, pak to bylo právû umûní vidût u ima. Povznesenou náladu v pfiízemí náhle pfieru il tich epot. Hned na to zaãal tatínek stoupat po schodech. Bral je po ãtyfiech nebo po pûti. Hezké Vánoce, Cilko! Objal ji a opatrnû ji k sobû pfiivinul. Pak pfiistoupil k oknu a dokofián je otevfiel. Sly í? Nadzdvihla hlavu na pol táfii a pfiik vla: To znamená, Ïe je pût. Tatínek okno zase zavfiel a posadil se na kraj postele. Tak co, dostanu ty bûïky? Jako by se ptala s nadûjí, Ïe odpoví ne. Mûla by tak dal í pfiíleïitost se rozhnûvat, a to bylo pofiád lep í, neï se jen trápit. Tatínek si poloïil prst na rty. Îádné zvlá tní v hody, Cilko. Poãkej a uvidí. TakÏe je dostanu. Nechce si opravdu lehnout dolû na gauã, aï budeme veãefiet? Zavrtûla hlavou. O tom uï v posledních dnech mluvili mockrát. VÏdyÈ nemohla nic jíst. V echno by stejnû vyzvracela. Ale dvefie nechte otevfiené. Jistû! A musíte mluvit nahlas... a u stolu hlasitû povykovat. To tak, tos uhodla. A aï si pfieãtete vánoãní evangelium, pfiijde babiãka nahoru a pfieãte ho mnû. 13
To uï jsme ti slíbili. Svezla se na pol táfii. Podal bys mi walkmana? Pfiistoupil k poliãce a podal jí kazetu a pfiístroj. Zbytek si udûlám sama. Tatínek ji políbil na ãelo. Nejrad i bych sedûl tady u tebe, za eptal. JenÏe jsou tu je tû ostatní, v ak ví. Ale opravdu bych zûstal celé Vánoce nejrad i tady s tebou. VÏdyÈ uï jsem vám pfiece fiekla, Ïe máte slavit Vánoce jako obvykle. Jako obvykle, ano. Vy el po piãkách ven. Cecílie vloïila do walkmana kazetu s koledami Sissel Kyrkjebjo. U i okamïitû zaãaly z kazety nasávat nádhernou vánoãní náladu. Sundala si sluchátka a ano, souhlasí, uï se posadili ke stolu. Vánoãní ãtení z bible letos obstarala maminka. KdyÏ skonãila, za - zpívali si koledu. Pak se po schodech nahoru blíïila babiãka. Pfiesnû takhle to Cecílie naplánovala. UÏ jsem tady, Cilko! Pst! Jenom ãti... Babiãka se posadila na stoliãku u postele a ãetla: Stalo se v onûch dnech, Ïe vy lo nafiízení od císafie Augusta, aby byl po celém svûtû proveden soupis lidu... KdyÏ babiãka vzhlédla od ãtení, mûla Cecílie v oãích slzy. Ty pláãe? Cecílie pfiik vla. Ale vïdyè to není nijak smutné... Cecílie znovu pfiik vla. Toto vám bude znamenáním: Naleznete dûèátko v plenkách, poloïené do jeslí... 14
Chce tím fiíct, Ïe je to nádherné? zeptala se babiãka. Cecílie pfiik vla potfietí. Pláãeme, kdyï je nûco smutné, fiekla babiãka po chvíli. A ãasto uroníme slzu, kdyï je nûco krásné. Ale pfiitom kdyï je nûco o klivé, tak se nerozesmûjeme, Ïe ne? Babiãka se na chvíli zamyslela. Smûjeme se klaunûm, protoïe jsou legraãní. Nûkdy se urãitû smûjeme i proto, Ïe jsou o kliví... Podívej! Svra tila obliãej do tak eredné grimasy, Ïe se Cecílie musela rozesmát. Babiãka pokraãovala: Nûkdy cítíme smutek, kdyï se díváme na nûco krásného, protoïe víme, Ïe to nebude trvat dlouho. A zasmûjeme se, kdyï je nûco o klivé, protoïe dobfie chápeme, Ïe se to jen tak pitvofií. Cecílie se na ni zadívala. Babiãka je nejmoudfiej í ãlovûk na svûtû. Teì bûï zpátky k tûm ostatním klaunûm, fiekla. Babiãka jí urovnala pol táfi a pohladila ji po tváfii. UÏ se tû ím, aï tam bude s námi. Teì budeme jíst... KdyÏ babiãka sestupovala po schodech, za mátrala Cecílie po ãínském not sku. Nejdfiív napsala: UÏ dávno nestojím na pláïi v Egejském mofii. Ale vlny na tu pláï naráïejí dál, takïe se oblázky sunou dopfiedu a dozadu a uï pofiád a navûky se takhle budou stûhovat. Rychle pfiebûhla oãima, co napsala. Pak pokraãovala: Pláãeme, kdyï je nûco smutné. A ãasto taky uroníme slzu, kdyï je nûco krásné. KdyÏ je nûco legraãní nebo o klivé, smûjeme se. Nûkdy jsme smutní, kdyï je nûco krásné, protoïe víme, Ïe to nepotrvá dlouho. KdyÏ je nûco o klivé, rozesmûjeme se, protoïe chápeme, Ïe se to jen tak pitvofií. 15