Miroslav Kalina Kompostování a péče o půdu 2., upravené vydání

Miroslav Kalina Kompostování a péče o půdu 2., upravené vydání Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 jako svou 1921. publikaci Odpovědná redaktorka Danuše Martinova Sazba Miroslav Vospěl Fotografie na obálce allphoto images Ilustrace Monika Wolfová Počet stran 116 2., upravené vydání, Praha 2004 Vytiskl Rodomax-Print, s. r. o. Rezecká 1164, Nové Město n. Metují Grada Publishing, a.s., 2004 Cover Design Grada Publishing, a.s., 2004 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 80-247-0907-4

Obsah Úvod 7 1. Proč kompostovat? 9 1.1 Tvorba a význam humusu 10 1.2 Hnití a tlení 11 1.3 Výhody kompostování 12 1.4 Nevýhody kompostování 13 2. Základy procesu kompostování 14 2.1 Správná vlhkost 14 2.2 Vzduch (kyslík) 15 2.3 Složení výchozího materiálu 16 2.4 Přídavek půdy 17 2.5 Promíchání 18 2.6 Tma a teplo 19 2.7 Tři fáze procesu kompostování 20 3. Výchozí materiály ke kompostování 22 3.1 Omezování cizorodých látek při kompostování 28 3.2 Přísady a přípravky ke kompostování 30 3.3 Nářadí pro kompostování 33 4. Místo ke kompostování 36 4.1 Kompostování na hromadách 37 4.2 Kompostování v boxech 39 4.3 Kompostování s využitím žížal (vermikompost) 42 4.4 Plošné kompostování a mulčování 45 4.5 Společné kompostování zahrádkářů 47 4.6 Kompostování v komunální oblasti 48 5. Speciální komposty 50 5.1 Kompost z listí 50 5.2 Kompost z trávy 50 5.3 Kompost z drnů 51 5.4 Kompost z chlévské mrvy 51 5.5 Kompost z větví, kůry a pilin 51 5.6 Kompost z výlisků ovoce a révy vinné 52 5.7 Kompost ze sena 53 5.8 Kopcovitý záhon (biopařeniště) 53 5.9 Vysoký záhon 55 5.10 Průmyslové komposty 56 5.11 Výroba umělého hnoje a hnojení slámou 56 5.12 Rychlokompost podle způsobu opatství Fulda 57

6. Kontrola průběhu kompostování 58 6.1 Teplota 58 6.2 Vlhkost 59 6.3 Obsah vzduchu 59 6.4 Obsah živin a další parametry 60 7. Stupeň zralosti a použití kompostu 62 7.1 Doporučení ke hnojení kompostem v zahradě 64 7.2 Řeřichový test 67 7.3 Stanovení hodnoty ph v kompostu 67 7.4 Výluh z kompostu 68 8. Dusičnany a kompost 69 8.1 Dusičnany jako součást koloběhu dusíku 69 8.2 Příprava kompostu a vyplavování dusičnanů 70 8.3 Problémy s dusičnany při hnojení komposty 71 9. Časté otázky a možné chyby 74 10. Choroby, škůdci a plevele v kompostech 76 11. Zlatá pravidla kompostování 79 12. Další organická hnojiva 80 13. Péče o půdu 83 13.1 Význam půdy 83 13.2 Složení půdy 83 13.3 Určení půdního druhu 84 13.4 Udržování a zvyšování úrodnosti půdy 86 14. Zelené hnojení - zlepšování půdy rostlinami 88 14.1 Kritéria pro výběr rostlin na zelené hnojení 88 14.2 Zapravení zeleného hnojení 90 14.3 Příklady rostlin na zelené hnojení 91 15. Mulčování - prospěch pro půdu, rostliny a životní prostředí 93 15.1 Materiály k mulčování 93 16. Obdělávání půdy 97 16.1 Chyby při obdělávání půdy 98 17. Ochrana půdy před těžkými kovy (rizikovými prvky) 102 17.1 Vylil se nám do půdy olej? 104 17.2 Spalování odpadů doma 105 18. Půdní reakce a potřeba vápnění 106 19. Chloróza rostlin 110 Literatura 113 Výkladový minislovníček odborných výrazů 114 Rejstřík 115

Kompost je nejstarším a nejpřirozenějším prostředkem ke zlepšování půdy, který známe. Připravuje se z organických odpadů z domácnosti a ze zahrady a je významným příspěvkem k udržení zdravé půdy a k výživě rostlin. Kompostování ve vlastní zahradě je také praktickým odstraňováním odpadů, a proto významně přispívá k ochraně životního prostředí. Kompost se označuje také jako srdce" zahrady, neboť plynule udržuje, popřípadě i zvyšuje úrodnost půdy. Během celého roku vzniká hodně odpadů - listí, zbytky rostlin, posečená tráva, zbytky po řezu živých plotů, plevele aj. Dáme-li je do popelnice, zbavujeme se cenného daru přírody. Od 1. ledna 1998 vstoupil v platnost zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, který dává jednotlivým obcím řadu nových možností postupu při likvidaci odpadů. S jistotou lze říci, že poplatky za odvoz domovního odpadu budou vzrůstat. Začneme-li uvažovat ekonomicky, nezbude nám než plnit základní motto zákona, které nám přikazuje předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti." Jedním z úsporných opatření je také kompostování kuchyňských a zahradních odpadů. Separovaný sběr tuhých domovních odpadů se provádí ve většině států Evropské unie a jeho prioritní ekologický aspekt je v recyklaci nebo regeneraci téměř všech složek odpadu a v podstatném omezení skládkování odpadu. Například v Rakousku jsou od konce roku 1992 všechny obce povinny separované oddělovat organický odpad a provádět odborně kompostování. Kompostování je umění, které vyžaduje znalosti a zkušenosti. Kniha popisuje správnou přípravu a odborné použití kompostu. Co lze kompostovat? Kdy a jak používat kompost? Tyto a mnoho dalších otázek kolem kompostování nalezne čtenář v prvních 11 kapitolách. Bylo by jistě utopií věřit, že po přečtení této knihy můžeme ihned správně kompostovat. Kompostování se nelze teoreticky naučit (tedy pomocí knihy), nýbrž jen nejdůležitější teoretické zásady kompostování. Proto po 7

jejím přečtení by bylo nejvhodnější založit kompost (možná první), pozorovat ho a dále se učit. Pouze zkušenosti z nás udělají odborníky na kompostování. Tato praktická příručka má význam nejen pro zahrádkáře, ale i pro ekologické zemědělství a komunální oblast (kompostování v obcích, školách, městech, u hřbitovů aj.). V kapitolách věnovaných péči o půdu se čtenář dozví o úrodnosti půdy a jejím zvyšování pomocí zeleného hnojení a mulčování. Dále je zde zařazeno šetrné obdělávání půdy a její ochrana před rizikovými prvky. Pozornost je věnována také potřebě vápnění, neboť zahrádky bývají často převápněny. Závěr pak tvoří informace o chloróze rostlin, kterou trpí některé zahradní plodiny na alkalických půdách. Během krátké doby vychází již druhé, upravené vydání této publikace, které svědčí o zájmu zahrádkářů a drobných pěstitelů o kompostování a péči o půdu v zahradě. Přepracovány byly zejména kapitoly věnované výchozím materiálům ke kompostování a hnojení kompostem. Rozšířeny byly statě o obdělávání a vápnění půdy a také o její ochraně před rizikovými látkami. Ing. Miroslav Kalina 8

1. Proč kompostovat? Je známo, že velké množství organických zbytků se často nerozvážně ničí, ačkoliv by mohly jako kompost podporovat úrodnost půdy v našich zahradách. Omezený prostor na skládkách je přeplněn látkami, které tam mnohdy nepatří. Tato příručka o kompostech by měla být podnětem k tomu, abychom přispěli k omezení tvorby odpadů a tak k ochraně životního prostředí. Půda není mrtvou horninou, nýbrž živým systémem z minerálních látek a humusu. Humus je částí organické hmoty v půdě a jedním z rozhodujících činitelů její úrodnosti. Pomáhá při tvorbě půdní struktury, zlepšuje tepelné, vodní a vzdušné vlastnosti půdy, je zdrojem živin, které podporují růst rostlin. Používáním kompostu doplňujeme organickou hmotu v půdě. Obsah humusu v půdě sklizněmi a biologickými rozkladnými procesy stále ubývá, a proto je cílem každé pěstitelské činnosti obsah humusu zachovávat a pokud možno ještě zvyšovat. Kompostováním získává zahrádkář z organických odpadních látek cenný humus, který lze použít v zahradě. Kompost je nejstarším a nejpřirozenějším prostředkem ke zlepšování půdy a ke hnojení, který známe. Připravuje se z organických odpadů z domácnosti a ze zahrady. Představuje podstatný příspěvek k udržení zdraví půdy a k výživě rostlin. Protože kompostování ve vlastní zahradě je praktikované omezování odpadů, napomáhá k ochraně životního prostředí. Používáním vlastního kompostu zahrádkář ušetří při nákupu průmyslových hnojiv a dalších prostředků ke zlepšování půdy (například rašeliny). Kromě toho slouží organická hmota z kompostu jako potrava půdním organismům, zejména mikroorganismům. Kompostování je proces zpracování organických odpadů a přitom se snažíme o tyto cíle: zpětný přívod organické hmoty a rostlinných živin do přírodního koloběhu, zabránit nepříjemným pachům (bez hniloby), usmrcení původců rostlinných chorob, usmrcení semen plevelů, produkce přírodního humusu, který se tvoří přeměnou látek. 9

V každé domácnosti a zahradě odpadají denně organické odpady. K příjmu a zpracování těchto látek slouží kompost. Je proto jednou z nejdůležitějších součástí zahrady. 1.1 Tvorba a význam humusu V přírodě probíhají nepřetržitě procesy rozkladu a přeměny látek. V tomto koloběhu nevznikají žádné odpady. Ročně podléhá přeměně velké množství odumřelého rostlinného materiálu. Spadané listí, odumřelé větve a jiné rostlinné části jsou zdrojem výživy pro miliony organismů v půdě. Tyto organismy, ke kterým patří bakterie, řasy, houby, svinky, stonožky, hmyz, jeho larvy a další, jsou specializované na rozklad a přeměnu organických zbytků a mění je na humus. Velmi důležité jsou žížaly, které konzumují směs organických zbytků se zeminou a v zažívacím ústrojí je mění na jílovitohumusový komplex. Žížaly takto na 1 ha plochy ročně zpracují 25 t hmoty. Humus je základem přirozené úrodnosti půdy. Živiny vázané na humusové částice se nevyplavují vodou a jsou dobře přístupné rostlinám v době, kdy je právě potřebují. Živiny obsažené v odumřelých částech rostlin jsou takto činností půdních organismů zachycovány a předávány opět rostlinám. Koloběh se uzavírá. Stále více lidí tento základní princip chápe. Organické rozložitelné odpady neobsahují žádné látky přirozeně nezpracovatelné a životnímu prostředí cizí. Nejlacinější a nejvýhodnější cestou hospodaření s těmito odpady je právě kompost. Nejdůležitější vlastnosti humusu pro půdu a rostlinu jsou následující: pomalé uvolňování dusíku a fosforu, rozpouští živiny pro rostliny z půdních minerálů, zlepšuje výživu rostlin stopovými prvky, má vysokou výměnnou kapacitu pro kationy, zlepšuje strukturu půdy, zlepšuje jímavost půdy pro vodu, tmavá barva půdy zlepšuje záhřevnost půdy, větší biologická aktivita, 10

určité složky humusu mají charakter stimulátorů růstu, snižuje toxicitu přírodních jedovatých látek a také pesticidů, zvyšuje pufrovací (tlumicí) kapacitu půdy. 1.2 Hnití a tlení Jsou dvě možnosti, jak se může rozkládat organická hmota - hnitím (za nepřístupu vzduchu) a tlením (za přístupu vzduchu). 1.2.1 Hnití Na rozdíl od tlení se vyskytuje hnití tam, kde převládá nedostatek kyslíku. Při tomto procesu se činností určitých druhů bakterií tvoří zapáchající plyny, například sirovodík a čpavek. Dále vznikají jedovaté sloučeniny jako například indol, skatol a dokonce mrtvolné jedy putrescin a kadaverin. Tyto škodlivé látky lákají různý škodlivý hmyz jako drátovce, pochmurnatku mrkvovou, květilku cibulovou a květilku zelnou. Zároveň podporují různé původce chorob (slepičí mor, mor prasat, paratyfus, tuberkulózu, tetanus, epidemickou žloutenku a dětskou obrnu). Kromě toho se poškozuje úrodnost půdy a půda se obohacuje nevhodnými" mikroorganismy. Hnití se vyskytuje především v blokově ukládaném hnoji, v kejdě a v močůvce. Dále se nachází v organických odpadech, které byly někde (často v lesích) vyklopeny (například odpady z košťálovin a listí ořešáku). Všude, kde se v přírodě vyskytují nepříjemné zápachy, je příčinou hnití. Dříve se razilo přísloví, že co zapáchá, to hnojí. Je to sice pravda, neboť hnití převádí obsažené živiny do velmi lehko rozpustné formy. Negativní důsledky, které byly uvedeny, bychom ale neměli přitom přehlédnout nebo dokonce zapomenout. 1.2.2 Tlení Na tlení se podílejí naopak zcela jiné mikroorganismy, totiž bakterie, plísně, kvasinky a aktinomycety, které vyžadují kyslík. Živiny nejsou přeměněny v zapáchající plyny, nýbrž jsou nejdříve vázány v mikroorganismech a později jsou k dispozici pro tvorbu humusu. Organické látky jsou pak postupně rozkládány až mineralizovány. Uvolněné minerální prvky včetně dusíku jsou snadno přijatelné rostlinami. 11

Při tlení jsou zneškodňováni původci chorob - nejen vysokými teplotami, nýbrž také tvorbou řady přírodních antibiotik. Již v roce 1955 bylo v Německu prokázáno, že kompostováním bylo usmrceno 18 nejnebezpečnějších původců chorob. Při tlení se tvoří rovněž fermenty a enzymy, které mohou být zčásti dokonce přímo přijímány rostlinami a tak posilují jejich zdraví a odolnost proti chorobám. Tlení vede k cenným humusovým látkám. Podporuje tak úrodnost půdy a zvyšuje zdraví rostlin. Kompostování organických odpadů představuje možnost, aby tlení mohlo probíhat za velmi přesně kontrolovaných podmínek. Tak lze velmi cíleně produkovat humus a zlepšovat úrodnost půdy. 1.3 Výhody kompostování Ačkoliv byly výhody částečně již uvedeny, jsou zde ještě jednou heslovitě shrnuty: až 100 % dusíku je organicky vázáno a nemůže se už ztratit, tvorba cenných humusových látek, které půdu oživují; to znamená, že zvyšují, respektive podporují nejen množství, ale i druhovou pestrost bakterií a hub, zničení všech hnilobných a jedovatých látek během velmi krátké doby, spolehlivé zničení většiny původců chorob, usmrcení většiny semen plevelů, inaktivace antibiotik a jiných přísad do krmiv, rozklad těžko rozpustných základních živin i stopových prvků (například surových fosfátů) a tím zabezpečení zásobování těmito živinami ve vyrovnaném poměru, tvorba přírodních antibiotik, které zčásti přijímají přímo rostliny a zvyšují odolnost proti škůdcům, kompost působí příznivě na životní prostředí, protože živiny, zejména dusičnany, se nevyplavují do podzemní vody. Mnoho z těchto uvedených souvislostí bylo zjištěno teprve v posledních letech a v praxi jsou ještě málo známy. 12

1.4 Nevýhody kompostování Podle dosud uvedeného představuje kompostování vynikající možnost, aby půda získala opět dobrou zásobu humusu. Nejvýznamnějším důvodem proti kompostování u zemědělců je jistě vysoká pracnost. To však většině zahrádkářů nevadí. Další důvod proti kompostování, který se občas uvádí, jsou ztráty živin. K tomu je třeba uvést, že při tlení v kompostu dochází k nejmenším ztrátám. Dusík může unikat pouze ve formě plynného čpavku. Ztráty se pohybují kolem 20 %. Uhlík uniká rovněž do vzduchu ve formě oxidu uhličitého v množství do 30 %. Všechny ostatní živiny zůstávají v kompostu, to znamená, že v něm dochází k relativnímu obohacení živinami v důsledku ztráty sušiny (obr. 1). Argument, který se objevoval v poslední době v zahraničí, se týká přídavků ke kompostování - jsou buď drahé, nebo se velmi komplikovaně připravují. Tento problém je blíže osvětlen v kapitole 3. Zde je třeba pouze uvést, že i bez očkovacích látek lze dosáhnout nejlepší výsledky při kompostování. Občas se objevují starší výzkumy, podle kterých docházelo během tlení ke ztrátě draslíku ve větších množstvích. To může být pouze ve formě průsakových šťáv. 13

2. Základy procesu kompostování Podstatu aerobního tlení (tzn. s kyslíkem) lze vysvětlit několika málo slovy. Jedná se o zpracování materiálu nejrůznějšími mikroorganismy (převážně bakteriemi a houbami), které potřebují velmi specifické podmínky pro život. Tyto mikroorganismy jsou v přírodě všude zastoupeny - nemusíme je tedy kupovat a jimi očkovat. Musíme pouze zabezpečit životní podmínky pro tyto bakterie a houby a kompostování probíhá samo. Nejdůležitější z těchto podmínek jsou: vlhkost, vzduch (kyslík), složení výchozího materiálu, přídavek půdy, promíchání, tma a teplo. 2.1 Správná vlhkost Jako každý živý organismus potřebují také mikroorganismy zcela určité množství vody v potravě. Při nedostatku vody (sucho) zastavují ihned jejich činnost tak dlouho, než bude opět vlhčeji - například deštěm nebo zavlažením. Je-li však příliš vlhko (což je v praxi často), dochází v důsledku nedostatku vzduchu k nežádoucím hnilobným procesům. Tomu je třeba zabránit, neboť hnití přináší stále problémy, jak již bylo uvedeno. A z toho vyplývá tato velmi důležitá zásada: Raději zakládat příliš suchý než příliš vlhký kompost. Správnou vlhkost určíme pomocí orientační zkoušky. K ní vezmeme kompostovaný materiál do ruky a mačkáme jej tak pevně, jak to jde. Při optimální vlhkosti se nesmí mezi prsty objevit voda! Při otevření pěsti musí však materiál zůstat pohromadě ve formě knedlíku" (obr. 2). Je-li materiál příliš suchý, při otevření pěsti se opět rozpadne (obr. 3). 14

Obr. 3 Materiál je přttiš suchý Obr. 2 Optimální vlhkost materiálu Když je materiál příliš vlhký, objeví se při zmáčknutí voda mezi prsty; pokud lze vymáčknout více než jednu kapku vody, je materiál již příliš vlhký (obr. 4). Orientační zkouška v praxi zcela postačí! Obr. 4 Materiál je příliš vlhký 2.2 Vzduch (kyslík) Bakterie a houby potřebují obrovské množství kyslíku. Největší potřeba je ve velmi horké počáteční fázi tlení. Podle několika výpočtů je kyslík vlm 3 spotřebován během dvou hodin. To znamená, že materiál musí být tak kyprý, aby mohl vzduch neustále přicházet zvnějšku až do středu kompostu. Z tohoto důvodu je také každý kryt nepropustný pro vzduch (například fólie z plastické hmoty) nepoužitelný. Obsah vzduchu v kompostu nelze prakticky stanovit. Jsou sice přístroje na měření kyslíku. Ty se však v praxi nepoužívají kvůli vysokým pořizovacím nákladům. 15

Abychom odhadli obsah vzduchu, opět jedno velmi hrubé, ale použitelné základní pravidlo: Když odpovídá vlhkost, odpovídá většinou také obsah vzduchu! Jsou však dvě velké výjimky: Když je v kompostu příliš málo strukturní hmoty. Každý kompost potřebuje totiž určitý podíl strukturního materiálu, tím rozumíme neskladný materiál, který vede vzduch, například sláma, seno, slabé větve, piliny, kůra atd. Čím více tohoto materiálu je k dispozici, tím více vzduchu je také v kompostu! Když je kompost optimálně založen, tedy s dostatkem strukturního materiálu, začíná ihned tlení. Materiál se rozpadá a rozkládá, kompost se přitom trochu sesedá (zmenšuje). Při slehávání kompostu se ničí póry pro vzduch a vnitřek kompostu nemůže být už optimálně zásobován kyslíkem! Proto se musí kompost pravidelně přehazovat. K tomu opět důležitá zásada: Čím více je k dispozici strukturního materiálu jako suroviny ke kompostování, tím později lze provést jeho přehození. 2.3 Složení výchozího materiálu V zásadě bychom se měli snažit, abychom do kompostu použili co nejvíce různých materiálů. Čím pestřejší je výchozí směs, tím lepší je konečný produkt! Při složení respektujeme poměr C : N - tedy poměr uhlíku k dusíku. Optimální by byl poměr v rozmezí 20 až 30 : 1 (tedy 20 až 30krát více uhlíku než dusíku ve výchozím materiálu). Čím lépe se nám tento poměr předem podaří dodržet, tím lépe a rychleji probíhá také tlení, především jsou podstatně menší ztráty. Při nadbytku dusíku uniká nadměrná" živina ve formě čpavku do vzduchu (ztráta!), dokud není poměr C : N optimální. To lze potom poznat nejčastěji intenzivním zápachem čpavku, což se často vyskytuje v kompostech z drůbežího trusu. Obdobné je to i s uhlíkem. Při nadbytku uniká do vzduchu ve formě oxidu uhličitého. K dispozici je řada tabulek o poměru C : N v nejrůznějších výchozích materiálech. 16

Tah. 1 Poměr C:N v některých surovinách ke kompostování Suroviny C N Suroviny C N Kůra 120 1 Drůbeží trus 10 1 Piliny 500 1 Močůvka 2 1 Papír, karton 350 1 Kejda skotu 10 1 Odpad z kuchyně 15 1 Hnůj skotu 25 1 Odpad ze zahrady 40 1 Sláma (žito, oves) 60 1 Listí 50 1 Sláma (pšenice, ječmen) 100 1 Posekaná tráva 20 1 Odpad z domácí zabíjačky 16 1 Základní pravidlo: Čím je starší, tmavší a dřevnatější materiál, tím je v něm obsaženo více uhlíku. Čím je materiál čerstvější, šťavnatější a zelenější, tím obsahuje více dusíku. Jednotlivé směsi budou podrobněji popsány v kapitole 5. 2.4 Přídavek půdy Přídavek půdy je nezbytně nutný, pokud chceme získat kvalitní konečný produkt. Počínaje starými Číňany před 4000 lety až po současné odborníky na kompostování, prakticky všichni kompostovali a kompostují s přídavkem půdy. Důvody jsou rozdílné a často vycházely z pouhého pozorování, že kompost založený s půdou lépe zetlí. Mnozí byli také názoru, že přídavkem půdy očkujeme nezbytné mikroorganismy do kompostu. Z tohoto důvodu se často doporučovala dobrá zahradní zem. Očkování" není však v principu nutné, protože nezbytné mikroorganismy jsou obsaženy v každém materiálu. Jsou však další důvody, abychom kompostovali s přídavkem půdy: Každá zemina - především, když obsahuje jíl - může více nebo méně dobře hospodařit s vodou. Může tedy vodu poutat a pomalu ji předávat do okolí. To znamená, že přídavkem půdy dosáhneme lepší životní podmínky pro mikroorganismy, protože je vyrovnanější obsah vody. Již z tohoto důvodu může tlení probíhat podstatně lépe. 17

Během kompostování mají vznikat pokud možno stabilní částice. Nejstabilnější částice vznikají však jen stmelením humusu a jílu - tak zvaný humusojílovitý komplex. Bez přídavku půdy zůstává kompost spíše vláknitý a nestává se tak snadno drobtovitým a zemitým. Stále se zjišťuje, že přídavkem půdy lze dosáhnout výrazného poutání zápachu! Méně zápachu znamená méně problémů se sousedy, ale i méně ztrát na živinách! 2.5 Promíchání V kapitole 2.2 byl uveden jeden z nej důležitějších důvodů pro pravidelné přehazování kompostu. Veškerý materiál (i jádro kompostu) má být nepřerušovaně zásobován kyslíkem. Další důvod pro pravidelné přehazování je ten, že materiál musíme stále homogenizovat - suchý musíme promíchat s vlhkým a jemný s hrubým, abychom všude zabezpečili stejné podmínky pro tlení. Když je kompost správně založen, vytvářejí se po určité době na základě rozdílných podmínek pro tlení různé zóny (obr. 5). Okrajová zóna bývá často příliš suchá, takže zde po určité době nemohou již probíhat procesy přeměny. Na základě různých podmínek pro tlení se tvoří po krátké době různé zóny. Zóna intenzivního tlení reaguje velmi rozdílně podle materiálu a výchozí vlhkosti. Procesy přeměny zde probíhají nejintenzivněji a materiál se okrajová zóna zóna intenzivního tlení jádro tlení Obr. 5 Na základě různých podmínek pro tlení se tvoří po krátké době různé zóny 18

velmi rychle zahřívá. Může se velmi lehko stát, že tato oblast vlivem vysoké teploty vyschne během deseti dnů, což se projevuje bílým povlakem plísní a lze to velmi snadno poznat hmatem. Při vysoké výchozí vlhkosti probíhá v této zóně tlení jednoznačně nejlépe. Jádro kompostu je nejčastěji ohroženo nedostatkem kyslíku. Zejména při vlhkém výchozím materiálu může dojít snadno v této zóně k hnilobě, které bychom měli co nejdříve zamezit. Hnilobu poznáme vždy podle zápachu a materiál se většinou zbarví do modra až černá. Zabránit bychom tomu měli: ihned přimícháním suššího materiálu, použít strukturnější materiál, častějším přehazováním. Tyto tři zóny musíme tak dlouho promíchávat, až jsou částice tak stabilní, že se tyto zóny už nemohou tvořit. Jak často přehazovat? K tomu dvě důležitá pravidla: Čím častěji kompost přehazujeme, tím je dříve hotový a tím kontrolovaněji probíhá tlení! Čím je více strukturního materiálu ve výchozí směsi, tím déle můžeme počkat s přehazováním. Podle řady odborníků však není třeba při správném založení kompost přehazovat, nebo pouze jednou za 6 měsíců. 2.6 Tma a teplo Bakterie a houby, které mají být činné v kompostu, mohou pracovat pouze při absolutní tmě. Z tohoto důvodu je vhodné zakrytí kompostu. Je k tomu vhodný každý materiál, který je propustný pro vzduch, například sláma, seno, listí, rohože z rákosu, jutové pytle nebo staré koberce. Aby se rozklad dostal vůbec do pohybu, je především nutná určitá počáteční teplota. Nejrychleji to jde, když materiál vykazuje 20 až 25 C. Když se tlení již rozběhlo, nehraje v první fázi tlení vnější teplota téměř žádnou roli. 19

2.7 Tři fáze při procesu kompostování Kompostování je kontinuální proces, a proto nelze přesně vymezit různé úseky tlení. Přesto se tlení rozděluje do tří fází (obr. 6): 1. Fáze rozkladu 2. Fáze přeměny 3. Fáze výstavby (syntézy) ad 1) Fáze rozkladu Tato fáze trvá asi 3 až 4 týdny, teplota stoupá podle výchozího materiálu na 50 až 70 C. Je to činnost milionů bakterií a hub, které rozkládají lehce rozložitelné sloučeniny, jako jsou například cukry, bílkoviny a škrob. Konečným produktem jsou malé stavební kameny" - například dusičnany, oxid uhličitý, čpavek, aminokyseliny a polysacharidy. Živiny, které jsou vázány v organické hmotě, se tak uvolňují a zčásti přecházejí až do původní minerální formy. Tento proces proto nazýváme také mineralizace". ad 2) Fáze přeměny Trvá od čtvrtého až do osmého respektive desátého týdne. Teplota začíná opět klesat, mineralizované živiny jsou jako základní kameny zabudovány do humusového komplexu". Kompost získává stejnoměrně hnědou barvu, drobtovitou strukturu a má lehkou vůni po lesní zemině. V tomto stadiu má nej lepší výživářský účinek! ad 3) Fáze syntézy (zralosti) Když ponecháme kompost ještě déle, získává stále více zemitou strukturu. Živný humus" se přeměňuje na trvalý humus", hnojařský účinek je slabší (živiny jsou stále pevněji vázány), účinnost humusu se však zvyšuje. 20

fáze rozkladu fáze přeměny fáze syntézy Obr. 6 Průběh teploty a fáze tlení Doba v týdnech 21

3. Výchozí materiály ke kompostování V zásadě je ke kompostování vhodné vše, co v zahradě a v domácnosti vzniká jako organické odpady, zejména rostlinné odpady všeho druhu ze zahrady (celé rostliny, košťály, listí, posekaná zavadlá tráva, zbytky po řezu keřů a stromů aj.), organické odpady všeho druhu z domácnosti (květiny, zbytky ovoce, zeleniny a brambor - i zkažené, kávová sedlina a vyluhované sáčky čaje, vaječné skořápky, popel ze dřeva, hygienický a zmačkaný papír, v malém množství i novinový papír apod.), jiné organické odpady (podestýlka a hnůj z chovu drobného zvířectva, výlisky, sláma, hobliny, piliny aj.). Zásadně nevhodné ke kompostování je vše, co vadí procesu tlení, zejména cizorodé látky jako sklo, kovy, umělé hmoty všeho druhu, textilie, materiály, které mohou vykazovat vyšší obsah škodlivých látek, jako například obsah sáčků z vysavačů, popel z briket a uhlí, barevné časopisy, smetky ze silnic. Některé materiály vyžadují určité předpoklady, abychom je mohli kompostovat: Nemocné rostliny, plevele se semeny, kořenové a výběžkaté plevele (například pýr) bychom měli kompostovat jen tehdy, když dojde k horké fázi (nad 50 C), protože jinak by se semena plevelů nebo původci chorob dostali opět do zahrady. Zbytky masa a jídla lze kompostovat jen tehdy, když je chráníme před potkany a hromadíme například v boxech, kde dojde k horké fázi. Hrubé odpady, například zbytky po řezu keřů a stromů bychom měli před kompostováním rozdrtit na částice o velikosti 5 cm (například drtičem, sekerou nebo nůžkami), aby mikroorganismy měly dobrý přístup k materiálu a mohly jej rozkládat. Mnohé látky mají velmi jednostranné složení a nelze je samotné kompostovat, nýbrž jen ve směsi s jinými látkami. Při velkém množství posečené trávy například musíme přimíchat látky s členitou strukturou, jako hobliny, rozdrcené dřevo nebo slámu, aby tam mohl vnikat vzduch. 22

Zelená hmota se přednostně míchá se slamnatou, čerstvá se starou, vláknitá s mazlavou. Tak se vyrovnají nepříznivé vlastnosti jednotlivých látek a vytvoří se vhodné předpoklady pro kompostování. Slupky z jižního ovoce (pomeranče, grepy, banány, citrony) jsou snadno náchylné k plesnivění, a proto by se neměly používat ve větším množství ke kompostování. Občas se tvrdí, že slupky citrusového ovoce jsou ošetřeny silnými jedy, a proto nepatří do kompostu. Citrusové plody se převážně ošetřují organickými fungicidy, aby nebyly při transportu napadeny houbami. Tyto fungicidy se však při procesu kompostování bez problémů rozkládají. Jak dokazují nové výzkumy, nejsou po 6 týdnech kompostování už prokazatelné. Vaječné skořápky působí vysokým obsahem vápníku proti okyselování kompostu. Těžko se rozkládají, a proto se musí dobře rozdrtit (například válečkem na nudle). Kávová sedlina a vyluhovaný čaj jsou oblíbenou potravou pro žížaly. Obsahují důležité látky, jakými jsou draslík a hořčík. Ideální potravou pro žížaly jsou také zbytky z cibule a pažitka. Kávová sedlina reaguje kysele, a je proto vhodná i pro rhododendrony. Papír, lepenka a čistý starý papír patří do separovaného sběru. Znečištěný papír, například papírové ručníky nebo balicí papír, je pro kompost velmi žádoucí, neboť vyrovnává obsah vlhkosti například kuchyňských odpadů a zlepšuje strukturu kompostu. Tyto zmačkané papíry" činí téměř 10 % domovního odpadu. Zbytky vlasů a vousů obsahují hodně dusíku a lze je dát přímo do kompostu. Popel ze dřeva se vyskytuje poměrně v malém množství tam, kde se spaluje dřevo. Na zahrádce bychom však měli zbytky po řezu ovocných a okrasných dřevin kompostovat a jen u některých chorob (například spály růžovitých a šarky slivoní) napadené rostliny spálit. Avšak i při malém výskytu je žádoucí, aby tento materiál byl řádně využit, neboť je bohatý na rostlinné živiny. Mimo kolísající množství organické hmoty (4-10 %) si u popela ze dřeva ceníme hlavně obsahu vápníku (33-35 % CaO) a draslíku (6-10 % K 2 0) a rovněž poměrně vysokého 23

obsahu fosforu (2-4 % P 2 O s ) a hořčíku (4-7 % MgO). Z menší části je rozpustný ve vodě a má velmi silně alkalickou reakci (ph 12,5), neobsahuje však dusík. Dřevěný popel se doporučuje používat jako hnojivo pro zahradní plodiny v dávce 50 až 200 g/m 2. Nižší dávka je určena pro půdy bez potřeby vápnění a vyšší tam, kde je potřeba vápnit. V obou případech postačí hnojit jen dusíkem. K vřesovcovitým rostlinám - rhododendronům, vřesovcům, borůvkám, kýhánkám - vyžadujícím kyselou reakci půdy však dřevěný popel nepatří, neboť obsahuje hodně vápníku. Zvláště rhododendrony jsou na zvýšení ph půdy, které by nastalo aplikací dřevěného popelu, velmi citlivé. Popel ze dřeva je výborným materiálem také do kompostů. Dodá se jím nejen organická hmota, ale i značné množství rostlinných živin. Je vhodný tam, kde je nedostatek draslíku v půdě. Zahrádkář si může pomoci přídavkem dřevěného popela v dávce 3 až 5 kg na 1 m 3 kompostu. Jehličí a mech se rozkládají pomalu, a proto bychom je měli z tohoto důvodu promíchat s jinými materiály. Můžeme je tudíž v kompostu ponechat delší období. I když jehličí a mech nezetlí úplně, lze kompost použít v zahradě, neboť nezetlelé částice působí příznivě na strukturu půdy a půdní organismy je dále rozkládají. Fekálie, které odpadají například v zahrádkách v suchých WC, lze v zásadě kompostovat. Z hygienických důvodů by to nemělo být v malé hromadě. K usmrcení původců chorob, vajíček škrkavek aj. je třeba zajistit po dobu nejméně 6 dní teploty v kompostu nad 65 C. Hnojením čerstvými fekáliemi můžeme zeleninu a také ovoce infikovat a to je velmi nebezpečné, zejména u produktů, které se konzumují v syrovém stavu. Dřevo, které bylo ošetřeno lakem, přípravky na ochranu dřeva nebo jinými chemikáliemi, nepatří v žádném případě do kompostu. Podestýlka pro kočky - na obalu musí být výslovně uvedeno, že tato podestýlka je vhodná ke kompostování. K usmrcení původců chorob a vajíček parazitů je třeba zajistit po období nejméně 6 dnů teploty nad 65 C. Startéry kompostování nejsou pro zdar kompostování vlastně potřebné - mikroorganismy sami osídlí kompost. Přídavek zbytku po prosevu starého kompostu může pomoci, aby se kompostování dostalo rychleji do chodu (viz kap. 3.2). 24

Nemocné rostliny - v dobře založeném kompostu se usmrtí většina zárodků chorob. Blíže viz kap. 10. Opadlé listí - všechny druhy lze kompostovat, neboť obsahují cenné minerální látky, a proto by neměly v kompostu chybět. Lehce tlející listy mají ovocné dřeviny, včetně lískového ořešáku, dále bříza, jasan, javor, jilm, lípa, olše a vrba. Mezi těžce tlející listy patří listy buku, dubu, jírovce (kaštan), ořešáku, platanu, topolu. Kompostování listů jírovce je základem ochrany těchto stromů proti obávané klíněnce. Listí však musí být zakryté vrstvou zeminy aspoň 10 cm silnou. Kam s listím na podzim? - Především bychom jej měli kompostovat (viz kap. 5.1). Mohli bychom jej také nechat pod stromy a keři (zejména okrasnými). Vrstva listí dodává půdě organickou hmotu a živiny, podporuje život v půdě a nabízí mnoha živým organismům ochranu v zimě. Když je na trávníku hodně listí, lze je pomocí travní sekačky rozmělnit předtím, než je promíchané s jinými materiály dáme do kompostu, aby rychleji tlelo. Odpadá-li velké množství listí, tak můžeme v rohu zahrady založit hromady nadbytečného listí. Aby jej vítr nerozfoukal, musíme jej zakrýt, například silnější vrstvou půdy. Na jaře dáme už částečně zetlelé listy promíchané s odpadajícím materiálem bohatým na dusík (např. posekaná tráva) do kompostu. Hnůj bychom měli kompostovat, pokud není dobře zetlelý. Kompostováním převádíme obsažené látky do přijatelné formy. Totéž platí pro hnůj s podestýlkou z hoblin nebo pilin. Hnůj skotu lze použít kyprý a dobře promíchaný s hrubším materiálem (sláma, rozdrcené zbytky po řezu). Hnůj koní a ovcí má sklon k příliš silnému zahřátí, a proto bychom jej měli kompostovat vždy s dostatkem zeminy (10 %) a rostlinnými odpady. Trus drůbeže obsahuje více živin než hnůj velkých zvířat. Říká se také, že je ostřejší". Proto bychom jej měli kompostovat společně s jinými zahradními odpady. Posekaná tráva je při kompostování problém. I ten, kdo neprovádí kompostování zcela přesně, by měl věnovat trochu péče manipulaci s posekanou trávou. Na kompost nedávat samotnou posekanou trávu ve vyšší vrstvě než 2 cm. Silnější vrstva se velmi rychle slehne a slepí a pak se do ní nedostane vzduch. Upozorňuje na to nepříjemný zápach po siláži, ovšem tehdy, když kompost přehazujeme rycími vidlemi. Posekaná tráva se slepí velmi snadno, když se čerstvě posečená a vlhká dostane na kompost. Je 25

vhodné ji nechat zavadnout na ploše trávníku. Ideální pro tlení je promíchání, respektive vrstvení trávy se zbytky po řezu živých plotů. Velká plocha trávníku v zahradě znamená tedy hospodařit s hrubším (strukturním) materiálem, aby nám vystačil pro celou sezonu trávníku. Pokud nám přesto dojde, najdeme jistě souseda, který nám rád předá nadbytečné zbytky po řezu živého plotu. Strukturním materiálem je i sláma. Máme-li velkou plochu trávníku, můžeme část posekané trávy použít k mulčování. Zde činí vrstva maximálně 5 cm. Mulč chrání půdu, aktivuje v ní život a potlačuje nežádoucí vegetaci. Jakmile půdní organismy zatáhnou posekanou trávu do půdy, tuto vrstvu obnovíme. Vyzkoušejte tento pohodlný způsob. Budete překvapeni, jak rychle půdní organismy vyřeší problém s posekanou trávou. Piliny bychom měli používat pouze v tenkých vrstvách a promíchat s materiálem bohatým na dusík. Dále je třeba dbát na dostatečné zavlažování. Čerstvé piliny mohou brzdit růst kulturních rostlin. Proč? Piliny obsahují pouze malý podíl dusíku, potřebují ale při rozkladu rozpustné dusíkaté sloučeniny, které odebírají rostlinám. A hoblovačky? Rozkládají se pomaleji, a proto nejsou tak problematické. K rostlinám, které mají raději piliny než rašelinu, patří jahody, maliny a rododendrony. Zbytky po řezu tújí lze kompostovat v malém množství. Obsah thujonu (jedovatý) a vosková vrstva způsobují však dlouhou dobu rozkladu. Menší množství bychom měli rozdrtit a dát do kompostu. Větší množství můžeme použít jako rozdrcený mulčovací materiál pod živé ploty (stěny) z tújí. Dále můžeme založit vlastní kompost z tújí. Tah. 2 Vlhkost, obsah organické hmoty a živin v hmotách vhodných do kompostu (podle J. Váni: Výroba a využití kompostů v zemědělství) Hmota Vlhkost Org. látky N PA K.O CaO MgO Chlévská mrva skot 75-82 78-85 1,8-2,4 1,1-1,4 2,5-2,9 2,0-2,4 0,4-0,7 Chlév, mrva koně 68-73 86-92 1,9-2,5 1,0-1,3 1,9-2,3 1,1-1,3 0,2-0,5 Chlév, mrva ovce 65-70 88-96 2,5-3,0 0,7-1,0 2,0-2,3 0,8-1,1 0,1-0,4 Močuvka 96-99 0-3,0* 0,1-0,9* 0-0,1* 0,1-0,7* 0-0,1* 0 Kejda prasat 91-98 72-78 5-5,8 3,5-4,2 2,8-3,4 3,1-3,8 0,7-1,3 Kejda skotu 94-99 70-81 3,5-4,5 1,6-2,0 3,2-3,9 2,0-5,0 0,5-0,8 Kejda drůbeže 82-97 65-76 5,0-8,1 2,8-5,1 2,9-1,8 8,0-11,0 0,6-0,9 26

Tab. 2 pokračování Hmota Vlhkost Org. N P 2 05 K 2 0 CaO MgO látky Sláma obilovin 13-20 92-96 0,4-0,6 0,1-0,3 0,9-1,1 0,3-0,4 0,1-0,2 Sláma řepky 15-18 95-97 0,5-0,7 0,2-0,3 1,1-1,4 1,2-1,5 0,2-0,3 Nať brambor 25-60 88-91 0,7-0,8 0,2-0,3 1,3-1,6 0,2-0,4 0,1-0,2 Listí 15^0 88-94 0,9-1,5 0,1-0,2 0,2-0,5 1,7-3,0 0,1-0,2 Odpad zeleniny 80-90 85-90 1,5-2,5 0,8-1,3 1,0-2,0 0,8-2,0 0,2-0,4 Stařina z luk 10-30 88-95 0,8-1,0 0,4-0,6 1,0-1,8 0,9-1,7 0,1-0,2 Výhozy z příkopů 10-40 15-20 0,3-0,6 0,3-0,5 0,4-0,7 2,0-7,0 0,6-1,2 Kuchyňský odpad 65-80 75-88 1,2-2,3 0,3-0,7 0,4-0,8 1,9-3,0 0,3-0,6 Výlisky z ovoce 65-87 78-92 0,1-0,6 0,1-0,3 0,3-0,6 0,1-0,3 0-0,1 Piliny 40-70 97-99 0-0,2 0-0,1 0-0,1 0,1-0,2 0 Stromová kůra 40-70 94-98 0,2-0,4 0-0,2 0-0,3 0,1-0,3 0 Zemina cukrovar, a škrobárenská 15-35 7-13 0,1-0,2 0,1-0,4 0,2-1,2 2,0-6,0 0-0,3 Sáma cukrovar. 15-50 3-12 0,2-0,5 0,7-1,0 0,1-0,4 48-52 3-4,5 Kanalizační kal 55-96 27-45 2,0^,5 0,6-1,3 0,3-0,8 2,5-10 0,4-1,0 Jímkový kal (a ze septiků) 91-98 30-48 2,2-4,0 0,5-1,2 0,3-0,8 1,5-6,0 0,2-4,0 Popel ze dřeva 5-40 4-10 0-0,1 2-4 6-10 33-35 4-7 Vytříd. bioodpad 37-64 69-82 1,2-1,9 0,2-0,5 0,3-0,6 1,5-2,5 0,2-0,5 Pazdeří 10-15 83-98 0,4-0,7 0-0,1 0-0,1 0,3-0,5 0 Rybniční bahno 25-80 8-25 0,3-0,6 0,2-0,3 0,4-0,6 2,5-3,5 0,1-0,5 Lihovar, výpalky 80-93 86-89 2,9-3,3 1,1-1,4 6,0-6,5 0,1-0,3 0-0,1 Kostní šrot 5-20 17-23 1,4-1,9 28-33 0,1-0,4 25^0 3-6 Kapucín, hnědouhelný prach 15-10 30-64 0,2-0,7 0-0,3 0,1-0,3 0,8-2,0 0,1-0,2 Odpad mlýnský, krmivářský 8-15 65-85 0,8-1,3 0,2-0,5 0,3-1,0 0,9^,0 0,1-0,3 Rašelina 60-80 55-90 1,2-3,0 0,1-0,2 0,1-0,3 0,5-1,0 0,1-0,3 Jateční odpad 70-85 75-95 5-9 0,2-0,4 0,2-0,6 0,6-1,0 0,1-0,3 Vysvětlivky: vlhkost v %, organická hmota a živiny v % sušiny, údaje v původní hmotě označeny hvězdičkou * V kompostářské praxi vycházíme ze zjištění, že obsah uhlíku představuje asi polovinu obsahu organické hmoty (spalitelných látek). Proto lze tuto tabulku využít pro výpočet poměru C : N u jednotlivých odpadů. Kompostované hmoty s poměrem C : N užším než 10 : 1 se rozkládají velmi rychle a jsou mikrobiologicky dobře využitelné. Naopak hmoty se širokým poměrem C : N nad 50 : 1 se rozkládají velmi pomalu. 27

3.1 Omezování cizorodých látek při kompostování Cizorodé látky mohou nepříznivě ovlivňovat zrání kompostů, půdní úrodnost a růst rostlin. Jejich hromadění v půdě a jejich příjem rostlinami je nežádoucí s ohledem na možnost ohrožení zdraví lidí a zvířat. V hnojivových odpadech mohou být přítomny jednak organické cizorodé látky nebo stopové toxické prvky, tzv. těžké kovy. Z organických cizorodých látek jde především o rezidua (zbytky) pesticidů, ropné uhlovodíky, chlorované a aromatické uhlovodíky, komponenty dehtu a polychlorované bifenyly. Mezi stopové toxické prvky patří i stopové prvky, které jsou v nepatrných koncentracích nezbytné pro výživu rostlin, ale ve větších množstvích ohrožují zdraví lidí a zvířat (zinek, měď, molybden). Největší nebezpečí představují sledované toxické prvky, jejich maximální přípustná koncentrace se stala jakostním znakem pro komposty podle ČSN 46 5735 (tah. 3). Kompost třídy I je pro půdu zcela nezávadný. Kompost II nesmí být aplikován na půdy s hodnotou ph nižší než 6,0 a na půdy, kde se pěstují plodiny pro přímý konzum. ČSN 46 5735 omezuje obsah sledovaných prvků v hmotách používaných pro kompostování. Obsahově neznámé odpadní hmoty by měly být kompostovány teprve po znalosti chemické analýzy. Vzhledem k nákladným chemickým analýzám je třeba, aby chemický rozbor zajistil producent odpadu. Z tohoto hlediska jsou neproblematické zemědělské odpady, zejména zvířecí fekálie a rostlinný odpad. Minimum cizorodých látek obsahuje stromová kůra, piliny a dřevní štěpka a odpady z výroby papíru a celulózy. Z těchto hmot lze kompostováním úspěšně vyrábět různé substráty jako náhradu za rašelinu, která je z ekologických důvodů stále více chráněna. S ohledem na cizorodé látky je třeba individuálně posuzovat vhodnost kompostování kalů z čistíren odpadních vod, odpadů ze septiků a žump a rybničního bahna. Jednoznačně je třeba vyloučit kompostování drti a prosevů směsného tuhého komunálního odpadu, který je dnes nadlimitně kontaminován těžkými kovy. Kompostování se však může z ekologického hlediska významně uplatnit při kompostování bioodpadu ze 28

Tab. 3 Nejvyšší přípustné množství cizorodých prvků v kompostu a v surovinách pro přípravu kompostu Sledované prvky Nejvyšší přípustné množství cizorodých prvků v mg/kg vysušeného vzorku kompostu I. třída II. třída As (arzen)+ 10 20 Cd (kadmium) 2 4 Cr (chrom) 100 300 Cu (měď) 100 400 Hg(rtuť) 1,0 1,5 Mo (molybden)+ 5 20 Ni (nikl)+ 50 70 Pb (olovo)+ 100 300 Zn (zinek)+ 300 600 Nejvyšší přípustné množství cizorodých prvků v mg/kg vysušeného vzorku suroviny As+ 50 Cd 13 Cr 1000 Cu 1200 Hg 10 Mo+ 25 Ni+ 200 Pb 500 Zn 3000 Vysvětlivky: + Stanovuje se v případech, kdy lze očekávat zvýšené množství vzhledem k použitým surovinám. separovaného sběru tuhých komunálních odpadů. Tento bioodpad, představovaný zejména kuchyňskými odpady a odpadem ze zeleně, je na obsah cizorodých látek nezávadný. Separovaný sběr tuhých domovních odpadů se provádí ve většině států Evropské unie a jeho prioritní ekologický aspekt je v recyklaci nebo regeneraci téměř všech složek odpadu a v podstatném omezení skládkování odpadu (tab. 4). Z uvedených možností využití vyplývá význam kompostování při ochraně životního prostředí. Nejde jen o ekologicky vhodný způsob nakládání s odpady, ale výsledný produkt, kompost s organickou hmotou přeměněnou na humusové látky, omezuje půdní erozi a vyplavování živin z půdy do vod. 29

Tab. 4 Obvyklé množství stopových toxických prvků v kompostových surovinách (podle ]. Váni: Výroba a využití kompostů v zemědělství) Prvky Obvyklé množství stopových toxických prvků v mg/kg sušiny zemědělské odpady stromová kůra čistírenský kal bioodpad a kuchyňský odpad As 0-4 1-4 0-13 0-3 Cd 0-1 1-3 1-40 0-1 Cr 0-10 1-3 30-1000 10-60 Cu 2-50 2-6 150-1000 15-30 Hg 0-1 0-1 0-7 0-1 Ni 2-8 9-23 30-250 6-15 Pb 7-40 9-20 100-500 20-10 Zn 40-200 14-50 750-3000 80-190 3.2 Přísady a přípravky ke kompostování 3.2.1 Přísady Přísady se přidávají kvůli jejich obsahu živin nebo kvůli jejich fyzikálním vlastnostem (například zlepšení struktury) ke kompostovanému materiálu. Mohou ovlivnit proces tlení a zlepšují kvalitu kompostu. K nim patří: jílová moučka, horninová moučka, vápenatá hnojiva, rohová, kostní a krevní moučka. Jílová moučka Lze ji používat jako náhradu zeminy, když právě nemůžeme sehnat žádnou zeminu. V kapitole 2.4 bylo již vysvětleno, že nejdůležitějším důvodem pro přídavek zeminy je přísun jílu, který je potřebný pro tvorbu stabilních drobtů (jílovitohumusový komplex). Dávka (například bentonitu) činí 20 kg na 1 m 3 suroviny ke kompostování. Horninové moučky Mají příznivý vliv na kompostování, a proto je lze používat. Dávky činí 20 až 40 kg na 1 m 3. Je celá řada různých druhů horninových mouček, 30

důležitá je zejména jejich jemnost mletí a obsah stopových prvků. Většina produktů na trhu v Německu a v Rakousku splňuje tyto požadavky a lze je používat ke kompostování. Horninovým moučkám se přisuzuje následující působení: a) obohacení kompostu minerálními látkami, b) podpora mikroorganismů, c) poutání dusíku. Vápenatá hnojiva V různých formách nejsou vápenatá hnojiva pro kompostování nezbytná. Dunst (viz Kompostierung) provedl pokusy s komposty ze samotných výlisků z révy vinné (výchozí ph 4,5). Asi po 8 týdnech byla reakce téměř neutrální (ph 6,5 až 7,0). Široce rozšířenou praxí je u nás přídavek vápníku do kompostu. Tím se má podpořit rychlé tlení, předejít nežádoucím pachům a usmrtit semena plevelů. Pečlivé založení a dobré promíchání organických látek jsou však lepší cestou a činí vápnění zbytečným. Pálené vápno a dusíkaté vápno usmrtí sice semena plevelů, ale i užitečný život v kompostu. Kromě toho nesmí přijít do styku s čerstvým materiálem bohatým na dusík, jako je hnůj nebo posekaná tráva, protože jinak dochází ke značným ztrátám dusíku. Na kyselých půdách (ph pod 5,5) lze doporučit zapravit do půdy mletý vápenec společně se zralým kompostem (10 kg mletého vápence a 500 litrů kompostu na 100 m 2 ). Opakovaně se potvrdilo, že se hodnota půdy při pravidelném hnojení kompostem sama o sobě posune k neutrálnímu rozmezí. Kompost obsahuje zpravidla dostatek vápníku z kuchyňských odpadů, dřevěného popele aj. Rohová, kostní a krevní moučka Tyto přísady lze používat v případě potřeby k vyrovnání živin, přičemž kostní moučka obsahuje poměrně hodně fosforu a rohová a krevní moučka poměrně hodně dusíku. V praxi se tyto látky téměř nepoužívají, protože jsou většinou příliš drahé. 31

3.2.2 Přípravky ke kompostování Pod pojmem přípravky ke kompostování" rozumíme přísady, které mají proces tlení urychlit a pomoci překonat potíže při kompostování. Přidávají se do kompostu většinou ve velmi malém množství (20 až 30 g na t). Jedná se o dva druhy: a) preparáty z bylin, b) očkovací látky. Jako základní pravidlo platí, že lze bez jakéhokoliv přípravku vyrobit dobrý kompost! Stále se však objevují na trhu zázračné přípravky". Nelze však nikdy vyloučit, že některý by mohl být účinný. Proto platí druhá zásada: Kompostovat bychom měli bez jakékoliv přísady tak dlouho, až plně zvládneme tlení daného materiálu, až tedy budeme pravidelně vyrábět dobrý kompost. Teprve potom bychom měli zkusit, zda některým z doporučovaných přípravků lze docílit dodatečný příznivý efekt. Preparáty z bylin Tyto preparáty se zhotovují v biologicko-dynamickém systému hospodaření (jedna z hlavních metod alternativního zemědělství a zahrádkářství) podle velmi speciálního postupu z bylin řebříčku obecného, heřmánku, kopřivy dvoudomé, pampelišky a kozlíku lékařského a z dubové kůry. Přitom se očekává následující působení: menší ztráty dusíku, zabránění hnilobě, příznivé tlení, a tím lepší konečný produkt. Odborníci však účinnost těchto prostředků silně zpochybňují. Očkovací látky - startéry kompostování Očkovací látky a startéry kompostování obsahují určité bakterie a kmeny hub, které mají urychlit, respektive podpořit, tlení a tvorbu humusu. Řada autorů (například Dunst, G.: Kompostierung) se snažila prokázat účinnost těchto preparátů. Nezjistili však žádné rozdíly mezi variantami s bakteriemi a bez nich. Proto se staví velmi skepticky vůči nim. Přesto je však zajímavé, 32

že se například v Rakousku stále prodává velké množství těchto startérů a zemědělci stále potvrzují jejich účinnost. To lze vysvětlit tím, že preparát má s jistotou přinejmenším psychologický" vliv na uživatele! Kdo očkuje bakterie do kompostu, ten se aspoň teoreticky zabýval již kompostováním. Očkování je zpravidla poměrně nákladné, a proto se snaží vytvořit použitým bakteriím ve skutečnosti nejlepší životní podmínky. Velmi přesně kontroluje a upravuje proces tlení a tomu ovšem odpovídá dobrý výsledek. Někteří lidé jsou schopni ihned zkoumat příčiny velkého úspěchu - byly to přidané bakterie nebo optimální podmínky procesu kompostování? Je třeba ještě jednou zdůraznit, že názory o účinnosti preparátů z bylin a očkovacích látek jsou mezi odborníky velmi často protichůdné. Nelze však vyloučit, že by některý z těchto preparátů mohl mít určitou účinnost. Preparáty z bylin a očkovací látky nejsou pro kompostování bezpodmínečně nutné! Kdo je na pochybách, ten by se měl nejdříve naučit kompostovat bez těchto přísad a teprve potom založit dva srovnatelné komposty - jeden s očkováním a druhý bez očkování. Neboť jen ten, kdo dobře ovládá kompostování, může také určit, jaký výsledek lze docílit tímto dodatečným opatřením. 3.3 Nářadí pro kompostování K vybavení každé zahrady patří čtyřhroté vidle, které používáme k manipulaci s veškerým materiálem ke kompostování, jak s kuchyňskými nebo zahradními odpady, tak i s chlévským hnojem. Dále sem patří lopata, jako se používá ve stavebnictví - zašpičatělá. Je nejvhodnější k přidávání půdy do materiálu, k promíchání a překopání. Pro větší zahradu je nezbytností kolečko, pokud možno s pozinkovanou korbou a s bantamovým kolem. Naproti tomu lze na menších pozemcích mnoho vykonat i s koši a vědry. Ruční krycí materiál může na místě kompostování mnohé ulehčit a zlepšit. Před lety používali zahradníci k tomuto účelu rohože ze slámy, které si sami zhotovovali. Dnes kutil tuto možnost už nemá. Dostupná sláma je 33

příliš krátká kvůli sklizni obilnin kombajny. Kdo nechce používat perforované fólie z polyetylénu, tomu se nabízejí rohože z rákosu. 3.3.1 Drtiče zahradního odpadu Jejich obstarání přichází v úvahu pro intenzivně obhospodařované velké zahrady a zahrádkové osady, ne však pro menší zahrady u domu. Jsou vhodné ke zpracování větví, košťálů, zbytků po řezu živých plotů aj., které lze rozdrtit na částice dlouhé asi 3 až 5 cm. To vede ke zvětšení povrchu materiálu, takže bakterie, houby, červi a brouci ho mohou snadněji rozkládat. Výsledkem je podstatně rychlejší tlení při menší potřebě prostoru. Přiměřeně tomu lze založit i menší kompost nebo naplnit menší kompostér. Těmito zařízeními bychom neměli drtit listy salátu, košťálovin a podobné vodnaté a na bílkoviny bohaté kuchyňské odpady, protože bychom získali pouze mazlavou hmotu se sklonem k nežádoucí hnilobě. Drtič zahradního odpadu tvoří plnící násypka, rotující nože, elektrický nebo benzinový motor a odhazovací koncovky (obr. 7). Menší typy s elektromotorem kolem 1 kw dokážou drtit větve do průměru 25 mm, větší s motorem kolem 2 kw rozsekávají větve až do průměru 40 mm. Pro odlehlé zahrady bez připojení elektrického proudu přicházejí v úvahu drtiče na benzinový pohon. Při práci je třeba dbát na bezpečnost: Vždy používat ochranné pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu sluchu (i když stroj pracuje tiše). Drtič musí stát vždy na pevném podkladě, nejlépe na místě s dlažbou nebo asfaltem (proti skluzu). Před údržbou elektrického drtiče nutno vždy vytáhnout šňůru ze zásuvky. Nenechat pracovat u tohoto nebezpečného nářadí děti do 16 let. Abychom dosáhli dobrého výsledku, potřebujeme čas a hodně trpělivosti. Není možné cpát do drtiče náruče plné křovin, jak je to na některých prospektech zobrazeno. Spíše musíme při plnění drceným materiálem postupovat obezřetně, abychom předešli ucpání přístroje. Práci lze kromě toho ulehčit, když střídavě dáváme větve, hnůj králíků, namočený papír aj., tak dosáhneme již při drcení promíchání materiálu. Hrubší, dřevnaté části 34

zkypří kompostovaný materiál, což je prospěšné pro tlení a zabraňuje hnilobnému procesu. Dosud nebylo uvedeno, že se čerstvé, ještě zelené větve lehčeji zpracovávají a s menší hlučností. V Německu je řada podnikatelů s velkými drtiči, kteří zpracují za úplatu během několika hodin hory větví až do síly ruky. Stejné platí pro velké zahradnické společnosti, které jejich členům tato zařízení zapůjčují za poplatek. Obr. 7 Drtič zahradního odpadu ulehčuje značně práci při kompostování 35