Zeleň svoji zahradu či jiný pozemek jako ekosystém, který slouží nejen nám a našim potřebám, ale k jehož fungování je nutná široká paleta rostlin a živočichů, pro které tvoří důležité útočiště. Ohleduplné zacházení se všemi obyvateli zahrady tak samozřejmě patří k zásadám dobré péče o zahradu. Dobře fungující ekosystém je schopný se o sebe starat sám, tato filozofie tedy šetří nejen životní prostředí, ale i spoustu času a peněz. Mezi obyvatele zahrady určitě patří ptáci. Pokud jim na vhodná místa vyvěsíme odpovídající budky, odvděčí se nám nejen zpěvem, ale i sběrem hmyzu. Známým zvířátkem, které hodně pomáhá naší zahradě, je i žížala, která kypří a provdušňuje půdu, případně i kompost. Máme-li možnost, vybudujeme malé zahradní jezírko. Mimo toho, že nám jezírko bude dělat parádu, zlepšíme v zahrádce mikroklima a zároveň z něj můžeme čerpat zachycenou dešťovou vodu. Jezírko také dobře poslouží jako zdroj vody pro naše zvířecí miláčky, kteří se na zahradě pohybují. ZELEŇChápejme
Správný postup při kácení zeleně stromy rostou uprostřed měst a obcí a jsou zde nenahraditelnými ostrůvky zeleně a často jedinými místy, kde si člověk může odpočinout. Příznivé působení velkých stromů je všeobecně známé vytvářejí kyslík a spotřebovávají oxid uhličitý, zvyšují vzdušnou vlhkost, zachycují prach, poskytují stín a působí jako ochrana proti hluku. Ovšem také strom stárne a se stářím přicházejí různé neduhy, následkem kterých mohou stromy ohrožovat okolí. Zdánlivě nejjednodušším řešením je takový strom pokácet. S motorovou pilou to netrvá příliš dlouho. Často se při tom zapomene, jak dlouho bude trvat, než za něj vyroste náhrada. Kácení stromů rostoucích mimo les je proto omezeno zákonem. Kácení by podle něj mělo probíhat v době vegetačního klidu od listopadu do poloviny března. Ve většině případů musí ke kácení vydat povolení obecní nebo městský úřad, a to na základě řádně zdůvodněné písemné žádosti. O povolení ke kácení může požádat vlastník pozemku nebo nájemce pozemku (vlastník s tím ovšem musí souhlasit). Nejčastějším zdůvodněním pro kácení stromů bývá, že strom hrozí pádem ZELEŇMnohé nebo stíní okna domů. V mnoha případech je tomu proto, že se o takový strom po dlouhou dobu nikdo nestaral. Vhodnou péčí lze pokácení stromu zabránit, a uchovat tak jeho jedinečnou hodnotu. Nejdříve je možné strom jen prořezat, aby se odlehčil, a zabránilo se tak vylomení větví. Nakloněné zdravé kmeny lze zajistit úvazy, aby se případně zabránilo jejich pádu. Samotné kácení stromu je vysoce riziková činnost, obzvlášť pokud se jedná o stromy suché nebo poškozené hnilobou. Kácení mezi domy, v blízkosti elektrického vedení nebo na místech, kde nelze úplně zabránit přístupu veřejnosti či vyloučit provoz, je práce pro profesionála. Zopakujme si, že na pozemcích právnických osob je třeba pro kácení mít vždy povolení, bez ohledu na rozměr dřevin. Zesílenou ochranu požívají tzv. památné stromy. Památné stromy bývají často domněle či historicky spjaté se slavnými okamžiky českých dějin, se slavnými osobnostmi nebo lidovými příběhy. Tyto stromy je zakázáno nejenom poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji, ale také jejich ošetřování musí být prováděno se souhlasem orgánu, který ochranu vyhlásil. Kolem památného stromu může být vymezeno tzv. ochranné pásmo, které tyto stromy chrání před nepříznivými vlivy z okolí, např. zemními pracemi narušujícími kořenový systém. V tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost, například výstavba, terénní úpravy, odvodňování a další.
Údržba travnatých ploch na soukromých pozemcích V každé zahradě jsou oblasti, v nichž se tráva seká nakrátko: místa ke grilování, plochy ke hraní, cestičky a podobně. Pro tyto oblasti je rozmanitý bylinný trávník pestrou alternativou místo monotónního tzv. anglického trávníku. Pro vyvážený ekosystém je důležité, abychom alespoň na části pozemku ponechali květinovou louku. Plané květiny jsou základním potravním zdrojem pro mnoho původních živočišných druhů. Existuje řada možností, jak do struktury zahrady začlenit pestrý palouk, od velké klasické louky až po malé ostrůvky lučních květin v trávníku. Při údržbě zeleně na svých pozemcích bychom se i za cenu větší námahy mohli vyhnout použití nejrůznějších motorových sekaček, křovinořezů a podobných zahradních strojů a naučit se používat kosu. Kosa dokáže nejen posekat trávník stejně dobře jako sekačka, ale také si díky práci s ní slušně procvičíme zádové svaly, které má většina z nás ochablé. Ušetříme tak nejen mnoho peněz za elektřinu či benzín, ale také nebudeme sebe a své okolí obtěžovat hlukem a zbytečně znečišťovat ovzduší ve svém bydlišti či místě rekreace. Pokud se přesto pro sekačku rozhodneme, zvolme alespoň šetrnější tzv. lištové sekačky s nižšími pojezdovými rychlostmi a možností nastavit výšku drnu nad 10 cm, které poskytnou živočichům větší možnost ukrýt se či utéct. Začneme-li sekat od středu ke kraji, umožníme živočichům postupně se stahovat do vyšší okolní trávy. Vhodné je omezit sekání po dešti, kdy je větší výskyt obojživelníků. S příchodem jara se někteří zahrádkáři vrhají na jarní úklid po svém. Namísto pracnějšího vyhrabání staré trávy a jejího kompostování volí jednodušší vypalování. Pomineme-li nebezpečí vzniku požáru, je třeba uvědomit si, jakým způsobem ohrožuje tento úklid přírodu. Žár, který při hoření trávy vzniká, způsobí zničení většiny vývojových stádií hmyzu, kouřové zplodiny ohrožují živočichy zdržuijící se na stromech a keřích až do výšky tří metrů. Na vypalování trávy doplácejí i chránění čmeláci, kteří přezimují v mělkých myších dírách. Negativní dopad vypalování trav se netýká pouze živočichů, ale také rostlinných společenstev a půdních mikroorganizmů. Někteří zahrádkáři se domnívají, že popel, který takto vznikne, je dobrým hnojivem, a že tím naopak obohatí půdu o živiny. Popel je však velmi často rozfoukán větrem nebo jej splaví déšť, takže se potřebné živiny do půdy stejně nedostanou. Ve všech ohledech je lepším způsobem ponechání staré trávy, která se rozloží. Živiny se pak pozvolna uvolňují a navíc obohatí půdu o velmi důležitou organickou složku. Aby trávník dobře vypadal, je nejlepší trávu vyhrabat a zkompostovat.
Likvidace biologického materiálu ze zahrad Proč hnojit drahými chemickými hnojivy, když na každé zahradě najdeme mnoho přírodních surovin vhodných na kompost, který je ideální pro hnojení? Listí a stará tráva jsou dvě základní suroviny, ze kterých lze udělat kvalitní kompost. Proto spadané listí ze zdravých stromů nepálíme (což je mimochodem zakázané a navíc i zdraví škodlivé!), ale hodíme na kompost. Ještě lepší je nechat ho ležet na záhonech, kde vytváří nejpřirozenější kryt půdy před zimou. V poslední době je zvykem starou trávu vypalovat. Ale proč, když ji můžeme využít při mulčování nebo jako podestýlku pro domácí zvířata a lze ji samozřejmě i kompostovat. Kompost zakládáme ve stínu, někde v koutu zahrady, kde nám nebude překážet. Kompostovat můžeme trávu, listí, stonky, kořeny, seno, slámu, pomocné dřevo a kůru, hobliny, zbytky ovoce a zeleniny, řezané květiny, čajové sáčky, kávové filtry a sedlinu, vlněné zbytky, malé kousky papíru, papírové sáčky a ubrousky, peří, chlupy, celulózu, dřevěný popel aj. Vrstvy kompostu vždy dobře promícháme a provzdušníme, aby v hromadě byl dostatek kyslíku. Ten spotřebovávají mikroorganismy při rozkladu vámi nahromaděného biologického odpadu na humusoidní látky. Pokud nemáme pro kompost využití nebo si vlastní nemůžeme založit, můžeme biologický odpad odkládat na komunitní kompostoviště či kompostér (pokud je v obci zřízen), do kontejnerů na biodpad nebo odvézt do sběrného dvora. Komunitní kompost můžeme založit s několika sousedy, kteří budou ochotni se dohodnout na jeho vhodném umístění. Vždy je třeba umístit na kompostér či kompostoviště informaci, co lze do kompostu dávat a co tam naopak nepatří, aby nedošlo k znehodnocení kompostu.
Používání hnojiv, herbicidů a pesticidů Nejlepším hnojivem je kompost. Umělá hnojiva a i další přípravky používané na zahradách obsahují látky, které mohou poškozovat člověka i životní prostředí. Chceme-li mít tedy zdravou zahrádku i ovoce a zeleninu, kterou nám vyplodí, snadno si poradíme i přírodní cestou. Proti hmyzím škůdcům můžeme použít postřiky ze silnějších výluhů kopřiv, ořechového listí, přesličky nebo rebarbory. Na mšice platí také poprašování napadených rostlin jemným dřevěným popelem. Fytoterapie je významným pomocníkem v boji proti chorobám a škůdcům, je účinná a šetří zdraví i peněženku. Jedná se o metodu, při níž se pěstované rostliny pomocí výluhů, odvarů a nálevů z různých rostlin zbavují škůdců a chorob a posiluje se jejich zdravotní stav a odolnost. Tak například odvar z přesličky rolní působí proti padlí, monilióze, mšicím, roztočům a proti houbovým chorobám jahodníku a brambor. Běláska zelného odpuzuje výluh ze šalvěje, vratiče, rozmarýny, kopru, mateřídoušky, máty peprné a rajčete. Výluhem ze saturejky, levandule, lichořeřišnice, vratiče a kopřivy zase odpudíte mšice. Proti mravencům se osvědčil neředěný nálev nebo odvar z levandule, majoránky, mateřídoušky a kapradí. Slimáci zase nemají rádi česnek, cibuli, lichořeřišnici, šalvěj, hořčici rolní a mateřídoušku. Další metodou je mechanický boj s chorobami a škůdci tedy ruční sběr a ničení škůdců. Dodržování dostatečně velkých vzdálenosti mezi řádky zeleniny vám pak umožní lepší přístup k jednotlivým rostlinám. Na ochranu dozrávajícího ovoce je pak dobré zavěšovat na stromy plastové lahve naplněné sladkou tekutinou nebo pivem. Hmyzí škůdce snědí jejich přirození hmyzí a ptačí predátoři, plevel bude utlačen bujnými trvalkami a mulčem, a v chytře kombinované zeleninové zahrádce pro něj nezbude moc místa. Majitel takovéto zahrádky si může vybrat mezi odpočinkem ve stínu krásných stromů, nebo pomáháním přírodě na své zahrádce k ještě větší dokonalosti, neboť dobře založená ekozahrada, po pár letech od založení, uvítá vaši pomoc jen pokud ji nabídnete rádi a dobrovolně. Necháte za sebe většinu času pracovat přírodní zákony pracují totiž rády, zdarma a elegantně.