Požár v Göteborgu v noci z 29. na 30. října 1998 (zpráva KAMEDO č. 75) Zprávy KAMEDO jsou publikovány švédskou expertní skupinou zaměřenou na medicínu katastrof, pracující při švédském ministerstvu zdravotnictví a sociální péče. Experti jako pozorovatelé studují medicínské, psychologické, organizační a sociální aspekty katastrof. Výsledky sledování se zdůrazněním získaných zkušeností jsou zveřejněny ve zprávách. Požár Pozdě večer 29. 10. 1998 vypukl požár v prostorách Makedonské asociace ve čtvrti Hisingen v Göteborgu. Oheň později změnil směr a šířil se nekontrolovatelně. Tento večer probíhala v budově hojně navštívená diskotéka. V době vzniku požáru zde bylo asi 390 mladých lidí, řada z nich z emigrantských rodin. Oheň vznikl u nouzového východu a velmi rychle se šířil. Mezi mládeží, která se snažila dostat ven z budovy, vznikla panika. Jediný východ byl brzy ucpán kolabujícími mladými lidmi. Někteří se snažili utéci okny, jejichž spodní část byla asi 2,2 m vysoko. Z některých oken bylo možno přeskočit na střechu vedlejší nižší budovy. Bohužel právě tato okna nejdříve zachvátil oheň. Někteří z těch, kteří přežili, dokázali uniknout z oken v nižším patře tak, že vyskočili nebo byli vystrčeni dolů na ulici 6 m hluboko. Záchranné operace První nouzové volání mobilním telefonem, oznamující požár do operačního střediska záchranné služby (č. 112), bylo zaznamenáno v 23.42. První jednotka hasičů byla vyslána na místo během 3 minut. Vzápětí následovaly vozy záchranné služby (běžná péče a intenzivní péče), a bylo informováno policejní velitelství. Operační středisko vyslalo na místo také lékařský tým z nemocnice Östra. O málo později byly uvedeny do pohotovosti urgentní příjmy nemocnic Sahlgrenska, Mölndal a Kungälv. Po přijetí dalších zpráv z místa požáru byl vyhlášen vyšší stupeň poplachu a na místo byly vyslány další hasičské jednotky a osádky záchranné služby. První jednotka dorazila k požáru asi za 6 minut od přijetí výzvy operačním střediskem. Na místě byl naprostý chaos. Prostory před budovou byly zaplněny sténajícími mladými lidmi, kteří tak zabraňovali vjezdu hasičských vozidel. Lidé skákali z oken. Prvním úkolem bylo zachraňovat životy. Hasiči se snažili dostat se do budovy dveřmi i okny. Lidé, kteří byli hasiči vyproštěni v prvé fázi zásahu, utrpěli mírnou otravu kouřem a lehká poranění. Otrava u většiny postižených, kteří byli zachráněni později, byla závažná, pacienti upadli do bezvědomí a měli více či méně těžké popáleniny. Podle odhadů bylo v době požáru v budově asi 390 osob. Asi 260 z nich se dostalo z budovy dříve, než dorazily záchranné složky. Zhruba 150 z nich se přiotrávilo kouřem nebo mělo jiná poranění a byli odvezeni do nemocnic. Ze 120 dalších lidí, kteří byli stále v budově, vyprostili 1
asi polovinu ven hasiči v ochranných oblecích. Deset z nich na svá poranění zemřelo. Celkem při požáru zemřelo 63 mladých lidí a 213 bylo hospitalizováno. V prvních hodinách zasahovalo u požáru 50 hasičů a 19 policejních osádek (42 policistů). Měli tři hlavní úkoly: záchranu životů, uzavření prostoru a dohled na shromaždišti postižených. Jakmile byl požár uhašen, převzala na místě neštěstí velení policie. Zásah záchranné služby V prvé fázi byly na místo vyslány dva vozy, z toho jeden pro intenzivní péči. Celkem při záchranné akci zasahovalo 16 sanitek, dvě z nich pro IP. První sanitka přijela na místo ve 23.50, první vozidlo pro IP ve 23.53. Toto vozidlo bylo poté řídicím stanovištěm záchranné služby na místě. První provizorní obvaziště bylo vytvořeno u stěny budovy. Pokusy provádět třídění a vypisovat třídicí karty se ukázaly jako neúspěšné, protože na místě vládl naprostý zmatek. Nálada u řídicího stanoviště byla někdy vzrušená. U řady pacientů šlo nejprve o lehká inhalační postižení u těch, kteří se dostali z budovy sami východem nebo okny. Teprve později, jakmile hasiči uvolnili východ z budovy, vyprostili pacienty s těžkým inhalačním postižením a popáleninami. Mnoho hasičů se zdravotnickým výcvikem se střídalo v roli hasiče a zdravotníka. Lékařská péče na místě neštěstí Sloužící lékař na telefonu v Göteborgu (město se službou lékaře na telefonu) dorazil k požáru už před půlnocí. Asi po půlhodině přijel zdravotnický tým s lékařem z nemocnice Östra. U vytvořeného obvaziště postupně přibývala vozidla. Vůbec nebyl určen lékařský velitel na místě neštěstí. Tým z nemocnice Sahlgrenska a další z nemocnice Mölndal dorazily na místo pozdě, když už zde nebyli pacienti. Obecně vzato byla první pomoc poskytnuta hned zpočátku zaměřena zvláště na uvolnění dýchacích cest a pacienti byli převezeni co nejrychleji do nemocnice. Méně závažné případy byly shromážděny ve skupinách a byl jim podán kyslík, kterého však nebyl dostatek. Jakmile byli vyproštěni těžce poranění, byly prováděny složitější postupy jako intubace a kardiopulmonární resuscitace, bohužel však neúspěšná. Pacientům s těžkými popáleninami byly podávány intravenózní roztoky. Jiné specifické ošetření prováděno nebylo. Celkem 213 pacientů bylo převezeno do nemocnic, z toho 85 vozy záchranné služby. Ostatní tam byli dopraveni autobusy, taxíky a soukromými vozidly. Během záchranných prací byli záchranáři i zdravotníci vystaveni slovním útokům a v několika případech také násilí (kopance, údery pěstí). Utrpěli přitom odřeniny a v jednom případě i zlomeninu žeber. Útočníci si tím většinou chtěli prosadit přednostní ošetření svých blízkých. Byl hlášen i případ, kdy bylo zdravotníkům bráněno, aby přerušili resuscitaci (CPR), přestože vysvětlovali, že již není naděje na úspěch. 2
Během noci bylo rozhodnuto, že sanitky budou využity pro transport zemřelých do márnice v nemocnici Sahlgrenska. Poslední tělo tam bylo předáno v 8 hodin ráno. Většina zemřelých na místě neštěstí utrpěla více či méně závažné popáleniny, ale nejčastější příčinou úmrtí byla otrava oxidem uhelnatým. Řada zemřelých měla také v krvi vysoké hladiny kyanidu, který sám již mohl být příčinou úmrtí. Záchranné práce v nemocnici Jedním z nejdůležitějších úkolů v nemocnici Sahlgrenska bylo nejprve oddělit pacienty od jejich příbuzných a přátel a pak lehce raněné od těžkých případů. Kolem 2 hod. v noci bylo v této nemocnici přijato 48 pacientů. Příval pacientů do nemocnice Östra byl tak rychlý a početný, že veškeré ošetření bylo nutno provádět v režimu urgentního třídění. Do nemocnic v regionu Göteborg bylo přijato 150 pacientů, 74 z nich si nejprve vyžádalo léčbu na jednotce intenzivní péče (ARO). Pro velký počet pacientů bylo mnoho z nich ošetřováno pro inhalaci kouře a popáleniny také na standardních odděleních, nikoli na chirurgických nebo intenzivních lůžkách, kterých byl nedostatek. Dalších 63 pacientů bylo ošetřeno pouze ambulantně. Pět pacientů se dále dostavilo do zdravotnického zařízení během prvních 24 hodin po požáru. Ve čtvrtek 31. 10. 1998 v 18 hod. bylo ještě hospitalizováno ve 4 nemocnicích akutní péče v Göteborgu a okolí 63 pacientů (nemocnice Sahlgrenska, Östra, Mölndal a Kungälv). Na jednotkách intenzivní péče (ARO) se léčilo 22 z nich. Po poskytnutí první odborné péče v nemocnicích v Göteborgu bylo 13 pacientů transportováno do popáleninových jednotek jinde ve Švédsku a Norsku (univerzitní nemocnice Uppsala, nemocnice Karolinska ve Stockholmu, Všeobecná nemocnice Malmö a nemocnice Haukeland v norském Bergenu). V pondělí 2. 11. 1998 byla vydána zpráva o úmrtí dvou pacientů (v Bergenu a v nemocnici Sahlgrenska). Dva týdny po katastrofě bylo stále hospitalizováno 26 pacientů, 14 v Göteborgu a dalších 12 jinde ve Švédsku. Poslední pacient byl propuštěn z nemocnice v Göteborgu 13. 4. 1999. Operační středisko po vyhlášení poplachu předalo do nemocnic informace na urgentní příjmy. Nebylo však možné přesně určit, jak se tam informace dostala, kdy se to stalo a kdo ji v nemocnici přijímal. Je jasné, že zpočátku nebyla sdělena správná informace o rozsahu neštěstí, přesném místě ani o vývoji situace. V různých nemocnicích byly zvoleny rozdílné postupy. Pouze nemocnice Kungälv vyhlásila poplach, ostatní tři göteborské nemocnice to neučinily. Těla 63 obětí byla převezena do márnice v nemocnici Sahlgrenska. Zde bylo prováděno policejní vyšetřování, popis obětí, policejní identifikace, poslední možnost pro příbuzné vidět své blízké, omytí těl a uložení do rakví. Znamenalo to více než 250 návštěv jednotlivých příbuzných nebo skupin v márnici během 7 dní. Forenzní vyšetření bylo prováděno na pitevně v nemocnici Sahlgrenska. 3
Psychosociální péče Brzy bylo jasné, že bude nutno zapojit do péče v nemocnicích skupinu pro psychosociální pomoc při katastrofě. Bylo rozhodnuto, že přednostně bude třeba tuto pomoc poskytnout poraněným i neporaněným obětem katastrofy i příbuzným zemřelých při identifikaci těl a loučení se s mrtvými. Složitým úkolem bylo koordinovat tuto pomoc s představiteli různých náboženských skupin a humanitárních organizací. Vznikly obavy, že multikulturní složení postižených bude představovat problém. Společnost ve Švédsku si však dovede s podobnými problémy poradit. Problémem však byl velký počet mladých postižených lidí. Navíc se projevily kulturní rozdíly mezi starší a mladší generací, také ohledně chování v situaci ztráty blízkých příbuzných či přátel. Významně se projevila soudržnost skupin mládeže při kolektivním držení smutku v počátečním období po katastrofě. Významnou částí péče o zemřelé mladé lidi muslimského vyznání bylo rituální omytí. Osvědčila se spolupráce patologů s muslimskými duchovními. Přestože muslimská tradice předepisuje pohřeb co nejdříve po úmrtí, příbuzní pochopili, že v tomto případě je odklad nutný. Úřady města Göteborgu pomohly službou tlumočníka a poskytly rodinám postižených také finanční pomoc. To umožnilo příbuzným v zahraničí přicestovat navštívit poraněné nebo účastnit se pohřbu. Městský úřad také hradil náklady za telefonní hovory s příbuznými. Psychosociální péče po požáru probíhala ve spolupráci zdravotníků, městského úřadu a dalších organizací, vč. imigrantů. Muslimští, katoličtí i makedonští duchovní a představitelé různých organizací s politickými i kulturními kořeny spjatými s imigranty se podíleli na psychosociální pomoci v nemocnici Sahlgrenska v prvním období po katastrofě. Také švédská církev hrála při pomoci důležitou roli v nemocnicích i v obcích v okolí města. Podpůrná muslimská akce byla zahájena ve škole Hammarkullens jen málo hodin po požáru. Tito dobrovolníci se také podíleli na hromadném rozloučení po katastrofě. Řada úkolů se objevila také ve spojitosti se sdělovacími prostředky. Hlavním později diskutovaným tématem byl vztah mezi centrální krizovou komunikací a narušení, která se projeví v multikulturní společnosti. V několika studiích se také upozorňovalo na problémy žurnalistiky při katastrofě. Poučení a zkušenosti Záchranné složky, zdravotníci na místě i v nemocnici pracovali v této složité situaci dobře. Zpočátku byly zdravotnické zdroje naprosto nedostačující k tomu, aby mohla být poskytována odpovídající lékařská péče, provedeno třídění a transport tak velkého počtu pacientů. Proto v prvé fázi vznikl na místě chaos, kterému patrně nebylo možné zabránit. 4
Později díky příchodu dalších zdravotníků a záchranářů bylo možno zřídit obvaziště. Vytvoření tohoto pracoviště je velmi důležité, musí k tomu být ale podmínky, tedy dostatek personálu a vybavení. Je třeba optimalizovat postupy při organizaci zdravotní péče na místě neštěstí. Instrukce dané pro vyslání osádek záchranné služby a určení lékařského velitele musí mít vysokou prioritu. Lékařský velitel na místě nebyl určen. Jeho osoba na místě má však zásadní význam nejen pro součinnost práce více osádek, ale hlavně proto, že tento velitel by měl ovládat problematiku organizace záchranných prací na místě hromadného neštěstí. Speciálně vycvičení lékaři pro tuto funkci mohou mít službu na telefonu. Významné pro průběh záchranných prací je také to, že lékařský velitel nese odpovědnost za zdravotní péči na místě neštěstí, kterou tím snímá z dalšího personálu. Pokud záchranná služba takto vyškoleného lékaře nemá nebo není v dané situaci dostupný, přebírá velení nejzkušenější z přítomných zdravotníků. Lékaři pracující u záchranné služby by měli být obeznámeni s problematikou organizace zdravotní péče na místě neštěstí dříve, než u této služby začnou pracovat. Při péči o postižené po požáru bylo nutné poskytovat kyslíkovou terapii lehce i těžce postiženým, kteří se nadýchali zplodin při požáru, zvláště oxidu uhelnatého. Nehledě na terapeutický dopad podání kyslíku, tato péče měla uklidňující vliv na řadu pacientů. Při péči po požáru by proto mělo být vybavení pro kyslíkovou terapii široce dostupné. Otrava oxidem uhelnatým byla prokázána u většiny zemřelých. Koncentrace kyanidu v krvi téměř u všech zemřelých byla dostatečně vysoká pro vznik závažné otravy. Při péči o postižené při požáru uvnitř budovy je nutno myslet na riziko intoxikace kyanidy a mít možnost podat co nejdříve příslušné antidotum. Osoby, u kterých nastala srdeční zástava při evakuaci z hořící budovy a mají jasné příznaky otravy kyanidem a oxidem uhelnatým (saze v dýchacích cestách), patrně obdržely letální koncentraci jednoho nebo obou těchto plynů. Naděje na úspěšnou kardiopulmonární resuscitaci je zde velmi nízká a při hromadném výskytu postižených je třeba dát přednost péči o pacienty s funkčním krevním oběhem. Při velkém počtu těžce i lehce postižených pacientů je třeba maximálně využít transport sanitními vozidly. Při jejich nedostatku musí být využity pro několik pacientů současně, a autobusy, taxi a soukromá vozidla mohou převážet do nemocnic lehce postižené pacienty. Ve větších nemocnicích nebyl vyhlášen stav pohotovosti, což byla chyba. Dle zkušeností z jiných hromadných neštěstí se často v nemocnicích s vyhlášením pohotovosti váhá. Je však lépe vyhlásit pohotovost i zbytečně a později ji odvolat, než tak učinit příliš pozdě. Obavy z možných ekonomických dopadů nesmí bránit ve vyhlášení pohotovosti. 5
Práce a postupy prováděné po katastrofě v márnicích a na pitevnách mají být zahrnuty do traumatologických plánů a pracovníci těchto oddělení by měli být přivolatelní. Spolupráce v této oblasti usnadní i situaci při katastrofách s velkým počtem obětí na životech. Také by měly být navázány kontakty s duchovními a dalšími institucemi v této oblasti a uvedeny v traumatologických plánech. Psychosociální péče byla využita ve velkém rozsahu, šlo o pomoc skupin pro psychologickou péči při katastrofě (PKL) a psychologů pro pomoc při katastrofě v rámci komunity (POSOM). Multikulturní složení postižených a to, že náleželi k různým náboženstvím, znamenalo pro tyto služby další složité úkoly. Je třeba s touto problematikou počítat i do budoucna. Zdravotní péče na místě požáru byla komplikována občasnými výhrůžkami, nebo dokonce násilím vůči zdravotníkům. Jedním z hlavních úkolů lékařského velitele na místě neštěstí je zajistit, aby zdravotnický personál při poskytování péče nebyl zraněn. Rozhodnutí zajistit chráněná místa musí být učiněno co nejdříve ve spolupráci s policií po konzultaci lékařského a policejního velitele na místě neštěstí. Oddělení pro bezpečnost v nemocnicích musí připravit postupy, jak zvládnout nával příbuzných v případě katastrofy. Je také na zvážení, zda vyhlásit zákaz používání mobilních telefonů ve švédských nemocnicích nebo zda jej jen omezit na jednotky intenzivní péče a podobná oddělení s citlivým technickým vybavením. Řídicí organizace musí podrobně znát pravidla pro zacházení s důvěrnými informacemi. To platí nejen pro ochranu osobnosti a osobních údajů, ale i pro situace, kdy je nutno důvěrnost údajů natolik striktně nedodržovat. Je proto důležité mít přístup k právní expertíze ohledně postupu v mimořádné situaci, aby bylo možno se správně rozhodnout i z tohoto hlediska. Je důležité, aby novináři a fotografové byli vyškoleni v problematice novinářské práce při katastrofě a psychologie při katastrofě. Mělo by velký význam, kdyby toto vzdělávání bylo zahrnuto do osnov státních vysokých škol příslušného zaměření. 6