Výbor ZO CZS MARTAGON:

L i I i á r - informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace pestitelu lilií za CZS Martagon - c. 3/200I Výbor ZO CZS MARTAGON: predseda: místopredseda: jednatel: hospodár: výstavy: clenové výboru: redaktor Liliáre: korespondenci zasílejte: príspevky do Liliáre, reklamace zpravodaje: Ing. Stanislav Ševcík Ing. Jaroslav Simandl Ing. Petr Šrutka Milan Michal Jirí Hloušek Jirí Kovár, Ing. Jirí Svoboda Dr. Karel Vereš Ing. Petr Šrutka Katedra ochrany lesu Kamýcká 129 165216 Praha 6, Suchdol Dr. Karel Vereš Mochovská 33 198 00 Praha 9 Hloubetín I Obsah: Úvodník (Karel Vereš) Lilie, lidé a léta III. (Karel Vereš) Jarovizace (Reg A. Gallop) Nové ceské odrudy lilií - V (Bretislav Miculka) Jak jsem se ucil pestovat orientální hybridy (Tomáš Sehnoutka) Jak to bylo a jak jsme na tom - rozhovor... (Karel Vereš) Flora Olomouc 2001 (J. Hloušek) Rakovník 2001 (Jaroslav Simandl) Zpráva z burzy semen 2001 (S. Hloušková) Recenze (Karel Vereš) 43 44 48 51 57 59 61 62 65 66 \

Vážení prátelé! Lilie už odkvetly, na sušších místech už zatahují martagony i asijské, pokud jsme opylovalí, mužeme sledovat jak se povedená krížení premenují v tioustnoucí a vztycené semeníky. Takže mužeme provést první letošní bilanci. Pocasí v žádném roce není takové, jak bychom si práli, ale to letošní zahrádkárum obecne nepreje. Jediným kladem, alespon v okolí Prahy, byl dostatek vláhy a díky tomu velký nárust zelené hmoty obecne od stromu až po lilíe a samozrejme i plevele. Co si ale skutecne za tech témer ctyricet let zahrádkarení nepamatuji, je až kalamitní výskyt všech možných plísnových chorob. Moníliosa na ovoci, americké padlí na angreštu, strupovitost na listech, plísen na ružích a samozrejme došlo i na lilie a to nejen s botrytidou. Pokud jde o moje porosty v zahrádkárské osade - tuto situací považují za jakýsi standard - botrytida postihla predevším, snad trochu proti ocekávání, moje asijské hybridy a méne ty cínské. Je to pozoruhodné proto, že podstatnou cást své sbírky jsem musel na podzim prestehovat do jíné zahrady, kde predtím lilie nebyly, a kde jsou záhony obou skupín nedaleko od sebe na vzdušném, otevreném stanovišti. Dále musím uvést, že jsem níkdy nemel tak castý výskyt toho celkového kolapsu lilie, zhnednuti celé rostliny od poupat až do cibule, který Americané oznacují "top down botrytis". O puvodci této choroby se nyní vedou spory, podle nekterých je to Rhizoctonía, prítel Šrutka mi ríkal, že muže jít o Pythium. At je to cokoli, každý den jsem v cervnu a do poloviny cervence vyrýval další lilii a opet, byly to den asijské hybridy. V drívejších letech to bylo za celou sezónu nekolik rostlin, letos desítky, v nové výsadbe, na novém míste. Pokud jde o botrytidu, v uzavrenejším prostoru, a to je moje stará zahrada, se proti drívejším létum letos vyskytla i na nekterých orienpetech, které mám už dost huste narostlé a samozrejme na cinských hybridech v kontejnerech lonských výsevu. Tak po techto vzdycháních registrujme i to, že ty zdravé lilie pekne narostly, orienpety do dvou metru, rekordne na 215 cm nikoli LESLlE WOODRIFF, ale SILK ROAD, a že snad bude slušná sklizen nejen velkých cibulí, ale i semen. Teším se na podzimní setkání! Karel Vereš Pozvánka Podzimní clenská schuze se koná 13. ríjna (sobota) 2001,9,00. Místo: Botanický ústav PFKU, Praha 2, Benátská 2, II. p. Doprava: Metrem na Karlovo nám., pešky nekolik minut smer Nusle, neoo tramvajístejnýmsmeremjednu starnci. Program: Spolkovézáležitosti, Zprávyo výstavách,predávánícen, Podzemníburza cibulí, prodejvýpestku,tombola. Srdecnezve výbor. 43

Lilie, lidé a léta III. Karel Vereš V další cásti se budu venovat šlechtitelské cinnosti v naší organizaci. Již na zacátku sedmdesátých let probíhala mezi nekterými našimi cleny diskuse na vymezení pojmu pestitel, šlechtitel a dokonce i krížite\. Šlo vlastne o to, kdo má vetší zásluhu na daném výstavním exponátu. Bylo to dost pošetilé, ostatne brzy nás to také prestalo zajímat, protože konec koncu ten puvod se nekdy také obtížne dokazuje. Z mne dostupných pramenu mám zato, že prvním šlechtitelem lilií v Cechách byl zahradník Josef Marks z Horíc, který se po 11. svetové válce zabýval šlechtením. asijských a trubkovitých hybridu (registrovány jsou m.j. Marksova Ljuba, Marksovo Zlato, Marksuv Bronz.) Prvním profesionálním šlechtitelem v pravém slova smyslu se však stal Ing. Václav Jošt, který mel možnost v sedmdesátých letech vycházet už z mnohem lepšího, predevším severoamerického materiálu. Za druhého profesionála považuji Ing. Bretislava Miculku, který zacínal, tuším, o neco pozdeji, než prve jmenovaný. Oba jmenovaní vyšlechtili a registrovali desítky, predevším asijských hybridu, jejichž výcet ctenár muže nalézt v obou publikacích Ing. Miculky. Budiž mi tedy prominuto, že jejich práci zde nebudu hodnotit. Trvalo mi pár let, a myslím si, že nejen mne, než jsem na základe negativních zkušeností pochopil, že naše milované hybridy nejsou tak odolnými stálicemi jak si to myslíme. Až na výjimky (Connecticut King, Schellenbaum a nekteré jíné) to platí predevším pro asijské hybridy. Tím spíše mne tehdy, už nekdy v sedmdesátých letech prekvapil pan Josef Frajman výrokem "vysévat, vysévat" a k mému prekvapení mel na mysli práve ty asijské a nikoli trubkovité, které jsme tehdy získávali vetšinou jako semenáce. Pan Frajman mel nekolik velmi pekných asijských hybridu (Svetlana, Zuzana Frajmanová, Knežna, Libuše), vetšinou je však nestacil registrovat, mel nemocné srdce a už mu nezbylo casu dokoncit své plány. Byl to velmi laskavý clovek a jeho rady mne dovedly k poznání, že treba jen ze vzájemného krížení Connecticut hybridu lze získat zajímavé jedínce. Dalším již nežijícím šlechtitelem sedmdesátých let byl pan F. Doležal, který šlechtil trubkovité cínské hybridy. Jeho zásluhou byly v Praze asi poprvé, ješte v Jilské ulici, vystaveny mj. nazelenalé trubky. Bohužel pan Doležal žádné neregistroval a po jeho smrti se jeho pekné výpestky už nikde neobjevily. Pan Doležal byl v té dobe také pokladrúkem Martagonu. Zhruba do této generace, bohudík stále mezi námi, patrí prítel Boleslav Král, moravsko-ceský, nebot svou prízen rozdeluje mezi obe organizace, šlechtitel lilií. Z mnoha svých semenácu s výrazným podílem L. henryi registroval bohužel dosud jen Lucii, mnohé další však rostou nepojmenované u cetných našich clenu, hlavne však prítel Král neustále prínáší na schuze další a další porce semen z nových krížení. Videl jsem od nej na výstave také zajímavý tigrinum hybrid bez vyvinutých prašníku. Mám zato, že i prítel Král, podobne jako Frajman i Doležal prí lepším výchozím materiálu mohl dosáhnout výraznejších výsledku. Ctenáre jsem už na zacátku upozornil, že si nekladu za cíl psát kroniku celého ceského liliárstvi. Pokud jsem však zacal vyjmenovávat naše šlechtitele, nemohu vynechat prítele Karla Brauna, který patrí mezi mladší generaci. Je amatérským šlechtitelem pokud jde o souvislost s jeho obcanským povoláním, je ale dobrým 44

profesionálem, pokud jde o výsledky. Registroval již peknou rádku predevším asíjských hybridu, jeho triploidní Evina vyhrává ceny na cetných naších í zahranicních výstavách í jako exponát jiných pestitelu. V poslední dobe K. Braun prokázal, že to umí i s aureliány (napr. Uno, Brno). Jsem presvedcen, že K. Braun ješte nerekl poslední slovo. Zhruba do téže generace patrí i prítel Jirí Hloušek, amatér, ale šlechtitel s citlivou a štastnou rukou. Napr. jeho Lila Favorit nebo asijský hybrid Ceská Elita, jsou-li vystaveny, neodejdou bez ocenení. O 1. Hlouškovi platí co o K. Braunovi, jiste nerekl ješte poslední slovo, navíc oba jsou mi sympatictí i proto, že jako spolkovi funkcionári odvádejí rok co rok kus práce ve prospech jiných a ješte také proto, že Jirí stejne jako já ocení dobré pivo a pan Braun tak pekne tancí a to já už jen závistive mohl sledovat. Pak jsou ješte mezi námi další šlechtitelé, kterí se pro nedostatek casu dosud plne nemohli venovat této zábave. Výsledky se jím už rýsují, mají je na své zahrade, ale dosud neregistrují. Za všechny jmenuji B. Fridricha ze Želešic a 1. Kováre z Volyne, i tito navíc pracují ve svých výborech. Jsem už starší, než ti posledne jmenovaní, spolecné máme jen to, že prí plném výkonu svého povolání jsem nemohl ani já venovat více casu své zálibe. Ze svých registrovaných odrud nejvýš hodnotím Ria a Zlatou Prahu, ale zminuji se o ních predevším proto, že v obou prípadech jsem pri krížení chtel dosáhnout neceho jiného. V dobe, kdy se brašmarky stávaly módním snem u nás, mel jsem pekný svetle žlutý semenác od Golden Chalíce, a tak jsem ho zkrížil s brašmarkovým Impactem v úmyslu mít konecne vlastní asijský s brašmarkem. Výsledek mnozí z vás mají z výstav, nakonec jsem totiž z nekolika nevýramých brašmarkovaných semenácu vybral dosti robustný lb pomerancové barvy bez brašmarku. Také kouzlo nechteného! Již delší dobou je mezi aureliány mým oblíbencem Gold EagIe, Vlc/b zlatavé barvy. I vzal jsem si do hlavy dostat od ní semenác stejného habitu, ale bílé barvy, a tak na ni rok co rok dávám pyl nejrumejších bílých trubek. Zatím z mnoha semenácu stála za další množení pomerancove zlatavá VIb/b. Možná je zajímavé, že pokud jde o jméno, chtel jsem, inspirován jménem BRNO K. Brauna, mít pouze PRAHA, ale lng. Nejedlo mne upozornil, že kultivar s tímto jménem už použil Ing. Jošt. Opyluji a vysévám ve svých skrovných podmínkách již radu let a nasbíral jsem tudíž i mnoho negativních zkušeností, jinými slovy, co bych už asi neopakoval nebo z druhé strany, co bych už neopomenul. Predne si myslím, že mímo jiné i nedostatek místa na malé pražské zahrádce mne nutil k tomu, abych se príliš brzo, druhým i tretím rokem zbavoval nekterých na první pohled málo perspektivních semenácu. Napr. pro slabší rust, horší substanci ci malý pocet kvetu apod., místo toho, abych dusledneji provádel F2 krížení v prípadech, kdy rodicovské páry "to mely v sobe". Zpocátku jsem se také dost rozptyloval a skákal jsem od jednoho námetu ci plánu ke druhému, nebo jsem se i vzhlížel v módních vlnách. Také jsem, až na výjimku opomenul zaradit do šlechtení botanické druhy. Nakonec, bohužel doslova na stará kolena, jsem se upnul na skupinu VI a vubec nelituji. Jsou to v pravém slova smyslu zahradní lilie, dostatecne odolné v našich podmínkách a protože jsem v liliích nikdy nevidel kšeftovní artikl, nevadí tní ani, že nejsou v pravém slova smyslu lilie na rez. Protože aureliány nikdy nebyly tak výrame komercním zbožím jako asijské a 45

orientální hybridy, zdá se mi, že jejich genetický potenciál ješte zdaleka není vycerpán, vždyt napr. teprve nedávno se objevily v USA první trubky Vla/a. Na tomto miste se chci vyznat také z toho, trebas se mnou nebudou všichni souhlasit, že za šlechtitelsky nejcennejší botanickou lilii považuji L.hemyi. A mohu zacít prvním L. x auraliense pres Black Beauty, White hemyi, Gold Eagle a koncit posledními orienpety. Témer všechny mají v sobe "krev" Hemyi a díky ní robustnost, vznistnost, odolnost. Pokud jde o orienpety, cas jiste ješte proverí všechny jejich vlastnosti, ale napr. Leslie WoodriH: kterou mám už na zahrade roky, mne utvrzuje v tom, že orienpety jsou pravé zahradní liiíe, které casem budou lidé pestovat jako solitérní rostliny. Záverem této cásti bych chtel ješte nekolika vetami obrátit ctenárovu pozornost na neuverítelný pokrok, ke kterému došlo u liiií a také u jiných okrasných rostlin za tech vzpomínaných tricet let. V sedmdesátých letech platilo zahradnické tridení liiií témer za kánon a Comberovo rozdelení botanických kruhu do sekcí amatérí až na výjimky vubec neznali. V dusledku toho a také toho jíž vzpomínaného odríznutí od Západu jsem se i já zprvu domníval, že další šlechtení je možné jen v rámci urcité skupiny. Pak k nám zacínaly prosakovat první zprávy o polyploidech, které byly zprvu príjímány také s urcitou neduverou cástecne podloženou zkušenosti, že nekteré tetraploidy samy nebyly lepší nebo odolnejší než výchozí liiie. Rozpaky byly i na Západe. Vzpomínám, že napr. první Longistary, tedy LA, byly v katalozích uvádeny tu ve skupine I. tu v V. Nekdy v osmdesátých letech jsem dostal od vehlasného holandského šlechtitele P. Schenka dve cibule Longistaru a dokonce Tetra Journey's End x Tetra Black Beauty tedy první meziskupinový, resp. mezisekcní hybrid. V té dobe by se ovšem nikdo neodvážil nazvat Black Beauty orienpetem, ostatne se nám to moc nechce ani dnes. Byli to predevším Holandané, kterí velmi rychle zavedli nejmodernejší metody genetického inženýrství do svého programu a prolomili všechny bariéry nejen mezi skupinami zahradnického trídení ale i mezi Comberovými sekcemi. Instruktivním a možná i šokujícím príkladem techto postupu je sdelení Andrease Winklera (Tbe Lily Yearbook ofnals, 1998, str 46.), že má v laboratorí jedince z krížení (BRNO X LONGlSTAR) X FRANKENMADEL, v jehož rodicovství se nacházejí: LI. hemyi, longiflorum, davidii. STERLING STAR. DAMSON a ješte žlutá trubka. (Doufám, že prítel Braun casem z toho taky neco uvidí). Nemeli bychom pomalu už zapomínat na ono zahradnické trídení? Samozrejme, tohle bez zvládnutí laboratorních technik, o ktetých jsme už Psali. nejde. Nelze se potom ani divit príteli Hlouškovi, který pred nekolika málo lety po návšteve holandských výstav šokovane prohlásil, že má chut na všechno, co dosud udelal, zapomenout. Mám zato, že už si to nemyslí a já bych s ním také nesouhlasil. Genetická rozmanitost rodu Lilium je tak bohatá, kombinacní možnosti jsou tak nespocetné, že i amatér muže mit nadále misto pod sluncem, ostatne i naši už to dokázali. Ješte jednu sentenci. Zahrada plná krásných lilií je už jenom otázka peneženky a muže skýtat mnoho radosti. Také jsem míval radost z rozkvetlých liiií, získaných nekdy i velmi obtížne v predlistopadových letech. Nikdy mi však nezpusobily vetší radost než rozkvetlé semenáce z vlastního krížení, treba i nižší kvality. Zde bych chtel poznamenat, že ke zvýšení zájmu o pestování lilli ze semen a 46

hlavne ke zvýšení kvality semenácu výrazne prispela nejen každorocne organizovaná výmena semen provádená pritelem 1. Hlouškem, ale také dary kvalitních semen zahranicních Iiliáru, pana 1. Hoella z Tasmánie a R. Thomase z USA. Bohužel R. Thomas již nežije. Trochu z jiného soudku budou vzpomínky na nekteré naše nepovedené, nebo spíš nedotažené akce. V onech už nekolikrát vzpomenutých letech rozmachu naší organizace jsme meli ruzné dobré nápady jak to liliarení podnecovat ruznými doprovodnými akcemi. Tak jsme ve spolupráci s PBZ založili jakýsi zkušebnepestitelský záhon ceských odrud, bohužel tech prírustku bylo velmi málo. O velmi brzkém zániku knihovny jsem se už zmínil, pro nezájem jsme také zrušili banku diapozitivu, kterou organizoval Dr. A. Kremen. Velká cena Martagonu (Dr. Cernohorský) byla udelena jen jednou. Ze všeho nejvíc mne osobne mrzí, že jsme neudrželi kontinuitu v udelování Ceny Boleslava Krále za nejlepší novošlechtení a Cenu Dr. 1. Kvída za nejlepší exponát botanické lilie, i když ve druhém prípade vetší roli sehrály vnejší faktory. Na druhé strane mne teší, že se nám darí, treba ne vždy bez jistých potíží, držet kontinuitu ustálené, už tradicní cinnosti organizace. Jestliže jsem na jiném míste napsal, že liliárská organízace bez výstav je telo bez krve, pak nejakou podobnou metaforou bychom mohli charakterizovat i duležitost zpravodaje. Hlavním duvodem není jen to, že má funkci oznamovací a že má být odborným zpravodajem, ale protože nejsme místní organizací, naopak naši clenové jsou rozeseti po celém státe, je nejduležitejší spojnící našeho spolku. Tohle jsem si zacal uvedomovat záhy poté co mne koncem r. 1974 prítel Josef Kašpar požádal, abych práci redaktora prevzal po nem. Redaktorem Liliáre, nejspíš prvním v letech 1967-70 byl Josef Frajman, o kterém byla rec již na jiných místech. Po nem asi do r. 1972? (tento rocník nemám) Ing.Miroslav Píro, poté Luboš Najman, které jsem osobne neznal. Z predchozího data snadno odvodíte, že jsem redaktorem již pres ctvrt století a s nejvetší pravdepodobností liliárským redaktorem s nejdelším "služebním" obdobím na celém svete. Nekolikrát jsem již kladl otázku, jak to, že to moji ctenári ješte snášejí, duvodem je asi skutecnost, že "nejsou lidi". Faktem je, že zatímco ve vzpominaném období se ve funkci redaktora vystrídaly ctyri osoby, predsedu bylo nejméne dvakrát tolik. Pocátecní potíže technícjsép'orázu nemohu popsat, protože jsem nebyl u, t9~o a první císla Liliáre jsou už sotva citelná. Asi koncem 70-tých let jsme objevili jakési družstvo invalidu v Litomericích, kterému jsme posílali nejdrív rukopisy, pak jsme pro výtisky jezdili autem. Mladším ctenárum se nebude chtít verit, že i náš Liliár podléhal nejen tiskovému dozoru, ale i zastrené cenzure. Takže rukopis jsem nejdríve odvezl na ÚV CZS kde jakási paní k tomu zmocnená zkontrolovala "odborný obsah". Již prí prvním setkání mi bylo jasné, že o liliích ví Pak jsem tentýž rukopis poslal na OV NF Benešov (Martagon patril do tamejšího okresu), kde kontrolovali,jazykovou správnost"? Že to kontrolovali skutecne, jsem zjistil na zacátku 80-tých let, kdy jsem do zprávy o prubehu výrocní clenské schuze v jakési souvíslosti napsal, že at si každý zamete pred svým prahem. Rukopis mi vrátili s poznámkou, že takové vety do odborného zpravodaje nepatri. Jiste je pikantní, že tuto,jazykovou korekturu" provádel kulturní odbor. Avšak pametníci vedí, že casto i nevinnou vetu tito jazykoví korektori vyložili jako náznak narážky ci kritiky vrchnosti. 47

v pocátecních letech mel zpravodaj až šestíclennou redakcní radu, složenou v podstate z potenciálních prispevatelu. Protože rada byla složena také z clenu z ruzných koutu státu, tak se brzy prestala scházet, leda na konci clenské schuze, a tak zašla na úbyte. Moji práci necht posoudí ctenári. Zkraje jsem na schuzích i v Liliári hodne žebralo príspevky i pripomínky, v posledních letech takzvane otravuji ty cleny, o kterých se domnívám, že by mohli neco napsat. Jsem rád, že se takový nepríliš široký okruh již vytvárí, jejich jména najdete mezi autory, jen zatím nevim, kdo z nich po mne prevezme štafetu. Že by už bylo na case, to je na bílední. Zamlada jsem obdivoval novináre mj. proto, že dokáží dát dohromady každý den obsah císla. Mojí samozrejmou první starostí bylo to samé, protože tech prispevku z našich rad bylo vždycky pomálu. Naštestí se mi podarilo casem získat clenství v nekolika zahranicních liliárských spolecnostech a získat tím jejich casopisy. Preklady zejména ze severoamerického a novozélandského zpravodaje (dekuji mým prekladatelum Dr.Cernohorskému, Dr. Chaloupeckému, Ing. Šrutkovi a svému synovi za pomoc) výrazne obohacují odbornou úroven zpravodaje, v nekterých císlech vyslovene dominují. Nelze nevzpomenout ani v této souvislosti jména R.Thomase, který pro nás psal clánky, zasluhující i mnohem širší publicitu. Druhou mojí redaktorskou starostí bylo jak vyhovet ctenárum, kterí mají tak odlišné vzdelání i profese a koneckoncu casto i odlišný postoj k pestování lilií, a tudíž i odlišné problémy. A tak nezbývá, než ode všeho kousek, neco nekoho muže nudit, jiný necemu nerozumí. Pri pocátecních úvahách o sepsání techto vzpomínek jsem chtel psát také o liliárích -viz nadpis. Už ted vidím, že své predsevzetí nesplním v takové míre jak jsem chtel. Uvedomil jsem si, že psát o všech, se kterými jsem mel co delat by bylo nemožné a navic by se nekdo mohl urazit, že jsem na nej zapomnel, a také by to všechny soucasníky nemuselo zajímat. Pokud jsem presto nechal to tretí slovo v nadpisu, tak proto, že vše co se udelalo za tech tricet let vykonali naši clenové. Cinnost mnoha z nich byla neviditelná ale stála na ní organizace. Presto si nemohu nevzpomenout na drobnou paní Veselou, která se až donedávna zúcastnovala každé naší akce. Stálí úcastníci našich schuzí a pražských výstav mi potvrdí, jak nám chybí cilý pan Bohm, laskavý Jarda Voboríl, výbor postrádá spolehlivost a cínorodost pana Maudra a jisteže bych mohl ješte pokracovat. Podíval jsem se do jednoho císla Liliáre z r. ]967. Je v nem seznam clenu (56) a rád jsem v nem našel 7 jmen, kterí jsou dosud našimi cleny, jeden z nich, Ing. Simandl, je i clenem výboru. To je tedy vernost klubovým barvám. K tem barvám se rád hlásím i já a snad proto jsem tohle sepsal. Jarovizace dr. Reg A. Gallop, Winnipeg, MB Liliové cibulky zpravidla vyžadují jarovizacní úpravu, kterou poskytuje bud príroda nebo je nutno ji símulovat naší umelou pécí. Nekteré, jako trubkovité ci aureliány, casto potrebují zchlazení -až na -] stupen do 5 stupnu Celsia -na nekolik týdnu, než zacnou svuj príští rustový cyklus. Z toho vyplývá jejich mohutný rust a casto relativní vyspelost v teplém podnebí. 48

Jarovizace je zvláštní proces v chladném období, jehož je zapotrebí pro trvale, opadavé rostliny a jenž vede k tomu, že se maji "vzbudit" v dobrém stavu ze stadia "spaní" v každém rustovém cyklu. Takto mají prejít do dalšího stadia ve vhodný cas ve vztahu k prírodním rocním obdobím a pocasí a podle jejich vnítrních biologických hodin. Každý druh, rod i rostlina mají vlastni požadavky na ideální jarovizaci. Jarovizace navozuje obrat ve "spící", ovšem živoucí a dýchající rostline v rade následných biochemických a fyziologických procesu, jež se odehrávají behem mohutného letního rustu a které se po dozrání utlumují v podzimních stadiích stárí. Jednoduše receno, znamená to: (a) Produkci malých organíckých molekul v zelených vrcholcích fotosyntetickými procesy za denního svetla, které váží C02 pomocí fotolýzy vody a za pusobení svazku slunecních paprsku. Takto se premenuje množství fyzikální energie na použitelné chemické palivo a stavební kameny pro rozlicné funkce rostliny v konkrétních, lec vysoce integrovaných soucástech. Tomuto systému je vlastni uvolnování kyslíku z vody, jímž se umožnuje nekonecné uzavrení této chemické cyklické smycky respirací a spalováním. (b) Presun sloucenin techto jednoduchých stavebních kamenu jako napríklad cukru, arnínokyselin a organíckých kyselin se odehrává v celé rostline. Po nem následuje prevod na složitejší molekuly, kupríkladu proteiny, tuky, škroby, pektiny, celulózu a pigmenty. Ty pak fungují na náležitých místech, charakteristickými zpusoby a rychlostí, zatímco rezidua se ukládají ci vylucují. (c) Takovéto procesy, zduraznující vegetativní rust, pokracují ve znacné míre a systematicky, dokud není zapotrebí prípravy na pohlavní rozmnožování, jež muže zplodit nové jedince, kterí mohou prežit budoucí nesnáze. Pak se dostává do hry tvorba poupat, rašení kvetu, opylování, prípadne oplodnení, vzník a vývoj systému produkce a rozširování. (d) Když se toto završí, trvalá rostlina zacne ukoncovat své sezónní operace v eredtuše zaslouženého odpocinku v bezpecném stavu behem nadcházející zimy. Casové rozložení techto složitých prechodových stavu je vázáno na faktory pocasí, jež se prolínají s vnítrním prubehem casu a kinetickými pochody rozlicných fyziologických soustav rostlin. (e) Polymerizace (zvyšování prumerné molekulární velikostí jako napríklad cukru ve škroby a celulózu ci aminokyselin v proteiny) malých puvodních molekul je zásadní biochemický pochod v rostlinách prodelávajících aktivní rust. Po dosažení maximální zralosti, tyto pochody se presmerují z vrcholu na bázi rostliny. Pekne to ukazuje zpusob, jakým brambory vyplnují své hlízy jakožto zhuštené lodyhy nedlouho po kvetu. Lilie si pocínají podobne. (f) Vetšina podnecovatelu a akcelerátoru prírodních systému má pozitivní kinetické koeficienty (to znamená, že cím vyšší je teplota, tím drívejší a rychlejší jsou reakce vyvolávající start a rozvíjení procesu; jsme tu svedky explozí, jež se podobají "retezovým reakcím"). Vetšine rostlin se dobre darí za teplot 20 až 25 stupnu ci nížších, a proto mají mnoho systému, jež ve svých kinetických pochodech závisejí více na casu a svetle než na teplote. (g) Ovšem mnoho rostlin, napríklad jarní cibuloviny má negativní hybné faktory, to znamená, že jejich aktivita se zvyšuje, zatímco teplota klesá a opacne. Jarní 49

cibuloviny se ukládají ke spánku koncem léta, poté se probouzejí a na podzim chvilku rostou, cekají a potom prorážejí ješte zmrzlou pudou na jare. Lilie a brambory produkují a uchovávají škrob a podobné látky, když stahují cenné chemické látky ze svrchních cástí do svých bází, zatímco dozrávají a chystají se na odpocinek v zime jako cibulky respektive hlízy. Tyto neobvyklé, opacne fungující systémy musejí mít speciální naprogramování. (h) Po urcitém case stráveném v chladném, zhusta reverzibilním, normálním zmrzlém stavu pod zemí jejich hodiny, jež jsou s to reagovat na pocasí nad zemí prostrednictvím zmen pudní teploty -ochlazov6ní na podzim a oteplování na jare - koncem zimy procítnou a na pocátku jara se u mch dramaticky zvrátí nekteré z biochemických procesu z období ukládájua zimního spánku. (i) lllavní ukládané polymery, predevšíd1škroby, se zakrátko rozkládají na vhodné stavební kameny a energetický zdroj, jimiž se navodí rust nových vyživovacích, ukotvených korenu a rovnež výhonjgt, jež se zakrátko objevují na povrchu. Rychle pronikají na svetlo, když v celé rostline probíhá akcelerace rustu. Tady velice dobre poslouží uvolnení velké cásti vázané vody jakožto volne dostupné vody. G) Jarovizace tedy probíhá prirozene a my ji mužeme simulovat v lednicce, ve sklepe ci nevytopené, izolované garáži ci kulne. Zpravidla musíme zjistit osobní zkušeností, co se nejlépe hodí pro každý druh lilii. Zdá se, že trubkovité a aureliány potrebují jen malé zchlazení, pokud je ho vubec pro ne zapotrebí. Obvykle jim postací. aby se u nich navodil rust, dobrý odpocinek a nekolik týdnu za teploty -1 stupen do 5 stupnu Celsia. Mají rády teplejší podnebí. Cibulky semenácu martagonu patrne potrebují jen osm až deset týdnu ochlazení. aby znovu zacaly rust. Jejich šupinové cibulky potrebují asi 10 až 12 týdnu k novému pocátku. Jelikož v oblastech typu jižní Kalífornie nebývají studené zimy, martagony, jež jsou spjaty s potrebou chladu a stínu, narážejí na urcité fyziologické a rustové problémy. Asijské lilie obvykle vyžadují 10 až 12 týdnu a další druhy mají obdobné potreby. Na jíhu bývá ph1iš horko a není tam studená zima, což je pro vetšinu druhu lilií težká zkouška. Specializovaní pestitelé mohou tyto jarovizacní podmínky napodobít na základe vlastních dlouholetých zkušeností, aby vyhovovaly jejich vlastním potrebám u lilií i jiných rostlin. (k) Jiné druhy lilií a lilie uložené v sá~ích nebudou reagovat jednotne na všechny typy jarovizacních režimu, jež se jim poskytnou. Jejích indívidualita vyžaduje ošetrení zhruba kolem teplotního pnitneru. Nesmíme je nechat vyrašít príliš dlouhé výhonky než je premístíme pod svetlo, protože je muže shora dolu zachvátit hníloba. Je tedy nutno udelat to nejlepší. když vet!ína prokazuje, že už byla dostatecne dlouho ochlazena. V každé vetší skupine se vždy vyskytnou rostlinky, které vyraší pozdeji. anebo naopak príliš brzy. Mladé rostliny jsou náchylné k poškození a infekcím, z nichž vyplývají težké ztráty. Je též hutno být velice opatrný, když se s nimi manipuluje pri ukládání do kvetinácu, apod. QB NALS Vol. 54, No. 4, 38-40 (2000) Preložil Dr. Pavel Vereš 50

Nové ceské odrudy luií- V Ing. Bretislav Miculka Popsané odrudy liiií byly registrovány v Mezinárodním registru lilií, a to od r. 1998 do poloviny r. 2000. Predcházející cást byla publikována v LZ 1998: 5 a v Liliári 1998: 45. Jde o odrudy Karla Brauna, Jirího Kováre, Ing. Bretislava Miculky a dr. Karla Vereše. Popisy byly zpracovány podle údaju šlechtitelu. Zájemci v registraci si mohou vyžádat nový vzor žádosti u registrátora Ing. B. Miculky. Admirál Nelson - Vlc/d - 646-253-65 (henryi h. x?) 1. Kovár 1998. Jasne merunkový hvezdicovitý stred, okraje blednoucí do bela, jícen svetleji, vne sv. merunková, žebra karmín. žlutá, u báze zelená, nektarie syte zelené, cárky 112 po okrajích, cetné, malické až str. velké, hn. karmínové, pyl trn. cokoládový, blizna sv. šedozelená, papily cetné, merunkové. petály 90 x 30 mm, silne zahnuté, kvety 85 x 50 mm, turbanovité, polonící, kvetenství str. dlouhé, stopky 95 mm, sl. teckované, sekundární poupata, listy 160 x 32 mm, str. zelené, pololesklé. mírne šikmé, str. husté, lodyha 130 cm, pevná, huste hn. teckovaná, cibule trn. hnedocervená, VlI-3. Amálka - laib - 113-154-44 (Kismet x Edith) B. Miculka 2000. Syte žlutá, u nektarií hnedocervený rumenec, u špicek belavé halo, vne bledší s nahnedlými žebry, nektarie zelené, bíle zrnité, tecky ojedínelé, malické, pyl okr. merunkový, blizna bl. starotužová, Metaly 75x32 mm, mírneji zahnuté, pevné, kvety 120x35 mm, miskovité, vzprímené, kvetenství str. dlouhé, stolky 80 mm, zelené, listy 90xll mm, sv. zelené, matné. mírne šikmé, ridší, lodyha 90 cm, zelená. VI-3. Amazonka - Vlbc/c - 644-124-56 «Lady Alice x Gold Eagle) x Kankán) B. Miculka 1999. Blede zelenave žlutá, špicky bledší, jícen sytejší, vne pastel. žlutá, žebra zelenavá, tecky 115,prachovité, velnu rídké, nektarie žlutozelené, prašm'ky bl. žluté, bez pylu, blizna zelená, petaly 100 x 40 mm, mírne zahnuté, hrube zvlnené, pevné, kvety 135x33 mm, ploché, polonící, kvetenství kratší, stopky 55 mm, silne teck. hnede, sekundární poupata, listy 14Ox18mm, str. zelené, matné, vodorovné, str. husté, lodyha 145 cm, pevná, výrazne bl. hnedocervená, VlI-2. Amplion - Vlblb - 633-314-55 (Henrietina x "Orange Trompete") B. Miculka 1998. Oranž. merunková, vne nepatr. bledší, žebra bl. béžová, u báze zelenavá, nektarie trn. zelené, krátké, bez tecek, pyl okr. merunkový, blizna zelená, petaly 115x45, mírneji zahnuté, kvety 135x60 mm, miskovité, vybocené, kvetenství kratší, stopky 190 mm, silneji teck. trn. cervenohnede, listy 105x18 mm, tmaveji zelené, matné, vodorovné, ridší, lodyha 115 cm, mramor. hnedoceme, VII-2. DeUsana - lab/bc - 123-064-34 «Parfait x Wattle Bird) x Medulena)-B. Miculka 1998. Krém. bílá, stred nažloutlý, u nektarií sl. pink. ožeh, jícen karmínový, vne žebra hned. pinková, nektarie bíle zrn., tecky 113, necetné, malické, tmo pink. hnedé, pyl hnedý, blizna trn. hn. karmínová, petaly 7Ox40mm, nezahnuté (sepaly slabe), pevné, kvety 115x33 mm, široce miskovité, polovzprúnené, kvetenství str. dlouhé, stopky 40 mm, sil. teck. cervenohnede, listy 95x12 mm, trn. zelené, lesklé, vodorovné, vypouklé, str. husté, lodyha 90 cm, jemne teck. hnede, VI-3. Dema - Vlblb - 632-045-44 «Oneida x?) x (Lady Alice x?» B. Miculka 1999. Bílá, jícen bl. žlutý 112,vne slabounce pinková, nektarie žlutozelené, tecky necetné, skoricové, petaly 120x63 mm, silne zahnuté, str. tuhé, kvety 15Ox90 mm, 51

polotrubkovité, vybocené, kvetenství str. dlouhé, stopky 80 mm, silne teckované, listy 130x18 mm, trn. zelené, matné, vodorovné, vypouklé, lodyha 100 cm, str. silná, str. teckovaná hnedocerné, VII-I. BeUingham Survivor - IVc/d - 456-152-35 (z Bellingham h.) D. Griffiths a B. Miculka 1999. Merunk. žlutá, špicky nacervenalé, jícen zelený, vne bledší, žebra u báze zelená, tecky 5/6, cetné, velké, hnedocervené, pyl sv. hnedý, blizna tmo hn. purpurová, nektarie sv. zelené, petaly 85x22 mm, vel. silne zahnuté, kvety 55x48 mm, turbanovité, níeí, kvetenství str. dlouhé, stopky 110 mm, tenké, zelené, listy strídavé a polopreslenovité, 100 x 6 mm, str. zelené, matné, vodorovné, lodyha 115 cm, zelená, VI-3. Brushtouch - laib - 113-034-33 «Schloss Atzelsberg x Silver Bunny) x «Chinook x Wattle Bird) x?» B. Miculka 1999. Krém. bílá, špicky bílé, jícen žlutavý, vne žebra sl. hnedavá, brašmark slabý, tmopurpur. cervený, cárový, nektarie oliv. zelené, bíle zrnité, prašníky bl. zelenožluté, bez pylu, blizna hnedavá, petaly 8Ox33 mm, nezahnuté, kvety 115x47 mm, DUskovité, vzprímené, kvetenství vrcholíkovité, stopky 60 mm, zelené, listy 9Ox1Omm, sv. zelené, matné, vodorovné, vypouklé, str. husté, lodyha 75 cm, silná, zelená, VI-3. Cácorka - Vlc/d - 656-123-54 (Bright Star x (Henrietina x Mimosa Star» B. Miculka 2000. Blede žlutá, špicky belavé, nektarie syte zelené s papiladupo stranách, vne žebra sv. zelená, tecky 1/2, skoríc. prachovité, pyl merunko hnedý, blizna zelená, petaly 95x30 mm, silne a nepravidelne zahnuté, hrube zvlnené, kvety 85x45 mm, smáckle turbanovité, níeí, kvetenství kratší, stopky 90 mm, slabší, silneji teckované hnede, sekundární poupata, listy 12Ox30mm, sv. zelené, matné, vodorovné, str. husté, lodyha 85 cm, silnejší, pevná, silne teckovana hnedocervene, VlI-2. Carevna - laib - 113-055-43 «(Pink Champagne x CODD.King) x Bazar) x (Dawn Star x Parfait» B. Miculka 2000. Krémová s béž. nádechem, jícen a stred hnedave ružový, vne bílá, žebra hnedavá, u báze ružová, nektarie bíle plstnaté a zrnité, tecky 1/3, str. cetné i velké, tmohnedopurput'ové, pyl okr. hnedý, blizna purpur. cerná, petaly 9Ox40mm, nezahnuté, pevné, kvety 140x50 mm, široce DUskovité,vzprímené, kvetenství kratší, stopky 60 mm, teckované hnede, listy 85x17 mm, str. zelené, matné, vodorovné, hustejší, lodyha 75 cm, silne teckovaná, dole hnedocervená, VII-I. Corrado - Vlclb - 653-345-45 (?) B. Miculka 1999. Syte oranž. merunková, špicky bledší, nektarie zelené, vne žebra mahagonová, pyl merunko hnedý, blizna bl. zelená, petaly 115x45 nim, str. zahnuté, hrube zvlnené, sl. zkroucené, pevné, kvety 150x80 mm, miskovité, nící, kvetenství kratší, stopky 70 mm, silneji teckované, listy 125x12 mm, str. zelené, matné, mírne šikmé, str. husté, lodyha 125 cm, hnede teckovaná, VII-I. Carodejka - lablb - 123-133-34 (Rusalka x brašmark) B. Miculka 1998. Žlutobílá, špicky a jícen bílé, sl. brašmark fial. mahagonový, vne krémová, žebra zelenavá, u báze hnedavá, nektarie zelené, bue zrnité, tecky 2/5, str. cetné i velké, fial. cervené, i vyvýšené, pyl hnedý, blizna hnedavá, petaly 75x40 mm, mírne zahnuté, mekcí, kvety 130x40 mm, široce miskovité, 'polovzprímené, kvetenství kratší, stopky 65 mm, zelené, listy 100x12 mm, tmaveji zelené, lesklé, šikmé, husté, lodyha 95 cm, silná, tmozelená, VI-3. Dixi1and - lalbc - 114-454-44 (Bazar x: (Picasso x Red King» B. Miculka 1998. Oranž. cervená, stred tepalu merunk. oranžový, jícen s karmín. odstínem, vne 52

karmínovejší, žebra žlutolmedá, nektarie bíle zrnité, cetné papily, tecky 3/4, cetné, velké, oválné, cerné, pyl Imedý, blizna belavá, petaly 80x42 mm, mírne zahnuté, kožovité, kvety l30x30 mm, misk. ploché, vzprímené, kvetenstvi kratší, stopky 50 mm, zelené, listy 105x13 mm, tmozelené, sl. lesklé, šikmé, ridší, lodyha 95 cm, silná, zelená, VII-I. Henryjka - Vlcld - 656-353-55 (Henrietina x henryí) B. Miculka 1998. Béž. oranžová, špicky bledší, vne pastel. oranžová, žebra zelenavá, nektarie zelené, papily str. velké, tecky 2/3, cárkovité, cetnejší, menší, tmo lm. karmínové, i papilaté, pyl cokoládový, blizna zelená, petaly 80x35 mm, sil. zahnuté, pevné, kvety 85x50 mm, turbanovité, IÚcí, kvetenství str. dlouhé se sekundár. poupaty, stopky 120 mm, teck. Imede, listy 115x28 mm, tmo zelené, matné, vodorovné, str. husté, lodyha 130 cm, pevná, sl. teck. cervenolmede, VII-2. Horta - laib - 113-365-43 (House of Orange x Tarheel) K. Vereš 1996. Oranžová, špicky svetlejší, málo výrazné Imedocervené brašmarky, jíeen zelený, vne svetle oranžová, žebra zelená, nektarie zelené, tecky 1/4, str. velké, str. cetné, Imedocervené, pyl oranžový, blizna fial. hnedá, petaly 7Ox30 mm, nezahnuté, pevné, kvety 150x40 mm, miskovité, vzprímené, kvetenstvi krátké, stopky 120 mm, zelené, listy 130x20 mm, str. zelené, sl. lesklé, vodorovné, str. husté, lodyha 70 cm, tmo zelená, VII-I. Impeto - laib - 113-554-43 «Red Kíng x Juno) x (Polárka x?» B. Miculka 2000. Karmín. cervená, nad nektariemi tmavší, vne cerv. béžová se zelenými žebry, nektarie pootevrené, bíle zrnité, tecky 1/4, ménecetné, str. velké, cerné, pyl merunko Imedý, blizna tmo karmínová, petaly 75x43 mm, nepatrne zahnuté, str. tuhé, kvety 135x50 mm, široce miskovité, vzprímené, kvetenstvi kratší, stopky 80 mm, Imede teckované, listy 80x12 mm, sv. zelené, matné, mírne šikmé, hustejší, lodyha 75 cm, pevná, sl. teckovaná hnede, VII-I. Jogín - Iblb - 133-554-44 «Bold Knight x (T. Tabasco x T. Enchantment» x (Hornbaek's Gold x T. Mountaíneer» B. Miculka 2000, tetraploid. Syte karmín. cervená, špicky oranžovejší, vne stredem tepalu bledší, žebra hnedobéžová s hnedým kýlem, chloupkatá, nektarie sklovite lemované, tecky 4/5, cetné, menší, cerné, pyl cokoládový, blizna cernolmedá, petaly 8Ox42 mm, stredne zahnuté, slabe zvlnené, kožovité, kvety 115x33 mm, široce miskovité, vybocené, kvetenstvi kratší, stopky 75 mm, silné, tmo Imedé, plstnaté, sekundární poupata, listy 75x30 mm, tmaveji zelené, matné, mirne šikmé, hustejší, lodyha 90 cm, silná, u listu plstnatá, Imedocerná, lesklá, VII-I. Kamej - Ialc - 114-624-44 «Susanna x?) x (Rusalka x?» B. Miculka 1999. Blede ružová, stred krém. žlutý, vne žebra zelenavá, tecky 1/3, str. cetné i velké, Imedé, nektarie bílé a ruž. triúté,pyllmedý, blizna Imedocerná, petaly 75x40 mm, sl. zalmuté (sepaly více), kvety 120x35 mm, ploché, vzprímené, kvetenstvi str. dlouhé, stopky 80 mm, teckované, listy 105x14 mm, tmo zelené, lesklé, mirne šikmé, str. husté, lodyha 85 cm, silná, pevná, tmozelená, VII-I. Mahulena - VIelb - 653-115-45 ("Cremfarbige Trompete" x Schokolade) B. Miculka 1998. Bledeji citron. žlutá, špicky belavé, vne bl. žl. krémová, žebra nazelenalá, nektarie žl. zelené, krátké, bez tecek, pyl okr. merunkový, blizna zelená, petaly 125x60 mm, zahnuté i zkroucené, okraj zvlnený a krabatý, kvety 15Ox80mm, misko vité, IÚeí, kvetenství krátké, stopky 80 mm, tmo zelené, listy 85x10 mm, tmo 53

zelené, lesklé, vypouklé, vodorovné. str. husté, lodyha 115 cm, slabší, pevná, tmo zelená, VlI-2. Malérecka - laib - 113-163-33 (Olga Jošt x «Cooo. King x Pink Champagne) x Dawn Star» B. Miculka 1998. Žlutá s výraz. karmín. rumencem u nektarií, vne žebra mahagonová, nektarie žl. zrnité, tecky 1/3, necetné, malé, tmohnedé, pyl hnedý, blizna tmo karmín. hnedá, petaly 7Ox32 mm, silne zahnuté, zvlnené, kvety 105x35 mm, mískovité, vzprímené, kvetenstvi krátké, stolky 45 mm, sil. teck. hnede, listy 75xlO mm, str. zelené, matné, vodorovné, str. husté, lodyha 75 cm, slabší, zelená, VI-3. Malvaz - lablb - 123-225-65 (Bianca x Rusalka) B. MicuIka 2000. Svetle merunkove béžová, jícen žlute béžový, jazýcek karmín. ružový, špicky bledší, vne blede béžová s ružovýmí žebry, nektarie bíle zrnité, papily s teckami, tecky 2/5, str. cetné i velké, tmohnedopurpurové, pyl jasne oranž. hnedocervený, blizna staroružová, petaly 80 x 37 mm, slabeji zahnuté (sepaly stredne), kvety 145x60 mm, mískovité, polovzprímené, kvetenstvi kratší, stopky 65 mm, slabší, hnedocervené, listy 80x9 mm, sv. zelené, matné, vodorovné, str. husté, lodyha 115 cm, hnedocervená, VlI-3. Mamzel- Ialc - 114-654-44 (Creté x Electric) B. Micu1ka 2000. Syteji ružová, jícen a stred hnedave cervený se žlutým jazýckem, vne bledší, žebra zelená a hnedavá, nektarie ružove zrnité, tecky 1/2, str. cetné i veliké, cernohnedé, pyl okr. hnedý, blizna hnedá a tmopurpurová, sevrená, petaly 8Ox47mm, nepatrne zahnuté (sepaly mírne), kožovité, kvety 125x47 mm, mískovite ploché, vzprímené, kvetenství kratší, stopky 120 mm, silnejší, teckované tmo hnede, listy 95x9 mm, tmo zelené, matné, mírne šikmé, hustejší, lodyha 90 cm, silná, tmohnede teckovaná, VII-I. Mondino - lb/cd - 125-124-33 «Quinella x '!) x (Jooo x Honey Creme» B. Miculka 1999. Krém. žlutá, stred tepalu žlutý, jícen belavý, jemne papilatý, vne bledší, žebra sl. hnedavá, tecky 3/4, velmí cetné, str. velké, pink. hnedé, nektarie silne bíle plstnaté, petaly 65x31 mm, silne zahnuté, pevné, kvety 115x25 mm, vypouklé, vybocené, kvetenství kratší, stopky 60 mm, hnede teckované, listy loox7mm, tmaveji zelené, matné, vodorovné, vypouklé, husté, lodyha 70 cm, silná, tmozelená, VI-3. Oblácek - IXc/d - 256-911-24 (martagon a/bum) B. Micu1ka 1998. Bílá s úzkým, sv. oliv. jazýckem, jícen žlutave zelený, vne u báze nazelenalá, nektarie sv. olivové, zavrené, bez tecek, pyl merunkový, blizna žl. zelená, nitky a cnelka zelené, petaly 28x15 mm, silne zahnuté, masité, kvety 42x20 mm, turbanovité, nící, kvetenství str. dlouhé, stopky 45 mm, zelené, vel. tenké, preslen, listy 90x31 mm, tmaveji zelené, matné, šikmé, lodyha 105 cm, slabá, méne pevná, zelená, VI-2. Ohnivý Fénb. - lablb - 133-455-45 «Noris Star x '!) x tetrapl. pyl) 1. Kovár 1998, tetraploid. oranž. cervená, stred cervený, jícen oranžový, špicky a okraj sv. cervené, vne oranž. cervená, nektarie merunkové, bíle plstnaté, tecky 1/2, cetné, vetší, cerné, pyl hnedooranžový, blizna karmínová, petaly 93x48 mm, mírne zahnuté, tuhé, sepaly ponekud zvlnené, kvety 165x50 mm, mískovité, vybocené, kvetenství str. dlouhé, stopky 120 mm, silné, str. teck. hnede, sekundární poupata, listy 15Ox18mm, tmozelené, str. lesklé, šikmé, hustejší, lodyha 125 cm, hnede teckovaná, u báze hnedá, pacibulky vetší, str. cetné, tmohnedé, VII-I. Paleta - lab/bc - 124-454-44 (A1kestiosx '!) B. Micu1ka 1998. Bronz. cervená na merunko podklade, okraj merunkový, jícen syteji karmínový se svetlejší bazí, vne karmínová s nahned. žebry, nektarie bíle zrnité, tecky 1/3, str. cetné i velké, cerné, pyl okr. hnedý, blizna karmín. ružová, petaly 85x38 mm, mírne zahnuté i zkroucené, 54

kvety I20x50 mm, misk. ploché, polo- až "ybocené, kvetenství str. dlouhé, stopky 65 mm, sl. teckované, listy 95xI3 mm, str. zelené, sl. lesklé, vodorovné, hustejší, lodyha 85 cm, silná, pevná, jemne teck. hnede, VII-I. Pegas - Ic/d - 154-554-45 «Discovery x Pinegos Ares) x Tetra Nutrnegger) B. Miculka 2000, triploid. Syte cervená, jícen s oranž. odstínem, vne syte cervená, tecky 3/4, velmi cetné, velké, vyvýšené, hnedocerné, pyl cerv. hnedý, blizna trn. cervenohnedá, petaiy 95x44 mm, velmi silne zahnuté, hrube zvlnené, kožovité, kvety 120x35 mm, smáckle a nepravidelne turbanovité, nící, kvetenství kratší, stopky 100 mm, silné, silne teck. hnede, sekundární kvety, listy l1oxi5 mm, svetleji zelené, matné, vodorovné, husté, lodyha 115 cm, silná, pevná, silne teckovaná hnede, VII-I. Pikador - lab/b - 123-644-44 (? x Velehrad) B. Miculka 2000. Syte cervená, špicky bledší, vne žebra nahnedlá, tecky ojedinelé, nektarie merunko okrové, sl. ružove zrnité, pyl oranž. hnedý, blizna fialová, petaly 85x43 mm, nepatrne zahnuté (sepaiy mírne), silné, kvety 12Ox50mm, miskovité, polovzprímené, kvetenství kratší, stopky 8 mm, silne teckované trn. hnede, listy 115x14 mm, žlutave zelené, sl. lesklé, mírne šikmé, husté, lodyha 95 cm, silná, pevná, silne teckovaná cervenohnede, VII-I. Romaneto - lab/c - 124-624-43 «(Jason x Sundrop x Schneewitchen) x Montreux) B. Miculka 2000. Svetle ružová s fial. nádechem, u nektarií hnedomerunková, jícen ružový, jazýcek zelenavý, vne ružová se žlutavými žebry, nektarie pootevrené, zelené, ružove zrnité, tecky 1/4, ménecetné, menší, hnedocerné, pyl okr. žlutý, blizna ružová, petaly 75x37 mm, mírne zahnuté (sepaly velmi silne), okraj se zárezem, kvety 115x30 mm, ploché, trojúhelníkovité, polovzprímené, kvetenství kratší, stopky 75 mm, hnede teckované, sekundární poupata, listy 80xl4 mm, žlutave zelené, sl. lesklé, vodorovné, obloukovité, husté, lodyha 75 cm, silná, pevná, zelená, u báze hnedá, VII-I. Sonatina - Ialc - 114-334-44 «(Korál x (Chinook x Wattle Bird» x Montreux) B. Miculka 1999. Oranžová, špicky a jícen ponekud bledší, vne žebra sl. natužovelá, brašmark tmohnedokarminový, str. výrazný, cárový, tecky necetné v jícnu, str. velké, tmo hnedokarminové, nektarie bíle a ruž. trnité, pyl hnedý, blizna oranžová, petaly 80x40 mm, sl. zahnuté pevné, kvety 12Ox40 mm, ploché, vzprímené, kvetenství kratší, stolky 70 mm, zelené, listy looxl4 mm, svetleji zelené, matné, vodorovné, str. husté, lodyha 90 cm, silná, zelená, VII-I. Suverén - Vlbc/bd - 643-144-55 «Honey Dew x Gold Eagle) x (Mimosa Star x Kankán» B. Miculka 2000. Žlutá, vne nahnedlá a zelenavá, nektarie zelené, bez tecek, pyl tmo hnedý, blizna šedave bílá, petaly 115x42 mm, str. zahnuté, pevné, kvety 140x80 mm, turban. miskovité, polonící, kvetenství str. dlouhé, stopky 85 mm, str. teckované, listy 125x18 mm, str. zelené, matné, vodorovné, vypouklé, str. husté, lodyha 115 cm, silná, pevná, silne teckovaná cervenohnede, VII-2. Šaman - lab/b - 123-164-34 (Kismet x Windahloo) B. Miculka 1999. Žlutá, pri rozkvetu zelenavá, jícen zelený, vne nepatrne bledší, brašmark výraznejší, mahagonový, tecky necetné, menší, nektarie zelené, pyl hnedý, blizna hnedá, petaly 80x40 mm, nepatrne zahnuté (sepaiy více), pevné, kvety 135x50 mm, miskovité, polovzprímené, kvetenství kratší, stopky 55 mm, zelené, listy 80xll mm, tmozelené, matné, vodorovné, hustejší, lodyha 85 cm, silná, zelená, VI-3. Šantán - lab/bc - 124-554-42 (Red King x Edith) B. Miculka 1998. Jasne karminová, stred merunko prosvítající, jícen bledší, vne karmínová, žebra nahnedlá, 55

nektarie bíle zrnité, tecky 1/2, str. cetné i velké, cerné, pyl or. hnedý, blizna béžová, petaly 75x37 mm, mírne zahnuté (sepaly str.), kvety 115x37 mm, misk. ploché, polovzprímené, kvetenství krátké, stopky 50 mm, zelené, listy 75xl2 mm, tmaveji zelené, lesklé, vodorovné, str. husté, lodyha 60 cm, silná, zelená, VII-I. Terezka - lab/b - 123-044-34 «Kytice x Odysseus) x (Diblík x?» B. Miculka 2000. Bílá s béž. nádechem, u nektarií žlutavý odstín, vne naružovelá a nahnedlá žebra, nektarie olivové, bíle zrnité, bez tecek, pyl oranžový, blizna tmo hnedokarmínová, petaly 75x38 mm, silneji zahnuté, kožovité, kvety 115x30 mm, miskovité, polovzprímené, kvetenství kratší, stopky 80 mm, silnejší, chloupkaté, u báze hnedé, poupata chloupkatá, listy 90x 13 mm, str. zelené, sl. lesklé, vodorovné, hustejší, lodyha 105 cm, silná, silne teckovaná hnede, VI-3. Tolár - la/b - 113-215-45 «(Skookum x (Margie Wysong x L. maculatum)) x Tetra Moootaineer) x tetrapoid bílý) B. Miculka 2000, triploid. Blede merunková, báze jícnu zelenavá, špicky bledší, vne bledší, žebra sl. ružove stríkaná, báze hnedavá, nektarie zelené, bíle trnité, bez tecek, pyl cokoládový, blizna béžová, petaly 85x33 mm, mírne zahnuté, silné, kvety 145x45 mm, miskovité, vzprímené, kvetenství kratší, stopky 70 mm, sl. teckované hnede, listy 105xlO mm, str. zelené, matné, vodorovné, mirne obloukovité, husté, lodyha 120 cm, silná, sl. teckohnede, VII-I. Tribun - Vlbc/b - 643-244-66 «(Palmer 582812 x Gold Eagle) x Mimosa Star) x Kankán) B. Miculka 1999. Béžove merunková, špicky bledší, vne hnedavá, u báze zel. hnedá, nektarie tmo zelené, pyl cokoládový, blizna sedave nafialovelá, petaly 105x50 mm, u špicky silneji zahnuté i zkroucené, silné, pevné, kvet l30x65 mm, miskovitý, polonící, kvetenství str. dlouhé, stopky 80 mm, zelené, listy 12Ox15 mm, sv. zelené, matné, vodorovné, str. husté, lodyha 145 cm, pevná, hnedave mramorovaná ve stred. cásti, VlI-3. Vestálka - lab/c - 124-024-33 «Korál x Jooo) x Blitzard) B. Miculka 2000. Bílá se žlutavýmjazýckem, vne žebra žlutave zelená, nektarie zelené, bíle zrnité, tecky 1/3, ménecetné, malické, tra. hnedopurpurové, pyl cokoládový, blizna cervenohnedá, petaly 7Ox38mm, nepatrne zahnuté, slabe zvlnené, pevné, kvety 130x23 mm, ploché, polovzprímené, kvetenství str. dlouhé, stopky 65 mm, tmohnedé, sekundární poupata, listy 75x12 mm, str. zelené, sl. lesklé, vodorovné, str. husté, lodyha 70 cm, teckovaná hnede, dole hnedá, VI-3. Vize - lab/c - 124-364-34 «(Mohykán x (Chinook x Wattle Bird» x (Rusalka x?» x «Korál x (Chinook x Wattle Bird» x?» B. Miculka 2000. Bledeji oranžová, jícen s menunk. nádechem, brašmark hnedokarminový, menší a kratší, vne bledší, žebra sl. pinková, nektarie bíle trnité, tecky 1/5, málocetné, menší, tmo hnedokarmínové, pyl cerv. hnedý, blizna ružová, petaly 70x38 mm, nepatrne zahnuté, sl. zvlnené, kvety 115x70 mm, ploché, polovzprímené, kvetenství str. dlouhé, stopky 80 mm, sl. teckované hnede, listy 115x13 mm, str. zelené, lesklé, mírne šikmé, obloukovité, hustejší, lodyha 95 cm, silná, pevná, zelená, VI-3. Zorro - la/b - 113-444-34 (Sarina x Avignon) B. Miculka 1998, triploid. Syte samet. oranž. cervená s hnedavým nádechem, špicky bledší, jícen merunkový, vne žebra hnedavá, nektarie bíle trnité, papily péríté, tecky ojedinelé, pyl oranž. hnedý, blizna béžová, petaly 95x48 mm, mírne zahnuté, kožovité, kvety 135x70 mm, široce miskovité, vzprímené, kvetenství kratší se sekundár. poupaty, stolky 90 mm, sl. teck. 56

hnede, listy 140x22 mm, str. zelené, sl. lesklé, vodorovné, str. husté, odolné botiytide, lodyha 100 cm, vel. silná, huste teckovaná bl. hnede, VI-3. Jak jsem se ucil pestovat orientální hybridy Tomáš Sehnoutka Poprvé jsem se setkal s orientálními hybridy lilií pred sedmnácti lety v Lovcicích u CWumce nad Cidlinou. Sestupoval jsem za zahradníkem Josefem Kuklou do skleníku a náhle ucítil silnou vuni. Tu vydávaly obrovské kvety lilií prekrásných pastelových barev. Rostliny byly skoro tak vysoké jako já. Pan Kukla mi ukazovallilie, které získal od novozélandských šlechtitelu. Vedle nich už ale kvetly nádherné orientálky, které vypestoval Kukluv vnuk Ing. Pavel Nejedlo ze semen sklizených v Lovcicích. Byl jsem tou krásou naprosto uchvácen a rozhodl se, že se orientálky budu ucit pestovat také. Pred vánocemi 1984 jsem si jel do Lovcic pro první cibule orientálek. Pan Kukla je práve se svým vnukem sázel do velkého foliovníku. Získal jsem 6 velkých cibulí a nekolik menších. Touž jsem vedel, že se temto zkušeným pestitelum jako substrát nejvíce osvedcila rašelina s pískem a že nemá cenu vysazovat orientální hybridy ven do zahrady. První zima se svými mrazy a oblevami by je poškodila natolik, že by brzy rostliny uhynuly. Rozhodl jsem se tedy pestovat orientálky v nádobách jako pokojové rostliny. V knihách o liliích jsem se docetl, že orientální hybridy vytvárejí koreny nejen z podpucí cibule, ale taky z lodyhy pod povrchem pudy. Proto je treba sázet do hlubokých kvetinácu, aby nad špickou cibule bylo ješte 10 až 15 cm substrátu. Jenže kde sehnat v rozvinutém socialismu hluboké kvetináce? Když už jsem tom chtel vzdát, napadlo me neco, co mi velice pomohlo. Koupil jsem umelohmotné kbelíky na vodu, provrtal jim na nekolika místech dno a hned jsem mel levné hluboké kvetináce pro lilie. Zasadil jsem tedy podle predpisu cibule a kbelíky odnesl do cwadného sklepa. Na jare roku 1985 jsem chodil do sklepa zjištovat, zda se nad zemí neobjeví špicka rašící lilie. Dockal jsem se ve druhé polovine brezna. Kbelíky s cibulemi jsem prenesl do svetlého pokoje k oknu a radoval se, jak lilie rostou. V kvetnu se objevila první poupátka a v cervenci první kvety. Mel jsem z nich obrovskou radost. Té nádherné vune byl náhle plný byt. Nejvíce se mi líbila odruda Capricorn, kterou jsem si udržel ve výborném zdravotním stavu až do dnešních dnu. Další dva roky jsem mel zdravotní problémy a strávíl radu týdnu v nemocnici. V léte 1987 mi tedy maminka privezla kvetoucí Capricorn do nemocnice. Tehdy se k nám ješte nedovážely rezané orientálky z Holandska. Když uvidela kvetoucí Capricorn paní doktorka Kocábová, maminka hudebníka Michala Kocába, prowásila, že tak krásnou kvetinu ješte nespatrila. Ješte po letech jsem mow videt v její lékarské pracovne usušenou lodyhu orientálky, kterou si tam nechala na památku. V roce 1988 jsem se rozhodl získat první semena ze zámerného krížení. Jako semenodámou jsem mohl použít jen odrudy Capricorn a Pink White Gilrey, které mi pravidelne kvetly. Pro pyl jsem si jel až do Lovcic, kde jsem získal prašniky vynikajícího Ruby Band (což byl skvelý semenác Ing. Nejedla) a odrudy Litt1e Fairies. Opylení se zdarilo a na podzim jsem sklidil spoustu semen, se kterými jsem si 57

nevedel rady. Obrátil jsem se tedy k literature a docetl se, že v semenech bývají inhibitory klícení, které se dají odstranit vymýváním. Také jsem se docetl o hypogeickém semen orientálních hybridu. To znamená, že místo lístku se pri klícení ze semene vytvorí malá cibulka a teprve po prochlazení vyraší z cibulky lístek. Vysel jsem tedy semena do sklenice a jako substrát použil rašelinu s pískem. S tou sklenicí jsem si ale dal. Na jare 1989 jsem dal prochladit výsevy do lednicky a zapomnel na ne. Až v léte jsem si na výsev vzpomenul a zhrozil se hádat, která vylézala ze skleníce. Opatrne jsem klícící rostliny presazoval do truhlíku a tešil se, že za ctyri až pet let se dockám prvních kvetoucích semenácku. Nikdy potom jsem už nevyséval semena orientálek do nádob, ale jen do mikroténových sácku. Ty se mí tak osvedcily, že je používám dodnes. Na jare v roce 1989 jsem od Ing. Nejedla získal 30 velkých cibulí orientálních hybridu. Navštívil jsem tedy prodejnu domácích potreb a svým práním vyrazil prodavacce dech: "Prosil bych tricet velkých umelohmotných kbelíku." A pak už jsem jen provrtával a provrtával. Cibule orientálek jsem zasadil do smesi rašeliny a písku. Abych zmírnil kyselost rašeliny, tak jsem k ní primíchal trochu mletého vápence, asi jednu malou cajovou lžicku na 15 litru cerstvé rašeliny. V roce 1990jsem znow krížil orientálky. To už mí kvetl vlastní Ruby Band a s ním i další prekrásní kríženci Ing. Nejedla jako Apache, Geisha Face a Imperial Brown. Na podzim jsem sklidil tisíce semen. Semena už jsem neproplachoval vodou, ale hned po sklizni jsem namíchal rašelinu s pískem a vyséval do mikrotenových sácku. Vždy dve polévkové lžíce substrátu, pak jsem nasypal neco semen, znow substrát a zase semena. Nakonec jsem sácek zavázal. pripevnil jmenovku a uložil v byte do skríne. Po trech mesících se ze semen vytvorily cibulicky a sácky jsem dal prochladit do lednicky. Po dalších trech mesících jsem otevrel sácek se substrátem a semeny. Z malých cibu1icek už vykukovaly klícky - budoucí lístecky. Všimnul jsem si. že pocet cibulicek byl menší než pocet semen, a tak když jsem vybral cibulky a zasadil je do truhlíku, prozírave jsem zbytek sácku nevyhodil, ale sácek jsem znow zavázal a uložil do skríne v byte. To se stalo v dubnu a do podzimu se v techto sáccích utvorily další cibulicky, které jsem po prochlazení vyndal a zasadil. Dokonce ješte napotretí jsem tuto proceduru úspešne zopakoval. Byl to opravdu štastný nápad, že jsem se nepripravil o spoustu semenácku. V dobe kvetu orientálek jsem pravidelne jezdil do Lovcic a procházel velký foliovník plný prekrásných lilií. Vetšinou to už byli kríženci, kterí vznikli v Lovcicích a mnozí byli ješte krásnejší než jejich novozélandští rodice. Ing. Nejedlo se projevil jako velice prozíravý. Když je prekrásná li1ie jenom na jednom míste, muže prijít pohroma a svet muže prijít o Jarunu, Ruby Band, Imperial Brown ci Red Matador. Proto jsem každé jaro dostával od nejlepších krížencu lodyžní cibulky a ty putovaly do Jizerských hor. Pozdeji se ukázala tato opatrení jako mimorádne štastná. Když Ing. Nejedlo o mnohé pojmenované semenácky prišel, zjistil, že se jim v Jizerských horách dobre darí a casto se už namnožily do té míry, že mohly putovat zpet do Lovcic. V první polovine devadesátých let jsem ty nejlepší klony z Lovcic zacal šupinovat. Postupoval jsem podle stále stejného scénáre. V listopadu jsem presazoval orientálky a od každé cibule odebral 8 až 10 šupin. Odebírání šupin jsem provádel tak, že jsem levou rukou uchopil cibuli a to podpucím k sobe. Pak jsem se podíval, která šupina je nejsvrchnejší a tu opatrne odlomil co nejblíže podpucí. Poté se nejsvrchnejší 58

stala jiná šupina a tu jsem zase odlomil. Postupne jsem otácel cibulí a odlamoval šupiny. Odlámané šupiny jsem namocil do slabého roztoku fungicidu, ne kvuli namorení, ale kvuli opláchnutí místa lomu od bunecných štáv. Pak jsem zacal mikrotenové pytlíky plnit strídave substrátem (rašelina s pískem) a šupinami. Sáck-y s jmenovkami jsem uložil do skríne v obývacím pokoji pri teplote kolem 20 C. Do trí mesícu se na každé šupine vytvorila malá cibule. Zacátkem Unora jsem tedy odnesl pytlíky se šupinami do chladného sklepa k prochlazení a koncem dubna už jsem rašicí cibulky i se šupinami vysazoval do kvetinácu. Nemusím snad ani zduraznovat, že by bylo chybou odlamovat malé cibulky od šupin. Nekteré šupiny mi tak dokonce vykvetly tri mesíce po zasazení. Stalo se mi to u Geisha Face, nádherné orientálk-y s ružove oranžovýmpruhem. Ale ani na krížení jsem nezapomenul. Když jsem jednou v Lovcicích uvidel kvést prírodní hybrid L. japonicum var. platyphillum x L. rubellum, byl jsem nadšen velikostí kvetu na malé rostlince a jeho raností. Dostal jsem jeden prašník a j~o velký poklad si ho vezl domu do Jablonce. Opylil jsem ctyri svoje nejranejší lilie a tešil se na semenácky. První kvetly už na ctyri roky a vesmes se jednalo o mimorádne rané krížence pekných barev od svetle ružové po tmave cervenou. Jednou jsem ve foliovníku v Lovcicích objevil prekrásné kvety zvláštní ružove fialové barvy. Ing. Nejedlo mi rekl, že to jsou semenáce z krížení, v nemž pylodárcem byl Strahmuv Royal Splendor. Royal Splendor mi práve kvetl v Jablonci, a tak jsem o blizny tech nejkrásnejších lilií, co mi kvetly doma, otrel prašníky Royal Splendoru. Po peti letech mi vykvetly první semenáce z techto krížení a já jsem nadšením prestal dýchat. Spatril jsem desítky prekrásných barevných kombinací, nekteré kvety byly huste teckované, jiné zase zcela bez tecek. Od roku 1991 do roku 1993 jsem stavel velký skleník jen pro orientálky. Pri pestování lilií v nádobách se musí dávat moc velký pozor na premokrení substrátu a ani vysoké teploty nedelají dobre korenovému systému orientálek. V oblastech, kde v zime napadne jen málo snehu se dají pestovat orientálky i ve foliovníku. V Jizerských horách je však bežné, že na zimu napadne i pres 1 metr snehu a to by zbouralo i sebelepší foliovník. Proto jsem se rozhodl pro skleník se sedlovou strechou, ze které sjíždí sníh. V léte 1996 mi vykvetly orientálky poprvé v dokonceném skleníku a hned jsem mohl pozorovat rozdílné vybarvení kvetu lilií v nádobách a ve volné pude. Ve volné pude mely kvety sytejší barvy. V devadesátých letech se k nám zacaly dovážet cibule orientálních hybridu z Holandska. Vetšinou se jednalo o odrudy vyšlechtené na rez s postavením kvetu vzhuru. Mnohé z holandských orientálek jsou zpestrením mého sortimentu. Je zajímavým paradoxem historie, že u nás za železnou oponou se neméne krásné orientáiní hybridy lilií objevily o mnoho let dríve než v Holandsku. V soucasnosti si hodne slibuji od krížení holandských orientálek s liliemi pocházejícími z Lovcic. Jaké budou rostliny z tohoto krížení, to nám ukáže teprve budoucnost. Jak to bylo a jak jsme na tom - rozhovor s liliárem a milovníkem prlrody, prítelem Ivo Zmrhalem z Liberce Otázky kladl Karel Vereš Tak jak se zpet ohlíží sedmdesátník? 59

Vždy se mezi námi našlo dost sberatelu pohledných rostlin. Neúspechy jednotlivcu nás nutily se spolcovat. V podstate to byla spíš snaha prekonávat barieru nedostatku informací a znalostí. Omezením a cenzurou zahranicních zdroju nám chytre umožnili vlézt do totalitního chomoutu. Následné predstírání loajality neumožnilo sice cestu, ale alespon sem-tam nejakou pešinku. Jak to tedy bylo treba v r.1950, to už si mnozí pamatujeme? Vžijme se do cernobílé historie pocátku. Casto patnáctileté zbytky rostlin bylo zapotrebí oživit preséváním. U vegetativních oddelku jsme ale pritom provádeli paralelne i sber chorob. To vyvolalo také kolotoc boje s úhyny ve všech vetších sbírkách. Nejaké príklady? Tak treba kolovaly na pískách u Sence na Slovensku exempláre L. candidum se zdvojenými okvetními plátky. (Pod názvem "Bratislava" ji registroval J. Hejdu, 1972.) Na posolených píscinách Rujany, tehdy NDR, se vzácne dochovala i plnokvetá forma L. tigrinum, tedy var. floreplenum. (Dodnes je mi stydno, že mne tehdy slimáci predbewi!). Ztráta nadmíru citlivých kultivaru tolik nebolí, podmínky mikroklimatu ci trvalé chemické ochrany amatér dodržovat nebude a proto takové rostliny nemají perspektivu. Smutné je i vymizení desítek lokalit tech nekolika málo domácích botanických mil Návšteva techto míst po 20-30ti letech, kdy už nenaleznete ani jediný semenác, vytvárí dojem hr1>itovas vyvrácenými náhrobky. Je to skutecne vážný signál ústupu zpusobený devastací prírody novotami. Je v tom citlivejší retezec vztahu než jsme tušili. Pocetní ozbrojenci dokáží upytlacit posledního predátora hmyzu, zemedelec hmyz vyhání do lesa pomocí chemie a tam pak na liliích visí hrozny chrestovnícku. Preckají-Ii listy semenácu martagonu tento útok, pak je to jen náhoda, dokvést se jim nepodarí, semeníky už nenajdete. Tento stav zjištují bláhovci, kterí se pokouší oživit puvodní lokality semeny ze svých sbírek. Životní cyklus martagonu prítom není pet mesícu, ale pet roku. Je nutno pripomínat, že necinne pripouštíme nenávratná vymizení druhu. To vše je smutná pravda, ale boj o místo na slunci probíbal vždy, nebo ne? Sání mšic ci požer chrestovnícku ve zdravých kulturách dríve tolik nevadil, ale dnešní rozšírení víróz ciní z techto prenašecu pohromu. Nekteré lilie, jako napr. L. henryi, hansoníi, nekteré martagony ci BLACK BEAUTY sice virózám odolávají, zato na kupovaných kultivarech vírózy po naockování hmyzem do pletiv se primo rozbesní. Na co se tedy mužeme tešit v novém tisíclletí? Pravda je, že dnes už umíme v liliích leccos napravit, napr. ozdravováním tkánovou kulturou, ale u odepsaných liliích jako je treba L. x testaceum ci L. tigrinum var. floreplenum, už skoro není na cem. Snad i proto by prospela inventarizace zbytku. Neslyšíme už ani o L. maximoviczii, wilsoni var. flavum a pomalu ani o typicum. Našinec už ani neví, zda jsou ješte v Cechách u nekoho poslední zbytky. Záverem mám smutnou povinnost odvolat svuj popis našich nalezišt L. martagon, aktualizovaný r.1954 a uverejnený svého casu v casopise Živa. Presto si 60