HISTORICKÝ PŘEHLED VÝVOJE STUDIA Č(S)T V BRNĚ

ÚVOD Jsou tři druhy televize: Dobrá, špatná a brněnská. Tuto zajímavou větu pronesl v jedné ze svých Manéží Boleslav Polívka, jedna z nejvýraznějších osobností spojených s brněnskou televizí. Cílem této práce není zjistit, zda tomu tak opravdu je, ale popsat 45 let historie televizního studia v Brně, od pionýrských začátků až po moderní médium. K vytvoření uceleného a systematického přehledu o vývoji regionálního televizního studia jsem se snažil dosáhnout za pomocí dvou metod: jednak podrobnou rešeršní činností, jednak vytvořením pěti rozsáhlých rozhovorů s dlouholetými pracovníky studia věštěn pamětníků počátků televizního vysílání z Brna. Tato kombinace má posloužit k obohacení faktografických informací o zajímavé souvislosti a pozadí televizní práce, které nelze vyčíst z ročenek. Práce v televizi připadá mnohým fascinující a mimořádně zajímavá. Protože v televizi pracuji, nesdílím tyto stereotypní představy. Zaujala mě ale myšlenka nahlédnout do minulosti a prozkoumat, jak vznikalo televizní vysílání před více než třiceti lety, za úplně jiných technických podmínek, v jiném společenském kontextu i v jiné atmosféře. Tento text má být pokusem zaznamenat jednotlivá desetiletí historie brněnského televizního studiu s tím, co je pro ně charakteristické včetně technického vývoje a programové skladby jednotlivých období. Tam, kde je to nutné pro pochopení širších souvislostí doplňuji kontext o dění celé Československé či České televize, například v roce 1968, v roce 1989 nebo v době televizní krize na přelomu let 2000 a 2001. Ambicí této práce není hodnotit kritická období vývoje brněnského studia České televize, například diskutované působení ředitele Zdeňka Drahoše či události televizní stávky. Tato témata by si jistě zasluhovala podrobnější analýzu v samostatné práci. Při popisování těchto událostí proto neaspiruji na žádný hodnotící soud dávající za pravdu jedné či druhé straně konfliktu a zásadně se držím neutrálního postoje. 1

HISTORICKÝ PŘEHLED VÝVOJE STUDIA Č(S)T V BRNĚ 1. TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ Z BRNA CO MU PŘEDCHÁZELO Brněnské televizní studio vzniká v době, kdy už má Československá televize za sebou sedm let existence a pravidelného vysílání, v době, kdy postupně přibývá diváků a televizní přijímač se stává obvyklou součástí domácnosti. Než se náš zájem zaměří na Brno a na kontext, ve kterém se krajské televizní vysílání rodí, připomeňme alespoň stručně počátky televizního vysílání v tehdejším poválečném Československu. 1 První pokusné televizní vysílání se uskutečnilo v květnu 1948 v rámci Mezinárodní výstavy rozhlasu MEVRO v Praze. Tomu samozřejmě předcházel složitý a dlouhý vývoj televizní technologie a rozvoj nového masmédia ve světě. 2 Červenci téhož roku se konaly první televizní přenosy z XI. Všesokolského sletu v Praze. Zkušební televizní vysílání ze Studia Praha v Měšťanské Besedě (ve Vladislavově ulici) bylo zahájeno 1. května 1953 1 Většinu informací o vývoji televizní technologie a o počátcích televizního vysílání ve světě i v Československu čerpám z webové stránky České televize www.ceskatelevize.cz, sekce Vše o ČT / Z historie. 2 Úplný počátek všeho je třeba hledat v roce 1884 v Německu. Paul Nipkow si tehdy nechal patentovat svůj kotouč s otvory uspořádanými ve spirále, který rozkládal obraz na řádky složené z jednotlivých bodů obrazu. Tzv. Nipkowův kotouč se stal jedním ze základních prvků mechanické televize. V roce 1900 na pařížské výstavě Expo je poprvé použit termín televize. Ve dvacátých letech dvacátého století začíná ve Velké Británii J. L. Baier své experimenty s televizním přenosem obrazu. 30. září roku 1929 je ve Velké Británii zahájeno pravidelné vysílání mechanické televize (30 řádků) na vlnách BBC. Vysílalo se ve všední dny, od 23.00 do 23.30. Ve stejném roce se také datují první amatérské pokusy o příjem anglického televizního vysílání na středních vlnách v Čechách. V roce 1931 začíná pokusné vysílání mechanické televize v Moskvě. V Československu je průkopníkem a propagátorem televize dr. Jaroslav Šafránek. Ten v prosinci 1935 uvádí do provozu první kompletní televizní aparaturu pro vysílání a příjem mechanické televize, určenou pro experimenty a demonstraci. Řetězec pracoval s třicetiřádkovou normou a snímkovým kmitočtem 12,5 Hz. Obrázek byl promítán na matnici o rozměru 10 cm x 15 cm. O rok později dr. Šafránek vydává svoji knihu Televise, která významně přispěla k propagaci televize mezi veřejností. 2. listopad 1936 je datem zahájení prvního pravidelného vysílání televize na světě. Prvenství má opět Velká Británie. Ve vysílání se střídají Baidova mechanická televize (240 řádků) a elektronická televize firmy E.M.I. (405 řádků) Vysílalo se denně od 15.00 do 16.00 a od 21.30 do 23.00. Běžný televizní přijímač stál přibližně 120 liber a jeho obrazovka měla rozměry 17 x 22,5 cm. O rok později Television Advisory Comittee doporučuje pro další používání elektronickou televizi společnosti E.M.I. Elektronická televize definitivně vítězí nad televizí mechanickou. 12. 5. 1937 je ve Velké Británii uskutečněn první přímý televizní přenos, jde o korunovaci krále Jiřího VI. První krůčky televize v Československu televize přerušily události druhé světové války, po válce byl výzkum obnoven. V srpnu 1937 dr. Jaroslav Šafránek předvedl novinářům nový typ televizního přijímače s katodovou trubicí pracující s 30 řádkovým systémem. V prosinci 1938 Šafránkova skupina předvádí první český přijímač s normou 240 řádků, to už ale v Německu. 9. 3. 1939 ministerská skupina pod vedením ing. Singra, uvádí do provozu televizní vysílač, který však šířil pouze nosnou frekvenci. Dr. Šafránek nebyl přes opakované nabídky přizván ke spolupráci. Další vývoj bezprostředně souvisí s válkou. V roce 1943 se do "kláštera" v Dolní Smržovce z Berlína stěhuje firma Fernseh A.G. (po osvobození přejmenována na Televid), která plní úkoly vojenského charakteru. Zde se v průběhu roku 1944 konají první pokusy s televizní normou 625 řádků. V říjnu 1945 do Televidu nastupuje na stáž 25 českých odborníků. V prosinci je stáž ukončena a veškeré zařízení závodu je převezeno do Sovětského svazu. Část účastníků stáže přechází do Vojenského technického ústavu (VTÚ) v Tanvaldě. Tam v letech 1946-1948 pokračují práce na přípravě televizního řetězce s normou 625 řádků. 23. března 1948 je kompletní televizní řetězec předveden v Tanvaldě novinářům. (www.ceskatelevize.cz) 2

a 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné. Pro první televizní vysílač byla v roce 1953 adaptována pražská rozhledna na Petříně. Zpočátku televize vysílala pouze tři dny v týdnu (v létě jen 2 dny), v listopadu 1953 se počet vysílacích dnů rozšířil na čtyři, v roce 1955 na šest dní v týdnu a od 29. prosince 1958 televize své pořady vysílala po celý týden. Souběžně s rozvojem televize přibývalo diváků. V září 1962 bylo již milion platících diváků, v březnu 1965 byly hlášeny 2 miliony koncesionářů, v prosinci 1969 byla překročena hranice 3 milionů a v roce 1978 překročil počet hlášených přijímačů 4 miliony. Záhy začala vedle Prahy vznikat další studia: postupně v Ostravě, Bratislavě, Brně a v Košicích. První televizní studio mimo Prahu a zároveň první na Moravě a ve Slezsku, vzniklo v Ostravě. V roce 1954 vláda rozhodla o výstavbě nového vysílače v Ostravě-Hošťálkovicích, kde bylo vytvořeno televizní studio, zpočátku vybavené černobílými kamerami a filmovým snímačem 35 mm. Vysílalo především distribuční filmy a jen vlastní pořady (neexistovala retranslační trasa na Prahu). První vysílání pro Ostravsko se odehrálo 31. prosince 1955. Zpočátku se vysílalo jen dva dny v týdnu, později čtyři dny. 3 Pak přišlo na řadu bratislavské studio, které začalo vysílat 3. listopadu 1956. V následujících dvou letech bylo postupně do provozu uváděno retranslační spojení Praha - Ostrava, Ostrava Bratislava, v roce 1958 byla spojení všech tří studií dokončena. V roce 1960 bylo v Bratislavě zprovozněno dabingové studio pro úpravu zahraničních pořadů. Televize přichází do Československa v době, kdy si lidé již zvykli na rozhlas. Obě média (rozhlas i televize) vyrostla z technologií, jež existovaly před nimi z telefonu, telegrafu, pohyblivé i nehybné fotografie a nahrávání zvuku Rozhlas se zdál být spíše technologií hledající využití, než aby reagoval na poptávku po nové službě či novém obsahu, a přesně totéž lze říci i o televizi ( ) Obě média si tedy musela obsahy vypůjčit od již existujících médií a jejich nejoblíbenější obsahy jsou proto odvozené: filmy, hudba, příběhy, zprávy i sport. Možná žánrová inovace spočívá v jejich schopnosti přímého sledování, přenášení a zaznamenávání událostí ve chvíli, kdy se dějí. 4 Zároveň je podle McQuaila dalším významným rysem televize vysoký stupeň regulace, která souvisí i s pro televizi typickou distribucí od centra k periferii a spojování celostátní televize s politickým životem a mocenskými centry ve společnosti. Vládnoucí komunistický režim v Československu od počátku využívá televizi jako nástroj udržování sociální konformity a šíření stranické ideologie. Vedle základních funkcí média, kterými jsou 3 Více viz Švihálek, M.: Padesát let Televizního studia Ostrava. Edice ČT, Ostrava 2005, s. 8. 4 McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Portál, Praha 1999, s. 39. 3

podle Lasswella 5 informování, korelace (vytváření vzájemných vztahů mezi jednotlivými částmi společnosti v souladu s prostředím, socializace a vytváření konsenzu) a přenosu kulturního dědictví (kontinuita), a podle Wrighta 6 také zábava, nabývá na větší důležitosti ještě čtvrtá funkce, kterou McQuail definuje jako získávání neboli agitování pro společenské cíle ve sféře politiky, války, ekonomického vývoje, práce a někdy i náboženství 7. 2. POČÁTKY TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ Z BRNA Na začátku šedesátých let měla tedy Československá televize již tři studia a za sebou první roky vysílání. V roce 1961 bylo v Československu už 1 089 449 televizních koncesionářů, Jihomoravský kraj se tehdy s počtem 142 496 registrovaných majitelů televizorů řadil mezi kraji na třetí místo, po severní Moravě a středních Čechách. 8 Společnost si začala zvykat na televizi jako na skutečně masový sdělovací prostředek. Roli televize a její vliv na diváky si samozřejmě uvědomovala i vládnoucí komunistická strana. Ústřední výbor KSČ 24. května 1960 v dokumentu O stavu a úkolech Čs. televize stanovil vysílateli další programové, organizační i technické úkoly pro nejbližší budoucnost: usnesení ukládalo zavedení dopoledního vysílání pro druhé směny a práce na přípravě vysílání druhého programu. 9 Tyto úkoly vyžadovaly rozšíření programové základny. Proto kolegium Československé televize rozhodlo, aby byla programová základna rozšířena o nová televizní studia v Brně a Košicích 10. Po tomto rozhodnutí následovala jednání s brněnskými a jihomoravskými úřady o možnostech vysílání a místu sídla budoucího krajského studia. Dne 16. listopadu 1960 schválilo kolegium Československé televize plán vybudování televizního studia v Brně. Původní plán předpokládal výstavbu televizní stanice v Brně v období let 1964 až 1965. Ochota místních úřadů a tehdejších stranických orgánů, které vycházely televizi vstříc, a velké programové možnosti Brna a celého Jihomoravského kraje si však vyžádaly tento původní výhled přehodnotit a urychlit vybudování brněnského studia. Nový plán schválený 5 Viz Lasswell, H.: The Structure and Function of Communication in Society. In: L. Bryson (ed): The Communication of Ideas. Harper, New York 1948, s. 32-51. 6 Viz Wright, C.R.: Functional Analysis and Mass Communication. Public Opinion Quarterly, 24, s. 606-620. 7 McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Portál, Praha 1999, s. 103. 8 Viz Svobodová, R.: Vznik a vývoj krajového studia Československé televize v Brně. Diplomová práce, Fakulta žurnalistiky University Karlovy v Praze 1976, s. 15. Pro srovnání: V roce 1955 měla jižní Morava jen 29 televizních koncesionářů, koncem roku 1959 jich bylo už 31 tisíc. Viz Čs. Televize v Brně zahajuje. In: Rovnost, 10.6.1961. 9 Strasmajer, V.a kol.: Cesta k divákovi, ČST, Praha 1973, s. 51. 10 Košické studio ČST zahájilo svůj provoz 25. února 1962. 4

v květnu 1961 počítal s možností, že již v roce 1961 budou vytvořeny předpoklady k tomu, aby v roce 1962 bylo televizní studio Brno zařazeno do celostátního vysílacího schématu Československé televize. To znamenalo vytvořit v roce 1961 základní programové složky: redakci politického zpravodajství 11 a dramaturgii uměleckého a dětského programu. Aby se mohlo začít vysílat ve stanovených termínech, bylo třeba vyřešit technologické zázemí. Především dokončit adaptaci bývalého kabaretního divadla Typos v tehdejší Chorázově, dnes Jezuitské ulici, jehož prostory byly Československé televizi přiděleny 30. září 1960. Přitom se předpokládalo, že vysílání z Typosu bude zajišťováno pouze jako přenos, nepočítalo se tedy se studiovou technologií. Tato eventualita platila jen pro začátek existence studia, a to hlavně proto, že harmonogram výstavby technického zařízení počítal s tím, že do konce června 1961 dostane televizní studio Brno z Prahy první a do konce října další přenosový vůz. Teprve potom měla přijít na řadu další etapa vybavení studia v Brně. Přidělené prostory v Typosu byly nedostatečné, proto studio usilovalo o postupné uvolňování dalších prostorů Typosu, včetně bývalé vinárny. V Typosu bylo instalováno provizorní přenosné zařízení z pražského přenosového vozu, vybudována hlasatelna mimo obraz, byl zrekonstruován z Ostravy dodaný vyřazený filmový automat a do konce roku 1961 byl přenosový sál v Typosu vybaven 16milimetrovým filmovým snímacím zařízením. Také bylo třeba postavit v rekordním čase provizorní trafostanici v parku za Typosem. Postavena byla s mimořádnou rychlostí, projektována byla v říjnu 1960 a dokončena v března 1961. Přes nedostatek zkušeností, nedostatečné technické vybavení a organizační problémy se v roce 1960 realizoval první programový pokus pod brněnským logem. V silvestrovském programu toho roku bylo poprvé využito brněnské zázemí. Část zábavného pořadu se vysílala sice za pomoci pražské techniky, ale přece jen už z Brna. Tak jako v Praze a Ostravě, i v počátcích brněnského studia byl velkým pomocníkem o čtyřicet let starší rozhlas 12. Prvními pracovníky budoucího studia se stali zkušení lidé právě z rozhlasu. V roce 1960 mělo podle archivních materiálů rodící se brněnské televizní studio pouhé 3 zaměstnance. 13 V roce 1961, kdy studio začalo vysílat, už v něm pracovalo 51 lidí. Prvním ředitelem se stal Josef Křivánek (1961-1963), bývalý sportovní novinář a 11 Přívlastek politické odpovídá soudobému názvu redakce, jiné než politické zpravodajství tehdy neexistovalo. 12 Brněnský rozhlas začal s pravidelným vysíláním v roce 1924. První pokusy se konaly od 10. do 13. května, od 12. července jsou už pravidelně vysílány burzovní zprávy, a to od 14.00 do 14.15 hod. První rozhlasové studio bylo zřízeno v pavilonu na střeše Zemského domu 1. září 1924. Od 1. března 1925 se vysílací čas prodloužil na dvě hodiny. Viz Ješutová, E. (ed.). Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Český rozhlas, Praha 2003, s. 487. 13 Viz Komplexní celoroční hodnocení, archivní dokument č. 245. 5

spolupracovník ČST Ostrava, který měl za úkol sehnat programové pracovníky a dát dohromady koncepci vysílání. Navzdory veškeré snaze urychlit přípravy brněnského televizního studia na začátek vysílání, ne všechno šlo hladce. Správa dálkových spojů nedokončila v termínu výstavbu přenosové trasy mezi Typosem a vysílačem Kojál a nebyly také přiděleny nutné provozní prostory. Za pomocí přenosové techniky se však přesto v termínu uskutečnilo oficiální zahájení vysílání brněnského studia 6. července 1961. Prvním samostatným pořadem byl přenos zábavného koncertu nazvaný Sedmikrásky nad Brnem. 14 Historický okamžik zaznamenal i dobový tisk: Včera večer vysílala Československá televize hudební pásmo Sedmikrásky nad Brnem. Takové programy se obvykle recenzují krátkou glosou hudebního nebo literárního kritika. Včerejší vysílání se vymklo z rámce obvyklé pozornosti. Včera totiž právě tímto programem překročila brněnská televize práh období příprav k období skutečné existence. Včera vstoupilo brněnské televizní studio poprvé svými vlastními silami na obrazovky televizorů. Přenosy z Brna jsme už ovšem viděli, dokonce tu byl i přenos z Typosu. Avšak jde především o ty vlastní síly, o jejich převahu při vysílání, o technickou schopnost a zdatnost, o vybavení a všechno, co s tím souvisí. Až jednou, po deseti a padesáti letech, bude slavit brněnské televizní studio výročí, vrátí se k tomuto dni jako k jednomu z nejvýznačnějších. K oficiálnímu zahájení brněnské televize dojde ovšem až 24. září pořadem Veletrh dobré nálady. Primát si udrží včerejšek ( ) Petardy světel zaútočily do tváří hudebníků, zpěváků, asistentů a lidé kolem děje. Střídavě i do očí diváků to když je snímala kamera. Ovzduší podobné filmovým ateliérům. Jen více napětí, větší požadavky na přenos, souhru a sladění. Nic nesmí selhat. Nic se totiž nemůže natáčet znovu. Jde přece o přímý přenos, dnes dokonce první vlastní. Minuty, v nichž musí vše do sebe zapadat s matematickou přesností ( ) (Rovnost 7.7. 1961) Atmosféru tehdejšího večera připomíná i další novinový článek, který vyšel 6. července 1986, u příležitosti 25. výročí založení studia: Brněnské televizi je pětadvacet let. Šestého července 1961 se na obrazovkách objevily poprvé tváře brněnských herců a zpěváků. Vysílal se zábavný pořad Sedmikrásky nad Brnem. Úspěšná ústřední melodie se v pozdějším podání Gustava Broma stala hitem, jak dnes pěkně říkáme šlágrům a žije dodnes, na brněnském hlavním nádraží zní před každým hlášením. Natáčelo se tehdy živě a dnešní pamětníci vzpomínají vzrušujících a nepředvídatelných okamžiků i nádherných pocitů úlevy, když se nic neporouchalo a nic nespadlo a světla v sále vinárny v Typosu zhasla podle plánu. V podzemí Typosu už brněnská televize zůstala a setrvává i v mnoha dalších provizoriích (Rovnost 6.7.1986) 14 Viz Roční komplexní hodnocení, archivní dokument č. 246. 6

Režisér Milan Macků, který z Prahy přijel první brněnský pořad režírovat, do zápisu o tomto přenosu napsal: Jsem šťasten, že mohu být první právě já. V tomto historickém okamžiku děkuji všem, kteří se mnou obětavě spolupracovali. Vydržte všichni dlouho s nadšením, které máte dnes!! 15 Na skupinu lidí, kteří byli v roce 1961 u zrodu brněnského televizního studia, zavzpomínal jeden z pamětníků Bohuslav Opluštil: Nelze nevzpomenout na ty, kteří se lvím podílem zasloužili o to, aby bylo možno zahájit první vysílání Pamětníky, kteří přišli v roce 1961, jsou tito pracovníci: ing. Karel Soukup, Věra Freibergerová, Jindřich Matušek, Milan Peloušek, Jiří Klos, ing. Karel Halačka, Zdeněk Kriegler, Václav Myslivec, Jaroslav Pražák, Josef Tesařík, František Zouhar, Vilém Vepř, Karel Kropáček, Josef Winter a další. 16 Svým prvním pořadem začala profilace brněnského studia v oblasti tzv. uměleckého vysílání. Brzy se začala konstituovat i vysílání zpravodajské neboli tehdejší terminologií politicko-zpravodajské. Přes nejrůznější technické problémy se podařilo v prvním roce existence brněnského televizního studia odvysílat 2,5 hodiny v oblastním programu a 5 hodin v celostátním programu. Ve zpravodajské redakci na počátku pracovali tři redaktoři, dva kameramani a jeden produkční. Ti se ze začátku seznamovali s tím, jak se dělá televizní žurnalistika a takřka za pochodu se připravovali na zahájení oblastního vysílání. Nejprve přispívali do celostátního vysílání, hlavně do zpravodajské relace Televizní noviny, a připravovali sportovní přenosy. Menší díl kapacity byl věnován například pořadu Branky, body, vteřiny. V prvních třech čtvrtletích roku 1961 se redakce řídila hlavně požadavky z pražského celostátního vysílání. Ve zpravodajství Televizních novin se tak posílil důraz na regionální informace. Krajové, později oblastní vysílání mělo být původně zahájeno na začátku druhého čtvrtletí, termín se však posunul až do čtvrtého čtvrtletí. O důvodu jsme se již zmínili, zdrželo se dokončení přenosové trasy mezi Typosem a vysílačem Kojál, nedostávalo se potřebného technického zařízení ani studiových prostorů. První krajové vysílání se uskutečnilo 1. října 1961. Vysíláním Jihomoravského televizního týdeníku přibylo redaktorům ve zpravodajství práce, zároveň dostali prostor pro komplexnější informování o regionu. Nové možnosti jim přinesly také filmové laboratoře a provizorní filmová střižna, které byly ve studiu vybudovány ke konci roku. V roce 1962 redaktoři zpravodajského vysílání přes všechny 15 Zápis z přenosu č. 1, archivní materiál ČST Brno. 16 Opluštil, B.: Pamětník vzpomíná. In: Dobiáš, J., Karnet, J., Souchop, J. (eds.): Do dalšího čtvrtletí. Sborník k 25. výročí založení Čs. Televize Brno. ČST, Brno 1986, s. 58. 7

technické, profesionální a organizační potíže natočili 525 filmových šotů v délce od 30 sekund do 5 minut. 17 Brněnské zpravodajství pochopitelně nijak nevybočovalo z tematické linie celostátního televizního zpravodajství, vycházelo ale ze specifik jihomoravského regionu, koncentrovalo se na jeho průmysl, zemědělství a kulturu. Využívalo také množství výzkumných ústavů, vysokých škol a vědeckých pracovišť v kraji. Dalším obvyklým tématem zpravodajství byly akce na brněnském výstavišti. Druhá složka programu, která se označovala souhrnným názvem umělecké vysílání, sestávala z redakcí literárně dramatické a hudebně zábavné. Zvlášť fungovala ještě redakce pro děti a mládež, kterou od počátku vedla Věra Mikulášková. V tomto úvodním období neexistovala konkrétní koncepce uměleckého vysílání. Vše záleželo na operativnosti a tvůrčí invenci dramaturgů, jako cestou se vydají. Umělecký program se snažil sledovat a zprostředkovat televizním přenosem divadelní představení brněnských souborů, tehdy hlavně Mahenovy činohry. Zároveň ale studio spolupracovalo s autory na vytváření ryze televizních děl. Kromě brněnské kulturní scény studio mapovalo také dění v dalších stálých divadlech v kraji, spolupracovalo s divadly v Jihlavě, Uherském Hradišti nebo tehdejším Gottwaldově. Plán, který vycházel z celostátního vysílacího schématu, počítal v roce 1962 s odvysíláním celkem 64 hodin uměleckého programu včetně programů redakce pro děti a mládež. Realizovat tento plán bylo pro studio velmi obtížné. Brněnské studio nemělo žádného zkušeného televizního režiséra, také ostatní profese televizního řemesla byly velmi chabě obsazeny. Prakticky existoval jeden výrobní štáb pro celé umělecké vysílání. Tento nedostatek byl nahrazován nouzovými opatřeními. Zpočátku pracovali v brněnském studiu televizní režiséři z Prahy, později se začalo spolupracovat s externisty, většinou s profesionály z rozhlasu, brněnských divadel a Krátkého filmu. Aby se podařilo naplnit programový plán, musela brněnská televize čerpat z mimotelevizních zdrojů. Zároveň se postupně utvářely podmínky pro vlastní tvorbu a pro vlastní programové zázemí. S relativně uspokojivými výsledky začala literárně dramatická redakce. K nesporným úspěchům patřilo uvedení Gazdiny roby Gabriely Preissové, Kavkazského křídového kruhu Bertolta Brechta a literárního pásma V Tornistře maršálskou hůl. Podstatně odlišná byla situace v redakci zábavných pořadů. Podle Reginy Svobodové vedení studia po prvních pokusem a hledání dospělo k závěru, že nevystačí pouze s estrádními skládačkami jako jedinou formou zábavných pořadů. Vedle programů, které měly ohlas mezi diváky (Přijde apríl, přijde, Veselá silnice), byly vysílány i pořady, které 17 Viz Komplexní roční rozbor činnosti, archivní dokument č. 248 8

lze označit jako podprůměrné, například Estráda ze Znojma a Veletržní estráda. Tato situace se řešila ve čtvrtém čtvrtletí změnou dramaturga a novým přístupem k tvorbě dramaturgické koncepce v zábavných pořadech, zejména hledáním původních a propracovanějších textů. 18 Objevily se i první hudební pořady z Brna, například koncert Janáčkova kvarteta, přenos opery Figarova svatba z Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a od konce roku postupné uvádění nejlepších souborů dechové hudby. Období do roku 1962 bylo v oblasti uměleckého vysílání zejména obdobím dramaturgického hledání, během kterého se postupně rozšiřoval okruh spolupracovníků z řad osvědčených i nových autorů a postupně se vytvářel základní dramaturgický předstih. Překvapivě konsolidovaná byla situace v redakci pro děti a mládež vedené Věrou Mikuláškovou. Redakce připravovala programy pro dětské vysílání s vlastním pečlivým plánem, vyrábělo se mnoho pořadů s podstatně kratší stopáží. Proto se také zřejmě vysílání této redakce vyznačuje žánrovou pestrostí a vyrovnanou kvalitou. Vedle koncipovaných reportáží (Pojďte s námi za vojáky, reportáž z přehrady, ze zimního stadionu atd.) přinesla redakce v té době objevný typ pořadu Hrajeme si na pohádky. Koncepce vycházela ze spolupráce s brněnským loutkovým divadlem Radost. Z této divadelní scény televize převzala inscenace Dnes v noci zázraky, Signály z Karakatu a další. Tato redakce také jako první v brněnském studiu začala spolupracovat s Intervizí. Prvním pořadem z Brna, který odvysílala Intervize, bylo právě loutkové představení Dnes v noci zázraky, následovaly další odvysílané pořady, například Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky nebo představení Aby se děti bavily. První dva roky existence brněnského televizního vysílání byly roky dramaturgického a programového hledání, velkého nasazení i nadšené kreativity. První pracovníci studia získávali praxi mimo jiné i přebíráním zkušeností pracovníků druhých studií, ostravského a bratislavského, kde se začalo vysílat o několik let dříve. Přitom však museli počítat s možnostmi, které ve studiu měly, s technickými a dalšími podmínkami, které se jen pomalu a postupně zlepšovaly. Studio, které se stalo významnou součástí tehdejší Československé televize, hledalo teprve svůj charakter a svoji tvář. Kvalitu prvních pořadů brněnského televizního studia už nemáme možnost posoudit. Převážná většina pořadů se tehdy vysílala živě přenosovou technikou, a je tedy nenávratně ztracena. 18 Viz Svobodová, R.: Vznik a vývoj krajového studia Československé televize v Brně. Diplomová práce, Fakulta žurnalistiky University Karlovy v Praze 1976, s. 21. 9

Závěrem této kapitoly ještě několik faktografických informací z počátků studia. Za oficiální začátek existence Televizního studia Brno je sice považováno vysílání zábavného pořadu Sedmikrásky nad Brnem, sluší se však připomenout i některá další prvenství: 19 první zpravodajský šot byl natočen v Brně 2. března 1961, odvysílán v Praze první přímý přenos vlastního hudebně zábavného programu Sedmikrásky nad Brnem se uskutečnil 6. července 1961 z Typosu první přímý sportovní přenos z utkání I. Ligy kopané Královopolská vs. Spartak Trnava 3:3 ze stadionu KSB se uskutečnil 13. srpna 1961 první velký zábavný pořad První veletrh dobré nálady vysílaný živě zhlédli diváci 24. září 1961 na závěr II. Mezinárodního strojírenského veletrhu první krajové vysílání jako živý přenos bylo 1. října 1961 realizováno z Typosu první přímý přenos z hokejového utkání RH Brno SONP Kladno se uskutečnil 1. listopadu 1961 ze Zimního stadionu první živé vysílání převzaté inscenace V. Majakovského Mysteria Buffa proběhlo 12. prosince 1961 z haly Královopolské strojírny první přímý přenos vysílání pro děti Brněnský dětský kabaret byl 17. prosince 1961 z Husova sboru první přímý přenos baletu ve vysílání pro děti a mládež Pohádka o Honzovi se uskutečnil 25. prosince 1961 z Janáčkovy opery první pořad Intervize pro děti od čtyř let loutkovou inscenaci Dnes v noci zázraky viděli diváci v přímém přenosu 28. ledna 1962 3. POŽÁR TYPOSU 1964 Hned v prvních letech existence poznamenala Televizní studio Brno nečekaná tragédie. 20 22. leden roku 1964 byl pro zaměstnance brněnské televize nejprve obyčejným pracovním dnem. Ve studiu stály kulisy a režisér Evžen Sokolovský řídil zkoušku inscenace. O patro výše se v dabingu připravovala česká verze filmu Romana Polańského. Nic nenasvědčovalo tomu, že v příštích chvílích se v objektu Typos odehraje drama. Pak kdosi zachytil ve vzduchu štiplavý, dusivý dým. A vzápětí se ozval výkřik: "Hoří!" Za chvíli už 19 Viz Dobiáš, J., Karnet, J., Souchop, J. (eds.): Do dalšího čtvrtletí. Sborník k 25. výročí založení Čs. Televize Brno. ČST Brno 1986, s. 68. 20 Informace k tomuto tématu čerpám především z archivních materiálů televizního studia Brno. Podrobný seznam dokumentů ve složce nazvané Materiály k požáru ve studiu Typos je uveden v seznamu použité literatury. 10

plameny a kouř uvěznily v podzemí studia desítky lidí. Tak popisují začátek tragické události tvůrci televizního dokumentu Studio Typos, Brno 1964 z cyklu Osudové okamžiky. 21 Požár vznikl kolem 17. hodiny odpoledne v místnostech tzv. přípravny v suterénu, který sousedil bezprostředně s hlavním sálem, postupně zachvátil obě schodiště, přes která se rozšířil do pasáže domu. Se záchranou lidí, kteří uvízli v suterénu, pomáhali hasiči i vojáci. Velkou statečnost prokázal velitel pohotovostní jednotky nadrotmistr Antonín Gašparec. S nasazením vlastního života vynesl z prostor hořícího studia osm lidí, přitom byl sám popálen přiotráven. 22 Vyšší patra domu nad televizním studiem v té době obývala zhruba stovka nájemníků. Nájemníci zadních traktů byli při požáru nuceni uniknout z domu po střeše do sousedního domu, protože jediný východ jim zatarasil kouř, plyny v pasáži. Následky byly tragické, jeden z režisérů studia Miroslav Ambro nepřežil otravu kouřovými plyny. Lékařům se nepodařilo ho resuscitovat, zemřel na následky udušení. Bylo mu tehdy 26 let. Ve Výzkumném ústavu traumatologickém v Brně (dnešní Úrazová nemocnice) bylo ten večer ošetřeno 16 lidí, 12 z nich bylo hospitalizováno, kromě jednoho poranění ruky to bylo většinou kvůli otravě kouřovými plyny. 23 Celou událost začala vyšetřovat Veřejná bezpečnost a Městská inspekce požární ochrany při Městském národním výboru v Brně. Podle jejich závěrů nebylo bezprostřední příčinou samovznícení a žádná fakta nenasvědčovala ani úmyslu, jako nejpravděpodobnější příčina byla proto určena neopatrnost nebo nedbalost. Při tomto šetření inspektoři také zjistili bezpečnostní závady. Konstatovali nevyhovující provizorní umístění studia, nedořešené strážení objektu a nedodržování bezpečnostních předpisů, zejména zákazu kouření. Tyto nedostatky mohly být nepřímou příčinou vzniku požáru. Následovaly kontroly protipožárních opatření. Tehdejší ředitel studia Miloš Kocourek (1963-1967) vydal záhy s okamžitou platností zákaz kouření ve všech místnostech televizního studia v Typosu, s jedinou výjimkou: Kouření je dovoleno pouze v pasáži Typosu při použití stojanových popelníků, které musí být naplněny vodou Nedodržení tohoto zákazu bude stíháni disciplinárně, pokutou 100 300 Kč, resp. trestním oznámením. 24 Ředitel také zakázal skladovat v pasáži jakýkoliv materiál a nařídil zajištění požární asistence při jakémkoliv provozu ve studiu. 21 Viz www.ceskatelevize.cz, informace o pořadech. 22 Viz dopis ředitele TS Brno Miloše Kocourka adresovaný veliteli posádky Brno generálporučíkovi Jaroslavu Dočkalovi ze dne 30. ledna 1964, Materiály k požáru ve studiu Typos. V tomto dopise ředitel navrhuje pro nadrotmistra Gašparce za jeho statečnost vyznamenání a povýšení. 23 Viz seznam pacientů ošetřených dne 22.1.1964 ve VÚT po požáru v Typosu v Brně sepsaný dne 23.1.1964 vedením ústavu, Materiály k požáru ve studiu Typos. 24 Rozhodnutí ředitele č. 1/1964 ze dne 28. ledna 1964, Materiály k požáru ve studiu Typos 11

Dramatický požár vyvolal ostrou reakci nájemníků domu. Ti se dva dny po požáru usnesli na důrazné rezoluci, ve které žádali: aby studio televize bylo, pokud možno v nejkratší době, odstraněno z paláce Typos, a to především z bezpečnostních důvodů jak pro nájemníky, tak pro zaměstnance televize, i pro sousední domy. 25 Nájemníci poukazovali na to, že od doby, kdy bylo v suterénu a přízemí domu umístěno televizní studio došlo už ke třem požárům, přitom ten třetí, největší si vyžádal jeden lidský život a desítky zraněných a ohrozil všechny nájemníky domu. Požadovali také zbourání zdi, která rozdělila pasáž původně propojující Chorázovu a Běhounskou ulici. Zeď podle nich znesnadnila lidem únik z hořícího domu. V závěru rezoluce obyvatelé domu navrhovali: Vzhledem k tomu, že televizní studio v paláci Typos je jen provizorium, dáváme jako občané na uváženou, zda by nebylo lépe přikročiti k definitivnímu umístění studia v Brně, aby se zbytečně neinvestovaly milionové náklady. 26 Československá televize tehdy znepokojeným nájemníkům odpověděla, že jejich požadavek na vyklizení televizního studia z objektu Typos je neuskutečnitelný. Ujistila je zároveň, že se televize snaží a bude snažit o realizaci výstavby nového televizního studia v Brně. O žádosti nájemníků jednala také komise Městského národního výboru dne. Komise konstatovala, že: vzhledem k tomu, že v současné době je značně omezená investiční výstavba a není naděje, že by v dohledné době bylo možno vybudovat nové, všem předpisům vyhovující televizní studio, je nutno po přechodnou dobu i nadále počítat s jeho existencí v tomto místě a navržením vhodných opatření zajistit jeho provoz, a tím i bezpečnost nájemníků v maximální míře. 27 Dlužno dodat, že toto nájemníky zmiňované provizorium trvá do dnešních dnů, televize objekt Typos dosud neopustila, naopak v něm postupně zabírala víc a víc prostorů a pater, dnes tu zůstaly už jen dva byty obsazené původními nebo novými nájemníky. Plány na novou budovu Televizního studia Brno mají tedy dlouhou historii, v poslední době nabývají konkrétní podoby a rýsují se v rozmezí nejbližších let, o tom ale později. Požár nejen krutě zasáhl do lidských životů, ale výrazně ztížil výrobní podmínky pro další fungování televizního studia. Především zničil část vybavení studia, poškozené prostory potřebovaly rekonstrukci, a nebylo tedy odkud vysílat. Televize naštěstí sehnala náhradní prostor, odkud mohla dál zajišťovat vysílání, než se studio v Typosu opraví. Přechodně začala využívat sál v suterénu domu Botanická ulice 1 v Brně, který patřil podniku ZK Pozemní stavby. K domu byl přistaven přenosový vůz, ze kterého bylo odbavováno 25 Rezoluce nájemníků domu Typos ze dne 24. ledna 1964, Materiály k požáru ve studiu Typos. 26 Rezoluce nájemníků domu Typos ze dne 24. ledna 1964, Materiály k požáru ve studiu Typos. 27 Protokol sepsaný o místním jednání konaném dne 19. února 1964 na odboru výstavby MěstNV v Brně, Materiály k požáru ve studiu Typos 12

televizní vysílání. Městský národní výbor povolil využívání tohoto prostoru pro přechodné vysílání televizních pořadů pouze do 30. června 1964. Díky zvýšenému úsilí zaměstnanců a technické výpomoci ostatních studií Československé televize se ale podařilo udržet plánované programové proporce. V období od ledna do května studio odvysílalo celkem 62 hodin pořadů a zajistilo výrobu dalších pořadů filmovým způsobem. Tyto pořady byly vysílány jinými studii, ovšem s uvedením brněnského studia jako výrobce pořadu. K určitým úpravám oproti původnímu plánu došlo pouze ve skladbě pořadů. Právě pro nedostatek vhodného vysílacího prostoru například nebylo možné natáčet plánované původní inscenace a studio se více spoléhalo na přenosy z divadel. V oblasti publicistických pořadů i aktuálního zpravodajství se podařilo udržet plánované proporce vysílání. Ekonom studia vyčíslil škody způsobené požárem na 726 tisíc československých korun, včetně odškodnění zaměstnancům, vdově a sirotkům po zemřelém Miroslavu Ambrovi a výdajů spojených s vysíláním z náhradních prostor. Rekonstrukce v Typosu zahrnovala, zednické, malířské práce, opravu elektroinstalace, zároveň zdržela již dříve plánované stavební úpravy. Kritická situace v brněnské televize ale také zvedla vlnu solidarity a ochoty pomoci. Československý rozhlas poskytl technickou pomoc při opravách technického zařízení. Různé podniky v kraji nabízely své služby, například skupina techniků Radioreléových spojů Praha nabídla dobrovolně pomoc ve svém volnu při obnově studia. Také diváci posílali do televize dopisy plné podpory. 4. DALŠÍ VÝVOJ TELEVIZNÍHO STUDIA BRNO V ŠEDESÁTÝCH LETECH Po váhavých začátcích se v letech 1963 a 1964 už začaly zúročovat první zkušenosti s programem, organizace jednotlivých redakcí také získala přesnější podobu. Zpravodajské vysílání se v roce 1964 diferencovalo na tři redakce: zpravodajskou, publicistickou a sportovní. V dubnu 1964 vznikl jako samostatný útvar dabing. K 1. červenci 1964 byla ke studiu delimitací přičleněna filmová výrobní skupina Krátkého filmu Brno, ta se stala jádrem budoucí redakce filmového vysílání. V prvním období vytvořila několik populárně vědeckých a naučných filmů. Studiu však chybělo základní technické vybavení, hlavně v oblasti filmové výroby, chyběly vhodné kamery i základní vybavení střižen. Požár v lednu 1964 tento nedokonalý technický stav ještě podstatně zhoršil. Možnosti výroby a vysílání se tak v mnohém vrátily k podmínkám, které panovaly v samotných počátcích studia. 13

V dalších dvou letech 1965 a 1966 došlo k významnému rozvoji televizních žánrů, především v oblasti publicistické. Výrazně narostl podíl dabovaných filmů pro celostátní vysílání. Pozornost věnovaná publicistice a dabingu však vyvolala podstatný pokles v úrovni přípravy i realizace televizních inscenací. Kvůli této nevyváženosti bylo nutné zpracovat nový systém plánování, aby se disproporce odstranily. Zajímavé je, že v této době výroba jednotlivých redakcí byla větší než možná kapacita vysílání, takže některé pořady vyrobené pod hlavičkou brněnského studia byly vysílány buď z Prahy, nebo z Ostravy či Bratislavy. Období let 1967 a 1968 přináší programové, ale i technologické a organizační změny. Nosnou součástí tvorby se stávají inscenace, filmové pořady publicistické, literární a dětské, tedy pořady velmi náročné na technické kapacity. Definitivně se upouští od technologie živého vysílání a přechází se na záznam, což vyvolalo nezbytnost ovládnutí této nové technologie. Využívá se systém TRC (telerecording), což byl starší systém záznamu obrazu a zvuku filmovou cestou, tzn. snímáním z obrazovky na film. V brněnském studiu vzniká také další oddělení, reklamní vysílání. 4.1. ZPRAVODAJSTVÍ A PUBLICISTIKA V roce 1963 mělo tzv. politicko-zpravodajské vysílání brněnského televizního studia převážně zpravodajský charakter, přispívalo především do celostátní relace Televizní noviny. Začalo už ale také krajové vysílání Jihomoravského televizního týdeníku, a to každé pondělí. I toto vysílání bylo orientováno převážně zpravodajsky. Stav technického zařízení, včetně rekonstrukce vysílací trasy, neumožňoval přímé vstupy do Televizních novin, proto veškerý zpravodajský materiál byl zpracován filmově, pouze sportovní události byly přenášeny přímo. V roce 1963 se podařilo natočit a odvysílat 717 filmových šotů, jeden středometrážní film, devět sportovních přenosů, přenos mírové manifestace s účastí prezidenta republiky 28 a deset publicistických pořadů. Do Televizních novin bylo měsíčně dodáváno 16 filmových zpráv. Následující rok, po požáru ve studiu Typos, podstatně ovlivnil oblastní vysílání. Zpravodajský týdeník byl kvůli řadě nevhodných přenosových míst postupně omezován do té míry, že jeho vysílání bylo nakonec zastaveno. Rozsah zpravodajství pro Televizní noviny se zvýšil na 24 filmových šotů měsíčně, samostatná sportovní redakce velmi významně spolupracovala s pražskou redakcí Televizních novin i pořadu Branky, body, vteřiny. V publicistice, která se v této době také nově konstituovala, tvořil programové těžiště seriál Mohu do toho mluvit, který se svým dosahem stal hlavním pořadem studia. Jeho 28 Tento přenos byl zaznamenán na TRC. 14

myšlenkou bylo spojit publicistiku ve studiu s diváckým zájmem a orientovat se na ekonomické problémy, které byly tehdy vnímány jako klíčové, samozřejmě v mantinelech vymezených stranickou politikou. Další podstatnou složkou brněnské publicistiky byly reportáže převážně zpracované způsobem filmového záznamu. V polovině šedesátých let se zvýšil objem a postupně i kvalita zpravodajského vysílání. Zpravodajská redakce se do konce roku 1965 podílela na mutacích Televizních novin, a to dvakrát v týdnu. Když byly mutace od 1. 1. 1966 celostátně zrušeny, přistoupilo se opět k vysílání prostřednictvím krajového vysílače, vždy ve středu v podvečerním čase. Postupně se změnila forma krajového týdeníku. Vedle aktualit a zajímavostí zpracovávaných do filmových zpráv se začaly objevovat i další televizní žánry: rozhovor, beseda nebo fejeton. Tématem besed byly často sjezdy KSČ, besedovalo se před sjezdem i po sjezdech o závěrech sjezdu. Publicistika se orientovala na zcela nový žánr, který dostával podobu tzv. zábavné publicistiky. Pořady Dnes večer u (setkání se zajímavými lidmi jednoho příjmení, například, Dnes večer u Dvořáků) a Zázraky na každém kroku měly charakter cyklu a dočkaly se vděčného přijetí diváků. Původně zamýšlený cyklus Blízko a daleko nahradil cyklus reportáží R 66 a pořady pod názvem Dovolená se vysílaly místo taneční hudby. Publicistika v brněnském studiu získávala specifický kolorit a úspěšně se etablovala se v celostátním vysílání Československé televize. V letech 1967 a 1968 dostávala redakce publicistiky více vysílacího prostoru na úkor redakce zpravodajské. Řada pořadů se programově měnila podle momentální potřeby, objevil se nový diskuzní cyklus Jak se máte? Až do začátku roku 1968 pokračoval cyklus reportáží R 67. Zcela zvláštní kapitolou je sportovní vysílání. Historie sportovních přenosů z jihomoravského regionu je starší než existence brněnského televizního studia. Přenosové vozy československé televize tu už v polovině padesátých let zaznamenávaly dojezdy etap Závodu míru a Velkou cenu ČSSR motocyklů. Vůbec první přenos, který organizovalo už nově vzniklé studio 27. srpna 1962, byla právě Velká cena. Dramaturgie sportovní redakce se začala formovat s příchodem rozhlasového reportéra Miloše Zouhara, který ještě v roce 1960 působil na olympiádě v Římě a pak se nechal zlákat prací v novém médiu a stal se televizním komentátorem. Komentoval především hokej, etapy Závodu míru a motocyklové Velké ceny. Šedesátá léta byla ve znamení ledního hokeje. Televizní kamery nechyběly při zápasech tehdy slavné Komety. Jak vzpomíná dlouholetý sportovní redaktor Petr Kment, brněnský zimní stadion ještě neměl střechu a stávalo se, že napršelo a nasněžilo do citlivých televizních lamp a zápas 15

přerušoval nejen rozhodčí, ale i prasklé žárovky, jejichž zbytky všichni aktéři svorně bez protestů zametli a hrálo se dál. 29 4.2. UMĚLECKÉ VYSÍLÁNÍ Výroba uměleckých pořadů v brněnském studiu měla zpočátku kolísavou úroveň a pokulhávala za pražskou tvorbou. V prvních letech se postupně dařilo zvyšovat uměleckou kvalitu i žánrovou pestrost. Dramaturgie uměleckého vysílání se snažila využít bohatého kulturního zázemí jihomoravského regionu. To se výrazně projevilo hlavně v oblasti literárně dramatické produkce. Například z devíti inscenací vysílaných v roce 1963 byl pět vytvořeno přímo pro televizi, tři z nich byly původní. Kromě toho umělecký program připravil a realizoval z podnětu ČST Brno Nedělní chvilky poezie a Malé noční povídky. V kategorii hudebně zábavných programů tvůrci stále ještě hledali vlastní cestu, která by dramaturgii dala pevnou koncepci. Roční ochromení kapacit po požáru v lednu 1964 jako by umrtvilo schopnosti uměleckého vysílání pokračovat v solidně započaté linii. Upustilo se od původních programových záměrů v oblasti literárně dramatické, vystřídaly je přenosy divadelních představení, hlavně Mahenovy činohry. Cestou inovace se naopak vydaly literární pořady, zejména pásma poezie. Z těch se později vyvinuly již zmíněné Nedělní chvilky poezie, které po čase jako žánr převzala i některá ostatní studia. Problémy s tvorbou inscenací byly spojeny i s tím, že ještě v roce 1966 bylo nutno inscenace vysílat živě. To byla ve srovnání s kvalitou obrazového záznamu i hereckého ztvárnění pro brněnské studio nevýhoda oproti ostatním studiím. Na tuto dobu později s úsměvem vzpomínala i brněnská herečka Vlasta Fialová: 30 Nežli bylo otevřeno brněnské televizní studio, jezdili jsme za televizí do Prahy a do Ostravy. V Praze se tenkrát vysílalo z Burzy a z Besedy, v Ostravě z hospody U Havránků. Pro nás brněnské herce to byla veliká svízel ( ) Až konečně v roce 1961 se otevřelo studio u nás v Brně. Že jsme měli všichni radost, to je samozřejmé, ale ještě celých 10 roků jsme vysílali živě. Co člověk před obrazovkou provedl, to šlo do éteru a vidělo to několik milionů diváků. Dnes, s odstupem času, vzpomínám na takzvané průšvihy s úsměvem, ale někdy by se v nás doslova krve nedořezal. Dovolte mi vzpomenout jenom na jednu takovou příhodu: Po nešťastném požáru v Typosu jsme dlouho vysílali z Husova sboru. Bylo to studio malé, ale pěkné. Zasloužilý umělec Jaroslav Novotný k nám 29 Kment, P.: Galusky a motory. In: Dobiáš, J., Karnet, J., Souchop, J. (eds.): Do dalšího čtvrtletí. Sborník k 25. výročí založení Čs. Televize Brno. ČST, Brno 1986, s. 53. 30 Citace: Fialová, V.: Vzpomínky herečky. In: Dobiáš, J., Karnet, J., Souchop, J. (eds.): Do dalšího čtvrtletí. Sborník k 25. výročí založení Čs. Televize Brno. ČST, Brno 1986., s. 38. 16

z Prahy přijel režírovat krásnou televizní inscenaci Vdovu Cappetovou a já měla tu čest zahrát si Marii Antoinettu. Moje radost byla nesmírná, ale zodpovědnost také. Přišel den vysílání. Vše šlo kupodivu dobře. Nadešla scéna, kdy Antoinetta uvězněná v Conciergerie tedy ve věži čeká na vysvobození od svého milovaného Axel- Fersena. Je půlnoc, hodiny odbíjejí, (v tu dobu byl ve studiu vypnut zvuk) Antoinetta se dívá z malého okénka dolů na Paříž, a v tom se k tomu okénku z druhé strany dekorace blížil požárník v uniformě. Šeptám mu: Prosím vás kam to lezete? A on odvětil: Co má bét já se du kóknót. A vešel do okénka přímo před kameru! Byl tam jak vymalovaný, ale také byl konec a všichni jsme to přežili. Takových a ještě lepších příhod byly desítky. Dnes, kdy se už většina inscenací točí předem, už to sice není takový nápor na nervy, ale někdy je mi trochu líto, že to není to jedinečné v této chvíli. A hlavně je mi velice líto, že brněnské televizní studio nemá jediný ateliér vhodný k natáčení. Brno by si to zasloužilo. A my také. Řada televizních inscenací, která v brněnské televizi v šedesátých letech vznikla, patří dnes do zlatého fondu a pokud se zachoval jejich záznam, bývají na obrazovce České televize reprízovány. Zmiňme alespoň ty nejvýznamnější. Vůbec první velkou inscenací je již zmiňovaná Majakovského Mysteria Buffa, kterou režíroval Antonín Moskalyk a která se živě vysílala z haly Královopolské strojírny. Dalším výrazným počinem je Kavkazský křídový kruh (1962) podle předlohy B. Brechta a v režii Evžena Sokolovského. O roce 1963 vznikla inscenace podle scénáře Ludvíka Kundery Totální kuropění, také režírovaná Evženem Sokolovským. Vynikající herecký výkon předvedla Vlasta Fialová v inscenaci Vdova Cappetová (1964) v režii Jaroslava Volného. V roce 1965 se brněnská televize nejvíce zapsala inscenací Sjezd abiturientů, kterou podle vlastního scénáře režíroval Zdeněk Kaloč. Šlo o dramatizaci románu Franze Werfela. V roce 1967 zazářil Jan Pivec v inscenaci Dobrý člověk ještě žije. Scénář podle románu Romaina Rollanda napsal František Laurin, který se ujal i režie. V roce 1968 brněnské studio připravilo dramatizaci románu Eduarda Valenty Jdi za zeleným světlem scénáristy a režiséra Pavla Blumenfelda, v hlavní roli s Ladislavem Lakomým. Pavel Blumenfeld se později ocitl na indexu a inscenace see nesměla vysílat. V roce 1968 vznikla také televizní inscenace Fedora Kauckého Moudrý Engelbert na motivy románu Jaromíra Johna. Zajímavým pořadem byla inscenace Josefína podle předlohy Vladislava Vančury. Režisér Alois Hajda v ní svěřil hlavní roli tehdy začínající herečce Haně Zagorové. V roce 1969 byla v Brně natočena úspěšná inscenace Šťastný Jim podle knihy Kingsleye Amise, scénář a režie Zdeněk Kaloč, hlavní roli frustrovaného vysokoškolského učitele hrál Petr Kostka. V témže roce se podařilo do Brna dostat také herce Jaroslava Marvana, zahrál si v inscenaci Kaktus, bomba, letadlo spolu s Eliškou Balzerovou, která se objevila v jedné z prvních svých televizních rolí. V roce 1968 začalo brněnské studio připravovat záznamy a přenosy z udílení cen Zlatý krokodýl z brněnského výstaviště. Šlo o ceny za herecké a hlasatelské výkony 17

v předcházejícím roce, dávné předchůdce dnešních cen TýTý. Tradici brněnských Zlatých krokodýlů později nahradily ceny nové, předávané již v Praze - televizní rolničky. V roce 1969 se také v brněnském studiu začal pro druhý program Československé televize, který se v tu dobu formoval, natáčet desetidílný cyklus První stránky dějepisu, byl věnovaný archeologii a uváděla ho Marta Skarlantová-Hajnová. 4.3. VYSÍLÁNÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ Redakce vysílání pro děti a mládež měla jako jediný programový útvar v brněnském studiu jediného dramaturga, Věru Mikuláškovou, která do televize přišla z brněnského rozhlasu. Produkce dětského vysílání od začátku vynikala velkou žánrovou pestrostí. Pravidelnou součástí vysílání se stala loutková představení divadla Radost v Brně, reportáže, pořady zajímavostí a televizní pásma z různých oborů lidské činnosti. Zvlášť významná byla spolupráce s Aloisem Mikulkou, jehož pásmo O malíři a prapodivných věcech a původní televizní pohádka Modrá hvězdička patřily k tomu nejvýraznějšímu, co redakce pořadů pro děti a mládež v roce 1963 vyrobila. V září téhož roku se začalo s vysíláním pořadů pro školní kluby. Úspěch měl vzdělávací seriál Neznámé o známém, ve kterém se objevovaly novinky a zajímavosti ze světa archeologie, přírodovědy, zdravotnictví a ostatních oborů, které byly zpracované dobrodružnou formou tak, aby oslovily právě dospívající mládež. V seriálu Za školou připravovala redakce setkání s různými zajímavými lidmi, kteří tvořili pro děti. Tak vznikly například přímé přenosy z tvůrčí dílny Karla Zemana a Hermíny Týrlové. Právě pořad Za školou s Hermínou Týrlovou se v roce 1966 stal nejúspěšnějším pořadem redakce. Pozitivní vývoj ve vysílání pro děti a mládež narušil požár ve studiu. Omezení výrobní kapacity nejvíce postihlo právě tuto redakci. Roční produkce redakce vysílání pro děti a mládež představovala v průměru čtyřicet pořadů ročně. 4.4. DABING V roce 1964 vznikla v brněnské televizi redakce filmových pořadů, a to v souvislosti se zřízením dabingového studia. Omezení výrobní kapacity po požáru v lednu 1964 znemožnilo dokončit plánovaný dabing filmů. Příznivě se nevyvíjela situace ani v oblasti vlastní filmové tvorby, která v této redakci příslušela filmové skupině Krátkého filmu Brno, jež později, jak již bylo zmíněno, přešla do televize. Výroba přecházela od krátkých naučných filmů podle vlastních námětů k dabingu. Rozhodujícím faktorem neúspěchu byla malá 18

vybavenost filmové realizace a natáčení proto postupovalo velmi zdlouhavě. Filmová výroba byla proto nakonec tematicky přeřazena do redakce publicistiky. Cílem dabingu v jeho počátcích bylo rychle a dobře ovládnout profesi dabování filmů a připravit a prozkoumat brněnské herecké zázemí. S tím pomáhali zkušení pražští režiséři. Vůbec první dabovaný titul bylo polské komorní drama Nůž ve vodě. Dialogy vytvořila barrandovská úpravkyně J. Kryslová, režii měl A. Klimeš, zvuk R. Večeřa a střih M. Hlošková. Dabingové studio tehdy vedl M. Kratochvíl, který po roce odešel do pražské dabingové redakce. Prvními dabéry v Brně byli herci K. Kabíček, H. Kružíková aj. Husník. Další tituly režírovali opět pražští tvůrci I. Skružná, V. Krška nebo B. Nováková. Koncem roku 1964 se režie dabingu anglického filmu Prodané životy chopil Milan Messany, který u této profese v brněnském dabingu zůstal. Díky pečlivým přípravám se už v roce 1965 objevila řada kvalitně namluvených filmů z Brna a brněnský dabing si rychle získal svůj kredit u diváků. Tento přínos brněnského studia navíc vyhovoval i koncepci prosazované celostátně Československou televizí, totiž zařazovat do televizního programu větší počet filmů. V následujících letech produkce brněnského dabingu vysoce překračovala plánovaný požadavek dabovaných filmů, přitom zůstala zachována velmi slušná umělecká kvalita. Televizní dabing se konstituoval jako zcela nový a specifický umělecký obor. Dabovaly se nejen filmy hrané, ale i dokumentární a publicistické pořady. Hlavní podíl přirozeně tvořily pořady z produkce států tehdejšího východního bloku. 4.5. TECHNIKA A ZÁZEMÍ V roce 1961 a 1962, kdy brněnské televizní studio začínalo s vysíláním, mělo k dispozici jeden starý přenosový vůz z Prahy a přenosový sál v Typosu, který nebyl vybaven studiovým zařízením a neměl dostatečné provozní zázemí. V roce 1963 pak byla namontována studiová technologie s použitím přenosového technického zařízení z druhého přenosového vozu poslaného z Prahy, doplněného novými filmovými snímači. Do té doby provoz v Typosu zajišťoval jeden přenosový vůz a jednoduchý filmový snímač FS 6 na formát 16 milimetrů. V roce 1963 už studio tedy dostalo nový přenosový vůz. Filmové snímače v Typosu měly už oba formáty, 16 a 35 milimetrů. V této době byla také v prostoru bývalé vinárny v Typosu instalována technika pro dabování 35milimetrových filmů. Studio bylo vybaveno osvětlovacím roštem, v proluce vedle Typosu byla postavena nová trafostanice o příkonu 600 kw, garáž pro přenosový vůz, přípravna pro stavebně-dekorační techniku a sklady pro scénický provoz a zvuk. 19

Požár studia v lednu 1964 poškodil některé prostory studia a technologie. Techniku se podařilo díky obětavosti odborníků opravit nejdříve ze všeho. V roce 1963 dostala Československá televize v Brně budovu na třídě Kpt. Jaroše, kam se přestěhovalo vedení studia, program a správa. Také byly postupně uvolňovány další místnosti v budově Typos pro potřeby provozu televize. O d počátku se počítalo s tím, že všechny tyto přidělené prostory jsou pouze provizoriem, které má umožnit co nejdříve zahájení provozu studia. Výhledové plány počítaly s nutností postavit nové studio. Dodávám, že tyto plány se teprve v současnosti blíží realizaci, plán vybudovat nové televizní studio v kasárnách Jaselská zatím stále existuje pouze na papíře, mluví se o perspektivě několika příštích let. Brněnské studio bylo na počátku nedostatečně vybaveno také filmovou technikou. Nejprve si muselo vystačit se zrekonstruovaným starým vyvolávacím automatem na 16milimetrový film z ostravského studia, provizorně instalovanou filmovou laboratoří v pasáži Typosu, kde ale vadilo prašné prostředí. V té době sloužily studiu dvě střižny na 16milimetrový film a dvě na film 35 milimetrový pro dabingové studio. Kameramani měli na začátku k dispozici nekvalitní filmové kamery na formát 35 mm, které studio získalo delimitací od Krátkého filmu Brno, kvalitních 16milimetrových filmových kamer byl nedostatek. Nekompletní byla zvuková kamera Arri, scházel k ní síťový motor. K dispozici byly pouze dva přenosové magnetofony Perfectone, přepisování a míchání filmů se muselo provádět v ČST Praha, což bylo při stoupající produkci zejména zpravodajských a publicistických filmů výrobně velmi obtížné. Ve filmové laboratoři nastalo zlepšení v roce 1964, kdy vývojové dílny dodaly prototyp vyvolávacího automatu pro 16milimetrový film, jeho instalace však byla provizorní a později byl přemístěn na třídu Kpt. Jaroše. V roce 1964 nebyla ještě v brněnském studiu 16milimetrová filmová projekce, takže zpravodajství a další redakce používaly k projekci amatérský promítací přístroj Club, který poškozoval perforaci. Zvukovýroba ve studiu Brno v roce 1964 vůbec nebyla, což značně brzdilo výrobu zvukových filmů. Potřebné zařízení bylo pro studio plánované až v letech 1966-1967. Hudební redakce tak realizovala hudební filmy v kapacitách Československého rozhlasu v Brně. V roce 1965 byly instalovány nové filmové snímače a zahájen jejich zkušební provoz. V roce 1966 přišla na řadu výměna kamerových řetězů typu Superortikon od Tesly Radiospoj. Hlavní investiční akce, zvukovýroba, se opozdila a dokončila se až v roce 1970. V roce 1968 se dokončila stavba dalšího diskuzního studia v Typosu a instalovalo se stmívací zařízení pro osvětlování scény. Televizní studio v Brně nemělo na začátku vlastní záznamové zařízení. Vysílalo se především živě, později se umělecké pořady natáčely na telerecordingový 16milimetrový 20