EFEKTIVITA UPLATNĚNÍ FIKTIVNÍ FIRMY NA SOŠ A SOU

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE EFEKTIVITA UPLATNĚNÍ FIKTIVNÍ FIRMY NA SOŠ A SOU Vedoucí práce: Ing. Pavla Stejskalová Vypracovala: Monika Součková Brno 2006

Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. 15.4.2006 Podpis:... 2

Děkuji paní Ing. Pavle Stejskalové a paní Mgr. Zdeně Martínkové za metodickou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytly při zpracování této závěrečné práce. Podpis:... 3

OBSAH I. Úvod...5 II. Efektivita uplatnění fiktivní firmy na SOŠ a SOU 1. Historie rozvoje fiktivních firem u nás...6 2. Projekt Fiktivní firma...6 2.1. Co je to fiktivní firma...6 2.2. Cíl fiktivní firmy...7 2.3. Vyučovací metody ve fiktivní firmě...7 2.4. Východiska pro hodnocení dobře fungující fiktivní firmy...8 3. Požadavky kladené na učitele...9 3.1. Hledisko ekonomické...10 3.2. Hledisko pedagogické a didaktické...11 4. Zvláštnosti práce žáků...15 5. Problematika hodnocení a klasifikace žáků...17 6. CEFIF...18 7. Jak založit fiktivní firmu...22 7.1. Předpoklady pro založení fiktivní firmy...22 7.2. Postup založení fiktivní firmy...23 8. Vnitřní struktura fiktivní firmy...26 8.1. Ředitel firmy...26 8.2. Sekretariát...26 8.3. Právní oddělení...26 8.4. Oddělení marketingu...26 8.5. Zásobovací oddělení...27 8.6. Odbytové oddělení...27 8.7. Účtárna...27 9. Finanční vztahy fiktivní firmy...27 9.1. Fiktivní firma a daně...27 9.2. Zdravotní pojištění ve fiktivní firmě...28 9.3. Sociální pojištění ve fiktivní firmě...29 10. Veletrhy...29 11. Mezinárodní kontakty...34 12. Spolupráce s reálnou firmou...35 13. Fiktivní firma v praxi, pozorování...35 14. Fiktivní firma z hlediska zdraví...40 15. Dotazník č.1 vyhodnocení...45 16. Dotazník č.2 vyhodnocení...49 17. Fiktivní firma jako nástroj snižování nezaměstnanosti...50 III. Závěr Resumé Klíčová slova Literatura Seznam příloh Přílohy 4

I. ÚVOD Výuková forma fiktivní firma má jako základní úkol věrně simulovat studentům či učňům ekonomických a obchodních oborů středních a vyšších odborných škol v České republice fungování skutečné firmy v podmínkách tržního hospodářství. Základním cílem celého projektu je ucelený tržní systém se všemi pravidly, který dodržují všechny fiktivní firmy, sdružené v tomto systému. Centrem všeho je Centrum fiktivních firem CEFIF, které je součástí NÚOV Praha. Zde je vedena kompletní evidence všech fiktivních firem a funguje zde několik úřadů, které jsou v reálu nejdůležitější pro bezchybné fungování firmy tj. obchodní rejstřík, obchodní soud, finanční úřad, správa sociálního zabezpečení atd. Dále bylo založeno několik institucí, které jsou nutné pro fungování tržního prostředí banky, pojišťovny, zdravotní pojišťovny, celnice (samozřejmě vše fiktivní). Cílem bakalářské práce je zabývat se nejprve analýzou výukové formy fiktivní firma obecně, poté z hlediska efektivity výuky na vzdělávání žáků a z hlediska použitých didaktických metod, poté výzkumem pozorováním v praxi efektivnost této specifické výukové formy ověřit. Pro posouzení kvality a efektivity výuky ve fiktivní firmě byly sestaveny dotazníky pro žáky i učitele - koordinátory fiktivních firem. Součástí pozorování je rovněž zhodnocení fiktivní firmy z hlediska zdraví, což je v současné době důležitý aspekt v nazírání na školy či výukové metody. Součástí práce je zamyšlení nad fiktivní firmou jako nástrojem pro snižování nezaměstnanosti. 5

II. Efektivita uplatnění fiktivní firmy na SOŠ a SOU 1. Historie rozvoje fiktivních firem u nás Myšlenka vzdělávat pomocí výukové formy fiktivních firem pronikla do České republiky v první polovině roku 1992, a to díky panu Mgr. Slanařovi, řediteli obchodní akademie ve Vídni. Na aktivu v květnu 1992 se vyučující z některých obchodních akademií v České republice seznámili s výhodami této formy výuky, takže od září 1992 vzniklo prvních 6 firem. V listopadu 1992 pak vzniklo centrum na VŠE. V průběhu prvního školního roku se vytvářely první kontakty mezi těmito několika firmami a vznikaly i firmy další. Pro rozvoj fiktivních firem mělo význam i další setkání vyučujících, které se uskutečnilo ve Svitavách v únoru 1993. Ke konci školního roku existence fiktivních firem bylo řádně zaregistrováno 16 firem. Další předpoklady pro rozvoj fiktivních firem vytvořil i liberalizovaný učební plán pro obchodní akademie, který uvádí práci ve fiktivní firmě mezi příklady povinně volitelných předmětů. Po uplynutí dvou školních let existence fiktivních firem v ČR byly zaregistrovány již 102 fiktivní firmy. Jejich počet však dále vzrůstal. Ke konci třetího školního roku existence firem (tedy v květnu 1995) bylo zaregistrováno cca 180 firem, z toho celkem 4 v Polsku. (Rotport 1997) Od roku 2002 působí Centrum fiktivních firem (CEFIF) na Národním ústavu odborného vzdělávání v Praze. NÚOV má v současné době nejlepší pozici pro jednání s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. 2. Projekt - Fiktivní firma 2.1. Co je to fiktivní firma Fiktivní firma pracuje jako skutečná firma výrobní, obchodní nebo dopravní. Firma se řídí platnými právními předpisy, využívá podklady z hospodářské praxe a její pracovníci uskutečňují všechny základní činnosti : - nákup, prodej, reklama - písemný i telefonický hospodářský styk - fakturace a účtování - činnosti podnikového sekretariátu Fiktivní firma se od skutečného podnikání liší v jediném. Nesměňuje peníze ani zboží, tj. ve fiktivní firmě nedochází ke skutečnému pohybu zboží a peněz. 6

Podle Rotporta (1997) fiktivní firma pracuje s originálními podklady s praxe, s fiktivním zbožím a fiktivními penězi. 2.2. Cíl fiktivní firmy Práce ve fiktivní firmě má budoucím absolventům středoškolsky kvalifikovaným ekonomům přitažlivou formou napomoci získat zejména tyto dovednosti : - umět transformovat získané nové vědomosti na dovednosti - aplikovat teoretické vědomosti při řešení praktických úloh v jednotlivých oddělení firmy - učit se samostatnosti a pocitu zodpovědnosti za vlastní práci - učit se schopnosti orientovat se v hospodářské praxi a pohotově reagovat - prostřednictvím komunikace se zahraničními firmami rozvíjet jazykové znalosti - umět dobře komunikovat v mateřském a cizích jazycích, spolupracovat a prezentovat výsledky - aktivně a tvořivě přistupovat k řešení problémů Výhody podle Rotporta (1997) Snaha o maximální přiblížení se reálné praxi. Žáci plní konkrétní role, mění se vztahy mezi nimi a učitelem. Fiktivní firma umožňuje srovnání úrovně znalostí mezi jednotlivými školami, vytváří u žáků pocit odpovědnosti za dobré jméno školy. Nevýhody podle Rotporta (1997) Fiktivní firma neumožňuje systematické procvičení všech složek učiva. Ve firmě jsou prováděny pouze ty činnosti, které jsou vyvolány okolím. Učitel prakticky nemá možnost ovlivnit výběr řešených problémů. 2.3. Vyučovací metody ve fiktivní firmě Podle Stejskalové a Čadílka (2001) je práce ve fiktivní firmě určitou specifickou organizační formou vyučování, a má specifické postavení mezi vyučovacími předměty na střední škole. Jde o předmět, který má nenásilnou formou spojovat teoretické poznatky žáků s jejich budoucí praxí, jde o praktickou 7

aplikaci již dříve získaných teoretických poznatků, která může být charakterizována jako skupinové vyučování. Svým charakterem zapadá do koncepce problémového vyučování a učení. Ve výuce se spojují teoretické vědomosti žáků s ekonomickou praxí, vytváří se a upevňuje řada praktických dovedností, které jsou pro budoucí uplatnění absolventů nezbytné. Předem můžeme vyloučit všechny monologické vyučovací metody, které používáme při podávání nového učiva. Při případné nutnosti doplnění teoretických poznatků žáků můžeme doporučit - rozhovor pozor na výrazný vstup vyučujícího do práce fiktivní firmy, může působit do jisté míry rušivě. Žáky lze pouze upozornit na existující problém, kterého si sami ne vždy musí uvědomit a zaměřit je na vhodnou literaturu v níž mohou najít podklady pro jeho řešení - práce s odbornou literaturou - samostatné studium zákonů, předpisů, směrnic, při které si žáci zvykají na základní metodu - získávání nových poznatků samostatné nalézání cesty vedoucí k vyřešení problému - inscenační metoda hlavní metoda vyučování ve fiktivní firmě Tato metoda je řazena mezi aktivizující vyučovací metody - dlouhodobé zařazení žáka do určité konkrétní role, funkce, praktické situace, v níž musí řešit různorodé problémy. Základem je dokonalé splynutí s touto rolí. Důležitá je motivace žáků pro vykonávání dané funkce - motivace může být spojena se snahou o úspěch ve firmě, snahou o co nejlepší výsledky, a tím se lépe připravit pro své budoucí povolání. Obě tyto stránky motivace se pak projeví v zájmu žáka o kvalitní výkon v určité funkci firmy. 2.4. Východiska pro hodnocení dobře fungující fiktivní firmy Podle Rotporta 1996 rozvoj fiktivních firem vyvolává nutnost zaměřit se na zvýšení kvality jejich práce. S tím je spojena i otázka jejího hodnocení. Můžeme uvést několik základních východisek : pro hodnocení práce fiktivních firem by neměl být v první řadě rozhodující jejich hospodářský výsledek. Podmínky hospodaření fiktivních firem jsou značně odlišné od reality a je velmi snadné volit různé formy dosažení zisku, 8

které by se v praxi použít nedaly. jedním východiskem pro hodnocení by měla být pestrost činností fiktivní firmy, kterými se budou žáci zabývat (kontakty s řadou různých firem, různé formy nabídky zboží, účast na veletrzích a další aktivity spojené s firmou) četnost i pestrost zahraničních kontaktů ( mj. i ve vztahu k počtu zemí, s nimiž firma obchoduje nebo počtu používaných jazyků) na mezinárodní úrovni budou fiktivní firmy posuzovány podle mezinárodně platných kvalitativních kritérií. Příprava ve fiktivních firmách různých zemí nemůže být zcela stejná, ale měla by být vzájemně srovnatelná a zaměřená na širší spektrum činností. Mezinárodně srovnatelné standardy umožňují větší mobilitu absolventů, kteří prošli fiktivními firmami a tím zvyšují i jejich šance na trhu práce. Pro úplnost Rotport (1997) uvádí další faktory, které mohou způsobit nižší kvalitu práce ve fiktivních firmách. Jde zejména o tyto nedostatky: nereálně vysoká výše základního jmění příliš velký počet společníků. zejména stav, kdy všichni žáci jsou společníky a firma tedy nemá prakticky žádné zaměstnance vymýšlení údajů o jednotlivých účastnících zapojených do fiktivní firmy (zejména uvádění smyšlených titulů nebo údajů o rodinném stavu a vyživovaných osobách 3. Požadavky kladené na učitele Práce žáků ve fiktivní firmě předpokládá změnu charakteru práce učitele, který výuku ve firmě vede a klade na něj nové nároky. Učitel si musí uvědomit roli, kterou v daném předmětu plní a najít správný vztah k žákům. V první řadě je třeba si uvědomit, že ve fiktivní firmě již nejde o tradiční frontální vyučování. Učitel přechází od podávání učiva k řízení samostatné práce žáků. K výrazné změně při tom dochází i u charakteru obsahu učiva. Klesá podíl teoretických otázek a vzrůstá rozsah učiva konkrétního, prakticky orientovaného. Učitel si musí uvědomit, že by sám neměl přímo ve firmě pracovat. Žák potřebuje v tomto předmětu učitele jako poradce či koordinátora, který stojí mimo firmu. Zároveň učitel potřebuje žáky, kteří budou ve firmě pracovat a tím se starat 9

o její výsledky a o její dobré jméno. Úspěšnost práce dané fiktivní firmy tedy závisí jak na dobré práci učitele, tak i žáků. Z hlediska dokumentaci firmy může učitel figurovat jako společník dané obchodní společnosti (tím se zajistí kontinuita firmy při střídání žáků). Ze stejných důvodů by mohl být i jedním z jednatelů (např. ve spol. s r. o.). I zde je však vhodné, když je jednatelem i některý žák, který jako jednatel bude řešit otázky běžného provozu firmy. Vyučující, který má vést práci žáků ve fiktivní firmě, by měl být zkušený (jak z hlediska pedagogických zkušeností, tak z hlediska praktických ekonomických vědomosti a dovednosti). Měl by to být člověk, který má zájem o hledání nových vyučovacích metod, který má zájem o co nejlepší přípravu svých žáků pro praxi. Celý systém práce ve fiktivní firmě mimoto vyžaduje, aby učitel znal co nejlépe jednotlivé žáky, jejich vědomosti, dovednosti, ale i povahové vlastnosti. Jedině tak může žáky vhodně motivovat a organizovat jejich práci a zároveň objektivně a spravedlivě hodnotit a klasifikovat jejich výsledky. Velmi významná je správná motivace žáků. Žáci by se měli na práci ve firmě těšit, měli by získat k firmě osobní vztah a měli by mít i radost z ekonomických výsledků své firmy (i když jsou pouze fiktivní). Nezbytným předpokladem k tomu je právě aktivní vyučující, který o svém zájmu o věc dokáže přesvědčit své žáky a který je pro ně přirozenou autoritou. 3.1. Požadavky na učitele z hlediska odborných ekonomických vědomostí a dovedností - vědomosti z oblasti konkrétní zákonné úpravy jednotlivých ekonomických činností - dovednost zpracovat jednotlivé podnikové agendy - vědomosti z oblasti organizace podnikových činností v podniku střední velikosti - vědomosti (příp. dovednosti) nezbytné pro jednání s institucemi ( Živnostenský úřad, Finanční úřad apod.) - dovednost práce s prostředky výpočetní a organizační techniky - vědomosti a dovednosti z oblasti ekonomického softwaru - vědomosti a dovednosti z oblasti platebního styku jak vnitrostátního, tak i mezinárodního 10

Ve všech těchto oblastech musí jít o vědomosti a dovednosti větší hloubky než u vyučujícího odpovídajícího teoretického předmětu. např. v oblasti právní úpravy jednotlivých obchodních společností vyučující podnikové ekonomiky vcelku vystačí s konstatováním, společnost s ručením omezením vzniká zápisem do obchodního rejstříku na základě uzavřené společenské smlouvy. vyučující právní nauky musí znát jednotlivé náležitosti takovéto společenské smlouvy. Znalosti vyučujícího ve fiktivní firmě musí jít z hlediska praktického do větší hloubky musí být totiž schopen takovouto smlouvu pro konkrétní podmínky firmy sepsat. Zároveň musí být schopen zajistit i zápis firmy do obchodního rejstříku včetně bezchybného zpracování návrhu na zápis. Obdobně se budou lišit i požadavky na znalosti jednotlivých podnikových agend. Vyučující v předmětu práce ve fiktivní firmě nevystačí s pouhým výčtem těchto agend a jejich popisem. Jeho znalosti musí být takové, aby mohl posoudit vhodnou formu vedení určité agendy, aby znal potřebné formuláře používané v praxi a uměl žákům ve vedení těchto agend pomoci.půjde li např. o vedení skladové evidence, nepostačí mu pouhé konstatování, že tato evidence se vede zpravidla na skladních kartách. Pro práci ve fiktivní firmě musí mít naprosto konkrétní představu o obsahu a formě skladní karty, o technice zápisu na skladní kartu apod. Podobně jako u vědomostí potřebných např. pro sepsání společenské smlouvy je nezbytné, aby se vyučující vyznal i v písemnostech, souvisejících s jednáním s institucemi. Jde např. o vědomosti o obsahu takovýchto písemností ( např. Přihlášky plátce daně nebo Žádosti o koncesi). Při tom nestačí pouze vědomosti o obsahu těchto písemností, ale nezbytná je i dovednost takovéto písemnosti sestavit, případně vyplnit odpovídající formuláře. 3.2. Požadavky na učitele z hlediska pedagogického a didaktického - dovednost organizovat práci při specifické formě skupinového vyučování - dovednost vést kolektiv žáků tak, aby jeho vedení bylo nenásilné a žáci měli pocit, že si svoji práci organizují sami - schopnost týmové práce - dovednost vést žáky při řešení problémů, umět problémy předvídat, případně nenásilně záměrně vytvářet - samostatnost rozhodování 11

- schopnost inovace ve vyučování, tvořivý přístup k práci - vědomí zodpovědnosti za výsledky své práce - dovednost motivovat žáky pro co nejlepší plnění úkolů ve firmě, vytvářet zájem o tuto práci - angažovanost ve vyučovacím procesu - mít radost z práce s žáky - dovednost hodnotit a klasifikovat práci žáků v těchto dosud nepříliš obvyklých vyučovacích situacích Vyučovací hodina v předmětu práce ve fiktivní firmě je mnohem různorodější z hlediska obsahu i vyučovacích metod než vyučovací hodiny libovolného jiného vyučovacího předmětu. Základem vyučování je samostatná práce žáků rozdělených do několika skupin se zcela rozdílnou náplní činnosti. Při tom náplň práce každé skupiny vychází z momentální situace, v níž se daná fiktivní firma nachází. V určitých obdobích jsou některá oddělení fiktivní firmy přetížena, jiná jsou dočasně nevytížena. Vyučující musí předem s touto možností počítat. Musí si dobře rozmyslet jak zaměstná případné žáky z toho oddělení, kde nebude žádná aktuální práce. K tomu je nutné, aby měl vlastní konkrétní představu o možné náplni práce všech oddělení. Jeho příprava na vyučovací hodinu však vychází ze značně neplných výchozích informací. Vyučující nemůže předvídat, jaká korespondence přijde, jaké problémy v ní budou obsaženy. Nemůže ani předpokládat, zda se dostaví všichni žáci, ani jak budou při řešení svých úkolů rychlí. Při tom neúplné obsazení některého oddělení nebo menší rychlost při řešení jeho problému může výrazně ovlivnit práci oddělení dalších. I při podrobné přípravě bude vždy vyučující při organizaci vyučování ve fiktivní firmě improvizovat. S tím úzce souvisí i nové postavení učitele při výuce v tomto předmětu. Vyučující nemůže ponechat práci žáků zcela náhodě a živelnosti. Na druhé straně však žáci neměli jeho řídící zásahy vůbec uvědomovat. Fiktivní firma má svého ředitele z řad žáků, má svou vlastní řídící strukturu obdobnou jako firmy reálné. Na všech řídících stupních působí žáci. Učitel by měl stát vždy pokud možno mimo tyto struktury. V tom právě spočívá jeho specificky obtížná práce při řízení práce žáků měl by řídit, aniž by byl viděn. Zkušenosti z práce fiktivních firem ukazují, že právě zde je jedno z největších úskalí pro práci vyučujícího. Na jedné straně se můžeme setkat s učiteli, kteří 12

podrobně a detailně sami připraví celý průběh vyučování, vyřeší prakticky všechny hlavní problémy a přemění je na řadu drobných zcela konkrétních činností, které pak sami přidělí konkrétním žákům. To pak snižuje samostatnost a aktivitu žáků, zmenšuje i jejich motivaci pro práci ve firmě a snižuje jejich pocit zodpovědnosti. Na druhé straně se můžeme setkat s učiteli, kteří vlastně do vyučování v průběhu celé vyučovací doby vůbec nezasahují. Ponechávají veškeré rozhodování na žácích, nekontrolují jejich činnost ani jejich výsledky. To často vede k nerovnoměrnému vytížení žáků. Některé nedostatky v práci se neustále opakují, protože žáky na chybu nikdo neupozorní, firmu opouštějí opakovaně nekvalitní písemnosti. Správné vedení žáků pracujících ve firmě, je velmi úzce závislé na další schopnosti učitele. Tou je schopnost týmové práce. Obecně můžeme říci, že učitel, který sám umí dobře pracovat v týmu svých pracovníků, má vlastní praktické zkušenosti, může lépe řídit žáky. Jeho osobní zkušenosti mu umožňují vyvarovat se ve vlastní práci těch chyb, které mohou práci týmu narušit. Dokáže také včas takové vlastnosti rozpoznat u jednotlivých žáků a usměrnit tak spolupráci mezi žáky. Pokud není učitel sám schopen rozdělit úkoly mezi další spolupracovníky a ponechat jim zodpovědnost za jejich splnění, pokud má pocit, že musí vše udělat sám, bude těžko schopen posoudit vhodnost přístupu ředitele firmy z řad žáků Je dosti pravděpodobné, že ho povede k příliš detailní kontrole všech činností jeho podřízených a ke snaze udělat si všechno sám, protože na nikoho není spolehnutí. Práce ve fiktivní firmě je určitou specifickou formou problémového vyučování. Je tedy pochopitelné, že učitel tohoto předmětu musí být schopen využívat základní principy problémového vyučování. Jeho schopnost předvídat problémy musí vycházet z jeho dobrých ekonomických znalostí ( jak teoretických, tak praktických). Z didaktického hlediska je však nutné, aby učitel dokázal žákům pomoci při přesné formulaci problému, aby jim případně pomohl rozdělit problém na jednodušší dílčí problémy a nenásilnou formou je vedl při jejich řešení. Nesmí zapomínat ani na nezbytné zobecnění poznatků, které žáci získají při řešení konkrétního problému Jedině tak může dovést žáky k tomu, aby další podobné problémy již řešili jednodušším způsobem, případně aby si vytvořili i určitý algoritmus pro řešení těchto problémů. 13

Dobře vést problémově orientovaný vyučovací proces může pouze učitel. který je schopen samostatného rozhodování. Jde o vlastnost, kterou chce vychovat u svých žáků a musí jim tedy být sám příkladem. Zdálo by se, že učitel nebude muset rozhodovat praktické ekonomické situace fiktivní firmy, protože k tomu jsou určeni ve firmě vedoucí pracovníci z řad žáků. Toto zadání klame, protože učitel musí počítat vždy s tím, že daný problém přesáhne možnosti žáků a bude muset tedy do vyučování zasáhnout. V tomto okamžiku budou od něj žáci zcela pochopitelně očekávat, že se okamžitě rozhodne, a že jeho rozhodnutí bude správné. Nerozhodný učitel, který by v tomto okamžiku nedokázal žákům poradit, by s největší pravděpodobností ztrácel svoji autoritu. Dobrý vedoucí fiktivní firmy nemůže být svázán požadavky a zásadami tradičního vyučování. Má-li vést žáky k samostatnému řešení problémů, musí si uvědomit své změněné postavení ve vyučovacím procesu. Musí být učitelem tvořivým se smyslem pro inovace ve vyučovacím procesu. Sama existence fiktivní firmy je významnou inovací vyučování. Požadavek inovace ve vyučovaní nemusí být automaticky splněn u každého dobrého vyučujícího ekonomických předmětů. Můžeme se proto setkat s učiteli ekonomy, kteří nemají zájem fiktivní firmu vést a nedají se k jejímu vedení přesvědčit. Je to dáno tím, že si uvědomují náročnost nové vyučovací formy na tvořivý přístup učitele a podvědomě mají obavy. Dosavadní zkušenosti ukazují, že schopnost tvořivého přístupu učitele a jeho zájem o inovace vyučujícího procesu nesouvisí ani s věkem, ani s léty učitelské praxe. Zájem o inovace a tvořivý přístup učitele úzce souvisí s pocitem zodpovědnosti za výsledky jeho práce. Tato vazba je zcela pochopitelná. Učitel, který si je vědom zodpovědnosti za výsledky své práce. tj. za znalosti žáků a za jejich uplatnění v praxi bude k vyučovacímu procesu přistupovat tvořivě, bude hledat nové vyučovací metody a nové přístupy k vyučování. Inovace a tvořivý přístup mají však smysl pouze při zlepšování výsledků jeho práce. Učitel si musí uvědomovat, že v takto prakticky orientovaném vyučování musí být jeho ekonomické znalosti dostatečně podrobné, že musí sledovat všechny změny v předpisech. Musí si být vědom důsledků, které by mohlo mít pro žáky vyučování neodpovídající po obsahové stránce současné praxi. Významnou úlohu při realizaci vyučování prostřednictvím fiktivní firmy hraje motivace žáků. Práce ve fiktivní firmě je velmi závislá na iniciativním přístupu 14

žáků, který však nevznikne sám od sebe. Záleží na vyučujícím, který má dokázat žáky k samostatnosti a iniciativě správně motivovat. Schopnost motivace je významná při jakékoliv formě vyučování. U práce ve fiktivní firmě je tato schopnost učitele významná dvojnásob. Motivovanost žáků bude záviset na motivovanosti učitele. Žáci musí neustále cítit, že jejich učitel má o chod firmy a o její výsledky osobní zájem, že ho práce v předmětu baví. jedině tak může strhnout své žáky, motivovat je ke snaze pracovat ve firmě co nejlépe. Motivovanost žáků se projeví např. i tím, že jsou ochotni v případě potřeby pracovat ve firmě i mimo stanovený čas. Motivováni mohou být žáci fiktivní formou ( ekonomickými výsledky své práce, platy a odměnami, podíly na zisku ) nebo reálně (účastí na veletrhu fiktivních firem, návštěvou zahraniční firmy s příspěvkem sponzora). Pro některé žáky může být motivací i pestrost a četnost písemných zahraničních ekonomických vztahů. Konečnou motivací může být i snaha vyzkoušet si prakticky vše, co budou po absolvování školy potřebovat pro své dobré uplatnění. Schopnost motivovat žáky souvisí s angažovaností učitele, tj. učitel musí přistupovat k práci aktivně. Vedení firmy je časově náročné, neomezuje se pouze na určené vyučovací hodiny. Příprava na vyučování je obtížnější, časově náročnější než u klasických vyučovacích hodin. Hlavním zdrojem angažovanosti má být radost práce s žáky. Výsledky žáků, jejich zájem o práci a v průběhu výuky patrné výsledky ve firmě budou učiteli hlavní odměnou. Celý systém práce ve fiktivní firmě vyžaduje, aby učitel znal co nejlépe žáky, jejich vědomosti, dovednosti, ale i povahové vlastnosti, jedině tak může žáky motivovat a organizovat jejich práci, zároveň výsledky spravedlivě a objektivně hodnotit a klasifikovat. 4. Zvláštnosti práce žáků Práce ve fiktivní firmě je specifickou organizační formou vyučování, je charakterizována jako skupinové vyučování a svým charakterem zapadá do koncepce problémového vyučování a učení. Základem je nepřímé řízení vyučovacího procesu prostřednictvím specificky vytvořených skupin, v jejichž čele je vždy nějaký žák ředitel. Učitel je při tom v pozadí a do vlastní činnosti zasahuje pouze tehdy, když si příslušná skupina, resp. její vedoucí neví s daným problémem rady. V dobře fungující firmě by měli mít žáci rozhodující úlohu i při 15

plánování své činnosti, při rozdělování úkolů mezi jednotlivé skupiny i při hodnocení splněných úkolů. Celý průběh vyučování je charakterizován vytvářením problémových situací, které jsou shodné s problémy v činnosti reálné firmy. Jednotliví žáci (v závislosti na svém funkčním zařazení) se snaží o přesnou charakteristiku daného problému, hledají cesty k jeho řešení, rozdělují problémy na problémy dílčí a výsledky řešení dílčích problémů pak opět spojují do celkového řešení. Úloha učitele spočívá převážně v zobecňování a shrnutí poznatků, k nimž žáci v průběhu samostatné činnosti došli. V průběhu práce ve fiktivní firmě dochází ke spojování teoretických vědomostí žáků s ekonomickou praxí, dochází k vytváření a upevňování řády praktických vědomostí. Specifické rysy v práci žáků ve fiktivní firmě ve srovnání s jejich prací v ostatních ekonomických předmětech : Větší samostatnost žáků v průběhu celého vyučovacího procesu. Jednotliví žáci jsou nuceni na vymezeném úseku pracovat samostatně, přijímat konkrétní rozhodnutí a zodpovídat tak za vzniklé důsledky. K tomu přispívá i systém organizace práce v tomto předmětu, kdy jednotliví žáci jsou pověřeni výkonem určité konkrétní podnikové funkce (počínaje ředitelem příslušného podnik u až k poslednímu řadovému pracovníkovi). Výrazně větší iniciativa žáků při vyhledávání jednotlivých problémů, které je třeba vyřešit a dílčích činností, které je nutné provést. Bez iniciativy každého žáka je prakticky chod firmy téměř nemožný. Není ani příliš vhodné, aby iniciativa žáka byla nahrazována iniciativou učitele. Dále je tu požadavek na schopnost týmového řešení úkolů a týmové práce. Každý žák by měl být veden k tomu, aby pro svůj kolektiv udělal vše, co je schopen udělat. Systém práce vyžaduje, aby žáci sami zhodnotili, zda se všichni zapojují do práce jak nejlépe mohou, či zda se mezi nimi vyskytují jednotlivci, kteří se jen vezou nebo se snaží své schopnosti prosadit vždy pouze individuálně. Vedle schopnosti dělit se o práci je také důležitá schopnost dělit se o své úspěchy. Obě tyto stránky jsou důležité, protože chceme u žáků posuzovat schopnost týmové práce. Tato schopnost je typický rys práce ve fiktivní firmě a je jedním z jeho zásadních cílů. Vytváří se tak jedna z vlastností nezbytných pro praktické uplatnění budoucích absolventů. 16

Zapojení fiktivních firem do trhu jak v národním i mezinárodním měřítku klade důraz na vyjadřovací schopnosti žáků. Jde o schopnost přesně vyjádřit myšlenku a vyjádřit svůj názor před spolužáky, ale i před jinými lidmi (např. z jiných fiktivních firem). Specifickým požadavkem je schopnost argumentovat a obhajovat vlastní názor. Schopnost komunikovat jak v mateřském jazyce, tak v cizích jazycích není jen předpoklad pro řádný chod firmy, ale je to důležitý výchovně vzdělávací cíl, k němuž má výuka v daném předmětu vést. Dalším výchovným cílem fiktivní firmy je schopnost ovládat prostředky výpočetní a organizační techniky. Žáci běžně musí pracovat s počítačem,s tiskárnami a kopírkami. Nejde při tom jenom o pouhé provedení práce, ale o získání poměrně rozsáhlých praktických dovedností. Jde zde o trvalé dovednosti, protože se k nim žáci propracovali sami svojí vlastní činností. Důležitá je spolupráce žáků ve skupině tak, aby tyto dovednosti získali všichni žáci. Ti, kteří již určité dovednosti mají, se snaží naučit je i zbývající žáky ve skupině. Není vhodné nechávat většinu činnosti pouze na žácích, kteří si jisté dovednosti již osvojili, i kdyby tento postup byl rychlejší. Není totiž vhodná úzká specializace žáka na dílčí činnosti. Ta by sice vedla k okamžitému zrychlení práce firmy, ale neplní svůj účel v oblasti vzdělávací. Proto může dojít v průběhu roku ve fiktivní firmě ke střídání žáků v jednotlivých úsecích firmy. Žáci tak získají možnost naučit se a poznat více činností. 5. Problematika hodnocení a klasifikace žáků Speciální forma práce vyžaduje i změnu ve způsobu hodnocení. Přitom nové přístupy k hodnocení nemusí být vždy v protikladu k dosavadním, které jsou používány v ostatních předmětech. Zdá se nezbytné, aby - v podmínkách fiktivních firem na středních školách - bylo toto nové hodnocení v souladu s požadavky klasifikačního řádu. U fiktivní firmy je rozhodujícím činitelem při hodnocení učitel. To však v žádném případě neznamená, že by do hodnocení neměli zasahovat žáci sami. Vlastní hodnocení a hodnocení spolužáky (spolupracovníky a nadřízenými ve fiktivní firmě) by v tomto předmětu mohlo hrát významnou roli. Je totiž projevem již výše zmíněného změněného vztahu mezi učitelem a žákem v tomto předmětu 17

a projevem zvýšené samostatnosti žáků během práce ve firmě. Zároveň se tím přibližujeme i ekonomické praxi v této otázce. Důležitou otázkou je i to, zda hodnotit každého jednotlivce zvlášť nebo skupinu, v níž žák pracoval a jakou formu má hodnocení mít - zda použít klasickou stupnici známek, slovní hodnocení či pracovní posudek. Dosavadní hodnocení žáků ve fiktivních firmách na středních školách v České republice můžeme ve stručnosti charakterizovat takto: Základní formou hodnocení je klasické hodnocení známkami. Jeho základem jsou dílčí hodnocení vybraných složek, z nichž se skládá činnost žáků ve fiktivní firmě (sociální vztahy ve firmě, organizační předpoklady, výsledky práce, úroveň dokumentace, schopnost prezentace výsledků apod.). Do jednotlivých hodnocených oblastí se promítá jak hodnocení výsledků celého oddělení fiktivní firmy (např. sekretariátů, účtárny, obchodního oddělení), tak i přínos hodnoceného žáka k těmto výsledkům. Vedle výsledné známky na vysvědčení můžeme použít i hodnocení práce každého žáka v podobě určitého pracovního posudku. Toto písemné hodnocení může být předáno žákům na konci jejich práce ve firmě. Žák ho pak může předložit svému budoucímu zaměstnavateli jako doklad o získaných speciálních znalostech. 6. CEFIF Všechny potřebné vnější předpoklady pro řádnou činnost fiktivních firem v České republice zajišťuje Centrum fiktivních firem ČR (CEFIF). Centrum poskytuje vznikajícím firmám potřebné informace a umožňuje jim zapojení do trhu fiktivních firem jak v ČR tak i v zahraničí ( s využitím kontaktů s obdobnými centry v dalších evropských zemích). Organizační struktura CEFIF 1 Zaměstnanci : Ing. Lukáš Hula vedoucí CEFIF) Dana Batelková (asistentka) 1 informace čerpány z http://www.nuov.cz/index.php?page=cefif 18

Kontakt na CEFIF Od 1. ledna 2002 je CEFIF součástí Národního ústavu odborného vzdělávání. Adresa : Národní ústav odborného vzdělávání Weilova 1271 Praha 10 telefon:274 862 251-56 CEFIF má v současné době tato oddělení: Informační středisko: - poskytuje potřebné informace pro začínající firmy - vydává Obchodní věstník, v němž oznamuje všechny nově registrované firmy - plní funkci centrální pošty pro fiktivní firmy - zabezpečuje kontakt CEFIF s fiktivními firmami i s obdobnými centry v zahraničí Živnostenský úřad : Živnostenský úřad CEFIF vydává v souladu se živnostenským zákonem (Zákon č. 455/1991 Sb.) živnostenská oprávnění. K tomu používá upravené formuláře živnostenských listů a koncesních listin. Potřebné formuláře a rozdělení živností naleznete v sekci downloads. Obchodní soud: - vede obchodní rejstřík s náležitostmi podle obchodního zákoníku (Zákon č. 513/1991 Sb.) - přiděluje firmám IČO Banka FIBA Banka CEFIF (s označením FIBA Praha a směrovým kódem 9999) původně sloužila k provádění všech peněžních převodů mezi našimi fiktivními firmami. Vzhledem k velkému nárůstu počtu firem vznikly postupně další fiktivní banky, které od září 1994 převzaly veškerou agendu běžných účtů pro fiktivní firmy. FIBA Praha působí jako centrální banka a zároveň vede devizové účty těm firmám, které o to projeví zájem. 19

Finanční úřad: Finanční úřad CEFIF zabezpečuje, aby jednotlivé fiktivní firmy svou činnost také zdaňovaly podle platných daňových předpisů. Korespondenční dodavatel Korespondenční dodavatel CEFIF zajišťuje na základě objednávek fiktivních firem dodávky těch druhů materiálu, případně zařízení, které nedodávají již existující fiktivní firmy. Korespondenční dodavatel CEFIF nezpracovává svůj vlastní katalog. Vyřizuje pouze konkrétní objednávky s uvedenou cenou za 1 kus (bez DPH). Objednávka musí mít samozřejmě potřebné náležitosti - IČO, číslo účtu a přesnou adresu objednávající organizace. Podle Rotporta (1996) korespondenční dodavatel působí jako velkoobchod. U zboží, které je přímo určeno k prodeji ve fiktivní firmě dodává většinou nejméně po 10 kusech od 1 druhu. Některé firmy však vyžadují velmi časté dodávky malého množství (prakticky podle okamžitého přání svých odběratelů). Tento přístup není příliš vhodný z hlediska smyslu fungování fiktivních firem. Žáci pracující ve firmě si musí vytvářet přiměřené zásoby. Adresa korespondenčního dodavatele je stejná jako u ostatních oddělení CEFIF: Celní úřad v současné době nepůsobí. Zdravotní pojišťovna ZDRAFIK K placení zdravotního pojištění jsou povinny přihlásit se všechny fiktivní firmy u zdravotní pojišťovny ZDRAFIK. Zdravotní pojišťovna ZDRAFIK používá obdobné postupy i formuláře jako Všeobecná zdravotní pojišťovna. Správa sociálního zabezpečení Patří k nejmladším oddělením CEFIFu. Svou činnost zahájila od října 1996. Správa používá pro svou činnost upravené formuláře, které si každá fiktivní firma může od ní vyžádat. Ve své činnosti se maximálně snaží postupovat obdobně jako reálné správy sociálního zabezpečení ( včetně výpočtů a výplaty nemocenských dávek pro pracovníky fiktivních firem, které se přihlásily jako malé organizace (do 25 zaměstnanců). (Rotport 1996) Kvůli rostoucí počtu firem byl vytvořen systém pro rozvoj kontaktů mezi firmami, který je právě důležitý i pro rozvoj mezinárodních kontaktů firem. K tomu slouží adresáře firem u nás i v dalších zemích. 20