Pražský institut pro globální politiku - Glopolis. Klimatické změny a rozvojové země Dopady, řešení a doporučení. Briefing Paper

Pražský institut pro globální politiku - Glopolis Klimatické změny a rozvojové země Dopady, řešení a doporučení Briefing Paper 20th Listopadu 2007

OBSAH OBSAH...1 ÚVOD...2 1. GLOBÁLNÍ ZMĚNY PODNEBÍ...3 1.1 PROČ JE PODNEBÍ DŮLEŽITÉ... 3 1.2 CO UŽ VÍME S JISTOTOU... 3 1.3 ROZSAH ZMĚN PODNEBÍ... 4 1.4 DŮSLEDKY... 5 2. GLOBÁLNÍ ZMĚNY PODNEBÍ A LIDÉ V ROZVOJOVÝCH ZEMÍCH...7 2.1 HORSKÉ LEDOVCE... 7 2.2. SUCHO A ZEMĚDĚLSTVÍ... 9 2.2.1 Srážky... 10 2.2.2 Sucho... 10 2.2.3 Úroda... 11 2.2.4 Hlad a podvýživa... 12 2.3 EXTRÉMNÍ VÝKYVY POČASÍ... 12 2.4. MOŘSKÁ HLADINA... 14 2.5. LIDSKÉ ZDRAVÍ... 15 3. ŘEŠENÍ...17 3.1. SNIŽOVÁNÍ EMISÍ... 17 3.1.1 Sázka na negawatty... 18 3.1.2 Motivace... 19 3.2 ADAPTACE... 20 3.2.1 Zemědělství... 20 3.2.2 Voda, katastrofy, uprchlíci, zdravotnictví... 21 3.2.3 Rozvojová spolupráce... 22 3.3 ROZVOJOVÁ PŘÍLEŽITOST... 24 3.3.1 Světlo do vesnic... 24 3.3.2 Nižší účty... 25 3.3.3 Demokracie a svoboda... 26 4. DOPORUČENÍ...27 4.1 ČESKÁ POMOC CHUDÝM... 27 4.2 ČESKÝ PŘÍSPĚVEK K MEZINÁRODNÍ DOHODĚ... 28 4.3 ČESKÝ UHLÍKOVÝ ROZPOČET... 28 BIBLIOGRAFIE...30

ÚVOD Klimatické změny jsou jednou z největších environmentálních, sociálních a ekonomických hrozeb pro společnost, zejména v rozvojových zemích. Dokumentovaný vzestup globální průměrné teploty je podle posledních zpráv Mezinárodního panelu pro klimatické změny velmi pravděpodobně zapříčiněn nárůstem koncentrace skleníkových plynů v zemské atmosféře. Dopady klimatických změn zahrnují nedostatečné dodávky vody, stoupající hladiny moří, intenzivnější tropické hurikány a další extrémní výkyvy počasí. Přitom šance chudých venkovanů v Asii nebo Africe přizpůsobit se výkyvům podnebí jsou přirozeně daleko menší než možnosti, které má Středoevropan. Ekonomiky rozvojových zemí jsou obecně více závislé na zdrojích z odvětví jako zemědělství, rybolov či lesnictví. Z toho důvodu jsou zranitelnější případnými podnebnými výkyvy než státy průmyslové. Tato studie shrnuje nejen poznatky týkající se klimatických změn, jejich příčin, rozsahu, kauzálních souvislostí i dopadů na rozvojový svět. Snaží se také poskytnout přehled potenciálních řešení, která spočívají v adaptaci na již nevyhnutelné dopady změn podnebí a v postupném snižování emisí skleníkových plynů. Pro rozvojovou politiku to znamená přinejmenším tři implikace: Měnící se podnebí již dnes ovlivňuje životy lidí zejména v zemědělských oblastech. Rozvojová spolupráce by tudíž měla přizpůsobit své strategie a programy této skutečnosti. Jde o to začít pomáhat lidem v chudých zemích adaptovat se na nové podmínky a zároveň nepodporovat řešení, jenž by přispívala ke zhoršení klimatických změn v budoucnu. Je nutné zavést ambiciózní kroky vedoucí ke snižování znečištění. Vlády a průmysl musí investovat do čistých, vysoce efektivních technologií, podporovat inovace a modernizace v energetice. Odpovědnost leží především na průmyslových státech, které statisticky produkují mnohem více emisí skleníkových plynů na obyvatele než země rozvojové. Zavádění nízkouhlíkových technologií v rozvojových státech by se mělo stát prioritní oblastí rozvojové spolupráce. Ekonomický růst a zvyšující se kvalita života tak nebudou strukturálně závislé na spalování fosilních paliv. Obnovitelné zdroje energie mohou přivést elektrickou i tepelnou energii do odlehlých venkovských oblastí třetího světa bez budování nákladné infrastruktury. Což přispěje jak k jejich energetické suverenitě, tak zabrání pokračujícímu kácení pralesů.

1. Globální změny podnebí Než se začneme zabývat humanitárními důsledky, podívejme se nejprve, co vlastně klimatologové už o vlivu skleníkových plynů na globální podnebí vědí a co nikoli. 1.1 Proč je podnebí důležité Podnebí patří mezi hlavní atributy našeho života. Jsou na něm zcela závislé zejména dodávky vody a zemědělství, které poskytuje obživu každému z nás a živobytí lidem na venkově, tedy skoro polovině lidské populace. Náš způsob života je přizpůsoben klimatickým podmínkám v části planety, kterou obýváme. Ekonomika byla vybudována ve stabilním, současném klimatu. Extrémní výkyvy počasí, jako jsou povodně, hurikány nebo vlny veder a sucha, způsobují utrpení i enormní hospodářské škody. Posledních několik tisíciletí se lidská společnost těšila poměrně stabilnímu podnebí. Přirozeně docházelo k výkyvům, jako bylo středověké teplotní optimum nebo tzv. malá doba ledová zhruba v 17. 19. století. Ale variabilita klimatu na severní polokouli v posledním tisíciletí i s těmito fluktuacemi patrně nikdy nepřesáhla 2 C. 1 K daleko větším změnám docházelo v dávnější minulosti, především během opakujících se dob ledových. Ale ty neměly žádný praktický vliv na lidskou společnost, jak ji známe dnes, protože tehdy ještě žádná neexistovala. 1.2 Co už víme s jistotou Jedním z faktorů, které podnebí ovlivňují, je koncentrace takzvaných skleníkových plynů. Hrají velmi důležitou roli, protože nebýt jich, panovala by na planetě průměrná teplota asi o 30 C nižší oproti současné. Vzájemný vztah mezi skleníkovými plyny a teplotou je komplikovaný, ale o hlavních bodech není pochyb: Vodní pára, oxid uhličitý (CO 2 ), oxid dusný (N 2 O), metan (CH 4 ), freony a některé další plyny zachycují teplo, které se odráží od zemského povrchu, ale naproti tomu nebrání pronikání slunečního záření. Vyšší koncentrace těchto látek ve vzduchu proto 1 Moberg, A. et al.: Highly variable Northern Hemisphere temperatures reconstructed from low- and highresolution proxy data. Nature (443), 2005, s. 613-617

vede ke zvýšení globální průměrné teploty. Nejde o žádný horký objev posledních let, protože tuto souvislost objevil již v roce 1859 britský vědec John Tyndall. Průmysl a některé další činnosti zvyšují koncentraci skleníkových plynů ve vzduchu. Především spalování fosilních paliv uhlí, ropy a zemního plynu každoročně uvolňuje miliardy tun uhlíku, který po miliony let ležel hluboko v zemi. Obsah oxidu uhličitého v atmosféře je proto vyšší než kdykoli v posledních 650 000 letech. Pokud nedojde k rychlému poklesu emisí, někdy ve druhé polovině 21. století dosáhne dvojnásobku úrovně, na které byl před průmyslovou revolucí. 2 1.3 Rozsah změn podnebí Klíčovou otázkou je nárůst globální průměrné teploty, ke kterému dojde, pokud se koncentrace oxidu uhličitého zvýší právě na dvojnásobek předprůmyslové hodnoty (560 ppm). Při současných trendech emisí by se tak stalo někdy ve druhé polovině 21. století. Nejnovější propočty ukazují, že s největší pravděpodobností by se jednalo zhruba o plus 3 C. 3 Samozřejmě další přibývání CO 2 v budoucnosti v důsledku dalších emisí by znamenalo vyšší a vyšší teploty a vážnější a vážnější důsledky pro lidskou společnost. A kdo může za minulost? Vědci zkoumají ještě jeden historický problém. Globální průměrná teplota se v posledních 100 letech zvýšila o 0,7 C. Rekonstrukce ukazují, že je přinejmenším na severní polokouli pravděpodobně vyšší než kdykoli v posledním tisíciletí. Jedenáct ze dvanácti nejteplejších roků od začátku systematických měření připadá na léta 1995 2006. Rapidně ubývá polárního ledu v Arktidě i sněhu, zvyšuje se četnost horkých dní, vln sucha i extrémních srážek a podle novějších výsledků asi také nejsilnějších hurikánů. Zajímavá otázka zní: co to způsobilo? Odpověď není rozhodující pro debatu o budoucích změnách podnebí, protože prognózy jsou založeny na opačné kauzální souvislosti. Nevznikají extrapolací dosavadních trendů. Vypočítávají se z očekávané koncentrace skleníkových plynů (a velikosti dalších faktorů) a přibližných znalostí o jejich účinku. Vliv znečištění na podnebí byl objeven roku 1859. První propočty, jak velký bude, vznikly v roce 1896. Měření, jež ukázala, že k výraznému oteplování dochází, přišla o dalších asi devadesát let později. Nicméně debata o dosavadním oteplování doprovází hlavní diskusi o budoucím vývoji. Řada komentátorů má dokonce nesprávný dojem, že právě tohle je hlavní problém. Přesné vyčíslení rolí, které v nárůstu teplot během posledních desetiletí sehrály přirozené faktory a 2 IPCC 4AR SPM Synthesis Report, s.4 3 IPCC 4AR WG1, s. 799

exhalace skleníkových plynů, ještě není u konce. Ale hrubé výsledky už máme. Mezivládní panel pro změny klimatu je shrnul: Většina pozorovaného nárůstu průměrných globálních teplot pozorovaného od poloviny 20. století je velmi pravděpodobně vyvolána pozorovaným nárůstem koncentrací antropogenních skleníkových plynů. 4 Jinými slovy: panel říká, že znečištění je hlavní a většinovou příčinou, ale že přesný podíl (například v procentech) ještě nevíme. Úplně poslední výsledky z léta 2007 souhlasí. Někteří komentátoři soudili, že by za růstem teplot mohly být výkyvy slunečního záření. Ale aktuální statistické propočty ukázaly, že v posledních dvaceti letech vykazuje přesně opačný trend než globální teploty. 5 Autoři podotýkají, že Slunce určitě mělo důležitý vliv na výkyvy klimatu v minulosti a mohlo se i významně podepsat na změnách teplot začátkem dvacátého století. Ale nemůže být příčinou rapidního oteplování v posledních desetiletích. Naopak: pokud by na klima působily pouze přírodní faktory, planeta by se mírně ochlazovala. 1.4 Důsledky Složité komputerové modely mohou kalkulovat konkrétní důsledky většího znečištění, samozřejmě opět s jistou mírou neurčitosti: Nárůst teplot o několik stupňů. Konkrétní čísla samozřejmě závisí nejen na hodnotě klimatické senzitivity (kterou nevíme přesně), ale také na velikosti znečištění (kterou předem znát prostě nemůžeme). Soustavný růst emisí zhruba dosavadním tempem by do konce století vedl k oteplení o 3,4 C (s devadesátiprocentní pravděpodobností se výsledek pohybuje v rozpětí 2,0 5,4 C). Pro ilustraci: pokud se emise teď hned zastavily, planeta se ještě oteplí asi o 0,6 C. Příčinou je teplo nahromaděné v oceánech, odkud se uvolňuje pomaleji. Budou se měnit srážky v různých místech světa různě. Obecně lze říci, že nárůst srážek je prognózován (obvykle s velmi vysokou jistotou) pro vysoké zeměpisné šířky: v Arktidě, Kanadě a Skandinávii či na Sibiři. Slabší nárůst lze očekávat v některých tropických oblastech. Ale mnohem důležitější jsou negativní trendy. Většina subtropických oblastí může počítat s podstatným úbytkem dešťů. Dokonce i ve scénáři, který předpokládá, že emise CO 2 porostou jen do roku 2050 a posléze začnou klesat, propočty ukazují více než dvacetiprocentní úbytek srážek v některých částech Afriky i jinde. 4 IPCC 4AR SPM Synthesis Report, p.5 5 Lockwood, M., Fröhlich, C.: Recent oppositely directed trends in solar climate forcings and the global mean surface air temperature. Proceedings of the Royal Society A 463 (2086), 2007, s. 2447-2460

Horské ledovce budou tát a ubývat poměrně rychle, což způsobí radikální zmenšení již v nejbližších desetiletích. Takový trend je obzvláště důležitý v Indii a Latinské Americe. Stamiliony lidí zde závisí na řekách, které v létě zásobuje voda z odtávajících ledovců v Himálajích, respektive Andách. Zároveň poroste hladina oceánů. Hlavní příčinou je tepelná roztažnost vody: teplejší kapalina má větší objem, což platí i pro moře. Až později začne klíčovou roli hrát tání polárních ledovců, které bude v příštích desetiletích pouze dodatečným faktorem. Teplejší atmosféra obecně vyvolává častější extrémní výkyvy počasí. Z tohoto důvodu se očekává nárůst počtu silných tropických hurikánů a tajfunů, vichřic, povodní nebo vln horka či sucha. Některé části světa se úplně změní. Pokud budou pokračovat vysoké emise CO 2, koncem století by každé léto měl prakticky úplně zmizet led ze Severního ledového oceánu. Velké plochy jihoamerických deštných pralesů se promění v suchou savanu.

2. Globální změny podnebí a lidé v rozvojových zemích Teplejší podnebí, mizející horské ledovce, méně vody v řekách, změna srážek nebo vyšší mořská hladina to neznamená pouze, že svět bude vypadat jinak, než jsme jej doposud znali. Ale vzejdou z toho i konkrétní a vážné humanitární důsledky pro stamiliony lidí. Nejvíce postiženi přitom budou chudí obyvatelé rozvojových zemí. Malárie, průjmy a podvýživa zabíjejí miliony lidí ročně, většinou děti. Bez účinných opatření proti změnám podnebí a k adaptaci na ně budou tyto problémy ještě horší a bude obtížnější a dražší je udržet pod kontrolou, říká dr. Margaret Chanová, šéfka Světové zdravotnické organizace (WHO). 6 2.1 Horské ledovce Zatímco svět pečlivě sleduje pohyb polárního ledu v Grónsku nebo na Antarktickém poloostrově, daleko bezprostřednější krize se nenápadně rozbíhá v Himálaji, Andách a středoasijských pohořích. Bílé vrcholky velehor totiž pro místní lidi nejsou důležité pouze coby turistická atrakce, která každoročně přitahuje výpravy alpinistů. Více než šestina světové populace závisí na vodě z řek, které vytékají z horských ledovců nebo sezónního sněhu. 7 V létě či během období sucha jsou často hlavním nebo jediným zdrojem vláhy k pití, do domácnosti, pro zavlažování a průmysl. Ve více než 15 000 ledovců v Himálaji se skrývá 12 000 krychlových kilometrů sladké vody. 8 Zásobují sedm velkých asijských řek: Gangu, Indus, Brahmaputru, Salween, Mekong, Jang c' ťiang a Chuang che, které zase dodávají vláhu stamilionům lidí v Indii, Číně a dalších zemích. Samotné povodí Gangy, Brahmaputry a Meghny je domovem více než půl miliardy obyvatel. 9 Ale himálajské ledovce rychle ubývají. Pokud bude dosavadní oteplování pokračovat i nadále, celková plocha se už do roku 2035 patrně zmenší ze současných 500 000 km 2 na pouhých 100 000 km 2. 10 Poté bude úbytek pokračovat. Tání zprvu povede k větším průtokům v řekách. Některé konsekvence ovšem mohou být i negativní. Přibude povodní a 6 http://www.who.int/mediacentre/news/statements/2007/s11/en/index.html 7 IPCC WG2 4AR, s. 187 8 Tamtéž, s. 493 9 Mirza, M.Q. et al.: Trends and persistence in precipitation in the Ganges, Brahmaputra and Meghna river basins. Hydrological Sciences 43 (6), 1998, s. 845-858 10 IPCC cituje WWF

hlavně: voda z ustupujících ledovců se hromadí v desítkách horských jezer. Při náhlém průvalu, ke kterému může dojít pod tlakem nahromaděné vody, při sesuvu půdy nebo třeba kvůli tání ledu, vznikají ničivé povodně. Podobných případů už nyní přibývá. 11 Ale hlavní problém nastane posléze. Nové propočty ukazují, že právě Himálaj, Tibetská plošina a suché regiony budou patřit mezi oblasti s poměrně silným oteplováním v Asii. 12 Dlouhodobě odtávání ledovců nakonec povede k trvalému nedostatku vody v postižených zemích. Mezivládní panel pro změny klimatu shrnuje: Ústup a ztenčování ledovců v Himálaji lze primárně připsat globálnímu oteplování v důsledku antropogenních emisí skleníkových plynů Současné trendy tání ledovců vedou k závěru, že Ganga, Indus, Brahmaputra a další toky, které křižují severoindické pláně, by se v blízké budoucnosti vinou změn podnebí mohly stát sezónními řekami 13 V Číně na řekách přitékajících z ledovců coby hlavním zdroji vody závisí čtvrt miliardy lidí. 14 Ledovce v Tádžikistánu při současném trendu zmizí během 120 let: už v letech 1949 2000 přišly o 35 % svého objemu. Tádžikistán dodává více než polovinu vody v povodí Aralského jezera. 15 Podobnému problému čelí i další místa na zeměkouli. Rapidně ubývají ledovce v jihoamerických Andách, kde na vodě z nich závisejí desítky milionů lidí. 16 Podle IPCC je v Ekvádoru, Bolívii, Peru a Kolumbii už dnes problém kritický. 17 Většina tropického ledu má zmizet v letech 2020 2030. 18 Peru v posledních 35 letech přišlo o více než pětinu svých ledovců; důsledkem je dvanáctiprocentní pokles množství vody na pobřeží, na kterém žije 60 % obyvatel země, včetně dvoumilionového města Lima. 19 Mezi nejvíce postižené bude patřit peruánská řeka Mantaro, kde se vyrábí 40 % elektřiny a jež zásobuje energií 70 % průmyslu. 20 Úbytek horských ledovců v posledním století nemá precedent v posledních nejméně 5000 letech, překračuje rozsah normálních výkyvů podnebí a je patrně způsoben antropogenním oteplováním. 21 Simulace jedenácti horských ledovců v různých částech planety spočetla, že do roku 2050 přijdou asi o 60 % objemu. Modely ukazují, že mnoho horských ledovců zcela zmizí poté, co se koncentrace CO 2 ve vzduchu zvýší na dvojnásobek oproti předprůmyslovému období, tj. někdy ve druhé polovině století. 11 IPCC WG2 4AR, s. 477 12 Tamtéž, p. 478 13 IPCC WG2 4AR, s. 493 14 Tamtéž, s. 483 15 Up in smoke?: Threats fr om, and responses to, the impact of global warming on human development. 2004 16 IPCC WG2 4AR, s. 187 17 Tamtéž, s. 583 18 Tamtéž, s. 606 19 Tamtéž, s. 589 20 Tamtéž, s. 590 21 Tamtéž, s. 861

Podobné důsledky má rovněž úbytek sněhu. Dřívější tání v Tibetu, Ujgursku a Vnitřním Mongolsku způsobí, že voda rychleji odteče a jarní měsíce budou sušší. V některých částech Číny se kvůli tomu očekává pokles průtoku v řekách o 20 40 %. 22 2.2. Sucho a zemědělství Počátkem sedmdesátých let v Sahelu pásu zemí na jižním okraji Sahary najednou prudce ubylo dešťů. Svět na televizních obrazovkách šokovaly obrázky tragických hladomorů. Ačkoli v posledních asi patnácti letech prší opět o něco více, k původním číslům je pořád ještě daleko, takže nezvyklé sucho přetrvává. Postupující globální změny podnebí navíc způsobí, že se podobné problémy budou rozšiřovat. Vyšší teplota, úbytek dešťů, méně vody v řekách a častější extrémní výkyvy počasí, jako jsou sucha či povodně, budou mít dopady zvláště na zemědělství. Očima člověka žijícího v průmyslové zemi to nemusí být velký problém. Farmaření tady přece zaměstnává jen několik procent populace. Ale v rozvojovém světě je tomu jinak. Přibližně 70 % populace v Africe živí zemědělství. 23 Asi tři čtvrtiny extrémně chudých (1,2 miliardy lidí, kteří žijí o méně než jednom dolaru denně) navzdory rychlé urbanizaci pořád ještě žijí na venkově. 24 Proto hospodářství a živobytí většiny obyvatel závisí na zemědělství a přírodních zdrojích. Oteplování už v letech 1981 2002 snížilo produkci pšenice, kukuřice a ječmene o 40 milionů tun (5 miliard dolarů) ročně. 25 Ve srovnání s růstem výnosů, který umožnil pokrok zemědělských technologií, jde o poměrně malou ztrátu. Ilustruje však, jak je pěstování plodin citlivé i na malé výkyvy podnebí. Čeští zemědělci o tom vědí své. Ale v suchých a horkých částech světa to platí dvojnásob a trojnásob tam, kde chudí farmáři závisí na tradičních postupech, takže nemohou využívat nákladného zavlažování a vysokých dávek agrochemikálií. Při větších vlnách sucha africkým pastýřům umírají desítky procent ovcí nebo skotu. Stačí mírná změna klimatu, políčka závislá na dešti vyschnou a celé vesnice přijdou o úrodu, jediný zdroj obživy. Aridní oblasti obývá skoro miliarda lidí. 26 Asi 46 % Afriky je zranitelných desertifikací, rozšiřováním pouští. 27 22 Tamtéž, s. 484 23 McGhie, J. et al.: The climate of poverty: facts, fears and hope. Christian Aid, London, 2006 24 IPCC 4AR WG2, s. 281 25 Lobell, D. B., et Field, C. B.: Global scale climate-crop yield relationships and the impacts of recent warming. Environmental Research Letters Vol. 2, No 1, January-March 2007 26 Fischer, G., Shah, M., Tubiello, F.N., et van Velhuizen, H. (2005): Socio-economic and climate change impacts on agriculture: an integrated assessment, 1990-2080, Philosophical Transactions of the Royal Society B 360, s. 2067-2083 27 IPCC WG2, s. 442

2.2.1 Srážky Déšť je kriticky důležitý pro život lidí v suchých a horkých částech světa. Srážky nikoli zavlažování zavlažují devět z každých deseti hektarů polí v Africe. Ale vyšší koncentrace skleníkových plynů a postupné oteplování významně promění dešťové srážky v mnoha částech planety. V globálním průměru srážek nejspíše přibude. Rovněž celkové množství vody na jednoho obyvatele patrně stoupne, a to navzdory populačnímu růstu. Příčinou je ovšem velký nárůst průtoků v řekách jižní a východní Asie, který se soustředí do jediné části roku, totiž do beztak velmi vlhké monzunové sezony. 28 To ovšem nepomůže aridním územím. Globální čísla totiž skrývají skutečné trendy, které se hodně liší podle místa a někdy dokonce i ročního období. Propočty obecně ukazují, že deště (nebo sněhu) bude více hlavně ve vyšších zeměpisných šířkách, tedy v polárním a částečně také mírném pásmu. 29 Průměrné roční srážky by se měly zvýšit také v některých tropických oblastech, například ve východní Africe nebo v Indonésii. 30 Intenzivnější by také měly být některé silné sezónní srážky v tropech, například jihoasijské monzuny. 31 Naopak úbytek deště a vláhy lze očekávat především v subtropech. 32 Pokles ukazují prognózy hlavně pro Středomoří, karibskou oblast, středoamerické země, Mexiko a severní Brazílii či obecně subtropická západní pobřeží jednotlivých kontinentů. Postihne podstatnou část jižní Afriky v Namibii prognózují pokles zimních srážek až o 40 % 33 a západoafrické státy od Maroka po Senegal, Blízký i Střední Východ a některá další místa. Středoasijské země zažijí pokles průměrných srážek a více velmi suchých jar, lét a podzimů. 34 V kombinaci s táním horských ledovců to znamená, že vody ubude tam, kde je jí už dnes málo, a naopak přibude v místech, která nedostatkem vláhy netrpí. Ilustrativním příkladem je severozápad indického subkontinentu. Řeky vytékající z ubývajících ledovců v Himálaji, které zásobují rozsáhlou Indoganžskou rovinu, budou postupně vysychat. Hlavním zdrojem vody se postupně stane déšť. Ale v suchém zimním období zde srážky oproti dosavadnímu průměru ještě poklesnou. 35 2.2.2 Sucho 28 Tamtéž, s. 194 29 IPCC WG1 4AR, s. 750 30 IPCC WG1 4AR, s. 768-769 31 Tamtéž, s. 750 32 Tamtéž, s. 750 33 IPCC WG2, s. 443 34 Tamtéž, s. 478 35 Tamtéž, s. 478

Méně srážek, mizející ledovce a méně vody v řekách znamenají více sucha. Prognózy očekávají globální trendy směřující k vysychání. 36 Na jihu Afriky, ve Středomoří nebo severním Mexiku do roku 2050 klesne průtok v řekách o 10 30 %. 37 Sníží se také tempo, jakým se doplňují zásoby podzemních vod. 38 Propočty, kolik lidí bude trpět nedostatkem vody, se liší v jednotlivých prognózách a hlavně podle toho, s jakými emisemi skleníkových plynů ten který scénář počítá. Obecně se ale očekává, že v polovině století bude sucho postihovat asi o 1 2 miliardy lidí více než dnes. 39 Změní se zemědělská půda. Plocha aridní a semiaridní země na africkém kontinentu se do 2080 rozšíří o 60 90 milionů hektarů. 40 Plocha vhodná pro pěstování pšenice se ve stejné době na světě sníží o 15 45 % s tím, že v Africe by mohla prakticky zmizet. 41 Větší proměnlivost klimatu, kterou oteplování způsobuje, s sebou přinese také častější výskyt vln mimořádného sucha, jež dramaticky ovlivňují úrodu. 42 Velmi pravděpodobné jsou frekventovanější srážkové extrémy v teplejších podnebích. Při rychlém růstu emisí skleníkových plynů by se do konce století podíl souše, kde vznikají extrémní sucha, rozšířil ze současných 1 3 % na 30 %. 43 Četnost případů mimořádného sucha se zvýší na trojnásobek a průměrná délka šestkrát. 44 Proto klimatologové předpokládají, že v Sahelu který přitom nepatří k místům, kde by prognózovali další výrazný pokles srážek přibude extrémně vlhkých i extrémně suchých 45 roků. Ale očekávat lze také častější suché vlny v létě ve vnitrozemí středních šířek, tedy třeba ve středoasijských republikách nebo v Mongolsku. 46 2.2.3 Úroda Proto i důsledky globálních změn podnebí pro zemědělství závisí na tom, o kterou část světa nám jde. V tropických a subtropických oblastech se produkce kukuřice, pšenice i rýže začne klesat už při nárůstu teploty o jediný stupeň Celsia. 47 S přibývajícím oteplováním se úroda samozřejmě dále zhorší. 48 Mezinárodní institut pro výzkum rýže na Filipínách zjistil, že růst průměrné noční teploty o každý stupeň snižuje úrodu rýže o 10 %. 49 Růst emisí oxidu 36 Tamtéž, s. 187 37 Tamtéž, s. 183 38 Tamtéž, s. 185 39 Tamtéž, s. 194 40 Tamtéž, s. 448 41 Fischer, G., et al.: Socio-economic and climate change impacts on agriculture: an integrated assessment, 1990-2080, Philosophical Transactions of the Royal Society B 360, 2005, s. 2067-2083 42 IPCC WG2, s. 186 43 IPCC WG2, s. 187 44 Tamtéž, s. 187 45 Tamtéž, s. 443 46 Tamtéž, s. 187 47 Tamtéž, s. 286 48 Tamtéž, s. 286 49 Peng, S., et al.: Rice yields decline with higher night temperature from global warming, Proceedings of the National Academy of Sciences 101 (27), 2005, s. 9971-9975

uhličitého sníží ve dvaceti až čtyřiceti chudých zemích, které nemají dostatek potravin a kde žijí 1 3 miliardy lidí, produkci o 10 20 %. 50 Naproti tomu ve středních a vysokých zeměpisných šířkách tedy třeba v Evropě by úroda zpočátku rostla. Proto ve scénářích globálních změn podnebí po prvních několik desetiletí stoupá také světová produkce potravin. Ovšem po překročení 3 C začne klesat také v chladnějších částech planety. Potažmo se k horšímu obrátí rovněž globální čísla. Přitom pro život chudých lidí není důležité, kolik potravin vyrobí svět, nýbrž jaká bude úroda na jejich konkrétním poli. Pokud klesne, nemohou jídlo nakoupit jinde, protože nemají jiný významný příjem. Proto sebevětší přírůst v Kanadě nebo Skandinávii nevyrovná místní úbytek v suchých částech rozvojového světa. Země subsaharské Afriky by postihla čistá ztráta asi 12 % produkce potravin. 51 Nejen horko a sucho snižují zemědělskou produkci. Evidentně se na ní podepíší také častější povodně nebo bouře, jako jsou hurikány a tajfuny. Konkrétní propočty, jaké by měly mít d ůsledky, ale zatím chybí. 2.2.4 Hlad a podvýživa Kalkulovat, jak konkrétně se rostoucí teplota projeví na počtu lidí, kteří budou trpět podvýživou, je velmi složité. Místní podnebí je totiž pouze jednou proměnnou. Záleží také na růstu populace, globalizaci obchodu s potravinami a dalších faktorech. První prognózy ale varují, že globální změny podnebí mohou na několik desetiletí prakticky neutralizovat snahu o zmírnění světového hladu. I pokud bychom počítali se spíše mírným růstem světové populace, jakýkoli pokrok se odsune do třicátých, v případě subsaharské Afriky dokonce čtyřicátých let 21. století. 52 Dokonce i za poměrně dobrých podmínek pomalu přibývající emise CO 2, silný hnojivý efekt CO 2 na plodiny, nepříliš velký růst populace počet hladovějících lidí bude kolem roku 2080 zhruba stejný jako dnes, plus mínus několik milionů. Přitom pokud bude všechno stejné, pouze odečteme globální změny podnebí, počet hladových by se do stejné doby mohl snížit asi o tři čtvrtiny. 53 2.3 Extrémní výkyvy počasí 50 Fischer, G., et al. (2005), s. 2067-2083 51 Tamtéž 52 Fischer, G., et al. (2005), s. 2067-2083 53 Parry, M.L., et al.: Effects of climate change on global food production under SRES emissions and socioeconomic scenarios, Global Environmental Change 14, 2004, s. 53-67

Teplejší atmosféra obecně snižuje stabilitu klimatického systému, takže zvyšuje frekvenci extrémních výkyvů počasí. Při vyšší koncentraci oxidu uhličitého ve vzduchu se patrn ě (s 90% pravděpodobností) zvýší síla (rychlost větru, intenzita deště) tropických hurikánů a tajfunů. Celkový počet zřejmě poklesne, protože se zároveň sníží frekvence slabších bouří. Víceméně stejné trendy (silnější, méně časté) se očekávají pro bouře mimo tropické pásmo. Rovněž četnost prudkých srážek, které vyvolávají povodně, se má zvýšit. Klimatologové spočetli, že to dokonce platí i pro části světa, které budou celkově vysychat. Na první pohled to nedává smysl. Ale deště se koncentrují do menšího počtu intenzivních srážek, střídaných prodlouženým obdobím sucha. 54 Jsou to obvykle chudí lidé, kdo nejvíce utrpí škodami na úrodě, které způsobují povodně nebo sucha, protože často obdělávají marginální půdu a nemohou hromadit zásoby na horší časy, poznamenává zpráva Programu OSN pro životní prostředí. 55 Asijské monzuny budou při větší koncentraci skleníkových plynů ve vzduchu přinášet silnější deště než doposud. Četnost třicetiletých monzunových srážek spojených s rozsáhlými záplavami v různých částech jižní Asie se podle předběžných propočtů během sta let zvýší až několikanásobně. 56 Cyklóny a další bouře či povodně způsobují lidské oběti, utrpení a ekonomický rozvrat. Zároveň ničí úrodu, na které závisí živobytí. Zvláště tragické důsledky mají v rozvojových zemích, kterým chybí infrastruktura, výstražné systémy, peníze na výstavbu hrází a další opatření. Počty obětí nejsilnějších bouří, jako byl středoamerický hurikán Mitch (1998), zde překračují 10 000 lidí. V posledních desetiletích sice strmě rostou finanční škody v důsledku katastrof. Ale podrobnější pohled na čísla ukazuje, že příčinou je rostoucí bohatství lidí na větším majetku stejná povodeň napáchá větší škody a nikoli sama četnost extrémních výkyvů počasí. Bezmála každá větší extrémní klimatická událost vyvolává veřejnou debatu, zda nejde o první příznak globálních změn podnebí. Přispěly k tomu i některé práce, jež naznačují nárůst extrémních hurikánů v posledních desetiletích 57, případně poukazují na souvislost mezi nimi a stoupající povrchovou teplotou oceánů. 58 Mimochodem objevil se i názor, že nejde o trend, nýbrž náhodný statistický důsledek kvalitnějších metod měření. 59 Ale v prvé řadě: debata, zda konkrétní hurikán, vichřice, extrémní sucho nebo povodeň je, nebo není bezprostředně způsobena oteplováním, nedává žádný smysl bez ohledu na historický trend. Každá taková událost (třeba hurikán Katrina 54 IPCC WG1 4AR, s. 782 55 Global Environmental Outlook 3. UNEP, 2002, s. 277 56 Palmer, T.N., et Räisänen, J.: Quantifying the risk of extreme seasonal precipitation events in a changing climate, Nature 415, 2004, s. 512-514 57 Webster, P.J., et al.: Changes in tropical cyclone number, duration, and intensity in a warming environment, Science 309, 2005, s. 1844-1846 58 Emanuel, K.: Increasing destructiveness of tropical cyclones over the past 30 years, Nature 436, 2005, s. 686-688 59 Landsea, C.W.: Hurricanes and global warming, Nature 438, 2005, s. E11-E12

nebo české povodně v srpnu 2002) by mohla vzniknout i naprosto náhodně, v člověkem nijak nepozměněném klimatu. Smysl má zkoumat statistickou pravděpodobnost: tedy zda takových událostí přibývá nebo a to hlavně s rostoucí koncentrací skleníkových plynů přibývat bude. 2.4. Mořská hladina Nížiny kolem ústí velkých řek patří mezi nejhustěji osídlená místa na Zemi. V Bangladéši se v p růměru na každý čtvereční kilometr tísní více než 1000 lid í. Del ty velkých řek indického subkontinentu, Mekongu, čínských veletoků, Nigeru nebo Nilu zároveň patří mezi nejúrodnější místa rozvojového světa. Pro miliony chudých rolníků jsou zdejší políčka vzácnou šancí najít poměrně kvalitní půdu. Poměrně pomalé přibývání uhlíku v atmosféře by s devadesátiprocentní pravděpodobností do konce století zvýšilo mořskou hladinu asi o 20 40 centimetrů. 60 Při rapidním růstu emisí horní prognóza roste na půl metru. 61 Ve všech scénářích hlavní příčinou není tání ledovců, nýbrž tepelná roztažnost vody. 62 Dvacet centimetrů nebo půl metru na první pohled vypadá nevinně. Ale pro některé části světa, hlavně delty řek, to není málo. V Číně by zvýšení hladiny o pouhých 30 centimetrů zaplavilo plochu větší, než je Česká republika. 63 Jenom při ústí Chuang che by šlo o 21 000 čtverečních kilometrů. 64 Následky pro mezinárodní obchod by byly takové, že je 65 ekonomicky pocítí i Mongolsko a další vnitrozemské státy. Asi tři čtvrtiny postižených žijí v Asii. Pokud by pouze pokračoval a nezrychloval se růst mořské hladiny pozorovaný v posledních desetiletích v deltách Mekongu, Gangy Brahmaputry a Nilu do roku 2050 přijde o domov více jak milion lidí. 66 V egyptských městech Alexandria, Port Said a Rosetta by si půlmetrové zvýšení hladiny vynutilo vystěhování více než 2 milionů lidí. 67 Patrně ještě větší škody než přímé zatopení by však způsobily druhotné následky. Bouře se silným vlnobitím budou zaplavovat místa, kam moře doposud nedosahovalo ani v nejhorších dnech. Počet lidí postihovaných pobřežními záplavami by i při poměrně pomalém růstu emisí do roku 2080 (a dnešní úrovni hrází) překročil 100 milionů ročně. 68 Zemědělci přijdou nejen o bezprostředně zatopenou půdu, ale také o další pozemky, které postihne zasolení. Slaná voda rovněž znehodnotí důležité zdroje pitné vody. 60 IPCC WG1 4AR, s. 820 61 Tamtéž, s. 820 62 Tamtéž, s. 820-821 63 IPCC WG2 4AR, s. 484 64 Tamtéž, s. 496 65 Darwin, R.F, et Tol, R.S.: Estimates of the economic effects of sea level rise, Environmental and Resource Economics 19, 2001, s. 113-129 66 IPCC WG2 4AR, s. 327 67 Tamtéž, s. 339 68 IPCC WG2 4AR, s. 339

Později se projeví i ubývání polárních ledovců. Pokud teplota překročí určitou hranici, dojde k nevratnému tání grónského ledového štítu. Trvalo by alespoň několik set let a postupně zvýšilo mořskou hladinu asi o sedm metrů. 69 Propočty docházejí k závěru, že kritická hranice leží někde mezi nárůstem průměrné globální teploty o 1,9 až 4,6 stupně. 70 Reálně tedy hrozí, že pokud koncentrace skleníkových plynů v atmosféře nepřestane růst, teplota ještě v tomto století překročí bod, za kterým pro Grónsko nebude návratu. Antarktický led bude během jednadvacátého století přibývat, protože tání vynulují větší sněhové srážky. Ale pro důležitý Západoantarktický ledový štít platí prakticky totéž jako pro Grónsko. Kritická hranice není známa: předběžné odhady říkají, že někde kolem pětistupňového globálního oteplování by šance mohly být vyrovnané. 71 Kompletní tání Západoantarktického štítu by zvýšilo hladinu oceánů o dalších pět metrů. 72 Stejně jako v případě grónského ledového štítu by ovšem tání trvalo přinejmenším několik století, takže během nadcházejícího století takový růst mořské hladiny rozhodně nehrozí. 2.5. Lidské zdraví Očekává se, že globální změny podnebí obecně povedou k šíření některých tropických chorob do míst, která je doposud nepoznala. 73 V jižní Africe se rozloha území postiženého malárií při prognózovaném oteplení zvětší na dvojnásobek. 74 Komáři rodu Anopheles se objeví také na doposud zdravých vysočinách v Etiopii, v Keni nebo Rwandě. 75 Ne pro každého budou změny k horšímu. Z některých míst v Africe nebo středoamerických státech malárie zmizí, hlavně díky suššímu podnebí. 76 Ale vědci předvídají, že podstatně více se rozšíří, zejména do výše položených, a doposud tedy chladnějších míst. Šíření choroby bude tím horší, že populace v místech, kde se vyskytuje delší dobu, je vůči ní díky genetickým adaptacím více imunní. Proto malárie nově zasáhne lidi, kterým chybí dědičná ochrana. Přesný vztah mezi výskytem přenašeče a klimatem není jasný, nicméně evidentně s ním souvisí a teplo či silné deště nejspíše podporují jeho šíření. 77 Pokud bude ve vzduchu 69 IPCC WG1 4AR, s. 829 70 Tamtéž, s. 829 71 Tamtéž, s. 830 72 Tamtéž, s. 829 73 Patz, J.A., et Kovats, R.S.: Hotspots in climate change and human health, British Medical Journal 325, 2002, s. 1094-1098 74 Nyong, A.: The economic, developmental and livelihood implications of climate induced depletion of ecosystems and biodiversity in Africa, WWF, 2005 75 IPCC WG2 4AR s. 446 76 Tamtéž, s. 408 77 Tamtéž, s. 403

přibývat jedno procento oxidu uhličitého ročně, kolem roku 2080 horečka dengue zamoří místa obývaná 5 6 miliardami lidí, zatímco bez oteplování by jich bylo pouze kolem 3,5 miliardy. 78 Meningitidě vyhovuje suché a prašné prostředí. Proto se bude dobře šířit v aridních podmínkách, které vědci očekávají v subtropických částech Afriky. 79 Častější povodně či extrémní sucha a úbytek úrody zvýší počet lidí, kteří trpí podvýživou. Při záplavách se rychle šíří některé choroby, například cholera nebo průjmová onemocnění. Už kolem roku 2030 bude riziko průjmů v některých regionech o 10 % vyšší, než kdyby se podnebí nezměnilo. Chudí lidé v horkých tropických zemích, kteří si nemohou pořídit klimatizaci, budou nejvíce postiženi častějšími vlnami horka. Ve velkých městech třetího světa, jako je Mexico City, teplejší podnebí ještě zhorší zdravotní důsledky smogu. Nejvíce postižení budou nutně chudí lidé. Chudoba je nejvážnější překážkou účinné adaptaci, říká Mezivládní panel pro změny klimatu v kapitole věnované dopadům na lidské zdraví. 80 Nemají peníze na lékařskou péči a nové léky, nemohou financovat přístup k čisté vodě, nemohou se chránit před vedrem a smogem. 78 Hales, S.: Climate change and human health: present and future risks, Lancet (367), 2006, s. 859 869 79 IPCC WG2 4AR, s. 400 80 Tamtéž, s. 417

3. Řešení Globální změny podnebí ohrožují živobytí a zdraví milionů lidí v chudých částech světa. Pro rolníky v Mauretánii nebo Indii, obyvatele bangladéšského pobřeží, ostrovany v Pacifiku či Inuity v Arktidě by šlo o bezprostřední změnu každodenního života i živobytí. Rozvojové země jsou nejvíce ohroženy kvůli své zeměpisné poloze a nedostatku finančních zdrojů na vyrovnání se s těmito dopady. V principu jsou dvě možnosti, co s rostoucí koncentrací skleníkových plynů dělat: snížit emise, a problému tak předejít; adaptovat se na měnící se klimatické podmínky. Realistický přístup musí spočívat v kombinaci obojího. S adaptačními opatřeními musíme počítat přinejmenším proto, že už není možné se růstu teploty úplně vyhnout. I kdyby emise z ničeho nic zcela přestaly, setrvačnost klimatického systému způsobí, že teplota během nadcházejícího století stoupne zhruba o 0,6 C. 81 Ruku v ruce s přizpůsobením musí ovšem jít prevence: účinné snižování emisí. 3.1. Snižování emisí Mezinárodní společenství se v Rámcové úmluvě OSN o změnách klimatu v roce 1992 shodlo, že chce zabránit nebezpečným důsledkům vzájemného působení lidstva a klimatického systému (čl. 2). Proto se evropské státy už v roce 1996 dohodly, že chtějí růst teplot udržet pod 2 C. Takové oteplení nebude sice zcela bez následků, ale předejde alespoň opravdu vážným změnám. V březnu 2005 se k této ambici přidala také Česká republika. Stejný požadavek vedle EU podporuje i řada rozvojových zemí a ekologické a rozvojové organizace. Podobně jako vědci kalkulují vliv skleníkových plynů na oteplování, mohou spočítat, jaké snížení emisí je potřebné k jeho zastavení. Pokud chceme s nadpoloviční pravděpodobností udržet globální průměrnou teplotu pod limitem 2 C, musí se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře zastavit na úrovni 450 ppm a poté klesnout pod 400 ppm. 82 Potom už je celkem snadné propočítat, jakým tempem musí emise klesat, abychom toho dosáhli. Konkrétně: znečišťování by muselo do deseti let přestat růst a poté se začít rychlým 81 IPCC WG1 4AR, s. 763 82 IPCC WG3 4AR, s. 228

tempem snižovat. Globální produkce skleníkových plynů musí do roku 2050 poklesnout o 50 60 % oproti roku 1990. Rámcová úmluva zavedla princip společné, ale odlišné odpovědnosti (čl. 4, odst. 1). Všechny státy musí přispět k řešení problému, ale zároveň musíme rozlišovat závazky podle příspěvku každé země k jeho zapříčinění a podle ekonomické situace dané země. Keňa vypouští 300 kilogramů oxidu uhličitého na obyvatele a rok. Indie jednu tunu, Čína dvě tuny, Evropská unie asi devět tun, Česká republika dvanáct a USA dvacet. Největší díl zodpovědnosti proto mají průmyslové země, jejichž historický příspěvek ke změnám podnebí je mnohonásobně větší než emise rozvojových zemí. Proto musí přispět více než ostatní. Úmluva navíc zohledňuje zvláštní potřeby chudých států, zvláště těch, které důsledky měnícího se podnebí postihnou nejvíce. Samozřejmě, platí dobré argumenty pro to, aby jednotlivé země měly emise poněkud vyšší nebo poněkud nižší, třeba kvůli geografickým podmínkám (v mírném pásu je potřeba v zimě topit) nebo kvůli určité závislosti na domácí skladbě paliv (některé země více závisejí na uhlí, jiné mají více vodních zdrojů nebo potenciálu k výrobě větrné energie). Průmyslové státy s vysokými emisemi také nemohou svoji ekonomiku z roku na rok proměnit. Ani jedno však není důvod k dlouhodobému akceptování řádových rozdílů v emisích na jednoho obyvatele mezi státy. 3.1.1 Sázka na negawatty Většina CO 2 vzniká ze spalování uhlí, ropy a zemního plynu. Proto klíčovou roli při snižování emisí skleníkových plynů hraje energetika. Nová energetická strategie musí spočívat v zajišťování stejné životní úrovně s menší a efektivnější spotřebou energie a také v přesunu od fosilních k obnovitelným zdrojům. Prvním úkolem je důraz na energetickou efektivnost. Musíme rozhýbat inovace, které na trh dostanou vysoce efektivní technologie: namísto megawattů vyrábět negawatty, tedy nespotřebovanou energii. Možnosti jsou enormní například lepší izolace budov, takzvané nízkoenergetické domy nebo modernizace průmyslové výroby by samy o sobě ušetřily až desítky procent našich emisí. 83 Lepší standardy zajistí vývoj aut, která nás na stejnou vzdálenost dopraví s menší spotřebou, a účinnějších elektrospotřebičů pro domácnosti. Investice do veřejné dopravy a železnic pomohou, aby lidé i zboží mohli jezdit jinak než osobními auty či kamiony. Druhá část musí spočívat v zavádění nových energetických technologií, především ve výrobě tepla či elektřiny z obnovitelných zdrojů, jako je vypěstovaná biomasa, slunce, vítr nebo mořské vlny. Možnosti čisté energetiky jsou velké i v České republice. IPCC spočetl, že už současné technologie umožňují snížení emisí řádově o desítky procent. 84 Během asi pětadvaceti let lze produkci skleníkových plynů omezit o množství, které v přepočtu odpovídá 16 31 miliardám tun CO 2. 85 83 IPCC WG3 AR4, s. 632 84 Tamtéž 85 Tamtéž

Snižování emisí je výhodná investice. Ovšemže: bude něco stát. Udržení teploty pod hranicí 2 C přijde do roku 2030 na částku, která odpovídá snížení ekonomického růstu v průměru o 0,12 procentního bodu ročně. 86 Nicméně britský ministr financí si nechal od bývalého hlavního ekonoma Světové banky sestavit studii, která by zvážila finanční plusy a mínusy. Sedmisetstránková takzvaná Sternova zpráva došla k závěrům, že odvrácené škody několikanásobně překračují náklady. 87 3.1.2 Motivace Zelená odvětví se na trhu neobjeví sama od sebe. Potřebují konkrétní opatření, která nastartují inovace a investice: legislativu, vstřícnější daňový systém, granty a podobně. První podmínkou je změna ekonomického prostředí. Aby tržní ekonomika mohla účinně přispět ke snižování emisí, musí cena zboží zahrnovat i ekologické škody. Nyní totiž nehradí služby, jež nám poskytují přírodní ekosystémy (například pohlcování emisí CO 2 lesními porosty), ani veřejné statky (třeba stabilní podnebí). 88 Proto využívání fosilních paliv neplatí za škody, které způsobuje, a má tedy konkurenční výhodu před čistými zdroji. Proto je nutné, abychom ekologické náklady zahrnuli přímo nebo nepřímo do ekonomického uvažování podniků, manažerů i každé domácnosti. K tomu by měla sloužit vhodná politická opatření. Jednou možností jsou různé modely obchodování s emisemi; další třeba ekologická daňová reforma, tedy postupný přesun zdanění z práce a zisku na produkci CO 2 či spotřebu energie. Příležitostí může být i zrušení pobídek a subvencí pro energeticky náročné výroby nebo využívání fosilních paliv. OECD spočetla, že odstranění těchto dotací samo o sobě by mohlo snížit světové emise několikanásobně více než celý Kjótský protokol. 89 Vytvoření tržní ceny pro emise skleníkových plynů také pomůže průmyslu, protože dlouhodobě předpověditelná cena stabilizuje trh. Podniky ji mohou zahrnout do svých odhadů nákladů a investic. Ekologická daňová reforma nejen podpoří rozvoj vysoce efektivních, čistých technologií, ale také sníží zdanění práce, takže motivuje k vytváření nových pracovních míst. Zároveň potřebujeme konkrétními kroky rozhýbat nízkouhlíkové technologie, a tak podpořit inovace a otevřít jim cestu na trh. Ilustrativním příkladem jsou zákony na podporu obnovitelných zdrojů energie, které vznikly v Německu, Španělsku a dalších evropských státech. Vytvářejí rozumnou garanci, že se investice do větrných elektráren, kotlů na biomasu a podobných projektů vrátí, takže motivují investory. Další legislativní standardy 86 Tamtéž, s. 228 87 Stern, N., et al.: The economics of climate change: the Stern Review, Cambridge University Press, Cambridge, 2007 88 Brown, L. R.: Eco-economy : building an economy for the Earth. W.W. Norton & Company, New York, 2001, s. 79 89 Reforming coal and electricity subsidies. Annex I Expert Group on the UNFCCC, OECD, Paris 1997