Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy 1)

Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy 1) Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Archaeological Evidence on the Development of Ground Plans, Street Network and Plot Patterns of Medieval Opava The urbanistic structure of medieval Opava, founded probably between 1213 and 1220, was influenced by the situation of an older settlement, reliably documented for the first time in 1201. The oldest location core can be identified through the so-called privileged brewhouses, most of which are situated around the Upper Square. Archaeological excavation of past years shows that the establishment of further main public spaces Lower Square, Cattle Market was preceded by a settlement with different organization, as the sunken features with finds from the first half of the 13 th century uncovered here indicate. The following period, roughly the mid-13 th through the 14 th century, provides the first evidence of wattle fences dividing individual house blocks and plots, which generally correspond with the allotment scheme as recorded by the oldest 19 th century cadastral plans. On the whole, neither the dwelling and commercial buildings excavated to date nor the refuse pits contradict this scheme. The urbanistic development of historical suburbs still remains insufficiently explained; however, the position of basements of timber and earth houses excavated in Krnovská Street shows that here also the situation of medieval housebuilding may correspond with the state recorded by Modern cadastral maps. 1. Úvod Opava náleží k lokalitám, v případě kterých je písemnými prameny spolehlivě doloženo, že vzniku institucionálního města předcházelo starší osídlení. První dochovaná písemná zpráva o osadě jménem Opava se hlásí k r. 1195 (CDB I, č. 353, 1) Tato studie byla vypracována s využitím výstupů úkolů č. 305 a 307 výzkumného záměru MK 07503233303. s. 317 318), listina je však nejnověji považována za falzum (Wihoda 2003), následují zmínky z počátku 13. století o majetcích v Opavě náležících řádu německých rytířů (CDB II, č. 40, s. 36 37) a klášteru Hradisko, který vlastnil v Opavě krčmu (CDB II, č. 21, s. 17 18). K přeměně starší osady v institucionální město došlo patrně mezi lety 1213 1220 (Bakala 1974, 22; Wihoda 1998, 27 28). V roce 1224 již byla prokazatelně tato osada městem s právním zřízením potvrzeným listinou českého krále Přemysla Otakara I.: opavští měšťané byli osvobozeni od cla v Hlubčicích, město obdrželo mílové právo (s výjimkou majetku církevních institucí) a současně mu bylo uděleno několik vesnic a další majetek (CDB II, č. 265, s. 256 257; Bakala 1974, 22 24). Opava se tak stala ekonomickým a správním centrem oblasti tzv. Opavské provincie, zmíněné poprvé k r. 1220 (CDB II, č. 195, s. 179 181; Bakala 1969, 13 15; Kouřil Prix Wihoda 2000, 417 427). Počátkům města je věnována obsáhlá literatura (přehled starších prací viz Bakala 1974, 3 7; dále např. Wihoda 1998; Kouřil Wihoda 1999 a 2003), všichni badatelé se vesměs shodují v názoru, že půdorysná osnova města je nějakým způsobem ovlivněna starší předlokační situací, interpretace nepravidelností v opavské urbanistické struktuře a výklad jejího vývoje ovšem vykazují značné odlišnosti. Ačkoliv bývá Opava považována za jedno z nejlépe archeologicky prozkoumaných měst (srov. Kouřil 2000, 2), zevrubnější reflexe historicky pojatých úvah o počátcích města a jeho vývoji v prvním století po lokaci z pohledu archeologie dosud nebyla předložena, i když se v některých sumarizujících statích archeologové příležitostně přihlašují k té či oné teorii geneze města a jeho půdorysu, případně k nim přistupují synteticky (srov. např. Šikulová 1975, 272; Kouřil Wihoda 2003, 85; Kiecoň Zezula 2005a, 26). 2. Urbanistická struktura města a problematika předlokační Opavy Středověké jádro Opavy zaujímá plochu cca 30 ha. Pravděpodobně záhy po lokaci bylo město opevněno, příkop vymezující městský areál je výslovně zmíněn v privilegiu krále Přemysla Otakara I. (CDB II, č. 265, s. 256 257; srov. Prix 2005a, 1), o třech městských branách se dále dovídáme např. z líčení obléhání Opavy v roce 1253 polsko-ruskými oddíly, které je zachyceno tzv. Ipatievským rukopisem (srov. Kouřil Prix Wihoda 2000, 426 427). Jako hlavní tržiště sloužila trojice velkých náměstí: lichoběžníkovité Horní náměstí spojené ulicí Mezi trhy s obdélným Dolním náměstím a ve východní části městského jádra situovaný Dobytčí trh (později Panská, dnes Masarykova ulice), i když název Forum Pecorum ve středověku zahrnoval nejen dnešní Masarykovu ulici, ale i na ni kolmé ulice Hrnčířskou a Jánskou (OL I, č. 8, s. 22, pozn. 16). Na náměstí navazovaly v zásadě pravidelné domovní bloky, které se ovšem přizpůsobovaly kromě průběhu městské fortifikace evidentně i staršímu komunikačnímu schématu, což platí zejména o severní a východní straně Horního náměstí (obr. 1). Nepravidelnosti v urbanistické struktuře města poutaly pozornost řady badatelů, postupem času bylo v literatuře prezentováno několik teorií vykládajících urbanistický vývoj města v návaznosti na situaci předlokačního sídliště. Souhrn starších názorů na genezi urbanistické osnovy podal Jaroslav Bakala (1974, 3 7). Ve své výtečné kritické analýze dosavadní literární produkce k tomuto tématu a dochovaných písemných pramenů byl nejprve nucen vyrovnat se s otázkou, zda vůbec hledat předlokační Opavu na pravém jižním břehu stejnojmenné řeky. K roku 1124 se totiž váže údaj o přenesení farních práv od kostela sv. Kateřiny Alexandrijské v Kateřinkách, vycházející ale až ze zpráv zprostředkovaných humanistickou tradicí, který se stal základním kamenem teorie, že středověkému městu mohl předcházet sídelní útvar v místě pozdějšího Ratibořského předměstí, tzn. na levém severním břehu řeky (srov. Bakala 1974, 8 11; Kuča 2000, 706). Existence kostela s patrociniem sv. Kateřiny v těchto místech je ovšem z řady důvodů ve 12. století málo pravděpodobná (Bakala 1974) a ani stavebně historický rozbor jeho dochovaného jádra neidentifikoval prvky starší než 2. polovina 14. století (Prix 1992). Ačkoliv Jaroslav Bakala tezi o tzv. levobřežní předlokační osadě odmítl a situoval osídlení předcházející lokac města na pravý břeh, oživil tuto hypotézu v poslední době např. Karel Kuča (2000, 706), který poukazuje na vřetenovitý tvar ústředního prostoru Ratibořského předměstí, jenž by dle jeho soudu mohl představovat stopu předlokační osady. Na stejném principu byl mnohými badateli vykládán vývoj urbanistické struktury vlastního městského areálu. I zde nacházíme podobný vřetenovitý útvar Dobytčího trhu, dnešní Masarykovy ulice. Řada historiků (např. Wolfgang Wann, Walter Latzke, Zdeněk Láznička a Vlastimila Čechová; komentovaný přehled srov. Bakala 1974, 6 7) v něm spatřovala pozůstatek předlokačního osídlení pravého břehu řeky, které se před vznikem města rozvíjelo podél cesty směřující od Hradce nad Moravicí k brodu přes řeku. Zcela samozřejmě se k Dobytčímu trhu jako k nejstaršímu tržišti přihlásil i Karel Kuča (2000, 706). Západní část města v okolí Horního a Dolního náměstí pak byla zmíněnými badateli pokládána za výsledek lokační akce. 118

Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Obr. 1 Opava. Upravená indikační skica stabilního katastru z roku 1836 s vyznačením výřezů prezentovaných v dalších obrazových přílohách (a obr. 5; b obr. 9; c obr. 13; d obr. 17; e obr. 19). Dále doplněny současné názvy ulic a veřejných prostranství a patrocinia sakrálních staveb. Šrafovaně dům čp. 115 (U Bílého koníčka) na Dolním náměstí. 2) Je naší povinností poděkovat PhDr. Daliboru Prixovi, CSc., za laskavé poskytnutí pracovní verze kapitoly z připravované publikace Dějiny Opavy. Možnost pracovat s tímto textem pro nás znamenala cennou příležitost dát do vzájemné souvislosti a někdy i konfrontovat dosavadní archeologické poznatky s mnoha dosud jinde nepublikovanými výsledky autorova dlouholetého soustavného badatelského zájmu o opavskou středověkou architekturu i o počátky města a jeho středověký vývoj. Stejně tak je třeba sdělit, že celá řada v textu prezentovaných úvah byla inspirována či přímo vyplynula z četných diskusí s Daliborem Prixem nad výsledky archeologických terénních výzkumů a jejich interpretací v historických souvislostech. K odlišným závěrům ale došel Jaroslav Bakala (1974, 13 18) při rozboru situace domů s várečným právem a právem vinného nálevu, když zjistil, že nejstarší vrstva těchto plnoprávných domů se nachází po obvodu Horního a částečně i Dolního náměstí a v ulici Mezi trhy (obr. 2). Ve východní části města, tzn. na Dobytčím trhu a v jeho okolí, se plnoprávné domy prakticky nevyskytují, což může být důsledek pozdějšího rozšíření lokačního jádra a poněkud uvolněný urbanismus tohoto prostoru lze dát do souvislosti právě s jeho postupným dosídlováním. Fakt, že se zde ještě ve 40. letech 13. století, tedy cca 20 30 let po lokaci města, nacházely pozemky v zeměpanském majetku, dosvědčuje i umístění areálu minoritského kláštera v jižní části Dobytčího trhu (Bakala 1974, 18; Prix Zezula 2002, 275 277). S eventuální možností translace staršího osídlení do prostoru Horního a Dolního náměstí se Jaroslav Bakala vyrovnal námitkou, že by v takovém případě pravděpodobně likvidované osídlení nebylo zahrnuto do hrazeného městského areálu. V pojetí Jaroslava Bakaly je tedy nutné lokační jádro navazující na starší sídliště lokalizovat do oblasti Horního náměstí, v nevelkém odstupu od lokace města se osídlení rozšířilo i do prostoru Dolního náměstí, resp. jeho východní části. Naposledy se ke genezi urbanistické struktury Opavy vyjádřil Dalibor Prix (2005a). 2) Při úvahách o návaznosti institucionálního města na starší osídlení přitom vychází z předpokladu, že před lokací města se v jeho pozdějším areálu nacházely dva sakrální objekty. Kromě již zmíněného kostela Nanebevzetí Panny Marie pod patronací řádu německých rytířů se mělo jednat i o zeměpanský kostel sv. Václava, který byl později na přelomu 13. a 14. století zahrnut do tehdy vznikajícího stavebního komplexu konventního kostela opavských dominikánů, zeď tohoto kostela se dochovala v jižním obvodovém zdivu kaple sv. Dominika (k dějinám a stavebnímu vývoji kostela sv. Václava srov. Benáková 1975, 128 129; Grůza 2002; Grůza Goryczková 1999; Kouřilová 2002). Dalibor Prix vyslovil domněnku, že předlokační osídlení mohlo být situováno při tomto kostele a ústřední prostor lokovaného města Horní náměstí byl umístěn právě do prostoru vymezeného na severu sídlištním areálem v okolí kostela sv. Václava a na jihu pozemky ve vlastnictví řádu německých 119

Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Obr. 2 Opava. Dislokace plnoprávných a jednotlivých kategorií právovárečných domů podle R. Fitze (originál plánu uložen v Zemském archivu v Opavě). rytířů. Ještě v průběhu 1. poloviny 13. století vznikly v Opavě další sakrální stavby, obě s předpokládanou špitální funkcí: kaple sv. Alžběty s dodnes dochovaným středověkým stavebním jádrem datovaným nově do doby po roce 1232 v areálu řádové komendy německých rytířů a objekt s pohřebištěm zachycený v roce 2000 archeologickým výzkumem pod podlahou kapitulní síně minoritského kláštera (srov. Prix Zezula 2002, 283 284). Naopak existenci kostela sv. Vojtěcha ve východní části Dolního náměstí, doloženého poprvé k roku 1429, považuje Dalibor Prix ve 13. století za neprokazatelnou, vyměření vlastního Dolního náměstí pak položil do 20. 40. let 13. století, přičemž akcentuje kontakt tohoto druhého nejdůležitějšího opavského veřejného prostoru s komunikací procházející Dobytčím trhem a přisuzuje mu funkci tržiště, na rozdíl od náměstí Horního, které sloužilo jako reprezentační městský prostor. Důležitý je v té souvislosti postřeh, že podobný koncept dvojice náměstí s nestejnou funkcí se později uplatnil např. v Bruntále a Horním Benešově. V pojetí Dalibora Prixe se tak urbanistická struktura lokační Opavy začala rozvíjet kolem tří svébytných sakrálních okrsků sjednocených do jednoho farního obvodu kostela Nanebevzetí Panny Marie. Zatímco kostel sv. Václava a kaple sv. Alžběty přitom reprezentují součásti města navazující na předlokační situaci, kaple či kostelík v areálu pozdějšího minoritského kláštera se stal duchovním centrem nové čtvrti vyměřené při vstupu obchodní Polské cesty do města. Dalibor Prix tak vlastně rehabilitoval koncept prostorové návaznosti Dobytčího trhu a staré severojižní komunikace směřující z Hradce nad Moravicí k opavskému brodu, odmítnutý před lety Jaroslavem Bakalou (1974, 18), i když vlastní předlokační osídlení v těchto místech neuvažuje. Z hlediska vývoje uliční sítě i urbanistické struktury středověké Opavy má problematika Dobytčího trhu značný význam. Jaroslav Bakala považoval Dobytčí trh za jednoznačně mladší urbanistickou strukturu nejen z důvodu absence plnoprávných domů, ale i proto, že paralelní Ostrožná ulice přímo navazuje na východní domovní frontu Horního náměstí a představuje tedy logickou přístupovou cestu na ústřední opavské fórum. Na druhou stranu nelze přehlížet skutečnost, že v listině opavského knížete Jana (OL I, č. 8, s. 19 24) z roku 1372 je vedle Hradecké brány, která se nacházela právě na konci Ostrožné ulice, zmíněna i brána Hvozdnická ( ante portam hosniczensem ). Pojmenování této druhé brány po řece Hvozdnici umožňuje její lokalizaci také do jihozápadního úseku městské fortifikace. Na základě skutečnosti, že věž na jižním konci Dobytčího trhu byla v 17. století nazývána zazděná brána, řada badatelů situovala jinak neznámou 120

Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Hvozdnickou bránu právě do těchto míst (srov. OL I, č. 8, s. 21, pozn. 13). Dalibor Prix (2005a, 38) naproti tomu uvažuje, že brána na Dobytčím trhu je Hradeckou bránou z listiny v roce 1372 a teprve po jejím zrušení byl název přenesen na bránu do té doby zvanou Hvozdnickou v Ostrožné ulici. Diskuse o obou bránách i Dobytčím trhu ukazuje, že výklad urbanistického vývoje založený na hodnocení novověkých plánů a vedut a jejich komparaci s nečetnými topografickými údaji starších písemných pramenů nemusí vždy stát na příliš pevných základech a otevírá tak prostor pro četná alternativní řešení. Za této situace připadá důležitá role výsledkům archeologických terénních odkryvů. Do diskuse o návaznosti půdorysu města na starší sídlištní situaci přispěla nedlouho po publikaci stati Jaroslava Bakaly Vlasta Šikulová (1975). V bilancujícím článku, který shrnul dosavadní archeologické poznatky k počátkům města, poukázala na řadu problémů dodnes provázejících všechny pokusy zapojit výpověď archeologických pramenů do této diskuse. Vlasta Šikulová zde správně obrátila svoji pozornost ke stratifikovaným nálezovým souborům pocházejícím z odkryvů nejstarších částí opavských souvrství, přičemž konstatovala, že nejstarší keramika, v dnešní terminologii raně středověké výrobní tradice, již měla tehdy k dispozici, pochází ze zcela okrajové severovýchodní části městského jádra v okolí bývalé Jezuitské koleje (srov. Šikulová 1968). To se zdálo konvenovat těm názorům, které předpokládaly předlokační osadu v místě Dobytčího trhu. Tyto keramické nálezy ale Vlasta Šikulová datovala volně do 1. poloviny 13. století, tedy do časového intervalu zahrnujícího i počáteční období existence institucionálního města. Ačkoliv na tento rozpor výslovně upozornila, je její sdělení patrně dodnes přijímáno jako archeologické potvrzení předlokačního osídlení tohoto prostoru (Kuča 2000, 706). Vlasta Šikulová si podle všeho dobře uvědomovala, že výskyt podobných keramických nálezů není možné vyloučit ani v jiných částech městského areálu, proto zaujala k přesnější lokalizaci předlokačního osídlení spíše zdrženlivé stanovisko, jistou skepsi pak vyjádřila v odpovědi na otázku, zda vůbec bude možné odlišit v hmotné kultuře předlokační a lokační složku, když tyto na sebe bezprostředně časově navazují a navíc dohromady zaujímají relativně krátký časový úsek (Šikulová 1975, 272). Přes naznačené obtíže s datováním nejstarších opavských středověkých keramických nálezů se později v literatuře objevily zprávy o bohužel dosud nevyobrazených nálezech keramiky z plochy zkoumané na nároží ulic Kolářské a Na Valech, které autoři výzkumu datovali do období 2. poloviny 12. století, případně do jeho závěru (Kouřil Pavelčík Teryngerová 1987, 71). 3) Databáze zahrnuje nálezy dřev pocházející z výzkumů provedených archeologickým pracovištěm Národního památkového ústavu v Ostravě od roku 2001. S odstupem více než 30 let od prvního zamyšlení Vlasty Šikulové nad možnostmi a limity archeologie v procesu poznání počáteční fáze Opavy musíme konstatovat, že se naše znalosti v některých ohledech příliš neposunuly. Ani dnes není možná prostorová identifikace předlokačního sídlištního areálu na základě evidence nejstarší složky hmotné kultury. V podstatě z celého historického jádra a navíc i z některých ploch zkoumaných v prostoru historických předměstí (např. Krnovská ulice či náměstí Republiky, srov. Kiecoň Zezula 2004a, 72; Zezula 2005b) pocházejí keramické nálezy raně středověké výrobní tradice. Prozatím dokážeme na základě některých předběžně vyhodnocených keramických souborů komparovaných s dendrochronologicky získanými daty pouze stanovit, že tento nejstarší opavský keramický horizont je teprve v době kolem poloviny 13. století vystřídán vrcholně středověkou keramickou produkcí, dolní hranice intervalu výskytu těchto nálezů zůstává otevřená, v úvahu přichází jak závěr 12. století, tak i první desetiletí 13. století. Nelze proto jednoznačně rozhodnout, zda příslušné nálezové situace spojit s předlokačním osídlením či s počátky institucionálního města. Očekáváme, že chronologii počáteční fáze Opavy tak spíše než analýzy keramických souborů v budoucnu upřesní dendrochronologie. V nejstarších nálezových situacích v podloží vrcholně středověkých opavských souvrství se díky příznivým pedologickým podmínkám dochovávají nálezy dřev a dřevěných souvrství ve výjimečné kvalitě. V současné době zahrnuje databáze 3) datovaných archeologických dřev s dochovaným podkorním letokruhem, event. bělovým dřevem, 50 položek. Přestože se velká část sekvence dendrodat váže k prvnímu desetiletí existence lokačního města (dřeva skácená v letech 1215 1224) a bylo by proto možné v konstrukcích z tohoto období očekávat sekundárně užité starší dřevo (srov. Rębkowski 2000, 61), jsou nyní k dispozici pouhé dva dřevěné prvky, o kterých lze s jistotou prohlásit, že pocházejí ze stromů skácených v době před lokací města, konkrétně v letech 1204 1205 (Rybníček 2006), resp. v rozpětí let 1182 1202 (Rybníček 2005). Úměrně naznačeným obtížím s poznáním vlastních počátků města a jeho předlokačního předchůdce tedy zůstává otevřená i otázka podstatná pro sledované téma, a sice nakolik ovlivnila genezi uliční sítě středověké Opavy situace staršího sídlištního areálu a alternativně lokalizovaného severojižního komunikačního tahu. Prozatím tedy nezbývá než analyzovat výsledky jednotlivých terénních akcí realizovaných v posledních letech a pokusit se tak rekonstruovat vývoj parcelace a uliční sítě per partes v jednotlivých částech města. 3. Vývoj urbanistické struktury lokačního města a možnosti jeho poznání Při úvahách o vývoji městského půdorysu je možné využít m.j. veduty a katastrální plány z 18. 19. století. V situaci, kdy prozatím nedisponujeme komplexními poznatky pocházejícími z větších plošných odkryvů, poskytuje především analýza tzv. indikační skici stabilního katastru jinak těžko nahraditelnou možnost rekonstruovat urbanistický vývoj města a jeho strukturu, i když s vědomím, že v literatuře bychom našli dostatek příkladů varujících před nekritickou projekcí novověkých mapových podkladů do starších období (srov. Młynarska-Kaletynowa 1997, 17; k tomu také např. Buśko 1995, 343 344). Pozornost je třeba věnovat zejména situaci jednotlivých kategorií právovárečných domů a především pak dislokaci tzv. plnoprávných domů (tedy domů s právem výčepu vína a plným počtem pivních várek). Jaroslav Bakala (1974, 16) na základě městského přiznání karolínského katastru a dalších soupisů uvádí počet 65 těchto domů. Do přehledného plánu (obr. 2) sestaveného na základě měření stabilního katastru vynesl opavské právovárečné domy rovněž Rudolf Fitz (nedat.). Budeme-li ve shodě s Jaroslavem Bakalou (1974, 17) považovat plnoprávné domy za nejstarší vrstvu nemovitostí ve městě, ukazuje se, že s počáteční fází institucionálního města můžeme spojit vznik domovních bloků přiléhajících k Hornímu náměstí a k severní straně ulice Mezi trhy. Nesouvislou řadu pak tvoří tyto domy na Dolním náměstí. Je zřejmé, že struktura zástavby je ovlivněna komunikačními trasami předlokačního období, nejstarší městiště byla vysazena kolmo k cestám směřujícím z Hradce a Jaktaře, jimi tvořené domovní fronty respektovaly jejich průběh. Vyměřením přímé jižní domovní 121

Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář fronty Horního náměstí bylo vymezeno tržiště a později hlavní reprezentační prostor města. Svým průčelím bylo do Horního náměstí (včetně krátké uličky U Jaktařské brány vycházející z jeho severozápadního koutu) a ulice Mezi trhy obráceno celkem 44 plnoprávných domů. Celá řada domů v těchto místech ale rejstříkem plných práv nedisponuje, bez důkladné analýzy historických zpráv zůstává ve spekulativní rovině fakt, že jejich počet se v zásadě blíží chybějícímu počtu domů do celkového součtu. Přesto je možné zvažovat hypotézu, že plnoprávné domy, které se nacházejí v jiných částech města, mohly získat propinační právo přesunem z těchto nemovitostí. To by mohlo platit i o nesouvislé řadě plnoprávných domů na Dolním náměstí, právě jejich vlastníci mohli mít na odkupu plného rejstříku práv eminentní zájem. Další vrstvy zástavby, vesměs tvořené tzv. trojvárečnými domy, posléze zaplnily prostor vymezený právě plnoprávnými, eventuálně čtyřvárečnými domy a průběhem městské fortifikace. V této etapě byly v mnohem větší míře aplikovány prvky blížící se normativnímu městskému půdorysu, stávající zástavba byla doplňována takovým způsobem, že město získalo alespoň částečně ortogonální půdorysnou osnovu, která vyhovovala soudobým nárokům a požadavkům (srov. Hauserová 1992, 11). Digitalizace a částečná transformace indikační skici stabilního katastru dále umožnila získat údaje o rozměrech a rozlohách městišť v jednotlivých částech města a testovat tak hypotézu, zda byl při jejich vyměřování užit nějaký závazný modul, i když je jisté, že narazíme na řadu metodických problémů vyplývajících především z přesunů propinačního práva mezi jednotlivými domy a předpokládaným dělením některých parcel. Jako modelový příklad je vhodné použít některý z domovních bloků, kde plnoprávné domy vytvářejí více méně souvislou řadu. V domovním bloku uprostřed severní strany Horního náměstí, vymezeném po stranách ulicemi Pekařskou a Kolářskou, má domovní fronta s 8 parcelami (čp. 147 154), na kterých stojí ale jen 7 plnoprávných domů obrácených průčelím do Horního náměstí, délku 73 m, průměrná šířka parcely tak dosahuje 10,4 m, při započtení zbývající osmé parcely pak medián činí 9,1 m. Ve skutečnosti žádná z parcel není stejně široká, šířka se pohybuje v intervalu 6,4 13,7 m, podobné rozdíly panují i v rozloze parcel (260 567 m 2 ). Mnohem větší pravidelnost v rozloze i šířce je naproti tomu patrná v případě parcel situovaných v Ostrožné ulici. Domy disponující většinou třemi várkami piva ročně tak zaujímaly dle měření stabilního katastru v Ostrožné ulici parcely s nejčastější šířkou v intervalu 6,0 8,5 m (30 domů z celkového počtu 43), v dalších ulicích (Pekařská a Kolářská ulice) je pak šířka domů více variabilní, setkáváme se zde s vcelku vyrovnaným poměrem parcel o šířce 6,0 8,5 m a většími městišti širokými 8,5 12,0 m. Nápadně větší šířku a rozlohu většiny parcel pak zaznamenáváme v případě zástavby obou stran Dobytčího trhu, ale i např. Hrnčířské ulice. Je tedy zřejmé, že rozměry jednotlivých městišť vykazují rozdíly, které velmi pravděpodobně mají svůj původ již v době jejich vyměření. Nejstarší vrstva parcel s plnoprávnými a čtyřvárečnými domy přitom mohla být rozměřována poněkud velkoryseji, u dalších vrstev zástavby je patrná tendence umístit do ulic přiléhajících k náměstím více užších domů, šířky těchto parcel také vykazují oproti jiným částem města menší variabilitu. V každém případě je třeba tyto úvahy dále ověřovat na výsledcích terénních odkryvů v areálech jednotlivých městišť. Cenné údaje pro verifikaci stavu zaznamenaného stabilním katastrem jistě přinese i podrobný průzkum domů s dochovaným středověkým nebo renesančním jádrem, který umožní stanovit dobu, kdy byl na konkrétních parcelách postaven zděný dům zaujímající celou šířku parcely. Domníváme se, že taková analýza potvrdí předpoklad, že indikační skica stabilního katastru zachytila opavskou zástavbu a parcelaci města ve stavu, který lze v řadě případů měšťanských domů vztáhnout i na starší období. Prozatím je ale předčasné přistoupit např. po vzoru některých polských badatelů (např. Chorowska Lasota 1995) k porovnávání hodnot získaných měřením s historickými mírami a konstruovat tak případný závazný modul středověké parcelace města. 4. Sakrální objekty a areály v procesu urbanistického vývoje Opavy Při výkladu o vývoji urbanistické struktury středověké Opavy nelze opomenout změny, které ve struktuře a podobě zástavby vyvolaly fundace sakrálních areálů. Zatímco rané založení (krátce před rokem 1250) minoritského kláštera s konventním kostelem sv. Ducha v okrajové jihovýchodní části městského areálu nevyžadovalo žádnou zásadní reorganizaci osídlení (srov. Prix 1998, 39 40; Prix Zezula 2002, 282), výrazná změna v urbanismu města, týkající se hned několika parcel současně, byla spojena se založením kláštera dominikánů, který byl umístěn do severovýchodní části města do blízkosti severního úseku městské fortifikace, se kterou ovšem nebyl v přímém kontaktu. Přehled dějin kostela podal naposledy Antonín Grůza (2002). Klášterní kostel sv. Václava byl podle opisu nedochovaného staršího textu klášterní kroniky založen roku 1291 vévodou Mikulášem I. Opavským (jako fundátoři ale přicházejí v úvahu i jiné osobnosti, mj. i král Václav II., srov. Čapský 2005, 103), stavba byla završena až za vévody Mikuláše II. v roce 1336. I když se předpokládá, že jižní kaple sv. Dominika představuje pozůstatek staršího sakrálního objektu (srov. Prix 2005a, 3), jeho možná identifikace s předlokační etapou osídlení zůstává prozatím neprokázaná. Naproti tomu dlouholetý archeologický výzkum kostela sv. Václava a klášterního areálu doložil, že se zde před rokem 1291 nacházela rozvinutá městská zástavba (Šikulová 1968, 108 109; 1971, 71 72; 1972; 121). Prakticky ve všech zkoumaných plochách byly zjištěny sídlištní objekty a vrstvy 13. až 1. poloviny 14. století, dokládající, že zeměpanské fundaci musela ustoupit zástavba několika městišť. Bližší okolnosti této změny nejsou známy, protože výdřeva některých objektů byla ohořelá; není jako podnět vyloučen požár, po kterém mohli být zdejší obyvatelé uvedeni do jiných částí města. Nedostatečně objasněný je původ filiálního kostela sv. Vojtěcha na východní straně Dolního náměstí. Kostel je doložen teprve k r. 1429 (srov. OL IV, č. 88, s. 49, pozn. 3), podle D. Prixe (2005a, 5) může patrocinium kostela ukazovat na fundaci řádem německých rytířů. Absence jakýchkoliv stavebně historických zjištění a archeologických dokladů prozatím neumožňuje zodpovědět otázku, zda kostel zaujal svoje místo již v době, kdy bylo náměstí vyměřeno, anebo mu i v tomto případě musela ustoupit starší zástavba. Na počátku 14. století byl připojen k areálu minoritského kláštera kostel sv. Kateřiny a Kláry s klášterem klarisek (Benáková 1975, 125 127). Průčelí tohoto kostela bylo oproti sousednímu kostelu sv. Ducha vysunuto k západu, ve stejné 122

Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy linii bylo o něco později vybudováno i západní křídlo kláštera minoritů. Situace těchto staveb nasvědčuje, že jihovýchodní uliční čára v jižní části Dobytčího trhu nebyla ještě v 1. polovině 14. století pevně vymezena (Prix Zezula 2002, 275). Klášter klarisek byl vybudován v místě zeměpanského domu (Prix 2005a, 14). Na východní okraj města byl dále v době po polovině 14. století umístěn kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty, při kterém vzápětí vznikla řádová komenda johanitů (Prix 1999; Prix 2005a, 30 31). Ani v tomto případě nedošlo ke kolizi se starším osídlením, neboť kostel byl vystavěn před městskou hradbou pravděpodobně v místě zasypaného příkopu. Severně od kostela byl na přelomu 14. a 15. století vybudován vévodou Přemkem I. Opavským hrad, který byl spolu s johanitským kostelem zahrnut do městského opevnění (Kouřil Prix Wihoda 2000, 284 292). Můžeme tedy konstatovat, že teprve počátkem 15. století byla urbanistická osnova města vytvořena zhruba v takové podobě, která je zachycena nejstaršími vedutami Opavy a následně i katastrální mapou z roku 1836. 5. Geneze komunikací a veřejných prostranství lokačního města ve světle archeologických výzkumů Obr. 3 Opava, Dolní náměstí, výzkum 2003 2004. Zahloubené objekty odkryté pod nejstarší dlažbou v severozápadní části náměstí. Důležitou roli při objasnění vývoje uliční sítě přisuzujeme v opavských podmínkách výzkumům provedeným při rekonstrukci komunikací a veřejných prostranství. Jak bylo ukázáno výše, trojice hlavních opavských veřejných prostranství totiž zaujímá v jednotlivých interpretačních modelech geneze institucionálního města významnou pozici. V letech 2000 2004 se naskytla příležitost blíže poznat nálezovou situaci ve východní části historického jádra při obnově dláždění a inženýrských sítí na Masarykově třídě, Dolním náměstí a některých dalších přilehlých ulicích. Ve všech dokumentovaných sondách byla zjištěna obdobná situace. Úroveň terénu se zde neustále zvyšovala, ve středověku především vlivem splachů z přilehlých parcel, později v průběhu novověku pak záměrně při obnovách dláždění pokládáním drenážních štěrkopískových vrstev. Velmi dobře tak zůstala zakonzervována nejstarší dláždění (k užívání termínu dlažba srov. Boháčová 2003, 50, pozn. 4), sestávající z vrstvy valounů a oblázků proměnlivé mocnosti zpevňující ve většině případů přímo povrch podloží či půdního typu. Zpevnění terénu dlažbou přitom spojujeme s okamžikem, kdy je možné s jistotou potvrdit, že tyto plochy začaly být intenzivně komunikačně využívány, případně začaly sloužit jako tržiště. Výzkumy provedenými v letech 2001 2004 ve východní části historického jádra se ale podařilo dokumentovat i nálezové situace předcházející vzniku dodnes dochované uliční sítě. Taková situace byla zjištěna na Dolním náměstí (obr. 3). Pod nejstarším dlážděním zde byla v severozápadní části náměstí odkryta trojice zahloubených objektů, z nichž jednomu lze přisoudit funkci zahloubeného sklípku blíže neznámé stavby (obr. 3: k. 507; obr. 8: b), v dalších případech se jednalo o zásobní či obecně sídlištní jámy (obr. 3: k. 526, 539, 541 a 542). Datace těchto objektů je založená především na hodnocení keramických nálezů z jejich zánikových výplní, zatímco ze zásypu kvadratického sklípku a jen částečně zkoumané jámy poblíž severní domovní fronty pochází výhradně keramika raně středověké výrobní tradice, tedy z přelomu 12. a 13. až 1. poloviny 13. století (obr 4: 1 12) výplň soujámí zkoumaného v sondách S19 a S22/04 obsahovala relativně početný keramický soubor, který můžeme na základě výskytu staršího horizontu vrcholně středověké produkce zařadit nejdříve do doby kolem poloviny 13. století (obr 4: 13 26). Patrně ve 30. letech 13. století diagonálně proťala dosud nezpevněný prostor pozdějšího náměstí dřevěná odvodňovací koryta (obr. 5: I. a II. a 6; obr. 8a), dobu jejich výstavby vymezuje dosti rozsáhlá sekvence dendrodat (Rybníček 2004; 2005; srov. obr. 7). Jednalo se o poměrně složitý systém budovaný ve více fázích, kterým byla pravděpodobně odváděna povrchová voda z výše položeného terénu v okolí Horního náměstí a posléze i z okolních městišť. Při větších deštích kapacita těchto žlabů zřejmě nedostačovala a voda odtékala i mělkou asi 4 5 m širokou příležitostnou vodotečí (obr. 5; obr. 8a: k. 563), jejíž dno bylo zpevněno vrstvou valounů a kostí. Je velmi pravděpodobné, že tato úprava dna zároveň umožňovala využít tento původně přírodní útvar jako komunikaci. Při úvahách o vývoji městského areálu přikládáme značný význam skutečnosti, že tato zařízení směřovala do severovýchodního kouta náměstí, tedy do míst, kde byla ve středověku situována Ratibořská brána. Ve výše položené části náměstí byly žlaby otevřené, zatímco poblíž brány byly zahloubeny až 2,0 m pod povrch terénu. Ačkoliv jsme v průběhu výzkumu a bezprostředně po jeho ukončení zvažovali i jiné interpretační možnosti (Zezula 2004a; 2004d), nyní se s odstupem spíše přikláníme k výkladu, že zapuštění koryt pod úroveň terénu umožnilo povrchové a odpadní vodě překonat (nejspíše v místě předpokládané brány) v té době již existující fortifikaci, aniž by byla narušena její obranná funkce. Dřevěná koryta mohla sloužit svému účelu maximálně 20 30 let, poté jejich výplně spolu s okolním terénem překrylo nejstarší dláždění. Horní časovou hranici funkce koryt a spolu s tím i vydláždění náměstí vymezují nejmladší dendrochronologicky datované prvky konstrukcí dřevěných cest a chodníků, které začaly být v hlavních komunikačních tazích na dlažbu náměstí pokládány někdy v intervalu vymezeném 50. 70. léty 13. století (Rybníček 2004 a 2005, srov. obr. 7). 123

Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Obr. 4 Opava, Dolní náměstí, výzkum 2003 2004. Výběr keramických nálezů z objektů odkrytých pod nejstarší dlažbou náměstí (1 5: objekt k. 54/04-526; 6 12: objekt k. 27/03-507; 13 26: objekt k. 55/04 542). 124

Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Obr. 5 Opava, Dolní náměstí, výzkum 2003 2004. Celková situace zkoumaných ploch a dokumentovaných profilů v soutisku současné katastrální mapy a Indikační skici stabilního katastru z roku 1836. Tečkovanou čarou vyznačen průběh vydřevených odvodňovacích koryt, přerušovanou čarou průběh příležitostné vodoteče se zpevněným dnem. Dobu výstavby do podloží zahloubených koryt I a II odkrytých v pozici pod nejstarším dlážděním lze na základě dendrochronologického datování předpokládat ve 30. letech 13. stol. Obr. 6 Opava, Dolní náměstí, výzkum 2003 2004. Odvodňovací koryto II odkryté v sondě S6/03 (pohled od východu), na západním profilu sondy jsou patrné jednotlivé úrovně středověkých dláždění, splachové a drenážní vrstvy. 125

Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář lab. kód MZLU kontext dřevina délka konec datování sonda součást konstrukce L1606 323 jedle 89+1wwk 1215 1216/1217 S10/03 dřevěný chodník L1607 1173 jedle 40+1wwk 1212 1213/1214 S10/03 vydřevené koryto I L1609 1183 jedle 91+1wk 1214 1215/1216 S15/03 vydřevené koryto I L1610 1197 jedle 42+1swk 1215 léto 1216 S15/03 vydřevené koryto I L1611 435 jedle 60+1wk 1275 1276/1277 S10 /03 vydřevené koryto III L1616 223 jedle 86+1wwk 1275 1276/1277 S6/03+S14/03 dřevěná konstrukce chodník(?) L1620 340 jedle 153+1swk 1255 léto 1256 S10/03 dřevěný chodník L1923 1125 jedle 166+3wk 1271 1274/1275 S6/03+S14/03 dřevěná konstrukce chodník(?) L1924 224 jedle 141+1wwk 1275 1276/1277 S6/03+S14/03 dřevěná konstrukce chodník(?) L1927 327 jedle 109+1wk 1223 1224/1225 S10/03 dřevěný chodník L1929 313/1 jedle 40+1wwk 1229 1230/1231 S6/03 vydřevené koryto II L1930 313/2 jedle 122+1swk 1226 léto 1227 S6/03 vydřevené koryto II L1931 313/4 jedle 147+1swk 1229 léto 1230 S6/03 vydřevené koryto II L1934 1149 jedle 60+1wwk 1234 1235/1236 S10/03 vydřevené koryto I L1612 244 dub 142+1ks 1207 1212-1232 S6/03 vydřevené koryto II L1613 246 dub 137+5ks 1209 1211-1231 S6/03 vydřevené koryto II L1614 497 dub 110+1ks 1211 1212-1223 S13/03 vydřevené koryto II L1617 253 dub 164+1ks 1211 1216-1236 S6/03 vydřevené koryto II L1928 300 dub 105+1ks 1211 1213-1233 S6/13 vydřevené koryto II L2935 1709 dub 123+5ks 1227 1232-1241 S15/04 výplň koryta II L2937 701 dub 208+3ks 1211 1215-1225 S1/04 vydřevené koryto II L3056 773 dub 248+1ks 1209 1213-1233 S8/04+S15/04 vydřevené koryto II L3059 783 dub 146+3ks 1207 1212-1232 S8/04+S15/04 vydřevené koryto II L3074 797/ III. dub 139+1ks 1179 1182-1202 S8/04+S15/04 vydřevené koryto II L3083 1707 dub 126+1ks 1213 1216-1236 S1/04 vydřevené koryto II L3046 757 jedle 61+3swk 1213 léto 1216 S18/04 dřevěný chodník L3047 758 jedle 27+1wwk 1214 1215/1216 S18/04 dřevěný chodník L3048 760 jedle 42+wwk 1214 1214/1215 S18/04 dřevěný chodník L3053 766 jedle 69+1wwk 1212 1213/1214 S18/04 dřevěný chodník L3054 770 jedle 49+1swk 1213 léto 1214 S18/04 dřevěný chodník L3084 709 dub 86+50ks 1160 1210-1227 sektor C dřevěný chodník Obr. 7 Opava, Dolní náměstí, výzkum 2003 2004. Výběr dendrochronologicky datovaných součástí zkoumaných dřevěných konstrukcí (dřeva s podkorním letokruhem, event. bělovým dřevem). Z analýzy získaných dendrodat vyplývá, že se v těchto konstrukcích masivně uplatňovala sekundárně použitá dřeva, jejich velká část byla skácena bezprostředně po lokaci města. Pro dataci výstavby vydřevených koryt jsou rozhodující nejmladší prvky (např. koryto I k. 1149 zima 1235/1236; koryto II k. 313/1 zima 1230/1231), které zároveň dobře korespondují s jejich stratigrafickou pozicí a charakterem předběžně vyhodnocených keramických souborů. Poněkud složitější je datování dřevěných chodníků a vozovek. Na rozdíl od odvodňovacích koryt se nejedná o sérii dat z jedné konstrukce, a nelze tak vždy vztáhnout nejmladší data z jedné sondy na nálezové situace v jiné zkoumané ploše. Stratigrafické pozici těchto konstrukcí však nejlépe odpovídají prvky datované do intervalu 50. 70. let 13. stol., i když se v tomto případě jedná pouze o terminus post quem. Datování provedl Michal Rybníček z MZLU (2004 a 2005). 4) Archeologický výzkum při rekonstrukci kanalizace zde v roce 2001 zachytil jednu stěnu tohoto zařízení v celkové délce 18,5 m, nálezová situace byla původně nejistě interpretována jako výdřeva hnojiště (srov. Zezula 2002, 289); dendrochronologické datování (provedla RNDr. J. Dvorská, závěrečná zpráva je uložena v Dendrochronologické laboratoři Archeolologického ústavu AV ČR Brno v Mikulčicích) ukazuje na vznik stoky v blíže neurčitelném časovém intervalu po r. 1257. Několik sídlištních objektů pod nejstarším dlážděním bylo rovněž zachyceno v jižní části Masarykovy ulice a ve východní části Hrnčířské ulice (před rokem 1945 Jánská ulice), tedy v prostoru středověkého Dobytčího trhu (Masarykova obr. 9, 10 a 11), z jejichž zánikových výplní pocházejí keramické nálezy charakteristické pro přelom raně a vrcholně středověké výrobní tradice, který v Opavě předpokládáme v době před polovinou 13. století (obr. 12). Teprve po jejich zásypu následovalo i zde plošné zpevnění povrchu valounovou dlažbou. Další nálezové situace objasňující vývoj komunikací ve středověké Opavě se podařilo dokumentovat v ústí západní části Hrnčířské ulice do Dobytčího trhu, v ulici U pošty (před rokem 1945 U sv. Ducha) zde nejstaršímu dláždění opět předcházelo vybudování vydřevené stoky (Zezula 2002) 4) a na Solné ulici (Kiecoň Zezula 2005b). Ve všech případech bylo doloženo zpevnění podloží či půdního typu terénu jednoduchou dlažbou, vzhledem k charakteru těchto výzkumů je možné pouze poněkud volnější datování této úpravy do doby kolem poloviny 13. století, případně i později. Výsledky archeologických výzkumů v ploše komunikací a veřejných prostranství ve východní části historického jádra Opavy tedy shodně naznačují, že obě zde situovaná tržiště Dolní náměstí i Dobytčí trh začala svému účelu sloužit teprve s odstupem přibližně 30 50 let po lokaci města, velmi pravděpodobně současně byly dlážděním upraveny přilehlé komunikace. Důležitým nálezem jsou zahloubené objekty, které vypovídají o odlišném využití těchto ploch v prvních desetiletích rozvoje městské obce. Samotná absence dláždění totiž dle našeho soudu nemusí tržní charakter místa vylučovat. V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že jak na Masarykově ulici, tak i na Dolním náměstí nebyl výzkumem zaznamenán tzv. půdní typ vyvinutý na podložní spraši, který se jinak na opavských parcelách obvykle dochoval v mocnosti asi 0,25 m a odpovídá předpokládané intenzivní zemědělské kultivaci pravobřežní opavské terasy již od neolitu. Není proto vyloučená představa, že před dlážděním tržišť a ulic došlo k terénním úpravám, v důsledku kterých byly svrchní vrstvy odstraněny, a archeologické evidenci tak prozatím až na několik výrazně zahloubených objektů unikají stopy aktivit, které se v této části města před polovinou 13. století odehrávaly. 126

Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Obr. 8 Opava, Dolní náměstí, výzkum 2003 2004: a) Západní profil sondy S13/03, ve které bylo odkryto dlážděním zpevněné koryto příležitostné vodoteče (k. 563) a vydřevené odvodňovací koryto II (k. 532) s výplní překrytou nejstarší úrovní dláždění (k. 1121). b) Jižní profil sondy S1/03 se zahloubeným objektem (k. 507), jehož výplň obsahovala keramické nálezy 1. pol. 13. století a byla překryta nejstarším dlážděním náměstí (k. 149). Obr. 9 Opava, Masarykova a východní část Hrnčířské ulice (středověký Dobytčí trh, později ulice Panská a Jánská). Situace sond realizovaných v letech 2001 a 2002 v soutisku současné katastrální mapy a indikační skici stabilního katastru z roku 1836. Šipkou označeny profily prezentované v obr. 10. 127

Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Obr. 10 Opava, Masarykova a východní část Hrnčířské ulice (středověký Dobytčí trh, později ulice Panská a Jánská). Výzkum 2001 2002. Zahloubené objekty s nálezy 13. až poč. 14. stol. evidované v pozici pod nejstarším dlážděním Dobytčího trhu. a) JZ profil sondy S1/01; b) rozvinutý SV a SZ profil sondy S1/01; c) JZ profil sondy S2/02; d) JZ profil sondy S3/02; e) rozvinutý JV a JZ profil sondy S5/01. Výklad o výsledcích terénních výzkumů v pojednávaných komunikacích je ale samozřejmě třeba uzavřít poukazem na skutečnost, že prozatím bohužel nedisponujeme relevantními údaji o vývoji v trase ulic a veřejných prostranství v západní části historického jádra. Obzvlášť citelná je v tomto směru absence alespoň základních informací z prostoru Horního náměstí. Budoucí odkryvy by měly především přinést odpověď na otázku, zda nejstarší komunikační úprava tohoto prostoru koresponduje časově s lokací města, anebo je o něco mladší, podobně jako na Dolním náměstí a Masarykově ulici. Dosud blíže neznámá nálezová situace ústředního opavského veřejného prostranství může otevřít prostor i pro alternativní interpretační modely vývoje ve východní části města. Obr. 11 Opava, Masarykova ulice, výzkum 2001 2002. Pohled na sondu S5/01 od severovýchodu, snímek dokumentuje spodní část zásypu objektu k. 507, tvořenou lomovým kamenem a fragmenty grafitových zásobnic. Objekt byl zasypán pravděpodobně v souvislosti s pokládáním nejstaršího dláždění Dobytčího trhu. 128

Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy 6. Opavská městská parcela, její vymezení, členění a zástavba z pohledu archeologie 5) Čísla popisná, kterými jsou identifikovány v textu zmíněné domy, jsou původními popisnými čísly užívanými před přečíslováním opavských domů v r. 1911. Tato čísla jsou zaznamenána i v indikační skice stabilního katastru. 6.1. Exkurz. Předběžná zpráva o archeologickém výzkumu v trase kanalizace na tzv. Drůbežím trhu Zásadní význam pro poznání rané parcelace domovního bloku vymezeného Dolním náměstím, ulicemi Mezi trhy, Masařskou a severní částí Masarykovy ulice má předstihový výzkum zahájený v létě roku 2005 na Drůbežím trhu. V trase budoucí kanalizace se naskytla možnost zkoumat souvrství uložená v dvorních partiích hned několika parcel s dnes již nedochovanými domy (čp. 317 321) 5), které vytvářely do konce 2. světové války jižní uliční frontu ulice Mezi trhy a dále i nárožní parcelu v minulosti příslušnou k domu čp. 324 spolu se sousedním městištěm s domem čp. 325 na Dolním náměstí. V současné době se jedná o volné prostranství v zázemí několika panelových domů, kterými byla ve 2. polovině 20. století nahrazena zdejší historická zástavba. Tato plocha je nyní sloučena pod jedno parcelní číslo s ulicí zvanou Drůbeží trh, jež vznikla v 19. století po zániku rozsáhlé stavby sloužící jako masná a drůbeží tržnice (srov. Prix 2005a, 13). Prostorovou identifikaci zkoumaných objektů vzhledem k situaci před poválečnými demolicemi umožnilo vynesení zkoumaných ploch (obr. 13) do soutisku moderní katastrální mapy a upravené indikační skici stabilního katastru z roku 1836. V počáteční fázi výzkumu byla odkryta série odpadních jímek (obr. 14: k. 500, 504, 505, 508 a 510), které v závěru středověku sloužily obyvatelům domů čp. 319 a 320. Jímky náležící horizontu předběžně vymezenému 14. 16. stoletím (datování upřesní připravovaná dendrochronologie a rozbor nálezových souborů) se vzájemně respektovaly, jejich situování v řadě navozuje dojem, že se přizpůsobují parcelní hranici vymezující pozemek příslušný k nárožnímu domu čp. 324 vůči městištím v ulici Mezi trhy. Místy se tyto jímky nacházely v superpozici se staršími objekty tohoto druhu (obr. 14: k. 534 a 514), datovanými do průběhu 13. 14. století. Odpadní jímky byly v závěru středověku hloubeny do mohutného souvrství o mocnosti asi 3,0 m, které se zde vytvořilo v průběhu prvních dvou století existence města. Výrazný nárůst terénu ve dvorních partiích středověkých domů je pro Opavu charakteristický a setkáváme se s ním i v dalších domovních blocích (srov. Kiecoň Zezula 2004b, 69). Výzkum jímkami neporušených částí staršího souvrství dokumentoval dále několik proutěných plotů (obr. 14: A H), které lze vzhledem k jejich stratigrafické pozici předběžně datovat do průběhu 13. až počátku 14. století, jejich chronologii upřesní dendrochronologie četných nálezů dřev ze zkoumaných vrstev. Ploty F a G korespondují s parcelními hranicemi vymezujícími v indikační skice stabilního katastru pozemek s domem čp. 318, i když jistě neplnily svoji funkci současně. Zatímco plot G s velmi dobře dochovaným výpletem lze spojit s jedním z nejstarších horizontů osídlení parcely, tedy patrně s dobou ještě před polovinou 13. století, plot F byl vybudován až v pokročilejší fázi, vymezené předběžně intervalem 2. poloviny 13. až počátkem 14. století. Vysvětlit, proč oba ploty postrádají soudobý protějšek, ale plošně omezený rozsah výzkumu neumožňuje, jakýkoliv pokus zapojit oba ploty do úvah o vývoji a proměnách parcelních hranic se nutně dostává do spekulativní roviny. Podobně je tomu i v případě plotu H (opět datovaného do závěru 13. až počátku 14. stol.) umístěného zhruba v podélné ose městiště s domem čp. 320 a svým průběhem zhruba korespondujícího s pozdější parcelní hranicí oddělující pravděpodobně druhotně odstoupenou část této parcely ve prospěch majitelů sousedního domu čp. 321. Liniový charakter výzkumu umožňuje pouze konstatovat, že ani jeden z popsaných plotů nekoliduje se schématem parcelace zaznamenaným stabilním katastrem. Situace plotů odkrytých na parcele přináležící v 1. polovině 19. století k domu čp. 324 na nároží ulice Mezi trhy a Dolního náměstí a na sousedním pozemku s domem čp. 325 prokazuje složitější vývoj v místě kontaktu na sebe kolmých parcel příslušných k náměstí a ulici Mezi trhy. Stratigraficky nejstarší ploty D a E se se stavem parcelních hranic zaměřeným v indikační skice příliš neshodují, i když jejich orientace je s parcelačním schématem v zásadě shodná. S plotem E (obr. 15) souviselo i zpevnění terénu dřevěnými deskami, které lze interpretovat jako chodník, a s plotem D pak plošně rozsáhlejší podobná úprava provedená pomocí kulatiny. O něco mladší plot C se již nachází na pozdější parcelní hranici, totéž platí o ještě mladším plotu A, ale nikoliv však o s ním současném plotu B, který se nachází v podélné ose parcely s domem čp. 325. Ačkoliv by bylo lákavé ztotožnit ploty A a C s úzkým pozemkem, který v 19. století užívali obyvatelé nárožního domu čp. 324, jednoznačný důkaz umožňující jeho identifikaci s tímto městištěm plošně omezený archeologický výzkum neposkytl. Přesto je velmi pravděpodobné, že ploty je možné spojit s pozemky, na kterých stály domy vytvářející jižní domovní frontu Dolního náměstí. 6.2. Další archeologické doklady k vývoji parcelace středověké Opavy V každém případě předstihový výzkum na Drůbežím trhu prokázal, že zdejší parcelační schéma má svůj původ nejpozději v době kolem poloviny 13. století. Obzvlášť cenné je zjištění, že v té době již velmi pravděpodobně došlo i ke stabilizaci hranice mezi týlem relativně krátkých parcel v severovýchodní části ulice Mezi trhy a městišti na Dolním náměstí. Dlouhodobou kontinuitu tohoto uspořádání pak potvrzuje i situace mladších odpadních jímek. I když bylo zdejší schéma parcelace poměrně stabilní, procházelo drobnějšími proměnami především v zadních částech parcel, kde existoval prostor pro různé majetkové transakce, kterými byly jednotlivé parcely zvětšovány či zmenšovány dle aktuálních potřeb a možností sousedících měšťanů. Takový stav přetrval až do 19. století, kdy jej zaznamenalo měření stabilního katastru. Strukturu a podobu osídlení v počátečních fázích vývoje městské parcely bylo možné dále poznat několika archeologickými výzkumy v domovním bloku Horní náměstí Pekařská Kolářská (Kiecoň Zezula 2004a; Zezula 2004b; 2004c). Velmi dobře se počáteční horizont osídlení dochoval ve střední části parcel s domy čp. 104 a 105 na Pekařské ulici (obr. 16). Sídlištní objekty, reprezentované převážně menšími oválnými a kruhovými jámami, spolu s množstvím jamek po ražených kůlech a kolících, se zde zahlubovaly přímo do povrchu půdního typu a v jejich výplních se vyskytovala keramika 1. poloviny 13. století. Pro sledované téma má ale význam zejména okolnost, že i zde se v severní části zkoumané plochy dochovaly i pozůstatky plotů. Jejich datování do 13. století (velmi pravděpodobně ještě do doby před jeho polovinou) odvozujeme ze skutečnosti, že ražené jamky po jednotlivých kůlech byly registrovány také 129

Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Obr. 12 Opava, Masarykova a východní část Hrnčířské ulice, výzkum 2001 2002. Výběr keramických nálezů z objektů a kulturní vrstvy odkrytých pod nejstarší dlažbou středověkého Dobytčího trhu a bývalé Jánské ulice (1 12: sonda S5/01, objekt k. 507; 13 16: sonda S4/02, objekt k. 507; 17 20: sonda S4/02, objekt k. 506; sonda S3/02, objekt k. 505; 23, 24: sonda S1/02, objekt 502; 25 37: sonda S1/02, objekt k. 500; 28 30: sonda S1/02, vrstva k. 101). 130

Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy teprve v povrchu půdního typu a byly evidentně porušeny podélnou jámou, vyplněnou přemístěným podložím, které zde bylo v pokročilém 13. století deponováno v souvislosti s hloubením suterénu dřevohliněného domu. Ploty svým umístěním zcela korespondují se schématem parcelace zaznamenané indikační skicou stabilního katastru a dochovaným v hlavních rysech dodnes. Jeden z těchto plotů dokonce probíhá v odstupu asi 0,5 m rovnoběžně s dnešní parcelní hranicí. Stabilitu parcelačního schématu, s jehož počátky je patrně plot spojen, pak dokládá i situace mladších obytných a hospodářských staveb (obr. 17). Obr. 13 Opava, Drůbeží trh, výzkum 2005 2006. Celková situace odpadních jímek (šrafovaně) a dalších dřevěných konstrukcí odkrytých v rámci předstihového výzkumu v trase budoucí kanalizace vynesená do soutisku současné katastrální mapy a indikační skici stabilního katastru z roku 1836. Přerušovanými čarami (A H) vyznačen průběh středověkých plotů. Obr. 14 Opava, Drůbeží trh, výzkum 2005 2006. Výřez z celkové situace výzkumu s vynesením odpadních jímek, dřevěných chodníků a plotů (A-H) vzhledem k zástavbě a parcelaci zaznamenanými v indikační skice stabilního katastru z roku 1836. 131

Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Obr. 15 Opava, Drůbeží trh, výzkum 2005 2006. Pohled od západu na ploty C a E ve vzájemné superpozici, v popředí s plotem E současný chodník zpevněný dřevěným deštěním. Obr. 16 Opava, Pekařská ulice č. o. 9 a 11, výzkum 2002. Nálezové situace nejstaršího středověkého sídlištního horizontu (12./13. stol. 1. pol. 13. stol.) vzhledem k zástavbě a parcelaci zaznamenanými v indikační skice stabilního katastru. V severní části zkoumané plochy byly evidovány dvě na sebe kolmé řady kůlových jamek, které lze interpretovat jako pozůstatky plotů. 132

Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Obr. 17 Opava, Pekařská ulice č. o. 9 a 11, výzkum 2002. Situace středověké a novověké zástavby vynesená do soutisku současné katastrální mapy a indikační skici stabilního katastru z roku 1836. Zakreslen suterén dřevohliněného domu (k. 643) se základovým trámovým věncem (tečkovanou čarou volná rekonstrukce jeho rozsahu), relikt dalšího suterénu dřevohliněné stavby (k. 503), zděný suterén (k. 900) propojený klenutou chodbou (zdiva k. 913, 916 a 902) s fragmentárně dochovaným suterénem (k. 920) v přední části parcely a ostatní zdiva související s novověkými stavebními fázemi. Šipkami vyznačen průběh plotů náležících nejstaršímu horizontu středověkého osídlení zkoumaných parcel. Obr. 18 Opava, domovní blok Horní nám. Pekařská ul. Kolářská ul., výzkum 2002. Pohled od východu na dvě fáze plotu příčně členícího parcelu s domem čp. 151 na Horním náměstí. 133

Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Obr. 19 Opava, domovní blok Horní nám. Pekařská ul. Kolářská ul., výzkum 2002. Situace odkrytých odpadních jímek (14. 16. stol.) a plotů (13. 14. stol.) v soutisku současné katastrální mapy a indikační skici stabilního katastru z roku 1836. Další, velmi dobře zachované dvě fáze plotu (obr. 18 a 19) datované do intervalu 2. poloviny 13. století až 1. poloviny 14. století se podařilo odkrýt ve střední části parcely s dnes již nedochovaným domem čp. 151 na Horním náměstí. V tomto případě se pravděpodobně jedná o pozůstatek vnitřního členění parcely, průběh plotu ale opět odpovídá pozdějšímu schématu zdejší parcelace. Teprve od 14. století začínají být v této části parcel zahlubovány první odpadní jímky, do té doby se zde ukládaly mohutné odpadní vrstvy. 134

Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Obr. 20 Opava, Dolní náměstí č. o. 4 (staré čp. 115, dům U bílého koníčka). Půdorys suterénu objektu s vyznačením výsledků průzkumu charakteru stavebních konstrukcí realizovaného D. Prixem. Šedou barvou zvýrazněn rozsah nejstarší zděné stavební fáze identifikované v roce 2002 R. Rosovou a L. Augustinkovou, naposledy datovanou D. Prixem do intervalu vymezeného 1. a sklonkem 3. čtvrtiny 14. století. Ploty byly dále v Opavě zaznamenány archeologickými výzkumy v areálu dominikánského kláštera (Šikulová 1971, 72), na Ostrožné ulici č. o. 10 (staré čp. 223) a na Dolním náměstí čp. 335 (Teryngerová 1997, 226; 1999, 111). Dostupné údaje o těchto nálezových situacích vesměs naznačují jejich datování do intervalu 13. 14. století, bližší nálezové okolnosti, které by mohly objasnit jejich vztah k dalším odkrytým nálezovým situacím, a tím i jejich interpretaci, ale nejsou k dispozici. Stabilizaci jednotlivých městišť dokládá jejich obytná a hospodářská zástavba. V posledních letech se podařilo výrazně prohloubit poznatky zejména o dřevohliněných stavbách, které velmi pravděpodobně v prvních desetiletích vývoje města v Opavě převažovaly (souhrnně Kiecoň Zezula 2005a). Můžeme konstatovat, že veškeré zahloubené suterény, které je možné ale jen výjimečně s jistotou interpretovat jako pozůstatky dřevohliněných městských domů, protože především v případě jen částečně zkoumaných situací nemůžeme vyloučit i jiný účel těchto objektů, většinou zaujímají polohu, která nekoliduje s pozdějším schématem parcelace. Suterén dřevohliněného domu se podařilo odkrýt na parcele, na které stával před rokem 1945 dům čp. 104 na Pekařské ulici. Tento objekt, zasypaný někdy na přelomu 13. a 14. století, se zde nacházel v odstupu přibližně 15 m od pozdější uliční čáry, podobně byl situován zděný suterénní objekt datovaný do 15. století na sousední parcele s domem čp. 105 (obr. 16). V zadní části parcely s domem čp. 212 na jižní straně Horního náměstí byl zachycen další zahloubený suterén dřevohliněné stavby, omezený plošný rozsah výzkumu ale neumožnil jednoznačně rozhodnout, zda se v tomto případě jedná o obytný či hospodářský objekt. Totéž se týká i nedávno zaznamenaného fragmentu zahloubeného objektu v ústí Solné ulice do Dolního náměstí (Kiecoň Zezula 2005b). Charakter výzkumu zde bohužel neumožnil nálezovou situaci ani přesněji datovat a na zodpovězení řady otázek, které tento nález vyvolává, je prozatím třeba rezignovat. V roce 2005 dále nečetné příklady vývoje zástavby opavské městské parcely doplnil zásadním způsobem archeologický výzkum na Holubí ulici čp. 364 (Kolář 2006, 268 269). Zde se jedná o velmi cenný příklad domu, který zaujal někdy kolem poloviny 13. století místo na nároží Dobytčího trhu a Holubí ulice a v intervalu vymezeném 2. polovinou 13. století a 14. stoletím byl nejméně dvakrát důkladně přestavěn, přičemž všechny stavební fáze respektovaly uliční čáru Dobytčího trhu. V kontaktu s uliční čárou ulice U pošty se nacházel další suterén v místě bývalého čp. 273 se zánikovou výplní z 2. poloviny 13. století (Kiecoň Zezula 2005a, 30 32). Dosud málo využitý potenciál pro poznání vývoje opavské zástavby poskytují rovněž středověká jádra dochovaných historických domů. Z dosud zpracovaných objektů je možné zmínit alespoň dům U Bílého koníčka (Dolní náměstí čp. 128), kde nejstarší identifikovanou středověkou stavební fázi představuje zděný obdélný objekt (obr. 20), opět situovaný v hloubi parcely (Rosová Augustinková 2002; Prix 2005b). 135

Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Máme-li dosud získané poznatky o zástavbě jednotlivých městských parcel sumarizovat, je třeba konstatovat, že podobně jako v dalších městech, i v Opavě bude nutné v rané fázi vývoje města počítat s relativně neuspořádanou zástavbou, kdy řada dřevohliněných a později i zděných domů mohla být situována v hloubi parcely, souvislá domovní fronta při uliční čáře je zřejmě výsledkem dlouhodobého pozdějšího vývoje. Velký význam připadá skutečnosti, že s poměrně rozvinutou dřevohliněnou zástavbou z průběhu 13. století se na zkoumaných parcelách setkáváme v podstatě v celém městě, a to i na těch parcelách, jejichž obyvatelé nedisponovali později várečným právem. Při úvahách o změnách, kterými systém parcelace v procesu vývoje městského půdorysu prošel, nelze opomenout ani odpadní jímky. Pozornost zasluhují především jejich kumulace, které napovídají, že v místech jejich výskytu můžeme s jistotou předpokládat hospodářské a hygienické zázemí domu, a tedy i jeho dvůr. Kromě odpadních jímek zaznamenaných v letech 2005 2006 výzkumem na Drůbežím trhu, pojednaných v samostatném exkurzu, byla série odpadních jímek ze 14. 16. století zaznamenána v roce 2002 na parcelách, na kterých až do konce 2. světové války stály domy čp. 150 a 151 na Horním náměstí (obr. 19) a v severní části téhož domovního bloku. Protože nemáme k dispozici poznatky z výzkumu celých parcel, zůstává prozatím otevřená otázka, zda tyto odpadní jímky byly situovány v týlové části parcel, anebo byla hygienickému zázemí domu vyhrazena část dvora ve snadno dostupné vzdálenosti od obytného objektu. V závislosti na poloze a délce parcely přicházejí v úvahu obě varianty, patrně tedy nelze za současného stavu poznání např. výskyt jímek při pozdější parcelní hranici užít jako jednoznačný argument pro existenci těchto hranic již v době vzniku jímek. Přesto ale kolize odpadních jímek s pozdější zástavbou může v některých případech s vysokou mírou pravděpodobnosti doložit skutečnost, že původní dlouhé parcely procházející šířkou celého bloku byly rozděleny a zástavba v jejich týlové části je druhotná. K podobné interpretaci vybízí pravděpodobně nálezová situace zjištěná v roce 1988 archeologickým výzkumem v místě domů čp. 290 a 291 při jižní uliční čáře Hrnčířské ulice, kde bylo zjištěno 6 odpadních jímek spolu s dalšími objekty, z nichž některé se zřejmě nacházely při dnešní uliční čáře, anebo před ní předstupovaly, a byly srubové konstrukce (Kouřil 1991). Ačkoliv bývá situace těchto objektů zobecňována jako doklad posunu uličních čar ve prospěch komunikace (Kouřil 1993, 144; 2000, 2), nelze vyloučit, že zde bylo zachyceno hospodářské zázemí domu čp. 289 nacházejícího se na nároží Ostrožné a Hrnčířské ulice (srov. Opravil 1993). K jihu zalomená uliční čára, zaznamenaná např. mapováním stabilního katastru, nasvědčuje složitějšímu vývoji zástavby jihozápadní části Hrnčířské ulice, s jeho hodnocením je ale třeba vyčkat až na připravovanou publikaci výzkumu. Mezi dalšími dosud nepublikovanými výzkumy odpadních jímek a jejich seskupení bychom nepochybně nalezli i další příklady, které lze dát do souvislosti s dosud málo poznaným procesem dělení (či scelování) původních městišť. V každém případě je možné konstatovat, že opavské odpadní jímky, z nichž nejstarší jsou datovány již do průběhu 13. století, i když jejich početnější série pocházejí až ze závěru středověku, podobně jako převážná část zástavby parcel jen výjimečně kolidují se základním schématem parcelace města, tzn., že se s nimi setkáváme téměř ve všech případech pouze ve středních či zadních částech původních dlouhých parcel orientovaných kolmo na náměstí a hlavní komunikace, orientace těchto objektů také odpovídá orientaci osy městiště. 7. Vývoj zástavby historických předměstí Opavská středověká předměstí Ratibořské, Jaktařské a Hradecké byla situována při hlavních komunikacích spojujících Opavu s přilehlými regiony. Struktura osídlení jednotlivých předměstských částí vykazuje na katastrálním plánu z roku 1836 značné odlišnosti. Zatímco jádro Jaktařského předměstí tvoří v zásadě pravidelné dvě řady usedlostí situované na parcelách kolmo orientovaných k cestě do Krnova, sídlištní struktura Ratibořského předměstí svědčí o složitějším vývoji zdejšího osídlení, které je situováno jednak při komunikaci směřující do Ratiboře a na Těšínsko a dále i na levém břehu řeky Opavy a podél tzv. Mlýnského náhonu na pravém říčním břehu. Chaotická parcelace pozemků na předměstí odráží nepochybně komplikovanější vývoj zdejší pozemkové držby (k situaci v sousedním katastru předměstské vsi Kateřinek srov. Prix 1992, 110 a 116); je také třeba připomenout, že poloha v říční inundaci zde umožnila vznik a provoz několika mlýnů a dalších výrobních zařízení využívajících snadno dostupný zdroj vody. Osídlení rozlohou nejmenšího Hradeckého předměstí se koncentrovalo v okolí tzv. Šnellerova dvora, doloženého poprvé k roku 1427 (Čapský 2003, 186), v jehož západním sousedství původně procházela dnešní Otickou ulicí komunikace směřující do Hradce nad Moravicí (Šrámek Gebauer 1990, 118 a 132). Značná část pozemků na předměstí přináležela k velkému dvoru (později zvanému Klippelovu) řádu německých rytířů, jehož areál navazoval vně městských hradeb na pozemky ve vlastnictví řádu v jihozápadní části městského jádra. V průběhu středověku bylo předměstské osídlení dále zahuštěno zástavbou rozvíjející se podél dalších předměstských ulic Kylešovské, na pravobřežní část Ratibořského předměstí pak navazovala osada zvaná Ganzov (srov. OL I, č. 5, s. 17, pozn. 6 a 7). Z prostoru opavských středověkých předměstí prozatím disponujeme jen málo početnými archeologickými poznatky. Důležité informace přinesl ale předstihový výzkum proluky na Krnovské ulici, která tvořila osu západního Jaktařského předměstí. Na parcele, na které se dříve nacházel dům čp. 29, byl zachycen sídlištní horizont 13. století, pro sledované téma má však význam především nález několika zahloubených objektů 14. 17. století, z nichž nejméně dva (obr. 21, k. 505 a 532) můžeme interpretovat jako suterény dřevohliněných domů (Kiecoň Zezula 2005a, 33 36). Starší z nich (obr. 21, k. 505), datovaný do 15. století, zaujal místo při dodnes dochované uliční čáře, se stále existujícím schématem parcelace koresponduje i ještě starší objekt (obr. 21, k. 565) s výrazným zastoupením železářské strusky v zásypu a s předpokládanou výrobní funkcí. Další archeologické informace přinesly výzkumy v severní části Hradecké ulice. Terénní odkryvy J. Krále (1974) a V. Šikulové (1972) ani novější výzkumy (Zezula 2005a; Kiecoň 2004) nepřinesly žádné doklady některými badateli (např. Kuča 2000, 706 707) uvažovaného předlokačního osídlení tohoto prostoru, na základě několika dokumentovaných profilů situovaných při východním okraji dnešní vozovky lze dále potvrdit předpoklad, že komunikace směřující na Hradec byla do těchto 136

Michal Zezula Marek Kiecoň František Kolář Archeologické doklady k vývoji půdorysu, uliční sítě a parcelace středověké Opavy Obr. 21 Opava, Krnovská ul. č. o. 17. Středověká a raně novověká dřevohliněná zástavba (objekty k. 505 a 532) parcely vynesená do soutisku současné katastrální mapy a indikační skici stabilního katastru. míst přeložena nejdříve v pozdním středověku, z tohoto období alespoň pochází nejstarší zpevnění povrchu kamenným štětem (Zezula 2005a, 308). Do té doby se zde rozvíjelo osídlení nejasné organizace, charakterizované dřevohliněnými objekty, snad souvisejícími s místní hrnčířskou výrobou (srov. Šikulová 1975, 273 274). Lze shrnout, že archeologický výzkum na Krnovské ulici naznačuje pokročilou organizaci osídlení odpovídající stavu zaznamenanému katastrální mapou z roku 1836 nejpozději ve 14. 15. století, v případě dalších předměstských částí objasní jejich urbanistický vývoj podrobněji teprve budoucí odkryvy. 8. Shrnutí K urbanistickému vývoji středověké Opavy existuje obsáhlá literatura. Většina dosavadních názorů je založena na alternativním hodnocení nepravidelností v městském půdorysu, významný posun v této diskusi znamenala analýza dislokace plnoprávných domů provedená Jaroslavem Bakalou. Přestože se většina badatelů shoduje v názoru, že urbanismus města je ovlivněn situací předlokačního sídlištního areálu, jen výjimečně jsou do jednotlivých interpretačních modelů zapojovány archeologické prameny. Tato situace je zčásti způsobena i tím, že se prozatím příliš nedaří v hmotné kultuře rozlišit horizont nálezů souvisejících s předlokačním sídlištěm a složku náležící již institucionálnímu městu. Přesto lze na základě výsledků terénních archeologických výzkumů sledovat vývoj alespoň v rámci jednotlivých městských parcel, některých veřejných prostranství a komunikací. Problematiku poznání vývoje parcelace a uliční sítě středověké Opavy je tak možné na základě dosavadních archeologických poznatků rekapitulovat následovně: 137