ENVIRONMENTÁLN LNÍ VÝCHOVA. Organismus jako systém. edí. Organismus a prostřed



Podobné dokumenty
EKOLOGIE. Čím m se ekologie zabývá? Seminář z biologie. organismus. abiotické faktory. organismus. 1. Ekologie jako vědnv

2.1. EKOSYSTÉMY. Ing. Petr Stloukal Ústav ochrany životního prostředí Fakulta technologická Univerzita Tomáše Bati Zlín

Aplikovaná ekologie. 2.přednáška. Ekosystém, vztahy na stanovišti, vývoj

Člověk a příroda přírodopis volitelný předmět

Environmentální výchova základní podmínky života, ekosystémy, lidské aktivity a problémy životního prostředí, vztah člověka k prostředí


orientuje se v přehledu vývoje organismů a rozliší základní projevy a podmínky života

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 9. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy z oblasti ekologie. Materiál je plně funkční pouze

Biologie - Kvarta Biologie kvarta Výchovné a vzdělávací strategie Učivo ŠVP výstupy

Člověk a příroda přírodopis volitelný předmět

Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání - VLNKA Učební osnovy / Člověk a příroda / P

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. D. Kvasničková a kol.: Ekologický přírodopis pro 7. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, 1. a 2.

Tematický plán učiva BIOLOGIE

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 7. ročník

ŠVP ZŠ Luštěnice, okres Mladá Boleslav verze 2012/2013

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Číslo projektu Název školy CZ.1.07/1.5.00/ Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 39 Základní pojmy z ekologie

Zemědělské systémy I týden

Každý ekosystém se skládá ze čtyř tzv. funkčních složek: biotopu, producentů, konzumentů a dekompozitorů:

I. Sekaniny1804 Přírodopis

Je-li rostlinné společenstvo tvořeno pouze jedinci jedné populace, mluvíme o monocenóze nebo také o čistém prostoru.

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Autekologie. Ekologická nika. Vladimír Láznička, ZF MZLU v Brně

PŘÍRODOPIS ročník. Charakteristika předmětu. Obsahové, časové a organizační vymezení

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo

Učební osnovy předmětu Biologie

4.6. Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Přírodopis Charakteristika vyučovacího předmětu Přírodopis

EKOLOGIE ROSTLIN I. 1. Úvod do problematiky. 2. Energie sluneční záření

Střední škola gastronomie, hotelnictví a lesnictví Bzenec, příspěvková organizace náměstí Svobody 318

Reálné gymnázium a základní škola města Prostějova Školní vzdělávací program pro ZV Ruku v ruce

Zvyšování kvality výuky technických oborů

SSOS_ZE_1.10 Příroda projevy živé hmoty

TISKOVÁ ZPRÁVA. Douglaska tisolistá může být nadějí pro chřadnoucí lesy

Obecná charakteristika živých soustav

Vztah hmyzu k ekologickým faktorům

Název: Hmoto, jsi živá? I

Maturitní témata Biologie MZ 2017

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

Obsah vody v rostlinách

AUTOTROFNÍ A HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN, VODNÍ REŽIM ROSTLIN, RŮST A POHYB ROSTLIN

Primární produkce. Vazba sluneční energie v porostech Fotosyntéza Respirace

ÚSES ekologická stabilita krajiny

EKOTOXIKOLOGIE, BIOINDIKACE A BIOMONITORING

Prezentace je určena k seznámení se se základními ekologickými pojmy.

Technická univerzita v Liberci fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická. Doc. RNDr. Petr Anděl, CSc. ZÁKLADY EKOLOGIE.

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Řád učebny přírodopisu je součástí vybavení učebny, dodržování pravidel je pro každého žáka závazné.

Vědní odvětví orientovaná na poznávání rostlinstva. Nauka o lese 001

Lineární programování

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Přírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika

3. STRUKTURA EKOSYSTÉMU






Biomonitoring a záchranné transfery

Přírodní rezervace Nová louka, širší vztahy

Podmínky působící na organismy: abiotické - vlivy neživé části prostředí na organismus biotické - vlivy ostatních živých organismů na život jedince, m

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Zeměpis pro 8. a 9. ročník: Zeměpis České republiky (SPN Praha 2001) Školní atlas České republiky (Kartografie Praha 2002)

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami

Indikátory biodiverzity, jejich hodnocení a vazba na ekosystémové služby. Veselý, Věra Zelená

CZ.1.07/1.5.00/ Digitální učební materiály III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ EKOSYSTÉMY

TERMOREGULACE A POCENÍ

Podmínky a zdroje. Michal Hejcman

Abiotické faktory působící na vegetaci

Ekologie základní pojmy. Michal Hejcman

Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 8. Časová dotace: 2 hodiny týdně. Konkretizované tématické okruhy realizovaného průřezového tématu

Jak se matematika poučila v biologii

Integrovaná střední škola, Sokolnice 496

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je L. Sinkulová

Onemocnění kostry související s výživou

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Trhovky CZ

Digitální učební materiál

Ekologie. organismus. abiotické prostředí. vztahy a procesy. organismus. Faktory - klimatické - edafické - hydrické

školní vzdělávací program ŠVP ZŠ Český Krumlov, Plešivec 249 RVP ZV Základní vzdělávání Zeměpis Základní škola Český Krumlov, Plešivec 249

místa - vztahy - rozměry

vznik života na Zemi organické a anorganické látky a přírodními jevy ekosystémy, živé a neživé složky přírodního prostředí

CZ.1.07/1.5.00/ Digitální učební materiály III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Bolševník velkolepý mýty a fakta o ekologii invazního druhu

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

SBIÂRKA ZAÂ KONUÊ. RocÏnõÂk 2004 CÏ ESKAÂ REPUBLIKA. CÏ aâstka 155 RozeslaÂna dne 11. srpna 2004 Cena KcÏ 48,± OBSAH:

1. Poloopice obývají a) Jižní Ameriku b) Madagaskar c) Austrálii d) Tasmánii

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Zeměpis pro 6. a 7. ročník základní školy: Zeměpis světadílů (SPN Praha 1998) Školní atlas světa (Kartografie Praha 2002)

3.5 CHEMISMUS MINAMATA ZASTOUPENÍPRVKŮ V PŘÍRODĚ KOLOBĚH RTUTI. Obsahy prvků v zemské kůře. Zastoupení hlavních prvků

Základy ekologie. Michal Hájek Světlana Zahrádková

Školní výstupy Konkretizované učivo Průřezová témata, přesahy a vazby, projekty

Přeložka silnice II/286 Jičín Robousy Valdice

Populace, populační dynamika a hmyzí gradace

VY_32_INOVACE_008. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

Úloha odumřelého dřeva v lesních porostech

Metodické pokyny k pracovnímu listu č. 5 VÝZNAM TROPICKÝCH DEŠTNÝCH PRALESŮ (ENERGETICKÝCH ZDROJŮ) PRO ŽIVOT NA ZEMI 7. ročník

CZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Plán péče o přírodní památku Smrčina

Přírodopis. 8. ročník. Obecná biologie a genetika

VY_32_INOVACE_003. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

Transkript:

ENVIRONMENTÁLN LNÍ VÝCHOVA Organismus a prostřed edí Organismus jako systém Obecné vlastnosti organismů Chemické složení Buněčná organizace Metabolismus Dráždivost Rozmnožování Dědičnost Rozmnožování Dědičnost Vývoj Organismus jako systém Autoregulace schopnost organismu usměrňovat své životní projevy na základz kladě zpětn tné vazby abiotické vliv podmínek biotické složitost živých soustav molekuly chemické látky buňka pletiva (tkáně) orgány jedinec populace společenstvo enstvo ekosystém biom biosféra...

Ekologické faktory - všechny podmínky životního prostředí, které nějakým způsobem ovlivňují daný živý organismus Výsledky vlivu prostřed edí na organismus zeměpisn pisné rozší šíření druhu Rozší šíření sýce rousného v ČR Ekologické faktory - všechny podmínky životního prostředí, které nějakým způsobem ovlivňují daný živý organismus Výsledky vlivu organismu na prostřed edí zeměpisn pisné rozší šíření druhu hustota populací

Hustota populací 23 jedinců/ 100 ha Ekologické faktory - všechny podmínky životního prostředí, které nějakým způsobem ovlivňují daný živý organismus Výsledky vlivu organismu na prostřed edí zeměpisn pisné rozší šíření druhu hustota populací podporují vznik adaptací Adaptace ježek ek ušatý u Hemiechinus auritus zvětšen ené ušní boltce napomáhaj hají při i termoregulaci

Abiotické faktory Všechny fyzické a chemické vlastnosti vzduchu, vody, půdyp Organismus Biotické faktory Vztahy mezi organismy, potravní vztahy Abiotické podmínky se měním v prostoru i čase a různr zné organismy jsou na něn různě citlivé určuj ují přítomnost jednotlivých druhů Např: ph půdy má vliv na výskyt rostlin a jejich zdravotní stav teplota a vlhkost určují typ lesa Optimáln lní podmínky jsou ty, za nichž jedinci nějakn jakého druhu po sobě zanechávaj vají nejvíce potomstva (jsou nejzdatnější ší). Tolerance - schopnost daného organismu vyrovnávat vat se s působením m ekologických činitelů Ekologická valence (amplituda) intenzita a rozsah působení daného faktoru na organismus; rozsah mezi minimální a maximální intenzitou faktoru Ekologické optimum ekologicky nejpříznivější rozsah působení daného faktoru na určitý druh organismu; je u každého faktoru a pro každý organismus specifický

Tolerance - schopnost daného organismu vyrovnávat se s působením ekologických činitelů Každý organismus má své ekologické minimum a maximum, které pro daný organismus vymezují tzv. hranice tolerance. R-R podmínky, vkterých se daný organismus rozmnožuje; stálá existence druhu vprostředí G-G podmínky vhodné pro individuální růst, ale ne pro rozmnožování S-S určuje hranice přežívání Liebigův zákon minima Organismus není silnější než nejslabší článek v řetězci jeho ekologických požadavků. Shelfordův zákon tolerance Každý druh toleruje určité rozpětí libovolného faktoru a nejlépe v prostředí prospívá, působí-li vnější vlivy v rozsahu optimálních hodnot. k určitým faktorům m mohou mít m t organismy široké meze tolerance, k jiným naopak úzký druhy, které jsou k většině faktorů tolerantní,, mívajm vají i největší rozší šíření pokud druh nemá optimáln lní podmínky, co se týče e jednoho faktoru, může e se rozsah tolerance u ostatních faktor zúžit steno-(úzce) x eury- (široce) stenotermní, stenohalinní, stenohydrický, stenofágn gní, stenoekní

Šíře e ekologické valence EURYEKNÍ STENO EKNÍ STENO EKNÍ Organismy a ekologická valence stenoekní organismy BIOINDIKÁTO TOŘI perlorodka říční provazovka (lišejn ejník) kopřiva dvoudomá rašelin eliník euryekní organismy adaptabilita EKOTYPY smrk ztepilý mandelinka bramborová Areály Biotop místo, které organismům poskytuje podmínky pro život, je charakterizován klimatickými, edafickými a topografickými faktory Stanoviště lokalita naleziště = topograficky vymezené místo výskytu Areál prostor zeměpisného rozšíření druhu na Zemi

Areál velikost je dána ekologickou valencí druhu (euryvalentní druhy mají velké areály největší mají kosmopolitní organismy) Cirkumtropické areály, cirkumpolární areály Endemické druhy žijípouze na určitých místech, stenovalentní (kivi) Podle původu: prvotní introdukce druhotný reintrodukce (rys v Karpatech) synantropní organismy relikty areálov lové mapy Životní prostor pro organismy Ekologická nika je soubor všech faktorů prostředí, které na organismus působí, vztahy, jež využívá ke svému životu funkční a prostorové zařazení organismu v ekosystému Prostorová nika místo vhodné k obsazení určitým organismem Potravní nika je vše, co může sloužit k obživě určitému organismu! Určitá nika je trvale obsaditelná jen jedním druhem!! V případě vyprázdnění niky ji může obsadit druh s podobnými ekologickými nárokyn (bobr ondatra)! Prostorová nika