URBÁŘE, GRUNTOVNÍ KNIHY, LÁNOVÉ REJSTŘÍKY Hanka Zerzáňová Petr Lozoviuk Kateřina Svobodová
URBÁŘE Převzato z německého Urbar - register Urbář historický termín pro soupis povinností poddaných vůči vrchnosti nejstarší na našem území druhá pol. 13.stol církevní Vyšebrodský klášter Zápisy 1. sumární výčet povinnos1 poddaných 2. soupisy konkrétních poddaných s povinnou dávkou Každá poddanská usedlost se v urbáři obvykle vedla samostatně, uváděly se v ní změny ve vlastnictví a povinnostech. K urbářům se někdy také řadí tzv. výběrčí rejstříky evidence skutečně odvedených platů, dávek a odpracovaných robot
VYUŽITÍ A ZÁNIK URBÁŘŮ evidence platů, dávek, robot. významný hist. Pramen ke studiu právních poměrů poddaných důležitý pramen k určení rozsahu pozemkového vlastnictví feudálů význam pro dějiny správy, neboť ukazují spojení se správou statků a panství cenné prameny pro dějiny venkovského lidu starobylé názvy ve vsích, jména majitelů usedlostí pozemková držba rozsah feudálních povinností Soupis majetku a povinnosti poddaných Pozemky nebyly ve vl. poddaných. vlastníci = panstvo poddaní je dlouhodobě užívali, bez právního nároku se závazkem plnit URBÁŘSKÉ povinnosti, vůči jejich majiteli Zánik poddanství v r. 1848, Urbáře ztrácejí svůj význam
GRUNTOVNÍ KNIHY Gruntovní a pozemkové knihy sloužily pro zápis údajů o převodu a prodeji pozemků, nemovitého majetku, práv a povinností s nimi spojených. Používány od 15. století do poloviny 19. století. Se zrušením poddanství v roce 1848 došlo k přechodu na tzv. pozemkové knihy, které byly vedeny okresními soudy. Součástí každého zápisu v gruntovní knize je název gruntu. V zápisu je vždy také uvedeno, kdo od koho grunt kupuje a ve kterém roce k převodu došlo. V zápisech těchto knih je uvedena také celková cena usedlosti včetně jejího inventáře. Stejně tak je možné vyčíst, jak rozsáhlý pozemek náš předek vlastnil. Rozepsáno zde bývá i movité vybavení. Gruntovní a pozemkové knihy jsou uloženy v oblastních archivech
GRUNTOVNÍ KNIHY
LÁNOVÉ REJSTŘÍKY nejstarší moravský katastr poddanských usedlostí a pozemků, z nichž se platila berně nebo kontribuce. Je obdobou katastru pro území Čech známého pod názvem berní rula. Celkově je inventarizováno 372 knih, z nichž jeden svazek chybí.celá sbírka lánových rejstříků je uložena v Moravském zemském archivu v Brně. 1. Lánový rejstřík sepsán v druhé polovině 17. století ve dvou různých provedeních. První lánová vizitace byla schválena moravskými stavy v roce 1655, přičemž mapování samotné začalo v druhé polovině roku 1656. v roce 1669 bylo rozhodnuto o vytvoření druhé lánové vizitace, která měla být revizí prvního mapování. Příčinou vzniku lánového rejstříku byla nutnost stabilních daňových příjmů z jednotlivých panství. Z toho plynula snaha o co nejpřesnější zmapování skutečného stavu půdy, aby bylo možné efektivněji určit daňové zatížení obyvatelstva. Existovala dvě hlavní kritéria pro určení daňového zatížení - velikost usedlosti a kvalita (kategorie) půdy, kterou daný usedlý obdělával. Oboje dohromady dávalo tzv. berní lán.
LÁNOVÉ REJSTŘÍKY DAŃOVÉ ZATÍŽENÍ A ŘAZENÍ USEDLOSTÍ V případě půdy první kategorie (půda, do které se seje pšenice) to bylo 100 měřic osevu, druhé kategorie (půda, do které se seje oves) to bylo 125 měřic, v případě půdy třetí kategorie (půda, do které se seje žito) to bylo 150 měřic. Dále v rejstříku najdeme údaje týkající se množství osévané půdy. Jedná se o údaj, na kolik kusů orné půdy sedlák seje, tj. na kolika místech má pole. Tabulka v druhém lánovém rejstříku uvádějící jednotlivé sedláky v jednotlivých vesnicích má vždy ustálenou podobu. Jako první jsou uváděni největší sedláci, tj. ti, kteří drží největší rozlohu orné půdy. V každém řádku je pak jako první vždy uveden sedlák sedící na gruntu v době sepsání lánového rejstříku, jako druhý je uveden sedlák "před" sepsáním opravné verze - v době sepsání první lánové vizitace v roce 1657. Po sedlácích následují domkaři bez polí, občas se v městečkách objevují také řemeslníci či majitelé vinic. Další kategorii tvoří grunty nově osedlé (neugestiefte), tj. v první lánové vizitaci uvedené bez majitele a grunty pusté (alte Öedung), tj. opuštěné v době sepsání obou vizitací. Na konci každé vesnice je uveden sumář a na konci každého svazku souhrn za celé vizitované panství.