Kurz BOT/VCRSB VEGETACE. ČESKÉ REPUBLIKY I. Lubomír Kincl Martin Duchoslav 2012-2013

Podobné dokumenty
TŘÍDA: SEDO-SCLERANTHETEA - PIONÝRSKÁ BYLINNÁ SPOLEČENSTVA PRIMITIVNÍCH PŮD

PLÁN PÉČE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉ ÚZEMÍ PŘÍRODNÍ PAMÁTKA HORA ŘÍP. Pro roky Zpracoval: Ing. et Ing. Pavel Jaroš a Krajský úřad Ústeckého kraje

Návrh na vyhlášení evropsky významné lokality - přírodní památky LOM VE STRÁŽI

VEGETACE PRO EXTENZIVNÍ ZELENÉ STŘECHY

STRÁNĚ NAD SUCHÝM POTOKEM

FLÓRA A VEGETACE PŘÍRODNÍ PAMÁTKY CHRAŠICKÁ STRÁŇ NA CHRUDIMSKU

republiky DE08P04OMG001, 4-DE/1 Muzeum Novojičínska, p. o.

THA02 Seselio ossei-festucetum pallentis Klika 1933 corr. Zólyomi 1966 Kostřavová vegetace středočeských a severočeských minerálně bohatých skal

THG02 Avenulo pratensis-festucetum valesiacae Vicherek et al. in Chytrý et al Acidofilní suché trávníky s kostřavou walliskou

THA04 Helichryso arenariae- -Festucetum pallentis Vicherek in Chytrý et al Vegetace silikátových pahorků se smilem písečným

Šíření autochtonních dřevin na neobhospodařovaných pozemcích v jz. části Českého středohoří

Jarní aspekt suchomilných trávníků na Plumlovsku (po zavátých stopách Václava Spitznera)

Svaz THG Koelerio-Phleion phleoidis Korneck 1974* Acidofilní suché trávníky. Koelerio-Phleion phleoidis

Výsledky floristických průzkumů v okrese Vsetín

Katedra botaniky Přírodovědecké fakulty UK, Praha 2, Benátská 2, , 1)

Plán péče o přírodní rezervaci PROKOPSKÉ ÚDOLÍ

Tab. I: Fytocenologická tabulka.

THD05 Stipetum tirsae Meusel 1938 Mezofilní stepi s kavylem tenkolistým

vytrvalé Rostliny pocházející z oblastí mírného klimatu a v našich podmínkách vytrvávají na Každý rok opakovaně kvetou a Na zimu zatahují do země nebo

Dynamika xerofilních trávníků na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení emisemi cementárny v Lochkově

Rostliny a lišejníky acidofilních stepí ve støedním Povltaví

Publikace byla zpracována na základě Smlouvy o dílo s Jihomoravským krajem. OBSAH

Plán péče o. přírodní památku Radotínské skály na období. Salvia o.s. sdružení pro ochranu přírody Nad Štolami 467, Odolena Voda

Plán péče o NPP Klonk. na období

Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území "Bílé stráně u Štětí"

Plán péče o přírodní památku Na víně na období

Ekologie rostlinných společenstev. Pracovní skupina pro výzkum vegetace Ústav botaniky a zoologie PřF MU

Změny květeny a vegetace Karlického údolí po 50 letech

Velká hora u Karlštejna Změny flóry a vegetace v průběhu 20. století Aleš Hoffmann

Příloha I. Název zvláště chráněného území: U Hamrů

ZÁKLADNÍ INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM

Pohled na jižní část PR Svatý kopeček s výskytem skalních stepí

Mapa aktuální vegetace

THH03 Geranio sanguinei- -Peucedanetum cervariae Müller 1962 Lemy se smldníkem jelením

Svaz THF Bromion erecti Koch 1926* Subatlantské širokolisté suché trávníky. Bromion erecti

vápencových oblasti majoris Tx. et PREISING in Tx. 1950, i když se v některých starších Emil Hadač a Hana Rambousková

Plán péče o navrhovanou přírodní rezervaci Újezdecký les (návrh)

Svaz THC Diantho lumnitzeri-seslerion (Soó 1971) Chytrý et Mucina in Mucina et al. 1993* Pěchavové trávníky

Významné rostliny Santonu

Exkurze pro 1. ročníky Botanická exkurze Pálava a Lednicko-valtický areál

Plán péče. přírodní památka SOVICE U BRZÁNEK

Příspěvek k poznání flóry a vegetace Kladenska stráně u osad Theodor a Čabárna

Syntaxonomie jehličnatých lesů obecně

MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/ Ekologie lesa. Lesní půdy

Floristický minikurz na Plumlovsku

Posouzení vlivu TT Podbaba Suchdol na EVL Kaňon Vltavy u Sedlce

Vybrané skupiny lipnicovitých (Poaceae) Kurs ekologické floristiky

Sieding, jihozápadní svahy hory Gösing nad osadou, m n. m.

Floristický minikurz na Plumlovsku

Svaz THE Cirsio-Brachypodion pinnati Hadač et Klika ex Klika 1951* Subkontinentální širokolisté suché trávníky

Podmínky a zdroje. Michal Hejcman

Biotopy ČR II. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Využitípoloparazitických rostlin rodu kokrhel (Rhinanthusspp.) k potlačeníkompetičněsilných trav (třtiny křovištnía kostřavy červené)

VEGETACE PRO EXTENZIVNÍ ZELENÉ STŘECHY

ŠPICE. Stepní bežci ve svazích Staré hory. Pokračování

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Lounín CZ

Floristický průzkum přírodní památky Divoká rokle u Mojžíře

CHKO Bílé Karpaty CHKO Bílé Karpaty

Botanický průzkum přírodní rezervace. PR Máslovická stráň. za účelem vypracování plánu péče. Plán péče. o přírodní rezervaci.

Vegetace a flóra Velké hory v NPR Karlštejn současný stav a vyhodnocení změn

Plán péče o přírodní památku BÍLÉ STRÁNĚ U ŠTĚTÍ. na období

Obnova ploch poškozených důlní činností - těžbou černého uhlí

Plán péče o přírodní památku Razovské tufity. na období

Mohelenská hadcová step -

Plán péče o přírodní památku BÍLÉ STRÁNĚ U ŠTĚTÍ

PRO PŘÍRODNÍ REZERVACI

Květena vybraných lokalit severozápadních Čech

Plán péče o Přírodní památku Pod Žvahovem. na období

Obnova lučních porostů

Nejnebezpečnější invazní druhy naší flóry

STRÁNĚ NAD SUCHÝM POTOKEM

Písečný přesyp u Píst

Šlapanické slepence ŠLAPANICKÉ SLEPENCE. Ostrůvky teplomilné květeny 3. Text a foto Josef a Karla M A R T I Š K O V I

Přírodní památka Podolský profil Strana 1 PLÁN PÉČE O PŘÍRODNÍ PAMÁTKU PODOLSKÝ PROFIL NA OBDOBÍ Plán péče

Obnovená pastva skotu a ovcí ve vrcholových partiích Hrubého Jeseníku

Je-li rostlinné společenstvo tvořeno pouze jedinci jedné populace, mluvíme o monocenóze nebo také o čistém prostoru.

Společenstva podsvazu Alysso-Festucenion pallentis v Čechách variabilita a syntaxonomie

Kopec Doutnáč v NPR Karlštejn, modelové území geobotanických studií

1. Základní identifikační a popisné údaje

Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů. (16) BAZIFILNÍ DOUBRAVY (DBbaz)

Biologie - Kvarta Biologie kvarta Výchovné a vzdělávací strategie Učivo ŠVP výstupy

přírodní památku Branické skály

PP Patočkova hora PŘÍRODNÍ PAMÁTKA PATOČKOVA HORA. Kraj JIHOMORAVSKÝ Okres BRNO-VENKOV Katastrální území NESLOVICE PLÁN PÉČE. pro období

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Trhovky CZ

CZ.1.07/2.2.00/

Historie botanického výzkumu Českého krasu. Jarmila Kubíková

Plán péče o Přírodní památku Hrubá louka

Plány péče o území ve správě pozemkových spolků. Na pramenech

Rámcová směrnice hospodaření pro lesní stanoviště

Inventarizační průzkum lokality Vranovice z oboru ornitologie (ptáci)

Květena České republiky 2. Vít Grulich

LCC02 Genisto pilosae-quercetum petraeae Zólyomi et al. ex Soó 1963 Acidofilní dubové řídkolesy s kručinkou chlupatou.

Milada Rigasová Projekt vegetačních úprav Dolního paloučku pod Olivetskou horou na jihozápadním úpatí Svatého kopečku v Mikulově

Travinnobylinná vegetácia JZ časti Národného parku Nízke Tatry

Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu

Ekologické sítě v krajině

Cévnaté rostliny. Pavel Lustyk. Agentura ochrany přírody a krajiny, Brno, pavel.lustyk@tiscali.cz

Sortiment bylinných směsí

Portál České Flóry - edukační moduly pro výuku botaniky CZ.1.07/2.2.00/

Les provází člověka od počátku dějin, pouze v tomto období však byl přírodním výtvorem. S proměnou člověka v zemědělce docházelo k masivnímu kácení a

Transkript:

Kurz BOT/VCRSB VEGETACE ČESKÉ REPUBLIKY I. Lubomír Kincl Martin Duchoslav 2012-2013 Většina prezentovaných fotografií pochází z Portálu české flóry (flora.upol.cz).

Suché trávníky suché trávníky představují xerotermní až semixerotermní druhově bohatá travinobylinná společenstva suchých výhřevných stanovišť s převahou termofytů a xerofytů, vázaná zpravidla na oblast termofytika (s menším přesahem do mezofytika) vyskytují se v planárním až submontánním stupni, převážně na jižních (jv., jz.) svazích, nejčastěji na bazických horninách (v nejsušších oblastech běžně i na silikátech) půdy jsou většinou mělké (ale i hluboké), živinami relativně chudé (s malou zásobou dusíku a pomalým obratem živin) ve většině případů jde o náhradní společenstva po teplomilných doubravách či dubohabřinách; existují však i přirozené porosty na světlinách teplomilných doubrav a v místech skalních výchozů (~ maloplošná primární vegetace) patří sem různé vegetační typy vytvářející plynulý přechod od společenstev přirozeného bezlesí až k porostům kulturní krajiny dlouhodobě ovlivňovaných činností člověka (např. skalní stepi černozemní stepi)

Adaptační mechanismy Přežívání na radiačně i hydrobilančně extrémních stanovištích je podmíněno řadou anatomicko-morfologických i fyziologických adaptací, které se týkají hlavně vodního režimu (snížení transpiračních ztrát): mohutný kořenový systém (R > S); dobře vyvinutá oporná pletiva (umožňují stabilitu orgánů i za nižšího obsahu vody); listy tuhé, často ochlupené či pokryté voskovými povlaky, mnohdy se svinují či skládají, průduchy bývají ponořené; vysoký osmotický potenciál buněk Středoevropské suché trávníky (~ stepi) se výrazně liší - jak svými ekologickými podmínkami, tak i druhovým složením - od pravých stepí, které jsou charakteristické pro kontinentální území jv. a v. Evropy (popř. Asie):

Pravé stepi klimaxová zonální vegetace (ekologické faktory zabraňují růstu dřevin) v druhové skladbě se uplatňují hlavně druhy kontinentálního původu vyvinuty hlavně na černozemi (až 1,5 m hluboké) Středoevropské stepi extrazonální vegetace na mikroklimaticky vhodných biotopech, náhradní společenstva po teplomilných doubravách a dubohabřinách vedle kontinentálních i druhy submediteránní, středoevropské aj. na různých půdních typech, hlavně na rendzinách, rankrech, hnědých lesních půdách, černozemích Charakter xerotermních porostů u nás byl silně ovlivněn černomořským vývojovým centrem stepní vegetace (S od Černého a Azovského moře), odkud se tato společenstva šířila do Evropy dvěma cestami: sarmatskou vně Karpatského oblouku ( Čechy, Polsko, Německo) danubiální údolím Dunaje (j. Morava)

Klimaxové stepi přestaly v našich podmínkách existovat již před boreálem (-7 800 až 6 000; na j. Moravy snad již od allerödu). Předpokládá se, že: fragmenty stepní bioty se mohly udržet na extrémních stanovištích či ve světlých teplomilných lesích až do neolitické zemědělské expanze, odkud se druhotně šířily na nová stanoviště naše xerotermní vegetace je výsledkem splynutí starých reliktních prvků s druhy, které se šířily nově odlesněnými plochami spolu se zemědělstvím Syntaxonomie xerotermní až semixerotermní vegetace: třída Festuco-Brometea na základě (1) výskytu fytyogeograficky významných skupin druhů (kontinentálních, submediteránních či středoevropských), (2) geologického podkladu, (3) půdního typu a (4) svažitosti stanoviště jsou v rámci třídy rozlišeny 2 řády Festucetalia valesiacae a Brometalia erecti

třída Festuco-Brometea řád: Festucetalia valesiacae zahrnuje kontinentální až kontinentálně-submediteránní travinná společenstva, tvořící rozvolněné až zapojené porosty, s výrazným zastoupením druhů se subkontinentálním a submediteránním rozšířením fyziognomicky se vyznačují dominancí úzkolistých trav, půdním typem jsou mělké rendziny (protorendziny a mělké rankery (protorankery) na strmých skalnatých svazích vzniká na povrchu těchto půd tmavá humusová vrstva, tvořená téměř výhradně z trusinek roztočů a chvostoskoků (odolní vůči výraznému kolísání teploty a vlhkosti); na mírněji ukloněných svazích se na tvorbě půd podílejí další skupiny půdních živočichů (hlavně mnohonožky, hlístice a žížaly ty zejména na hlubokých půdách na spraších)

sv. Alysso-Festucion pallentis rozvolněná, druhově bohatá skalní vegetace s kostřavou sivou na strmých j. (až z.) svazích silikátových hornin (žuly, ruly, břidlice aj.), kde často dochází k silné erozi vegetace je silně mozaikovitá, ± omezená jen na terásky a spáry skal (na místa, kde se zachycuje jemnozem), extrémní mikro- a mezoklimatické podmínky bývají zesilovány silným větrem těžiště výskytu v kolinním stupni teplejších oblastí (údolími řek však mohou vystupovat i do (sub)montánního stupně) půdy jsou mělké, silně skeletnaté, kyselé s nenasyceným sorpčním komplexem, typu protorankeru ID: Artemisia campestris, Dianthus carthusianorum, Festuca pallens, Jovibarba globifera, Allium senescens subsp. montanum, Hieracium cymosum, Aurinia saxatilis, Seseli osseum, Galium glaucum, Melica transsilvanica aj.

Rozšíření: České středohoří, údolí Berounky, Vltavy, Sázavy, Křivoklátská vrchovina, jv. okraj Českého masivu (hluboce zaříznutá údolí Oslavy, Jihlavy, Rokytné, Dyje, Jevišovky). Jovibarba globifera Melica transsilvanica Allium senescens subsp. montanum

sv. Seslerio-Festucion pallentis druhově bohatá skalní vegetace s kostřavou sivou, vázaná hlavně na severní (i jižní) svahy karbonátových či ultrabazických hornin půdy jsou mělčí skeletnaté rendziny na prudších svazích relativně příznivější stanovištní podmínky umožňují i přítomnost druhů s přesahem do dubohabřin či suťových lesů kostřavová skalní step sv. Seslerio-Festucion pallentis je považována za ekologickou vikariantu k předchozímu svazu ID: Festuca pallens, Anthericum ramosum, Poa badensis, Teucrium montanum, Seseli osseum, Sedum album aj.

Festuca pallens Poa badensis Teucrium montanum

sv. Diantho lumnitzeri-seslerion albicantis výskyt pěchavových trávníků na vlhčích severních svazích, na skeletnatých, ale hlubších rendzinách v druhové skladbě pěchavové skalní stepi mají významnou účast dealpínské druhy a glaciální relikty (např. Arenaria grandiflora) rozšíření: Český kras, okolí Prahy, Pálava, Moravský kras i jinde Arenaria grandiflora

ID: Sesleria albicans, Biscutella laevigata subsp. varia, Anthericum ramosum, Seseli osseum, Potentilla arenaria, Stachys recta, Saxifraga paniculata, Festuca pallens, Galium glaucum aj. Saxifraga paniculata Seseli osseum Sesleria albicans

Typy ohrožení a zásady managementu Biscutella laevigata porosty uvedených svazů rostou většinou na primárním bezlesí, tj. na mikroklimaticky extrémních stanovištích (na mělkých skalnatých vysychavých půdách s nevyvinutým profilem), které nebyly nikdy přirozeně zalesněny (výjimečně sloužily jako pastviny pro kozy) z hlediska životních strategií zde převládají druhy stres-tolerantní speciální management zde není nutný; pouze je třeba dbát, aby společenstva skalních stepí nebyla zastíněna okolními stromy, příp. na druhotně odlesněných stanovištích zabránit sukcesnímu zarůstání dřevinami (trnka, mahalebka, akát aj.) možné ohrožení představuje i těžba vápenců či kamene

sv. Festucion valesiacae druhově bohatá xerotermní společenstva úzkolistých suchých trávníků, vyskytující se převážně na mírně (až středně) ukloněných jižních svazích půdy bývají středně hluboké a minerálně silné (často vápnité) typu ranker, černozem aj., na bazických horninách v teplých oblastech zpravidla představují náhradní vegetaci po teplomilných doubravách, většinou sekundární porosty po bývalých pastvinách tvoří více zapojené porosty, s převahou konkurenčně silných trav a širokolistých bylin ( drnová step) v druhově skladbě se významně uplatňují druhy kontinentální, subkontinentální a submediteránní ID: Astragalus exscapus, Carex humilis, Crambe tataria, Euphorbia cyparissias, Festuca rupicola, F. valesiaca, Stipa capillata, Centaurea stoebe, Potentilla arenaria, Oxytropis pilosa aj.

Astragalus exscapus Centaurea stoebe

Oxytropis pilosa

Společenstva svazu Festucion valesiacae hostí řadu vzácných a ohrožených druhů rostlin (např. Adonis vernalis, Pulsatilla grandis, Helictotrichon desertorum aj.). Carex humilis-inula ensifolia

značná variabilita svazu v různých částech českého i moravského termofytika (rozdílná florogeneze, ale též rozdíly v klimatu i míře antropogenního ovlivnění porostů) Avenastro besseri-stipetum

v minulosti sloužila společenstva svazu Festucion valesiacae jako pastviny pro divoce žijící herbivory, později zejména pro ovce, kozy, skot i koně i po odeznění extenzívní pastvy hospodářských zvířat se na těchto xerotermních trávnících shromažďuje srnčí zvěř, zajíci, králíci apod.; jejich spásání biomasy mění konkurenční poměry mezi druhy otvírá nové prostory nutné pro generativní obnovu (uchycení semenáčků) zabraňuje nežádoucí sukcesi společenstva naopak ukončení pastvy vedlo postupně k nežádoucí dominanci některých širokolistých mezofilních trav (např. ovsíku), příp. až k postupnému zarůstání dřevinami (trnka, hlohy, svída aj.) pokles druhového bohatství bylin ke vstupu nitrofilních druhů (v důsledku eutrofizace stanovišť imisemi) do porostů úzkolistých suchých trávníků

je zřejmé, že početnější populace dnes mizejících druhů byly mnohdy výsledkem selektivní pastvy (negativní selekce díky jedovatým glykosidům např. Adonis vernalis, Dracocephalum austriacum, Pulsatila sp., navíc spásání jejich konkurentů umožňuje zvýšení početnosti populací) vazbou na méně extrémní stanoviště (ve srovnání s předchozími svazy) se společenstva svazu Festucion valesiacae řadí mezi nejohroženější v rámci celé třídy Festuco-Brometea zejména v minulosti byla tato společenstva ohrožena i převodem na polní kultury, sady či vinice Nejvhodnějším postupem v rámci asanačního managementu degradovaných porostů je mechanické odstranění náletových dřevin i nahromaděné biomasy travin a bylin (stařinu) a následující obnovení regulované pastvy (problematické!).

řád: Brometalia erecti zahrnují subatlantsko-submediteránní semixerotermní travinobylinná společenstva na minerálně bohatých substrátech vazba na ± hluboké půdy (půdním typem jsou hluboké rendziny či rankery), rozšíření v kolinním až submontánním stupni v druhové skladbě mají významné zastoupení druhy submediteránního, středoevropského a částečně i subatlantského rozšíření fyziognomicky se porosty vyznačují převahou širokolistých trav sv. Bromion erecti sdružuje druhově bohatá semixerotermní společenstva západní a střední Evropy (širokolisté suché trávníky) floristicky a synekologicky stojí na rozhraní mezi xerotermní vegetací řádu Festucetalia valesiacae a mezofilními loukami řádu Arrhenatheretalia; místy hrají větší význam i druhy ř. Molinietalia (indikátory střídavé vlhkosti) nejproduktivnější typ suchých trávníků

půdy jsou zpravidla hlubší, vápnité, jílovito-hlinité, středně minerálně bohaté, vysychavé, s ± dostatečnou vlhkostí během celého roku (~ submezofilní společenstva) ID: Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Carex flacca, Centaurea scabiosa, Galium verum agg., Ononis spinosa, Pimpinella saxifraga, Plantago media agg., Prunella grandiflora, Melampyrum arvense, Salvia pratensis, Sanguisorba minor, Securigera varia aj. Př.: as. Scabioso ochroleucae-brachypodietum pinnati nejhojněji rozšířené společenstvo, na výslunných stráních a mezích Společenstva sv. Bromion erecti hostí řadu vzácných či ohrožených druhů rostlin (Orchis militaris, Aster amellus, Gentianopsis ciliata, Linum flavum aj.)

as. Polygalo majoris-brachypodietum pinnati Wagner 1941

as. Scabioso ochroleucae-brachypodietum pinnati

Centaurea scabiosa Melampyrum arvense Polygala comosa

Prunella grandiflora Cirsium pannonicum

Typy ohrožení a zásady managementu porosty svazu Bromion erecti jsou zpravidla vázány na druhotná stanoviště (vzniklá odlesněním) dříve byly využívány jako jednosečné louky či extenzívní pastviny, čímž se struktura společenstev stabilizovala dnes ustupují mezickým loukám, často v důsledku nadměrného hnojení; zánik oligotrofních a na mykorhize závislých druhů (např. Orchidaceae) hlavním problémem zachování těchto porostů je udržování (či opětovně zavedení) tradičních metod obhospodařování, zejména kosení (pravidelné nebo aspoň občasné) Obecně: kosení podporuje dominanci sveřepu vzpřímeného, pastva naopak převahu válečky prapořité v dlouhodobě neobhospodařovaných porostech se rozrůstají křoviny i stromy, navíc řada lokalit byla uměle zalesněna, nejčastěji borovicí a akátem v rámci asanačního managementu lze silně zarostlé porosty v zimě vypálit (XII II).

sv. Koelerio-Phleion phleoidis travinobylinná společenstva, vázaná na výchozy silikátových hornin (žula, rula, břidlice) v kolinním až submontánním stupni, v oblastech se subatlantským až subkontinentálním klimatem půdy jsou minerálně chudší až středně silné (půdním typem bývá ranker s přechody k hnědozemním půdám) v porostech těchto acidofilních suchých trávníků mají převahu subtermofyty a mezofyty ID: Phleum phleoides, Avenula pratensis, A. pubescens, Agrostis vinealis, Luzula campestris, Koeleria macrantha, Festuca rupicola, Pseudolysimachion spicatum, Steris viscaria, Helianthemum ovatum, Calluna vulgaris, Orchis morio aj. společenstva tohoto svazu se vyskytují v dnešní kulturní krajině pouze ostrůvkovitě na malých plochách (např. kazy v polích) nebo na svazích v údolí vodních toků (PP Čubernice u Plumlova) dříve byla využívána hlavně jako pastviny, příp. i jednosečné louky, jinak postupně zarůstají konkurenčně zdatnými druhy trav a nakonec i dřevinami

nízká druhová diverzita společenstev kyselých půd ve stř. a v. Evropě hlavně důsledek pokrytí krajiny vápnitými sprašemi ještě v 1. polovině holocénu (nepříznivé podmínky pro acidofyty) Pseudolysimachion spicatum Steris viscaria

Jasione montana Orchis morio

Koelerio-Phleion phleoidis