EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 22.11.2018 COM(2018) 762 final ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o provádění nařízení (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů Vznik, zpracování a přeshraniční přeprava nebezpečných odpadů a ostatních odpadů v členských státech Evropské unie za období 2013 až 2015; výkon pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci {SWD(2018) 468 final} CS CS
VZNIK, ZPRACOVÁNÍ A PŘEPRAVA NEBEZPEČNÝCH ODPADŮ A OSTATNÍCH ODPADŮ V ČLENSKÝCH STÁTECH EU ZA OBDOBÍ 2013 2015; VÝKON PRAVOMOCI PŘIJÍMAT AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI 1. ÚVOD Evropská unie (dále jen EU ) je smluvní stranou Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování ze dne 22. března 1989 (dále jen úmluva ). Cílem úmluvy je chránit lidské zdraví a životní prostředí před nepříznivými účinky nebezpečných odpadů. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů 1 (dále jen nařízení ) provádí úmluvu do práva EU a je přímo použitelné v členských státech. V roce 2014 bylo změněno nařízením (EU) č. 660/2014 2. Každý kalendářní rok předkládá každý členský stát sekretariátu úmluvy zprávu o provádění úmluvy v předchozím kalendářním roce. Kopie této zprávy (dále jen zpráva podle Basilejské úmluvy ) se rovněž zasílá Komisi spolu s dalšími informacemi ve formě odpovědi na dotazník o provádění (dále jen dotazník EU ) 3. Na základě zpráv podle Basilejské úmluvy a dotazníků EU Komise každé tři roky vypracovává zprávu o provádění nařízení. Toto je pátá zpráva o provádění nařízení za období 2013 2015. Podrobné informace o zprávách členských států lze nalézt v doprovodném pracovním dokumentu útvarů Komise. Úmluva používá pojmy dovoz a vývoz pro veškerou přepravu do země nebo ze země, která je stranou úmluvy. Podle právních předpisů EU se tyto pojmy vztahují pouze na pohyb do EU nebo z EU jako celku. V tomto dokumentu se pojmy objevují v uvozovkách a jsou vymezeny v souladu s úmluvou. Všechny číselné údaje jsou přibližné a byly zaokrouhleny nahoru. Výkon pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci Článek 58 nařízení svěřuje Komisi v souladu s článkem 58a pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými se mění přílohy nařízení. Cílem je zohlednit dohodnuté změny seznamu odpadů přijatého podle článku 7 směrnice 2008/98/ES, zohlednit rozhodnutí přijatá v rámci příslušných mezinárodních úmluv a dohod a zohlednit změny dohodnuté v rámci Basilejské úmluvy a rozhodnutí OECD 4. V čl. 58a odst. 2 se uvádí, že tato pravomoc je Komisi svěřena na dobu pěti let od 17. července 2014. Komise je povinna vypracovat zprávu o přenesené pravomoci do devíti měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 58 byla Komisi svěřena prostřednictvím změny zavedené nařízením (EU) č. 660/2014, které se začalo používat od 1. ledna 2016. Komise od té doby pravomoc, která jí byla nařízením svěřena, nevyužila, protože dosud nebyly předloženy žádné změny seznamu odpadů přijatého podle článku 7 1 Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1. 2 Úř. věst. L 189, 27.6.2014, s. 135. 3 Ustanovení čl. 51 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 1013/2006. 4 Rozhodnutí Rady OECD C(2001) 107 v konečném znění. 1
směrnice 2008/98/ES ani nebyla přijata žádná důležitá a relevantní rozhodnutí či změny dohodnuté v rámci příslušných mezinárodních úmluv a dohod, např. Basilejské úmluvy a rozhodnutí OECD, které by výkon této pravomoci přiměřeným způsobem odůvodňovaly. Komise však očekává, že v průběhu několika příštích let by takové změny v rámci Basilejské úmluvy mohly být dohodnuty. 2. ZPRÁVY PODÁVANÉ ČLENSKÝMI STÁTY V době, kdy byla tato zpráva vypracována, předložilo všech 28 členských států EU odpovědi na zprávu podle Basilejské úmluvy i na dotazník EU za období 2013 2015. Pokud jde o údaje o celkovém množství odpadu přepravovaného mezi členskými státy, byly zjištěny nesrovnalosti mezi množstvími vykázanými zeměmi vývozu a zeměmi dovozu (tabulky 2-48 až 2-50). U kategorie všechny oznámené odpady se tyto rozdíly pohybovaly mezi 2 % (2013) a 12 % (2014). Podobné tendence byly pozorovány v případě nebezpečného odpadu a všech ostatních oznámených odpadů. Jedním z možných vysvětlení této nesrovnalosti může být skutečnost, že členský stát, z něhož se odpad přepravuje, započítá odpad přepravený na konci kalendářního roku jako odpad v daném roce vyvezený, zatímco přijímající členský stát jej považuje za dovezený odpad, až když je v průběhu následujícího roku zpracován. V takových případech je pravděpodobné, že množství vyvezené v daném roce bude vyšší než množství v tom roce dovezené, zatímco v následujícím roce bude patrný opačný jev. Navíc některé členské státy do svých zpráv podle Basilejské úmluvy vždy nezahrnují přepravu oznámeného odpadu, který nespadá do oblasti působnosti úmluvy, protože k tomu nejsou právně zavázány. Další nesrovnalosti mohou vznikat z důvodu manuálního zpracování údajů z tištěných dokumentů, protože zatím nefungují plně elektronické systémy. 3. VZNIK NEBEZPEČNÝCH ODPADŮ Ve zprávě podle Basilejské úmluvy členské státy poskytují informace o celkovém množství vzniklých nebezpečných odpadů a ostatních odpadů. Nebezpečné odpady jsou definovány podle seznamu toků odpadů a/nebo složek (položky Y1 Y45 na základě kategorií úmluvy) a podle určitých nebezpečných vlastností. Kromě toho pokud vnitrostátní právní předpisy kvalifikují odpad jako nebezpečný, je rovněž považován za nebezpečný, je-li oznámen sekretariátu úmluvy. Podle úmluvy se ostatními odpady rozumějí odpady shromažďované z domácností (položka Y46) a zbytky vzniklé při spalování odpadů z domácností (položka Y47). Tyto kategorie odpadů podléhají kontrolám podobným těm, které se vztahují na nebezpečné odpady podle úmluvy. V oddíle D pracovního dokumentu útvarů Komise je uveden úplný seznam kódů Y podle úmluvy. V době vypracování této zprávy nebyly k dispozici úplné údaje o celkovém množství nebezpečných odpadů vzniklých v roce 2015, protože 11 členských států neposkytlo žádné informace (tabulka 2-1). Kromě toho pět členských států neoznámilo údaje za rok 2014 a pět neposkytlo údaje za rok 2013. Chybějící údaje byly doplněny odhadem vycházejícím z údajů z předchozích let. 2
V roce 2015 vzniklo v EU-28 70 milionů tun nebezpečného odpadu, v roce 2014 71 milionů a v roce 2013 75 milionů 5. V roce 2013 činilo množství vzniklého nebezpečného odpadu v EU-28 na jednoho obyvatele 148 kg. V roce 2014 to bylo 141 kg a v roce 2015 ještě méně, a to 138 kg (tabulka 2-2). Roční průměr za období 2013 2015 obnášel 143 kg. V Německu bylo každý rok vyprodukováno nejvíce nebezpečného odpadu; v roce 2013 to bylo 17 milionů tun. V době, kdy tato zpráva vznikala, neposkytlo Německo žádné údaje o vyprodukovaném nebezpečném odpadu za rok 2014 ani 2015. Z členských států, které při vykazování vzniklého odpadu použily kódy Y, oznámilo Polsko nejvyšší produkci odpadu v kategoriích Y46 a Y47, a to 11 milionů tun v roce 2015. 4. PŘEPRAVA ODPADŮ Z ČLENSKÝCH STÁTŮ Ve svých zprávách podle Basilejské úmluvy za období 2013 2015 předložilo všech 28 členských států informace o vyvezených nebezpečných odpadech. V letech 2013 2015 bylo z členských států z EU přepraveno 1,2 milionu tun nebezpečných odpadů 6, zatímco ve stejném období bylo do EU přepraveno z třetích zemí 6,2 milionu tun. Od roku 2001 do roku 2015 vzrostl přeshraniční obchod s nebezpečnými odpady uvnitř EU a vně EU o 53 % (tabulka 2-6). K tomuto nárůstu došlo v největší míře v letech 2001 až 2007, mezi lety 2008 a 2015 byl zaznamenán 24% pokles. V letech 2013 2015 bylo největším vývozcem všech oznámených odpadů (12 milionů tun) Spojené království (UK). Předstihlo Nizozemsko (8 milionů tun), které bylo největším vývozcem v období 2010 2012 (tabulka 2-9). V roce 2010 začalo Spojené království vyvážet odpady za účelem energetického využití 7, což zřejmě přispělo k nárůstu jeho celkové vývozu v těchto letech. Stejně jako v letech 2010 2012 byly i v letech 2013 2015 dvěma největšími vývozci nebezpečných odpadů Francie a Itálie; celkem byly z každé země přepraveny 4 miliony tun. Z celkového množství odpadů vykázaných jako vyvezené z členských států v období 2013 2015 (tj. nebezpečné odpady a ostatní oznámené odpady) tvořil nebezpečný odpad 35 % (tabulka 2-11, 2-12 a 2-13). Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Malta a Rumunsko vyvezly nejvyšší procentní podíl nebezpečných odpadů z jejich celkového vykázaného vývozu odpadů, kdy nebezpečné odpady tvořily 90 % či více z celkového množství odpadů, které každá země vyvezla. Ve zprávě o provádění nařízení za období 2010 2012 se uvádí, že se zvyšuje objem odpadů, které jsou klasifikovány pomocí kódů EU nebo vnitrostátních kódů namísto kódů Y podle úmluvy. Tento trend pokračuje: v období 2013 2015 se odpady jiné než nebezpečné podle předpisů EU a vnitrostátních předpisů (tj. odpady neklasifikované jako 5 Historické údaje nebyly v pracovním dokumentu projednány ani do něj nebyly zahrnuty, protože Eurostat zjistil nesrovnalosti v údajích o vzniku odpadu vykázaných ve zprávách podle Basilejské úmluvy před rokem 2013. 6 Pouze do zemí OECD. 7 Způsob využití R1. 3
nebezpečné za použití vnitrostátních kódů nebo kódů EKO Evropského katalogu odpadů) staly poprvé (v roce 2013 a 2014) největší kategorií odpadů (tabulky 2-14 až 2-16). Méně než 1 % odpadů bylo jak v roce 2013, tak v roce 2014 přepraveno bez klasifikace (tabulky 2-15 a 2-16). V roce 2015 byla bez klasifikace přepravena 2 % odpadů, které pocházely všechny z Irska (tabulka 2-14). S výjimkou roku 2015 dále pokračuje trend pozorovaný od roku 2009, tedy že méně než 1 % přepravovaných odpadů jsou odpady neklasifikované (tabulka 2-17). Na základě nejnovějších údajů, které jsou k dispozici, je zhruba 92 % nebezpečných odpadů EU zpracováno v zemi původu (tabulka 2-8). V roce 2015 vyvezly více než 40 % svého nebezpečného odpadu čtyři členské státy 8 : Irsko 78 %, Lucembursko 84 %, Malta 42 %, Slovinsko 44 %. V období 2013 2015 bylo přibližně 75 % nebezpečných odpadů přepravených z členských států využito. Tento podíl se v posledních letech prakticky nemění (tabulka 2-18). Během vykazovaného období bylo asi 22 % nebezpečných odpadů přepravených z členských států zpracováno postupem odstranění, zatímco 1,5 % nebezpečných odpadů bylo podrobeno smíšenému zpracování (tj. kombinace odstraňování a využití). V některých případech nebyl způsob zpracování malého zlomku nebezpečných odpadů přepravených z členských států specifikován (méně než 0,1 %). V roce 2013 bylo 94 % všech oznámených odpadů vyvezeno z jednoho členského státu do jiného členského státu v rámci EU, zatímco v roce 2014 i 2015 tento údaj činil 92 % (tabulka 2-22). V roce 2013 bylo méně než 1 % oznámených odpadů přepraveno do jiných zemí než zemí OECD 9, zatímco v roce 2014 i v roce 2015 to bylo 2,5 %. Pokud jde o nebezpečné odpady, bylo v roce 2013 z jednoho členského státu do jiného členského státu v rámci EU vyvezeno 97 %, v roce 2014 a 2015 pak tento podíl mírně klesl na 92 % (tabulka 2-23). Sedm členských států (Francie, Irsko, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Slovinsko a Švédsko) poskytlo informace o množstvích odpadů shromážděných z domácností (položka Y46), která byla v období 2013 2015 vyvezena za účelem odstranění (tabulka 2-39). Švédsko jako jediné z těchto zemí uvedlo, že vyvezlo odpady shromážděné z domácností za účelem jejich uložení do země (např. skládkování) 10, což představuje celkem 3 000 tun přepravených v letech 2013 2015 v rámci EU. Osm členských států (Česká republika, Finsko, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko Rakousko a Spojené království) uvedlo, že v období 2013 2015 vyvezlo odpady shromážděné z domácností za účelem energetického využití 11 (tabulka 2-40). S výjimkou 8 Menší země nemusí mít dostatek zařízení pro zpracovávání nebezpečného odpadu na svém území. 9 V této zprávě se zeměmi OECD rozumí země, na které se vztahuje rozhodnutí OECD (tj. rozhodnutí C(2001)107 v konečném znění). Jinými zeměmi než zeměmi EOCD se pak rozumí země, na něž se uvedené rozhodnutí nevztahuje. 10 Způsob odstraňování D1: Ukládání na povrch nebo pod úroveň povrchu země (např. skládkování apod.). 11 Způsob využití R1: Použití především jako palivo k výrobě energie. 4
Francie, Německa a Rakouska, které odpady přepravovaly jak v rámci EU, tak do jiných zemí než zemí OECD, realizovaly všechny ostatní členské státy vyvážející za účelem energetického využití přepravu pouze v rámci EU. Zdaleka největším vývozcem odpadů shromážděných z domácností za účelem energetického využití bylo Spojené království, které za období tří let přepravilo 7 milionů tun. Šestnáct členských států (Belgie, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Slovensko a Spojené království) oznámilo, že vyvezlo odpady shromážděné z domácností za účelem jiného využití (tj. k jinému způsobu využití než R1), přičemž veškerý vývoz proběhl výhradně v rámci EU (tabulka 2-40). Opět platí, že největším vývozcem bylo Spojené království, které v letech 2013 2015 vyvezlo 352 000 tun. 5. PŘEPRAVA ODPADŮ DO ČLENSKÝCH STÁTŮ Ve svých výročních zprávách podle Basilejské úmluvy za vykazované období 2013 2015 předložily všechny členské státy informace o dovozu odpadů 12. V roce 2013 bylo do členských států přepraveno 19 milionů tun oznámených odpadů z jiných členských států a třetích zemí, z čehož 9 milionů tun byl odpad nebezpečný (tabulka 2-30). Tento údaj vzrostl v roce 2014 na 25 milionů tun, z čehož 7 milionů tun tvořil nebezpečný odpad, a v roce 2015 činil 24 milionů tun, z čehož 10 milionů tun bylo odpad nebezpečný (tabulka 2-29 a tabulka 2-28). Trend nárůstu dovozu dále pokračuje: od roku 2001 se množství všech oznámených odpadů přepravených do členských států zvýšilo o 222 %, přičemž mezi lety 2010 2012 a 2013 2015 byl zaznamenán 41% nárůst (tabulka 2-35). Množství nebezpečných odpadů přepravovaných do členských států (tabulky 2-36) vzrostlo mezi roky 2001 a 2015 o téměř stejný podíl, a to o 225 %, což odpovídá nárůstu dovozu všech oznámených odpadů. V období 2013 2015 bylo Německo opět největším dovozcem všech oznámených odpadů; bylo do něj přepraveno 19 milionů tun (tabulky 2-28 až 2-30). Nizozemsko bylo v tomto tříletém období druhým největším dovozcem. Dovozem 13 milionů tun předstihlo Francii (druhého největšího dovozce v období 2010 2012), která se posunula na třetí místo s 11 miliony tun. Všechny tyto země mají velkou poptávku po vstupních surovinách do spaloven, což se do jejich celkových údajů o dovozu promítá. V období 2013 2015 Německo rovněž dovezlo nejvíce nebezpečného odpadu (8 milionů tun) a Francie (se 7 miliony tun) v tomto případě dovezla více než Nizozemsko (3 miliony tun). V roce 2015 bylo 81 % nebezpečných odpadů přepravených do členských států využito a 19 % odstraněno (tabulka 2-31). Průměrně bylo ve vykazovaném období z množství dovezeného nebezpečného odpadu 78 % využito a 22 % odstraněno. Méně než jedna desetina % byla podrobena smíšenému zpracování (tj. kombinace odstraňování a využití) nebo byla vykázána jako dovezená pro nespecifikované zpracování. Podíl nebezpečných odpadů dovezených za účelem odstranění je vyšší než v roce 2001, kdy činil 11 %. Nicméně podíl odpadů dovezených za účelem odstranění v průběhu 12 Malta oznámila, že v roce 2015 nedovezla žádný nebezpečný ani jiný odpad. 5
posledních vykazovaných období mírně klesal z 25 % v letech 2007 2009 na 24 % v období 2010 2012 a 22 % v období 2013 2015. Největší podíl nebezpečných odpadů za účelem odstranění dovezlo v období 2013 2015 Německo, a to 46 %. Důvodem zřejmě je, že země má více zpracovatelských zařízení pro bezpečné odstraňování nebezpečných odpadů než ostatní členské státy. Největší podíl nebezpečných odpadů za účelem využití dovezla v období 2013 2015 Francie, a to 32 %. V těsném závěsu bylo Německo s 29 %. Pravděpodobným vysvětlením je opět fakt, že tyto země mají vhodná zařízení pro zpracování odpadů. Stejně jako v letech 2010 2012 pocházely téměř všechny nebezpečné a ostatní oznámené odpady přepravené do členských států v období 2013 2015 z jiných zemí EU nebo ze zemí ESVO (tabulka 2-35). Podíl z těchto dvou zdrojů představoval dohromady 98 % v roce 2013, 99 % v roce 2014 a 98 % v roce 2015. Tento procentní podíl zůstává od roku 2001 velmi stabilní a lišil se případně vždy jen o jeden procentní bod. Zároveň v období 2013 2015 pocházely ze zemí EU a zemí ESVO dohromady téměř všechny nebezpečné odpady přepravené do členských států. V roce 2013 a v roce 2014 činil jejich podíl 97 % a v roce 2015 96 % z celkového množství. Množství nebezpečných odpadů přepravovaných z jiných zemí než zemí OECD vzrostlo od roku 2001 téměř devětkrát 13 ; jako procentní podíl z celkového množství nebezpečných odpadů přepravovaných do EU však zůstává nízké a od roku 2001 vzrostlo pouze z 1 % na 2 % (tabulka 2-36). 6. NEDOVOLENÁ PŘEPRAVA, KONTROLY A DONUCOVACÍ OPATŘENÍ Informace o nedovolené přepravě poskytují členské státy v dotazníku EU. Skutečnost, že k nedovolené přepravě dochází, oznámilo 25 členských států s výjimkou Lotyšska, Lucemburska a Malty. Zatímco všech 28 členských států poskytlo informace o počtu provedených namátkových kontrol přeprav odpadů nebo souvisejícího využívání a odstraňování, pouze 11 členských států uvedlo své odpovědi za každý rok v souladu s formátem dotazníku EU, který se ptá na počet provedených kontrol a počet zjištěných nedovolených přeprav. Kromě toho některé členské státy EU nepopsaly podrobně platná donucovací opatření, která mají nedovolené přepravě odpadů bránit. Vzhledem k tomuto nejednotnému informování nejsou k dispozici kvalitní údaje, a lze tedy činit jen opatrné závěry. Členské státy podaly na tuto otázku různě podrobné odpovědi, neboť si každý vyložil pojem namátková kontrola jinak. Některé například poskytly podrobnosti o jednotlivých případech fyzické kontroly, zatímco jiné uvedly rovněž informace o správních kontrolách. Především není možné vždy zjistit, která definice byla použita, a to ani v případě členských států, které podaly zprávu v požadovaném formátu, neboť to výslovně neuvedly. Komise již podnikla kroky, aby zlepšila jednotnost informací, které členské státy na toto téma podávají. Podle změny zavedené nařízením (EU) č. 660/2014 byl nedefinovaný pojem namátková kontrola nahrazen pojmem kontrola, který je nyní v nařízení 13 Údaje o přepravě odpadů v případě členských států, které přistoupily k Evropské unii po roce 2004, byly převzaty ze zpráv předložených podle Basilejské úmluvy. 6
definován. Vhledem k tomu, že tato změna začala platit od 1. ledna 2016, se očekává, že informace členských států o kontrolách budou konzistentnější v následujícím vykazovaném období. Celkem bylo v období 2013 2015 oznámeno 2 800 případů nedovolené přepravy odpadů, což představuje nárůst oproti období 2010 2012, kdy bylo nahlášeno 2 500 případů 14. Celkový počet oznámených kontrol se rovněž zvýšil z přibližně 450 000 v období 2010 2012 na přibližně 600 000 v období 2013 2015, což může vysvětlovat vyšší počet zjištěných případů nedovolené přepravy. V období 2013 2015 uvedla nejvíce případů nedovolené přepravy Belgie, celkem 644, což představuje 23 % všech nahlášených případů v EU-28 od roku 2013 do roku 2015. Nizozemsko oznámilo druhý největší počet případů, a to 493 (18 %), následované Spojeným královstvím s 385 případy (14 %). Tyto tři členské státy také uvedly nejvíce namátkových kontrol přeprav odpadů, což by vysvětlovalo, proč bylo zjištěno více případů nedovolené přepravy. Jak naznačuje zpráva sítě Evropské unie pro provádění a vymáhání práva v oblasti životního prostředí (IMPEL) o donucovacích opatřeních v období 2014 2015, může být důvodem vysokého počtu případů oznámených Nizozemskem a Spojeným královstvím rovněž skutečnost, že tyto země mají přístup k moři a mohou porovnat údaje o přepravě s údaji o lodních linkách a celními údaji 15. Ve zprávě sítě IMPEL se uvádí, že v rámci 31 zúčastněných zemí (28 členských států EU plus Norsko, Srbsko a Švýcarsko) bylo provedeno 4 787 správních a 12 396 fyzických kontrol dopravy. Z toho 28,7 % (přibližně 4 930) tvořily kontroly přepravy odpadů, přičemž bylo odhaleno 815 případů nedovolené přepravy. Ve zprávách, které členské státy předložily Komisi, je však za roky 2014 a 2015 uvedeno přibližně 2 000 případů nedovolené přepravy. Má se za to, že údaje ze sítě IMPEL poskytují spíše jen přehled o cílené činnosti v zúčastněných zemích, a nikoli přesný obraz o prosazování v rámci EU. Je třeba rovněž poznamenat, že i když Lotyšsko, Lucembursko a Malta neoznámily žádnou nedovolenou přepravu, neznamená to nutně, že v těchto členských státech k žádným takovým případům nedošlo. Naopak to může svědčit o tom, že se kontroly neprovádí často nebo nejsou cílené. Třináct členských států (Belgie, Česká republika, Estonsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Lotyšsko, Malta, Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko) poskytlo podrobné informace o sankcích, které lze podle vnitrostátních právních předpisů uložit osobám provádějícím nedovolenou přepravu odpadů. Dvanáct z nich uvedlo podrobnosti o finančních sankcích (kromě Německa). Nejvyšší možnou finanční sankci nahlásila Česká republika, kde jak fyzickým, tak právnickým osobám může být uložena pokuta do výše 2 milionů EUR. Estonsko, Lotyšsko a Slovinsko mají vyšší pokuty pro právnické osoby než pro fyzické a Malta má vyšší minimální pokutu pro opakované porušení maximální výše pokuty však zůstává stejná. Sedm členských států (Belgie, Finsko, Francie, Itálie, Malta, Německo a Polsko) poskytlo informace o trestech odnětí svobody, které lze podle vnitrostátních právních předpisů 14 Je možné, že některé z těchto případů byly nahlášeny dvakrát, tj. jak v zemi určení, tak v zemi odeslání. 15 Síť IMPEL TFD Enforcement Actions (2016, donucovací opatření TFD), Project Report (2014 2015, projektová zpráva), Enforcement of the European Waste Shipment Regulation (vymáhání evropského nařízení o přepravě odpadů), https://www.impel.eu/wp-content/uploads/2016/10/impel- Enforcement-Actions-2014-15-FINAL-report.pdf. 7
uložit jako sankce. Nejdelší trest odnětí svobody deset let za vážné poškození životního prostředí oznámilo Německo. Běžnou sankcí se zdá být dvouletý trest, který uvedly Finsko, Francie, Itálie a Malta. Údaje nejsou dostatečně spolehlivé, aby z nich bylo možno vyvodit závěry o tom, zda vyšší pokuty a delší tresty odnětí svobody od nedovolené přepravy odpadů odrazují. Je zajímavé zmínit, že Belgie vykázala nejvyšší celkový počet případů nedovolené přepravy, ačkoli má druhé a třetí nejvyšší pokuty (až 500 000 EUR ve Vlámsku a 1 000 000 EUR ve Valonsku) a může být udělen trest odnětí svobody. 7. OBECNÉ ZÁVĚRY Podávání zpráv a kvalita údajů Za vykazované období 2013 2015 předložilo všech 28 členských států EU odpovědi na zprávu podle Basilejské úmluvy i na dotazník EU. Většina nesrovnalostí v údajích o celkovém množství odpadů přepravovaných mezi členskými státy byly zjištěny u množství vykazovaných jako vyvezená a dovezená. U všech oznámených odpadů byly nejméně přesné nahlášené údaje za rok 2014, kdy bylo dovezené množství o 12 % vyšší než množství vyvezené, zatímco v případě nebezpečných odpadů byl nejméně přesný rok 2015, kdy dovezené množství bylo o 19 % vyšší než množství vyvezené. Přeprava odpadů Většina nebezpečného odpadu se zpracovává v zemi původu, přičemž 23 členských států vyváží méně než 25 % svých nebezpečných odpadů. V roce 2015 byly největšími vývozci nebezpečných odpadů Irsko, Lucembursko, Malta a Slovinsko, protože vyvezly více než 40 % nebezpečných odpadů. V letech 2013 2015 bylo z členských států z EU přepraveno 1,2 milionu tun nebezpečných odpadů, zatímco ve stejném období bylo do EU přepraveno z třetích zemí 6,2 milionu tun (tabulka 2-41) 16. EU proto zůstává i nadále čistým dovozcem nebezpečných odpadů, neboť jich na své území přepravila o 5 milionů tun víc, než z něj vyvezla. Z toho, že EU během tříletého vykazovaného období vyprodukovala 216 milionů tun nebezpečných odpadů, také vyplývá, že z EU bylo vyvezeno méně než 1 % vzniklých nebezpečných odpadů. Švédsko bylo jediným členským státem, který oznámil vývoz odpadů kategorie Y46 v rámci EU za účelem odstranění způsobem D1 (např. skládkování), přičemž v období 2013 2015 přepravil celkem 3 000 tun. Česká republika, Finsko, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Německo, Rakousko a Spojené království uvedly, že vyvážejí odpady shromážděné z domácností za účelem energetického využití (použití jako palivo), přičemž zdaleka největším vývozcem za tímto účelem je Spojené království, které v období 2013 2015 přepravilo v rámci EU 7 milionů tun. Podíl nebezpečných odpadů přepravených z členských států za účelem využití zůstal od roku 2001 více méně stejný a v období 2013 2015 se pohyboval kolem 75 %. Na druhé straně podíl nebezpečných odpadů přepravených za účelem odstranění se zvýšil 16 Nebezpečné odpady nebyly vyvezeny do jiných zemí než zemí OECD. 8
z 16 % v roce 2001 na 24 % v roce 2015. To však odpovídá pouze 2 % všech vzniklých nebezpečných odpadů (jak bylo uvedeno výše, většina nebezpečného odpadu je zpracována v zemi původu). Zdá se, že EU jako celek není v oblasti zpracování všech oznámených odpadů ani specifických nebezpečných odpadů soběstačnější než v roce 2001. Zatímco procentní podíly obou typů odpadů přepravených v rámci EU se za posledních 15 let měnily, v roce 2015 byly o něco nižší než v roce 2001 (92 % ve srovnání s 93 % v případě všech oznámených odpadů a 91 % ve srovnání s 95 % v případě nebezpečného odpadu). Nedovolená přeprava odpadů V období 2013 2015 bylo nahlášeno 2 800 případů nedovolené přepravy odpadů, což je o 12 % více než 2 500 případů oznámených v období 2010 2012. Oproti období 2010 2012 však nepokračoval meziroční růst a počet případů nedovolené přepravy se snížil na 800 v roce 2013 a v roce 2014 a 2015 se ustálil na 1 000. Pro srovnání se ve zprávě sítě IMPEL uvádí, že mezi lety 2014 a 2015 došlo k 815 případům nedovolené přepravy odpadů. Údaje o počtu namátkových kontrol předložené členskými státy se velmi lišily. Odpovědi obsahovaly různě podrobné informace a různé výklady pojmu namátková kontrola. Souhrnně stojí za zmínku, že celkový počet oznámených kontrol se zvýšil z přibližně 450 000 v období 2010 2012 na přibližně 600 000 v období 2013 2015, což může vysvětlovat vyšší počet zjištěných případů nedovolené přepravy. Dvanáct členských států poskytlo údaje o finančních sankcích, které mohou být uloženy osobám přepravujícím odpad nelegálně. Sedm států poskytlo podrobné informace o trestech odnětí svobody. Z odpovědí ostatních členských států vyplývá, že tato odrazující opatření také používají, nicméně v odpovědích neposkytly žádné podrobnosti. Údaje proto nejsou dostatečně spolehlivé na to, aby z nich bylo možno usoudit, zda vyšší pokuty a delší tresty odnětí svobody od nedovolené přepravy odpadů odrazují. 8. DALŠÍ KROKY V čl. 60 odst. 2a nařízení se stanoví, že do 31. prosince 2020 musí být proveden přezkum nařízení. V době, kdy tato zpráva vznikala, již Komise zahájila přípravu k hodnocení nařízení, což představuje první krok v procesu vedoucím k jeho přezkumu. Účelem hodnocení bude posoudit, zda nařízení plní své cíle na základě pěti kritérií, a to účinnosti, efektivnosti, soudržnosti, relevance a přidané hodnoty EU, jakož i identifikovat poznatky získané v průběhu provádění. 9