MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra biologie Žáci dnešní ZŠ-PIERCING a TETOVÁNÍ Diplomová práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce: doc.mudr.m.havelková,csc Vypracovala: Kateřina Vrbecká 4.ročník, Biologie-Německý jazyk a lit.
Čestné prohlášení: Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracovala samostnatně s použitím literatury uvedemé v seznamu. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masaykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. Kateřina Vrbecká
Poděkování: Děkuji doc.mudr.m.havelkové,csc. za odborné vedení diplomové práce a MUDr. P.Kachlíkovi za pomoc při zpracování výsledků a při konečné úpravě práce.
OBSAH I.ÚVOD...5 II.TEORETICKÁ ČÁST...7 1.Tetování...7 1.1.Historie...7 1.1.1.Nejstarší tetování na světě...7 1.1.2.Historie versus současnost...10 1.2.Symbolika a funkce...12 1.2.1.Funkce estetická...12 1.2.2.Funkce erotická...12 1.2.3.Funkce rituální...12 1.2.4.Funkce komunikační...13 1.2.5.Funkce léčebná...13 1.2.6.Funkce magická, náboženská...15 1.2.7.Funkce sociálně skupinová...17 1.2.8.Funkce hierarchická...17 1.2.9.Funkce individualizační...18 1.3.Postup při vytváření tetování...19 1.4.Rozdělení-styly tetování...21 1.5.Umístění tetování...22 1.6.Rizika tetování...22 1.6.1.Riziko přenosu virové hepatitidy B...22 1.7. Tetování henou...25 2.Piercing...26 2.1.Postup při vytváření piercingu...26 2.1.1.Ošetření...27 2.2.Materiál...28 2.3.Umístění piercingu na lidském těle...29 2.4.Unlimited body piercing...40
2.5.Rizika piercingu...42 3.Jiná zdobení těla...44 3.1.Skarifikace...44 3.1.1.Historie...44 3.1.2.Rubbing...45 3.1.3. Burning...46 4. Piercing, tetování, a rizikové chování dětí...47 III.PRAKTICKÁ ČÁST...48 1.Materiál a metodika vlastního výzkumu...48 2.Výsledky výzkumu...52 2.1.Porovnání Školy I (ZŠ Arménská Brno) a Školy II (ZŠ Oskol Kroměříž)...57 2.2. ŠKOLA č.i-zš Arménská Brno...68 2.3.ŠKOLA II-ZŠ Oskol Kroměříž...79 IV.DISKUZE...90 V.ZÁVĚR...91 VI.RESUME...93 VII.SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...94
ÚVOD Jedním z nejstarších a asi i nejrozšířenějších způsobů zdobení lidského těla byly odedávna tetování a piercing, jež se v poslední době stávají doslova módní záležitostí. V současnosti ovšem postrádají svou významnou sociální a kulturní funkci, která byla dříve jejich hlavním atributem, a získávají funkci novou. Dnes jde spíše o individuální vyjádření a projev svobody vlastního výběru, o vytvoření nové identity. Tetování i piercing patří k minulosti i současnosti, byly zde odedávna a budeme se s nimi jistě setkávat i nadále. Proto bychom tomuto fenoménu měli věnovat pozornost a nepřehlížet jej. V posledních letech se tento jev rozrůstá do stále nižších věkových skupin. Bylo-li tedy ještě před 5-10 lety nemyslitelné, aby žákyně 9.třídy měla v pupku lesklou náušnici, nebo její spolužák pecku pod spodním rtem, dnes se nad tímto faktem málokdo pozastaví. Uvědomujeme si ovšem všechny okolnosti s tímto jevem související? Od potencionálního nebezpečí z hlediska zdravotního (hnisající rány, někdy dokonce ireverzibilní ústup dásní v dutině ústní, poškození zubní skloviny, při neopatrném zacházení možnost nákazou virovou hepatitidou typu B, narušení akupunkturních bodů na těle, atd..) až po okolnosti z pohledu psychologického a pedagogického. Žáka s piercingem či tetováním jistě nepřehlédneme, ovšem nezůstávejme u pouhého soudu o rebelství a provokaci. Zamysleme se hlouběji nad žákem, jeho problémy a životní situací. Jako učitelé bychom se měli pokusit odhalit pozadí jeho chování, což může vést k lepšímu porozumění žáka, navázat s ním kontakt, což může jistě vést k úspěšnější spolupráci a posléze snad i lepším pedagogickým výsledkům. Tetování i piercing jsou bezesporu snahou o podtržení osobnosti a zviditelnit se, odlišit od zbytku společnosti. Toto trvalé, barevné zdobení či propíchnutí kůže, má v sobě stále cosi mystického, odpuzujícího ale na druhé straně přitažlivého. Touha odlišit se od ostatních, zkrášlit své tělo je natolik silná, že člověk dobrovolně podstoupí bolest, mnohdy dlouhé hodiny trvající, aby se mu dostalo jeho vytouženého přání a tím i vnitřního uspokojení.
Jedinec často vědomě či ve svém podvědomí touží uznání a obdivu jeho okolí, k němuž svými ozdobami promlouvá. Sdělení nese pocity a charakter jeho nositele. U širšího okolí jsou piercing a tetování většinou vnímány jako projev svobody, nespoutanosti a rebelství. Fenomén zdobení kůže se vyskytuje ve společnostech přírodních, kde má funkci estetickou, rituální, funkci určení věkových skupin či za své zásluhy. Má jak možnost, tak schopnost seberealizace, sebevyjádření. Ovlivňuje náhled na člověka, neboť potetovaný člověk či člověk s piercingem se zcela jistě vymyká konvencím naší společnosti. Cílem této práce je shrnout dosavadní poznatky o tetování a piercingu z historie a navázat na současnost - konkrétně na výskyt tetování a piercingu u žáků 2.stupně základních škol a jejich názor, pohled na tento jev. Zmíněna budou i zdravotní rizika, která byla jedním z impulsů a inspirací pro tuto práci.
II.TEORETICKÁ ČÁST 1.TETOVÁNÍ 1.1.HISTORIE Piercing je s tetováním úzce propojen a provází jej po celou dobu jeho vzniku a vývoje. V dostupných zdrojích se však autoři zabývají především historií a kultem tetování, věnujme tedy trochu pozornosti jeho historii i my. Tetování patří odedávna ke kultuře člověka. Už od dob jeskynních maleb prehistorických lidí je tetování známou technikou, jak se zkrášlit, jak zastrašit nepřátele či realizovat rituální zvyky a základy náboženské víry. Podle názorů mnoha odborníků můžeme tetování označit za jednu z nejstarších forem umění vůbec. 1.1.1.Nejstarší tetování na světě obr.1.mumie z Ötzkého údolí
Nejstarším hmotným dochovaným svědectvím o tetování je tetované tělo neolitického pastevce, kočovníka či snad šamana, které bylo v roce 1991 nalezeno v Öztkém údolí v rakouských Alpách. Tělo bylo po tisíciletí dobře uchováno v ledu a díky tomu se dneska můžeme dozvědět víc o jeho životě. Stáří tohoto Ledového muže, který dostal přezdívku Ötzi, se odhaduje na 5100 až 5350 let a jeho nález měl velký význam pro antropologii, archeologii, genetiku ale například i pro obuvníky, neboť spolu s dobře zakonzervovaným tělem se velmi dobrém stavu zachovaly i části jeho oděvu a výbavy. Náš zájem ovšem směřuje k Ötziho jedinečnému tetování, jehož funkce byla pravděpodobně terapeutická. Na jeho tělo bylo nalezeno celkem čtrnáct skupin znamení v podobě čárek a křížků v místech kolem zápěstí, po boku bederní páteře, na koleni, na lýtku, kolem Achillovy šlachy, na chodidle a nad kotníkem. Podrobná zkoumání odborníků ukázala obdivuhodnou shodu s terapeutickým tetováním dodnes používaným například u afrických kmenů. I léčitelé zabývající se akupunkturou potvrdili velmi přesné určení akupunkturních léčivých bodů v místech Ötziho tetování. Konečným úsudkem o tomto tetování se stala domněnka, že měla sloužit ke zmírnění bolestí kloubů a starých ran na těle. Podrobnému zkoumání byla vystavena samotná kůže s barevným tetováním. Ukázalo se, že technika tetování je dosti podobná dnešním metodám. Do ran vzniklých rozříznutím či napíchnutím kůže se vnáší barvivo. V době Ötziho byla použita směs dřevěného uhlí smíchaná pravděpodobně se slinami či vodou. Za kolébku tetování je mnohými historiky a nadšenci pro tetování považován starověký Egypt. Jistě se však tetování prováděla i jinde ve světe, avšak Egypt díky svému umění mumifikace a konzervace umožnil tetování na tělech mrtvých zachovat dodnes. Jednou z nejstarších žen s tetováním na těle je právě jedna z egyptských kněžek bohyně Hathor, pocházející pravděpodobně z období Střední říše, čili z let kolem 2000 př.n.l. Její mumie byla nalezena při vykopávkách roku 1891. Tetování na jejím těle se nacházela v podobě podélných čar na rukou a stehnech a jako elipsa z malých teček v oblasti podbřišku.
Většina nalezených tetovaných těl z období Střední říše je ženského pohlaví, šlo pravděpodobně o kněžky, tanečnice či ženy z harémů, jež mělo tetování pro muže učinit ještě více atraktivní a svůdné. Tetování bylo prováděno velmi šetrně a projevovala se výhradně na kůži, aniž by poškozovala svalovinu pod ní. Dalším prastarým zástupcem s dochovaným tetováním je přes 2400 let stará žena, která byla v roce 1993 nalezena u ruského Ukoku. Nosila na pažích a ramennou umělecká a bohatě zdobená tetování v podobě ptáků, jelenů a mystických zvířat, která byla vpíchána pod kůži kostěnou jehlou a sazemi. Je zřejmé, že tato tetování neměla pouze estetický význam, magický podtext je více než zřejmý. Podle cenných nálezů v jejím hrobě a taky na základě její bohaté tetováže se usuzuje, že měla u svého kmene zřejmě vysoké společenské postavení. Snad byla válečnicí, kmenovou léčitelkou či vypravěčkou kmenových pověstí.. Dřívější tetování mělo poněkud jiné provedení, ovšem princip zůstává dodnes vlastně velmi podobný. Do kůže se prováděly zářezy a do rány se poté vtíralo dřevěné uhlí, barevná hlína, saze nebo části rostlin; barvící materiál s postupem času nahradil inkoust.
1.1.2.Historie versus současnost Volně upraveno dle: Rychlík, M.:Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. Praha 2005 18.století a zámořské objevy Tetování zažilo svou první renesanci v 18.století v době velkých zámořských objevů, kdy dobrodruzi a námořníci objevovali ty nejvzdálenější kouty země a jako suvenýry si z těchto exotických zemí vozili právě tetování. Přímo na palubách lodí se pak během dlouhých cest tetovala známá srdce s šípem, kotvy, mořské panny atd. Tetování tedy náleželo spíše mezi nižší vrstvy obyvatelstva-námořníky, vojáky, prostitutky. Ovšem brzy se k nim přidala i jiná sociální skupina-bohémové a aristokrati začali vnímat tetování jako novou módu ve svých kruzích. Tetování zasáhlo i panovníky. Snad prvním byl britský král Eduard II, který si své tetování přivezl ze své návštěvy Jeruzaléma. Jeho vzor odstartoval další vlnu tetování mezi nejvyššími společenskými kruhy. Ruský car Mikuláš II, řecký král Géorgios I, švédský král Oskar II, německý císař Wilhelm II, španělský král Alfonso XIII či dánský panovník Frederik IX. Tito všichni se honosili tetováním na svém těle. Málokdo možná ví, že i následník trůnu František Ferdinand d Este či Randolph Churchillová patřili také mezi ně. 19.století přináší vynález tetovacího strojku Revoluci v oblasti tetování přinesl vynález tetovacího strojku. Předcházel mu objev elektrického pera Thomase Edisona v roce 1875. Pak už byl jen krůček k tetovacímu strojku, který jako první představil v New Yorku v roce 1890 Samuel O Reilly,majitel tamního tetovacího salónu. Tetovací strojek nejen urychlil proces tetování samotného, ale také urychlil jeho šíření mezi širší kruhy lidí. Strojek umožnil tetování větší plochy těla najednou. Počty tetovaných lidí rychle rostly,neboť tetování bylo nyní rychlejší, téměř bezbolestné a také v neposlední řadě cenově dostupnější. Proto se tento módní trend začal šířit i mezi nižšími vrstvami lidu, což mělo za následek jeho ústupu mezi majetnými a uznávanými občany. S narůstající kvantitou ovšem rapidně klesala kvalita tetování. Vytratila se originalita vzorů, často se pouze kopírovaly předkreslené, nevkusné předlohy.
2.světová válka Zvěrstva 2.světové války se dotkly dokonce i kultu tetování, které v této době velmi utrpělo na své popularitě a to nejen díky nechvalně proslulým tetováním z koncentračních táborů. V roce 1934 byla na výslovný zákaz Adolfa Hitlera všechna tetovací studia zavřena. Snad nejhrůznějším obdobím v dějinách tetování byla čtyřicátá léta pro vězně v koncentračním táboře Buchenwald. Ilsa Kochová, manželka velitele tábora, si s nepochopitelnou oblibou nechávala zhotovovat z lidských kůží (nejraději s tetováním) nejrůznější předměty jako obal na fotoalbum, kabelku či dokonce stínítko na lampu vyrobenou z lidských kostí. 50.léta Éra přísných a konzervativních let padesátých v USA tetování také moc nepřála. Pokud se nějaké vyskytlo, bylo záležitostí výhradně mužského pohlaví. Tetování bylo rozšířené hodně u vojáků vracejících se z války z Vietnamu a zrovna tak u odpůrců této války, u hnutí hippies. Tetování se stalo tabuizovaným především v zemích východního bloku. Omezilo se většinou opět pouze na nevkusná tetování přivezená si jako suvenýry z vojenské služby či vězení. Po listopadu 1989 u nás nastala revoluce opět také v kultu tetování. V roce 1992 se v Praze otevírá první tetovací studio, které zahájí obrovskou vlnu už několikáté renesance nejen tetování, ale nejrozličnějšího (často trvalého )zdobení těla. Od té doby prošlo tetování opět velkým vývojem, který jako by se v historii na podobném principu už po několikáté opakoval; nejprve impuls ke znovuvzkříšení fenoménu tetování, jeho bouřlivý rozvoj, zdokonalení technik a rozšíření mezi nejširší vrstvy, až po úpadek, často spojený se zakázáním.proto bych tuto renesanci tetování v posledních patnácti letech nazvala spíše neorenesancí. Tetování se začínají věnovat mladší lidé, často s vyšším vzděláním, začínají jej opět propojovat s uměním a dostávají jej do zcela jiných dimenzí. Kvalita je čím dál lepší, provedení preciznější a dokonalejší. Kombinují se jak vzory tetování klasických (kmenové ornamenty, tradiční maorská či japonská tetování) se sci-fi či fantasy náměty až po abstraktní a surrealistická témata. Tím vznikají originální a mnohdy umělecká díla.
1.2.SYMBOLIKA A FUNKCE Příklady z etnografie a historie jsou jistě svědectvím o tom, že počet významů a funkcí tetování je nespočetně mnoho. Nelze je však přesně od sebe oddělovat, neboť se navzájem doplňují, prolínají, překrývají. Volně upraveno dle: Rychlík, M.:Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. Praha 2005 1.2.1.Funkce estetická Pravděpodobně ta nejdůležitější, nejznámější a nejvíce zmiňovaná funkce tetování je právě krášlení těla touto výjimečnou ozdobou. Není však jistě funkcí jedinou a primární, jak je tetování často chápáno. Funkci estetickou mělo tetování jistě i v dřívějších dobách. Zjev nemusel působit pro oko pouze esteticky, krášlivě. Mohlo jít také o jistou formu zastrašení v boji (např. lícní tetování u Maorů na Novém Zélandu), které protivníkovi nahánělo v boji strach a znesnadňovalo prozrazení bojovníkovy identity. 1.2.2.Funkce erotická Jeden z účelů tetování bylo dodávat tělu neobvyklou,nevšední krásu a tím jej činit pro opačné pohlaví přitažlivější. Tato funkce neztratila na svém významu jistě ani dnes. U žen je tetování prostředkem, jak zvýraznit své ladné křivky, muži zase tetováním rádi upozorňuji na své svaly a jiné znaky mužství. Zjednodušeně lze říct, že hlavním motivem mladých lidí nechat se tetovat, je chuť provokovat, chuť odlišit se a zaujmout tak druhé (někdy totéž) pohlaví. 1.2.3.Funkce rituální U původních domorodých kmenů je tetování spojeno s různými rituály. Přechod z dětství mezi dospělé, přechod z kmene do kmene, u žen nabytá plodnost. Tyto rozhodující momenty byly často doprovázeny speciálním tetováním, které člověka zařadilo do jiné skupiny. Tento obřad si vyžadoval oběť vlastní krve a podstoupením mnohdy velmi bolestivých rituálů. Daný jedinec tímto dokázal, že je hoden povýšit do nové skupiny, společnosti.
S tetováním byly často spojeny obřízky jak mužských penisů, tak ženských klitorisů. Opět je zde překonání bolesti vnímáno jako hrdinství. 1.2.4.Funkce komunikační Svým tetováním v dnešní době vyjadřuje člověk své názory, postoje, pocity, příslušnost k jisté skupině. Tetování je bezpochybně komunikačním nástrojem a nonverbálním prostředkem vyjadřování. Tuto funkci však není vhodné spojovat vždy pouze s negativním účinkem. U domorodých kmenů mohlo například tetování vyjadřovat pohlavní zdatnost muže, jeho válečnické či lovecké schopnosti, kořisti. Speciální ornamenty a symboly vyjadřovaly mnohdy osobní charakterové vlastnosti nebo památku na výjimečný čin. (Např. mezi eskymáckými kmeny speciální tetování vyjadřovalo ulovení velryby či ledního medvěda, u indiánských kmenů v Jižní Americe si ženy jizvami na nohou dávaly na vědomí, kolik dětí mužského pohlaví za svůj život porodily. Tetovaný spodní ret v Polynésii pak značil podobně jako odseknutý prst u žen na Nové Guinei velký zármutek, zvláště při úmrtí někoho blízkého v rodině. Na Havaji sloužilo bohatě zdobené tělo jako doklad váženého, respektovaného rodokmenu.) 1.2.5.Funkce léčebná Magická tetování, lékařství a kouzla se u primitivních kmenů často prolínaly a je velmi obtížné je od sebe rozeznat. Tito lidé našli vlastní způsob léčby nemocí a tetování bylo pro tyto účely velmi používané. Léčebné tetování mělo v mnoha kulturách většinou podobu amuletů vyřezaných do kůže. Lidé věřili, že se tak budou zlí duchové držet stranou. Jejich účinnost byla spíše následkem síly sugesce. Kromě amuletů zde byly i jiné typy léčebných tetování, které byly také považovány za dílo magie, a jejichž účinnost byla nyní experty vědecky dokázána. Je zde mnoho příkladů, kupříkladu již zmiňovaný Ötzi. Tělo Ötziho pochází ze 4.tisíciletí př.n.l. a je tak neuvěřitelně dobře uchováno, že jsou na jeho kůži vidět namodralé skvrny. Experti se domnívají, že se jedná o tetování prováděné uhelným pigmentem. Ötziho tetování se skládá z různých rovnoběžných pruhů a křížků. Má čtyři skupiny pruhů na levé lopatce
a další na pravé. Tři skupiny jsou vytetované na levém lýtku, na pravém nártu a na obou čéškách. Na zadní straně kolena a u Achilovy šlachy levé nohy má vytetované dva malé kříže. Skutečnost, že je tetování viditelné v takovýchto přesných bodech, přesvědčila odborníky o tom, že byla vytvořena pro léčebné účely. Tato tetování jsou ve skutečnosti soustředěna podél páteře, kolen a kotníků. A ve všech těchto oblastech je důkaz účinků na lidský organismus (akupunkturní body). Rentgenování potvrdilo, že tetování se vyskytují v oblastech, kde se jednotlivé kosti spojují. Předpokládá se tedy, že Ötzi byl tetován proto, aby se zmírnila jeho bolest ze zánětu kloubů. Ženy kmene Ainu v Japonsku si tetovaly záda proti revmatismu a věřily, že tetování pomůže zajizvit a vyléčit kůži z nemocí. Tetování kolem jejich úst bylo považováno za prevenci před vnikem zlých duchů do jejich těl skrz ústa, díky magické síle bohů ohně. Tato síla byla předána za pomoci sazí, na jejichž bázi byly pigmenty vytvořeny. Obyvatelé Sudánu okouzlili svět krásou svých žen a pečlivou skarifikací prováděnou také malým dětem, aby jim tak poskytli tetování očkování. Dětem ve věku 6 až 7 let byly provedeny do kůže malé zářezy, do kterých se dala směs bylin a půdy, aby vyvolala infekci a dala organismu podnět vytváření imunity. Takto se stal v budoucnosti odolnějším vůči zárodkům a bakteriím. V jižní Africe můžete stále běžně vidět, jak se provádí tetování z důvodu prevence nebo jako léčba jistých nemocí nebo k odstranění zhoubných duchů, kteří byli považováni za původce těchto nemocí. Berberské ženy si tetovaly kříž na paty, aby se ochránily před vlivem duchů. Mimořádně citlivé části těla (oči, nos a genitálie) byly ochraňovány malými, tenkými linkami, tečkami a křížky. V Egyptě zaručovalo plodnost tetování znázorňující ryby nebo palmy (symboly života). Kdežto vytetovaný had poskytoval ochranu před hněvem boha slunce. Hena byla považována za kouzelnou a také za nositele míru, a umírající ženy si tetovaly henou ruce. Používala se též k označení nemocných lidí. Mezi Berbery je tetování používané jako terapie před všemi typy otoků na kůži. Bolesti hlavy jsou ošetřeny tetováním křížků na spáncích a čele. Tato léčebná tetování jsou obvykle jednoduchá kruh, obdélník nebo kříž. Kruhem nebo obdélníkem se
načrtne nemocná oblast, takže se nemoc nemůže rozšířit dál. Zatímco kříž má zajistit přerušení nemoci. Eskymáci věřili, že je to duše, co umožňuje tělu vykonávat životní funkce dýchání, udržování teploty, cítění, myšlení a řeč. Nemoci jsou, podle nich, způsobené ztrátou duše. Věřili, že každá část těla má svou malou duši. Takže když člověk onemocní, je to proto, že ho opustila nějaká z duší. Tyto duše se nacházely v různých kloubech (na krku, ramenech, loktech, zápěstí, kolenech a kotnících), které byly zároveň nejzranitelnějšími body, a kudy vstupovali do těla zlí duchové. Proto byla na tyto body umísťována ochranná tetování. Síla těchto tetování není ani tak v používaných symbolech jako v substancích, ze kterých jsou vyrobené tetovací barvy. Dokonce i moč, používaná během tetování k čištění kůže, byla považována za účinnou zbraň proti démonům (čpavek v ní obsažený pomáhal pravděpodobně vyčistit ránu a omezit krvácení). Muži a ženy na Ostrově sv. Vavřince si nechávaly na čela a paže tetovat také stylizované lidské postavy ve víře, že to může působit jako magnet na laskavé duchy. Lidské figury nazývané ochránci nebo pomocníci chránily nositele před démony, cizinci, nebezpečím na moři a ženy před nebezpečím ztráty dítěte během porodu. Muži a ženy si tetovali kroužky do koutků úst a na paže pro ochranu před duchy způsobujícími infekční nemoci. 1.2.6.Funkce magická, náboženská U všech domorodých kmenů, které tetování provádí, je magie jeho nedílnou součástí. Nadpřirozený prvek je zastoupen zejména v preventivních a ochranných ornamentech, které napodobují ochranná božstva a mohou také samotnému člověku dodávat nadpřirozené schopnosti. Indiáni z Peru věřili, že pokud se muž podobá jaguárovi, získá sílu a dovednosti tohoto zvířete. Proto se dospělí příslušníci mužského pohlaví nechali po obličeji tetovat ornamenty napodobujícími tlamu jaguára. Tetování v náboženství, v bohoslužbách i v magii existovalo a současně se do značné míry prolínalo. Naši předkové nepovažovali nemoci, fyzickou bolest nebo nešťastné náhody jako následek přírodních vlivů. Jediné vysvětlení nacházeli v tom, že
se jedná o dílo nepřítele, mstivého ducha či rozhněvaných bohů. Hlavním problémem, se kterým se čarodějové a kouzelníci potýkali, bylo vymítání démonů použitím černé magie, pomocí rituálního obětování bohům a věšteckých lstí. Pokoušeli se spojit duši s tělem. Rituální tetování bylo často prováděno během obřadů, které čarodějové a kouzelníci zasvětili kultu bohů. Proud krve z ranek během tetování měl velmi důležitý, symbolický význam krev vyplavovala zlého ducha pryč z těla. Tetovací barva, získaná smícháním sazí a oleje z posvátných rostlin, měla prospěšnou sílu od bohů ohně a tato síla byla skrz pokožku předávána tetovanému člověku. Cílem tetovaných symbolů bylo udobřit si bohy, kterým byly zasvěceny, získat jejich shovívavost a předcházet jejich hněv a jeho následky. Historie tetování je plná příkladů magických tetováží, některé z nich mohou být k vidění dodnes. V Barmě, kde je tradice magického tetování velmi stará, mnoho lidí stále věří, že je tetování mocný amulet. Pro předcházení každému nebezpečí (hadí kousnutí, poranění střelnou zbraní nebo nožem, nemoci, zlí duchové) a získání magické síly je charakteristické tetování pro každou část těla. Na konci násady používané k tetování dávají malou sošku boha, který je schopný zažehnat dané nebezpečí. Obyvatelé Barmy přisuzovali jistým vytetovaným symbolům schopnost přičarovat lásku. Patří sem například ptáci, mystická slova, čtverce, kruhy, symboly Buddhy nebo jednoduché tečky tetované mezi oči, uši nebo bradu. Na tato tetování byly používány speciální barvy. Byly získány mícháním nachového pigmentu s magickým výtažkem z kůže pstruha, ještěrky a různých bylin. Věřilo se, že kouzlo tetování prováděného těmito pigmenty je tak účinné, že stačí vytetovat jen malý trojúhelník s několika tečkami. Mnoho kmenů v Japonsku, Indii, Řecku či Egyptě tetovalo právě narozené děti okolo očí, aby tak zabránili démonům, kteří se snažili proniknout do dítěte jeho očima. Původní obyvatelé amerického kontinentu věřili, že mezi člověkem a zvířaty existuje úzká vazba a že se člověk musí s duchem zvířat usmířit, jinak že zvířata ukážou člověku svou sílu. Lidé uctívali mnoho zvířat-kupříkladu orla (vtělení ducha Manitů), kondora (považovaného za posla Slunce, prostředníka mezi bohy a lidmi), medvěda, havrana, žraloka, delfína či velrybu. Každý rod uctíval určité zvíře, které považoval za svého ochránce. Stylizovaná představa zvířete se mohla objevit na
totemech, tee-pee, oblečení, nástrojích, vázách, zbraních a konečně i v tetování. Indiánské tetování vypovídalo o příslušnosti k rodu. Válečníci si zvíře tetovali na svou hruď a uctívali ho jako ochránce jejich kmene. Kmeny žijící na severní Aljašce si nechávaly vytetovat postavy, které znázorňovaly historii jejich rodin a kmenů. Tetování různých symbolů mělo umožnit svým nositelům po smrti opustit tuto zem a vstoupit do světa duchů. Po smrti válečníka dbali Siuxové na to, aby měl jeho duch bezpečnou a pohodlnou cestu na onen svět. Tetování válečníka v průběhu různých stádií jeho života hrálo při této cestě důležitou roli. Válečníkův duch se mohl vydat na tuto cestu a být si jistý, že dojde bezpečně, pokud byl během života tetován na čelo, zápěstí a nakonec také na špičku brady jakýmikoliv symboly, které považoval za vhodné. Ženy kmenů na Borneu začaly své dcery tetovat při jejich první menstruaci. Tetovány jim byly kruhy na prsty a posléze i na dlaně, zápěstí a paty. Mezi 18 a 20 rokem získaly tetování i na přední stranu stehen. Věřily, že po smrti žena s tímto tradičním tetováním bude moci přeplavat posvátnou řeku a posbírat perly, které leží na jejím dně. 1.2.7.Funkce sociálně skupinová Všichni z nás jsme ať už vědomě či podvědomě členem různých sociálních skupin. Tetování je jedním z těch viditelných znaků příslušnosti k některé konkrétní skupině. Tetováním se člověk chce často zařadit například do společenských, profesních, náboženských či kmenových komunit. Tetování člověka viditelně odliší od zbytku světa a vyjadřuje tak shodu s názorem, životní filosofií, postojem k životu příslušné skupiny. Svá originální tetování mají příslušníci mafií, motorkářských, pouličních či fotbalových gangů. Vstup do takových komunit je mnohdy závazný, často je spojován s násilným činem vyjadřujícím oddanost jedince a členství je doživotní. Zrovna tak jako tetování na jeho těle. 1.2.8.Funkce hierarchická U mnohých domorodých kmenů mělo tetování důležitou rozlišovací funkci. Jeho druh, propracovanost a umístění vyjadřovalo nezřídka společenské postavení člověka v jeho kmeni, stupeň jeho dospělosti, označení jeho hrdinského činu, apod.
U přírodních kmenů kupříkladu speciální tetování u mužů vyjadřovalo počet zabitých bojovníků nepřátelského kmene, u kanibalských kmenů se muži směli začít tetovat až po úspěšném lovu na lidské lebky. Bolestivý rituál doprovázející tetování byl nejen důkazem fyzické zdatnosti a pevné vůle, ale i svědectvím, že jedinec je připraven zvládnout svou sociální roli muže či ženy. 1.2.9.Funkce individualizační Hrdí a pyšní na své tetování byly jak naši předchůdci, tak i jeho současní majitelé. Tetování je způsobem sebevyjádření, dotváří osobnost, je její součástí. Například tetování příslušníků maorských kmenů v oblasti obličeje bylo pro každého jedince originální, jedinečné. Bylo výrazem jeho jedinečnosti, důstojnosti. Motivy svých tetování používali i při podpisu smluv, jednak jako výraz úcty a souhlasu, jednak pro zajištění magické ochrany smlouvy. obr.2.maorská tetování byla pro každého jedince jedinečná Tetování v dnešní době je symbolem revolty, odmítání společenských norem, prosazování vlastní individuality, snaha zapadnout do sociálních skupin.
1.3.POSTUP PŘI VYTVÁŘENÍ TETOVÁNÍ obr.3.proces vytváření tetování Jak vlastně samotný proces tetování, vnášení barvy do rozrušeného povrchu pokožky, probíhá: Zvolená část těla, kam má být tetování provedeno, se pečlivě očistí, vydezinfikuje a popřípadě i oholí. Tatér (osoba, která provádí tetování),by měl pracovat v chirurgických rukavicích, nástroje by měly být sterilní, stejně tak prostředí, ve kterém se tetování provádí. Na takto připravenou část pokožky je přiložen obtisk daného motivu, který slouží jako šablona. Často jsou tedy naznačeny jen základní linie. Jako první se tetují základní obrysy, pak jemnější linky a nakonec samotné barevné plochy. obr.4.vytváření tetování
Jehly upevněné do tetovacího strojku jsou opakovaně namáčeny do barvy. Jehly kmitají ve velké rychlosti a barva je pomocí nich vnášena do dermis kůže. Přebytečná barva spolu s malým množstvím krve zůstávající na povrchu kůže se otírají dezinfekcí. Krvácení je většinou jen minimální. Větší, náročnější tetování se většinou provádí na několikrát. I malá tetování se po zahojení ještě často upravují. Po dokončení tetování tatér opět očistí zbytky barvy a krve dezinfekcí, na tetované místo nanese vazelínu a překryje jej obvazem. obr.5.mikroskopický snímek potetované kůže
1.4.ROZDĚLENÍ - STYLY TETOVÁNÍ Volně upraveno dle: Rychlík, M.:Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. Praha 2005 1. romantické 13. tetování manifestující sociální postoj, životní styl 2. námořnické 14. fašistická, militaristická 3. erotické 15. motivy brutality, násilí, moci a síly 4. znaky řemesel 16. náboženská 5. vojenské 17. psychadelické, fantastické motivy 6. zvířecí 18. hudební 7. rostlinné 19. etnografická 8. geometrické tvary, ornamenty 20. motivy smrti 9. humoristické 21. motivy typu Harley Davidson 10. nadpřirozené bytosti 22. naivní, dětská 11. symboly 23. sportovní 12. obrazce s dobrodružným obsahem Oblíbeným se stal tzv. neo-tribal styl tetování. Tyto vzory domorodých kmenů vychází většinou z tradic Maorů, Indonésanů, Markézanů a jiných etnik. Jasné černé obrysy se stylizovanými geometrickými či přírodními motivy se snaží napodobit dávná tetování, která byla dříve nositeli zcela jiných funkcí než dnes. Tzv. indiánská tetování se navrací k námětům původních obyvatel Ameriky, za motivy si volí většinou koně, bizony, totemy, hlavy náčelníků s čelenkami apod. Jiným typem jsou tzv. asijská tetování, která vychází většinou z japonských nebo čínských motivů jako jsou barevní draci, lvi, opice aj. Mnozí se rádi nechávají inspirovat starými keltskými ornamenty. Pak si pro svá tetování volí slunce, keltské kříže, uzly, bojovníky, meče, sekyry atd. Někteří vyznavači tzv. old school se vrací k původním jednoduchým motivům, jako jsou srdce, kotvy,vlajky
1.5.UMÍSTĚNÍ TETOVÁNÍ Ženy pro svá tetování volí nejčastěji lopatky, paže, kotníky, místa v tříslech či kolem bederní páteře. Muži naopak upřednostňují místa na hrudi, ramennou, předloktí či lýtku. Dalšími oblíbenými místy jsou genitálie, krk, hýždě. Mnozí tatéři odmítají tetovat oblasti obličeje a rukou, tedy místa nejvíce viditelná. Právě pro zachování jedné z vlastností tetování, která v sobě ukrývá lehce erotický podtext-své tetování mohu skrýt a ukázat ho jen tomu, komu budu chtít sám. 1.6.RIZIKA TETOVÁNÍ Každé tetování by mělo být prováděno sterilními nástroji a v hygienicky vyhovujícím prostředí. Ne vždy se tak bohužel doopravdy děje, což mívá za následek hnisající potetované oblasti kůže, které mohou na kůži zanechat jizvy. Velkým rizikem při neodborně prováděném tetování je přenos virové hepatitidy B. 1.6.1.Riziko přenosu virové hepatitidy B (Volně upraveno podle článku http://www.stripky.cz/nemoci/zdravi/hepatitida_b.html) Souhrnná čísla Světové zdravotnické organizace a domácí statistiky dokazují, že nejvíce ohroženou skupinou nákazou virovým zánětem jater typu B - hepatitidou typu B - jsou v rozvinutých zemích zejména mladí lidé mezi 15 a 24 rokem života. V rozvojových zemích onemocní nejčastěji děti, ve vyspělých zemích, mezi které patří i Česká republika, dospívající a dospělí. V České republice bylo v roce 2000 hlášeno celkem 604 nových případů tohoto závažného infekčního onemocnění. Snížila se nemocnost u nejmenších dětí a starších osob, alarmující je však skutečnost, že stále
vzrůstá počet onemocnění u osob ve věku 15-24 let. V roce 2000 bylo v této věkové kategorii registrováno celkem 252 případů. Kromě rizikového sexuálního chování se v této skupině populace uplatňují i další způsoby přenosu, zvláště intravenózní (nitrožilní) užívání drog, tetování či piercing. Právě neodborně prováděný piercing a tetování se v poslední době stávají častým zdrojem nákazy. Světová zdravotnická organizace doporučila všem zemím, aby zařadily očkování proti virové hepatitidě B do očkovacích programů dětské populace. U nás se v rámci pravidelného očkování vakcinuje proti hepatitidě B, avšak ze státních prostředků se hradí pouze kojencům a dvanáctiletým. Pro všechny ostatní je možnost nechat se očkovat dobrovolná a očkování si každý musí uhradit sám. Očkování proti hepatitidě typu B se skládá ze tří dávek. Výhodnější je však použití kombinované vakcíny proti žloutence typu A i B. Nejen z důvodu, že získáme ochranu proti oběma nemocím najednou, ale snížíme také počet injekcí, získáme vyšší hladinu protilátek a očkování je i o něco levnější. Očkování je jedinou ochranou, kterou se můžeme infekčním onemocněním bránit, a proto je částka, kterou za očkování vydáme, dobrou investicí, jež nám pomůže ochránit naše zdraví na celý život. To potvrzují i lidé, kteří hepatitidami už onemocněli a litují, že se včas očkovat nenechali. Virus hepatitidy B je stokrát nakažlivější než virus HIV. K nákaze stačí, aby se do těla dostalo 0,00004 ml infikované krve. Nakazit se lze dokonce krví několik týdnů zaschlou. Na světě dnes žije asi 400 milionů nosičů viru hepatitidy typu B a každý rok se nově nakazí 50 milionů lidí. Asi dva miliony lidí ročně zemřou v důsledku této infekce na jaterní cirhózu (každý pátý nosič viru) nebo na rakovinu jater (každý dvacátý nosič viru). Že je možné nakazit se hepatitidou B používáním společné injekční jehly mezi lidmi užívajícími drogy, je známo, ale v posledních letech epidemiologové zaznamenávají, že se zvyšuje počet malých dětí poraněných o pohozenou použitou jehlu na pískovišti. V případě poranění o odhozenou injekční jehlu musí postižený člověk ránu ihned vymýt, vydezinfikovat a vyhledat lékaře.
Existuje několik nejrizikovějších způsobů přenosu nemoci: 1. Přenos pohlavním stykem (hetero- i homosexuálním) patří dnes mezi nejčastější. Virus při něm proniká sliznicí pohlavního ústrojí. 2. Nitrožilní aplikací drog a poraněním o použité pohozené injekční jehly. K případům poranění i nejmenších dětí dochází prakticky v průběhu celého roku ve všech krajích České republiky. Osoby drogově závislé jsou v riziku hepatitidy A, B ale i C. Proti hepatitidě C očkovací látka zatím bohužel neexistuje. 3. Neodborně prováděné tetování, piercing bez použití sterilních nástrojů a v podmínkách umožňujících přenos nákazy. 4. Používáním společných hygienických potřeb: typickým příkladem přenosu infekce je, když si syn půjčuje od otce holící strojek. Nebezpečné ale může být i používání stejného zubního kartáčku mezi několika lidmi. 5. V České republice klesá počet případů, kdy k přenosu infekce došlo při krevní transfuzi a různých výkonech a operacích v nemocnicích. Pozor však na případné ošetření v zahraničí, zvláště v rozvojových zemích. 6. K přenosu může také dojít z matky na dítě při porodu. Ženy, které se nakazí v těhotenství a u nichž onemocnění probíhá bezpříznakově, mohou nakazit plod. Virus proniká do organismu novorozence nejčastěji během porodu, vzácněji před porodem.
1.7. Tetování henou Rostlina Hena je považována za zkrášlující prostředek na celém světě již od dob vlády faraonů v Egyptě zhruba před 4 tisíci léty. Červená barva se získává ze sušených listů této rostliny. Extrakty z jejích květů se používají k výrobě parfémů, z listů a mladých rostlin se vyrábí prášek právě na malování na kůži a k barvení vlasů. U arabských žen se zachoval rituál tzv. Henové noci, kdy se mladé dívky loučí se svobodou. Islám zakazuje zobrazovat člověka, proto muslimské ženy používají hodně motivů květin, listů, zvířat, hlavně ptáků. Africké ženy používají spíše tvary geometrické, indické ženy pak vzory měkčí,obloučky, krajky, lístky, květiny. V poslední době je zájem o malování /dočasné tetování Henou/ čím dál větší i u nás. Obrázek namalovaný Henou vydrží na kůži zhruba 20 dní-záleží na typu pokožky; čím je pokožka mastnější, tím obrázek vydrží méně. Obrázek se namaluje na kůži, barva se nechá zaschnout a asi po pěti hodinách se smyje.
2.PIERCING Pierce v angličtině znamená probodnout, prorazit, provrtat. Piercing je pak označení pro zdobení těla, kdy je propíchnuta okrajová část těla a následně vložen šperk z materiálu, který tělo v dobrém případě přijme a zahojí se okolo něj. K propichování se používají jednorázové infúzní kanyly, které mají okolo jehly slabou bužírku, která je vhodná pro protažení šperku ránou po jehle. S piercingem souvisí částečně i instalace šperků úplně pod kůži - tzv. implantáty.jedná se o obor, kterým se oficiálně mohou zabývat jen odborně vzdělaní lidé. 2.1.POSTUP PŘI VYTVÁŘENÍ PIERCINGU Základem by měly být klasické kovy nepodléhající korozi a kovy, které s pokožkou a lidskými tkáněmi, hlavně kůží jsou pozitivní, nepůsobí problém. Místo, kde se má předmět-šperk umístit, se očistí, vydezinfikuje a pak se jehlou propíchne. Předmět-šperk se před umístěním na lidské tělo také důkladně desinfikuje. Vlastní vpich je téměř nebolestivý, jedná se, i přesto, že jde o velkou jehlu. obr.6.průběh vytváření piercingu
2.1.1.Ošetření Po aplikaci šperku by se dotyčná osoba neměla koupat, místo vpichu dlouhodobě namáčet, koupat na plovárnách, v rybnících a jiných tocích. Tělo si musí zvyknout na aplikaci kovu. Okolo kovu je mikroskopická trhlina - místo - kudy se do rány dostává voda a nečistota, tudíž zde vzniká vysoké riziko infekce a souvisejících problémů. Místo by se mělo opláchnout tekoucí vodou a to jen velice krátce a případně použít dezinfekční mýdlo. Pak použít mast, nejlépe Framykoin, antiseptika a dále bílou lékařskou vazelínu a to i několikrát denně. Pokud to jde, doporučuje se nedotýkat se předmětu a pokud ano, tak jen čistými prsty, nejlépe dezinfikovanými nebo čerstvě umytými. Asi po týdnu - dvou je možné používat už klasické mýdlo a koupat se v tekoucí vodě bez velké příměsi chlóru nebo jiných chemikálií - týká se to bazénů jak veřejných tak vlastních. Asi po 4-6 týdnech je možné se už plně věnovat svým zálibám. Některé doby hojení Oční víčka (prostor nad apod. víčkem): od 4 týdnů po 2 měsíce Rty: 2-4 měsíce Bradavky mužské: 2-5 měsíců Bradavky ženské: 3-6 měsíců Velké stydké pysky: 2-3 měsíce Malé stydké pysky: 2-3 měsíce Klitoris: 2-3 měsíce Penis: od 2 týdnů. Po zahojení je třeba věnovat piercingu také pozornost, občas jej sundat a vyčistit, zejména místa, kde se usazuje kožní maz a s ním i špína. Čistění se provádí prostřednictvím horké vody a dezinfekce. Nedoporučuji používat čistící prostředky založené na chemické bázi. Asi tak po třech letech by se kroužek měl na pár dní sundat a nechat místo odpočinout. Místo nezaroste, předmět se dá opět vložit zpět.
2.2.MATERIÁL TITAN - Šperky z tohoto materiálu jsou vyrobeny z 23 stup. titanu, testovaného pro stálou implantaci v lidském těle a uznávaného mezinárodními lékařskými kapacitami. Jedná se o nejvyšší stupeň titanu dosažitelný pro použití ve šperkařství. IMPLANTANIUM - Tento materiál byl vyvinut jako alternativa k titanu. Pro svůj nízký obsah niklu (0,05%) je doporučován EU, spolu s titanem, pro výrobu a aplikaci piercingových šperků. CHIRURGICKÁ OCEL - Pro výrobu šperků z chirurgické oceli se používá ocel třídy 316L nebo 16LVM. Ačkoli je tento materiál prvotřídní kvality, obsahuje min. procento niklu a tudíž může mít negativní vliv na hojení vpichu u lidí s alergií na kovy. BLACKLINE - Tyto šperky jsou vyrobeny z 23 stup. titanu a pokovovány za použití PVD technologie. Jsou vysoce bio-kompatibilní a odolné proti oděru. ZIRKON GOLD - K výrobě těchto šperků je použito stejné technologie jako u výroby BLACKLINE. Pokovování je provedeno žlutým kovem. ZLATO - Ke zhotovování zlatých piercingových šperků se používá výhradně čtrnácti a osmnácti karátového zlata. Devíti karátové zlato je pro piercing nevhodné a může mít za následek alergickou reakci pro svůj, pouze 37,5 procentní obsah zlata a 62,5 procentní obsah jiných kovů. STŘÍBRO - Tyto šperky a doplňky jsou vyrobeny z kvalitního stříbra třídy 925. SKLO - Skleněné šperky a doplňky se vyrábí z kvalitního, tepelně zpracovaného a tvrzeného skla a je u nich minimalizováno štěpení a praskání, které by mohlo mít za následek případné poranění.
2.3.UMÍSTĚNÍ PIERCINGU NA LIDSKÉM TĚLE Slangové výrazy používané pro názvy konkrétního umístění piercingu: Ampallang -horizontální piercing žaludu penisu obr.8.apadravya Apadravya -vertikální piercing žaludu penisu Bradavka -vertikální, horizontální, diagonální piercing bradavky nebo místa za ní obr.9.piercing bradavek obr.10.piercing bradavky
Clitoris hood -horizontální nebo vertikální piercing pahorku nad klitorisem Conch -piercing ušní chrupavky obr.11.clitoris hood obr.12.conch Dyode -piercing okraje žaludu obr.13.dyode
Erl -podkožní piercing nosu obr.14.erl Fourchette -vertikální piercing vnitřního okraje stydkých pysků v oblasti nad poševním vchodem Frenulum -horizontální piercing uzdičky pod horním rtem obr.15.frenulum Frenum -horizontální piercing uzdičky pod žaludem penisu obr.16.frenum
Guiche -horizontální piercing kůže perinea (oblast mezi řitním otvorem a varlaty nebo pochvou) Hafada -piercing kůže šourku Christina -vertikální piercing, který začíná nad stydkou kostí a končí v klitorisu obr.18.hafada obr.19.christina
obr.20.implantáty v oblasti paže Implantáty -různé objekty (kamínky, kuličky z oceli) umístěné pod kůží Isabella -vertikální piercing klitorisu obr.21.implantáty pod kůží kosti čelní
Jazyky - vertikální piercing jazyku obr.22.isabella obr.23.piercing jazyka Klitoris -piercing klitorisu Labia -piercingy, které mohou vést vnější nebo vnitřní stranou stydkých pysků obr.24.horizontální piercing klitorisu
obr.25.piercing malých stydkých pysků obr.26.piercing velkých stydkých pysků Labret -piercing ve střední části horního nebo spodního rtu obr.27.labret Madonna --piercing na straně v horní části horního rtu obr.28.madonna Nostril -piercing jedné strany nosu
obr.29.nostril Obočí -piercingy obočí obr.30.piercing obočí Penile skin -jakýkoliv piercing vedený pod kůží v oblasti penisu obr.31.penile skin Povrchové piercingy -dočasné piercingy tkání (krk, ruce atd.) Prince Albert -piercing žaludu nebo pod ním vycházející ven močovou trubicí
obr.32.prince Albert Princess Albertina -piercing, který dovnitř vniká močovou trubicí a vychází ven mezi poševním vchodem a močovou trubicí Předkožka -piercing předkožky penisu obr.33.piercing předkožky penisu Pupík -piercing obvykle vedený kožní řasou nad pupkem
Reverse Prince Albert -piercing vcházející dovnitř vrchní částí žaludu a vycházející močovou trubicí obr.34.piercing kožní řasy nad pupíkem obr.35.reverse Rty -piercingy mohou být provedeny skrz rty nebo kolem nich obr.36.vertikální piercing spodního rtu Septum -piercing chrupavky nosní přepážky
obr.37.septum Tragus -piercing chrupavky u vchodu do ušního kanálu obr.38.tragus Triangle -horizontální piercing vrcholku nad klitorisem obr.39.triangle
Tváře -piercing může být proveden téměř v jakékoliv části tváře obr.40.piercing v oblasti tváří Ušní boltec - v naší kultuře nejpřijatelnější a nejčastější zvolené místo pro piercing
2.4.UNLIMITED BODY PIERCING Na rozdíl od mnohem známějšího a vyhledávanějšího piercingu, kdy se do různých částí těla aplikuje šperk, se v tomto případě jedná o krátkodobou show. Buď se předvádí krátkodobé zdobení těla s dočasným umístěním jehel na různých částech těla, nebo ještě drastičtější forma propichování lidské kůže. Osoba se zachytne- napíchne za kůži na stehnech, zadku, rukou, břiše, ramenou, tvářích či prsou na háky o průměru cca 5-7 mm a pak se na tyto háky věší těžké předměty nebo se dokonce celá postava pověsí do vzduchu, takže váha člověka spočívá pouze na oněch hácích. U krátkodobého zdobení těla se většinou používají tenké jehly, které se ponechají v těle po dobu scénky a poté se vytáhnou. Do takto vzniklého otvoru se nevkládají žádné další předměty-šperky. Většině z těchto lidí pomáhá silná psychická koncentrace, kdy je možné bolest omezit na minimum, nebo dokonce necítit vůbec. obr.41.jehly dočasně umístěné pod povrchem kůže
Zapíchnutí tenké jehly do těla nebolí víc než injekce u lékaře, tvrdí aktéři této show. Když už je jednou jehla pod kůží, dá se s ní pohybovat a kůži dokonce různě roztahovat. Při provádění show se používají jehly, které se na rozdíl od jehel k šití nezužují. Tyto jehly mají válcovitý tvar, špička jehly je šikmo odříznutá. Nejčastěji se používají tradiční jehly pro piercing, lékařské kanyly a injekční stříkačky. Pro dočasný piercing jsou nejvhodnější injekční stříkačky, protože mají na konci násadku pro stříkačku, za kterou je jí možno uchopit a která zajistí, aby celá jehla neprošla vpichem na druhou stranu. obr.42.jehly umístěné pod kůží v rámci "Unlimited body piercingu"
2.5.RIZIKA PIERCINGU Obzvláště piercing v oblasti dutiny ústní způsobuje často zdravotní problémy;hnisající rány v propíchnutých tkáních, porušení zubní skloviny kovovými předměty v dutině ústní, permanentním tlakem obnažení krčků řezáků, atd. Ukázky ireversibilní vestibulární tlakové resorbce parodontu a vestibulární atrofie kosti: obr.44.ukázka č.1
obr.45.ukázka č.2
3.JINÁ ZDOBENÍ TĚLA 3.1.SKARIFIKACE Mezi další techniky zdobení těla patří tzv. scarification skarifikace (z anglického scare - jizva), což je záměrné vytváření plastických jizev v požadovaných tvarech. Toto je možné provést jednak žhavým kovem přiloženým na kůži (tzv. branding - z anglického brand - označit, ocejchovat), či vyřezáním a následným udržováním rány tak, aby vytvořila jizvu- tzv. cutting (z anglického cut-řezat, krájet), jiný název je rubbing (z anglického rub-brousit, potřít). Skarifíkace je obor, v němž jde o záměrné způsobování jizev, a to pomocí technik jako vypalování nebo vyřezávání. K tomuto zdobení lidského těla se používá chirurgického skalpele. Taková jizvová kresba je skutečně hluboko sahající úpravou těla. Někteří ze zákazníků si po skarifikaci údajně dokonce nechají změnit jméno. 3.1.1.Historie Tradičně snad nejznámější formu skarifikace najdeme v Africe. Do kůže se provedou malé řezy a do nich se pak vetře popel, což má za následek vypouklou jizvu. Pravděpodobně víc než každá jiná forma manipulace s tělem označuje SKARIFIKACE ve své původní formě sociální postavení a zařazení.dívky v jižním Sudánu se podrobují řadě skarifikačních obřadů, které se vztahují k jejich duševnímu i fyzickému vývoji. Když se jim v pubertě začnou vytvářet sekundární pohlavní znaky, obdrží svůj první jizvový motiv na obě strany břicha, spojuje se u pupku a probíhá dále až k bodu mezi prsy. Po první menstruaci je doplněn další vyřezávaný vzor, který v souběžných liniích probíhá pod prsy okolo zad a celého těla. Po prvním dítěti proběhne závěrečná skarifikace, žena má vzory všude na zádech, na šíji, na zadní straně paží, na hýždích a na zadní straně nohou až ke kolenům. U mnoha afrických národů jsou jak chlapci, tak dívky při vstupu do puberty skarifíkováni v obličeji. Je to událost, která se o pár let později opakuje. Hlavní funkcí skarifikace u afrických kmenů je zvýraznění individuální krásy, ačkoliv někteří jejich příslušníci tvrdí, že řezy přes oči rozšiřují pohled a řezy na spáncích zmírňují bolesti hlavy.
3.1.2.Rubbing Jinou technikou skarifikace je otisk. Do vzoru vyrytého ostrou čepelí do kůže se ihned nanese inkoust a ten zanechá barevnou jizvu. I když všeobecně se mluví o vyřezávání ( CUTTING ), je často míněn tento otisk ( RUBBING ). Většinou se používá černý tetovací inkoust. Mohou to ale být i jiné odstíny, nebo více barev najednou. Další variantou pro barvení jizev je ocet z červeného vína ve směsi s různými popeli. Používá se také chirurgický značkovací inkoust fialové barvy, který po zahojení řezů zanechává černou linii. Malé řezy mohou přitom vést k vyvýšeným vypouklinám, delší řezy k vyčnívajícím čarám. Rubbing se provádí velmi obtížně. Hloubka řezů musí přesně souhlasit, kromě toho je vetření inkoustu choulostivá záležitost a musí být provedeno odborně. Existuje nebezpečí, že se rána rozšíří a inkoustu zůstane v ráně víc, než je žádoucí. Po rubbingu je důležité bezpodmínečně se podrobit ošetření. obr.48. Stav pokožky po vyřezání znaku do kůže obr.49. Stav pokožky po provedení "cuttingu"
3.1.3. Burning BURNING (z anglického BRAND značkovat) je označení používané pro jizvení nahřátým kovem. Vypalováním znaků se dříve označoval dobytek nebo se také tímto způsobem na lidskou kůži vypalovala znamení hanby. U současného BURNINGU jde o vypalování různých motivů do kůže chirurgickou ocelí. Po vypálení zůstávají jizvy ve tvaru vybraných motivů. obr.50.stav pokožky vzápětí po vypálení znaku obr.51.stav pokožky několik dní po vypálení znaku
4. PIERCING, TETOVÁNÍ A RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ DĚTÍ Podle článku http://www.profam.cz/index.html?a=4&id=418 Americký časopis "Pediatrics" přinesl v letošním 109.čísle článek autorů Carrolla a spol., který konstatuje, že piercing a tetování jsou u mladých lidí indikátorem rizikového chování. Autoři článku vyšetřovali v Centru námořní medicíny v San Diegu 484 adolescentních pacientů a shledali "jasné rozdíly". Adolescenti alespoň s jedním piercingem a tetáží byli sexuálně aktivnější a rizikovější než děti bez těchto ozdob. Piercing a tetování jsou také signálem častějšího požívání startovních drog (tabák, alkohol, marihuana) a tvrdých drog, poruch přijímání potravy a sebevražedných pokusů.
III.PRAKTICKÁ ČÁST 1.Materiál a metodika vlastního výzkumu Dotazník Sběr informací a dat jsem získávala anonymním dotazníkem. Dotazník obsahoval 10 otázek a byl zaměřen na vědomosti, názor a výskyt piercingu a tetování u žáků 6.-9. tříd na dvou základních školách a to ZŠ Oskol v Kroměříži a ZŠ Arménská v Brně. Dotazník obsahoval otázky několika typů: 1. Otázky č.1, 2, 3, 5, 6, 7, 10 jsou otázky uzavřené, kdy žák vybíral jednu odpověď z několika navržených možností. 2. Otázky č. 4, 9 jsou otázky polootevřené, kdy žák vybíral jednu z navržených odpovědí a dále ji měl upřesnit vlastní vhodnou odpovědí. 3.Otázka č.8 je typem otázky, kde žák z několika navrhovaných odpovědí mohl vybrat více podle něj vhodných odpovědí. Znění dotazníku je uvedeno na následujících stranách.
DOTAZNÍK o piercingu a tetování třída: škola: Milí žáci, jistě jste se již ve svém životě setkali s osobou, která měla na svém těle tetování nebo náušnici v obočí, jazyku, nose-jiným názvem piercing. Prosím vás o vyplnění tohoto dotazníku, neboť bych ráda znala vaše vlastní zkušenosti a názor na toto zdobení těla. ZAKROUŽKUJTE VĎZY JEN JEDNU ODPOVĚĎ, u otázky č.8.můžete zvolit více odpovědí. Dotazník je anonymní. 1) Jak moc je pro tebe důležité, být oblíbený mezi kamarády? a) velmi důležité b) docela mi na tom záleží c)je mi to jedno 2)Líbí se ti, když má někdo náušnici ( piercing )v obočí, nose, jazyku (popř. jiných neobvyklých částech těla?) ANO NE 3)Znáš někoho s piercingem? ANO NE Pokud ANO, je to někdo z: a) rodiny b) kamarádů/známých c) známé osobnosti