Popis klinického případu práce s od narození nevidomým klientem K.K. Kortokov, T.Karovina International Society of Intuitive Information Sight Studentka I., narozena 1969. Nevidí od narození. V pravém oku je několik buněk, které jsou citlivé na světlo. Díky nim studentka I. viděla, když se v místnosti zapínalo světlo. Ale pokud se světlo vypínalo, nevšimla si rozdílu. Studentka I. je velice aktivní a sebejistá žena: překladatelka, zvyšuje svoji kvalifikaci na pravidelných kurzech pro překladatele; hraje v malém divadle pro vidomé a nevidomé herce; pravidelně navštěvuje bazén; občas také lezecké centrum. Je vdaná, manžel také nevidí od narození. Mají dospělého vidomého syna. Je zcela samostatná. 17-12.10.2012 Studentka I. absolvovala kurz M. Komissarova. Ke konci výuky rozlišovala žlutou a červenou čtvrtku papíru. Jiné výsledky během 5 dnů seminářů podle autorské metody M. Komissarova nebyli zaznamenány. S cílem vylepšit svoje schopnosti vnímání okolního světa, studentka i nadále pokračovala ve výcviku v ISIIS (International Society of Intuitive Information Sight). V průběhu dvou měsíců, na začátku každé hodiny se provádělo opakování předešlé látky. Studujicí I. dostala do rukou barevnou papírovou čtvrtku ve formátu A4 a řeklo se jí, jaká je to barva. Studentka držela papír v rukou, všímala si svých pocitů, zapamatovávala si je. Potom vracela papír a dostávala další, ke kterému se také řekla barva.
Začátkem třetího měsíce výuky byla u studentky ověřená stálost ve vnímání barev. Na začátku hodiny se provedlo kontrolní cvičení, bez předchozího opakování. To ale nijak nezměnilo standardní úspěšnost v tomto cvičení. Když se studentka I. naučila barvy (zelenou, modrou, žlutou a červenou) a upevnilo se vnímání těchto barev, začalo zkoumání odstínů těchto barev. Zjistilo se, že zcitlivělé vnímání studentky I. umožnilo jí naučit se tmavou a světlou variantu barev, jež jsou zmíněny výše, pouze v průběhu jedné hodiny. Následující etapou dané série cviků bylo zmenšení povrchu papírové čtvrtky. Tento úkol byl spojen s poznáváním tvarů. Cvičení se provádělo v několika krocích. V prvním kroku byla stanovená úloha poskytnout studentce možnost zvyknout si na určitý tvar barevné papírové čtvrtky. Vždy dostala do rukou papír a určovala jenom barvu, jelikož tvar cítila pomocí rukou. Úlohou druhého korku bylo vytvoření návyku určování barvy papíru, kterou lektor držel v ruce. Před tím, než byl papír ukázán, lektor oznámil, jaký je jeho tvar. Třetí krok si dával za cíl naučit studentku vnímat barvu a tvar papíru, který držel lektor. Úspěšnost v tomto cvičení byla standardní. Prvních 5-7 opakování byli bezchybné. V následujících opakováních se vyskytovala 1 chyba ze 4 ukázek. Po 15 opakováních úspěšnost prudce klesala. Studentka říkala, že už to téměř necítí. Kvůli zachování dobrého psychického stavu se proto každé cvičení neopakovalo více, než 15 krát. Kromě výuky vnímání barev předmětů se prováděla i cvičení na vnímání předmětů samotných, pocitu jejích přítomnosti a rozpoznávání vlastností. Jedno ze cvičení této sady: sebrat plastové kelímky ze stolu. Cíl udělat co nejpřesnější pohyby a minimální množství opakování. Podle slov studentky, ona jednoduše věděla, kde se kelímek nachází. (Plastové kelímky byly vybrány jako učební materiál z důvodu široké palety barev, ve kterých se vyrábí, jejích nízké ceně a bezpečnosti). Během prvních dvou měsíců při vykonávání tohoto cvičení lektor vždy oznámil množství předmětů na stole. Začátkem třetího měsíce studentka I. nedostávala tuto informaci. Zajímavé je, že když studentka sbírala předměty, tak v určitý okamžik říkala: Teď už zbývají jenom tři. Vyslovené číslo bylo vždycky správné, ve shodě se standardní statistickou úspěšnosti studentky I. Složitější úloha popis předmětů a jejích charakteristika. Na stole se rozmístili předměty libovolného tvaru, velikosti a materiálu. Úkol pro studentku zněl popsat předměty, aniž by se jich dotkla. (Viz níže uvedeny příklad)
Některé zprávy z hodin se studentkou I. (uspořádáno chronologický) 26.10.2012 První den výuky Trvání 1 hodina. Z důvodu, že studentka I. vykonávala cvičení velice poctivě a intenzivně, po 1 hodině už se pak cítila být unavená a úspěšnost v cvičeních klesala. Rozhodli jsme se tedy neprodlužovat dobu trvání výuky, která probíhala 1 za týden. 1.11.2012. Ke cvičením u stolu bylo přidáno cvičení v prázdné části místnosti. Studentka I. se nacházela uprostřed místnosti. Okolo ní se položili předměty (kuželky, míče) v různých barvách. Základní úloha cvičení: sebrat tyto předměty. Dodatková úloha: určit jejích barvu. Kvůli tomu, že povrch předmětů různých barev byl odlišný, bylo rozhodnuto dodatkovou úlohu vynechat.
Toto cvičení se studentce obzvlášť líbilo. Cítí se volně, pocity, které prožívá při vykonávání úlohy a výsledky šokují jak samotnou studentku, tak i lektora.
23.11.2012. Cvičení na určování místa, ve kterém se předmět nachází, se příliš nedařilo. Studentka I. řekla, že se cítí unavená, a možná je nachlazená. Vrátili jsme se ke cvičení u stolu: vnímání barvy a tvaru předmětů. Poznávání barev probíhá za pomocí barevných papírů a látek. 1.2.2013 Paleta barev, kterou studentka I. vnímá se rozšířila: růžová, červená, oranžová, žlutá, světle zelená, tmavě zelená, světle modrá, tmavě modrá, modrá, fialová. Jedno z oblíbených cvičení studentky I. pod kterým kelímkem je bonbon. Některou roli v psychickém naladění studentky hraje taky to, že vidomé lidé mají při tomto cvičení stejnou šanci na úspěch, jako ona.
15.2.2013. Hra dětský bowling. Studentka I. opět vyprávěla o zcela nových a pestrých zážitcích spojených s vnímáním toho, co se děje. Cítím se být nástrojem, kterému dávají pokyny k činnosti. Neuráží Vás to? Samozřejmě, že ne, je to přeci v mém zájmu. Já určuji cíl. Cvičení sebrat kelímky ze stolu. Nevidomé, když sbírají předměty, opatrně je sklízí. Proto studentka I. nacvičuje novou techniku pohybu, jakou lze sbírat předměty. 1.3.2013 Poprvé se vykonává cvičení sebrat kamínky ze stolu. Kamínky jsou světlé korálky. Studentka I. se má ke všem úlohám jednoduchý postoj vykonává je bez zbytečných řečí. Neříká, že to je, nebo není nemožné. A toto cvičení se stalo jejím oblíbeným. Řekla: Běhá mi mráz po zádech, když se mi to povede!
11.4.2013. Popis předmětu na stole. Dětská kniha. Popis: Něco čtvercového tvaru, tlusté, dřevěné Ne, pevné. Hračka Had Popis: Šroub. Nebo šroubovák. Divný tvar. Z metalu. Houba na mytí nádobí. Popis: mobilní telefon, takhle veliký. Vejde se do dlaní. Světly, leskne se.
Papírový kapesník. Popis: papírový kapesník. Žárovka. Popis: něco hladkého, skleněného. Hrneček nebo sklenice. 2.5.2013. Překážky. Cílem studentky I. je projít od jedné zdi třídy ke dveřím na protější straně, a vyhnout se při tom překážkám z nábytku: překážky představuji dva stoly a pět židli. Nejdřív bylo toto cviční pro studentku složité. Postupně studentka I. snadno nacházela optimální cestu ke dveřím a ladně obcházela všechny překážky. Postupně se toto cvičení stalo pro ni nudným, příliš jednoduchým. 26.6.2013 Výuka poprvé probíhá v Biointernet masce. Několik minut poté, co byla maska nasazena, studentka I. řekla, že vidí před sebou dvě světlejší oblastí. Bylo jí nabídnuto několik papírů s vodorovnými nebo svislými čáry. Studentka určovala polohu čáry a přejížděla podél ní ukazovákem. Vodorovné a svislé čary byly vždy posunuty vůči středu a pokaždé měli jinou polohu. Studentka I. posoudila svoje výsledky s dávkou opatrnosti a skepticismu. Radost a nadšení, které jsme u ní často zaznamenávali, pokud zažívala úspěch, tady chyběli. Ale snaha a odpovědný přístup zůstaly.
3.7.2013. Výuka probíhá v Biointernet masce. Studentce I. byli nabídnutý schematické obrázky, které již byly použity v předchozích hodinách, jen s tím rozdílem, že teď se několik z obrázků otočilo vzhůru nohami. Nevyvolalo to ale žádné potíže a obrázky byly rozpoznaný správně. Pozoruhodné je, že u studentky I. nevznikla pohnutka správně přetočit obrázky. Narazili jsme také na problematický bod. Studentka I. nechtěla zkoušet kreslení. Kreslení se často používá při práci s lidmi se špatným zrakem, ale studentka I. jej odmítala. Díky její snaze jít dopředu ve svém pokroku, souhlasila nakreslit cestu od svého domu k výukovému centru. Bylo to konkrétní zadání, ne abstraktní úloha nakresli něco.