Ústav jazykovědy a baltistiky. Magisterská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Magisterská diplomová práce 2015 Bc. Marie Vajshajtlová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Obecná jazykověda Bc. Marie Vajshajtlová Jazyk a styl vybraných smluv z oblasti energetiky Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc. 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Bc. Marie Vajshajtlová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé magisterské diplomové práce prof. PhDr. Marii Krčmové, CSc. za odborné vedení, její trpělivost, vstřícný přístup a cenné připomínky a rady, které mi poskytla během psaní této práce.

Obsah 1 Úvod... 7 2 Teoretická část... 9 2.1 Zařazení právního stylu mezi funkční styly... 9 2.2 Právní jazyk jeho vymezení a funkce... 13 2.2.1 Slovní zásoba právního jazyka... 15 2.2.2 Poznámky k syntaktické stránce právních textů... 21 2.2.3 Kompozice právního textu... 24 2.2.4 Shrnutí... 25 2.3 Typy právních textů... 25 3 Analytická část... 28 3.1 Přehled nejfrekventovanějších slov u vybraných Smluv... 29 3.2 Skupina nominální... 31 3.2.1 Přehled substantiv a jmenných spojení z oblasti právní... 31 3.2.2 Přehled substantiv a jmenných spojení z oblasti energetiky... 37 3.2.3 Ostatní substantiva a jmenná spojení s odborným významem... 41 3.2.4 Využití slov přejatých... 46 3.2.5 Přehled adjektiv s odborným významem... 49 3.2.6 Další specifické lexikální prostředky... 53 3.2.6.1 Poznámka k názvům institucí... 54 3.2.6.2 Zkratky a zkrácená pojmenování... 54 3.2.6.3 Poznámka k číslovkám... 56 3.2.7 Shrnutí poznatků ze skupiny nominální... 56 3.3 Skupina verbální... 58 3.3.1 Tvary určité... 58

3.3.2 Tvary neurčité... 63 3.3.3 Poznámka k zájmenům... 66 3.3.4 Shrnutí poznatků ze skupiny verbální... 67 3.4 Poznámky k syntaxi a textové stavbě textu... 67 3.4.1 Shrnutí... 74 4 Závěr... 76 Seznam tabulek... 77 Seznam obrázků... 77 5 Použitá literatura... 78 6 Přílohy... 81 Příloha I... 81 Příloha II... 88

1 Úvod Cílem magisterské diplomové práce Jazyk a styl vybraných smluv z oblasti energetiky je lexikální a částečně také syntaktický a stylistický rozbor vybraných textů od alternativního a dominantního dodavatele elektřiny. Výběr tohoto tématu byl ovlivněn profesní zkušeností v této sféře, která zahrnovala práci se smlouvami a všeobecnými obchodními podmínkami konkrétních dodavatelů. Předmětem zkoumání této práce budou především specifické prvky těchto komunikátů, které ztěžují recipientům pochopení daného textu. V části teoretické se snažíme především o zařazení právního stylu mezi funkční styly češtiny a vymezení pojmu právní jazyk. Pro snazší uchopení zmíněných pojmů vymezujeme na počátku této části termíny, se kterými budeme dále pracovat. Při jejich definování se opíráme zejména o publikaci Současná stylistika (od autorek Marie Čechová, Marie Krčmová a Eva Minářová). Klíčovými publikacemi pro zařazení právního stylu a vymezení právního jazyka je také titul Překlad v právní praxi (jehož autorem je Michal Tomášek), stať Styl administrativně-právní (jejíž autorem je Michal Jelínek), která se nachází ve sborníku Jazyk a jeho užívání. Podobný pohled na zařazení právní stylu a formulaci právního jazyka nabízí stať Styl administrativní (od Jiřího Krause) a stať Styl odborný (od Michala Jelínka), které nalezneme v publikaci Encyklopedický slovník češtiny. Z hlediska komunikační stránky se problematice právního jazyka věnuje také František Hladiš v článku Právní jazyk z hlediska současných diskuzí o spisovné češtině. Vedle výše zmíněných publikací se pro ilustrování charakteristických rysů právního jazyka opíráme také o publikace právních teoretiků. Konkrétně se jedná o dílo Teorie práva (od Aleše Gerlocha), knihy Teorie práva a Vědecká propedeutika pro právníky (od Viktora Knappa). V rámci syntaktického hlediska se v části teoretické opíráme také o publikaci Marie Těšitelové et al. Současná česká administrativa z hlediska kvantitativního. Právním jazykem se zabývá také Tetyana 7

Tkachuk ve své diplomové práci Jazyk a styl právní češtiny. Právněinformatický přístup k jazyku práva nabízí publikace Juristická a lingvistická analýza právních textů: (právněinformatický přístup), jejíž autoři jsou Jan Kořenský, František Cvrček a František Novák. Závěr teoretické části je věnován konkrétnímu textovému útvaru, který bude rozebírán v části analytické. Pro představení konkrétních textových útvarů využíváme kromě výše zmíněných publikací také knihu Štylistika od Jozefa Mistríka. Část analytická se věnuje rozboru konkrétních Smluv od alternativního dodavatele (Centropol Energy, a.s.) a od dominantního dodavatele (ČEZ Prodej, s.r.o). Předmětem zkoumání bude především index opakování odborných výrazů, složitost větné stavby a kompozice textů. Vyústěním tohoto rozboru je poté shrnutí analytické části, ve kterém jsou Smlouvy srovnány z hlediska percepčních nároků kladených na adresáta. V přílohové části práce jsou obsaženy obě Smlouvy, které byly rozebírány v analytické části. 8

2 Teoretická část 2.1 Zařazení právního stylu mezi funkční styly Na počátku této diplomové práce pokládáme za nutné vymezit termín styl, který může v dnešní době znamenat prakticky cokoliv. Ve všeobecném pojetí jej lze chápat jako označení rázu uměleckých děl a jiných lidských výtvorů, jako způsob určité činnosti, či přímo lidského chování (Čechová 2008: 16). V této práci je však výraz styl chápán v jeho užším významu, a to ve významu jazykový styl 1, tedy jako cílevědomý výběr jazykových prostředků, jejich využití a uspořádání ve vybraném typu textu (Čechová 2008: 17). Podle toho, jakou má text funkci, jej můžeme zařadit do konkrétního funkčního stylu. V současnosti se podle funkce textu rozlišuje v české lingvistice celkem čtyři až sedm stylů 2 (Čechová 2008: 332). Počet funkčních stylů v jazyce bude vždy přímo úměrný funkcím, které má jazyk v komunikačním procesu plnit. V závislosti na nových komunikačních podmínkách dochází ke vzniku a vývoji nových, často hybridních a variabilních komunikátů (Minářová 2008: 101). Takové smíšené komunikáty vznikají následkem překrývajících se funkcí textů a užitím dalších shodných stylotvorných faktorů, které vedou autory k využívání stejných nebo podobných slohových postupů. V důsledku toho mohou nést projevy různých funkčních oblastní stejné nebo podobné jazykové rysy. Tato fakta nás vedou k úvahám o přechodech, respektive průnikových pásmech mezi funkčními styly (Čechová 2008: 332). 1 Slovo styl vzniklo z řeckého stýlos, tzn. nástroj, kterým se ryl text do voskových destiček, tedy rydlo (Čechová 2008: 16). 2 Tyto objektivní styly se dělí na: styl prostěsdělovací (běžnědorozumívací,), odborný, administrativní publicistický (některé odborné publikace z tohoto stylu vydělují styl zpravodajský a reklamní), styl umělecký a řečnický styl (eventuelně další styly jako je například esejistický) (Čechová 2008: 332). 9

Protože je tato část věnována právnímu stylu, zajímá nás především průnikové pásmo mezi funkčním stylem administrativním a odborným. Mezi administrativní a odbornou oblastí můžeme pozorovat zřetelný průnik. Zhruba do konce 80. let byla administrativní oblast podřizována sféře odborné, eventuelně ztotožňována se sférou prakticky odborných textů. Ačkoliv se od sebe obě funkční sféry postupem času oddělily, je třeba si uvědomovat, že některé odborné texty mohou mít stejné funkce jako texty administrativní. Konkrétně se jedná o jejich funkci zpravovací, neboli informativní. Některé odborné texty mohou mít navíc s texty administrativními společnou funkci operativní, tj. funkce poskytující instrukce, jak provést určitý úkon nebo činnost (Čechová 2008: 335). Na základě toho můžeme tvrdit, že se ke stylové sféře odborné částečně přimyká styl administrativní. V rámci odborného stylu se v současnosti běžně odlišuje styl vědecký (tedy teoretický) a styl prakticky odborný, tj. takový, který je odborný v užším smyslu. Oblast prakticky odborné komunikace může dále dělit dle oborů lidské činnosti. Nacházíme tak specifika například ve stylu projevů právnických (Krčmová 2008: 210). Již jsme konstatovali, že je mezi oblastí administrativní a odbornou zřetelný průnik, a to na základě jejich společných funkcí. Z tohoto důvodu není zařazení právního stylu mezi funkční styly tak jednoznačné. Zatímco starší odborné texty řadily právní projevy do stylu odborného, v současnosti jsou právní texty zařazeny k funkčnímu stylu administrativním. Kromě společných funkcí, zde existuje také průnikové pásmo mezi administrativním stylem a odborným stylem vědeckým, a to například v právní a ekonomické sféře. Hranici stylů zde můžeme stanovit jen po zvážení převahy konkrétní funkce textu (tj. funkce odborná, teoretickozpravovací, regulativní a operativní) (Čechová 2008: 335 336). Pokud se pokusíme zařadit styl právní komunikace do konkrétního funkčního stylu, bude to styl administrativní (Minářová 2008: 101). S tímto zařazením se ztotožňuje také profesor Jiří Kraus, který administrativní styl (styl 10

administrativně-právní) definuje jako funkční styl promluv úředního, institucionálního styku mezi účastníky, jejichž individuální vlastnosti se překrývají přesně vymezenou společenskou rolí (žadatele, poplatníka, zákonodárné autority, právnické osoby, mluvčího, určitého článku organizačního schématu apod.). (Kraus 2002: 448). V současnosti tedy chápou někteří lingvisté právní styl jako jeden z poddruhů stylu administrativního. Také podle Marie Čechové se veškeré okruhy týkající se veřejné správy (např. projevy administrativně-právní) zařazují pod styl administrativní 3. Administrativní styl je stylem komplexním, který má se stylem odborným společnou funkci zpravovací, od kterého od kterého se liší navíc funkcí regulativní a operativní 4 (Čechová 2008: 232). Jiný pohled na zařazení právního stylu nabízí Milan Jelínek ve sborníku Jazyk a jeho užívání (1996). Na základě funkcí textu spojil autor právní a administrativní styl do jednoho a hovoří o stylu administrativně-právním 5. Administrativní texty totiž zpravidla plní funkci prakticko-právní, což se projevuje užíváním typických prostředků právnického vyjadřování pro dosažení komunikačních cílů (Jelínek 1996: 241). Autor dále zmiňuje, že se administrativně-právní styl pojí také se stylem prakticko-odborným, jehož cílem je sdělovat odborné informace. Oproti němu je však cílem administrativně-právního stylu regulovat chování občanů a vztahy mezi občany. Z tohoto důvodu lze podle Jelínka považovat administrativně-právní styl za samostatný funkční styl (Jelínek 1996: 241). 3 Oblast administrativní je v této části důsledně pojímána široce, neboť hranice administrativního stylu s ostatními styly věcnými (např. odborný) není zcela zřetelná (Čechová 2008: 230). Z důvodu tohoto širokého pojetí administrativního stylu se záměrně nezabýváme jeho podstyly, například stylem jednacím či úředním. 4 Výraz regulativní zde chápeme ve významu řídící, usměrňující. Výrazu operativní užíváme v této práci buď v širším významu, tzn. provádění nějakého úkonu, nebo ve významu užším, tzn. týkající se věcí veřejných. 5 Toto tvrzení potvrzuje i Jozef Mistrík ve své knize Štylistika (1985). Ve své knize vyčleňuje administrativně-právní či úřednický styl, a to na základě tvrzení, že administrativní styl byl spojen se starým právnickým stylem (Mistrík 1985: 447). 11

Zatímco styl prakticky odborných textů počítá s tím, že čtenář již zná problematiku daného oboru, což se projevuje na stylizaci textu (vyjadřování je v textu méně exaktní), administrativně-právní styl inklinuje k výraznějšímu použití výrazových formulí, což je dáno mimo jiné potřebou podávat jednotné informace, aby se v textu omezila možnost různých interpretací textu (Krčmová 2008: 223, Jelínek 1996: 242). Z funkce odborné komunikace vyplývá, že ačkoliv ustupuje autor textu do pozadí, zůstává stále jakoby přítomen, zatímco u administrativně-právního stylu je osobnost tvůrce v textu absolutně vyřazena, aby jej adresát mohl přijmout jako text instituce, nikoli jednotlivce (Jelínek 1996: 242). Ve srovnání se stylem odborným se administrativně-právní styl snaží podat nejpřesnější a nejúplnější informace. Pomocí častého užívání slovních nebo symbolických orientátorů (tj. číslice, písmenka atd.), usiluje administrativně-právní styl o tematické sepětí a přehlednost jednotlivých textových úseků (Jelínek 1996: 244-245). To, že existují značné průniky právě mezi stylem odborným a administrativním stylem dokazuje také fakt, že oba styly neužívají prostředků expresivní povahy. Pro administrativně-právní texty je charakteristické explicitní (tedy přímé, zřetelné) vyjadřování informací, které napomáhá přesnosti a jednoznačnosti textu. Využívají se termíny a výrazové formule. Text je zobecněn, dochází ke zkracování a zpřesňování textu pomocí grafických symbolů. Pro text je charakteristická syntaktická explicitnost a textová koherence, syntaktická kondenzace. V rámci obou stylů je psaný text 6 přehledný v uspořádaný pomocí propracovaného horizontálního a vertikálního členění (Jelínek 2002: 450-455). Pro úplnost výkladu zde podáváme pohled Michala Tomáška, který ve své knize Překlad v právní praxi (2003) upozorňuje na existenci právního stylu a právního subsystému. S pomocí funkčnosti právního stylu definuje Tomášek právní subsystém jako jazykový subsystém funkčně vázaný na označování právních 6 Ačkoliv mohou být komunikáty v obou oblastech také mluvené, v rámci této práce se zaměřujeme pouze na psané texty, které jsou pro administrativní oblast zvlášť příznačné (Čechová 2008: 233). 12

skutečností na základě doplňkové odborné kompetence v oblasti práva, zatímco právní styl je v jeho knize pojímán jako odborný styl národního jazyka, jenž je založen na výběru jazykových prostředků a na jejich uspořádání (Tomášek 2003: 26-27). Tomášek tedy vymezuje oblast právního jazyka jako odborný subsystém, který je na úrovni de Saussorova pojetí langue, zatímco právní styl připodobňuje k úrovni parole 7. Funkční styl právní má tak podle Tomáška dvě hlavní složky. Složku všeobecného gramatického základu, tvořenou spisovou slovní zásobou a gramatickým systémem, a složku odborného názvosloví (Tomášek 2003: 27-28). Na základě výše uvedených informací jsme si ukázali, že zařazení právního stylu mezi funkční styly není zcela jednoznačné. Právní styl bude pro účely této práce důsledně pojímán ve shodě s jeho současným zařazením, tedy jako jeden z poddruhů stylu administrativního, který však vykazuje jisté znaky stylu prakticky odborného, se kterým je také spojován. 2.2 Právní jazyk jeho vymezení a funkce Právní jazyk je součástí každého spisovného jazyka. Můžeme obecně říci, že je jazykem odborným, jímž jsou zachyceny a přenášeny právní texty (Knapp In Tomášek 2003: 25). Právní jazyk je tedy jazykem právních textů, tj. zákonů, právních předpisů a jiných psaných pramenů práva, ale také smluv a jiných právních úkonů (např. závětí) apod. (Gerloch 2009: 126). Podle Františka Hladiše termín právní jazyk jako takový neexistuje, stejně jako neexistuje například jazyk matematiky. Z hlediska pojmové přesnosti je třeba chápat označení právní jazyk jako termín, který má profesní charakter, neboť se vždy jedná o jazyk v určité funkci. O právním jazyku můžeme v tomto případě hovořit jako o jazyku zákonů a právních předpisů (Hladiš 1999: 52). Toto tvrzení podporuje 7 Toto Tomáškovo tvrzení nelze pokládat za současné, je zde pouze pro ilustraci jiného pohledu na zařazení právního stylu, neboť se opírá o teorii Bohuslava Havránka (1932), který tento pohled později opustil (Tomášek 2003: 26). 13

i Viktor Knapp, který tvrdí, že právní jazyk existuje, a to jako jeden z tzv. odborných (profesionálních) jazyků (Knapp 2003: 189). V literatuře o právním jazyku uvádějí někteří autoři dvojici pojmů právní jazyk a právnický jazyk. V návaznosti na polského právního teoretika B. Wróblewského tvrdí Michal Tomášek, že pojem právní jazyk vychází ze slova právo, zatímco termín právnický jazyk je motivován slovem právník (Tomášek 2003: 24). Právní jazyk se vztahuje k právu obecně, na které nahlíží jako na označovanou skutečnost. Jazyk právnický váže k jeho uživatelům, jimiž jsou (ale nemusí nutně být) převážně advokáti, kteří si mezi sebou vytvářejí jistou profesní mluvu, následkem toho se v rámci právnického jazyka užívají výrazy úzce odborné, které jsou pro cílovou skupinu dobře srozumitelné (Tomášek 2003: 24-25). Již jsme konstatovali, že právní jazyk rozhodně patří do spisovného jazyka. Od něj se však liší svými funkcemi, tj. předávání informací a regulace společenských vztahů (Knapp 1995: 118). Z funkce informativní a regulativní nám tedy vyplývají požadavky, které jsou na texty právního jazyka kladeny. Jsou to: jednoznačnost, významová přesnost, konstantnost pojmosloví 8, srozumitelnost 9, stručnost, ustálenost, ústrojnost, úkonnost, neexpresívnost (Gerloch 2009: 99, Tomášek 2003: 28). V jazyku práva je vyloučena jakákoli živelnost (Knapp 1995: 120). S uvedenými funkcemi souvisí také specifické nároky, které jsou kladeny na právní vyjadřování i v syntaxi. Podle Knappa jsou pro právní jazyk specifické věty preskriptivní a deskritptivní. S regulační funkcí souvisí užití preskriptivních vět, prostřednictvím nichž jsou adresáti právních norem informováni o tom, co má být ve skutečnosti (např. odpovídá se za ni podle ustanovení a odpovědnosti za škodu.. ). S funkcí informační souvisí užití vět deskritptivních, kterými právní 8 Konstantnost právní terminologie neznamená, že právní pojmosloví neprochází žádným vývojem. V průběhu společenského vývoje dochází k jeho rozšíření nebo doplnění (Knapp 1995: 120). 9 Srozumitelnost je nezbytným požadavkem právního jazyka. Ta však může činit adresátovi některé problémy (viz níže). 14

jazyk popisuje reálně to, co je (např. vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda ) (Knapp 1995: 118-122, Tomášek 2003: 36). Kromě funkce informační a regulativní se právní jazyk liší od spisovného jazyka také dalšími zvláštnosti. V následující podkapitole si ukážeme, že hlavní odlišnosti právního jazyka od toho spisovného se týkají především jeho lexika a jeho stylizace, jejichž prostřednictvím je adresátovi podávána konkrétní informace. 2.2.1 Slovní zásoba právního jazyka Odlišnosti jazyka práva od ostatních způsobů vyjadřování spočívají v jeho specifické slovní zásobě, která je nejnápadnějším rysem právního jazyka. Právní texty jsou psány v jazyce spisovném. Od samotného spisovného jazyka se však právní slovník liší v užívání jednotlivých druhů slov, neboť právní texty používají navíc výrazy, které jsou svou povahou právní. V závislosti na tom, do jaké odborné sféry je právní text zařazen, se dále užívá i vyjádření, která jsou specifická pro ostatní odborné oblasti (termíny ekonomické, technické atd.) (Tomášek 2003:47). Pomocí Eulerových kruhů znázorňuje Viktor Knapp (v publikaci Vědecká propedeutika pro právníky) vztah slovníku právního jazyka a slovníku obecného základu spisovného jazyka (2003: 191): 15

Obr. 1 Eulerovy kruhy pro rozdělení slovní zásoby právního jazyka Kruhy znázorňují dvě množiny významových slov. Pomocí množiny označené římskou jedničkou I označuje Knapp slovník obecného základu spisovného jazyka. Množina označená římskou dvojkou II označuje slovník jazyka právního. První skupinu tedy tvoří výrazy patřící do obecného základu spisovného jazyka, které mají pouze mimoprávní význam (např. zasnoubení) 10. Druhou skupiny tvoří naopak výrazy, které mají pouze a výlučně právní význam (např. hypotéka). V třetí skupině nalezneme výrazy, které jsou znázorněny průnikovou množinou s významem právním a mimoprávním. Patří sem výrazy, které jsou sice součástí obecného základu spisovné češtiny, ale zároveň jsou součástí právního jazyka (např. narovnání) (Knapp 2003: 191-192). Toto rozdělení je v souladu s tím, co Tvrdí Tomášek, podle nějž se slovní zásoba právního jazyka skládá z (Tomášek 2003: 48): výrazů, které se používají v obecném základu spisovného jazyka, avšak nepatří do jazyka právního (např. radost); výrazů, které jsou používané v právním jazyce, avšak nepoužívané v obecném základu spisovného jazyka (např. neopomenutelný dědic); 10 Do této skupiny patří výrazy, které nikdy právní význam neměly, nebo jej ztratily. Takové výrazy však mohou právní význam v budoucnu získat (Knapp 2003: 191). 16

výrazů, které jsou používány jak ve spisovném jazyku, tak i v jazyce právním. Jedná se o výrazy, které jsou společné pro spisovný jazyk a právní jazyk, a zároveň mají specifický právní význam (např. soud, smlouva); nebo výrazy, které jsou neutrální, tzn. používají se v právních textech, avšak jsou bez specifického právního významu (např. den). Z výše uvedeného rozdělení vyplývá, že specifická zásoba právního jazyka se podle Tomáška skládá z právních termínů (např. zákon, právo), slovních spojení (např. přijmout zákon) a jazykových šablon (např. zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení) (Tomášek 2003: 48). K pojmenování právní skutečnosti slouží právní termíny, které jsou základem právních textů. Protože je právo úzce spjato s každodenním životem, přejímá právní jazyk často lexémy z běžné slovní zásoby. Pokud se však taková slova dostanou mezi právní termíny, prochází specializovaným vývojem a jsou odborně zpřesněna a definována 11. V právním jazyku se používají pro pojmenování právní skutečnosti nejen termíny jednoslovné (např. zákon), ale také pojmenování víceslovná (např. ústavní zákon). Za termíny mohou být považovány také polovětné konstrukce, věty a ustálené vazby významového slovesa s určitým substantivem (např. vynést rozsudek). Požadavky kladené na právní terminologii jsou identické s požadavky kladenými na právní jazyk celkově. Patří sem významová přesnost, jednoznačnost, stručnost, srozumitelnost, ustálenost, ústrojnost, úkonnost, neexpresívnost (Tomášek 2003: 49-50). Vedle tohoto výčtu uvádí Knapp také 11 Právní terminologie je z hlediska vývoje velice rozmanitá, některé termíny zůstávají po staletí (např. žaloba), některé zanikají ihned spolu s vývojem jazyka (např. výprosa), některé termíny jsou známé i neprávnické veřejnosti (např. trest), ostatní termíny jsou izolovány v rámci právního subsystému (např. koluze) (Tomášek 2003: 49). Dále se v jazyce práva objevují také knižní a archaické výrazy (např. z titulu, posléze) (Kraus 2002: 448). 17

sémantický požadavek na ostrost právních pojmů 12 a požadavek oboustranně jednoznačného přiřazení výrazu 13 a významu (Knapp 2003: 192). Termínem se z lexikologického hlediska rozumí takové pojmenování, které je v rámci oboru jednoznačným pojmenováním konkrétního pojmu. Jedná se o pojmenování nocionální, neexpresivní, jež plní kognitivní a nominativní funkci. Termín je lexikální jednotka s častou podobou substantivního pojmenování, která je ustálená, konvenční pro konkrétní obor a bývá přesně identifikovatelná nezávisle na kontextu (Krčmová 2008: 218). Termíny jsou prostředky příznačné nejen pro oblast odbornou, ale také administrativní oblast, která má svou vlastní terminologii a zároveň pracuje s terminologií různých oborů (např. odběratel, urgence, faktura atd.) (Čechová 2008: 236). Vedle termínů se v textech objevují také výrazy slaběji terminologizované (např. odchylka, systém), jinak označovány jako termíny mezioborové, které jsou pro čtenáře srozumitelné i bez znalostí konkrétního oboru (Krčmová 2008: 221). V jazyce práva se objevuje také tendence k nominalizaci, která je specifická také pro texty administrativní a odborné. V textu tak dochází k vyšší četnosti substantiv a jmenných frází 14 (např. podstatné jméno s atributem, který je většinou vyjádřen přídavným jménem nebo jiným substantivem). V souvislosti s nominalizací se v textu objevuje multiverbizační tendence odborného vyjádření, tzn. spojení substantiva a slovesa neplnovýznamového nebo slovesa s obecnějším významem (např. změřit provést měření) (Krčmová 2008: 221). 12 Požadavkem ostrost právních pojmů je míněno používání právních výrazů, jejichž význam byl přesně definován (Knapp 2003: 192). 13 Požadavek oboustranně jednoznačného přiřazení výrazu a významu v sobě zahrnuje především požadavek konstantnosti, tedy stálosti terminologie.v právu má mít tedy každý výraz jeden význam (Knapp 2003: 193). 14 Marie Těšitelová et al.uvádí, skupina nominální je u administrativního textu zhruba o polovinu silnější, než skupina verbální (Těšitelová et al. 1985: 17). 18

Za víceslovné výrazy neterminologické povahy jsou v právním textu považována slovní spojení, kterými se právní skutečnost nepojmenovává (ta se jimi pouze popisuje). Podle Tomáška není vymezení slovních spojení tak jednoznačné, neboť jsou spřízněné jak s termíny, tak s jazykovými šablonami. Slovní spojení má ve většině případů pevnou vazbu slovesa k určitému substantivu, které nelze měnit (např. sdělit obvinění), neboť pro taková slovní spojení platí stejné požadavky, které jsou kladené na právní jazyk (Tomášek 2003: 51). K termínům se však zařazují spojení podstatných jmen s přídavnými jmény ve funkci přívlastkové, neboť adjektiva konkretizují význam substantiv. Vzniká tak víceslovné pojmenování (např. pracovní smlouva) (Tomášek 2003: 52). V právní terminologii rozhodně převažují víceslovné termíny nad jednoslovnými. V případě jednoslovných termínů se často jedná o nejstarší právní výrazy (např. právo), které jsou rozvíjeny například atributem (např. občanské právo) (Tomášek 2003: 112). Z důvodu konkretizace substantiv v právním textu, budeme pro účely této práce vždy pokládat víceslovná pojmenování za výrazy terminologické povahy. Podle Tomáška se v právním jazyku využívá také jazykových šablon. Jsou to víceslovné, často polovětné až větné konstrukce, jejichž úkolem intelektualizovat a zúspornit projev (např. tento zákon vstupuje v účinnost dnem vyhlášení). Mezi důležité znaky jazykových šablon patří srozumitelnost, ustálenost, ústrojnost, úkonnost a konvenční využití. Jazykové šablony jsou chápány jako součást právního subsystému, které vznikly kombinací složek odborné slovní zásoby, termínů a slovních spojení s jednotkami běžné slovní zásoby. Díky tomu, že se opakují v různých kontextech, stávají se konvenčními (Tomášek 2003: 52-53). Podle Tomáška se klasifikace jazykových šablon v právních textech rozlišuje ze dvou hledisek (Tomášek 2003: 54): strukturální hledisko lexikální šablony standardizovaná spojení slov, která jsou součástí věty (např. pod trestem peněžité pokuty.. ); 19

větné šablony nedokončená nebo celá věta, ve které se standardně objevuje sloveso ve tvaru pasivním (např. Odnětím svobody bude potrestán.. ), nebo aktivním (např. Ustanovení tohoto zákona platí pro.. ); konstrukční šablony větný útvar obsahující jádro šablony a ostatní prvky, které lze na základě kontextu měnit ( Podle článku zákoníku ); funkční hledisko uvozovací šablony uvádějí zpravidla nové části právních projevů (např. Parlament České republiky se usnesl na tomto zákoně ); závěrečné šablony naznačují konec určitého sdělení nebo částí právních projevů (např. čímž byla rozprava skončena ); vnitřní šablony signalizují návaznost a pokračování v předchozím projevu (např...v souladu s ustanovením ). Tomášek navrhuje definici jazykové šablony jako ustálený, standardní právní obrat (spojení slov, ale i celá věta) daný v právní oblasti konvencí, který vstupuje do právního projevu jako ústrojný a konstrukčně hotový (Tomášek 2003: 53). Pro svou funkci jsou v právních textech jazykové šablony často užívané. Použitím jazykové šablony dochází v právním textu ke stylové náležitosti, úspornosti a intelektuálnosti právních projevů (Tomášek 2003: 54). Jakými dalšími způsoby se dá dosáhnout srozumitelnosti a ekonomičnosti vyjádření v právním textu se dozvíme v další kapitole, která je věnována stylizaci a textové stavbě právního textu. 20

2.2.2 Poznámky k syntaktické stránce právních textů Kromě oblasti lexikální se právní jazyk vyznačuje zvláštnostmi v oblasti syntaktické a stylistické. Právní texty by měly být pro adresáta především srozumitelné, proto by se měly syntaktické a gramatické prostředky právního textu volit tak, aby splňovaly specifické prostředky pro účely právní komunikace. Od právních textů očekáváme, že budou přesné, věcné, jednoznačné a zároveň budou podávat zřetelné informace recipientovi. Právní texty jsou charakterizovány pro svou situační nezakotvenost a nadčasovost, tzn. že jsou formulovány tak, aby byly pro adresáta pochopitelné i po uplynutí delší doby. Texty by měly být explicitní a vyvarovat se užití redundantních prvků, což je shodné s požadavky kladenými na stylizaci odborných, ale i administrativních, textů (Krčmová 2008: 211-212, Čechová 2008: 233). Z požadavků kladených na právní text vyplývá, že se při jeho tvorbě objevuje tendence k ekonomičnosti vyjádření, tzn. zbavení textu redundantních informací. Ze syntaktického hlediska se ekonomičnosti vyjádření se dosahuje pomocí prostředků syntaktické kondenzace, které kumulují informaci do jednoduchých vět a umožňují tak v textu vyjádřit větší množství informací. Nejrozšířenějším typem kondenzace je nominální kondenzace (tj. nominalizace), která užívá substantivních a adjektivních kondenzátorů (např. aby soud rozhodl k rozhodnutí soudu). Prostředkem kondenzace je i užívání různých značek a symbolů (Krčmová 2008: 217, Jelínek 2002: 222). Snaha o ekonomičnost a zároveň rychlost vyjádření vede v rovině lexikální k častému užívání zkratkových slov (např. jipka), zkratek (např. JIP) i značek (např. typ 512). Při jejich použití je nutností, aby tyto výrazy byly autorem vysvětleny. V praxi se někdy zkratek a zkratkových slov nadužívá, což může vést k nezřetelnosti projevu (Čechová 2008: 236). 21

K charakteristickým syntaktickým prostředkům právního textu patří také užívání pasivních konstrukcí. M. Těšitelová et al. uvádí (1985: 54), že v administrativním stylu je každé čtvrté až páté sloveso je v pasivu 15 (např. smlouva byla vrácena), což je stav shodný s právním vyjadřováním. Takovým užíváním pasivních konstrukcí se však může narušit srozumitelnost právního textu. V textech administrativních se objevují tvary sloves v pasivu opisném, a to i u sloves nedokonavých (např. bude hovořeno). Doloženy jsou i příklady pasiva v reflexivní formě slovesné (např. se rozumí). Nejčastěji nedějových sloves být, mít a modálních sloves muset, moci. Ve srovnání s jinými texty se v textech administrativních častěji užívají predikativa (např. možno, lze) (Těšitelová et al. 1985: 12). Z hlediska syntaktického lze konstatovat, že se v rámci úsilí o úsporné vyjadřování v právním textu ustálily určité obraty, spojení, fráze, šablony, které se zařazují do textu celé 16. Typické je zhuštěné vyjadřování jednoduchou větou s vyšší frekvencí jmenných konstrukcí (Čechová 2008: 234). Tendence k výrazové explicitnosti se objevuje i v samotné syntaxi, a to prostřednictvím velmi krátkých až heslovitých vět. Protikladem k takovým větám jsou extrémně dlouhá souvětí, která se v právních textech typicky objevují (Jelínek 1996: 245, Kraus 2002: 448). Administrativní text je, stejně jako právní text, spjat s relativně vysokou frekvencí číslovek (oproti nižší četnosti slovesných tvarů). K úspornosti právní komunikace slouží také nadměrné užití genitivu adnominálního, jež čtenáři způsobuje velké obtíže při percepci textu (např. faktury týkající se podniku zahraniční osoby nebo organizační složky podniku zahraniční osoby ) (Čechová 2008: 235, Tkachuk 2006: 24). 16 Viz Tomáškovy šablony. 22

Pro právní a administrativní texty je také charakteristické četné užívání sekundárních předložek a spojek 17, které napomáhají k explicitnosti vyjádření (např. v souvislosti s, následkem, atd.). Kromě toho jsou v textu frekventované multiverbizované jednotky (viz kapitola 2.2.1 Slovní zásoba právního jazyka) (Čechová 2008: 234). Právní texty jsou charakteristické častým užíváním interpunkce. Ve své diplomové práci Jazyk a styl právní češtiny uvádí Tetyana Tkachuk (2006: 26), že se jako specifický členící signál uplatňuje středník, který v textech odděluje věty výrazněji než čárka, avšak méně výrazněji než tečka. I závorky mají v právních textech své specifické funkce: uvádějí synonymické výrazy předmět podnikání (činnost); upřesňují údaje firma (název) a sídlo (umístění) společníků; zavádějí termíny čistý majetkový zůstatek, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek); detailněji vysvětlují pojmy majetek (věci, pohledávky atd.) zavádějí zjednodušené termíny pro účely jednotlivých zákonů obchodní jmění (dále jen jmění ). V administrativním stylu se očekává se dodržování předepsaných vyjadřovacích norem, z čehož plyne relativně malá možnost stylové volby pro autora. Tento požadavek je shodný s nároky, jaké klademe na právní texty. Významným prvkem textů z oblasti právní komunikace je existence tzv. právnické osoby (tou je autor, adresát nebo oba), díky níž autor textu ustupuje do pozadí. Zároveň je zastřen také osobní vztah ke konkrétnímu adresátovi, následkem toho je text zbaven subjektivnosti (Čechová 2008: 233). 17 Marie Těšitelová tvrdí, že častý výskyt předložek v textech administrativních je dán vysokým počtem substantiv (Těšitelová et al. 1985: 5). 23

V rámci právních textů se tedy neprojevuje úsilí o variantnost, pestrost textu. Naopak je v textu patrná snaha po věcnosti, snadnosti, rychlosti a jednotnosti vyhotovení, ekonomičnosti a stručnosti vyjádření. 2.2.3 Kompozice právního textu Jelikož není právní text jen nepropojeným sledem jednotlivých vět, je pro adresáta důležitá soudržnost a členitost textu, která napomáhá čtenáři v lepší textové orientaci. Důležitou úlohu pro kompozici právního textu nese z obsahového hlediska především členění horizontální. Členění právního textu je v horizontální linii založené na výrazové signalizaci paragrafu, článku atd. Pomocí zřetelných tematických hranic se text vyznačuje oddělováním textových úseků na odstavce, kapitoly či oddíly. Jednotlivé části textu jsou vzájemně propojeny a označují tak začátek, střed i konec. (Kořenský 1999: 82, Čechová 2000: 372). Text je logicky uspořádaný do odstavců (které jsou zpravidla číslované arabskými číslicemi) a vět (zpravidla souvětí). V textech jsou titulky a podtitulky jednotlivých částí, jejichž grafická úprava naznačuje i vertikální členění textu (Čechová 2000: 372). Členění vertikální (neboli hloubkové) je specifické pro odborný styl 18. K vertikálnímu členění psaného právního textu slouží grafické prostředky jako je typ či velikost písma, což umožňuje příjemci snadnější orientaci v textu a odlišení podstatných informací od těch nepodstatných (Čechová 2000: 374) 18 Základní ucelený text je doprovázen textovými poznámkami zpravidla umístěnými na dolním okraji stránky (pod čarou) nebo jako odkazy k odborné literatuře či doplňující komentáře (Jelínek 2002: 455). 24

2.2.4 Shrnutí Právní styl jsme zařadili do administrativního stylu, který však nese jisté rysy odborného stylu. Právní jazyk je jazykem právních dokumentů, jenž má základní funkce, a to informační a regulační. Na základě těchto funkcí jsou na právní jazyk kladeny tyto požadavky jednoznačnost, významová přesnost, konstantnost pojmosloví, srozumitelnost, stručnost, ustálenost, ústrojnost, úkonnost, neexpresívnost. V právním jazyce se užívají ustálené obraty, charakteristickým rysem je výskyt substantiv a substantivních spojení (termíny, zkratky), a jmenných konstrukcí. 2.3 Typy právních textů Z důvodu návaznosti na analytickou část zde stručně popíšeme, jaké slohové útvary či žánrové formy se v oblasti administrativy uplatňují. Patří mezi ně například rozsudek, protokol, posudek, životopis, podnikový dopis, oběžník, objednávka, hlášení, oznámení, atd. (Čechová 2008: 238). Jelikož jsou pro tuto diplomovou práci základním materiálem smlouvy, pokusíme se je v rámci této části zařadit do náležité oblasti. Na základě obsahu a formy textu dělí Jozef Mistrík druhy žánrů v administrativním stylu na (Mistrík 1985: 452 458): oznamovací žánry, jejichž administrativně-právní styk se uskutečňuje pomocí různých hlášení, správ, úředních dopisů atd.; 19 heslovité žánry, jejichž cílem je zestručňovat texty. Jsou to šablonovité krátké texty. Patří sem například soupisy, či dotazníky; 19 Marie Čechová je v publikaci Současná stylistika nazývá jako textové útvary (Čechová 2008: 238). 25

dokumentární žánry, jejichž cílem je zachytit jisté usnesení, dohody a závazky. Patří sem například zápis, či smlouva. Smlouva je jedním za základních pilířů soukromého práva, což se odráží na specifickém vyjadřování určitých informací. Právní jazyk jako takový obsahuje speciální právní pojmy a termíny, které jsou součástí jeho specifické terminologie. V jazyku právním, a tedy i ve smlouvách obecně, je vyloučena jakákoliv subjektivnost ve vyjadřování, která se v řeči hovorové obvykle připouští (Knapp 1995: 120). Smlouva je základní právní skutečností v právu soukromém a v právu veřejném (tzv. veřejná smlouva) nebo mezinárodním. Smlouva konsens je definována jako dvoustranný či vícestranný právní úkon, jímž mezi sebou smluvní strany zakládají právní vztah a tím i vzájemná práva a povinnosti (Knapp 1995: 143). Srozumitelnost právního textu je závislá především na jeho stylizaci. Mezi požadavky na tvoření smluv patří jasnost a absence redundantních prvků v textu, absence emocionálnosti a ozdobnosti při vyjadřování, apod. Tvůrce musí dbát na jazykovou správnost a kulturu jazykového projevu a zároveň být účelový, neboť takový je právní jazyk (Knapp 1995: 126). Smlouvu tedy můžeme vymezit jako písemný záznam, který vzniká na základě vzájemné dohody mezi soukromými osobami nebo konkrétními organizacemi. Ačkoliv je smlouva díky své funkci zařazena do administrativního stylu, je také důležitým dokumentem z právního hlediska a proto má často předepsané znění - má tedy ustálenou podobu (Mistrík 1985: 454). Z tohoto vymezení vyplývá, že se i ve smlouvě bude užívat specifických výrazových prostředků z právního jazyka. Protože však administrativní oblast pracuje s terminologií několika oborů zároveň, bude využívat také odborné terminologie podle oboru, pro který bude konkrétní smlouva sestavena (např. smlouva z oblasti energetiky bude používat také odbornou technickou terminologii). Následkem toho 26

může být konkrétní text nasycen různými odbornými termíny, což může pro adresáta představovat problémy při interpretaci tohoto textového útvaru. Z výkladu této části práce vyplývá, že se při rozborech konkrétních textů potřebujeme zaměřit na jejich odbornou terminologii, syntax a kompozici. Jaké lexikální, syntaktické a textotvorné prostředky jsou užity v konkrétních textech, se dozvíme v části analytické. 27

3 Analytická část Základním materiálem pro tuto analýzu jsou dva texty z oblasti energetiky. Konkrétně se jedná o Obchodní podmínky dodávky elektřiny za sítí nízkého napětí od alternativního dodavatele Centropol Energy, a.s. a Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny od dominantního dodavatele ČEZ Prodej, s.r.o. Společný název pro obchodní podmínky je Smlouvy, jednotlivě Smlouva. Smlouva alternativního dodavatele je zveřejněna na webových stránkách http://www.centropol.cz/ a Smlouva od dominantního dodavatele je k naleznutí na webových stránkách https://www.cez.cz/. 20 Ačkoliv je zvykem, že se na první místo vždy uvádí dodavatel lukrativnější. V této práci jsou smlouvy úmyslně řazeny naopak. Smlouva alternativního dodavatele (Centropol Energy, a.s.) je v této vždy uváděna jako první. Poté následuje Smlouva od dominantního dodavatele (ČEZ Prodej, s.r.o). Takové pořadí bylo zvoleno z důvodu posouzení složitosti smluv vzhledem k adresátovi. První úsek této práce bude věnován analýze terminologie, která se ve vybraných smlouvách vyskytuje. Pro posouzení spisovnosti a terminologičnosti výrazů využíváme Slovník spisovného jazyka českého 21. Pro posouzení specifik v rámci terminologie a syntaxe se opíráme o publikaci Marie Těšitelové et al. (1985) Kvantitativní popis administrativních textů. Při vlastním rozboru se vycházíme především z četnosti slov či terminologických spojení. Další úsek této analýzy je věnován především syntaxi a celkové textové stavbě smluv. Jak níže ukážeme, v textu je patrná tendence po úsporném, přesném a odborném vyjádření. K takovému vyjádření však užívá specifických syntaktických prostředků. Vyústěním této části je poté shrnutí analytické části. 20 V sekci Ke stažení nalezneme u alternativního dodavatele Smlouvu, která je již aktualizována. Tato diplomová práce vychází ze starší verze Smlouvy, platné od 5.1.2012. U dominantního dodavatele vycházíme z verze aktuální, platné od 1.1.2014. Výběr těchto dodavatelů byl záměrný, neboť právě tito dodavatelé jsou díky téměř totožnému firemnímu logu, širokou veřejností často zaměňováni. 21 Dostupné z http://ssjc.ujc.cas.cz/. 28

3.1 Přehled nejfrekventovanějších slov u vybraných Smluv Na počátku tohoto rozboru podáváme přehled prvních patnácti nejfrekventovanějších slov ve Smlouvách od alternativního (Centropol Energy, a. s.) a dominantního dodavatele (ČEZ Prodej, s.r.o.). Mezi prvními nejčastějšími slovy nacházíme vedle slov formálních, gramatických (tj. předložky a spojky), také slova plnovýznamová, tj. substantiva a v menší míře adjektiva, neboť ta daný termín konkretizují. Skupina nominální je v obou textech vůbec nejsilnější, což dokazujeme v následujících částech této práce (viz níže). Tab.1 Přehled nejfrekventovanějších slov Centropol Energy,a.s. 1 a a 2 v/ve v/ve 3 (ne)být (ne)být 4 nebo smlouva 5 smlouva elektřina 6 elektřina nebo 7 zákazník na 8 na s/se 9 s/se zákazník 10 za za 11 dodavatel smluvní 12 smluvní o 13 od obchodník 14 o od 15 dle podle ČEZ Prodej,s.r.o. 29

Na výše uvedené tabulce vidíme, že se v případě obou Smluv dostala na první místa slova formální, gramatická (viz spojka a, předložka v/ve) a sloveso být, což je stav shodný s tím, co tvrdí M. Těšitelová et al. (1985: 4) v publikaci Současná česká administrativa z hlediska kvantitativního. Na základě zmíněné publikace lze taktéž tvrdit, že se již v prvních deseti slovech projevují i další specifické prostředky těchto textů, a to vysoká četnost gramatických slov. Jelikož se do tabulky nedostala žádná zájmena, můžeme konstatovat, že je jejich využití ve vybraných textech minimální. Podle M. Těšitelové et al. (1985: 5) souvisí v těchto textech vyšší výskyt předložek s vysokým počtem substantiv (viz níže). Na základě tabulky také vidíme, že se mezi prvních patnáct nejfrekventovanějších slov dostala substantiva a adjektiva, která lze zařadit do stejné sémantické skupiny spojené s obchodní činností (např. smlouva, zákazník, obchodník, dodavatel; adjektivum smluvní). Již jsme řekli, že jsou obě Smlouvy orientovány na oblast energetiky, o čemž vypovídá také fakt, že se mezi prvních patnáct nejfrekventovanějších slov dostalo také slovo z této sféry (viz elektřina). V této práci jde především o představení odborné terminologie, která se ve Smlouvách používá. Z tohoto důvodu se v dalších částech této práce nezabývám gramatickými slovy. Ačkoliv se obě Smlouvy liší svým rozsahem 22, můžeme konstatovat, že se v nich užívá předložek, a to i sekundárních (např. na základě, v rozporu atd.), a spojek téměř shodně, proto jim v rámci této práce nadále nevěnujeme pozornost. 22 Smlouva od Centropol Energy, a.s. čítá celkem 3930 slov, zatímco smlouva od ČEZ Prodej, s.r.o. má celkem 6968 slov. 30

3.2 Skupina nominální Jelikož se v této práci zaměřujeme především na terminologii rozebíraných textů, začínáme tuto analýzu právě skupinou nominální. V teoretické části (2.3 Typy právních textů) jsme již konstatovali, že ačkoliv je smlouva jako jazykový útvar textem administrativní povahy, je také důležitým dokumentem z právního hlediska. Protože administrativní texty pracují s terminologií několika oborů zároveň, zachycujeme níže terminologii z oblasti právní, technické (konkrétně energetické), ekonomické apod. Aby bylo důkladně demonstrováno, že ve srovnání se všemi ostatními skupinami výrazů má právě skupina jmenná v našich textech nejvyšší zastoupení, uvádíme před daným výrazem vždy číslovku v závorce, která ilustruje jeho četnost ve Smlouvě. Vzhledem k tomu, že jsou rozebírané texty krátké, upustili jsme od procentuálního vyjádření. Při hodnocení berme v úvahu, že Smlouva od dominantního dodavatele (ČEZ Prodej, s.r.o.) má skoro dvojnásobný rozsah než Smlouva od alternativního dodavatele (Centropol Energy, a.s.). 3.2.1 Přehled substantiv a jmenných spojení z oblasti právní Pro účely této analýzy jsou substantiva a substantivní spojení uváděna vždy v souladu se slovníkovým tvarem (tedy v nominativu singuláru). Jelikož lze spoustu níže uvedených jmen zařadit také do jiných sémantických kategorií, uvádíme výrazy podle potřeby s atributem, který je vyjádřen pomocí přídavného jména nebo jiného substantiva (tedy atribut neshodný), čímž dochází ke konkretizaci daného výrazu. Tento atribut je v přehledu substantiv uveden v závorce. 31

Cetropol Energy, a.s. (91) smlouva (2) vypořádání (smluvní strana) (30) strana (smluvní) (2) opatření (14) povinnost (2) výpověď (13) předpis (právní) (2) doba (výpovědní) (13) ustanovení (2) zmocnitel (13) (ne)oznámení (2) subjekt (veřejnoprávní) (12) sankce (smluvní) (2) stav (nouze) (12) podmínka (2) soud (11) právo (2) zákoník (obchodní) (9) prodlení (1) řád (soudní) (8) zákon (1) pravidlo (7) odpovědnost (1) zástupce (oprávněný) (6) skutečnost (1) úkon (právní) (6) vztah (smluvní) (1) moc (plná) (6) škoda (1) osoba (fyzická) (5) náhrada (škody) (1) řád (právní) (5) pokuta (smluvní) (1) účinek (odkladný) (5) plnění (povinnosti, závazku) (1) výkon (práv) (5) porušení (povinnosti, smlouvy) (1) poměr (právní) (5) (ne)platnost (1) právo (občanské) (4) účinnost (1) řád (soudní) 32

(4) znění (platné) (1) vymáhání (soudní) (3) složení (jistoty) (1) bydliště (3) ujednání (1) náležitost (zákonná) (3) zákoník (občanský) (1) licence (2) sankce (1) převzetí (odpovědnosti) V případě smlouvy od alternativního dodavatele mají nejmenší zastoupení maskulina životná (viz zmocnitel, zástupce), která se v rámci Smlouvy vztahují k oběma osobám obou přirozených rodů, což dokazuje objektivnost textu. V lexiku mužského rodu životného jsme zachytili výraz, který se používá v rámci spisovného jazyka (viz zástupce), jenž je konkretizován přídavným jménem ve funkci přívlastkové, díky čemuž jej zařazujeme do sémantické skupiny právo (např. oprávněný zástupce). Kromě sémantické skupiny právo můžeme v souboru maskulin neživotných rozlišit například sémantickou skupinu administrativní (např. slovo výkon, které je konkretizováno pomocí atributivní funkce dalšího substantiva: výkon práv). Některá další odborná podstatná jména jsou specifikována pomocí atributů, čímž se upřesňuje to, že v rámci smlouvy spadají do právní oblasti (viz právní předpis, stav nouze atd.). I v případě feminin je mnoho slov konkretizováno právě pomocí atributu, který tak určuje jejich přesný terminologický význam. Příkladem budiž smluvní strana spojení, ve kterém se nachází slovo běžně používané ve spisovném jazyce (strana), jež je právě svým adjektivem (viz smluvní) konkretizováno, díky čemuž jej můžeme zařadit do právního pojmosloví. Mezi produktivní sufixy zde patří právě přípona ost (např. náležitost), jež je typická pro abstrakta, která jsou specifická pro právní (a celkově obecně vědecká) názvosloví. V této podskupině se nachází dále 33

slova běžně používaná ve spisovném jazyce, která však v rámci kontextu nabývají právního charakteru (např. škoda, skutečnost, (ne)platnost atd.). V rámci neuter se v textu často objevují deverbativa, která jsou tvořena především produktivními sufixy ení/-ání (viz prodlení, opatření, ustanovení atd.) Ve srovnání se verbálními substantivy se ostatních neuter v textu vyskytuje o něco méně (srov. bydliště, právo, pravidlo). Ve Smlouvě alternativního dodavatele nacházíme neutra, která svou povahou patří nejen do oblasti právní, ale také celkově do slovníku administrativy (např. oznámení). Ve Smlouvě od alternativního dodavatele se užívá také knižních výrazů, například slovo prodlení, které lze jako termín zařadit do sémantické kategorie právní, ale také do sémantické kategorie obchodní. Typicky se pro daný text konkretizuje také podstatné jméno slovesné, a to pomocí adjektiva (viz soudní vymáhání), díky němuž jej můžeme zařadit do sémantické skupiny právo. ČEZ Prodej, s.r.o. (163) smlouva (2) sankce (68) strana (smluvní) (2) úkon (43) povinnost (2) bydliště (31) předpis (právní) (2) přenesení (odpovědnosti) (28) ustanovení (2) sankce (19) právo (2) doba (výpovědní) (18) účinnost (2) legislativa (18) prodlení (2) moc (plná) (17) pokuta (smluvní) (2) vyhláška (12) jistota (2) licence 34

(11) vztah (smluvní) (2) republika (11) závazek (1) vymahatelnost (závazků) (10) odpovědnost (1) převzetí (odpovědnosti) (9) náhrada (škody) (1) osoba (právnická) (9) podání (1) znění (platné) (9) škoda (1) vložka (číslo) (8) úrok (z prodlení) (1) nemovitost (8) podmínka (1) účinek (odkladný) (8) oznámení (o odstoupení) (1) splnění (závazku) (7) zákon (1) vztah (závazkový) (6) skutečnost (1) majetek (5) oprávnění (1) převod (nemovitosti) (5) stav (nouze) (1) závdavek (4) platnost (1) odkaz (na právo) (4) spor (1) výpověď (4) opatření (1) zákoník (občanský) (3) ujednání (1) přenos (odpovědnosti) (3) vypořádání (1) osoba (fyzická) (3) nárok (1) návrh (dohody) (3) soud (1) výpověď (3) občan (1) řízení (soudní) (3) držitel (1) orgán (správní) (2) zmocnitel (1) příslušnost (2) stát 35

I v případě dominantního dodavatele mají maskulina životná nejmenší zastoupení v textu. Stejně jako u Smlouvy od alternativního dodavatele se zde vztahují k osobám obou přirozených rodů. Oproti substantivu občan se v lexiku mužského rodu životného se objevují deverbativa, která jsou tvořena pomocí sufixu tel (viz zmocnitel, držitel). U dominantního dodavatele můžeme, kromě sémantické skupiny právo, rozlišit také další sémantické skupiny, například administrativa (např. občan), obchod a podnikové hospodářství (např. majetek). Jelikož jsou v tomto textu některá slova konkretizována atributy, stává se z nich víceslovný termín sémanticky patřící do právní oblasti (viz právní předpis, odkladný účinek atd.). Také v případě feminin je mnoho slov konkretizováno právě pomocí atributů, na jejichž základě lze přesně určit, zdali patří do právní terminologie. Příkladem budiž fyzická osoba spojení, kde se nachází výraz neterminologické povahy (osoba), který je díky spojení s adjektivem (fyzická) bezesporu zařazen do právního jazyka. Mezi produktivní sufixy zachycených výrazů je i v případě dominantního dodavatele přípona ost (např. povinnost), jež dotváří právě abstraktnost, která je specifická pro právní texty. V této podskupině se také nachází výrazy z jazyka administrativy, které nabývají právního významu až ve smlouvě ČEZ Prodej, s.r.o. (např. výraz řízení, který je konkretizován atributem soudní). Také v této Smlouvě jsme také zachytili při rozboru slova, která se řadí do běžné slovní zásoby spisovného jazyka českého, avšak v rámci jejich kontextového zapojení je pokládáme za termíny právní (viz škoda). V rámci neuter se i ve Smlouvě dominantního dodavatele objevují ve větší míře substantiva verbální (např. podstatné jméno přenesení ve spojení s atributem odpovědnosti) proti ostatním substantivům (viz právo, bydliště). 36