ERGOTERAPIE MINULOST,SOUČASNOST A BUDOUCNOST VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI ERGOTERAPIE

ERGOTERAPIE MINULOST,SOUČASNOST A BUDOUCNOST VÝZVY A PŘÍLEŽITOSTI ERGOTERAPIE

Ergoterapie není alternativou k tradičnímu medicínskému modelu ani třešničkou na dortu rehabilitace. V dnešním světě chce být rovnocennou součástí rehabilitace. Nejde jí o doktrínu, ale o pohled. Pohled na člověka, spíše než na nemoc. Pohled na člověka, pro kterému může být smysluplná činnost jistou nadějí. (Krivošíková, 2011,s.6)

ERGOTERAPIE Výraz je složen ze dvou slov: ERGON PRÁCE, THERAPIA LÉČENÍ. 60. Léta 20. století: anglosaská literatura OCCUPATIONAL THERAPY. Ergon (z řeckého slova práce) nebo occupational (z anglického slova zaměstnávání) nezahrnuje pouze pracovní aktivity, ale veškeré činnosti, které jsou pro klienta v životě důležité.

PŮVODNÍ DEFINICE ERGOTERAPIE: Herbert J. Hallem 1923 Ergoterapie poskytuje pod lékařskou supervizí jednoduchou a nenamáhavou práci za účelem zlepšovat rekonvalescenci pacientů v nemocnicích nebo jejich domovech. Ruční práce se v této profesi využívají ne proto, aby se z pacientů stali řemeslníci, ale proto, aby rozvíjeli svou fyzickou a duševní zdatnost v době, kdy je jejich odvaha a iniciativa minimální.

PŮVODNÍ DEFINICE ERGOTERAPIE: Herbert J. Hallem 1923 Tato definice položila základní pilíře ergoterapie. První využívá práci k rozvoji dovedností, potřebných k provádění úkolů. V druhém napomáhá ergoterapie lidem získat a znovu nabýt funkční schopnosti v době, kdy je jejich emoční a psychická úroveň pod hranicí normy.

Moderní definice ergoterapie Výstižná je definice COTEC z roku 2001, která vychází z předpokladu, že zdraví může být pozitivně ovlivněno zaměstnáváním, činností a aktivitou člověka. Ergoterapie je léčba osob s fyzickým a duševním onemocněním nebo disabilitou, která prostřednictvím specificky zvolených činností umožňuje osobám dosáhnout maximální funkční úrovně a soběstačnosti ve všech aspektech života.

V definování oboru neexistuje dodnes jednotný názor. Lze však vypozorovat různé společné znaky, které se objevují v jednotlivých definicích: preventivní prvek, preventivní prvek, zaměření na jednotlivce.

HISTORIE OBORU: Již antičtí lékaři jako byli Hippokrates a Galén doporučovali pacientům zaměřit se na postižení těla i mysli. V terapii využívali fyzická cvičení, masáže, koupele, jízdu na koni a různé činnosti jako např. práce na zahradě, rybaření a další aktivity

HISTORIE OBORU: V období středověku využívání činnosti v léčbě upadá a zůstává ležet ladem.

HISTORIE OBORU: V 18 století byla ergoterapie aplikována v péči o duševně nemocné. Významné osobnosti: Psychiatr Philippe Pinel - začal uplatňovat v léčbě svých pacientů tzv. pracovní léčbu (fyzické cvičení a manuální zaměstnávání),kladl důraz na empatii a zachování lidské důstojnosti.

HISTORIE OBORU: V průběhu 19 století ergoterapie se postupně rozšířila až do celé Evropy. Významné osobnosti: V Německu Johann Christian Reil V Yorku Samuel Tuke uplatňoval tzv. morální léčbu (z anglického moral treatment).

HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové válce: Uplatnění: tělesně postižení ve vojenských nemocnicích. Využívají se hlavně: rukodělné a řemeslné činnosti.

HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové válce: Je zde možné zaznamenat: počátky měření svalové síly a rozsahu pohybů, následný výběr činností dle kineziologické analýzy, navržené specifické, individuálně přizpůsobované pomůcky a dlahy, které se využívaly po celou dobu rehabilitace.

HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové válce: V roce 1917 vzniká vlastní profese Ergoterapie v USA. Na jejím založení se podílí lékaři i sestry. Zakladatelé: George Edvard Barton (architekt), Eleanor Clarke Slagleová (sociální pracovnice) a William Rush Dunton, ml. (psychiatr).

HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové válce: I přes počáteční váhání byla jednoznačně přijata mezi zdravotnické profese. vznikají ergoterapeutické školy a o něco později profesní organizace, které se výrazně podílely na vytváření standardů vzdělávání ergoterapeutů, uznávání kvalifikace a publikování článků.

HISTORIE OBORU: Období po 1. a 2. světové válce: William Rush Dunton (psychiatr), je označován jako otec ergoterapie, kvůli svému častému obhajování přínosu ergoterapie v odborných článcích a prezentacích. Založil také první profesní časopis a přispěl k propojení ergoterapie s medicínou.

HISTORIE OBORU: Po 2. světové válce se ergoterapie více zaměřuje na léčbu poúrazových stavů, např. amputací a poranění periferních nervů. Klinická praxe zahrnovala: trénink soběstačnosti, funkční trénink (nácvik úchopů a chůze), trénink používání protéz a úpravu pracovních činností. Poznámka: důraz je také kladen na polohování a posturu pacienta. Ergoterapie se v tomto období rozděluje na dvě oblasti působení: obecnou (činnostní) - uplatňovala hlavně u pacientů dlouhodobě upoutaných na lůžko a měla funkci, odpoutaní pacientovi pozornosti od nemoci. specifickou cílenou na nápravu nebo znovuzískání ztracených dovedností (nácvik chůze, soběstačnosti, úchopů atd..

HISTORIE OBORU: Padesátá léta 20. století: posun směrem k exaktní vědě, pozornost se soustřeďuje na chronická onemocnění (artritida, srdeční onemocnění, cévní mozkové příhody, traumatická poranění a vrozené vady). koncept terapeutického využití sebe sama a stále častěji se využívají různé psychoterapeutické techniky.

HISTORIE OBORU: Šedesátá léta 20. století: společnost podléhá ideálům humanismu, období změny - důraz na činnost jako takovou se snižuje. dva vývojové trendy: První - smysluplnou činnost v léčbě odmítá a navrhuje se identifikovat s prostředky jiných profesí. Druhý - směřuje k přehodnocení role ergoterapie v týmové práci.

HISTORIE OBORU: V osmdesátých letech 20. století : Ergoterapie se formuje jako samostatný obor ve zdravotnictví i sociální oblasti (v zemích, kde nedošlo vlivem totality k přerušení jejího rozvoje). Tvoří se teoretická základna a dochází k rozšíření oboru do oblasti sebeobslužných aktivit, předpracovní přípravy a poradenství (ergonomie, správný sed).

HISTORIE OBORU: Současnost: ve všech zemích Evropy, včetně postkomunistických států, ale i zemí třetího světa. Nejvíce: Velké Británie, skandinávské státy a Holandsko.

HISTORIE OBORU v České Republice: Vývoj ergoterapie od konce 19. století do roku 1945 Ergoterapie byla ve svých počátcích aplikována jako terapeutická metoda u pacientů s psychickým onemocněním v psychiatrických léčebnách. Významné osobnosti: Vincenc Priessnitz zakladatel lázní v Jeseníku prosazoval v léčbě systematické otužování vodou a čerstvým vzduchem a pracovní terapii Prof. Jedlička založil v Praze v r. 1913 Ústav pro zmrzačené (děti) a školy pro tělesně postižené

HISTORIE OBORU v České Republice: konec 19. století -1945 epidemie poliomyelitidy a tuberkulózy. položeny základy tzv. cílené ergoterapie. MUDr. Hamza založil dětskou léčebnu v Luži - Košumberku, kde využíval cílené ergoterapie v léčbě dětí trpících TBC a poliomyelitis.

HISTORIE OBORU v ČR 1945 - počátek 90. let 20. století V r. 1947 byl zahájen provoz ve Státním ústavu rehabilitace v Kladrubech. Dr. Karpin zde zavádí moderní rehabilitaci (pro amputované, pro paraplegiky, tetraplegiky a polytraumata). V r. 1949 proběhl v tomto ústavu kurz pořádaný ergoterapeuty z USA Vlivem normalizace byla tato spolupráce na dlouhou dobu přerušena.

HISTORIE OBORU v ČR 1945 - počátek 90. let 20. století 50. léta 20. století nová rehabilitační oddělení v Ostravě. 60. léta 20. století univerzální nástavbové kvalifikační studium v oboru RHB pracovník. Od r. 1968 pořádá katedra ET NCONZO postgraduální kurzy a pomáhá s organizací pomaturitního specializačního studia s atestací v léčbě prací V roce 1978 vzniká komise, později sekce ergoterapie při České rehabilitační společnosti

HISTORIE OBORU v ČR 90. Léta 20. století dochází k obnovení kontaktů se zahraničními ergoterapeuty V roce 1992 vzniká v Ostravě první škola pro ergoterapeuty. V r. 1994 vzniklo na 1. lékařské fakultě UK v Praze první bakalářské studium ergoterapie v České republice. V r. 2004 byl přijat zákon č. 96/2004 Sb., kterým byla ergoterapie definována jako nelékařská profese.

HISTORIE OBORU v ČR Začátek 21. století Dílny se mění v místnosti pro individuální ergoterapii a nácvik soběstačnosti. Orientuje se převážně na účinnější vyšetřovací metody (všedních denních činností, senzomotorických a kognitivních funkcí).

HISTORIE OBORU v ČR 21. století V posledních letech se terapeutická praxe soustředí také na určování dovedností a pracovních možností, na vyhledávání vhodného pracovního zařazení osob s postižením. Uplatňuje se mnohem výrazněji i v sociální oblasti.

Mezinárodní ergoterapeutické organizace Světová federace ergoterapeutů (WFOT, World Federation of Occupational Therapists) 1952 Evropská komise ergoterapie COTEC (Counsil of Occupational Therapists of the European Countries) 1986 Evropská síť ergoterapie ve vyšším vzdělávání ENOTHE (European Network of Occupational Therapy in Higher Education) 1995 ČAE (Česká asociace ergoterapeutů) - 1995

Filosofie ergoterapie Filosofie ergoterapie vychází z pohledu ergoterapeutů na to, co je přijatelné a žádoucí pro kvalitu života. Určuje hodnoty, přesvědčení a obvyklé postupy profese, které se jak přenášejí do chování ergoterapeuta, tak do jeho výběru teoretických a praktických postupů. (Krivošíková, 2011 s. 79)

Filosofie ergoterapie Filosofickým základem je vnímání člověka jako celku. Existují dvě fundamentálně odlišné filosofické perspektivy: redukcionistický pohled, holistický pohled.

Filosofie ergoterapie Redukcionismum je obecně objektivní pohled na konkrétní skutečnost, kterou můžeme rozdělit do pozorovatelných částí. Celek může být pochopen pouze prozkoumáním jeho částí. Svět funguje pomocí pravidel a zákonů, které budou nakonec objeveny. (Krivošíková, 2011, s. 80)

Filosofie ergoterapie Holistický pohled je subjektivní. Skutečnost je proměnlivá, vnímaný svět je nedělitelný a konkrétní části mezi sebou vzájemně reagují a tvoří celek. Jednotlivé části nemůžeme chápat izolovaně. (Krivošíková, 2011, s. 80). Tento pohled vzniká ve 20. století jako reakce na redukcionismus. Filosofie ergoterapie vychází z jeho principů a humanismu.

Filosofie ergoterapie Zaměstnávání zahrnuje jakoukoliv aktivitu, kterou se člověk běžně zabývá. Jedná se o aktivity zaměřené na práci, hru nebo odpočinek. Zaměstnávání má více rozměrů: odehrává se v určitém čase (časová dimenze), v určité situaci (kontextová dimenze), je ovlivňováno vnitřními potřebami jedince a odráží jeho individualitu (hodnoty, preference, zkušenosti atd.) a také naplňuje sociální role jedince (sociální dimenze).

Filosofie ergoterapie V ergoterapii se oblasti zahrnuté pod pojmem zaměstnávání nazývají odborným termínem oblasti výkonu zaměstnávání a obvykle se dělí do tří skupin: všední denní činnosti (activities of daily living), práce a produktivní činnosti, hra a volný čas.

Filosofie ergoterapie Pohled na člověka jako na individualitu Tento pohled vychází z humanistické psychologie, která se objevuje ve 20. století s konceptem osobní svobody, svobodného rozhodování a kreativity. Hlavními představiteli jsou Abrahám Maslow a Carl Rogers

Filosofie ergoterapie Pohled na člověka jako na individualitu Ergoterapeut respektuje autonomii a individualitu člověka. Respektuje ho jako partnera při plánování cílů terapie a věří, že je schopen se samostatně rozhodovat. (Krivošíková, 2011, s. 82)

Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Schéma: Taxonomie teorie ergoterapie

Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Modely zdravotní péče, které ovlivnily ergoterapeutickou praxi medicínský model (biomedicínský model), biopsychosociální model ekologicko sociální nebo rehabilitační model, přístup zaměřený na člověka (nejvhodnější pro potřeby ergoterapie)

Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Modely praxe Jsou obecnější. Rámce vztahů odlišnější a vymezenější použití, využívají pouze teorie, které jsou významné pro určitou oblast lidské činnosti (ADL, produktivita, volný čas), cílem je: formulovat léčebnou strategii ve specifické oblasti praxe, popisují rozdílné terapeutické přístupy a techniky, taktéž dysfunkce.

Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Model lidského zaměstnávání (MOHO): vznikl v r. 1980, autor americký psycholog a ergoterapeut Gary Kielhofner, ústředním pojmem, v tomto modelu nejrozšířenějším, je činnostní chování neboli chování v činnosti (z angl. occupational behaviour), využití: u dospělých pacientů s chronickou bolestí, u dětí s poruchami chování, osob s traumatickým poraněním mozku, starších osob s dg. demence a adolescentů s duševní chorobou, aplikace v praxi je časově i personálně náročná a není vhodné ho používat v akutní fázi většiny onemocnění.

Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Kanadský model výkonu zaměstnávání: V roce 1997 ho vytvořila Kanadská asociace ergoterapeutů, dále ho potom rozpracovala kanadská ergoterapeutka Elizabeth Townsendová (CMOP - z angl. Canadian Model of Occupational Performance), používá výhradně pojem klient (jednotlivec, instituce, organizace nebo komunita), Úlohou terapeuta: zohlednit jeho individuální přání a potřeby, snaží se o aktivní přístup a nové možnosti při hledání podpory. Vytváří základní kostru pro umožnění zaměstnávání všem osobám.

Kanadský model výkonu zaměstnávání Model bere v potaz tři základní koncepty v ergoterapii: klient, zaměstnávání, prostředí.

Schéma: KANADSKÝ MODEL VÝKONU ZAMĚSTNÁVÁNÍ

Teoretický základ profese a vymizení základních pojmů Model VdT MOCA (Model of Creative Ability): 70 léta 20. století teorii vypracovala ergoterapeutka Vona du Toit, v r. 2005 - detailně ho rozpracovala ergoterapeutka Patricia de Witt, neurčuje specifické aktivity, ale pouze jejich charakteristiky, cílová skupina: lidé s psychickým onemocněním, poruchami učení a senioři, poskytuje rámec pro hodnocení klientova výkonu zaměstnávání dle dosažených schopností v oblastech sebeobsluhy, sociálních kontaktů, pracovních a volnočasových aktivit.

Výzvy a příležitosti ergoterapie Uplatnění ergoterapeutů: v institucionálních službách a zařízeních (komunitní a terénní programy, služby), v oblasti veřejného zdraví (primární podpora a zachování zdraví, zdravého životního stylu, prevenci onemocnění atd.), v oblasti komunitního rozvoje, v němž se mohou ergoterapeuti podílet na posilování kapacit a zdrojů komunit pro podporu zdraví a kvality života jejich členů.

Výzvy a příležitosti ergoterapie Vlivem globalizace: nové příležitosti pracovat v zahraničí, navazování a posilování mezinárodních kontaktů a jejich využití pro praxi, vzdělávání a výzkum, spolupráce pracovišť na projektech a mezinárodní výměnné programy.

Výzvy a příležitosti ergoterapie Praxe založená na důkazech: pracovníci by měli být schopni odůvodnit oprávněnost vynaložených nákladů na prováděné a plánované intervence na základě aktuálních vědeckých poznatků, ergoterapie stále postrádá solidní výstupy výzkumu pro prokázání vlastní efektivnosti, s čímž souvisí také nedostatečně vytvořená infrastruktura (např. výzkumná centra a existence výzkumníků ergoterapeutů), Problémem je také skutečnost, že jazykem výzkumu i ergoterapie je angličtina.

Výzvy a příležitosti ergoterapie Uplatňování praxe založené na důkazech klade na pracovníky četné nároky. Pracovník by měl být schopen: vyhledat aktuální odbornou literaturu a výstupy výzkumu, umět výstižně objasnit ostatním proces vlastního rozhodování, vyhodnotit důkazy dostupné v literatuře pro vlastní praxi.