R O Z H O D N U T Í VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA

*KUCBX00QZXH9* KUCBX00QZXH9 číslo jednací: KUJCK 115383/2018 spisová značka: ODSH 97373/2018/davi1 O D B O R D O P R A V Y A S I L N I Č N Í H O H O S P O D Á Ř S T V Í O D D Ě L E N Í S I L N I Č N Í H O H O S P O D Á Ř S T V Í datum: 21. 09. 2018 vyřizuje: Ing. Dana Viktorová telefon: 386 720 137 R O Z H O D N U T Í VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA Krajský úřad Jihočeský kraj, odbor dopravy a silničního hospodářství, jako věcně a místně příslušný odvolací orgán podle 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v platném znění, 89 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen správní řád ) a podle 40 odst. 3 písm. e) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pozemních komunikacích ), na základě odvolání účastníka řízení paní Hany Králové, bytem Záhostice 26, 391 55 Chýnov, zastoupeného Mgr. Martinem Kolářem, Advokátem, ev.č. ČAK 17221, se sídlem Karlovo náměstí 28, 120 00 Praha 2, přezkoumal podle ustanovení 89 odst. 2 správního řádu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo a na základě výsledků přezkoumání rozhodl podle 90 odst. 1 písm. b) správního řádu takto: rozhodnutí Městského úřadu Tábor, odboru dopravy, vedeného pod č.j.: METAB 7871/2018/OD/IKve ze dne 15. 05. 2018, se ruší a věc se vrací tomuto úřadu k novému projednání. Odůvodnění: Krajský úřad Jihočeský kraj, odbor dopravy a silničního hospodářství, obdržel prostřednictvím Městského úřadu Tábor, odboru dopravy, odvolání účastníka řízení paní Hany Králové, bytem Záhostice 26, 391 55 Chýnov, zastoupeného Mgr. Martinem Kolářem, Advokátem, ev.č. ČAK 17221, se sídlem Karlovo náměstí 28, 120 00 Praha 2 (dále jen odvolatel ), proti rozhodnutí tohoto úřadu č.j.: METAB 7871/2018/OD/IKve ze dne 15. 05. 2018, jímž byla povolena stavba I/19 Chýnov, stavební objekty SO 102 Silnice II/409 Planá nad Lužnicí, SO 103 Silnice II/409 Záhostice, SO 104 Silnice III/01915 SO 106 Polní cesta a přístup k vodárně, SO 107a Stezka pro pěší, SO 701,2 Protihluková opatření u silnice II/409, SO 110 Provizorní komunikace na silnici II/409 (dále jen stavba ). Odbor dopravy Městského úřadu Tábor, odbor dopravy (déle jen městský úřad ) obdržel 25. 10. 2017 od Ředitelství silnic a dálnic ČR, správy České Budějovice, Lidická 49/110, 370 44 České Budějovice, IČO: 659 93 390, žádost o stavební povolení na předmětnou stavbu. Dne 15. 12. 2017 vydal městský úřad Oznámení o zahájení stavebního řízení veřejnou vyhláškou, v němž uvádí, že je stavba v souladu s ust. 2 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění platném v době podání žádosti. Stanovil lhůtu, ve které mohli účastnící řízení a dotčené orgány uplatňovat námitky a závazná stanoviska. Lhůtu stanovil na 10 dnů od doručení oznámení o zahájení stavebního řízení veřejnou vyhláškou a zároveň upozornil, že k námitkám a závazným stanoviskům podaným po uplynutí stanovené lhůty nebude přihlédnuto. Oznámení o zahájení stavebního řízení bylo vyvěšeno na úřední desce Města Tábor a na úřední desce Města Chýnov. Žádná závazná stanoviska ani námitky městský úřad neobdržel. e-mail: posta@kraj-jihocesky.cz, identifikátor DS: kdib3rr, www.kraj-jihocesky.cz Stránka 1

Městský úřad poté opatřením ze dne 22. 03 2018 seznámil s podklady rozhodnutí v souladu s 36 odst. 3 správního řádu, v němž určil lhůtu 10 dnů ode dne doručení seznámení s podklady. Seznámení s podklady bylo řádně vyvěšeno na úřední desce Města Tábor a Města Chýnov. Stavební povolení bylo městským úřadem vydáno pod č.j.: METAB 7871/2018/OD/IKve ze dne 15. 05. 2018 (vyvěšeno na úřední desce Města Tábor dne 21. 05. 2018, sejmuto 06. 06. 2018). Dne 04. 06. 2018 obdržel městský úřad odvolání účastníka řízení paní Hany Králové, bytem Záhostice 26, 391 55 Chýnov, zastoupeného Mgr. Martinem Kolářem, Advokátem, ev.č. ČAK 17221, se sídlem Karlovo náměstí 28, 120 00 Praha 2 (dále jen odvolatel ). Městský úřad opatřením č.j.: METAB 33173/2018/OD/IKve ze dne 22. 06. 2018 zveřejnil sdělení o podaném odvolání s možností vyjádřit se k odvolání, které bylo jeho přílohou, do 10 ti pracovních dnů od doručení sdělení. Dne 04. 07. 2018 obdržel městský úřad vyjádření stavebníka (žadatele) Ředitelství silnic a dálnic ČR, správy České Budějovice a dne 11. 07. 2018 Města Chýnov, ostatní účastníci se k podanému odvolání nevyjádřili. Dne 23. 07. 2018 byl spis doručen Krajskému úřadu Jihočeského kraje k provedení odvolacího řízení. V odvolání je uvedeno, že je jím napadáno předmětné rozhodnutí městského úřadu v celém rozsahu a jako důvod podání odvolání bylo uvedeno cit: a) stavba nemá platné územní rozhodnutí V napadeném rozhodnutí se uvádí, že územní rozhodnutí na stavbu bylo vydáno Městským úřadem Chýnov, stavebním úřadem, dne 19. 03. 2009, pod č. j. MECH-1140/2008-SÚ/Do/11. V rozhodnutí však není konkrétně vysvětleno, jak se stavební úřad vypořádal s platností územního rozhodnutí, která je ve smyslu ustanovení 93 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen 183/2006 Sb. ) dvouletá, v odůvodněných případech pětiletá. Vzhledem k tomu, že územní rozhodnutí mohlo platit nejdéle do roku 2014, tak s ohledem na skutečnost, že stavební povolení je vydáváno v roce 2018, musí rozhodnutí obsahovat podrobné odůvodnění, na základě čeho dospěl stavební úřad k závěru, že stavba má platné územní rozhodnutí. Takové odůvodnění však absentuje, pročež je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a mělo by být zrušeno. Pokud snad stavební úřad implikoval, že rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství, Oddělení silničního hospodářství, ze dne 09. 06. 2014, č. j. KUJCK 35353/2014/ODSH, sp. zn. ODSH 25562/2014/evnov, došlo k aktivaci účinků ustanovení 93 odst. 4 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., tedy že vydáním stavebního povolení nepozbylo územní rozhodnutí platnosti, pak je tato úvaha opět neúplná, a tudíž nepřezkoumatelná. Z ustanovení 115 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb. totiž vyplývá, že stavební povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba nebyla zahájena do 2 let ode dne, kdy nabylo právní moci. V odůvodněných případech sice je možné platnost stavebního povolení prodloužit, ale v napadeném rozhodnutí není ani zmínka o tom, že by došlo k prodloužení platnosti stavebního povolení ze dne 09. 06. 2014, č. j. KUJCK 35353/2014/ODSH, sp. zn. ODSH 25562/2014/evnov. Napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné a mělo by být zrušeno. Pokud bude Účastník řízení vycházet z předpokladu, že stavební povolení ze dne 09. 06. 2014, č. j. KUJCK 35353/2014/ODSH, sp. zn. ODSH 25562/2014/evnov, mělo zamezit ztrátě platnosti územního rozhodnutí, pak podle názoru Účastníka řízení existují okolnosti, které účinky ustanovení 93 odst. 4 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. vylučují. V případě stavby bylo Městským úřadem Chýnov, stavebním úřadem vydáno dne 19. 03. 2009 územní rozhodnutí č. j. MECH - 1140/2008 - SÚ/Do/11. Platnost územního rozhodnutí byla stavebním úřadem stanovena na 5 let od právní moci rozhodnutí. Tato prodloužená doba platnosti územního rozhodnutí však nebyla blíže odůvodněna, ačkoli zákon č. 183/2006 Sb. vyžaduje odůvodnění stanovení doby platnosti delší než 2 roky. Na základě sdělení Městského úřadu Chýnov, stavební úřad, které je součástí spisu, nabylo toto územní rozhodnutí právní moci dne 04. 07. 2009. Z tohoto důvodu bylo územní rozhodnutí platné nejpozději do 04. 07. 2014. Z ustanovení 93 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. vyplývá, že dobu platnosti územního rozhodnutí může stavební úřad na odůvodněnou žádost prodloužit. Součástí spisu však není žádné rozhodnutí Městského úřadu Chýnov, stavebního úřadu, kterým by byla platnost územního rozhodnutí prodloužena, a ani Účastníku řízení není známo, že by takové rozhodnutí někdy bylo vydáno. Součástí spisu je zřejmě rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství, Oddělení silničního hospodářství, ze dne 09. 06. 2014, č. j. KUJCK 35353/2014/ODSH, sp. zn. ODSH 25562/2014/evnov, kterým bylo vydáno stavební povolení na stavbu SO 202 - Podchod pro pěší č. 2. Toto rozhodnutí o vydání stavebního povolení nabylo právní moci dne 11. 07. 2014. Stavebník tedy při podání žádosti o vydání stavebního povolení zřejmě předpokládal, že na základě stavebního povolení na stavbu SO 202 - Podchod pro pěší č. 2 územní rozhodnutí nepozbylo platnosti ve smyslu ustanovení 93 odst. 4 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. Podle názoru Účastníka řízení však podmínky ustanovení 93 odst. 4 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. nebyly naplněny a územní rozhodnutí pozbylo platnosti. Stránka 2

Z ustanovení 93 odst. 4 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. vyplývá, že územní rozhodnutí nepozbývá platnosti, bylo-li na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebo nabyl-li v době jeho platnosti právních účinků souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru. Z tohoto ustanovení vyplývá, že územní rozhodnutí nepozbývá platnosti, jen pokud navazující stavební povolení nabylo právní moci ještě v době původní platnosti územního rozhodnutí, když požadavek, že žádost musí být podána ještě v době platnosti územního rozhodnutí, je zcela samozřejmý a musel by být splněn, i kdyby tak zákon nestanovil, protože nelze prodlužovat platnost neexistujícího rozhodnutí. V době původní platnosti územního rozhodnutí tak musí stavební povolení již nabýt právní moci, jinak územní rozhodnutí pozbyde platnosti uplynutím původní doby. Nepostačí tedy pouhé podání žádosti o vydání stavebního povolení a nabytí právní moci po uplynutí původní doby platnosti územního rozhodnutí. Takový závěr vyplývá ze systematického výkladu ustanovení 93 odst. 4 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., což potvrzuje i druhá věta tohoto ustanovení, podle které územní rozhodnutí nepozbývá platnosti tehdy, pokud v době jeho platnosti nabyl právních účinků souhlas s provedením ohlášeného záměru. Za právními účinky je zde nutné považovat analogicky právní moc rozhodnutí. K obdobnému výkladu dospěla i komentářová literatura, například MALÝ, S. Stavební zákon. Komentář. 2. aktualizované vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. 128 s. S ohledem na skutečnost, že stavební povolení na stavbu SO 202- Podchod pro pěší č. 2 nabylo právní moci až dne 11. 07. 2014, stalo se tak prokazatelně až po datu 04. 07. 2014, což bvl poslední den platnosti vydaného územního rozhodnutí. Územní rozhodnutí ze dne 19. 03. 2009, ě. j. MECH - 1140/2008 - SÚ/Do/11, proto dnem 04. 07. 2014 pozbylo platnosti a stavba tak nyní nemá žádné platné územní rozhodnutí. I kdyby odvolací správní orgán výše uvedené argumentaci nepřisvědčil, tak i přesto je Účastník řízení tohoto názoru, že územní rozhodnutí pozbylo platnosti. Stavebník totiž zcela evidentně obchází zákon, pokud se stavebním povolením na stavbu SO 202- Podchod pro pěší č. 2 snažil vyloučit účinky uplynutí pětileté doby platnosti územního rozhodnutí. Smyslem ustanovení 93 odst. 4 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. však není samoúčelné prodloužení doby platnosti územního rozhodnutí, respektive prodloužení doby platnosti na dobu neurčitou, nýbrž smyslem je zajistit stavebníkovi, který má stále vážný zájem realizovat umisťovaný záměr, aby mu územní rozhodnutí nepozbylo platnosti. Toto ustanovení se však musí aplikovat pouze tehdy, pokud má stavebník skutečnou vůli záměr realizovat. V případě Stavebníka je však situace zcela jiná, protože tento si stavebním povolením na stavbu SO 202 - Podchod pro pěší č. 2 pouze samoúčelně prodloužil dobu platnosti územního rozhodnutí na dobu neurčitou a v podstatě se mu tak nyní otvírá možnost požádat kdykoli v budoucnu o vydání stavebního povolení na stavbu jako celek, což je však zcela nepřípustný postup. Stavební zákon obsahuje nespočet lhůt, které mají za cíl regulovat stavební činnost a zajistit, že povolované stavby budou realizovány v relativně krátkých časových úsecích. Stavebník nikdy neměl záměr realizovat stavbu SO 202 - Podchod pro pěší č. 2, když tomuto závěru přisvědčuje jednak fakt, že se stavbou doposud nezačal ani po čtyřech letech od vydání stavebního povolení, a jednak fakt, že tato stavba nemá jakýkoli smysl a význam, protože smysl a význam má pouze ve spojení s dalšími částmi stavby I/19 Chýnov. Je tedy zřejmé, že Stavebník obchází zákon č. 183/2006 Sb., čemuž by stavební úřad neměl poskytnout právní ochranu. Účastník řízení je konečně toho názoru, že ustanovení 93 odst. 4 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. je možné aplikovat pouze tehdy, pokud je vydáno stavební povolení na celou stavbu, která byla předmětem územního rozhodnutí. Pouze tehdy je totiž naplněn smysl tohoto ustanovení, které je v zákoně proto, aby chránilo stavebníka, který má skutečnou a aktuální vůli realizovat umístěný záměr. S ohledem na skutečnost, že stavební povolení se týkalo jen nesamostatné části, která není určena ani schopna samostatně plnit svůj účel, je nutné dospět k závěru, že ustanovení 93 odst. 4 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. nelze aplikovat, pročež územní rozhodnutí ze dne 19. 03. 2009, č. j. MECH - 1140/2008 - SÚ/Do/11, pozbylo platnosti. Účastník řízení výše uvedenou argumentaci podporuje odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 04. 2016, sp. zn. 4 As 272/2015, ve kterém Nejvyšší správní soud řešil případ platnosti stavebního povolení z roku 1972, na jehož základě byla v roce 2006 prováděna většina stavebních prací. Nejvyšší správní soud uvedl, že: Nejvyšší správní soud v tomto směru poukazuje na to, že běh času má jak v soukromém, tak i veřejném právu, podstatný vliv na trvání či podstatu nároku. Soukromé právu tak zná institut promlčení (srov. 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník")), či prekluze (srov. 654 občanského zákoníku). Veřejné právo s plynutím času rovněž počítá a upravuje např. zánik odpovědnosti po uplynutí prekluzivní lhůty (pro zánik odpovědnosti za správní delikt), lhůtu pro stanovení daně, nebo ve stavebním zákoně omezení doby platnosti územního rozhodnutí podle 93 stavebního zákona, omezení doby platnosti stavebního povolení podle 115 stavebního zákona atd. S ohledem na zjištěný skutkový stav Nejvyšší správní soud souhlasí se závěrem krajského soudu i stěžovatele, že rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1972 nepozbylo platnosti, neboť s jeho realizací, tj. vlastní přestavbou, bylo započato do konce roku 1974, neboť předmětný dům byl v havarijním stavu, který vyžadoval okamžitý zásah. Tyto etapy přestavby proběhnuvší v 70. letech minulého století však nejsou předmětem sporu, přičemž s ohledem na výše uvedené ohledně aprobování předchozích správních aktů a stavebních prací na jejich základě provedených je nutné uzavřít, že tyto stavební úpravy byly provedeny v souladu se zákonem, tudíž na ně nelze aplikovat 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Stránka 3

Jiná skutková a právní situace však podle názoru Nejvyššího správního soudu existuje ve vztahu ke stavebním úpravám realizovaným dle tvrzení žalobců od roku 2006. V jejich případě je naopak nutné klást na stavebníka vyšší nároky, neboť s ohledem na plynutí času byl v dané lokalitě vytvořen určitý pokojný stav, který je nutné chránit, a protože nepochybně vzniklo legitimní očekávání sousedů stran skutečnosti, že stavební činnost bude podléhat současné právní úpravě, jelikož zjevně nemohli počítat s realizací přestavby počínající v roce 2006 na základě rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1972, když stavebník podle něj zhruba 30 let nepostupoval, tj. další stavební činnost neprováděl. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy nemohou správní orgány tolerovat jakoukoli výstavbu na základě rozhodnutí starého několik desítek let, byť by bylo s ohledem na skutkové okolnosti případu nadále platné (v daném případě jen proto, že s první etapou přestavby bylo započato ve lhůtě dvou let od vydání povolení), s odůvodněním, že takové správní rozhodnutí, jehož obsah by podle současných předpisů nemohl v žádném případě zakládat oprávnění stavebníka k provádění stavební činnosti z důvodu jeho neurčitosti, lze vykládat různým způsobem, pokud nelze přesně určit, které stavební úpravy jsou s tímto rozhodnutím ve zřejmém a nezpochybnitelném rozporu. Nejvyšší správní soud totiž nesouhlasí s tím, aby platné veřejnoprávní předpisy či dlouhodobý pokojný stav byly de facto obcházeny na základě rozhodnutí, jež bylo vydáno před více než 30 lety před započetím "poslední fáze rekonstrukce". Nejvyšší správní soud v tomto směru nechce jakkoli zpochybnit platnost těchto "starých rozhodnutí", na druhou stranu nemůže připustit jejich časově neomezenou aplikaci na stavební činnost prováděnou několik desítek let po jejich vydání za situace, kdy v mezidobí došlo k podstatné změně a příslušné právní úpravy, kterou by uplatňování těchto starých správních aktů zjevně značně narušilo, nehledě k tomu, že ani právní úprava platná v roce 1972 (zák. č. 87/1957 Sb., o stavebním řádu) nepočítala s tím, že by s některými částmi rekonstrukce mělo být započato s tak značným časovým odstupem, resp. že by přestavba na základě rozhodnutí o přípustnosti mohla trvat takřka 40 roků, resp. nemusela být nikdy dokončena. Nejvyšší správní soud tu připomíná, že regulace obsažená ve stavebních předpisech není samoúčelná a nemá sloužit k "šikaně" dotčených osob, které jsou nuceny získat "příslušný doklad obsahující povolení k určité stavební činnosti", ale jejím smyslem je zajistit řádné provádění stavební činnosti v území a zajistit spravedlivou rovnováhu mezi individuálními potřebami a představami stavebníků a zájmem na ochraně dalších statků, které mohou byt plánovanou stavební činností dotčeny, a to nejen veřejných statků, ale i soukromým zájmů individuálních osob, např. majitelů sousedních nemovitostí. Pak je nutné dospět k závěru, že není možné stavebníkovi povolit provádět prakticky jakoukoli stavební činnost na základě velmi starého rozhodnutí, pokud je toto rozhodnutí obsahově zcela neurčité, resp. nejasné. Tím by správní orgány rezignovaly na ochranu jiných relevantních zájmů odlišných od individuálního zájmu stavebníka. Byť se výše uvedený rozsudek týkal stavebního povolení, tak obecné právní závěry Nejvyššího správního soudu lze univerzálně použít i na územní rozhodnutí. V roce 2009 bylo podle tehdejšího stavu právních předpisů a tehdejšího stavu území a územně plánovací dokumentace vydáno území rozhodnutí. Toto územní rozhodnutí však nebylo stavebníkem využito a s ohledem na běh času se v dané lokalitě vytvořil určitý pokojný stav, který je nutné chránit. Stavebník chce stavbu realizovat prakticky až po 9 letech od doby, kdy svůj záměr umisťoval do území, což je neklamný důkaz toho, že o předmětný záměr nemá zájem. Majitelé sousedních nemovitostí tak oprávněně dospěli k závěru, že Stavebník sice svůj záměr umístil, ale že nemá vůli jej skutečně realizovat. b) stavba nebyla povolena na pozemcích, na kterých byla stavba umístěna Územní rozhodnutí na stavbu vydané Městským úřadem Chýnov, stavebním úřadem, dne 19. 03. 2009, pod č. j. MECH-1140/2008-SÚ/Do/11, ve výroku č. I uvádí výčet pozemků, na kterých byla stavba umístěna. Pozemky uvedené v napadeném rozhodnutí v drtivé většině vůbec nekorespondují s pozemky uvedenými v územním rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že stavba byla povolena na pozemcích, na kterých nebyla předtím umístěna. Vzhledem k tomu, že přílohou žádosti vydání stavebního povolení je dle ustanovení 110 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. územní rozhodnutí, pak stavební úřad musí samozřejmě ověřit, zda pozemky uvedené v žádosti o vydání stavebního povolení korespondují s pozemky uvedenými v územním rozhodnutí. Pro příklad lze uvést, že stavba byla povolena na pozemcích p. č. 78/20, 139/1, 139/3, 140/1, 140/4, 140/5, 143/3, 143/4, 1051/2, 1051/7, 1051/8, 1051/9, 1051/10, 1051/11, 1051/12, 1051/13, 1051/14, 1051/15, 1059, 1102/3, 1102/5, 1103/3 v katastrálním území Záhostice. V územním rozhodnutí však tyto pozemky nejsou uvedeny, když shoda je pouze v pozemcích parc. č. 140/1, 1059, 139/1 a 1051. Ostatní pozemky nejsou v územním rozhodnutí uvedeny. Co se týče katastrálního území Chýnov, tak i zde panuje zásadní nesoulad mezi pozemky uvedenými v územním rozhodnutí a pozemky uvedenými v napadeném rozhodnutí. Například stavba byla povolena na pozemku parc. č. 201/7, avšak žádný takový pozemek není uveden v územním rozhodnutí. Dále napadené rozhodnutí povoluje stavbu na pozemku parc. č. 1439/29, avšak v územní rozhodnutí je uveden nejblíže pozemek parc. č. 1439/2. Podle názoru Účastníka řízení tak stavební úřad zásadně selhal při porovnání územního rozhodnutí a žádosti o vydání stavebního povolení, přičemž stavba tak byla povolena na pozemcích, kde nebyla předtím umístěna. Pokud snad došlo k nějakým pozemkovým úpravám či dělení pozemků, pak by odůvodnění napadeného rozhodnutí mělo obsahovat podrobný popis všech pozemků, tj. zda pozemek uvedený v napadeném rozhodnutí odpovídá některému z pozemků uvedeného v územním rozhodnutí. Takové odůvodnění však absentuje, a proto Stránka 4

je napadené rozhodnutí bez dalšího nepřezkoumatelné a musí být zrušeno. c) neposouzení záměru dle zákona č. 100/2001 Sb. Podle názoru Účastníka řízení z napadeného rozhodnutí vůbec nevyplývá, zda byl záměr posouzen dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen 100/2001 Sb. ). V seznamu podkladů, ze kterých stavební úřad vycházel, není uvedeno žádné stanovisko EIA či závěr provedeného zjišťovacího řízení. Podle názoru Účastníka řízení je napadené rozhodnutí zásadně nezákonné, protože posouzení záměru dle zákona č. 100/2001 Sb. je esenciálním předpokladem pro realizaci stavby, zvláště pak pokud se jedná o pozemní komunikace, tj. záměr uvedený v příloze č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb. Účastník řízení zjistil, že stran stavebního objektu SO 102 proběhlo zjišťovací řízení a Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, vydal dne 05. 10. 2017, č. j. KUJCK 113439/2017/OZZL, rozhodnutí, dle kterého záměr I/19 Chýnov, oznámení EIA 11/409 nemá významný vliv na životní prostředí a nebude posuzován podle zákona. Předmětem tohoto rozhodnutí, a tedy i zjišťovacího řízení však nebyly ostatní stavební objekty, které jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí. Podle názoru Účastníka řízení byl záměr posouzen podle zákona č. 100/2001 Sb. jen částečně, avšak podle názoru Účastníka musí být záměr posouzen jako celek, nikoli jen jeho část, protože pak mohou být závěry zjišťovacího řízení zkreslené. d) zastaralost stanovisek správců technické a dopravní infrastruktury Podle názoru Účastníka řízení stavební úřad vycházel při vydání napadeného rozhodnutí ze stanovisek správců technické a dopravní infrastruktury, z nichž některá byla velmi zastaralá. Například se jedná o Lesy ČR, s.p., vyjádření ze dne 07. 02. 2008, č.j. 404/2008/197/84/763, kdy toto stanovisko je již více než 10 let staré. Dále například Krajská hygienická stanice Jihočeského kraje, závazné stanovisko ze dne 10. 12. 2010, č.j.0277/09/hok.ta. Toto stanovisko je prakticky 8 let staré a s přihlédnutím k tomu, že se krajská hygienická stanice vyjadřovala k protihlukovým opatřením, tak by její stanovisko mělo být co nejvíce aktuální, neboť území podléhá přirozeným změnám, které mohou mít vliv na celkové hlukové dopady navrhované stavby. Navíc je nutné zdůraznit, že od roku 2011 platí nové nařízení vlády č. 272/2011 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, a tedy stanovisko z roku 2010 bylo vydáváno podle dnes již zrušeného nařízení vlády č. 148/2006 Sb. Stanovisko krajské hygienické stanice je proto zastaralé, neaktuální a nepoužitelné. Stavební úřad tak podle něho nemohl postupovat. Dalším příkladem zastaralého stanoviska je například Městský úřad Tábor, Odbor rozvoje, vyjádření ze dne 6.12.2010, č.j. S-META 58423/2010 OR/Ko. Podle názoru Účastníka řízení měla proběhnout aktualizace všech stanovisek správců technické a dopravní infrastruktury, a pokud tak stavební úřad nepostupoval, je jeho rozhodnutí nezákonné. Odvolací orgán přezkoumal odvolání z hlediska jeho včasnosti a přípustnosti. Bylo shledáno, že se jedná o řádně podané odvolání. Povinností odvolacího orgánu, založenou ustanovením 89 odst. 2 správního řádu je přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí pak odvolací orgán přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost se nepřihlíží. Dojde-li odvolací správní orgán k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo, že je nesprávné, rozhodne jedním ze způsobů zakotvených v ustanovení 90 správního řádu. Odvolací orgán po přezkoumání podkladových materiálů konstatuje, že shledal tato pochybení městského úřadu: Stavební řízení, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí má charakter navazujícího řízení ve smyslu 3 odst. g) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění platném v době podání žádost o stavební povolení (dále jen zákon o posuzování vlivů na životní prostředí ). Navazujícím řízením je takové řízení, v němž se vydává rozhodnutí, které směřuje k umístění nebo provedení záměru a pro jehož vydání je nezbytným podkladem závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí s účinností od 01. 04. 2015 ukládá správním úřadům (speciálním stavebním úřadům), které vedou navazující řízení, postupovat v souladu s ustanovením 9b odst. 1 a souvisejících ustanovení zákona Stránka 5

o posuzování vlivů na životní prostředí. Jen pro úplnost odvolací orgán konstatuje, že celý záměr Silnice I/19 Tábor hranice kraje Vysočina, jehož součástí je stavba obchvatu I/19 Chýnov, byl posouzen dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (proces EIA). Oznámení bylo zveřejněno dne 18. 04. 2007. Zjišťovací řízení bylo ukončeno 16. 05. 2007. Dokumentace byla předložena krajskému úřadu dne 28. 04. 2008. Záměr Silnice I/19 byl posouzen jako celek od Tábora až po hranice kraje Vysočina. Přitom pro některé úseky bylo zpracováno více variant vedení silnice. Na základě provedeného posuzování vlivů na životní prostředí bylo dne 17.12.2008 Krajským úřadem Jihočeského kraje, oborem životního prostředí, zemědělství a lesnictví (dále jen odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví ) vydáno stanovisko č.j. KUJCK 9942/2007 OZZL/46-Lz. Dne 11. 03. 2016 vydal odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví jako příslušný orgán k posuzování vlivů na životní prostředí podle 22 zákona č. 100/2001 Sb. pod č.j. KUJCK 36253/2016 k záměru Silnice I/19 Tábor hranice kraje Vysočina souhlasné závazné stanovisko (tzv. ověřovací stanovisko, kterým se ověřuje původní stanovisko EIA a stanoví, které podmínky původního stanoviska EIA jsou v navazujícím řízení povinny zahrnout do svých rozhodnutí). Předmětem záměru byla rekonstrukce a výstavba přeložky silnice I/19 v úseku Tábor hranice kraje Vysočina. Na část přeložky silnice II/409, v délce cca 820 m, která nebyla součástí posouzení ve stanovisku EIA dne 05. 10. 2018 vydal odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví pod č.j. KUJCK 113439/2017/OZZL rozhodnutí, že nemá významný vliv na životní prostředí a nebude posuzována podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Jedná se o část komunikace, která neprošla původním zjišťovacím řízením Na základě oznámení o zahájení stavebního řízení, které vydal městský úřad pod č.j.: METAB 63201/2017/OD/IKve ze dne 15. 12. 2017 vydal odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví dne 08. 01. 2018 pod č.j. KUJCK 4341/2018 Závazné stanovisko k ověření změn záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí (tzv. verifikované stanovisko), podle 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, ve vztahu ke stanovisku k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí vydanému dne 17. 12. 2008 pod čj. KUJCK 9942/2007 OZZL/46-Lz. Vzhledem ke skutečnostem, které zakládají nezákonnost napadeného rozhodnutí, odvolací orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí (ve stavebním řízení, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí absentuje postup dle ust. 9b a souvisejících ustanovení zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a do podmínek napadeného rozhodnutí nebyly převzaty podmínky stanoviska EIA). Prvoinstanční orgán se v novém projednání vypořádá se vznesenými odvolacími námitkami. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze dále odvolat ( 91 odst. 1 správního řádu). Ing. Mária Čejková vedoucí oddělení silničního hospodářství odbor dopravy a silničního hospodářství Krajský úřad Jihočeského kraje otisk úředního razítka Stránka 6

Toto rozhodnutí o odvolání, musí být vyvěšeno nejméně po dobu 15 dnů na úřední desce Krajského úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích (patnáctý den po vyvěšení je den doručení; dnem vyvěšení je den vyvěšení na úřední desce KÚ Jč kraje) a na úřední desce Městského úřadu Tábor a Městského úřadu Chýnov. Toto rozhodnutí bude rovněž zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup. S potvrzeným datem vyvěšení a sejmutí bude rozhodnutí zasláno zpět Krajskému úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství. Vyvěšeno dne: Sejmuto dne:.... Podpis a razítko oprávněné osoby potvrzující vyvěšení a zveřejnění.... Podpis a razítko oprávněné osoby potvrzující sejmutí Obdrží: Stavebník: (datovou schránkou) Ředitelství silnic a dálnic ČR, správa České Budějovice, IDDS: zjq4rhz Odvolatel (datovou schránkou): Hana Králová, Záhostice 26, 391 55 Chýnov, prostřednictvím Mgr. Martin Kolář, Advokát, Karlovo nám. 28, 120 00 Praha 2 ISDS: d8t6bzg Ostatní účastníci: (veřejnou vyhláškou) st. p. 167, 194/1, 194/3, 842, 843, parc. č. 197/1, 197/3, 200/2, 200/3, 201/1, 269/1, 269/2, 274/2, 275, 280/1, 280/2, 281, 282/2, 285/1, 285/2, 286, 288, 289/1, 289/2, 296/7, 296/14, 296/20, 296/21, 296/26, 299/1, 299/2, 300/1, 300/2, 301/1, 301/2, 302/32, 404/1, 404/2, 404/3, 404/4, 405/8, 428/2, 428/3, 428/6, 428/16, 428/17, 428/18, 428/27, 428/28, 428/29, 428/30, 927/1, 928, 929/1, 929/2, 932/1, 933/1, 936/1, 937/1, 947, 950, 955/2, 955/3, 955/4, 955/5, 955/6, 955/7, 955/8, 955/9, 955/11, 955/12, 955/17, 955/18, 955/19, 955/20, 968/4, 968/7, 968/8, 968/10, 986, 997/2, 997/4, 997/11, 1015, 1030/20, 1439/2, 1443/12, 1443/13, 1443/17, 1443/18, 1445/5, 1466/4, 1470/1, 1475/30, 1512/3, 1513/1, 1515/16, 1595/45 v katastrálním území Chýnov u Tábora, st. p. 28/1, 30, 62, 96, 97, 101, 102, 105, 106, 107, 108, parc. č. 78/1, 93, 127/1, 129/3, 135/3, 143/1, 1058/1, 1092/2, 1101/22, 1101/24, 1101/25, 1101/26, 1101/27 v katastrálním území Záhostice, Chýnov č.p. 123, č.p. 150 a č.p. 466, Chýnov, Záhostice č.p. 24, č.p. 26, č.p. 51, č.p. 53, č.p. 57, č.p. 52, č.p. 58, č.p. 60 a č.p. 54 E.ON Česká republika, s. r. o., IDDS: 3534cwz Povodí Vltavy, státní podnik, závod Horní Vltava, IDDS: gg4t8hf Česká telekomunikační infrastruktura a.s., IDDS: qa7425t Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, oblastní ředitelství Plzeň, IDDS: uccchjm ČEPRO, a.s., IDDS: hk3cdqj Město Chýnov, IDDS: ct6b7hu Státní pozemkový úřad, IDDS: z49per3 Správa a údržba silnic Jihočeského kraje, IDDS: cadk8eb Jihočeský kraj, IDDS: kdib3rr Stránka 7

Dotčené orgány: (doporučeně na doručenku, datovou schránkou) Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje, Územní odbor Tábor, IDDS: ph9aiu3 Krajská hygienická stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích, IDDS: agzai3c Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Tábor, Dopravní inspektorát, IDDS: eb8ai73 Městský úřad Tábor, Odbor životního prostředí, Husovo nám. č.p. 2938, 390 02 Tábor 2 Městský úřad Tábor, Odbor rozvoje, Žižkovo nám. č.p. 2/2, 390 15 Tábor 1 Městský úřad Chýnov, stavební úřad, IDDS: ct6b7hu Drážní úřad, IDDS: 5mjaatd Ministerstvo obrany, Odbor ochrany územních zájmů, IDDS: hjyaavk Krajský úřad Jihočeský kraj, Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, IDDS: kdib3rr Obdrží se žádostí o vyvěšení na úřední desku a potvrzeného vrácení zpět: Krajský úřad, odbor kancelář ředitele Městský úřad Tábor, Odbor vnitřních věcí Městský úřad Chýnov, IDDS: ct6b7hu Na vědomí: Městský úřad Tábor, odbor dopravy Stránka 8