Chov kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) Obsah Chov kamzíka horského (Rupicapra rupicapra)... 1 Obsah... 1 Historie... 1 Zoologické zařazení... 2 Rozšíření... 2 Legislativa... 3 Zoologie... 4 Ekologie... 4 Použitá a doporučená literatura... 5 Koza bezoárová (Capra aegagrus)... 7 Historie... 7 Zoologické zařazení... 8 Legislativní statut... 8 Zoologie... 8 Etologie a ekologie... 8 Potrava... 9 Použitá a doporučená literatura... 9 Historie Nepůvodní druh s omezeným regionálním výskytem (Lužické hory, Děčínská vrchovina a Hrubý Jeseník). První introdukce kamzíků do Čech (Křivoklát) se datuje v 16. st. Na Děčínsko byli dovezeni kamzíci alpského původu poprvé v letech 1907 až 1908. Kamzíci v Jeseníkách byli vysazeni do obor v roce 1913 a následných letech. Z obory Na Kamenci v roce 1924 bylo vypuštěno 21 kusů a z obory v lokalitě Vidly v roce 1939 také 21 kusů celkem tedy 42 kusů. Po desetiletí trvající stagnaci stavů a početnosti došlo od počátku 50. let minulého století k postupnému zvyšování stavů. V minulosti byli kamzíci neúspěšně vysazováni také na Křivoklátsku (60. léta 18. století), ale i v Jizerských horách v 50. letech 20. století.
Zoologické zařazení kmen: obratlovců (Vertebrata) třída: savců (Mammalia) řád: sudokopytníků (Artiodactyla) podřád: přežvýkavců (Ruminantia) čeleď: turovitých (Bovidae) podčeledi: koz (Caprinae) rodu: kamzík (Rupicapra) druh: kamzík horský (Rupicapra rupicapra) Rozšíření Kamzík je horskou zvěří. Ve střední Evropě žije hlavně v Alpách a menší forma kamzíka žije v Karpatech, hlavně v Rumunsku. Rumunští kamzíci mají nejsilnější trofeje na světě. Kamzík žije také na Balkáně, na Kavkaze a v Malé Asii. Na Slovensku je nejpočetnější ve Vysokých Tatrách, kde je zvěří původní. Zajímavý je také výskyt kamzíka horského na Novém Zélandě, kam se dostal jako dar rakouského císaře. Výborně se zde aklimatizoval a rozmnožil.
Lov kamzíka v ČR 350 300 úlovek (ks) 250 200 150 100 50 0 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 Rok
Legislativa Doba lovu kamzíka horského je stanovena podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Kamzík, kamzice a kamzíče od 1. října do 30. listopadu Zoologie Pojmenování: Samec Kamzík Samice Kamzice Mládě Kamzíče Tělo kamzíků měří od 110 do 130 cm a je v kohoutku vysoké od 70 do 80 cm. Hmotnost se u kamzíků pohybuje mezi 30 45 kg a kamzice dosahují 20 až 25 kg. Obě pohlaví mají růžky. Kamzice je mají slabší, nahoře více rozevřené a špičky nejsou tak zahnuté. Srst kamzíků je na povrchu mírně promaštěná, na průřezu dutá, vyplněná zvláštními buňkami, které po dozrání vysychají a naplňují se vzduchem, takže tvoří dokonalou tepelnou izolaci a chrání tělo současně proti vlhku. Letní zbarvení srsti je červenohnědé. Od hlavy až po kořen kelky se táhne tmavohnědý až černý pruh. Obličejová část a hrdlo jsou plavé, od boltců (slech) se táhnou přes světla dva tmavé pruhy, a to až k větrníku. V zimě je kamzík tmavohnědý až černý. Břicho má světlé, hlavu a běhy žlutobílé. Kamzičí zvěř velice dobře skáče a slézá velmi příkré stěny. Je zvěří velice vytrvalou s výborným zrakem. Kamzík v říji heká a při nebezpečí obě pohlaví pískají nebo ostře hvízdají. Ekologie Biotop vhodný pro život kamzíků jsou hory, pahorky, předhůří, náhorní plošiny a také velehory. Kamzíkům vyhovuje pevné, tvrdé podloží, aby postupně obrušovali své spárky, které jsou velmi důležité k jejich pohybu. Na jaře a v létě se kamzíkům daří také v lesích, které jim poskytují dostatek vhodné potravy a klidu. Často jsou kamzíci pozorování nejen v nadmořských výškách nad hranicí lesů, ale také v nižších polohách. Jedná se o zvěř, která je elegantní a má mimořádnou sílu pro život v drsných podmínkách. Kamzíci jsou velmi společenskou zvěří a tvoří dosti početná stáda skládající se z kamzic, mláďat a mladých kamzíků do
věku dvou až tří let. Staří samci žijí mimo období říje individuálně. Říje probíhá v listopadu a na začátku prosince. Po 160-ti až 170 -ti dnech klade kamzice jedno mládě, které kojí půl roku. V osmi měsících se kamzíče osamostatní. Tělesný vývoj je ukončen ve čtyřech letech. Za potravu kamzíkům slouží různé byliny, trávy, borůvku a lišejníky. Okusují výhony dřevin, pupeny a vrcholové letorosty vyčnívající ze sněhu. V bachoru se jim často tvoří zakulacené útvary rostlinných vláken s chlupy tzv. bezoáry. Kamzíci se s příchodem zimy stěhují do nižších poloh ke krmným zařízením, kde je možné předkládat luční seno, vojtěšku, letninu, oves, granulované krmivo, jeřabiny, ale také dužnatá krmiva - mrkev, zelí, řepu, ovoce s odpady zeleniny a lesní siláže. Předkládat krmiva je však nutné v pravidelných denních intervalech ve stejnou ranní dobu, neboť kamzíci jsou zvěří s denní aktivitou. Při velmi nízké reprodukční schopnosti, je stav kamzičí zvěře na dobré úrovni. Přesto je nutné udržet její dobrý zdravotní stav preventivním vyšetřením, které vede k fyzické zdatnosti života kamzíků v horském drsném prostředí. Výsledky získané průzkumem ukázaly, že kamzíčí zvěř u nás je promořena parazitofaunou u všech věkových skupin. Tlumení parazitóz je podmíněno aplikací medikovaného krmiva s antiparazitiky, podobně jako u ostatních druhů zvěře. Použití thibenzolu, později Mebenvetu bylo dosaženo dobrých výsledků s tlumením hlístic a malých plicnivek. Pro zjištění onemocnění je potřebné preventivně sledovat zvěř, odebírat trus ke koprologickému vyšetření a po lovu předávat játra a plíce k veterinárnímu vyšetření ke zjištění zdravotního stavu ve sledované lokalitě. Použitá a doporučená literatura Červený, J., a kol., 2004: Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, Praha, 592s. Hanzal, V., 1993: Myslivost v obrazech zoologie. Českomoravská myslivecká jednota, Praha, 102s. Jirát, J., 2002: Jak dále s chovem kamzíka horského v České republice?. Myslivost 2/2002 Hanák,J.,2006: Jesenický kamzík včera, dnes a zítra? Myslivost 8/2006.
Mlčoušek, J., 2000: Kamzíci v Jeseníkách za úsvitu i za soumraku. Vydal Jiří Mlčoušek ve spolupráci s redakcí časopisu myslivost Stráž myslivosti, Albrechtice, 331 s. Vach, M., 1999: Myslivost, Silvestris. Uhlířské Janovice,359 s.
Koza bezoárová (Capra aegagrus) Historie V Evropě není koza bezoárová asi nikde původní. Ve starověku byla z Malé Asie dovezena na ostrovy Středomoří a do Řecka, kde se na některých místech vyskytuje dodnes. U nás byla vysazena v roce 1953 do obory na Pálavě, kde vzniklo stádo čítající několik desítek kusů. K této introdukci byla použita zvířata prokřížená s domácí kozou. V nedávné době byly kozy bezoárové přemístěny kvůli konfliktům se zájmy ochrany přírody na tomto chráněném území do obory Vřísek u České Lípy.
Zoologické zařazení kmen: obratlovců (Vertebrata) třída: savců (Mammalia) řád: sudokopytníků (Artiodactyla) podřád: přežvýkavců (Ruminantia) čeleď: turovitých (Bovidae) podčeledi: koz (Caprinae) druh : koza bezoárová (Capra aegagrus) Legislativní statut Doba lovu je stanovena od 1. září do 31. prosince. Podle legislativy ochrany přírody a krajiny není koza bezoárová zvláště chráněna. Zoologie Je poněkud větší než domácí koza, ale má stejný tvar těla. Délka těla dosahuje až 140 cm, délka ocasu 20 cm, výška v kohoutku je 100 cm a hmotnost 50 kg. Letní srst je červenohnědá, zimní šedohnědá se světlým břichem. U starých samců bývají světlé i boky a část krku. Středem hřbetu se táhne tmavý pruh. Rohy obojího pohlaví mají typický tvar a jsou na průřezu oválné. Samci mají na bradě mnohem delší vous než kozorožci. Etologie a ekologie Říje probíhá v září a říjnu. Samice jsou březí 21 až 22 týdnů a v lednu až březnu rodí 1 2 kůzlata. Kojí je až 6 měsíců. Potom se mladí osamostatňují, ale žijí i nadále v rodinných tlupách. Pohlavně dospívají v 18 měsících. Kozy bezoárové jsou aktivní pouze ve dne, mají velmi dobrý zrak a ozývají se typickým mečením.
Potrava Koza bezoárová spásá převážně bylinnou vegetaci, ale okusuje i listnaté dřeviny. Použitá a doporučená literatura Červený, J., a kol., 2004: Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, Praha, 592s. Vach, M., 1999: Myslivost, Silvestris. Uhlířské Janovice,359 s. Hromas, J., a kol.,2000: Myslivost. Matice lesnická, Písek