Vývoj a perspektivy myslivecké legislativy na území České republiky

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Vývoj a perspektivy myslivecké legislativy na území České republiky Bakalářská práce Autor: Vladimír Vetýška Obor Právo v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Odborný konzultant: Ing. Bohumil Bláhovec, Ph.D. Doc. Ing. Miroslav Vach, CSc. Miloňovice Duben, 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Miloňovicích dne 19. dubna 2011 Vladimír Vetýška 2

Poděkování Děkuji panu Ing. Bohumilu Bláhovcovi, Ph.D., za vstřícnou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval panu doc. Ing. Miroslavu Vachovi, CSc., za odborné informace z oblasti právních předpisů v myslivosti. 3

Anotace Počátky právní úpravy myslivosti se objevují jiţ za feudalismu, vzniká lovecké právo. Další významnou právní úpravu přinesly tereziánské reformy a císařský patent č. 154. Po vzniku Československa platil zákon č. 98/1929 Sb., v době II. světové války vládní nařízení č. 127/1941 Sb., po válce zákon č. 23/1962 Sb. Změnou společenských poměrů v r. 1989 se stal zákon č. 23/1962 Sb. přeţitým a nevyhovoval tehdejším podmínkám, kdy se kladl důraz na vlastnické právo půdy. Na základě toho byl přijat nový zákon č. 441/2001 Sb. o myslivosti. Tento zákon nastartoval změnu, která se vrací k tradicím české myslivosti. Dále jsem uvedl stručný přehled právní úpravy myslivosti na Slovensku, v Polsku, v Německu, v Rakousku a v Maďarsku. V rámci sjednocené Evropy bude v budoucí kodifikaci mysliveckých předpisů hrát velkou roli Německo díky velké rozloze a své významné roli v Evropě. Problematika platného zákona o myslivosti je znovu konzultována a dochází ke střetům mezi mysliveckou veřejností a vlastníky pozemků. Stojíme před otázkou znovuotevření tohoto zákona. V práci jsem určil tři základní problémy myslivecké legislativy a navrhl jejich řešení. Problematika se týká výměry honiteb, myslivecké stráţe a pytláctví. 4

Abstract The beginnings of hunting legislation appear as early as feudalism. There is a hunting law. Other significant legislation and reforms brought Theresian reforms and the Imperial Patent No. 154. After formation of Czechoslovakia came into force the Law No. 98/1929 Code of law, during the Second World War it was Decree of the government No. 127/1941 Code of law and after the war Act No. 23/1962 Code of law. Changing social conditions in 1989 became the legislative act No. 23/1962 Code of law survival and did not satisfy the present situation and all conditions, where the emphasis was on the ownership of land. On that basis, the new Act No. 441/2001 Code of law on hunting was enacted. This law started a change that goes back to the Czech tradition of hunting. Furthermore I mentioned a brief overview of the legislation on hunting in Slovakia, Poland, Germany, Austria and Hungary. Germany will play a major role within the framework of a united Europe because of its large size of territory and its significant role in Europe. The situation in this country will become an essential criterion in the future codification of hunting regulations. The issue of the current law on hunting is again consulted and there is a conflict between the hunting public and landowners. We re-opened the question of law. In the work I identified three basic problems of hunting legislation and I proposed their solutions. The issue concerns the area of hunting grounds, hunting guards and poaching. 5

Obsah Úvod 8 1. Historie mysliveckého práva na našem území 10 1.1. Vytváření myslivecké legislativy 10 1.2. Císařský patent č. 154 11 1.3. Myslivecká legislativa před II. světovou válkou 12 1.4. Legislativa v období II. světové války 13 1.5. Zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. 15 1.6. Právní úprava v 60. letech 18 2. Současná právní úprava pojmů myslivecké legislativy 23 2.1. Obecná ustanovení 24 2.2. Chov a zušlechťování zvěře 26 2.3. Ochrana myslivosti a zlepšování ţivotních podmínek zvěře 28 2.4. Tvorba a vyuţití honiteb 32 2.5. Myslivecké hospodaření a lov 38 2.6. Škody způsobené uţíváním honitby, zvěří a na zvěři 45 2.7. Státní správa myslivosti 46 2.8. Sankce 48 2.9. Přechodná a závěrečná ustanovení 49 2.10. Účinnost 50 2.11. Proškolená osoba 50 6

3. Rozbor situace právních úprav v okolních zemích 51 3.1. Slovensko 52 3.2. Maďarsko 54 3.3. Polsko 54 3.4. Německo 55 3.5. Rakousko 55 4. Návrh na řešení problémů myslivecké legislativy 57 4.1. Problematika pytláctví 57 4.2. Problematika výměry honiteb 59 4.3. Problematika myslivecké stráţe 61 Závěr 63 Seznam literatury 65 7

ÚVOD Česká republika patří ke státům s vyspělou myslivostí a měla vţdy dobré jméno i v zahraničí. V současné době se myslivostí rozumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně ţijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udrţení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního a kulturního dědictví (z. č. 449/2001 Sb. o myslivosti). Myslivost můţeme hodnotit z několika hledisek, a to z hlediska hospodářského, kulturního, estetického, etického, ale i rekreačního a z hlediska ochrany přírody. Zpracovaná problematika myslivecké legislativy vychází jak z právní historie, tak i z právní úpravy v EU a okolních zemích. Zásluhou reforem Marie Terezie vznikl ucelený legislativní rámec, který upravoval hospodaření se zvěří. Dalším rozvojem společnosti docházelo k rozšiřování a dostupnosti myslivosti širšímu okruhu lidí. Důleţitým mezníkem právní úpravy myslivosti bylo vydání císařského patentu č. 154. Se změnami společenských poměrů a při rozpadu Rakouska Uherska bylo nutno řešit i právní úpravu myslivosti, která se do té doby řídila rakouskou legislativou. Jiţ od roku 1920 byly zapojeny do snahy vytvořit novou mysliveckou legislativu různé myslivecké spolky, mj. Československá myslivecká jednota, která vznikla v roce 1923. Jiţ v roce 1924 se podílela tato Jednota na přípravě nového zákona. Výsledkem bylo vydání honebního zákona č. 98/1929 Sb. V době světové války byla myslivost u nás řízena protektorátními předpisy. Po roce 1948, kdy došlo ke změně společenského zřízení, byla myslivost řízena řadou různorodých předpisů, přesto se udrţoval zákon č. 225/1947 Sb., který platil aţ do vydání zákona č. 23/1962 Sb. V této době (po r. 1948) bylo prakticky zrušeno soukromé vlastnictví půdy a s ním spojené právo myslivosti. Vzhledem k zásadním společenským změnám, ke kterým došlo v roce 1989, se stal zákon č. 23/1962 Sb. také přeţitým a neodpovídal dané realitě. Bylo přistoupeno k řešení nové situace v myslivosti tvorbou komplexního zákona o myslivosti s ohledem na nové uspořádání společenských poměrů. Výsledkem byl zákon č. 449/2001 Sb. 8

V současné době stojíme před znovuotevřením zákona o myslivosti. Tato práce se mimo výše zmíněného zabývá ještě návrhy na řešení nově vzniklých problémů myslivecké legislativy v několika velmi problematických oblastech. 9

1. Historie mysliveckého práva na našem území 1.1. Vytváření myslivecké legislativy Prvobytně pospolná společnost ještě neznala lov jako výsadní právo. Bylo zcela přirozené, ţe zvěř lovil kaţdý, kdo ji potřeboval. Se zánikem prvobytně pospolného řádu, se vznikem soukromého vlastnictví a s nástupem feudalismu přestává být lov právem všech a stává se postupně výsadou vládnoucí třídy feudálů. Zde tedy vzniká lovecké právo. První stopy loveckého práva v Čechách se objevují za vlády českého kníţete Boleslava I. (935 967). Lov se stal postupně výhradním právem panovníka a panského stavu. V 11. století byly lovecké zákony doplněny a v roce 1388 za vlády krále Václava IV. byl výkon práva myslivosti povolen i některým nešlechticům. Král Václav IV. z hlediska tehdejší doby českou myslivost značně povznesl. Dokonalejší právní normy se myslivosti dostalo nařízením vydaným Českým sněmem v roce 1573. Bylo zde vymezeno oprávnění k výkonu myslivosti a ochrana zvěře. Lov byl i nadále výsadou šlechty a panovníka. Poddaný lid byl povinen vrchnosti mysliveckou robotou (ruční robota a potaţní robota) a neměl nároky na úhradu škod, které byly způsobeny na polích zvěří. Rozvoj zemědělství a lesnictví v 18. století vyvolaly potřebu prohloubení teoretických znalostí z myslivosti. Myslivost se stala součástí zájmu nejstaršího lesního a zemědělského spolku, kterým byla Společnost pro orbu a svobodné umění v Království Českém, zaloţená dvorním dekretem císařovny Marie Terezie. V rámci tzv. tereziánských reforem došlo k vydání císařského patentu v roce 1786, tzv. Řádu o myslivosti. Teprve tímto,,řádem bylo poddaným uleveno v mysliveckých robotách a jejich polím byla dána zákonitá ochrana tím, ţe majitel honitby musil hradit škody způsobené zvěří v polích. Tento patent nebyl nikdy důsledně plněn a úplnou úlevu zemědělcům nikdy nepřinesl. Jeho vydání ovlivnilo Společnost pro orbu a svobodné umění. Josef II. vydal proto 1. října 1788 novou zakládací listinu a stanovy pro Císařskou a královskou vlasteneckou společnost pro Království české. Úkolem této společnosti bylo zvelebovat zemědělství a myslivost. 10

Soupis poddanských usedlostí z r. 1753 a Řád o myslivosti byly základem pro vydání císařského patentu č. 154. 1.2. Císařský patent č. 154 ze dne 7. 3. 1849 V roce 1848 byli rolníci v habsburské monarchii zbaveni roboty a půda se stala jejich výlučným vlastnictvím. Císařský patent výrazně změnil tehdejší právní předpisy: - bylo zrušeno právo myslivosti na cizí půdě, - byla zrušena veškerá robota související s výkonem práva myslivosti, - právo myslivosti bylo poprvé kodifikováno jako právo reálné, tj. právo myslivosti bylo přiznáno vlastníkům půdy, ale jako právo omezené ve prospěch zvěře. Poprvé byla zákonem stanovena minimální výměra honiteb, a to 200 rakouských jiter, tj. 115 ha. U větších vlastníků půdy neţ 115 ha, coţ byly velkostatky, byla ponechána moţnost volby, jakým způsobem bude s právem myslivosti naloţeno; u drobných vlastníků bylo sice právo myslivosti zřízeno jako právo reálné, ale jeho výkon byl vázán na obecní komunu. To znamenalo, ţe ţádný rolník nesměl lovit na svém pozemku, nýbrţ honitbou byl katastr obce. Aby bylo zabráněno přílišnému vybíjení zvěře, bylo ustanoveno, ţe právo myslivosti příslušející pozemkům obce musí být pronajato nebo ţe můţe být vykonáváno myslivcem. Výnosy z práva myslivosti byly rozdělovány mezi vlastníky pozemků, vlastníkům pozemků bylo přiznáno právo na náhradu škody způsobené zvěří. Právní úprava převzala tzv. policejní nařízení, 1 ve kterých bylo kodifikováno: a) ochrana majetku a půdy, b) ochrana práv a výkonu myslivosti, 1 12 cís. patent č. 154, tj. JAGDORDNUNG 1786, WALDORDNUNG 1754, JAGDNORMALE 1728 Novák 1996 11

c) předpisy upravující veřejnou bezpečnost, d) ochrana proti pytláctví, e) stanovení doby lovu. Tento patent navazoval na dřívější mysliveckou legislativu. Bylo zřízeno právo reálné, bylo vyuţito ekonomického zájmu, protoţe obce dostávaly z pronájmů obecní honitby a z náhrad škod, způsobených zvěří, poměrně hodně hotových peněz. Úprava práva myslivosti jako práva reálného ve vztahu k nejmenším pozemkům byla základem lidové myslivosti. 1.3. Myslivecká legislativa před II. světovou válkou Postupně se měnící politické poměry v Habsburské monarchii a neúměrné sniţování stavu zvěře v obecních honitbách dalo podnět k tvorbě nové právní úpravy zákona. Vydáním zákona č. 49 z. z. ze dne 1. června 1866 (Honební zákon) byla dosavadní právní úprava v Čechách zásadně změněna. Na tento zákon navazovaly další zákony, jako např. zákon č. 15 z. z. ze dne 27. 2. 1870 a císařský patent č. 83 z. z. ze dne 29. 12. 1915. Právo myslivosti bylo i nadále právem reálným, ale výkon práva byl omezen. Právo myslivosti mohl vykonávat jen vlastník 115 ha souvislých honebních pozemků 2, a to sám, nebo je pronajmout. Ostatní pozemky, které nenáleţely k vlastní honitbě, tvořily honitby společenstevní. Honební společenstvo vzniklé ze zákona bylo povinno výkon práva myslivosti pronajmout, nebo ho vykonávat myslivcem. - Dále: Bylo výrazně omezeno členství v honebních společenstvech. Členem mohl být pouze vlastník domu s pozemky 3 (nemusel zde bydlet), bylo ale nutno majetek obhospodařovat z budovy s pozemky (gruntovník). 2 Honební a nehonební pozemky nebyly dříve rozlišovány, minimální výměra 115 ha u souvislých honebních pozemků. Místodržitelské nař. č. 18 ř. z. leden 1896, Vývoj a perspektivy myslivecké legislativy r. 1996 12

- Zákon podrobně kodifikoval tvorbu a jednání honebního společenstva. Na 4 ha pozemků připadal 1 hlas. Volil se 3 5-členný honební výbor na dobu 6 let. Honitby se pronajímaly na dobu 6 let. Podnájem byl zakázán. - K výkonu práva myslivosti byl nutný lovecký lístek. Vydání loveckého lístku bylo odepřeno osobám se sníţenou příčetností, osobám trestaným, dělníkům a pracujícím za týdenní a měsíční mzdu. - Kontrola obchodu se zvěřinou byla uskutečňována: a) zákazem obchodu se zvěřinou od 14. dne od počátku doby hájení, b) zavedením lístků o původu zvěře. - Náhrady škody škody způsobené právem myslivosti hradil uţivatel honitby, škody způsobené zvěří hradilo honební společenstvo. Tento zákon umoţňoval trvalé vyuţívání honiteb při zachování kmenových stavů zvěře. Podporoval vlastníky velkých pozemků nebo ty, kteří si pronájem mohli dovolit. Pro drţení zbraní platil císařský patent č. 223 ř. z. ze dne 24. 10. 1852; ten zúţil okruh osob, které mohly drţet zbraň, a stanovil druhy zbraní, které se mohly k lovu pouţívat. Jednotnost ve výčtu zvěře a dobách lovu vnesl do právního řádu tzv. malý honební zákon č. 98/1929 Sb., který upravoval výše uvedenou problematiku na celém území ČSR při zachování rozdílných zákonů v Čechách, na Moravě a na Slovensku. 1.4. Legislativa v období II. světové války V tomto období byla myslivost upravena těmito právními předpisy 4 : 3 Gruntovník (BOH 4522/1925, BUDW 10800/A 1915) 4 Vývoj a perspektivy myslivecké legislativy na území ČR, R. Novák, Brno 1996; J. Svoboda, J. Pelikán Česká myslivecká jednota Praha 1941 13

1. Vládním nařízením č. 127 ze dne 31. 3. 1941, vydaným na základě 1 odst. 1 nařízení říšského protektora z prosince 1940, 2. Vládním nařízením č. 128/1941 Sb., 3. Vládním nařízením č. 311/1942 Sb. o ochranné sluţbě myslivecké, 4. vyhláškou Nejvyššího mysliveckého úřadu č. 941, který zavedl směrnice pro zkoušky loveckých psů, 5. Vládním nařízením č. 106/1939 Sb. o ochraně zvířat proti týrání, 6. vyhláškou č. 392/1941 Sb. o řízení při pachtování honitby, 7. Vládním nařízením č. 348/1942 Sb. o zkouškách pro myslivce. Právo myslivosti bylo reálné, souviselo s vlastnictvím pozemků a bylo definováno výlučně jako oprávnění k lovu a přivlastňování ulovené zvěře. Výrazně byla posílena úloha státní správy zřízením tzv. mysliveckých úřadů, včetně Nejvyššího mysliveckého úřadu, zemských a okresních úřadů. Tyto úřady rozhodovaly o tvorbě hranic honiteb a dále o scelení několika honiteb v zájmu lepších podmínek zvěře. - Prodlouţení tzv. mysliveckého období (doby pronájmů) z původních předválečných 6 let na 9 a 12 let dalo větší jistoty všem uţivatelům honiteb jak z hlediska investic, tak z hlediska koncepce chovu zvěře. - Honitba byla rozdělena na honitbu vlastní a společenstevní. Jako minimální výměra pro vlastní honitbu bylo ustanoveno 115 ha, pro společenstevní 250 ha. Nejvyšším mysliveckým úřadem mohla být poţadovaná výměra zvýšena u vlastní honitby na 300 ha a u společenstevní na 500 ha. Zde se vůbec poprvé tedy objevuje v naší legislativě později pouţívaná výměra 500 ha, která je z hlediska chovu zvěře výhodnější neţ dříve daných 115 ha. - Nesporným přínosem protektorátních mysliveckých předpisů je uzákonění mysliveckých zkoušek jako podmínky pro vydání loveckého lístku. Přes veškeré snahy odborníků se myslivecké zkoušky do předválečné legislativy nepodařilo prosadit. - Humanita lovu: 14

- byly stanoveny zakázané způsoby lovu, např. střílet spárkatou zvěř broky, pouţívat při lovu a odchytu umělé zdroje světla. Zákazy byly řešeny také v předpisech o ochraně zvířat proti týrání; - byla stanovena povinnost pouţívat při výkonu práva myslivosti loveckých psů. - Vlastník souvislých honebních pozemků měl nárok na vlastní honitbu. Pokud nechtěl vykonávat myslivost sám, musel se zříci vlastní honitby. Zřeknutí se honitby vázalo právního nástupce po období 9 let v honitbách s drobnou zvěří a 12 let se zvěří spárkatou. - Za škody způsobené zvěří odpovídalo honební společenstvo, za škody způsobené výkonem práva myslivosti odpovídala oprávněná osoba. - Vládní nařízení rozšířilo trestně-právní předpisy o skutkové podstaty správních přestupků v myslivosti (nedodrţení normovaných stavů zvěře, nepouţívání loveckých psů atd.). Vládní nařízení č. 127/1941 Sb. vneslo do myslivecké legislativy nové prvky z myslivecké legislativy německé. V porovnání s dosavadní platnou legislativou vynikla jeho modernost, předbíhající dobu. Z těchto důvodů se stalo jedním z hlavních pramenů práva pro konstrukci pozdějších mysliveckých předpisů. Je to zřejmé i z toho, ţe tato právní úprava nebyla po osvobození zrušena tak jako ostatní protektorátní předpisy a beze změny platila aţ do roku 1947. 1.5. Zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. Od roku 1945 do roku 1948 v podstatě byla ponechána právní úprava myslivosti podle vládního nařízení č. 127/1941 Sb. o myslivosti a k němu vydaného prováděcího předpisu, vládního nařízení č. 128/1941 Sb. Všechny tyto předpisy byly přizpůsobeny německému právu v době okupace a umoţňovaly výkon práva myslivosti okupačním orgánům a těm, kteří měli nebo spravovali velké majetky. Omezení vztahující se na drţení zbraní během války prakticky vyloučilo naše občany z výkonu práva myslivosti. Tento stav byl po válce 15

neudrţitelný a bylo nepochybné, ţe myslivost musí být nově upravena a vydány nové předpisy, které by odpovídaly vývoji doby. Ministerstvo zemědělství ještě před vydáním nového zákona o myslivosti přistoupilo k vydání některých opatření na úseku myslivosti. 5 Byl to zejména výnos ministerstva zemědělství ze dne 13. března 1947 o ustanovení loveckých společností, o předkládání ţádostí o schválení stanov a o pachtu honiteb. Jedno z opatření tohoto výnosu spočívalo v tom, ţe stanovilo, kdo se můţe ucházet o členství v lovecké společnosti, a ţe v úvahu mohli přicházet zájemci ze čtyř skupin obyvatelstva. Především to byli uchazeči z řad místních zemědělců vlastnících hospodářství do 20 ha výměry orné půdy, dále to byli uchazeči z řad pracovníků státních lesů a pak uchazeči z ostatních venkovských a městských vrstev. K zásadním změnám dochází vydáním zákona č. 225/1947 Sb. o myslivosti, který byl schválen dne 18. prosince 1947. Zákon přinesl podstatné změny a přispěl ke zlidovění myslivosti. Zákon nově uvedl definici myslivosti. Podle tohoto zákona myslivost jako hospodářská a kulturní hodnota je odvětvím zemědělské a lesní prvovýroby, která záměrnou hospodářskou činností sleduje chov, ochranu a lov zvěře, stejně jako hospodářské zhodnocení úlovku. Právo myslivosti bylo ošetřeno shodně s dosavadními předpisy jako právo reálné. Právo myslivosti nepatřilo kaţdému majiteli pozemků, ale pouze vlastníkům honebních pozemků. Zásadní rozdíl mezi právem myslivosti a oprávněním k výkonu práva myslivosti byl v tom, ţe obecného práva myslivosti bylo moţno nabýt vlastnictvím honebního pozemku, ale oprávnění k výkonu práva myslivosti bylo moţno nabýt uznáním honebních pozemků za honitbu ve správním řízení. 5 Budování právních základů naší myslivosti, Brož V. Myslivost č. 5/1975 16

Honební pozemky 6 byly definovány negatorně, tedy zákon taxativně uvádí pozemky, které jsou nehonební. Na rozdíl od válečné legislativy nehonební pozemky jiţ nebyly zahrnuty do výměry honiteb. Společenstevní honitba musela mít nejméně 150 ha souvislých honebních pozemků, vlastní honitba 200 ha. U společenstevních honiteb, kde byla chována spárkatá zvěř, mohla být výměra zvýšena na 400 ha. Zachování těchto minimálních výměr nebylo poţadováno u honiteb lesnických škol, obor a výzkumných ústavů. U obor se vyţadovalo trvalé oplocení. Zásadní změnou byla také nutnost prokázání podmínek pro vznik honitby a schválení vzniku honitby ve správním řízení příslušným okresním národním výborem. Nově byl kodifikován myslivecký hospodář. Musel mít předepsanou kvalifikaci, platný lovecký lístek nejméně po dobu 3 let a československé státní občanství. Honitbu bylo moţno propachtovat písemnou formou na dobu 6 aţ 10 let. Rozdílně proti dřívější legislativě se změnil systém vydávání dokladů, potřebných k výkonu práva myslivosti. 1. Byla zvýšena věková hranice rozhodná pro povinnost odepřít vydávání loveckého lístku z dosavadních 14 let na 18 let, 2. bylo zavedeno šest druhů loveckých lístků, včetně tříletých, 3. výslovně bylo zakázáno vydávat povolenky k lovu za úplatu tuzemcům, 4. byl zrušen denní lovecký lístek pro tuzemce. Zákonem byla stanovena povinná organizace osob, vykonávajících právo myslivosti, v Československé myslivecké jednotě 7, která se skládala z jednotlivých zemských svazů pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko. V rámci ochrany myslivosti byl zaveden myslivecký hajný neboli příseţná stráţ, která poţívala ochrany veřejného činitele. 6 5 z. č. 225/1947 Sb., souvislé honební pozemky jsou, když je možno se dostat z jednoho pozemku na druhý bez překročení cizího pozemku (silnice, železnice, vodní toky). 7 Pokud Československá myslivecká jednota podala důvodné námitky v oblasti přestupků v myslivosti, může být vydání loveckého lístku odepřeno. 17

Vyčerpávajícím způsobem bylo kodifikováno pytláctví (na rozdíl od legislativy platné po r. 1990, která nebezpečnost tohoto protiprávního jednání zlehčila, coţ bylo jedním z důvodů jeho značného rozšíření). 1.6. Právní úprava v 60. letech Zákon č. 23/1962 ve znění pozdějších předpisů zákon o myslivosti byl vytvořen v šedesátých letech. V těchto letech bylo prakticky zrušeno soukromé vlastnictví půdy a s ním spojené právo myslivosti. Zákon byl po roce 1989 novelizován několika zákony. Největší změny byly v zákoně č. 270/1992 Sb., další novela byla v zákoně o lesích č. 289/1995 Sb. Úplné znění bylo vydáno pod č. 512/1992 Sb. Myslivost je definována jako činnost, která ochraňuje a vyuţívá přírodní bohatství, tj. volně ţijící ţivočichy, kteří jsou v zákoně označováni za zvěř. Právo myslivosti, výkon práva myslivosti: Právo myslivosti je souhrnem práv a povinností zvěř chránit, chovat i lovit. Právo myslivosti má kaţdý vlastník honebního pozemku, zákon ale stanoví, jak s tímto právem můţe naloţit. Právní úprava nezná pojem myslivost v klidu z vůle vlastníka. Vlastník honebního pozemku nemůţe zakázat vstup na pozemek při výkonu práva myslivosti, osoba vykonávající právo myslivosti na tomto pozemku musí hradit škody, které myslivostí vzniknou. Výkon práva myslivosti: Je moţný jen na honebních pozemcích, které okresní úřad uznal ve správním řízení za honitbu. Zákon umoţňuje osobě, která vykonává právo myslivosti, si přivlastňovat ulovenou nebo padlou zvěř. Ţivá zvěř není majetkem uţivatele honitby. 18

Honitby 8, obory, samostatné baţantnice: Právo myslivosti je moţno jen na souvislých honebních pozemcích, které byly ve správním řízení okresním úřadem uznány za honitbu. Podle drţby pozemků rozlišuje zákon honitby vlastní a společenstevní. Honitby vlastní tvoří pozemky jednoho vlastníka. Pokud výměra pozemků jednoho vlastníka nedosahuje 500 ha a pozemky více vlastníků spolu souvisejí a dosáhnou předepsané výměry, mohou vlastníci poţádat o uznání honitby společenstevní. Základní podmínkou pro uznání honitby je minimální výměra 500 ha souvislých honebních pozemků. Obory a samostatné baţantnice mohou být také vlastní a společenstevní. U obor je nutno doloţit existenci trvalého oplocení. Vyuţití práva myslivosti: 9 Právo myslivosti můţe vlastník honitby vykonávat sám nebo můţe honitbu pronajmout. Nájemce honitby můţe být česká fyzická nebo právnická osoba. Kaţdá osoba si můţe pronajmout jen jednu honitbu s výjimkou baţantnic. Podnájem honitby zákon zakazuje. Vlastník honitby musí navrhnout do funkce mysliveckého hospodáře (jeho kvalifikace je stanovena 2 vyhl. MZe č. 134/1996 Sb.). Mysliveckého hospodáře do funkce ustanovuje okresní úřad. Smlouva o nájmu honitby musí být uzavřena písemně a musí být schválena okresním úřadem. Honitby se pronajímají na dobu 10 let. Omezení nebo zákaz výkonu práva myslivosti v uznané honitbě z důvodu veřejného zájmu můţe provést jen ministerstvo zemědělství. Zvěř 10 : Zákon taxativně stanoví druhy volně ţijících ţivočichů, na které se vztahuje výkon práva myslivosti. Zvěř je členěna na pernatou a srstnatou. Zvěř je zakázáno chovat ve farmových chovech. Doba lovu a hájení je stanovena vyhl. MZe č. 134/1996 Sb. 8 Pro uznání honitby okresní úřad stanovil rozhodnutím ve správním řízení jakostní třídy a normované stavy vybraných druhů zvěře. Věstník MZe č. 3/1889. 9 2, odst. 3 a 16, odst. 6 z. č. 23/1962 Sb. zakazuje podnájem práva myslivosti a podnájem uznané honitby. 10 MZe má zákonnou povinnost činit opatření k zachování veškerých druhů zvěře. 19

Ochrana myslivosti: Ochranou myslivosti se rozumí ochrana zvěře před nepříznivými vlivy, škodlivými zásahy lidí, škodlivými zvířaty. Uţivatel honitby je povinen ustanovit mysliveckou stráţ pro kaţdých 500 ha výměry honitby. Mysliveckou stráţ schvaluje okresní úřad. Myslivecká stráţ je oprávněna zadrţet a zjistit totoţnost u osoby, kterou přistihla při neoprávněném výkonu myslivosti. Je zakázáno vypalovat traviny, křoví, vyřezávat ţivé ploty. Pro ochranu zvěře je uţivatel povinen zřizovat krmná zařízení. Majitelům psů a koček se zakazuje nechat tato zvířata volně pobíhat po honitbě. Myslivecká stráţ můţe usmrtit volně pobíhajícího psa za zákonem povolených podmínek. V případě usmrcení psa musí být souběh tří podmínek: pes musí být vzdálen více neţ 200 m od posledního trvale obydleného stavení, musí být mimo vliv svého pána a musí se snaţit nějakým způsobem zvěř ulovit. Myslivecké hospodaření, lov a jejich plánování: Tato část obsahuje výčet zakázaných způsobů lovu. Zakázané způsoby lovu jsou uvedeny nejen v 30 zákona o myslivosti, ale i v prováděcí vyhlášce MZe č. 134/1996 Sb. 11 Zákazy podle zákona je moţno rozdělit do tří skupin: 1. Obecné zákazy - lovit zvěř způsobem, jímţ se zbytečně trýzní 12 2. Zákazy týkající se pouţívání zbraní, nábojů a loveckých pomůcek - lovit zvěř jedem - střílet spárkatou zvěř broky, pouţívat k lovu maloráţku, nebo zbraň s nábojnicí kratší neţ 400 mm (Hornet). Zvěř je moţno lovit jen dlouhou loveckou palnou zbraní. 11 7 vyhl. č. 134/1996 Sb. 12 Zákaz chytání zvěře do želez, která zvěř ihned neusmrtí, je irelevantní vzhledem k tomu, že pozdější zákon na ochranu zvířat proti týrání používání želez k lovu zakázal. 20

- chytat zvěř do ok - pouţívat k lovu zvěře umělých světelných zdrojů 3. Zákazy týkající se způsobu a místa lovu - lovit zvěř mimo černé a lišek v noci - lovit spárkatou zvěř na čekané ve vzdálenosti do 100 m od hranic sousední honitby 13 - lovit baţanty ve vzdálenosti 200 m od hranic baţantnice - pouţívat psů, kromě psů nízkonohých, ke štvaní zvěře Lovecky upotřebitelný pes je pes, který má průkaz o původu a sloţil zkoušky z lovecké upotřebitelnosti. Minimální počty lovecky upotřebitelných psů jsou uvedeny ve vyhl. MZe č. 134/1996 Sb. Povinnost kaţdoročně zpracovávat plány mysliveckého hospodaření je uloţena uţivateli honitby, nikoliv mysliveckému hospodáři. Povolenka k lovu, lovecký lístek a povinné pojištění: Kdo vykonává právo myslivosti, musí mít u sebe lovecký lístek a povolenku k lovu. Povolenku k lovu nemusí mít myslivecký hospodář. Zákonem jsou kodifikovány čtyři druhy loveckých lístků: lovecký lístek pro české občany, pro posluchače odborných škol, pro lesníky a myslivce z povolání, pro cizince. Lovecký lístek se vydává na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Vydávání lístku na dobu neurčitou je zvláštností v naší legislativě. Nikde ve světě není takový lístek vydáván. Kdo vykonává myslivost, musí být pojištěn proti následkům zákonné odpovědnosti za škody vzniklé při výkonu práva myslivosti. Uţivatel honitby musí před začátkem lovu zkontrolovat nejen lovecký lístek a zbrojní průkaz, ale i zaplacené pojištění. 13 Zákon nezakazuje stavbu posedů a kazatelen v této vzdálenosti od hranice sousední honitby. 21

Zuţitkování zvěře: Tato část zákona zmocňovala Ministerstvo zemědělství zavést lístky o původu zvěře. Toto zákonné zmocnění nebylo MZe vyuţito. Zatím neexistuje, přes návrhy ČMMJ, ţádná povinnost prokazovat původ či nabytí zvěře, coţ je jedna z hlavních příčin rozšířeného pytláctví. Škody způsobené výkonem práva myslivosti 14 : Uţivatel honitby je povinen hradit škody způsobené výkonem práva myslivosti a zvěří, u níţ je stanovena doba lovu, na honebních pozemcích nebo na polních plodinách. Uţivatel honitby a poškozený by se měli o náhradě škody dohodnout. Nedojde-li k dohodě, rozhoduje rozhodčí komise. Řízení myslivosti: Řízení myslivosti v ČR přísluší Ministerstvu zemědělství, v okresech řídí myslivost okresní úřady. V národních parcích řídí myslivost Ministerstvo ţivotního prostředí. Okresní úřady jakoţto orgány státní správy mohou ukládat pokuty aţ do výše 100 000 Kč za porušení předpisů uvedených v tomto zákoně. 14 Podle zákona č. 289/1997 Sb. zákon o lesích musí škody a přijatá opatření k zabránění škod na lesních porostech poškozený hlásit rozhodčí komisi ve lhůtě 30 dnů od 30. 6. 22

2. Současná právní úprava pojmů myslivecké legislativy 15 Podmínky lovu zvěře a zacházení s ulovenou zvěří jsou upraveny právními předpisy z oblasti myslivosti, a to zejména zákonem č. 449/2001 Sb. o myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 59/2003 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., dále vyhláškou č. 245/2002 Sb. o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bliţších podmínkách provádění lovu, ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb., a vyhláškou č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, ve znění vyhlášky č. 350/2003 Sb. Tyto právní předpisy se vztahují na volně ţijící populace určených druhů zvěře, které lze obhospodařovat lovem. Členění zákona č. 449/2001 Sb.: 1. Obecná ustanovení 2. Chov a zušlechťování zvěře 3. Ochrana myslivosti a zlepšování ţivotních podmínek zvěře 4. Tvorba a vyuţití honiteb 5. Myslivecké hospodaření a lov 6. Škody způsobené uţíváním honitby, zvěří a na zvěři 7. Státní správa myslivosti 8. Sankce 9. Přechodná a závěrečná ustanovení 10. Účinnost 15 Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, Štěpánek a kol. Penzum 23

2.1. Obecná ustanovení 1 odst. 1 cit. zák.: Tento zákon upravuje: a) chov a zachovávání druhů zvěře volně ţijících na území České republiky, b) výjimečné drţení zvěře v zajetí, c) dovoz a vývoz ţivé zvěře, d) dovoz a vypouštění ţivočichů, kteří zatím neţijí na území České republiky, e) tvorbu a vyuţití honiteb, f) postavení a právní poměry společenstva, g) ochranu myslivosti, h) uţívání honebních pozemků a zlepšování ţivotních podmínek zvěře, i) regulaci stavu zvěře, provádění lovu zvěře, včetně lovu zvěře na nehonebních pozemcích, j) provádění lovu ţivočichů, kteří nejsou zvěří, k) náhradu škody způsobené zvěří a při provozování myslivosti, jakoţ i náhradu škody způsobené na zvěři a na mysliveckých zařízeních, l) kontrolu ulovené zvěře, m) výkon státní správy myslivosti, dozoru a sankce za neplnění nebo porušování povinností, n) státní podporu udrţení historické a kulturní úrovně tradic české myslivosti. V odstavci druhém je důrazně vysloveno, ţe ustanovení zákona se nevztahuje na ty druhy zvěře, které jsou chovány ve farmových chovech jako hospodářská zvířata. 24

2 vymezení pojmů: Myslivost je podle tohoto zákona činnost, která se provádí v přírodě, ve vztahu k volně ţijícím ţivočichům (zvěři) jako součásti přírodního bohatství. V souladu se středoevropským systémem myslivosti (Rakousko, Německo, Polsko) se klade důraz na udrţení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti národního kulturního dědictví. Zvěří se rozumí druhy volně ţijících ţivočichů, které jsou tak označeny v zákoně. Tento zákon nezná pojmy pouţívané dřívějšími právními úpravami (zvěř srstnatá, zvěř škodná apod.), Základní rozdělení je podle stupně ochrany druhů zvěře. Doby lovu zvěře jsou upraveny samostatně vyhl. MZe č. 245/2002 Sb. v platném znění. Nehonební pozemky 16 jsou v zákoně uvedeny taxativně. Význam pojmu uvnitř hranice zastavěného území obce je definován v předpisech stavebních (stavební zákon, zákon o pozemních komunikacích). Prohlášení dalších pozemků, zde neuvedených, za nehonební, upravuje zákon o myslivosti v 17. Nehonební pozemky nemohou být součástí honiteb a nelze na nich vykonávat právo myslivosti. Honební pozemky jsou řešeny negatorním vymezením (všechny pozemky v písmenu e) neuvedené). Pravidla souvislosti honebních pozemků zůstala zachována podle dřívějších předpisů. Honitbou se rozumí soubor souvislých honebních pozemků, které byly místně příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností uznány ve správním řízení za honitbu. Podle drţby honebních pozemků rozlišuje zákon honitby vlastní a společenstevní. Pokud výměra souvislých honebních pozemků jednoho vlastníka nedosahuje 500 ha a pozemky více vlastníků spolu souvisejí a dosáhnou předepsané výměry, mohou vlastníci vytvořit honební společenstvo. Pro uznání honitby stanovuje orgán státní správy myslivosti současně správním rozhodnutím jakostní třídy a normované a minimální stavy vybraných druhů zvěře podle vyhl. MZe č. 491/2002 Sb. Obory: Jsou druhem honitby a mohou být vlastní i společenstevní. Pro uznání těchto honiteb zákon vyţaduje prokázání minimální výměry souvislých honebních pozemků 50 ha 17 a je nutno doloţit existenci trvalého oplocení. 16 Vyhl. č. 131/1998 Sb. o územně-plánovacích podkladech a územně-plánovací dokumentaci a z. č. 266/1994 Sb. 17 69 odst. 1 zákona v případě, že má obora nižší výměru než 50 ha. 25

Baţantnice: Je to část honitby, případně samostatná honitba, ve které jsou vhodné podmínky pro chov baţantů. Baţantnice je uznána orgánem státní správy myslivosti po doloţení projektu chovu a vhodných podmínek (vyhl. MZe č. 7/2004 Sb.). 2.2. Chov a zušlechťování zvěře Chovem se rozumí odborné zásahy do populací zvěře s cílem zachovat a zlepšit její kvalitu. Uţivatel je povinen udrţovat populace zvěře v honitbě v rozsahu mezi normovaným a minimálním stavem. 18 Tyto stavy jsou vymezeny v rozhodnutí o uznání honitby. 3 definuje obecné zásady chovu zvěře v přírodě. Problematiku farmových chovů řeší veterinární zákon č. 449/2001 Sb. V 3 odst. 2 je definován zákonem poţadovaný početní stav zvěře (rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem). Nedodrţení tohoto stavu je správním deliktem a podle 64 odst. 3 písm. c) je moţno uloţit pokutu do výše 200 000,- Kč. 19 Oblast chovu zvěře: Je to soubor souvisejících honiteb, ve kterých se zvěř, pro kterou byla oblast chovu zřízena, vyskytuje. Oblasti chovu zvěře zřizuje příslušný krajský úřad správním rozhodnutím ( 3, odst. 3). 4 omezení směřující k zachování druhu zvěře: Podle 4 odst. 1 orgán státní správy myslivosti ve správním řízení můţe nařídit omezení obvyklého způsobu hospodaření z důvodu obecného zájmu. Rozhodnutí se týká vţdy celé honitby, porušení je správním deliktem a je moţno podle 64 odst. 3 písm. b) uloţit pokutu do výše 40 000,- Kč. 18 Určení stavu zvěře provádí orgán státní správy myslivosti spolu s orgánem ochrany přírody - 66 zákona. 19 Podle 64 odst. 3 písm. b) je možno uložit pokutu do výše 40 000,- Kč. 26

4 odst. 2 praví, ţe dovoz a vývoz ţivé zvěře lze provádět jen se souhlasem orgánu státní správy myslivosti. K dovozu a vypouštění geograficky nepůvodních druhů, které jsou povaţovány za zvěř Mezinárodní mysliveckou organizací (CIC), je nutný souhlas orgánů státní správy myslivosti a je nutné i dodrţení veterinárních předpisů (z. č. 166/1999 Sb., vyhl. 286/1999 Sb. a vyhl. 87/1999 Sb.). 20 Porušení zákonných ustanovení je správním deliktem a je moţno uloţit podle 64 odst. 2 pokutu do výše 200 000,- Kč. 5 zákazy stanovené k zachování druhu zvěře: Jde o zachování původních druhů zvěře na našem území při maximální snaze o zachování přirozených podmínek reprodukce. Zákonem je zakázáno: - vypouštět do honiteb zvířata z farmových chovů, - vypouštět do volnosti kříţence mezi zvěří a domácími zvířaty, - vypouštět do honiteb zvěř, která byla chována v zajetí (výjimkou jsou tzv. záchranné chovy povolené podle předpisů na ochranu přírody a krajiny), - zavádět do honitby další druhy zvěře bez předchozího souhlasu orgánů státní správy myslivosti. V případě mláďat z farmových chovů podle 5 odst. 1 písm. a) je problém řešen značením mláďat do 72 hod. (vyhl. MZe č. 357/2001 Sb., 13, odst. 2). To lze vyuţít také při zazvěřování po velkých ztrátách zvěře při povodních, nákazách apod. 20 Porušení předpisů je správním deliktem a podle 64 odst. 2 je možno uložit pokutu do výše 200 000,- Kč. 27

6 chovatelské přehlídky: Konají se kaţdoročně pro hodnocení kvality zvěře. Organizují je orgány státní správy v rámci svého správního obvodu. Organizací chovatelské přehlídky můţe orgán státní správy pověřit některou mysliveckou organizaci (zákon 83/1990 Sb. o sdruţování občanů). Zároveň je konstatováno, ţe vlastnické právo k trofeji přísluší uţivateli honitby, i kdyţ bývá trofej ponechána střelci. Podle zákona trofejí se rozumí rohy, parohy, parůţky rohaté i parohaté zvěře, zbraně u prasete divokého, lebky a kůţe některých šelem. 7 chov zvěře v zajetí: Je moţný jen se souhlasem orgánů státní správy myslivosti. K chovu zvěře, kterou není moţno obhospodařovat lovem, je nutný souhlas orgánů státní správy ochrany přírody. Chov loveckých dravců je vyňat z reţimu těchto ustanovení a je řešen v 44. 2.3. Ochrana myslivosti a zlepšování ţivotních podmínek zvěře Hlava I. Ochrana myslivosti Ochranou myslivosti se rozumí nejen ochrana zvěře před působením nepříznivých podmínek prostředí, ale také před škodlivými zásahy člověka a před volně pobíhajícími domácími zvířaty. Součástí ochrany myslivosti je i ochrana mysliveckých zařízení. V 8 je tedy definována ochrana myslivosti, výjimku tvoří pouze ochrana zvěře před nakaţlivými nemocemi. O ní je pojednáno hlavně v 10 zákona č. 166/1999 Sb. o veterinární péči. Podle odst. 2 nikdo, kdo vstupuje do přírody, nesmí svou činností ohroţovat nebo zraňovat zvěř. Za porušení tohoto ustanovení můţe myslivecká stráţ uloţit pokutu aţ 1 000,- Kč ( 45 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích). 28

9 - omezení a zákazy dané v zájmu ochrany: 9 definuje omezení a zákazy dané v zájmu ochrany. Jde buď o místní, nebo věcné omezení nebo zákazy. Je zakázáno: - plašit zvěř (s výjimkou ochrany lesních a polních kultur), - rušit zvěř při kladení mláďat a při hnízdění, - ničit napajedla a veškerá myslivecká zařízení. V odst. 2 jde o jasné nucené omezení vlastnického práva, které je moţné jen ve veřejném zájmu a za úplatu (z. č. 2/1993 Sb. Listina základních lidských práv a svobod, č. 11 odst. 4). 10 - povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat a vlastníků pozemků: V odst. 1 je zakázáno nechat volně pobíhat po honitbě domácí zvířata. V odst. 2 je stanovena povinnost vlastníků nebo nájemců pozemků dbát při ohrazování pozemků (hlavně ostnatým drátem), aby nedocházelo ke zraňování nebo usmrcování zvěře. Tímto ustanovením nejsou dotčena ustanovení předpisů na ochranu zvířat proti týrání (zákon č. 246/1992 Sb.). U odst. 3 písm. a) chybí u oznamovací povinnosti časový údaj k jejímu splnění. 21 U odst. 3 písm. c) - nedodrţení tohoto ustanovení zakládá moţnost odmítnutí úhrady vzniklých škod ( 54 odst. z. 449/2001 Sb.). Je současně u fyzických osob přestupkem ( 63 odst. 1 písm. a) zák. č. 449/2001 Sb.) a u právnických osob správním deliktem ( 64 odst. 1 z. 449/2001 Sb.). Tento zákon neuvádí oproti dřívějším právním úpravám zákazy vypalování trávy, křovin, plevele, ţivých plotů apod. Zákaz těchto činností upravují ustanovení předpisů o ochraně přírody a krajiny. 21 11 odst. 2 z. č. 449/2001 Sb. o vyhánění zvěře pomocí loveckých psů. 29

11 - povinnosti uţivatelů honiteb: V zájmu ochrany zvěře jsou uţivatelé honiteb povinni pečovat o zvěř a její prostředí. Ochrany myslivosti jsou zejména tyto: pro zvěř, - po dohodě s vlastníky pozemků zakládat a obhospodařovat remízky a políčka - budovat a provozovat zařízení pro přikrmování zvěře, - evidovat myslivecká zařízení a o jejich počtu podávat statistická hlášení, - v případech extrémních klimatických podmínek (povodně) učinit opatření k záchraně zvěře. Orgány státní správy jsou povinny kontrolovat činnost v honitbách; v případech, kdy se zjistí, ţe zvěř strádá, mohou, na náklady uţivatele honitby, rozhodnout o opatření k záchraně zvěře ( 55 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Hlava II. - Myslivecká stráţ 22 12 ustanovení myslivecké stráţe: Uţivatel honitby je povinen navrhnout orgánu státní správy nejpozději do 30 dnů od uzavření nájemní smlouvy nebo od nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby na kaţdých započatých 500 ha mysliveckou stráţ. Při výběru je kladen důraz na bezúhonnost vybrané osoby, protoţe myslivecká stráţ je podle zákona č. 140/1961 Sb. 89 odst. 9 veřejným činitelem. 13 řeší zrušení ustanovení mysliveckou stráţí. Jde o klasické zrušovací ustanovení, jako je: uplynutí doby, na kterou byl vystaven průkaz myslivecké stráţe, zánik nájmu, smrt 22 Před ustanovením orgán státní správy prověří znalosti podle 12 odst. 3 písm. f) a složí slib podle odst. 3 písm. g). 30

stráţe, ukončení z vlastního rozhodnutí. Podle odst. 3 osoba, která přestává být mysliveckou stráţí, je povinna neprodleně odevzdat sluţební odznak a průkaz orgánu státní správy myslivosti. V případě, ţe k zániku ustanovení došlo podle odst. 1 písm. c), přechází uvedená povinnost na dědice nebo na osobu, která je má ve své dispozici. 14 - oprávnění myslivecké stráţe: Myslivecká stráţ je oprávněna poţadovat od osob, které se pohybují se střelnou zbraní bez dokladů, prokázání totoţnosti, a dále: - zastavit a prohlíţet vozidla, která se pohybují v honitbě, - poţadovat prokázání původu zvěře (plomby), - usmrcovat toulavé psy a kočky, kdyţ jde o volné pobíhání, které je zakázáno podle 10 odst. 1 zákona o myslivosti, a o pronásledování zvěře ve vzdálenosti větší neţ 200 m od posledního objektu k bydlení. Toto ustanovení se nevztahuje na psy loveckých a ovčáckých plemen, záchranářské a slepecké psy. 15 - povinnosti myslivecké stráţe: Jsou dány výčtem v ustanovení zákona a jde zejména o její identifikaci, povinnost spojenou s ochranou myslivosti, informační povinnost a povinnost zabezpečení průkazu a odznaku. Myslivecká stráţ, která usmrtila psa nebo kočku nebo zdivočelé hospodářské zvíře, je povinna o tom neprodleně informovat vlastníka, pokud je znám. 16 odpovědnost za škody vzniklé osobám, které poskytují pomoc myslivecké stráţi, či za škodu vzniklou oprávněnou činností myslivecké stráţe: Tyto škody hradí stát, tj. ten orgán státní správy, který mysliveckou stráţ ustanovil. 31

2.4. Tvorba a vyuţití honiteb Hlava I. - Navrhování honiteb 17 - obecné zásady tvorby honiteb: Odst. 1 stanoví, ţe myslivost lze provozovat jen v rámci uznané honitby. Odst. 2 praví, ţe honitba je tvořena souvislými honebními pozemky. Orgán státní správy myslivosti z důvodů bezpečnostních nebo vojenských nebo v zájmu vlastníka prohlásí za nehonební pozemky i jiné pozemky, neţ pozemky uvedené v 2 písm. e) (náměstí, ulice, cesty apod.), a to buď z vlastního podnětu, nebo na návrh vlastníka. Odst. 4 říká, ţe při tvorbě honiteb se nepřihlíţí k hranicím katastrálních území, obvodů obce nebo kraje. Odst. 5.: honební pozemky tvořící honitbu musejí spolu souviset. Souvislost můţe být přerušena nejen nehonebními pozemky, ale i překáţkou pro pohyb zvěře, jako jsou dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami. 18 řeší uznání honiteb. Návrh na uznání honitby (odst. 1) podává vlastník honebních pozemků nebo přípravný výbor honebního společenstva ( 19 odst. 4) orgánů státní správy myslivosti. V odst. 2 je kodifikována moţnost vytváření honiteb vlastních, v odst. 3 honiteb společenstevních. Odst. 5 řeší návrh na uznání obory, ten mimo doloţení vlastnictví pozemků o minimální výměře 50 ha musí obsahovat studii o vhodnosti přírodních podmínek pro chov druhu zvěře, pro který je obora určena, projekt chovu, projekt stavby potřebných zařízení a stanovisko státní veterinární správy. 23 23 Podle z. č. 289/1995 Sb. mohou být obory umístěny do lesů zvláštního určení. 32

Hlava II. - Honební společenstvo 19, odst. 1 3: Honební společenstvo je právnická osoba 24 ustanovená podle zákona o myslivosti. Členy honebního společenstva mohou být jen vlastníci honebních pozemků. Celková výměra honebních pozemků, aby mohlo být poţádáno o registraci a následně o uznání honitby, musí být minimálně 500 ha, u obory 50 ha. Honební společenstvo nesmí podnikat, uznanou honitbu ale můţe pronajmout nebo v ní vykonávat myslivost na vlastní účet. Honební společenstvo musí navrhnout při ţádosti o registraci svůj název. Název se odvozuje od názvu obce, v jejímţ obvodu leţí větší část pozemků. Přípravný výbor tvoří alespoň dva vlastníci honebních pozemků, kteří dosáhli věku 18 let. Jejich úkolem je především připravit podklady pro konání valné hromady a podklady pro uznání honitby. 20 vznik honebního společenstva: Návrh na registraci honebního společenstva místně příslušnému orgánu státní správy myslivosti podává přípravný výbor. K návrhu na registraci se předloţí zápis z ustavující valné hromady, z kterého je zřejmé, ţe byl zvolen honební výbor a schváleny stanovy honebního společenstva. Součástí podání musí být i úplné znění stanov. Pokud jsou splněny podmínky dané zákonem, orgán státní správy honební společenstvo zaregistruje. Honební společenstvo vzniká dnem registrace. Ke stejnému dni zapíše orgán státní správy myslivosti honební společenstvo do rejstříku honebních společenstev. 21 - valná hromada honebního společenstva: V odst. 1 se popisuje působnost valné hromady, jako je volba a odvolání honebního starosty, který je současně předsedou honebního výboru, místopředsedy a dalších členů honebního výboru. Valná hromada dále schvaluje návrhy o finančním hospodaření a o pouţití 24 Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. 18 33

čistého výtěţku, rozhoduje o způsobu vyuţití honiteb, o změně stanov, o přijetí vlastníka honebních pozemků přičleněných k honitbě za člena honebního společenství. výbor. Podle odst. 2 můţe valná hromada přenést působnost podle odst. 1 písm. c) na honební 22 - jednání valné hromady: Valnou hromadu svolává honební starosta zpravidla jednou ročně a je povinen vyrozumět všechny členy honebního společenstva o jejím konání. Návrh na uzavření, změnu nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby a návrh o finančním hospodaření a pouţití čistého výtěţku musí být k nahlédnutí u honebního starosty nejpozději 15 dní před konáním valné hromady. Hlasovací právo na valné hromadě přísluší pouze členům honebního společenstva. Na rozhodování se podílejí podle výměry honebních pozemků, které vlastní. Za kaţdý i započatý hektar výměry honebního pozemku přísluší členovi jeden hlas. Valná hromada je schopna se usnášet, pokud jsou přítomni členové, kteří mají alespoň polovinu hlasů. Nesejde-li se potřebný počet hlasů do jedné hodiny od stanoveného počátku, můţe se valná hromada usnášet platně za jakéhokoliv počtu hlasů přítomných členů. K rozhodnutí podle par. 21 odst. 1 písm. b), c), d) nebo podle par. 21 odst. 2 se poţaduje souhlas tří čtvrtin hlasů přítomných členů. 23 - honební starosta: Honební starosta je statutární orgán honebního společenstva, stejně jako místostarosta ( 23 odst. 6). Je volen na období 10 let. Je moţné navrhnout podle odst. 2 i fyzické osoby, které nejsou členy honebního společenstva. Honební starosta odpovídá honebnímu společenstvu za škodu, kterou způsobil porušením právních předpisů. 24 - honební výbor: Honební výbor se podle tohoto zákona zřizuje, pokud je více neţ 10 členů honebního společenstva. Podmínkou usnášeníschopnosti je, aby byla přítomna nadpoloviční většina jeho 34

členů, k usnesení je zapotřebí souhlasu většiny přítomných členů. Při rovnosti hlasů je rozhodující hlas předsedy. 25 - zrušení a zánik honebního společenstva: Honební společenstvo zaniká dnem výmazu z rejstříku. Zániku předchází jeho zrušení a likvidace. Honební společenstvo se zrušuje: - dnem zániku honitby, - uplynutím doby, na kterou bylo zaloţeno, - dnem uvedeným v rozhodnutí valné hromady o zrušení honebního společenstva, - rozdělením nebo sloučením s dalším honebním společenstvem. Na likvidaci majetku a závazků se pouţije zákon 513/1991 Sb. o likvidaci obchodních společností. Zjistí-li likvidátor, ţe je majetek zrušeného honebního společenstva předluţen, navrhne vyhlášení konkurzu. Likvidátora jmenuje valná hromada, případně ho jmenuje soud. 26 - členství v honebním společenstvu: Členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci pozemků, které jsou součástí společenstevní honitby. Převede-li člen honebního společenstva vlastnické právo k honebním pozemkům, které jsou součástí honitby, jeho členství tím zaniká, nabyvatel těchto pozemků se stává členem honebního společenstva, pokud do 30 dnů ode dne vzniku jeho vlastnického práva neoznámí písemně honebnímu společenstvu, ţe se členstvím nesouhlasí. Osoba, jejíţ členství v honebním společenstvu zaniklo, má nárok na vypořádací podíl, který určí stanovy. 35

27 - majetek honebního společenstva: Honební společenstvo odpovídá za své závazky celým svým majetkem. V odst. 2 jsou uvedeny příjmy, jako je vyuţití honitby na vlastní účet, příjmy z pronájmu, dary, půjčky, úvěry, úroky. Při vedení účetnictví se řídí zákonem 563/1991 Sb. o účetnictví ve znění pozdějších předpisů. 28 - rejstřík honebních společenstev: Je vedený orgánem státní správy myslivosti. Jeho součástí je sbírka listin obsahující stanovy. Zapisují se do něho tyto údaje: název a sídlo honebního společenstva, jeho vznik, identifikační číslo, jméno honebního starosty, identifikace honebních pozemků, zrušení, likvidace. Identifikační číslo oznámí honebnímu společenstvu Český statistický úřad. Hlava III. - Uznání honitby a její změny 29 - řízení o uznání honitby: K řízení o vydání rozhodnutí o uznání honitby je příslušný orgán státní správy myslivosti, v jehoţ územním obvodě leţí navrhované honební pozemky. Pokud drţitel honitby nezačne do 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby uţívat honitbu sám nebo ji nepronajme, přičlení se pozemky k jiné honitbě a rozhodnutí o uznání původní honitby se zruší. Dále je stanovena příslušnost na základě územní lokalizace, lhůta vyuţití, začlenění honitby do jakostní třídy a stanoví se minimální a normované stavy zvěře. Do nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby včetně jejího odkladu z důvodu odvolání, jehoţ odkladný účinek nelze vyloučit, uţívá honitbu její dosavadní uţivatel (z. č. 55/2004 Sb. správní řád). 36