Duhovka středisko volného času ve spolupráci s Českým zahrádkářským svazem, Českým svazem ochránců přírody a s Městem Břeclav v rámci projektu Zdravé město vyhlašuje 12. ročník dětské výtvarné soutěže MOJE MĚSTO, MŮJ KRAJ Letos na téma Podzim a zima na Slovácku
Upřesnění témat Letošní ročník soutěže vyhlašujeme jako součást vánočních akcí pořádaných MěÚ Břeclav v prosinci. Chceme navázat na minulé ročníky soutěže, kterých se zúčastnily téměř všechny školy z břeclavského okresu. I letos dáváme prostor mladým malířům, kteří milují atmosféru Slovácka. Mohou malovat všechno, co se odehrává od podzimní do jarní rovnodennosti. Více informací k tomuto tématu naleznete v příloze. Podmínky soutěže Soutěže se mohou zúčastnit děti z mateřských škol až po studenty středních škol Výtvarná technika libovolná: kresba, malba, grafika (práce suchými křídami je nutno pořádně zafixovat, aby se pak při další manipulaci neznehodnocovaly), počítačová grafika, kombinovaná technika, prostorové práce - keramika, papír, plast Maximální formát plošných prací je A2 Velikost prostorových prací je bez omezení materiálu a rozměru. Požadavky na označení výtvarných děl Každá práce musí být opatřena štítkem (prostorové práce visačkou) s údaji uvedenými v přiložené tabulce soupiska Zaslané práce se nevracejí (jen v případě dohodnutého převzetí na Duhovce středisku volného času, Břeclav, Lidická 4), pořadatelé si vyhrazují právo s nimi dále nakládat, a to včetně zveřejnění. Kategorie 1. kategorie Mateřské školy 2. kategorie 1. - 2. třída 3. kategorie 3. - 4. třída 4. kategorie 5. - 6. třída 5. kategorie 7. - 9. třída 6. kategorie Střední školy Přihlášky a termíny Výtvarné práce je třeba zaslat nebo předat do pondělí 30. 11. 2015 na adresu: Duhovka středisko volného času Břeclav, Lidická 4, 69002 Břeclav. Hodnocení Výtvarné práce bude posuzovat odborná porota složená z výtvarníků, zástupce ZO ČSOP Břeclav a Městského úřadu v Břeclavi. Nejlepší práce jednotlivých kategorií budou oceněny a vystaveny v Domově důchodců v Břeclavi. Výstava bude zahájena vernisáží s vyhlášením vítězů a předáním cen v pondělí 7. 12. 2015 v 15:00 hodin a potrvá do konce ledna 2016. Výsledkovou listinu naleznete na webových stránkách Duhovky střediska volného času Břeclav a vítězové jednotlivých kategorií budou k převzetí cen kontaktováni telefonicky nebo e-mailem. Kontaktní osoba Soňa Hošková, telefon: 776770364, e-mail: hoskovas1@seznam.cz
Příloha 1. Podzim a zima na Slovácku PhDr. Alena Káňová Život na slovácké vesnici měl svůj zákonitý rytmus střídající dny všední a sváteční, plynul podle pravidelně se opakujících ročních období a ve shodě s náboženským kalendářem. Byl zkrášlován různými zvyky a obřady často velmi starého, až předkřesťanského původu, které doprovázely obyvatele od kolébky až do hrobu. I když se do dnešních dnů dochoval jen zlomek těchto lidových zvyků a obyčejů, v posledních letech se je díky činnosti místních slováckých krúžků, krojových chas a národopisných souborů daří udržet a rozvíjet. A co se dodržovalo nebo dodnes dodržuje na podzim a v zimě? Hlavní událostí podzimu na Slovácku je vinobraní, kdy vinaři s rodinou, přáteli a dnes i brigádníky sklízejí nejtypičtější plodinu jižní Moravy vinnou révu. Vinobraní vždy předcházel prastarý, ze středověku doložený zvyk, a to zarážaní hory. Viniční tratě byly slavnostně označeny vysokou tyčí, na jejímž vrcholu se upevnila kytice lučního kvítí. Obyčej zakazoval vstup do vinohradu všem těm, kteří zde neměli co pohledávat a vinice v těchto místech nevlastnili. Podle starého horenského práva platily poměrně tvrdé fyzické tresty za jeho porušení, dokonce byl vykonán i nejeden trest absolutní. Výjimka zákazu vstupu do vinohradu v tuto dobu platila jen pro nemocného člověka a těhotné ženy, které si směly natrhat tři střapce hroznů. Nejvýznamnější společenskou událostí na Slovácku byly a stále jsou hody. Termín tohoto obyčeje (v Čechách se nazývá posvícení) se nejčastěji váže k termínu svěcení místního kostela, takže na podzim slavíme např. hody svatováclavské, michalské, svatomartinské, ale i tzv. císařské. To se snažil císař Josef II. přikázat jednotné hodové slavení třetí říjnovou neděli. Reprezentantem hodů je chasa svobodných se svými stárky, mající na starosti jak hladký průběh tradičních zábav, tak náklady s tím spojené, tj. zajištění a postavení máje, uhrazení hudby a péči o muzikanty o hodových dnech. Hospodyně se zase starají o úklid domácnosti, přípravu hodovních koláčků a všech ostatních svátečních jídel. Velmi důležitá je i předhodová péče o kroje pro svobodné dívky a chlapce, neboť hody jsou jednou z mála soudobých pravidelných příležitostí k nošení lidových krojů a prezentace folkloru. Svátkem sv. Kateřiny (25. listopadu) končí podzimní období sklizně a hodování. Nastává přípravné období na svátky vánoční, období adventní (z lat. adventus příchod). Na vesnicích utichal večerní zpěv chasy a chlapci na Slovácku odkládali své kosířky (odznaky svobodných chlapců zhotovených z ptačích per) z klobouků do truhly. Byla to doba přástek, draní peří a jiných svépomocných prací, spojených s vyprávěním nejrůznějších příběhů. Naopak se nekonaly taneční zábavy ani svatby a dodržoval se půst. 30. listopadu je svátek sv. Ondřeje. Odpradávna lidová víra připisovala této noci čarovnou moc, světec byl považován za mocného pomocníka při zaříkávání zlých duchů, prováděla se celá řada magických úkonů a věšteb. Sv. Ondřej je také považován za patrona nevěst o jeho svátku neprovdané dívky čarovaly o ženicha, o půl noci se klepalo na kurník, když se ozval kohout, děvče se do roka vdalo, když zakdákala slepice, muselo si na vdavky ještě počkat. Dívky se dívaly i do vody v díži nebo ve studni, aby zahlédly tvář nastávajícího. 4. prosince má svátek sv. Barbora, jedna z nejoblíbenějších světic. V předvečer jejího svátku chodila po vesnicích děvčata v bílých šatech a v domácnostech napomínala malé děti ke zbožnosti. Hodné potom odměňovala cukrovými srdíčky od křesťanské mučednice, zlobivé vyšlehala březovou metličkou. Říkalo se, že tyto
barborky spouští z nebe po zlatém provaze nebo žebříku svatý Petr. Obyčejem hojně dodnes dodržovaným je trhání ovocných, zejména třešňových větviček, jež pak o Vánocích rozkvétají. Dívky věří, že pokud opravdu rozkvetou, dostane se jim ženicha. Nejzachovalejší zvyky adventního času jsou spojeny se svátkem sv. Mikuláše 6. prosince. To v předvečer stačilo za soumraku nastavit ucho k zemi, abyste zaslechli kopytnický tanec s chystáním pytlů na neposlušné děti. Najednou se objevili čerti, chundelatí s obrácenými kožuchy a rohatými rudými maskami a zdaleka řinčeli řetězy. Mikuláš je většinou nechával za dveřmi (jen těm neposlušným naháněli hrůzu v síni) a sám rozdával dětem jablíčka, sušené trnky, oříšky, ale hlavně množství pražených dyňových jader. Teprve po první světové válce se v nadílce objevují i sladké cukrářské výrobky či drobné dárečky. Dříve hojně udržovaným zvykem bylo i chození lucek v den svátku sv. Lucie 13. prosince. V tento den bylo zapovězeno předení lnu a dívky oblečeny v bílé plachetky chodily po domech a vrbovými proutky nebo vařejkami klepaly po prstech nepořádné hospodyně a špatné přadleny. Tyto slovácké lucky bývaly strašidelné ze zamoučeného obličeje trčely řepné nebo dýňové zuby a ještě jejich výšku prodlužoval hrotek na hlavě. Někdy však ukázaly i přívětivější tvář, to když podarovaly děti jablíčky a hospodáře slivovicí.na Štědrý den se držel půst. Dospělí posnídali jen trochu cikorkové kávy a děti se těšily, že uvidí zlatého beránka. Celý den byl ve znamení přípravy na večer, ale i na ostatní dny sváteční. Hospodář před štědrovečerní hostinou sám obešel svá domácí zvířata a podělil je: koním dal klásky kukuřice a starý chléb, kravám mrkev, slepicím vařenou fazoli a prasatům různé zbytky na přilepšenou, to aby i zvířata věděla, že jsou Vánoce. Štědrovečerní večeře, kdy s rodinou hospodáře sedávali i děvečky a pacholci, začínala s příchodem první hvězdy. Nezapomenutelným okamžikem bylo večerní troubení obecních pastýřů na roh a práskání bičů kocarů. Za celoroční práci nyní dostávali výslužku od hospodářů v podobě vánoček, drobného pečiva, vína, od bohatších sedláků potom obdrželi i něco peněz na ošacení. Stromeček na Slovácku zdomácněl až v meziválečném období. Jeho zdobení bylo ve srovnání s dneškem velmi prosté, přesto však působivé panenská jablíčka, ořechy zabalené do lesklých papírků či drobné cukroví ve tvaru hvězdiček, koleček a různých zvířátek. I dárků bylo pod stromečkem o hodně méně než dnes a jen děti v bohatších rodinách se mohly radovat z několika hraček, nového oblečení, popř. perníkového koně. Zato v rodinách chalupníků Ježíšek naděloval poskromnu. 26. prosince na sv. Štěpána začalo být na vesnici zase živo. Po slavnostní bohoslužbě pacholci vystupovali ze služby a nastupovali k sedlákům na nová místa (odtud rčení na Štěpána není pána). Večer míval obecní výbor schůzi, v níž se volil policajt, hotaři, ponocný a pastýři. V hospodě volila také svobodná chasa, a to nové stárky pro hody v následujícím roce. Poté následovala první pokateřinská zábava, při níž měl nově zvolený stárek označený opentleným předkem své sólo. Do vánočního cyklu patří i svátek sv. Tří králů (6. ledna) spojený s psaním velkých písmen K + M + B a příslušným letopočtem na dveře či okenní rám k ochraně a požehnání domácnosti.
Zimní zvykoslovné období je zakončeno masopustem čili fašankem (masopustní neděle, pondělí a úterý). Odjakživa to bývalo období svateb, veselí a zabíjaček. Nejhalasnější byl pondělní průvod maškar, což byli v žertovných maskách převlečeni svobodní chlapci, kteří doprovázeni muzikanty, navštěvovali jednotlivá obydlí v obci. Darované kusy slaniny, koblihy a další pochoutky si napichovali na své šavle. Masky představovaly nejčastěji medvědáře, turecké motivy, zbojníky a v době meziválečné se přidávaly převleky za kozu, koňa, babu, cigána, príkopára (cestáře) aj. V úterý večer se pochovala basa a tím končila doba veselí. Opět následovalo dlouhé období půstu, tentokráte velikonočního.
Příloha: popiska