Znění tohoto textu vychází z díla Japonská puška, vzor z r. 1905 tak, jak bylo vydáno Informačně-osvětovým odborem československého vojska na Rusi v roce 1919 (Japonská puška, vzor z r. 1905: popis ústrojí a návod k používání. Irkutsk: Informačně-osvětový odbor československého vojska na Rusi, 1919. 11 s., [4] l. obr. příl.). Text díla (Japonská puška, vzor z r. 1905), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy. Citační záznam této e-knihy: Japonská puška, vzor z r. 1905 [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2014 [aktuální datum citace e-knihy př. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupné z: http://web2.mlp.cz/koweb/00/04/04/43/79/japonska_puska.pdf. Vydání (obálka, grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-nevyužívejte dílo komerčně-zachovejte licenci 3.0 Česko. Verze 1.0 z 13. 6. 2014.
OBSAH Japonská puška pro pěchotu, vzor z r. 1905... 5 Jak užívati pušky Arisaka.... 9 4
Schváleno velitelem českoslov. vojska na Rusi gen. Syrovým dne 1. října 1919. Japonská puška pro pěchotu, vzor z r. 1905 1. Hlaveň (stejně jako ostatní kovové součástky) je zevně na černo napuštěna (okysličena). Světlost její jest 6,5 mm. Hlaveň má uvnitř 6 drážek, stoupajících z leva do prava, které dodávají střele šroubovitého pohybu. Zadní sesílený konec hlavně, opatřený otvorem, přizpůsobený rozměrům náboje, se zevně súžuje a závitem se pevně spojuje se závěrovým pouzdrem. V otvoru pro náboje je vpravo zářez pro vytahovač. Na hlavni je umístěn přícel a muška (obr. 1.) 2. Přícel (obr. 2. a 24.) Přícelová objímka, upevněná na hlavni šroubkem, má dvě žebra k umístění péra a šarnýr pro přícelový rámeček. Péro, zasazené na rybinu mezi žebra, je upevněno šroubkem a udržuje rámeček ve vztýčené nebo sklopené poloze. Rámeček (2.) je upevněn v šarnýrech pomocí svorníků, je opatřen upředu stupnicí od 500 do 2400 metrů a po pravé straně zářezy k ustálení šoupátka. Šoupátko (2.) ustálíme západkou a pérem, které jsou k němu připevněny šroubkem. Šroubek tvoří zároveň nárazníček, zabraňující šoupátku sesunouti se s rámečku. Na stupínku rámečku je hledí t. j. výřez, kterým míříme, je-li přícel v poloze sklopené, a to na 300 m.; je-li rámeček vztýčen, míříme hledím na dolní jeho straně na 400 m., hledím na šoupátku pak na vzdálenosti ostatní. 3. Muška (3., 25.). Je vsazena na rybinu do výstupku prsténce, nasazeného na hlaveň a pojištěného proti otáčení zavrtaným šroubkem; muškou možno hnouti na obě strany a opraviti tak její polohu. Opravu tu provádí pouze puškař. 5
4. Závěrové pouzdro je válcovité a má uvnitř po stranách široké drážky k vedení závěru. Nahoře a po pravé straně má velký výřez, kterým se vkládají i vyhazují náboje, za ním menší výřez tvaru skoby pro rukojeť, v levé stěně výřez pro západku, na spodní části pod velkým výřezem přechodný výřez do nábojové komory a za ním výřez pro spoušť. Pouzdro má dva výstupky (skryté v lůžku) pro upevňovací šrouby. Po obou vnějších stranách jsou úzké drážky pro pohyblivé víčko, chránící závěr před znečištěním z venku. Víčko (12.) je z ocelového plechu, zahnutého do půloblouku s přehnutými podélnými okraji, které zapadají do drážek pouzdra; má otvor pro rukojeť (7.) závěru a přinýtovaný narážkový zub, o nějž se závěr při opakování opře a strhne víčko s sebou. 5. Závěr se skládá z objímky úderníku, pružiny, pojistky a vytahovače. Objímka (7.) má hlavici s opěradly, rukojeť a rozříznutý pérovací prsten, na jehož výstupek se nasazuje vytahovač (11.). Do válcovité objímky je vložen trubkovitý úderník (8.) s ozubem pro spoušť; užší konec úderníku je plný, válcovitý a vytažen do špičky. Do úderníku se vkládá spirálová pružina (9.), kterou stlačuje svorník, vyčnívající z hlavice pojistky. Hlavice (10.) je opatřena výřezy, které slouží k pojištění spouště. Do obdélných vybrání, umístěných na závěrové objímce, vstupuje hrot spouště. Nemůže-li do nich vstoupiti, spoušť neúčinkuje. Závěr rozebíráme takto: Vezmeme rukojeť do levé ruky, pravou přitlačíme na pojistku a otočíme ji o 90 vpravo, takže uvolněná pružina vytlačí pojistku. Na to vyjmeme úderník i s pružinou. Pérový vytahovač otočíme tak, aby nespočíval na opěradle, a vytlačíme jej směrem vpřed s prsténcového výstupku. Při skládání je postup opačný. 6. Spoušť (5.) je dvouramenná páka, která se otáčí na čípku, uloženém v šarnýru. Na předním konci má hrot, ovinutý pružinou, která tlačí přední konec páky dolů a tím zadní konec páky, rozšířený v ozubec, vlastní spoušť tlačí do vnitra pouzdra před ozub úderníka. 6
Jazýček (6.) je dvouramenná páka, která se otáčí na čípku, delší její rameno vyčnívá spodem z lůžka, kratší přiléhá zdola k přednímu konci páky spouště. Stiskneme-li dolní rameno, horní rameno zdvihne přední konec spoušťové páky, hrot vnikne do vybrání k závěrové objímce, vlastní spoušť klesne, uvolní ozub úderníka, který puzen pružinou vyletí vpřed a udeří na zápalku. 7. Vydělovač a pojišťovací západka. V obdélném výřezu v levé stěně pouzdra se pohybuje na svislém svorníku dvouramenná páka, která slouží k vyvrácení toulce z hlavice závěrové (vydělovač, 4.). Do téhož výřezu zapadá pojišťovací západka, opatřená ozubem, který zamezuje vysunutí závěru z pouzdra při opakování. Západka je přidržována pérem se zavrtaným šroubkem. 8. Nábojová komora se skládá z plotýnky s výřezem, do něhož je zasazena plechová komora (13.) s ochranným obloukem pro jazýček spouště, s výstupkem se dvěma otvory pro upevňovací šrouby. V oblouku je na svorníku západka s pérem, přidržující podávací ústrojí, které se skládá z dýnka (16.) a lůžka (14.), spojených vzájemně pérem tvaru písmene M (15.). 9. Zakončení a současně upevnění závěrového pouzdra ke krku pažby tvoří jazyk s výřezem pro závěr a dvěma otvory pro upevňovací šrouby. 10. K upevnění hlavně na pažbu slouží dvě zděře: horní s výstupkem (18. a 26.) k nasazování bodáku, dolní s uchem (19. a 27.) pro řemen, jehož druhý konec je upevněn v dolním uchu, připevněném dvěma šrouby k pažbě. Zděře jsou přidržovány péry, upevněnými v dřevěném lůžku pažby (21. a 22.). Horním pérem (21.) opatřeným ozubem pro zděř, prochází čistící drát. Konec dřevěného lůžka je opatřen destičkou (17.) (železnou) s výstupkem, jímž je připevněna k lůžku, a otvorem pro čistící drát. Pod spodním pérem (22.) je vložen do lůžka půlprsten, v němž 7
hlaveň pevně sedí. Do střední části lůžka jsou vsazeny dvě objímky pro výstupky závěrového pouzdra, jimiž procházejí upevňovací šroubky. 11. Dřevěné lůžko pušky se skládá z pažby, krku a žlábku. Spodek pažby je opatřen botkou, upevněnou dvěma šrouby. Plášť pokrývá hlaveň shora, aby se mohlo pušky užívati bez překážky, i když je hlaveň zahřáta. 12. Příslušenství pušky tvoří tyto předměty: chránítko, navinovač, vývrtka. Chránítko je mosazné, nasazuje se na ústí a mušku a chrání vnitřek hlavně před znečištěním a mušku před poškozením neb posunutím. Navinovač se natáčí na čistící drát a obaluje se koudelí; užívá se ho při čištění hlavně. Vývrtky užívá pouze puškař k rozbírání a skládání pušky. 13. Bodák se skládá z čepele, rukojeti a pochvy. Čepel se podobá krátké šavli s vybráním na obou širokých plochách. Rukojeť má na konci výduť, v níž je umístěna pórová západka s pupíčkem, kterým se bodák připevňuje k pušce. K oběma stranám rukojeti jsou dvěma šrouby připevněny střenky. Křížek je připevněn k bodáku dvěma nýtky. Na jednom konci křížku je očko, které se navléká na ústí pušky; za druhý konec, podoby háčku, se zachycují vzájemně pušky při sestavování kozlů. Pochva je zhotovena z ocelového plechu a černě napuštěna. Pochva má kroužek, horní a dolní péro a na konci kuličku. Horní kraj horního péra je připevněn k ústí. Kroužek je přišroubován k pochvě. Horní péro přidržuje čepel v pochvě, aby nevypadla, dolní ji tiskne ke stěně pochvy, aby pevně seděla. 14. Náboje jsou ostré, slepé a cvičební. Skládají se z toulců a střel. U ostrých a slepých jsou toulce vyplněny prachem a opatřeny na dně zápalkami. Toulec je mosazný s dýnkem, rozšířeným v klobouček, za nějž se zachycuje vytahovač. Zápalka je mosazná a má podobu malého pohárku. Chová v sobě výbušnou látku, pokrytou tenkým olověným plátkem. Nábojový prach je bezdýmý. Střela ostrého 8
náboje má niklový plášť a náplň z 99 % olova a 1 % antimonu; u slepého náboje je střela papírová, u cvičebního mosazná s rýhovaným proužkem. Nábojnička je mosazná a je opatřena uvnitř pérem; vejde se do ní 5 nábojů. Na cvičební náboje se užívá ocelové nábojničky. Jak užívati pušky Arisaka 1. Puškou Arisaka se střílí jako puškou ruskou s některými odchylkami, které uvádíme níže. 2. Protože bodák je dlouhý a těžký a způsobuje změnu úhlu výstřelu, jest stříleti bez bodáku a nasazovati jej teprve při setkání s nepřítelem na vzdálenost menší 300 kroků, za soumraku, v mlze a na stráži. 3. Jak nabíjeti pušku. Obrátíme rukojeť zámku na levo a prudce jí trhneme nazad, až ucítíme odpor. Vsadíme nábojničku do drážky v zadní stěně pouzdra, přiložíme palec pravé ruky na vrchní náboj a vtlačíme všechny náboje do komory tak, aby vrchní náboj vklouzl pod pravý výstupek v bočné stěně pouzdra. Po té přiložíme dlaň na rukojeť, prudce zasuneme zámek do pouzdra a obrátíme na pravo, až ucítíme odpor. Když zasunujeme závěr do pouzdra, naráží hlavice závěrové objímky na nábojničku a vyráží ji z drážky. Poznámka: Jeden náboj nabíjíme tak, že jej položíme na lůžko podávacího ústrojí a zasuneme jej závěrem do rozšířené hlavně. 4. Jak vyjímati náboje z pušky. Přícel budiž v poloze sklopené, puška jako při nabíjení. Otevřeme závěr, vyhodíme toulec nebo zachytíme náboj palcem levé ruky. Palcem pravé ruky stiskneme západku dýnka nábojové komory a ostatními prsty zachytíme vypadávající náboje i s dýnkem. Po té zasadíme podávací ústrojí do komory, zakryjeme ji dýnkem, zavřeme zámek a povolíme pružinu úderníka. 9
5. Přícel v poloze sklopené, jímž míříme na 300 m (400 kroků), se jmenuje stálý. Tohoto přícelu jest používati při náhlém střetnutí s nepřítelem, není-li kdy postaviti příslušný přícel. Se stálým přícelem můžeme zasáhnouti, změníme-li měrný bod, všechny pěší cíle až do 500 kroků, jízdní až do 800 kroků, míříme-li na hlavu koně. Jinak míříme v poli zpravidla na dolní okraj cíle. 6. Vzdálenosti, odhadnuté na kroky, převádíme na metry (na přícelu) podle této tabulky: m kroků přícel m kroků přícel 100 133,3 stálý 1300 1733,3 13 200 266,6 stálý 1400 1866,6 14 300 400,0 stálý 1500 2000,0 15 400 533,3 4 1600 2133,3 16 500 666,6 5 1700 2266,6 17 600 800,0 6 1800 2400,0 18 700 933,3 7 1900 2533,3 19 800 1066,6 8 2000 2666,6 20 900 1200,0 9 2100 2800,0 21 1000 1333,3 10 2200 2933,3 22 1100 1466,6 11 2300 3066,6 23 1200 1600,0 12 2400 3200,0 24 V oblasti účinné střelby pěchoty stačí říditi se těmito všeobecnými předpisy: a) na všechny vzdálenosti do 500 kroků jest užívati stálého přícelu; b) na vzdálenost od 500 kroků do 1000 kroků užívati přícelu = počtu kroků méně 200; na př. na vzdálenost 900 kroků střílíme přícelem 7; c) na vzdálenosti přes 1000 kroků převádíme kroky na metry počítajíce 1 m = 1,33 kroků. 10
Při střelbě na krátké vzdálenosti jest míti na mysli, že přícel 3 odpovídá přibližně 400 kroků, přícel 4 odpovídá přibližně 500 600 kroků, Přícel 5 odpovídá přibližně 700 kroků. 11
JAPONSKÁ PUŠKA PRO PĚCHOTU. VZOR Z R. 1905. Obr. 1. LITOGRAFIE INF. OSV. ODBORU M. V. v IRKUTSKU 12
SOUČÁSTKY PUŠKY PRO PĚCHOTU. Obr. 2. / Obr. 3. / Obr. 4. / Obr. 5. Obr. 6. / Obr. 7. / Obr. 8. / Obr. 9. Obr. 10. / Obr. 11. Obr. 12. 13
Obr. 13. / Obr. 14. / Obr. 15. Obr. 16. / Obr. 17. / Obr. 18. / Obr. 19. Obr. 20. / Obr. 21. / Obr. 22. 14
JAPONSKÁ PUŠKA PRO JÍZDU. VZOR Z R. 1905. Obr. 23. LITOGRAFIE INF. OSV. ODBORU M. V. v IRKUTSKU 15
SOUČÁSTKY PUŠKY PRO JÍZDU. Obr. 24. / Obr. 25. Obr. 26. / Obr. 27. 16
Japonská puška, vzor z r. 1905 Vydala Městská knihovna v Praze Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1 V MKP 1. vydání Verze 1.0 z 13. 6. 2014