Fyziologie a patofyziologie imunity. Michal Procházka KTL 2. LF UK a FNM



Podobné dokumenty
Funkce imunitního systému

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.

Vyšetření imunoglobulinů

Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Imunitní systém.

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

Imunopatologie. Luděk Bláha

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

Obranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Poruchy funkce imunitního systému

ALERGIE Mgr. Marie Vilánková ECC s.r.o. Všechna práva vyhrazena

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Klinický význam protilátek proti C1q složce komplementu. Eliška Potluková 3. Interní klinika VFN a 1. LF UK

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

imunitní reakcí antigeny protilátky Imunitní reakce specifická vazba mezi antigenem a protilátkou a je podstatou imunitní reakce

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

CZ.1.07/1.5.00/

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Ústav experimentální biologie. Oddělení fyziologie živočichů a imunologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Specifická imunitní odpověď. Název materiálu: Datum (období) vytvoření: MUDr. Zdeňka Kasková. Autor materiálu: Zařazení materiálu:

Biologický materiál je tvořen vzorky tělních tekutin, tělesných sekretů, exkretů a tkání.

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Stanovení cytokinového profilu u infertilních žen. Štěpánka Luxová 2. ročník semináře reprodukční medicíny

Imunitní systém. selhání normálních obranných reakcí organismu IMUNODEFICITNÍ ONEM. imunitně zprostředkované poškození tkání

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY LÉČIV

Játra a imunitní systém

Imunologie. MUDr. Drahomíra Rottenbornová. ZDZ-1 Imunologie I. 1

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Mechanismy a působení alergenové imunoterapie

STRES STRES VŠEOBECNÝ ADAPTAČNÍ SYNDROM PSYCHOSOMATICKÉ CHOROBY

OBRANA ORGANISMU základní mechanismy LYMFATICKÉ ORGÁNY stavba a funkce

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Souhrn údajů o přípravku

Laboratorní diagnostika v klinické imunologii Indikace a interpretace testů

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

ZÁNĚT osnova. ZÁNĚT: definice; vymezení pojmu. DRUHY ZÁNĚTU: podle průběhu

Zánět Prezentace z patologické anatomie, Ošetřovatelství, 2.ročník

Lidský herpesvirus 6 biologie, diagnostika, patogeneze. K.Roubalová Vidia spol.s r.o.

KOMPLEMENT ALTERNATIVNÍ CESTA AKTIVACE KLASICKÁ CESTA AKTIVACE (LEKTINOVÁ CESTA) (humorálních, protilátkových):

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Struktura a funkce imunitního systému. Igor Hochel

Krev, složení krve, formované krevní elementy

Krevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví

Věkově závislá predispozice k autoimunitnímu diabetu Prof. MUDr. Marie Černá, DrSc.

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

Základy imunologie. Anatomie a fyziologie Vyšetřovací metody Imunodeficity Imunopatologické stavy Imunosupresivní léčba Alergické reakce

Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota

Kůže: kompartment imunitního systému

HOUBY A PLÍSNĚ. Mgr. Marie Vilánková. ECC s.r.o. Všechna práva vyhrazena

Biologie zadání č. 1

Aerosol a zdraví. MUDr.Helena Kazmarová

Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Enzymy v diagnostice Enzymy v plazm Bun né enzymy a sekre ní enzymy iny zvýšené aktivity bun ných enzym v plazm asový pr h nár

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

SEMINÁŘ: KLINICKÁ A LABORATORNÍ DIAGNOSTIKA IMUNODEFICIENCÍ

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp. zn. sukls10679/2012 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

15. REGULACE IMUNITNÍCH DĚJŮ

ČLENĚNÍ IMUNOLOGIE. Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 19

Výukové materiály:

Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika

CZ.1.07/1.5.00/

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Morfologie krvinek 607

Příloha č. 1 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn.sukls90890/2011 PŘÍBALOVÁ INFORMACE - INFORMACE PRO UŽIVATELE

Subpopulace B lymfocytů v klinické imunologii

Mnohobarevná cytometrie v klinické diagnostice

Mikroskopické vyšetření. Nativní preparát Fixovaný barvený preparát Gram Ziehl-Neelsen Burriho metoda

Oslabení dýchacího systému asthma

Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

- IDST (kožní test) SENZIBILIZACE K ALERGICKÉ REAKCI hypersenzitivita na krmivo

OKRUHY OTÁZEK K ATESTAČNÍ ZKOUŠCE

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty

Deficit mevalonátkinázy (MKD) (nebo hyper IgD syndrom)

Buněčná a humorální odpověď u hlubokých pyodermií psů a reakce na terapii

Potransfuzní reakce. Rozdělení potransfuzních reakcí a komplikací

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Transkript:

Fyziologie a patofyziologie imunity Michal Procházka KTL 2. LF UK a FNM

Imunitní systém funkce obranyschopnost = ochrana hostitelského organismu před vnějšími faktory autotolerance = udržování tolerance vůči vlastním tkáním, základním předpokladem rozlišení vlastního (self) a cizího (nonself) imunitní dohled = rozpoznání a průběžná eliminace starých, poškozených a změněných (mutace) buněk

Imunita imunita přirozená X získaná specifická X nespecifická buněčná X protilátková

Nespecifické imunitní mechanismy neadaptivní, vrozené nemají imunologickou paměť = nejsou ovlivněny předchozím setkáním se škodlivinou buněčná složka humorální složka neimunitní mechanismy

Buňky imunitního systému všechny z pluripotentní kmenové buňky v kostní dřeni (CD34) myeloidní řada monocyty a makrofágy granulocyty lymfoidní řada lymfocyty

Monocyty a makrofágy v oběhu monocyty migrace z cév tkáňové makrofágy v odpovědi na antigenickou stimulaci makrofág fagocytuje antigen, zpracuje ho a poté prezentuje T lymfocytům aktivovaný makrofág secernuje proteolytické enzymy, kyslíkové radikály a cytokiny (IL-6, TNF (..., alfa z makrofágů odvozeny antigen prezentující buňky v epitelech Langerhansovy buňky, oligodendrocyty

Lymfocyty zodpovědné za rozpoznání antigenu a imunologickou paměť ( 10-15% ) B-lymfocyty ( 70% ) T-lymfocyty B a T se liší tzv. CD markery (clusters of ( differentiation 15-20% null cells různé typy buňek včetně tzv. natural killer cells schopny vázat IgG ničí buňky, na které jsou navázány protilátky X schopny ničit virem infikované nebo tumorózní buňky bez účasti protilátek

( neutrofily ) Polymorfonukleáry granulocyty pocházející z kostní dřeně primární funkcí antigen-nespecifická fagocytóza ( mikrofágy ) a destrukce cizorodých částic a organismů obsahují v cytoplazmě granula s proteolytickými enzymy a mohou produkovat kyslíkové sloučeniny jako peroxid vodíku či kyslíkové radikály

Eosinofily hlavní role v obraně proti parazitům role také v alergické odpovědi

Bazofily také role v časné a pozdní alergické odpovědi tkáňovou formou mastocyty uvolňují velké množství mediátorů potencujících alergický zánět (histamin, leukotrieny, (..., prostaglandiny

Orgány imunitního systému primární lymfatické orgány kostní dřeň thymus sekundární lymfatické orgány lymfatické uzliny, slezina, GALT, BALT, MALT propojeny krevními a lymfatickými cévami, kterými cirkulují lymfocyty

Kostní dřeň místo původu všech buňek pluripotentní kmenová buňka se může diferenciovat jako lymfocyt, monocyt, erytrocyt a megakaryocyt místo vyzrávání B-lymfocytů

Thymus místo diferenciace T-lymfocytů pozitivní selekce schopných rozpoznat vlastní peptidy ( MHC ) destrukce buňek, které to nedokáží sekrece hormonů podporujících diferenciaci T- lymfocytů a nezbytných pro T-lymfocyty zprostředkovanou imunitu

Lymfatické uzliny strategicky rozmístěny podél vaskulatury principiální orgány pro lokalizaci infekce a zabránění jejímu šíření funkčně rozděleny na oblasti s B- a T-lymfocyty

Slezina funkčně rozdělena jako LU filtrace a zpracování antigenů z krve místo zániku erytrocytů

GALT, MALT, BALT gut-associated lymphoid tissue (lymfatická tkáň ( trubici přidružená trávící tonsily, Peyerovy plaky v tenkém střevě a appendixu fční rozdělení na oblast s B- a T-lymfocyty ( plošné LU generování antigen-specifických IgA mucosa-associated/bronchus-associated lymphoid tissue

Zánětlivé mediátory uvolňovány během imunitní odpovědi za účelem koordinace a regulace aktivity imunitních buněk

Zánětlivé mediátory cytokiny rozpustné mediátory produkovány po imunologické stimulaci lokálněči systémově modulace imunitní a zánětlivé reakce IL-6 (indukce Ig syntézy a reaktantů akutní fáze), TNF-alfa (pyrogen, aktivace neutrofilů, endoteliálních buněk, reaktantů akutní fáze, podpora angiogeneze a ( koagulace

Přirozená imunita od narození rychlá mobilizace nespecifičnost aktivace po překonání fyzických bariér (kůže) proteiny - komplement, proteiny akutní fáze, buňky - makrofágy, neutrofily, NK buňky

Přirozená imunita komplement kaskáda plasmatických proteinů aktivována imunokoplexem (antigen-protilátka) nebo povrchovým proteinem mikroba (klasická a alternativní cesta aktivace) obrana proti bakteriálním infekcím navázání na membránu cílové buňky a její perforace (perforiny)... lýza facilitace fagocytózy opsonizací chemotaxe leukocytů

Získaná imunita aktivace po překonání přirozené imunity imunologická paměť aktivace lymfocytů, produkce protilátek a efektorových buněk, eliminace patogenu

Antigeny = substance schopné vyvolat imunitní odpověď schopnost reakce s produkty získané imunity (PL ( T-lymfocytů nebo receptory lidský imunitní systém může odpovědět na 10exp7 až 10exp9 antigenů většina antigenů proteiny cizorodé látky (exoantigeny) X látky pocházející z organismu samého (autoantigeny)

Antigeny imunitní odpověď závislá na cestě vstupu ag v krvi odstranění slezinou ag skrz kůži lokální zánětlivá odpověď zahrnující aferentní lymfatické cévy a regionální LU ag skrze sliznice (DC, GIT) stimulace lokální produkce protilátek

Imunitní odpověď zpracování a prezentace ag rozpoznání ag lymfocytem aktivace lymfocytu buněčná či humorální imunitní odpověď destrukce či eliminace ag přímá likvidace cílové buňky cytotoxickým T- lymfocytem eliminace ag protilátkou

Zpracování a prezentace antigenu bez toho by IS většinu ag nerozpoznal antigen prezentující buňky prezentace ag na jejich povrchu spolu s MHC molekulami II. třídy makrofágy, dendritické buňky v lymfatické tkáni, Langerhansovy buňky v kůži, Kupfferovy buňky v játrech, mikroglie v NS a B-lymfocyty internalizace ag (pino-/fagocytóza) modifikace ag vystavení fragmentů ag na povrchu spolu s MHC II

Rozpoznání antigenu ( helpery ) specializované CD4 T-lymfocyty ag rozpoznají pouze v přítomnosti povrchových buněčných proteinů MHC ag + MHC class II = epitop (= rozpoznávací místo ), který rozpozná ag-specifický receptor na povrchu CD4 molekul aktivace CD4 lymfocytu sekrece cytokinů (Il-2) zvýšení počtu receptorů pro Il-2 na CD4 lymfocytu a stimulace sekrece růstových a diferenciačních cytokinů aktivivaným CD4 lymfocytem

Buněčná imunitní odpověď CD 8 T lymfocyty eliminace cílové buňky CD8 rozpoznávají ag v komplexu s MHC I (exprimují všechny somatické buňky) např. virem napadené buňky 2 hlavní mechanismy sekrece perforinů... osmotická lýza buňky indukce apoptózy

Humorální imunitní odpověď uvolnění cytokinů aktivovanými helpery... proliferace a diferenciace B lymfocytů na plasmatické buňky produkující protilátky důležitá exprese CD40 ligandu na helperech... stimulace sekrece X indukce apoptózy B lymfocytů část aktivovaných B lymfocytů diferencuje do paměťových buněk

Protilátky = proteiny (imunoglobuliny) proti specifickým ag 5 tříd: IgG, IgA, IgM, IgD, IgE primární fcí vazba na ag sekundární fce: fixace komplementu (inhibice aktivity), neutralizace toxinů, transplacentární přenos a pasivní imunizace novorozence, facilitace fagocytózy (opsonizace)

Protilátky mechanismus ig + ag = imunokomplex... vychytání retikuloendoteliálním systémem (buňky v celém těle odvozené z monocytů) pokrytí bakterie ig... makrofágy mají na ni větší chuť = opsonizace aktivace komplementu ik... lýza cílové buňky pokrytí cílové buňky IgG... vazba na NK buňky

Zánět = fylogenteticky získaná obranyschopnost proti mikroorganismům nebio příčinám tkáňového poškození patogenní mikroorganismus schopný se v těle udržet schopný se v těle pomnožit schopný se v těle šířit zánět lokalizuje mikroorganismy potlačí množení mikroorganismů eliminuje mikroorganismus z těla

Zánět sám vede k poškození tkáně, které se poté reparuje reparace regenerace (ad integrum) tonsilitida deskavamace epitelu... úprava ad integrum jizva při hlubším poranění tkáně... vymizí elastická vlákna zmnoží se kolagen patologickým jizvením... keloid (hyperreakce)

Zánět 2 zákl. druhy (kombinují se) exsudativní výstup tekutin a leukocytů z cév (rýma) alterativní nejprve alterace tkáně, poté exsudace (spálenina) akutní X subakutní X chronický (více než 6 týdnů) povrchový X intersticiální infekční X neinfekční infekční bakteriální X virový

Zánět makroskopicky Celsovy znaky: tumor (zduření) edém, exsudace tekutiny rubor (zčervenání) překrvení calor (zteplání) překrvení dolor (bolest) functio laesa

Systémové projevy zánětu horečka stimulace hypotalamického centra pyrogeny (TNFalfa,..) aktivace osy H-H-N zvýšení energetického metabolismu zvýšení teploty v buňce (=stres) zvýšení proteosyntézy vyšší % denaturovaných proteinů potřeba systému, který brání denaturaci HEAT SHOCK PROTEINy (zátěž je taky stres ) produkce proteinů akutní fáze

Systémové projevy zánětu produkce proteinů akutní fáze působení cytokinů na játra CRP, C3 a C4 složka kompl opsonizace a aktivace kompl. působení zánětlivých cytokinů na kostní dřeň vyplavování + novotvorba leukocytů leukocytóza

Akutní zánět buněčná účast jako první vystupují z cév neutrofily... v tkáni žijí 3 dny... volné radikály, lytické enzymy... poté dystrofická steatóza... žlutý hnis po 3 dnech monocyty... makrofágy od 4. dne se objevuje tzv. granulační tkáň (makroskop. hrbolky) = konglomerát proliferujících fibroblastů a kapilár (rostou po fibrinové kostře)... ohraničení léze... poté lézi přeroste když granul. tkáň doroste... snížuje se počet kapilár a buňek... zbydou fibroblasty... produkce kolagenu... jizva

Akutní exsudativní zánět čím je exsudace bohatší na proteiny a neutrofily (hnis), tím větší je alterace... tím větší bude jizva serózní hnisavý fibrinózní gangrenózní

Serózní zánět překrvení... bobtnání buněk... deskvamace epitelu (minimální alterace) SZ + hlen = slizniční katar (rýma, salmonela) šedý výpotek (mucin) žlutý výpotek příměs neutrofilů (npř. bakteriální superinfekce) na kůži - puchýř

Zánět s virovou etiologií serózní zánět lymfoplazmocytární exsudát (ne neutrofily) povrchový klíšťová meningoencefalitida, chřipková laryngotracheitida intersticiální myokarditida, hepatitida

Hnisavý zánět masivní přítomnost neutrofilů (et. bakterie) povrchový pneumonie, meningitida intersticiální absces ohraničená dutina s tzv. kolikvační nekrózou, osmoticky aktivní (rozpadlé buňky), expanzivní růst (možná eroze kosti), možnost diseminace do organismu flegmóna neohraničený hnisavý zánět, provázena lymfangoitidou drenujících lymfatik (fl + la = otrava krve )

Fibrinózní zánět u zánětu s porušenými epi- a endoteliemi... propouštění velkého množství fibrinogenu, který se sráží na fibrin ( tkáňové lepidlo )... srůsty povrchový záškrt (tvorba pablán ve střevě) intersticiální revmatická horečka (po angíně streptokok společný ag s ag inetrsticia) primární fibrinózní exsudát do intersticia chlopní a myokardu... nekróza endotelu... trombi... chlopenní vady

Gangrenózní zánět gangréna = modifikovaná nekróza suchý ischemická nekróza vlhký nekróza + infekce anaeorby

Chronický zánět nejč. sekundární = akutní... chronický primární perzistentní infekce (TBC) silikóza (expozice škodlivým látkám) autoimunitní (B a T lymfocyty) následkem vždy jizvení tkáně a úbytek parenchymu (např. žlázového)

Subklinický zánět nezávislý rizikový faktor vzniku kardiovask. onem. ateroskleróza zánět (X fokusy???) složka metabolického syndromu (až 35% cirkulujícího IL-6 pochází z tukové tkáně) možno ovlivnit pohybovou aktivitou!!! jeden z uvažovaných mechanismů pozitivního vlivu PA na kardiovaskulární riziko

Zánětlivé mediátory cytokiny a interleukiny regulující zánětlivé pochody hlavními Il-6, TNF-alfa... např. modifikace snytézy proteinů v játrech... tvorba tzv. proteinů akutní fáze (CRP) při bakteriálních infekcích poruchy jejich regulace vedou k imunopatologickým stavům

Zánětlivé mediátory - myokiny sval se v zátěži chová jako endokrinní žláza při akutní zátěži může Il-6 stoupnout řádově až 1000x vzestup přímo závislý na počtu cvičících svalů zdrojem sval ve svalu vztah k hospodaření se svalovým glykogenem při delší zátěži působí v hypotalamu jako releasing factor pro CRH (stres) zátěžový vzestup následován vzestupem protizánětlivých cytokinů protzánětlivé působení PA???

Poruchy imunity + neadekvátní reakce na ag podnět... alergie, hypersenzitivita porucha rozpoznávání self a nonself... autoimunita - imunodeficity humorální/buněčné/kombinované vrozené/získané

Imunopatologické reakce = když imunitní reakce vyvolá poškození organismu, které může být tedy důsledkem normální obranné reakce důsledkem neadekvátní reakce na neškodné vnější antigeny (alergie, hypersenzitivita) důsledkem aberantní imunitní reakce na normální autoantigeny (autoimunitní reakce) podkladem imunitních poruch ve smyslu +

Hypersenzitivita typ I přecitlivělost časného typu tvorba IgE proti neškodným antigenům = atopie vazba ag na nevhodně produkované (v důsledku první expozice ag = senzibilizace) IgE na membráně žírné buňky či bazofila (tyto buňky mají receptory pro IgE) přemostění receptorů mutivalentním ag... náhlé uvolnění zánětlivých mediátorů (histamin, chemotaktické faktory) + syntéza nových prozánětlivých mediátorů (prostglandiny, leukotrieny,..)... zánět... klinická manifestace

Hypersenzitivita typ I klinická manifestace lokální alergická rýma, konjunktivitida, astma bronchiale, atopická dermatitis systémová když se aelrgen (hmyzí jed, penicilin,..) roznese krví do celého těla senzibilizovaného jedince hromadná degranulace bazofilů a mastocytů vazodilatace anafylaktický šok

Hypersenzitivita typ II (založena na protilátkách IgG či IgM) vazba ag na membráně buněk k IgG či IgM protilátky cytotoxické (v užším slova smyslu typii) aktivace komplementu/fagocytů/nk buněk (fagocyty a NK buňky mají Fc receptory pro IgG)... destrukce buňky transfuzní reakce (A, B, 0 systém) autoimunní hemolytická anémie Rh inkompatibilita plodu při druhé graviditě

Hypersenzitivita typ II (založena na protilátkách IgG či IgM) vazba ag na membráně buněk k IgG či IgM protilátky stimulační/blokující autoimunní thyreoiditita (Graves Basedowova choroba) ig se naváží na receptor pro TSH... aktivace thyreoidální tkáně myasthenia gravis ig se naváží na acetylcholinový receptor... blok přenosu vzruchu protil. proti intristic factoru (transportní protein) blok vstřebávání B12 perniciozní anémie protil. proti inzulinovému receptoru vzácné formy diabetu

Hypersenzitivita typ II (založena na protilátkách IgG či IgM) vazba ag na membráně buněk k IgG či IgM protilátky blokující protil. proti sérovým proteinům (fosfolipid kardiolipin) antifosfolipidový syndrom opakované aborty, trombózy ANCA (protil. proti cytoplazm. antigenům neutrofilů) vaskulitidy

Hypersenzitivita typ III ag + ig = imunokomplexy potřeba vytvoření dostat. množství protil rce. za 10-14 dnů přechodná imunokoplexová rce fyziologická bolesti svalů, kloubů při akut. infekcích patol. rce vzniká když je ag. moc nebo v těle zůstává

Hypersenzitivita typ III normálně IK vychytávány z cirkulace fagocytózou mohou se usazovat ve tkáních nebo endotelu... aktivace komplementu/chemotaxe neutrofilů,...... poškození tkáně AI choroby: SLE (autoantigenem složky buň. jádra), revmatiodní artritis (autoantigenem fragmenty jiných vlastních protil). sterilní následky infekčních nemocí (revmatická horečka, nefritidy, artritidy), vaskulitidy zmízí ag. zmizí IK X chronicita (SLE, RA)

Hypersenzitivita typ IV opožděná hypersenzitivita zprostředkována TH1 lymfocyty a monocyty/makrofágy experiment: intradermální aplikace ag (např. mrtvé mykobakterie) vznik ag. specif. TH1 lymf. za několik týdnů opak. aplikace za 24-72hod (migrace monocytů a vzájemná stimulace s TH1) char. lokální rce. (tvrdý otok).. při déletrvající rci. nekróza tkáně v důsl. působení makrofágů (TBC, lepra, sarkoidóza, granulomatózní vaskulitidy) tuberkulinový test infitrace TH1 char. i pro demyelinizační onem.

Alergická rinitida, astma bronchiale lokální poškození tkání DC v důsledku abnormální imunitní rce na (normálně) neškodné ubikvitní ag (pyl, prach,...) podkladem tzv. atopie = vrozená tendence k tvorbě specifických IgE vůči ag prostředí K: kýchání, pruritus, hypersekrece hlenu, ucpaný nos, hypereaktivita DC (později) D: lokální průkaz alergické rce (kožní testy) T: vyhýbání se alergenu, antihistaminika, protizánětlivá terapie, bronchodilatace (astma)

Autoimunitní onemocnění incidence kolem 5% systémové SLE, RA orgánově specifické nespecifické střevní záněty m. Crohn (mannany kvasinky Saccharomyces ASCA) colitis ulcerosa (ANCA) celiakie (tkáňová transglutamináza) AI hepatitidy AI endokrinopatie (m. Graves-Basedow,...) AI neurol. onem. (m. gravis, sclerosis multiplex pl. nesjou)

Autoimunitní onemocnění terapie syst. postižení imunosupresiva, lok. postižení is. + substituce kortikoidy,, metotrexát, azathioprin, cyklofosfamid, cyklosporin A,, monoklonální protilátky

SLE chronické systémové autoimunní revmatické onemocnění podstatou produkce autoprotilátek proti specifickým ag na površích apoptotických buněk iniciace choroby zvláštní forma apoptózy při virové infekci (EBV) nebo expozice slunečnímu záření kritickým defektem neschopnost normální clearance apoptotických buněk ze tkání normálně fagocytóza a sekrece antiinflamatorních mediátorů apoptotickými buňkami prezentace ag na membránách

SLE propagace tvorba ik... subendoteliální depozice ik (ledviny, klouby, kůže)... iniciace zánětu (aktivace neutrofilů a makrofágů.. uvolnění enzymů a prozánětlivých cytokinů... ) vazba ig na povrchy buněk v cílových orgánech... zánět přímá destrukce buněk protilátkami zničení buněk... uvolnění dalších ag... další propagace

SLE remise relaps využití imunologické paměti (rychlejší, ničivější) K: rash symetrická polyartridita glomerulonefritida hematologické symptomy: hemolytická anémie, trombocytopenie, leukopenie serózní povrchy pleuritidy, perikarditida

Revmatoidní artrtida chronické systémové zánětlivé onemocnění charakterizované persistentním symetrickým zánětem periferních kloubů jedna z nečastějších zánětlivých revmatických chorob (1% populace) přítomna chronická zánětlivá proliferace synoviální membrány rezultující ve zničení kloubní chrupavky K: bolest, otok, zteplání, renní ztuhlost T: metotrexát cytostatický a antiproliferativní účinek, biol. léčba (monoklonální protilátkly proti TNF-alfa), rehabilitace!!!

Primární imunodeficity důsledkem zvýšení rizika infekcí, malignit, autoimunitních chorob poruchy buněčné imunity závažné oportunní infekce viry, houbami, prvoky poruchy humorální imunity hnisavé slizniční infekce (chybí opsonizace opouzdřených bakterií ig) primární ID poruchy ve vývoji a dozrávání buněk enzymové defekty poruchy proliferace a diferenciace poruchy regulace abnormální odpověd k cytokinům

Buňečné imunodeficity SCID (severe combined imunodeficiency disease) absence thymu, LUI, sleziny, ostatní periferní lymfatické tkáně... porucha jak buněčné, tak humorální aktivity... těžké infekce T: tx kostní dřeně X smrt do 2 let života

Protilátkové imunodeficity přechodná hypogamaglobulinémie v dětství opoždění tvorby IgG (po porodu transplacentární IgG, poté okno než začne svoje tvořit) selektivní IgA deficit nejčastějsí primární ID u dospělých (1/500-700) porucha diferenciace B lymfocytů v IgA secernující plazmatické buňky slizniční ig... infekce sliznic (DC, střevo, spojivka,...) X často bez klinické manifestace

Sekundární imunodeficity poškození mechanických bariér (polytraumata, popáleniny) poškození jednotlivývh složek imun. syst. v rozvoj. zemích podvýživa AIDS u nás metabolické choroby (DM, urémie) imunosupresivní a cytostatická léčba (vč. ozařování) poruchy výzživy, alkoholismus věk (nedonošenci, staří lidé) chron. stres

Sekundární imunodeficity - AIDS světově nejrozšířenější ID konsekvence chronické retrovirové infekce mající za následek život ohrožující dysfci CD4 T lymfocytů akutní virová infekce (jak mononukleóza)... latentní perioda... klinická manifestace (oportunní infekce, malignity, neurologické problémy)

Díky za pozornost...