Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_1_15_BI2 KROUŽKOVCI - MÁLOŠTĚTINATCI
OPASKOVCI nápadně zduřelé tělní články s kožními žlázami tzv. opasek clitellum sladkovodní půdní předústní článek nemá žádné přívěsky články nenesou parapodia ani žaberní přívěsky dýchají celým povrchem těla
KROUŽKOVCI - OPASKOVCI Máloštětinatci Žížaly Roupice Nitěnky Naidky potočnice Pijavice chobotnatka pijavka žížala
KROUŽKOVCI Schéma těla kroužkovců
MÁLOŠTĚTINATCI Žížala obecná: 4 skupinek štětinek > usnadnění pohybu negativně fototropičtí zdroj živin listové zbytky
MÁLOŠTĚTINATCI Význam: pro půdotvorné děje prokysličování půdy tvorba humusu přímý vývoj schopnost regenerace většina sladké vody nebo v půdě důležitá složka pedafonu provětrává a převrstvuje půdu jsou součástí potravního řetězce velký ekologický význam ŽÍŽALA HNOJNÍ
MÁLOŠTĚTINATCI trávicí trubice prochází celým tělem po stranách žaludku (volete) vápenaté žlázy neutralizují vápenaté kyseliny obsažené v potravě typhlosolis: prokrvená střevní řasa umožňuje dokonalejší využití potravy
MÁLOŠTĚTINATCI kruhovité tělo jednovrstevná pokožka: > vlhká a bohatě prokrvená > plní dýchací funkci > obsahuje hmatové a světlo čivné buňky rozlišuje světlo a tmu = fotofóbní
MÁLOŠTĚTINATCI mají tzv. opasek = clitellum: umožňuje spojení jedinců přenos spermií při kopulaci vytvoření kokonu kolem snesených vajíček hermafroditi vývoj přímý
MÁLOŠTĚTINATCI Cévní soustava
ROZMNOŽOVÁNÍ dva jedinci se oplozují navzájem přikládají se břišními stranami přídě od sebe opačnými stranami ze samčích otvorů obou jedinců > chám > do krajiny opaskové kopulace > opasek vytváří slizové pouzdro ( tam odcházejí samičími vývody zralá vajíčka) pouzdro se posunuje k přednímu konci ke článkům s chámem vzniká kokon ( chrání vajíčka)
MÁLOŠTĚTINATCI trávicí trubice prochází celým tělem po stranách žaludku (volete) vápenaté žlázy neutralizují vápenaté kyseliny obsažené v potravě typhlosolis = prokrvená střevní řasa zvětšená trávicí plocha umožňuje dokonalejší využití potravy
MÁLOŠTĚTINATCI Žížaly: Žížala obecná největší až 30 cm Žížala hnojní žije v kompostu a ve hnoji Žížala podhorská tmavé kroužkování pokožka vylučuje hlen. světélkování
MÁLOŠTĚTINATCI Nitěnka obecná: červená barva žijí v bahně v rourkách rourky vyztužené hlenem krevní plazma obsahuje hemoglobin žijí i v silně znečištěných vodách
MÁLOŠTĚTINATCI Naidka chobotnatá: 1 cm velmi hojná sklovitě průhledné tělo dlouhé štětinky
MÁLOŠTĚTINATCI Roupice: půdotvorné procesy jako žížaly mikroskopičtí bělaví, žlutaví v 1 mm až několik set tisíc jedinců i v kyselých půdách opasek Kopulujícím roupice
PIJAVKY (HIRUDINEA) Shora zploštělé tělo silně pozměněné tělo > zmnožená povrchová segmentace neodpovídá segmentaci vnitřní většinou úplně bez štětin kutikula poměrně tlustá
PIJAVKY Dvě přísavky četné pigmentové buňky ektoparazité nebo predátoři sladkovodních živočichů. uprostřed ústní přísavky mají chitinové čelisti
PIJAVKY (HIRUDINEA) vylučují látku hirudin bílkovina > zabraňuje srážení krve hirudin se vylučuje ze slinných žlaz nasátá krev se hromadí ve vychlípěnině střeva ve vychlípenině žijí symbiotické mikroorganismy, které krev konzervují hematofágní druhy oplození vnitřní vajíčka v kokonech
PIJAVKY cévní a nervová soustava je stejná jako u žížal dýchají celým povrchem těla vylučování zajišťují metanefridie
PIJAVKY(HIRUDINEA) hermafroditi oplozená vajíčka klade pijavice v kokonu na vodní rostliny nebo do vlhké půdy na břehu. oplození vnitřní vývoj je přímý
PIJAVKY nízká regenerační schopnost. pohyb: píďalkovitě střídavým přichycováním přísavkami plavou vlnitým pohybem
PIJAVKY Pijavka lékařská na hřbetě pestrou černohnědou kresbu břicho je světlé, černě skvrnité Jižní Morava při sání krve vstupní brána pro hnisavé bakterie
PIJAVKY Pijavka koňská žije ve stojatých i tekoucích vodách dravá
PIJAVKY Chobotnatka rybí přenašeč krevních parazitů ryb cizopasí na žábrách a kůži ryb velké ploché přísavky > větší než průřez těla
ZDROJE JELÍNEK, Jan, Vladimír ZICHÁČEK a Miroslav ŠVÁTORA. Biologie pro gymnázia: teoretická a praktická část. 2. dopl. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998, 551 s. ISBN 80-718-2050-4 PAPÁČEK, Miroslav. Zoologie. 3. upr. vyd. Praha: Scientia, 2000, 286 s. ISBN 80-718-3203-0 ROSYPAL, Stanislav. Fylogeneze, systém a biologie organismů. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992, 744 s. ISBN 80-042-2815-1 SMRŽ, Jaroslav, Ivan HORÁČEK a Miroslav ŠVÁTORA. Biologie živočichů: pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2004, 207 s., xvi s. obr. příl. ISBN 80-716-8909-2 VILCEK, František. Přírodopis pro šestý ročník základní školy. 6., upravené vyd. Překlad Eva Lišková, Svatopluk Cvrček. Ilustrace Zdeněk Berger. Praha: SPN, 1989, 207 s. Učebnice pro zákl. školy. ISBN 80-042-4075-5. BOHÁČ, Dobroslav. Cvičení z biologie. 1. vyd. Praha: spn, 1984, 797 s. ISBN 14-305-84.