Jiří ČERNÝ, Petr HRŮZA TVORBA MODULÁRNÍCH STRUKTUR ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ Abstract: The article describes our Defence Research Project named Generation of the modular task forces structures for full spectrum of operations and their verification by utilizing the CD&E. This Project is solving the current problem of the ACR today. Multi-national task forces are often created within the Alliance, as a tool of military cooperation. Such task forces require the modular structure of national contributions to these common groupings. One of the crucial requirements to these modular units is their interoperability. Aim of our Project is to optimize the process of generation of forces as a stage of the Operation Planning Process. If the aims of our Projects are fulfilled, then the current problem, when the forces deployed to operations are generated based on the current knowledge and skill of the Commander responsible for generation and preparation of forces (task forces), is erased. ÚVOD Současné bezpečnostní prostředí prochází řadou proměn, které se vyznačují především vyšší mírou nepoznatelnosti a flexibility. Narůstá význam komplexu nevojenských hrozeb vymykajících se tradičním představám o ohrožení a roste i jejich vzájemná provázanost. Rozvoj ve vojenství detektuje především změny v charakteru operací, které jsou vedeny mnohem komplexněji (Comprehensive Approach) a v mnohonárodním prostředí. Ozbrojené síly vojensky působící v operacích spolupracují s celou řadou dalších nevojenských organizací, s nimiž koordinují své aktivity s cílem dosažení požadovaného konečného stavu operací. Mění se i obsah plněných úkolů a prováděných činností v rámci operace, jakými jsou např. střídání a souběh bojové činnosti se stabilizačním a rekonstrukčním úsilím. V mnohem větší míře jsou využívány informační technologie. Tyto skutečnosti významně a dlouhodobě ovlivňují i velení a řízení, jako jeden z nejdůležitějších nástrojů realizace veškerých vojenských aktivit. Uskupení AČR působí v rámci koaličních sil pod integrovaným mezinárodním velením. Operační nasazení a zabezpečení činnosti úkolových uskupení ACR především závisí na účinném systému velení a řízení a jeho struktuře od nejvyšší po nejnižší úroveň. Vedení operací expedičními silami vyžaduje schopnosti velení a řízení v průběhu operace, které umožňují veliteli a štábu úkolového uskupení přístup k veškerým potřebným informacím na dálku z libovolné vzdálenosti ze stacionárních míst velení (Reach Back). Je tomu tak proto, že velení a řízení není záležitostí pouze přímé účasti orgánů velení a řízení rozmístěných na místech velení v prostoru operace (základnách), ale umožňuje efektivně přenést část plánovacího a rozhodovacího procesu na ty orgány velení a řízení, které mají ke kvalitnímu a rychlému provedení některých úkonů (procesů) vhodnější podmínky. Deklarovaný vývoj ve vojenství znamená náhlé a velké změny nejen forem, ale především obsahu velení a řízení, což se projevuje zejména v jednotlivých částech systému velení a řízení (SVŘ), jehož jednou ze základních složek je organizace velení a řízení. 49
Organizační struktura se stane nástrojem řízení tehdy, jestliže vytvoří prostředí a podmínky pro efektivní plnění úkolů. Těžiště rozvoje schopností pro vedení budoucích operací mimo jiné spočívá ve vyvíjení a rozvinování organizačních struktur. Organizační struktura ozbrojených sil musí umožňovat v souladu s politickovojenskými ambicemi AČR 1 nejen vytvoření taktických úkolových uskupení sestavovaných primárně na bázi organických jednotek, útvarů a svazků, ale zároveň musí vytvořit předpoklady pro zabezpečení efektivního velení a řízení těmto uskupením. Organizační struktura je jednoznačně kostrou řízení. Na základě řady dlouhodobě analyzovaných a zkoumaných indikátorů lze vyslovit, že současná struktura sil (i v souvislosti s deklarovanými politicko-vojenskými ambicemi a snížením zdrojových možností resortu MO) je pro AČR neefektivní. 1 ZMĚNA ORGANIZACE SIL Rychlý rozvoj ve vojenství je v současnosti ovlivněn řadou změn. Především se změnil charakter operací, které jsou vedeny mnohem komplexněji než v minulosti v různých prostředích a často ve všech dimenzích. Zároveň dochází ke změnám v charakteru operací, který je umocňován zejména využíváním informačních technologií a změnou charakteru i prostoru operací. Pro vojenské síly nasazované do takových operací je charakteristická především velká různorodost plněných misí, počínaje širokým spektrem možných úkolů (od účasti v nebojových operacích až po bojové operace, včetně operací hybridních), přes rozmanitý charakter možného protivníka (včetně tzv. asymetrického protivníka, který disponuje i nejnovějšími technologiemi) a vedení většiny operací uskupeními koaličního charakteru. Uvedené skutečnosti významně a dlouhodobě ovlivňují organizaci sil, jako jeden z nejdůležitějších nástrojů realizace veškerých vojenských aktivit. Tento vývoj v NATO (EU) a v AČR znamená náhlé a velké změny nejen forem, ale především obsahu velení a řízení, což se projevuje zejména celkovou změnu organizace sil důrazem na jejich flexibilitu. Jedním z používaných nástrojů vojenské spolupráce pro řešení krizí a bezpečnostních rizik v současnosti v rámci Aliance a EU je vytváření mnohonárodních úkolových uskupení, která vyžadují národní příspěvek do těchto společných vojenských jednotek. Členské státy NATO se tímto způsobem vyrovnávají s postupující redukcí svých ozbrojených sil, rozšířením jejich primárních úkolů a požadavkem na jejich zvýšenou flexibilitu. Velmi důležitou roli hraje mnohonárodní vojenská spolupráce při generování společných jednotek. Zkušenosti z operací ukazují, že rozhodujícími vliv pro generování ozbrojených sil v budoucích operacích má především analýza vývoje hrozeb, která je přímo úměrná bezpečnostnímu prostředí. Proto příprava sil je v současnosti prováděna s předstihem, za účelem řešení možných následků vyplývajících z budoucích bezpečnostních hrozeb. Efektivní velení a řízení nasazeným společným silám spočívá především v optimalizovaném uspořádání organizace. V závislosti na organizaci se jednoznačně projevují vzájemné vztahy, souvislosti a zároveň jsou ovlivněny metody práce. Čím je struktura jednodušší a flexibilnější, tím se rychleji a efektivněji daří dosáhnout sladěné 1 Vojenská strategie ČR, Praha 2008, C. Politicko-vojenské ambice, čl. 11., 12., 13. a 14; 50
činnosti i v řetězci velení a řízení. Efektivní řízení vojsk v přípravě do operací a při jejich vedení, zahrnuje zřízení účelné struktury vojenského celku ke splnění úkolů. 2 PLÁNOVÁNÍ SIL Za výchozí dokument, který charakterizuje požadované operační schopnosti typových jednotek v rámci NATO a EU, lze považovat NATO Capability Statements (NCS). Uvedený dokument představuje přehled požadovaných schopností pro druhy vojenských sil, standardizuje budování aliančních schopností a umožňuje vzájemné porovnávání schopností v rámci Aliance. Podkladem pro vypracování tohoto přehledu jsou Standardizační dohody (STANAGY) NATO. Plánování sil v mnohonárodním prostředí je provázeno komplikacemi při doplňování požadovanými jednotkami s potřebnými schopnostmi podle národních možností členských států. Eliminovat tento nedostatek plánování takových sil umožňuje generování sil vycházející ze schopností. Tento přístup se orientuje na funkcionální charakteristiky budoucích ozbrojených sil. Prioritně jsou definovány funkční požadavky na budoucí ozbrojené síly. Jakmile tak budou definovány i potřebné operační schopnosti, bude pak možné zjistit jejich možný deficit ve stávajících ozbrojených silách a hledat nejefektivnější varianty jejich eliminace. Plánovací proces vychází ze schopností, které jsou zaměřeny na to, jakým způsobem jsme schopni dosáhnout požadovaných výsledků, a co k jejich dosažení potřebujeme. Schopnosti není možné v tomto případě chápat zúženě na organizační struktury ozbrojených sil a prostředky, které mají k dispozici. Plánování založené na schopnostech je především významným nástrojem pro plánování v podmínkách značné nejistoty a velmi obtížně predikovatelného budoucího použití mnohonárodních ozbrojených sil. Tento přístup je využíván především pro dlouhodobé plánování výstavby struktury ozbrojených sil jednotlivých členských států. V souladu s přijatou deklarací NATO o použitelnosti, nasaditelnosti a udržitelnosti národních ozbrojených sil v mnohonárodních operacích se od Armády České republiky očekává příspěvek v podobě modulárních taktických jednotek, které budou s ostatními modulárními jednotkami aliančních partnerů vytvářet mnohonárodní úkolová uskupení. 3 POŽADAVEK MODULARITY Schopnosti ozbrojených sil jednotlivých členů Aliance (EU) se odvozují především od potřeb NATO (EU) na ozbrojené síly, schopné účinné a co nejkratší reakční doby na existující hrozby. Schopnosti armád členských států Aliance v oblasti velení a řízení jsou v NATO definovány v dokumenty NATO Task List (NTL), což představuje seznam schopností, které by modulárně vygenerované národní síly měly dosáhnout, aby byla zajištěna standardizace sil a byla zjednodušena vzájemná interoperabilita jednotek vyčleněných pod společné velení. Z uvedeného dokumentu jednoznačně vyplývá, že charakteristickým rysem současného rozvoje v organizaci velení a řízení je posilování schopností vytvářet uskupení na bázi modularity. Pozornost v přístupech a jednotlivých řešeních, vedoucích ke změnám je upírána s rozdílnou výsledností k zabezpečení interoperability. Je zcela nepochybné, že problematika generování expedičních jednotek (Force Generation) je jednou z klíčových výzev transformace NATO. Systém dlouhodobého obranného plánování ve většině evropských členských států nebyl dostatečně 51
přizpůsobený potřebám vytváření modulárních mnohonárodních jednotek a podle našeho názoru ještě doposud vytváří značné potíže při operačním plánování. Neudržitelnost stavu, kdy bylo velmi obtížné vytvářet (generovat) mnohonárodní síly působící společně v operacích, vystupovala do popředí obzvláště v kontextu celkových počtů personálu a vojenské techniky, kterými disponovali evropští členové Aliance, a z kterých byla expedičně použitelná, rychle nasaditelná a dlouhodobě udržitelná pouze velmi malá část. Zkušenosti a poznatky ozbrojených sil Spojených států amerických ukazují na cyklický trend ve změnách v jejich organizační struktuře, která zaznamenala ve svém historickém vývoji strukturu od naprosto fixní (pevné) organizační struktury k téměř ad hoc struktuře. Modularita se stala hlavní a rozhodující oblastí transformace ozbrojených sil Spojených států se zásadním vlivem na organizační strukturu jak aktivní armády, tak i záloh, stejně tak na strukturu bojových jednotek či jednotek bojové podpory a jednotek bojového zabezpečení. Organizační struktura vygenerovaných ozbrojených sil pro konkrétní operaci bude umožňovat vytvoření taktických úkolových uskupení, schopných splnit úkol- mandát operace na základě požadovaných schopností, sestavených primárně na bázi organických jednotek. Tyto budou účelově doplněné dalšími moduly, především z prvků bojové podpory a bojového zabezpečení s tím, že základním prvkem struktury pozemních sil je stanoven modulární bojový prapor. Je také potřeba si uvědomit, že s modularitou bojových útvarů je velmi úzce spojena potřeba modularity jednotek bojové podpory a bojového zabezpečení. Vzájemná sladěnost a koordinovanost zavádění modularity u jednotek a útvarů zvýší účinnost a efektivitu celkových operačních schopností. Na základě modularity se vytvářejí jednotky schopné plnit operační úkol mnohonárodních operací. Úspěch těchto operací závisí především na efektivním použití ozbrojených sil uskupených tak, aby mohly efektivně plnit stanovený operační úkol. Modul je základní stavební prvek, ze kterého je složen modulární systém. Dále je to již nedělitelná jednotka určující kompozici složitějšího systému. Modularita zahrnuje dlouhodobý proces transformace ozbrojených sil s cílem maximálního a efektivního využití potenciálu současných národních armád, restrukturalizaci a optimalizaci jejich organizačních struktur. 4 PROJEKT OBRANNÉHO VÝZKUMU STRUKTURA Na základě všech těchto požadavků bylo zahájeno řešení projektu obranného výzkumu AČR pod názvem STRUKTURA. Celý název projektu je Tvorba modulárních struktur úkolových uskupení pro celé spektrum operací a jejich ověřování s využitím CD&E. Jedná se o projekt, který je předmětem řešení ve vyspělých armádách a úzce souvisí s konceptem NNEC. Řešení a aplikace těchto projektů jsou z hlediska databází, programových produktů a výstupů jednotlivými armádami zpracovány v různém režimu utajení. Význam projektu spočívá v přizpůsobení obecných pravidel národním zákonům 52
a standardům s cílem sjednotit přístupy a dosáhnout efektivnosti při vytváření modulárních struktur mnohonárodních úkolových uskupení. Projekt STRUKTURA je řešen v souladu s politicko-vojenskými ambicemi ČR. Řešení projektu bylo zahájeno na konci roku 2009 a potrvá do roku 2012. Cílem řešení projektu je navržení optimalizačních postupů pro tvorbu úkolových uskupení a základních (typových) organizačních modulů jednotek a útvarů pro AČR. Výsledkem bude návrh optimalizačních přístupů k tvorbě modulárních struktur úkolových uskupení pro celé spektrum operací (soubor zásad, pravidel a principů pro tvorbu modulárních struktur). Výsledky budou ověřeny s využitím CD&E (Concept, Development and Experimentation). Jedním z hlavních výstupů projektu bude programový produktu (software) pro tvorbu modulárních struktur úkolových uskupení pro celé spektrum operací pro AČR. V letošním roce je naším cílem stanovit nejnižší modulární jednotky jak bojových, tak podpůrných a zabezpečujících prvků. Kritériem pro toto rozhodnutí jsou požadované operační schopnosti vyplývající ze stanoveného operačního úkolu. Tento úkol není jednoduchý a v dnešním neustále měnícím se světě je velice složitý. Pro rok 2010 jsme si vytyčili tyto dílčí cíle: - zpracování verifikovatelné a validované databáze elementů (zbraňové systémy, technika, atd.), - obecný návrh souboru zásad, pravidel a principů pro tvorbu typových organizačních modulů, - instalace a školení produktu TOPFAS (podrobněji popsáno v následujícím odstavci), - definice typových organizačních modulů jednotek pro tvorbu modulárně strukturovaných úkolových uskupení vojsk pro různé typy operací, - stanovení schopností typových organizačních modulů jednotek na základě jejich výzbroje, složení, taktiky, atd., - vytvoření souboru situací, - detailní dopracování scénářů možného bezpečnostního vývoje, pravděpodobných krizových situací a operací s nasazením jednotek AČR. Studiem nashromážděných materiálů a následnou analýzou těchto materiálů jsme se dozvěděli o programovém vybavení, které by nám velice mohlo pomoci při tvorbě modulárních struktur úkolových uskupení. Jedná se o software TOPFAS. Tento software je vojenský produkt a vlastníkem je NC3A v Hague (Nizozemí). Je to velice nový produkt, protože ho v Hague oficiálně začali využívat až od konce srpna 2009. Na základě prvních analýz z dostupných materiálů jsme zjistili, že je potřeba tento produkt vyzkoušet a zjistit jeho praktické využití pro potřeby našeho projektu. Hlavním problémem bude naplnění databáze jednotek, techniky a konkrétních modulů. Dále jsme analýzou získaných a dostupných materiálů zjistili další programové vybavení. Jedná se o produkt pod názvem Manpower Software, který využívá britská armáda. Tento produkt je velice rozsáhlý a je napojený na další aplikace a informační systémy (hlavně personální informační systém). Po hlubší analýze z dostupných materiálů jsme dospěli k závěru, že tento produkt není vhodný k podpoře řešení našeho projektu. 53
ZÁVĚR Široké spektrum možných operací nastoluje otázku připravenosti ozbrojených sil potřebných pro jejich úspěšné vedení. V současné době jak NATO, tak i EU požadují síly, které jsou moderní, rozmístitelné, udržitelné a schopné vést mnohonárodní operace, včetně bojů daleko od vlastního území a svých domovských základen. Obtížně předvídatelný vývoj bezpečnostního prostředí přináší neustále zvyšující se požadavky na operační schopnosti ozbrojených sil. Z tohoto hlediska se jeví jak proces výstavby, tak i generováni sil pro úspěšné vedení i dokončení operace za jeden z klíčových požadavků. Varianta nebo model ozbrojených sil, který bude vyhodnocen a zasazen podle situace jako nejlepší, vždy bude vycházet z možností a připravenosti již takových sil vytvořených. Proto plánování optimálního modelu ozbrojených sil vycházející z kombinace jeho schopností a hrozeb je momentálně tou nejlepší variantou ke zvládnutí současných i budoucích operací. Prvky modularity je nutné zavádět v Armádě České republiky taktéž z důvodu schopnosti vyčleňovat modulární jednotky pro potřebu výstavby společných aliančních Sil rychlé reakce. Modulární jednotky, které budou na rotačním principu přispívat k držení operačních schopností mnohonárodních bojových uskupení. Takovéto modulární jednotky budou muset mít na jedné straně schopnost opakovaného operačního nasazení, na straně druhé pro zajištění rotace budou muset být v organizační struktuře AČR vytvářeny jednotky-moduly se stejnými operačními schopnostmi. Modulární česká armáda dosáhne cílových operačních schopností tehdy, pokud budou modulární bojové jednotky, jednotky bojové podpory a jednotky bojového zabezpečení vybaveny požadovanou výzbrojí a výstrojí, dostatečně připraveným a vycvičeným personálem. Důležitým rozhodnutím bude stanovení nejnižší modulární jednotky jak bojových, tak podpůrných a zabezpečujících prvků. Kritériem pro toto rozhodnutí budou požadované operační schopnosti vyplývající ze stanoveného operačního úkolu. LITERATURA [1] AAP-6. Nato Glossary of Terms and Definitions. Terminologický slovník pojmů a definic NATO. Praha:OOS/ÚřSOJ,2009. [2] AJP-3 (A)- (Allied Doctrine for Joint Operations). 2006. Společné spojenecké operace (STANAG 2490). [3] Doktrína AČR, Vyškov, 2010. [4] Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany, Praha, 2008. [5] Vojenská strategie České republiky, Praha, 2008. [6] Doktrína AČR v mnohonárodních operacích, Praha, 2008. 54