Po stopách paličkované krajky Osoblažska

Po stopách paličkované krajky Osoblažska Ing. Martina Kvapilová

ÚVODNÍ SLOVO Již od dětství jsem se velmi zajímala o rukodělnou činnost, která pak přešla k vlastní tvorbě šitých a pletených modelů a vyústila vysokoškolským studiem textilu. Vystudovala jsem však současnou textilní technologii a po krátkém působení v Karnole výroba vlněných látek - jsem přešla na textilní učiliště. Od roku 1994 jsem učila nově zavedený maturitní umělecký textilní obor. Tím jsem se oklikou vrátila i k mému dalšímu koníčku historii, protože k tomuto oboru patří i výuka historie textilních technik. Věděla jsem celkem podrobně o historii tkalcovství a prýmkařství na Krnovsku, ale o paličkované krajce v Osoblaze jsem neměla ani potuchy. V roce 2002 mi předala kolegyně Hana Čarnecká dopis, který obdržela od paní Bratke z Německa, o paličkování v Osoblaze. Do této doby jsem o Osoblažské paličkované krajce nevěděla vůbec nic a byla jsem uvedenými informacemi velice překvapena. V dopise jsem se poprvé dozvěděla o paní Dengler, která v německém Ansbachu doposud vyučuje a propaguje osoblažskou krajku. Další informace jsem získávala velmi obtížně a zdlouhavě, převážně z novinových článků pana Bluchy krnovského historika. Na podzim roku 2004 mi přibyly další střípky, paní Waltraud Heidrich poslala další informace o paličkování v Osoblaze e-mailem. Pomalu jsem začala sepisovat získané informace a seznamovat své studenty i veřejnost s Osoblažskou krajkou. Na podzim roku 2003 studentka Vendula Mondeková začala zpracovávat téma osoblažské krajky a zúčastnila se v květnu 2004 krajského kola SOČ s prací Po stopách osoblažské paličkované krajky. Tehdy také proběhl první 9 hodinový kurz paličkování pro veřejnost pod vedením paní učitelky Jany Porubkové a další kurzy probíhají každý rok pod vedením učitelek Horákové, Liškové a Flašarové. V únoru 2005 proběhla má první přednáška o osoblažské krajce v Městské knihovně Krnov. Noviny Deník a Krnovské listy informovaly o této akci s mou prosbou o poskytnutí jakýchkoliv informací o této krajce. Díky novinovému článku se se mnou spojila paní Ludmila Grosmanová z Osoblahy a v březnu 2005 osobně předala paličkovanou krajku dvě kruhové dečky. Tak jsem poprvé uviděla slavnou osoblažskou krajku. A jak paní Grosmanová krajku získala? Paní Grosmanová se do Osoblahy přistěhovala v roce 1946, seznámila se s německou vrstevnicí a ta jí při odsunu darovala dvě stejné kruhové dečky.

Další dvě krajky nám zaslala na ukázku paní Šichorová z Osoblahy na podzim 2005. Jsou to jediné vzorky známé v České republice! Kolem paličkované krajky rozvíjíme další aktivity a získáváme granty od města Krnova. Na podzim 2004 se studenti pod vedením Mgr. Řezáčové zúčastnili projektu Česko německé porozumění. Díky této akci nás pozval pan Lehr zástupce sudetských Němců, jehož předci žili v Krnově - na dny paličkování do Vídně v dubnu 2005. Této akce se zúčastnilo 6 studentek školy a 2 učitelky. Na podzim 2005 přijal pan Lehr pozvání do naší školy, prohlédl si ji, dozvěděl se o historii školy a pátrání po krajce. Na jaře 2005 škola získala od města Krnov finanční podporu výuky paličkování a projektu To tady ještě nebylo - Oživení tradice paličkování osoblažské krajky. Díky tomuto projektu v červenci a srpnu 2005 proběhly letní kurzy paličkování, kterých se zúčastnilo 16 dívek a žen. V září až listopadu 2005 proběhly podzimní kurzy, které navštěvovalo 30 paličkářek. Těchto kurzů se zúčastnily i paličkářky z Osoblažska. Hlavně ve Slezských Rudolticích, ale i přímo v Osoblaze se paličkářky pravidelně setkávají a učí umění paličkovat i nové zájemkyně. Další důležitá událost pro pátrání po osoblažské krajce se udála v září 2005. Navštívili jsme spolu se starostou Bohušova a paní Čajanovou město Ansbach. Zde jsme se osobně setkali s paní Dengler, propagátorkou a udržovatelkou tradice osoblažské krajky v Německu. Získali jsme fotky a podvinky krajek paličkovaných na Osoblažsku do půlky 40. let 20. století. V únoru až dubnu 2006 probíhala v Městském muzeu Krnov výstava Něžné kouzlo krajky. Byly zde poprvé vystaveny paličkované vzory osoblažské krajky dle originálních předloh. Vytvořily je učitelky odborného výcviku paní Horáková a Lišková a studentka 4. ročníku oboru Ruční výšivka Markéta Hrbáčová. V Krnově se paličkářky nadále pravidelně, aspoň co dva měsíce, scházejí, ukazují si své nové výrobky, vyměňují si zkušenosti i vzory. Některé si založily i své vlastní webové stránky. Dokonce jsme uspořádaly výstavu paličkovaných a jiných textilních výrobků v dílně uměleckých řemesel v červnu 2007. Město Krnov nadále podporuje projekty paličkování: výuku textilní výtvarnice z Prahy paní Domanjová v roce 2006, nákup materiálu a pomůcek pro paličkování v roce 2007.

Vy neznáte Osoblažsko? Osoblaha se nachází v nejsevernější části okresu Bruntál, při toku řeky Osoblahy. Osoblaha, německy zvaná HOTZENPLOTZ, je původně historicky cenné hrazené městečko, později výrazně průmyslové a kulturní středisko širokého okolí. Město bylo známé již v roce 1233 jako středisko rozsáhlého panství Olomouckého biskupství. Bylo opevněno a nadáno mnoha výsadami, čímž byl položen základ ke vzniku pozdějších Moravských enkláv ve Slezsku a vzrostl tak význam města, neboť osoblažský hejtman se stal správcem všech biskupských statků na Opavsku a jeho úřad se téměř rovnal hejtmanství zemskému. To určovalo jeho příslušnost k Moravě, narozdíl od slezského okolí. Po slezských válkách v roce 1742 bylo Slezsko uměle rozděleno a Osoblaha se stala pohraničním městem. Od roku 1850 zde bylo sídlo soudního okresu a správní rozdělení zůstalo až do roku 1949. V roce 1945 byla Osoblaha při těžkých bojích téměř srovnána se zemí. 90% budov již nebylo možné obnovit a nastalo skoro úplné vysídlení obyvatelstva. Vše završil rok 1960, kdy Osoblaha ztratila titul města. Nyní má Osoblaha rozlohu 2579 ha a žije zde asi 1200 obyvatel průměrného věku 31,7 let.

HISTORIE PALIČKOVANÉ KRAJKY V EVROPĚ Paličkovaná textilie vzniká nejrozmanitějším obtáčením a křížením nití odvíjených z paliček, které jsou k tomuto účelu speciálně přizpůsobeny. Pro paličkování je potřeba herdule poduška, podvinek předkreslený vzor, paličky s navinutou zásobou nití, špendlíky pro zachycení vzoru, nitě původně ze lnu, nyní z bavlny. Paličky bezpláštikové a s pláštikem Válcová herdule na stojánku s podvinkem a paličkami Krajka se vyvinula v Malé Asii, na styčném území mezi Asií a Evropou. Tam jsou doloženy nejstarší formy krajek. Paličkování se historicky a vývojově rozděluje na dva okruhy západoevropský a východoevropský. Někteří autoři uvádějí, že spolu s vývojem krajky v západní Evropě vzniká krajka na východě, asi v Dalmácii, a postupně dochází k vzájemnému ovlivňování. Sběratelky zastávají názor, že paličkovanou krajku znali Slované již dříve.

V 10. - 11. století vzniká typ krajky Raduza, která je uložena v Dubrovnickém muzeu. Z 11. - 15. století pocházejí zachované fragmenty krajky, které jsou uloženy v klášteře u Moskvy. Další významná centra paličkované krajky byly na Moravě a na Slovensku. U východoevropské krajky se používá hrubší materiál - pevná lněná příze. Dále se ve východoevropské krajce používá větší barevnost. Vzory a podvinky si krajkářky předávaly přímým učením. Krajky se pojmenovávaly podle vzoru, ne podle místa vzniku. Paličky se používají bezpláštikové a v menším počtu Paličkovaná krajka v západní Evropě dosáhla vrcholu v 16. století v Itálii, odkud se rychle šířila po celé Evropě. Patří k nejpracnějším a nejjemnějším způsobům, jak křížit nitě. Vzniká nadýchané a transparentní dílo. Z Itálie se krajk a šířila do Španělska, Francie, Nizozemí, Anglie a především do Belgie, kde v 17. a 18. století dosáhla vrcholu. 16. století v Itálii je období, kdy se krajka stává součástí ženského i mužského oděvu. Ukazují tak bohatství a moc. Vznikají krajkářské učebnice vzorů a zakládají se krajkářské školy a dílny. Krajkářské řemeslo se začíná pomalu osamostatňovat a vzory začínají malovat přední umělci. Krajkářky spolupracují s výtvarníkem - malířem a kresbu do krajky si již převádějí samy. Nejčastější vzory jsou květinové, později figurální. Materiál se používá velmi jemný. Názvy krajek jsou podle místa vzniku. Nejjemnější byla krajka bruselská a valencianská, používalo se nejvíc párů paliček na 1 cm. Paličky se používaly s pláštikem. Bruselské krajky bývaly kombinovány s jemnější půdicí. Musela se kvůli jemnosti vyrábět ve sklepích, protože vlhkost nitě zpevňovala. Krajkářky však měly velmi zničené oči. Větší krajku zhotovovalo několik krajkářek. Ve druhé polovině 18. století krajkářství jako řemeslo upadá a vyhotovují se pouze staré vzory, nevyvíjí se dál. V západní Evropě se využívala technika stříhané krajky, což ve východní Evropě neznali. Také se používalo více špendlíků, krajka byla řidší a většinou jednobarevná. Na rozdíl od východu vznikají v západní Evropě krajkářské školy. V 16. století vychází v Itálii několik knih vzorů. I u nás je známá Nová vzorová kniha paličkovaných šňůr, která vyšla v Curychu 1561. V 17. století byla Paříž finančně zatížená dovozem krajky z Flander. Proto tehdejší ministr Colbert dostal za úkol povznést francouzskou krajku. Roku 1665 vznikla Francouzská královská krajkářská dílna zvaná Colbertova.

Byly sem povolány krajkářky benátské a vlámské. Do služeb této školy vstupují nejlepší kreslíři a návrháři. Vytvářejí krajku zvanou Point de France. Bylo doporučeno, aby vycházely z krajky benátské Point de Venecia a z krajky flanderské. Během několika let se dostalo francouzské krajkářství na světovou úroveň. V Čechách, ve Slezsku a na Moravě zdomácněla krajka hlavně v podhorských oblastech. Krajkářské centra v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Krajkářky se scházely za zimních večerů, kdy odpadly polní práce. Paličkovalo se hlavně pro vlastní potřebu, na prodej se začalo mnohem později. V 16. - 17. století byly povolány krajkářky ze západních zemí, aby šířily krajkářství na našem území, školy však ještě nevznikaly. Nejvíce prosperuje krajka Vamberecká. V 17. století se Vamberecké panství dostává do rukou belgického šlechtice. Jeho žena paličkuje i v Čechách, kde naučila vamberecké ženy paličkovat. Další významné centrum vzniklo v Krušných horách. Krajkářství se zde rozvinulo v 16. století. O nové vzory krajek se starala Barbora Uttmannová z Annabergu, která obchodovala s krajkami a zavedla výuku nových krajkářek. Paličkování sem pronikalo z Německa. Paličkovalo se v každé domácnosti, paličkovali muži i děti. Školství se ve střední a východní Evropě vyvíjelo velmi pomalu. Teprve koncem 18. století je u nás založena v Praze první krajkářská škola

a krajkářství je prohlášeno svobodným uměním. Roku 1919 Ministerstvo školství a osvěty zřídilo Státní školský ústav. Byly zde vedeny kurzy pro vzdělávání učitelek pro paličkování a vyšívání. Tento ústav pracoval s vlastními návrháři a výtvarníky, pozvedl české krajkářství na světovou úroveň. Pečoval o práci 33 krajkářských škol, které byly postupně otevřeny převážně v pohraničí. Vedoucí ústavu byla známá textilní výtvarnice Emilie Paličková. Roku 1925 získala Marie Sedláčková - Sebrousková zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži za vzorníky paličkované krajky. HISTORIE PALIČKOVANÉ KRAJKY V OSOBLAZE Paličkovanou krajku v Osoblaze řadíme do okruhu západoevropského podle použitých náročných vzorů, jemné příze a paliček s pláštíkem. První zmínky o paličkování v Osoblaze jsou z počátku 17. století, kdy kupec Simon Daume z Krušnohoří zaučoval osoblažské ženy paličkování. Výrobu tady tedy zavedli obchodníci, neboť chudé rodiny nabízely levnou pracovní sílu. Další vzory přinesl 1623 Martin Martler z Jiříkova z Krušných hor a Thomas Böhm ze stejné obce r. 1700 velmi povznesl paličkování v Osoblaze. Paličkování se postupně stalo domácí výrobou. Na počátku 20. století ženy v létě pracovaly na poli a v zimě paličkovaly. V zimě se scházelo 8 10 paličkářek vždy u jedné v domě a společně paličkovaly. Ušetřily tak za otop a světlo. Krajky se prodávaly hlavně do Brna a do Vratislavi. Také se pašovaly do Německa, prodej znamenal vedlejší přivýdělek. Textilní obchody dávaly krajkářkám přízi předem, cenu jim pak odečítaly ze mzdy. Podvinky rovněž dostávaly z obchodů podle poptávky po určitých vzorech. Krajky se také velmi vyráběly pro církevní účely, na výzdobu kostelů a kněžských rouch. Existují záznamy, že rodina Gillova paličkovala různé druhy kapesníků. Na počátku 20. století byly talentované dívky posílány do školy ve Vídni. 1. 9. 1905 byla v Osoblaze otevřena škola - Státní kurz pro paličkování krajek. Do školy mohly docházet dívky od 3. třídy národní školy, vyučování bylo dobrovolné. V letech 1905-1945 byla zaměstnána vždy

jedna učitelka, která měla státní zkoušku a byla podřízena Školskému ústavu pro domácký průmysl v Praze. První učitelkou byla paní Benierschka, později paní Theiser, která přišla z Krušných hor. Monika Theiser obdržela na výstavě v Karlových Varech roku 1932 cenu Chebské obchodní komory. Po roce 1918 mohly nejlepší krajkářky navštěvovat Školský ústav pro domácký průmysl v Praze. Paličkovaly se vzory květin, rostlin, jednoduché zvířecí motivy, lidské hlavy, dečky, závěsy a ozdoby šatů. Všechny autorky nepracovaly stejně, ale používaly nejčastěji 3 různé techniky. Krajky byly na vysoké úrovni, porovnávaly se z tradičními zeměmi jako byla Francie a Belgie. Výrobky byly metrové nebo kusové. Příze byla lněná nebo lesklá, někdy i z kozích chlupů. Před 1. světovou válkou se prodávaly v Německu, Rakousku, Rusku, Polsku a na Balkáně, za první republiky se prodávaly v Československu, Anglii a Německu. V době krize a přísných celních a devizových předpisů odbyt pomáhal zajišťovat Okresní spolek pro péči o nezaměstnané v Krnově. V roce 1945 bylo při válečných bojích město téměř zničeno, krajkářská škola vyhořela a výroba krajky zanikla. V roce 1946 při odsunu německého obyvatelstva si paličkářky tajně odvezly podvinky, ukryly je na dno kufru. V poválečném Německu se pak živily paličkováním krajek.

České republice jsou vzory osoblažské krajky vystaveny pouze na Střední škole průmyslové v Krnov. Předání Osoblažských krajek paní Grosmanovou březen 2005 Osoblaha Krajky ve vlastnictví paní Šichorové z Osoblahy

SOUČASNOST OSOBLAŽSKÉ KRAJKY V německém městě Ansbach se nachází muzeum Jägerndorfer Heimatstuben, kde jsou vystaveny podvinky v knize Klöppelspitzen aus Hotzenplotz. Tuto knihu, která obsahuje 8 podvinků, sestavila paní Dengler. Podvinky jsou buď od neznámých autorů, nebo od Emílie Paličkové. Dále jsou v tomto muzeu vystaveny kousky krajek, vánoční motivy a paličkovaný čepec ze zlatých nití. Sbírky darovaly muzeu bývalí obyvatelé Krnovska a Osoblažska. V rámci Sudetoněmeckých dnů pokračuje každoroční setkání osoblažských paličkářek v Německu. Ve městě Ansbach se schází kroužek pod vedením paní Dengler, paličkují již současné vzory a hodně se inspirují vambereckou krajkou. Paličky s pláštikem a herdule - muzeum v Ansbachu

Paličkovaný čepec z kovových nití muzeum Ansbach V Ansbachu s paní Dengler září 2005

POUŽITÁ LITERATURA: 1. BLUCHA V.: novinové články 2. VONDRUŠKOVÁ A., PROŠKOVÁ I.: KRAJKÁŘSTVÍ, Grada Praha 2004 3. VONDRUŠKOVÁ A., PROŠKOVÁ I.: TEXTILNÍ TECHNIKY, ÚLK Strážnice 2002 4. PROŠKOVÁ I.: RUČNĚ PALIČKOVANÁ KRAJKA, Praha 2003 5. DENGLER H.: Podvinky z Osoblahy Autorka: Ing. Martina Kvapilová Jazyková korektura: Mgr. Lucie Propšová Fotografie: osobní archiv autorky

SPOLUFINANCOVÁNO MINISTERSTVEM KULTURY ČR