Kristýna Pospíšilová 2015
Úvod Národní přírodní rezervace SOOS se nachází v centrální části Chebské pánve v Sooské kotlině severovýchodně od Františkových Lázní na územích obcí Vonšov, Dvorek a Nová Ves. Tato unikátní lokalita evropského významu se rozkládá v nadmořské výšce 429-440 m.n.m. a její rozloha činí 221 ha. 1. Území ze západu ohraničuje Vonšovský potok, na jihozápadě potok Sázek. 2 Rezervaci jsem navštívila před dvěma lety se střední školou v rámci projektu Evropské unie a materiály z ní získané jsem použila i pro tuto esej.
Historie První snahy o ochranu této lokality se datují již do 19. století, kdy byl v r. 1874 firmou Mattoni objeven Císařský pramen (viz Obr.1). O tři roky později byl prohlášen za veřejný léčivý pramen a bylo vymezeno jeho ochranné pásmo, jenž zhruba odpovídá území dnešní Národní přírodní rezervace. Návrh na zřízení přírodní rezervace Soos byl však podán až v r. 1947 Dr. E. Hadačem a po dlouhých 17 letech byla 17.11.1964 Ministerstvem školství a kultury vyhlášena Státní přírodní rezervace Soos s rozlohou 221 ha, od r. 1992 je vedena jako Národní přírodní rezervace Soos. Název byl odvozen od německého slova Moos, tzn. mech. Časem se také stala Evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000, nadregionálním biocentrem Územního systému ekologické stability krajiny a navíc je pod ochranou Františkových Lázní jako 2. ochranné pásmo lázní. Písemné záznamy o využívání této močálovité oblasti jsou známy až z pozdního středověku, ale objevily se zde i početné nálezy hrotů a šípů z mladší doby kamenné, což svědčí o obydlení území už v pravěku. Údajně mohlo sloužit i jako obětní místo božstvům. Hospodářské knihy ze zdejšího panství hovoří o těžbě rašeliny, jež dokonce převyšovala zisk z těžby dřeva. První intenzivní průzkumy podloží byly provedeny až v 19. století a v r. 1868 zde společnost Heinrich Mattoni Francensbad postavila solivar a začala těžit slatinu pro lázeňské koupele. V r. 1904 továrnu i pozemky odkoupilo město Karlovy Vary a následně v r. 1920 Františkovy Lázně. Těžba slatiny probíhala až do r. 1964, kdy byla z konkurenčních důvodů postupně ukončena. Na chráněném území je vybudována naučná stezka pro návštěvníky i zařízení pro zachycení minerálních pramenů (Brož, ústní sdělení). Obr. 1: Císařský pramen jímaný do keramické nádoby. 3
Charakteristika oblasti Příroda Soosu je velmi rozmanitá a zajímavá svým geologickým podložím, faunou i flórou. Vyskytují se zde rozsáhlá rašeliniště a slatiniště s minerálními prameny bohatými na oxid uhličitý, které vyvěrají na povrch v útvarech zvaných mofety, někdy nesprávně označovaných jako bahenní sopky. 2 Geologické podloží Geologický substrát tvoří hrubozrnné písky a jíly z třetihor a čtvrtohor. Po erozním dotvoření byla oblast v pozdním kvartéru postupně zaplavena a před 12-10 tisíci lety se zde začaly vytvářet organické sedimenty (tzv. humolity), jako je například křemelina tvořící štít v jižní části rezervace. Křemelinová hornina vyniká ukládáním schránek slanomilných rozsivek (Diatomaceae) na dno jezírek s brakickou vodou a může být až několik metrů mocná. Postupně bobtná a vystupuje nad okolní povrch jako čočka. (viz Obr. 2) Je sycena roztoky minerálních solí, které v době sucha krystalizují a vytvářejí bílé výkvěty. Na obnaženém povrchu křemelinového štítu se tak vytvořilo prostředí pro rostliny toxické a díky vitriolovým vodám je nástup další vegetace znemožněn. 4 Obr. 2: Křemelinová hornina vystupující nad povrch jako čočka.
Minerální prameny Na území Soosu se nacházejí tři typy minerálních pramenů lišící se místem vzniku, teplotou a samozřejmě obsahem minerálních látek. Dva nejznámější vývěry kyselek se nacházejí v západní části rezervace. Jedná se o Císařský pramen, vznikající v hlubokém pásmu v nitru žuly a pramen Věra. 1 Císařský pramen, pojmenovaný podle císaře Františka Josefa, který se tu kdysi sám zastavil, je nejteplejším pramenem v Chebské pánvi, jeho teplota kolísá mezi 14-18 C a dá se i pít. 5 Ve zvýšené koncentraci obsahuje sodík a draslík, dále pak síranové, chloridové a hydrogenuhličitanové ionty. Naproti tomu pramen Věra (viz Obr. 3) je pramen mělkého pásma tvoření vznikající ve vrstvách jílů a písků, probublávající na povrch díky oxidu uhličitému. 6 Je to studená hydrouhličitanová- vápenatosodná- hořečnatá kyselka znečištěná humáty z rašeliniště. Dalším pozoruhodným úkazem ojedinělým ve střední Evropě jsou již zmíněné mofety. (viz Obr. 4) Vznikají probubláváním minerálních vod nebo častěji suchého oxidu uhličitého povrchovou vodou a bahnem. Kysličník uniká z rozpukané zvětralé žuly v podloží, hromadí se ve vrstvách sedimentů a puklinami vyvěrá na povrch. Většina mofet, které mohou být široké 10-80 cm, je soustředěna na křemelinovém štítu a v blízkosti jeho okrajů. 5 Obr. 3: Pramen Věra znečištěný humáty z rašeliniště.
Obr. 4: Jedna z mnoha mofet na křemelinovém štítu. Vegetace Národní rezervace je součástí velkého lesního celku v Chebské pánvi. Lužní lesy, vyskytující se v okolí řek, jsou nepravidelně zaplavovány povrchovou vodou. Vodní toky často mění svá koryta a vznikají tak slepá ramena a tůně vhodné pro vznik rašelinišť a slatin. V místech vývěrů podzemních vod nebo nahromadění srážkových vod vznikají vrchoviště s vyklenutým povrchem a plochá slatiniště s otevřenými vodními plochami. A právě rašeliniště a slatiniště zejména v severní části území vytvářejí podmínky ovlivňující druhové zastoupení rostlin i živočichů. Rašeliniště je trvale zamokřený ekosystém s kyselým ph prostředím, které vzniká v důsledku odplavování zásaditých prvků z těl rašeliníku. Díky vysoké hodnotě acidity jde o prostředí nevhodné pro život mikroorganismů a díky tomu se biomasa pomalu rozkládá, hromadí ve spodních vrstvách a postupně mění v rašelinu. 4 Z lesních společenstev se zde vyvinuly rašelinné březiny, brusnicové a suchopýrové bory a v západní části území se uchytila borovice blatka. V porostech uměle vysázených člověkem převažuje smrk ztepilý a borovice lesní. 7 Z bylinného patra bychom mohli jmenovat rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), klikvu bahenní (Oxycoccus palustris), hrotnosemenku bílou (Rhynchospora alba) a samozřejmě mnoho druhů rašeliníků (Sphagnum sp). Slatiniště vznikají v místech se stojatou vodou bohatou na hydrogenuhličitan sodný, tedy v prostření neutrálním až zásaditém a relativně teplém. V jezírkách rostou vyšší cévnaté rostliny, jako je vzácná sivěnka přímořská (Glaux maritima) 8, bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca), bublinatka prostřední (Utricularia intermedia), bublinatka jižní (Utricularia australis) 9 a různé druhy rdestů (Potamogeton sp.). Významná je i vegetace parožnatek (Nitella fleklis), na jejichž povrchu se usazuje uhličitan vápenatý. 8
V místech vývěrů minerálních vod je vegetace druhově chudá díky nepříznivým podmínkám. Rostlinná společenstva jsou limitována vysokým obsahem soli v půdě, proto je vegetace slanisk tvořena pouze slanomilnými rákosinami a trávníky. Na křemenině se uchytila bříza pýřitá (Betula pubescens) a trávníky s převahou psinečků (Agrostiss. div.). (viz Obr. 5) Podél vodních toků nejčastěji narazíme na jasanovo-olšové luhy a společenstva ostřic, v okolí otevřených vodních ploch rákosiny s dominantním orobincem širokolistým (Typha latifolia) a rákosem obecným (Phragmites australis). Mozaiku biotopů uzavírají vlhké louky s kyselými půdami. Ovsívkové louky s dominantním ovsívkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius) jsou poměrně bohaté na živiny a přecházejí v louky troficky chudší, jenž dále navazují na rašeliniště a slatiniště. Jde o smilkové trávníky a bezkolencové porosty s metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), smilkou tuhou (Nardus striga), pcháči. 7 Obr. 5: Křemelinový štít v jižní části rezervace.
Živočichové Díky velké rozmanitosti podmínek prostředí poskytuje rezervace úkryt mnoha druhům živočichů. Z větších savců se zde vyskytuje bobr evropský (Castor fiber), vydra říční (Lutra lutra) či tchoř tmavý (Putorius putorius). 10 Na území trvale hnízdí přes 100 druhů ptáků, jiní do rezervace pravidelně přilétají za potravou či přes ni alespoň přelétají v době tahu. Lesnatý porost je obklopen zemědělskou krajinou, což rozšiřuje spektrum potravy a díky tomu mohou druhy uživit velký počet mláďat. Proto patří oblast mezi nejcennější lokality Chebska. 11 Z trvale hnízdících ptáků bychom mohli jmenovat krkavce velkého (Corvus corax), luňáka červeného (Milvus milvus), motáka pochopa (Circus aeruginosus), chřástala kropenatého (Porzana porzana) a chřástala vodního (Rallus aquaticus), hojná je i bekasina otavní (Gallinago gallinago). V posledních letech se objevily nové druhy, jako je velmi vzácný slavík modráček (Luscinia svecica) či slavík obecný (Luscinia megarhynchos). 12 Vodní plochy jsou obydleny potápkami a potápivými kachnami. Mezi druhy pravidelně lovící na území Soosu patří například čáp černý (Ciconia nigra), čáp bílý (Ciconia ciconia), vlaštovky, jiřičky, břehule a další. Volavka popelavá (Ardea cinerea) a volavka bílá (Ardea alba) oblast navštěvují během zimních měsíců, ačkoli zde vůbec nehnízdí. V období tahu lze pozorovat hejna kulíků, vodoušů rudonohých (Tringa tetanus) a jespáků, výjimečně i kroužícího orla mořského (Haliaeetus albicilla). 11 Nejvýznamnější je ale návrat jestřába popelavého (Grus grus), který byl až do 80. let považován v České republice za vyhynulý druh. 12 (viz Obr. 6) Rezervace je ale domovem i obojživelníků a plazů. Běžně se vyskytujícími jsou ropuchy krátkonohé (Bufo calamita), rosničky zelené (Hyla arborea) a skokani zelení (Rana esculenta), o něco méně početnější jsou populace skokana ostronosého (Rana arvalis) či blatnice skvrnité (Pelobates fuscus). Ocasatí obojživelníci jsou zastoupeni ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) a živorodou (Zootoca vivipara), čolkem horským (Triturus alpestris) a čolkem velkým (Triturus cristatus). Ve slepých ramenech potoků vytvářejí hlinitopísčité náplavy prostředí vhodné pro život raka říčního (Astacus astacus), mihule potoční (Lampetra planeri) či mníka jednovousého (Lota lota). 9 Na chráněném území bylo provedeno i mnoho studií zaměřených na bezobratlé živočichy. Ze vzácných druhů brouků se zde vyskytují střevlíkovití, nosatcovití, jako je chráněný Rhyncheanus calceatus a Coeliodes nigritaris. Zajímavé jsou i populace motýlů. Žijí zde v těsné blízkosti druhy teplomilné i horské, mezi zvláště ohrožené druhy patří perleťovec severní (Boloria aquilonaris), jehož housenky se vyvíjejí výhradně na klikvě bahenní (Vaccinium oxycoccos), a hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia), který je vázán na čertkus luční (Succisa pratensis) rostoucí na zamokřených stanovištích. 7 Byl zde pozorován i otakárek fenyklový (Papilio machaon) a otakárak ovocný (Iphiclides podalirius), batolec duhový (Apatura iris) či bělopásek topolový (Limenitis populi). Ze vzácnějších pavouků bychom mohli uvést lovčíka vodního (Dolomedes fimbriatus). 12 Díky zasoleným půdám rezervace nevytváří vhodné podmínky pro život měkkýšů, přesto zde bylo nalezeno okolo 30 druhů. Většinou jde o zástupce běžně se v české přírodě vyskytující, jako je hlemýžď zahradní (Helix pomatia), skelnatka drnová (Oxychilus cellarius), páskovka hajní (Cepaea nemoralis) či slimáček polní (Deroceras agreste), byly zde ale identifikovány i dva druhy zapsané na Červeném seznamu, a to vrkoč rýhovaný (Vertigo substriata) a hrachovka tupá (Pisidium obtusale).
Obr. 6: Jeřáb popelavý hnízdící na Soosu. 13 Ochrana a ohrožení Území má status národní přírodní rezervace a je i součástí soustavy Natura 2000 jako Evropsky významná lokalita. Předmětem ochrany jsou zvláště společenstva rašelinišť a slatinišť vznikající díky specifickému složení podzemních minerálních vod. Jak již bylo zmíněno, vyskytuje se zde celá řada vzácných druhů rostlin i živočichů, kteří obývají rozmanité biotopy suchozemské, mokřadní i vodní. Svůj význam má i geologické podloží dokládající procesy vývoje Země v třetihorách a čtvrtohorách a pozůstatky vulkanické činnosti. 8 V minulosti zde probíhala těžba rašeliny i slatiny nejprve jako zdroj topného materiálu, později především pro lázeňské účely. Z centrální části se zároveň odvážela křemelina, jež byla využívána pro loužení solí, výrobu žáruvzdorných cihel, obkladových materiálů a prášků. 7 V okrajových částech navíc probíhala těžba kaolinických jílů a písků, zasaženo bylo tedy téměř celé území. I když v současnosti těžba nepokračuje, krajina se ještě úplně nezotavila. Vybudování odvodňovacích kanálů totiž způsobilo pokles podzemní vody a na odtěžených plochách je nástup vegetace znemožněn zasolenými minerálními prameny. Soli na vzduchu oxidují a jejich zpětným rozpuštěním dešťovou vodou pak vznikají silně kyselé vitriolové vody až s ph=1. 10 V části rezervace vede naučná stezka pro návštěvníky. Podél chodníku je zvýšený výskyt rumištních rostlin i živočichů. Zavlečeným druhem je například plzák španělský (Arion lusitanicus) původem z pyrenejského poloostrova. Tento invazivní druh běžně vyhledává kulturní plochy a páchá škody v zemědělství, přenáší choroby rostlin a navíc vytlačuje původní druhy plžů. 14 Problematická je i třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). 15 Tato lipnicovitá rostlina negativně ovlivňuje diverzitu zejména lučních společenstev díky velké resorpci živin z půdy a pomalu se rozkládajícím nadzemním částem rostlinného těla. Proti její expanzi se doporučuje pravidelná seč a hnojení půd, které by ovšem mohlo způsobit kontaminaci toků, na kterých je celý komplex závislý. 16 Luční porosty jsou ohrožené i poklesem hladiny podzemních vod. Díky tomu dochází k ústupu rostlin, na které je vázána
celá řada motýlů. Nejohroženější je populace hnědáska chrastavcového vázaného na čertkus luční. Tato travina osidluje rozmanité biotopy a je závislá na stabilitě abiotických podmínek, zejména hladině podpovrchové vody. 7 V zájmu ochrany přírody je uzpůsobit kosení luk podle výskytu hnědáska chrastavcového, zvýšit hladinu podzemních vod vybudováním hrází podél Vonšovského potoka a tím pomoci k přirozené obnově rašelinišť a slatinišť. Dále zamezit expanzi zavlečených druhů, jako je již zmíněná třtina křovištní či bolševník velkolepý a vlčí bob mnoholistý. Problémem však může být využívání krajiny za hranicemi Soosu, kde probíhá zemědělská výroba a stále se zde těží kaolín. V lesích se vysazují cizokrajné dřeviny a těžba dřeva samozřejmě přispívá k rozvoji silniční i železniční dopravy a znečišťování prostředí. Menší vliv má také turistický ruch, výstavba naučné stezky (viz Obr. 7) a využívání minerálních a lázeňských pramenů. 15 Podle mého názoru je ale naučná stezka dobrým prostředkem, jak informovat veřejnost o biodiverzitě zdejší krajiny a významu její ochrany. Obr. 7: Naučná stezka pro návštěvníky Soosu.
Závěr Národní přírodní rezervace Soos je jedinečnou mozaikou přírodních biotopů, které poskytují úkryt mnoha ohroženým druhům živočichů i rostlin. V minulosti byla krajina devastována těžbou nejrůznějších materiálů, což se projevilo poklesem podzemních vod i změnou v druhovém zastoupením společenstev. Dnes už naštěstí těžba nepokračuje a příroda se vrací do své původní podoby. Největším úspěchem byl návrat jeřába popelavého (Grus grus), který od 80. let v rezervaci každoročně hnízdí. Zachování mokřadních společenstev a podmáčených luk je ale zásadní i pro obojživelníky tvořící jídelníček brodivých ptáků, jako jsou čápi či volavky. Oblast je známá ale především díky mofetám a vývěrům minerálních vod, jejichž počet se odhaduje až na 200. Při návštěvě rezervace je možná ochutnávka Císařského pramene, který je jímán do keramické nádoby. V areálu se nachází i muzeum s expozicemi Příroda Chebska a Příroda Soosu, muzeum dinosaurů a záchranná stanice pro handicapovaná zvířata.
Literatura 1. Horáčková, J. (2012). Měkkýši Národní přírodní rezervace Soos Molluscs (Mollusca) of the Soos National Nature Reserve. Malacol. Bohemoslov. 11, 54 57. 2. Trojánková, K. (1998). Vegetace řas rašeliniště Kateřina v NPR Soos. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. 3. Soos_Cisarsky_pramen. at <https://commons.wikimedia.org/wiki/file:soos_cisarsky_pramen.jpg#/media/file:soos_cisa rsky_pramen.jpg> 4. Chocholoušová, Z., Mácha, P., Aubrechtová, T. (2012). Zeměpis v nové perspektivě aneb tudy cesta vede. 49 str. at http://projekty.osu.cz/zemepisnove/wp-content/uploads/3.7_natura_2000.pdf 5. Podhorský, M., Maršál, J., Toušlová, I. (2008). Toulavá kamera 6. 240 str., freytag&berdnt Praha ve spolupráci s Českou televizí. 6. Laburdová, J. (2008). Vegetace lučních pramenišť západočeské zřídelní oblasti. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. 7. Vávra, J. (2013). Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Soos u Františkových Lázní. 21, 157 214. 8. Krása, P. soos.pdf. at http://www.priroda-kv.cz/lokality/soos/ 9. Národní přírodní rezervace Soos. at <http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=npr_soos_cz> 10. Veselá, M. (2012). Minerální vody františkolázeňské oblasti Minerals waters of Františkovy Spa region. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. Geologie. Hospodaření s přírodními zdroji. 11. Brož, Z. (2012). Františkolázeňské listy. at http://www.franzensbad.cz/files/files/fl/2013/fl-13-02.pdf 12. Zahradnický, J., Mackovčin, P. a kol. (2004). Chráněná území ČR. XI., Plzeňsko a Karlovarsko. 588 str., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Brno: EkoCentrum Brno.
13. Nilsson, S. (1982). G. Grus grus. Stand 465 466 at <http://www.luontoportti.com/suomi/en/linnut/crane> 14. Cveková, M. (2010). Plzák španělský. at http://www.zoologie.upol.cz/invazni_ekologie/databaze_studenti/plzak_spanelsky.pdf 15. Natura 2000. at <http://www.nature.cz/natura2000- design3/web_lokality.php?cast=1805&akce=karta&id=1000104247> 16. Ritzka, T. (2014). Vliv inokulace semen rhizobakteriemi na uchycení jetelovin v travním porostu s dominancí třtiny křovištní. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra ekologie a životního prostředí.