Recepce brněnské architektury a bytové kultury první poloviny třicátých let 20. století v časopisech Bytová kultura, Stavba a Žijeme

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Srovnávací uměnovědná studia Bc. Vladimíra Halouzková Recepce brněnské architektury a bytové kultury první poloviny třicátých let 20. století v časopisech Bytová kultura, Stavba a Žijeme Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Jeřábek, Ph.D. Brno 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.... V Brně 3. 1. 2012

Poděkování Děkuji všem, kteří mi při vzniku diplomové práce byli nápomocni svými názory. Moje díky patří zejména vedoucímu práce Mgr. Miroslavu Jeřábkovi, Ph.D.

Obsah Úvod... 5 Kritika literatury... 7 1. Kulturněhistorický kontext doby první republiky... 10 1.1. Vývoj města Brna v období mezi válkami... 11 1.2. Urbanistické koncepce v meziválečném Brně... 13 1.3. Individuální bydlení vila a rodinný dům... 15 1.4. Bytová výstavba... 17 1.5. Veřejné stavby... 17 2. Architektura... 18 2.1. Nástin architektonického vývoje na počátku dvacátého století... 18 2.2. Brněnské architektonické trendy... 21 3. Kultura bydlení - tvorba interiérů... 24 3.1. Tradice nábytkové tvorby na Moravě... 25 3.2. Nábytkářství - UP závody a společnost SBS... 27 3.2.1. Přesahy bytové kultury do interiérového designu... 29 4. Brněnské prvorepublikové časopisy... 30 5. Časopis Bytová kultura (1934-1935)... 33 5.1. Reflexe tematiky bydlení v Bytové kultuře... 34 5.1.1. Ideové východisko funkcionalismu v bydlení... 37 5.2. Filozofie bydlení a vztah k materiálu na stránkách Bytové kultury... 39 5.3. Anketa Vliv obydlí na tvůrčí práci člověka... 41 5.4. Anketa Obraz v moderním bytě... 43 6. Časopis Stavba (1930-1935)... 44 6. 1. Dobová architektonická východiska... 45 6.2. Koncept kolektivního domu a rodinného domu... 47 6.3. Vědecké studie o bydlení... 51 6.4. Reference o brněnských realizacích... 53 6.5. Soutěže a urbanizační plány... 54 6.5.1. Zastavění Kraví hory... 54 6.5.2. Dopravně-komunikační plán... 55 6.6. Nové vlivy v plánech škol... 58 6.7. Brněnské výstaviště a jeho aktivity... 59 6.8. Dobrodružství nábytku... 62 3

7. Magazín Žijeme... 65 7.1. Bydlení a životní styl... 66 7.1.1. Význam barevnosti... 67 7.2. Obytné domy... 68 7.3. Veřejné stavby... 70 7.4. Urbanizační plány a stavba měst... 72 7.5. Rubrika Bytová reportáž... 74 7.5.1. Materiály a barvy v bytové kultuře... 74 7.5.2. Malé byty... 77 7.5.3. Problematika osvětlení interiérů... 78 7.6. Nábytkářství a stavby ze dřeva... 79 Závěr... 81 Resumé... 85 Použitá literatura a prameny... 89 Seznam vyobrazení... 92 4

Úvod Vznikem československého státu se město Brno ocitlo v důleţité pozici. Z pouhého předměstí Vídně se postupně stalo politickým, kulturním a reprezentativním centrem, coţ se odrazilo zejména v architektuře. Tématem diplomové práce je vývoj brněnské architektury a bytové kultury první poloviny třicátých let 20. století a jejich recepce v dobových časopisech Bytová kultura, Stavba a Ţijeme. Tato problematika doposud zpracována nebyla. Architektura a bytová kultura je zasazena do kulturněhistorického kontextu meziválečné doby prostřednictvím odrazu soudobého ţivotního stylu ve sledovaných společenských časopisech. Závěrem je pak provedena komparace tématu architektury a kultury bydlení v jednotlivých časopisech a analýza specifik redakčních stylů těchto časopisů. V Brně se projevovaly nacionalistické tendence, které se úzce prolínaly s ekonomickými problémy a se snahou vybudovat protipól praţské tradice. Brno se mělo stát druhým hlavním městem v českých zemích. V brněnském prostředí se hledaly esteticky osobité a novátorské postupy při vytváření moderního města. Předmětem mého zkoumání bude snaha objasnit, jak hledání nové identity města probíhalo a jak se odrazilo v dobových časopisech. Základem pro studium brněnské výstavby a architektury je kniha Karla Kuči Brno. Rozsáhlá publikace poskytuje podrobný popis stavebního vývoje města a jeho předměstí. V prvních kapitolách mé diplomové práce je stručně načrtnuto brněnské architektonické dění na pozadí společenském, ekonomickém i kulturním. Faktografické údaje o stavebním vývoji a obecně teoretické poznatky umoţní porozumění dané problematice, coţ je charakteristické pro metodu hermeneutiky. Uvedení do kulturněhistorických souvislostí se budou věnovat první kapitoly mé práce. Stěţejním postupem diplomové práce bude heuristika, tedy pečlivé shromaţďování a studium historických pramenů, jeţ představují dobová periodika. Pro studium a následnou komparatistickou práci jsem vybrala časopisy Bytová kultura, Stavba a Ţijeme. Výběr časopisů byl pro další práci zásadní, neboť jde o časopisy rozdílné povahy. Budeme sledovat, jak se v konkrétních periodikách uvedená tematika projevila. Bytová kultura má svým vznikem v roce 1924 přímý vztah k Brnu, neboť zde byl časopis zaloţen; po znovuobnovení časopisu ve třicátých letech je vazba na Brno stvrzena jiţ 5

jen osobností Jana Vaňka, který pak časopis vydával v Praze. V druhém ročníku vyšla pouhá čtyři čísla, pak časopis z ekonomických důvodů zanikl. Časopis Ţijeme vycházel v Praze od roku 1931 do roku 1933, vyšly dva ročníky. Byl to magazín tehdejší doby, jenţ se zabýval tematikou moderního ţivotního stylu s akcentem na estetizaci ţivota. Články o architektuře v něm patřily k těm nejčetnějším. Styl časopisu vycházel z povahy nakladatelství Druţstevní práce, jeţ mělo za cíl osvětovou činnost v oblasti uţitého umění. Vizuální podobu Druţstevní práce vytvářel Ladislav Sutnar. Druţstvo tak pomáhalo budovat vkus svých čtenářů a zlepšovat kulturu bydlení. Poslední periodikum představuje časopis Stavba s podtitulem Měsíčník pro stavební umění. Vydával jej Klub architektů v Praze v letech 1922-1938, vyšlo čtrnáct ročníků. Pro náš výzkum byly zpracovány ročníky VIII, IX, XI a XII, jak je vymezeno časovým rozsahem práce. Od VI. ročníku byl šéfredaktorem Stavby architekt Oldřich Starý, který byl také zakladatelem časopisu a předsedou Klubu architektů. Předmětem zkoumání nebudou podrobná faktografická data vztahující se na vznik a vydávání jednotlivých periodik, protoţe problematika periodik byla v posledních letech jiţ zpracována. Zajímá nás časopisecká reflexe architektury a bytové kultury v brněnském prostředí. Cílem je vytvořit ucelený obraz tehdejšího architektonického dění na pozadí sociálního klimatu ve vymezeném období první republiky. Analýza dobových časopisů bude uvedena vţdy v samostatné kapitole. Členění kapitol bude vycházet ze zaměření obsahu jednotlivých periodik, nebude tedy jednotné. Osobností, která významně zasáhla do vývoje avantgardní architektury, byl kritik, teoretik umění a publicista Karel Teige. Uţ ve dvacátých letech vznikala pokroková avantgardní hnutí s myšlenkou sociální revoluce a levicově orientovaný Teige, jako hlavní mluvčí Devětsilu, zde hrál důleţitou úlohu. Zvláště jeho dílo Nejmenší byt, vydané v edici soudobé mezinárodní architektury v roce 1932, mělo vliv na utváření podoby vznikající architektury a koncepci bydlení se sociálním akcentem. Budeme tedy sledovat, nakolik se pokrokové tendence v architektuře promítly do reálného ţivota, o němţ nám bezprostředně referují dobová periodika. Další část práce se zaměří na proměny bytové kultury v souvislosti se změnami společenské struktury. V prvorepublikovém Brně převaţovaly moderní názory na bydlení propagované mimo jiné Spojenými uměleckoprůmyslovými závody, v jejichţ čele stál zpočátku Jan Vaněk a od roku 1930 Jindřich Halabala. Jejich nazírání na podobu interiéru překročilo hranice regionu a stalo se významným i v evropském kontextu. Prosazování 6

moderního bydlení dostupného široké veřejnosti dokumentují časopisy soudobé kultury v Československu. Lze tedy shrnout: cílem práce je zmapovat reference dobových časopisů o tématech architektury a kultury bydlení a zjistit, do jaké míry byly architektura a bydlení odrazem soudobé společnosti, ţivotního stylu a dobových ideálů a jakou měrou se odborné časopisy mohly podílet na vzdělávání široké veřejnosti. Kritika literatury Základem pro výzkum brněnského územního a architektonického vývoje je publikace Karla Kuči Brno. Rozsáhlá publikace poskytuje podrobný popis stavebního vývoje města, jeho předměstí i dříve samostatných obcí, které jsou dnes součástí statutárního města. Kniha je doplněna mnoţstvím starých i nových map, fotografií a plánků, které jsou pro tuto práci důleţitým vodítkem. Popisuje územní vývoj brněnské aglomerace. Autor knihy vystudoval v Brně Fakultu architektury VUT a byl odborným pracovníkem v brněnském Památkovém ústavu. Kniha vznikala postupně od roku 1989 a zachycuje urbanistické dění aţ do konce 20. století. Nevýhodou knihy při tomto zaměření práce je vylíčení urbanistického vývoje bez popisu jednotlivých staveb po stránce architektonické. Je východiskem pro další bádání. O historii Brna jsou poznatky čerpány z Kárníkovy rozsáhlé a podrobné publikace České země v éře První republiky (1918-1939). Obraz o meziválečném kulturním ovzduší města Brna pomohly dotvořit přednášky Miroslava Jeřábka a eseje Josefa Kroutvora. V katalogu Muzea města Brna O nové Brno, brněnská architektura 1919 1938 jsou obsaţena fakta o brněnské architektuře, její dataci a lokaci. Součástí jsou i ţivotopisy architektů, kteří v Brně své stavby realizovali. Ve Slavných vilách od kolektivu autorů jsou naopak informace o výstavbě ve městě Brně pouze výběrové, vytváří však zajímavý pohled na umělecký vývoj brněnské individuální architektury v historickém kontextu. Kniha je také doplněna praktickými mapkami s vyznačenou polohou popisovaných objektů. Co se týče teorie vývoje naší architektury, vycházela jsem především z díla Josefa Pechara a Petra Urlicha Programy české architektury. Kniha popisuje vývoj uměleckých proudů v architektonické tvorbě od přelomu století aţ do padesátých let 20. století. Některé pasáţe jsou bohuţel zasaţeny socialistickou ideologií, a tak je třeba při jejím studiu text 7

dekódovat. Přínosná byla také kapitola s informacemi o dobových architektonických časopisech. Le Corbusierovy názory, tvořící východisko architektury dvacátého století, představuje studie Za novou architekturu. Revoluční myšlenky Le Corbusiera navozuje uţ obálka a netradičně pojatá grafická úprava knihy, která byla v českém překladu zachována. Autor ve studii vyzdvihuje krásu čistě účelových a racionálně řešených inţenýrských konstrukcí, vyzývá pány architekty k dodrţování zásad objemu, povrchu a plánu, které je třeba dodrţovat. Architekturu povaţuje za umění, ale pouze účelné uznává za krásné. Jeho teoretické úvahy jsou doplněny také černobílými fotografiemi. Kniha tvoří vhodný odrazový můstek ke studiu a k pochopení moderní architektury. Teigeho Nejmenší byt z roku 1932 je avantgardním dílem své doby; propaguje myšlenku sociálního bydlení, které by dokázalo uspokojit potřebu bydlení pro všechny pracující. Podrobně rozkresluje způsob kolektivních domů se zachováním všech standardů bydlení. Reflexe Teigeho díla se objevila v mnoha dobových časopisech, které se zabývaly tematikou bydlení. Historie české architektury je přehledně zpracována kolektivem autorů v práci Velké dějiny zemí Koruny české, tematická řada Architektura. Přehled architektonických děl je na stránkách této publikace spíše jen rámcový vzhledem k zaměření této práce pouze na tvorbu brněnskou; přesto pomůţe v orientaci tvůrčích tendencí moderny. Správně pochopit interpretace různých autorů a kunsthistoriků můţe být někdy dost obtíţné. Mnohoznačnost a mnohotvárnost dnešního světa se snaţí přiblíţit sborník textů zahraničních architektů a hlavně historiků architektury, který vyšel pod názvem O smyslu a interpretaci architektury. Uspořádal jej Petr Kratochvíl. Je to zajímavá sonda umoţňující vhled do individualistických názorů významných osobností v oboru historie architektury, jeţ můţe napomoci k lepší orientaci v dané problematice. Pokud se podařilo dohledat, neexistuje souborně zpracovaná problematika bytové kultury. Bytová kultura to je především nábytek, osvětlovací technika a bytové doplňky. Centrem výroby nábytku, její reklamy, prodeje, ale také osvěty v této oblasti byly bezkonkurenčně Spojené UP závody; proto bylo třeba čerpat z publikace Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně, na jejímţ vytvoření se podílel mimo jiných autorů také Halabalův syn Jindra, profesor Ústavu nábytku Mendelovy univerzity v Brně a kunsthistorička Dagmar Koudelková, jeţ se specializuje na nábytkovou tvorbu a byla nápomocna radou při vzniku této práce. 8

Co se týká časopisecké problematiky, v brněnském okruhu je zásadní pro základní orientaci práce Jaromíra Kubíčka: Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší aţ do roku 1975, v níţ je popsán také nástin konstituování periodického tisku na Moravě. Více pozornosti je zde však věnováno hlavně časopisům politickým. Ostatní periodika jsou zastoupena jen v soupisové části. Obsáhlejší informace o časopisecké tvorbě a jejím zaměření přinesla kniha autorů Bronislavy Gabrielové a Bohumila Marčáka Kapitoly z dějin brněnských časopisů. Badatelský zájem o tuto pramennou oblast v posledních desetiletích vzrůstá. Některé časopisecké tituly jiţ byly zkoumány v diplomových pracích podobného zaměření, jako je tato studie. Jde například o pojednání Elišky Plotěné Uměnovědná tematika v revue Horizont v letech 1927-1932, Petry Tománkové Proměny ţivotního stylu v první polovině třicátých let 20. století v časopisech Měsíc a Ţijeme, dále pak Časopis Bytová kultura v letech 1924-1925 Blanky Musilové či práce Aleny Trojanové Architektura a bytová kultura v časopise Měsíc (1932-1941). Bylo tedy nezbytné provést výzkum v jiţ provedeném zpracování dobových časopisů a teprve poté se mohla utřídit konečná podoba obsahu této diplomové práce. Hlavní zdroj pro výzkum poskytlo podrobné bádání v dobových pramenech. Jsou jimi časopis Bytová kultura, ročník II., magazín Ţijeme I. a II. ročník a měsíčník Stavba, ročníky VIII., IX., XI. a XII. Dostupnost některých historických materiálů byla poměrně obtíţná, většina z nich je uloţena v depozitáři Moravské zemské knihovny v Brně. Druhý ročník Bytové kultury poskytla Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové. Poslední dobou narůstá zájem o prvorepublikovou kulturu. Dobové časopisy jsou pro poznávání klimatu a kultury sledovaného období vhodným odrazovým můstkem. 9

1. Kulturněhistorický kontext doby první republiky Po vyhlášení samostatné Československé republiky 28. října 1918 se v první fázi začal budovat politický systém; T. G. Masaryk prosazoval nezávislé Československo jako demokratickou republiku. Ovšem po třech stech letech nesamostatnosti bylo nutno poloţit samotné základy principů politické demokracie, které by obstály v moderní Evropě. Státní reprezentace musela vyvíjet velkou aktivitu v zahraniční politice, abychom se mohli vydat na cestu samostatnosti, vyrovnat se západním demokraciím a zajistit sociální jistoty svým občanům. Hospodářský vývoj a jeho sociální dopad byl ovlivněn hospodářskou krizí, která se z USA na konci roku 1929 opoţděně dostala i do Evropy a přerušila tak plynulé budování našeho nového státu. Krize tehdy zasáhla do období vrcholného rozkvětu společnosti. Po období konjunktury dvacátých let se krize dala očekávat, ovšem nikdo nepředvídal tak velký rozsah. V roce 1933 dosáhla nezaměstnanost maxima; od poloviny třicátých let dochází jiţ k oţivení výroby a tím ke zlepšení ekonomických podmínek. Vlivem Spojených států pronikly do Evropy nové technologie, které nové objevy aplikovaly do průmyslu, a Evropa se musela s touto konkurencí vypořádat. Sociální situace byla ve válkou zničené zemi sloţitá, coţ se pokoušela napravit státní moc podporou sociálního zákonodárství. Podpora ve stavebnictví byla řešena zákonem. Pracovní doba byla například jiţ osmihodinová, byly zrušeny šlechtické tituly a provedena pozemková reforma. Republika byla rozdělena na čtyři samostatné jednotky země; Brno se stalo hlavním městem Země moravskoslezské. Nejváţnějším problémem v republice byly zřejmě vztahy mezi národy. Byl ustanoven stát národnostní, ale ve skutečnosti šlo o útvar mnohonárodnostní s početnými menšinami, coţ vytvářelo velmi křehkou situaci. Brno bylo město z velké části německé. Občané německé národnosti zde ţili bezproblémově uţ celé generace. Konec 1. světové války přinesl však radikální změnu. Jako příslušníci národa, který utrpěl historickou poráţku, se museli smířit v novém státě s postavením menšiny. V polovině dvacátých let se díky praktikované demokracii německá menšina v podstatě přidala k budování československého státu, nikoliv k linii rodícího se nacismu. Nicméně vztah národů v nové republice byl velmi křehký. Významné společenské posuny v kultuře byly inspirovány kulturou západní. 1 1 Kárník, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 1929). LIBRI. Praha 2000. 10

Historik umění a esejista Josef Kroutvor ve svých textech o první republice píše, ţe národní obrození obrodilo duši národa, ale ţe teprve první republika zrodila ducha, poskytla národu sebevědomí. Období první republiky mělo i své stinné stránky, jakými byly chudoba a nezaměstnanost, ale převaţující byl ekonomický a kulturní rozmach. O kulturním rozkvětu se Kroutvor vyjadřuje takto: Kultura je záleţitost stylu a společnosti a právě o styl 1. republika usilovala. Nebývalý zájem o architekturu, uţité umění, estetiku ţivotního prostředí dosvědčuje potřebu elegance, vkusu, kvality. Vznik Druţstevní práce, Krásné jizby, existence vynikajících časopisů, to vše patří ke konkrétním projevům kulturně výchovných snah. Nový ţivotní styl je důleţitou součástí demokratického programu. 2 Prvorepublikové časopisy byly hodnoceny opravdu skvěle; Kroutvor přímo říká: Magazíny Ţijeme a Gentleman představují nejlepší z nejlepšího. 3 Kromě časopisů od třicátých let vzrostla také kvalita plakátového umění, spojená především s činností Osvobozeného divadla. Nový styl třicátých let byl pojat jako kulturní a sociální reforma. Bylo třeba vytvořit demokratickou tradici. Po éře spolků devatenáctého století narůstá význam klubů jako vlivu západní kultury. Uţ se nedeklamují myšlenky slovanství, ale módní je anglofilství. Členství v klubu vyţadovalo aktivní přístup, přátelské vztahy a individuální osobnost. Ducha společnosti vytvářel intelektuál. Demokratický styl zábavy, to byl nejen kult TGM, ale také zábava pro široké vrstvy občanů a občanem byl kaţdý. Zrodily se nové způsoby společenských vztahů, nová komunikace a projevy elegance. Morálka první republiky vznikla na demokratickém principu. 4 1.1. Vývoj města Brna v období mezi válkami Samostatnost Československa přinesla městu Brnu v novém státě novou roli. Z pouhého vídeňského předměstí si Brno začíná budovat novou kulturní, politickou, administrativní a reprezentativní pozici. Kromě hlavního města Prahy je tu také další velké město, které se nachází takřka v geografickém středu republiky. Uţ německé Brno bylo významným průmyslovým a kulturním střediskem a chtělo být městem moderním. Ale v prvních desetiletích mladého státu se brněnská architektura snaţila odpoutat od německého vlivu a vyzvednout význam českých architektů. To se stalo hlavní ideou budování nového moderního města ve dvacátých letech. Třicátá léta pak přinášejí posun k problematice sociální, coţ je navíc ztíţeno ekonomickou krizí. 2 Kroutvor, Josef. Potíţe s dějinami eseje. Prostor. Praha 1990. s. 30. 3 Tamtéţ. 4 Tamtéţ. 11

Vývoj města je problematika dlouhodobá a komplexní. Velký urbanistický rozvoj města Brna probíhal uţ v letech 1848-1918. Uţ v tomto období dostalo město charakter velkoměsta; budovali ho hlavně vídeňští architekti. Byl to především vznik brněnské okruţní třídy v letech 1825-1918 po vzoru Vídně, jíţ předcházel zánik městských hradeb. V poslední čtvrtině 19. století vně okruţní třídy probíhala výstavba nových reprezentativních obytných čtvrtí. Teprve to zásadně změnilo charakter města. Nyní uţ novou zástavbu netvořily pavlačové domy, ale nájemné domy pro střední a vyšší vrstvy, většinou tvarosloví novorenesančního, později i secesního. Velké plochy nové zástavby vznikaly na zelené louce, mohly mít proto pravidelný půdorys. Byly to čtvrti Křenová, Veveří a Luţánky, později i vilová čtvrť Černá Pole, budovaná v sedmdesátých letech na terase nad údolím Ponávky. Vyvrcholením urbanistického vývoje města na přelomu století byla asanace historického jádra v okolí náměstí Svobody a Zelného trhu, provedená hlavně z komunikačních důvodů. Úzké středověké uličky jiţ nestačily poţadavkům na moderní komunikace. Dalšími čtvrtěmi, které procházely radikální přestavbou, byly Ţlutý kopec a Ţabovřesky. Všechny tyto stavitelské kroky utvořily zásadní změny v urbanismu Brna a připravily tak půdu dalšímu vývoji. Do války však bylo Brno německé město s českými předměstími. Českým centrem byl pouze Besední dům. Národnostní otázka se po roce 1918 dostala do popředí zájmu obyvatel města. Území města Brna nebylo od poloviny 19. století rozšiřováno aţ do roku 1919, protoţe německá městská rada se obávala českého ţivlu, který byl usídlen v předměstských obcích. Zástavba Brna však s okolními obcemi tvořila jednu souvislou aglomeraci. Naproti tomu byl výjimečný stavební vývoj Husovic a Králova Pole, kde začala vznikat nová pravidelná městská struktura zástavby. V Husovicích byl vytvořen pravoúhlý půdorys, jenţ byl orámován na západě ţelezniční tratí Brno Tišnov a na východě řekou Svitavou. Na tomto půdorysu vznikly dvě souběţné hlavní třídy, které pak vytvořily osy dalšího členění ulic, a sice starší Dukelská a mladší Vranovská ulice. Podobný vývoj probíhal také v Králově Poli, kde hlavní osu vytvořila silnice na Letovice, dnešní Palackého třída. Kolem této nové osy začala vznikat zástavba novorenesančních patrových domů a na ni byly pak vytyčovány další kolmé ulice. Vznikl tak pravidelný městský rastr ulic. Městská zástavba Brna se výrazně zvětšila aţ v poslední třetině 19. století, v době spojené především s expanzí průmyslových zón. Tehdy se zformoval, i kdyţ víceméně 12

ţivelně, základní urbanistický rozvrh území města. Další plošný nárůst městského území se odehrál aţ v době první republiky, coţ je námi sledované období. 5 1.2. Urbanistické koncepce v meziválečném Brně Dne 16. 4. 1919 byly k Brnu připojeny přilehlá města a vesnice. Tím vznikla městská aglomerace tzv. Velké Brno: Územní rozsah města se tak zvýšil z 1732 ha na 12379 ha (roku 1930 12376 ha). Tak bylo konečně vytvořeno tzv. Velké Brno, jehoţ rozvoj v podmínkách demokratické první republiky se proto jiţ mohl v ideálním případě dít koncepčně. Rozsah Brna se pak dlouho neměnil. Roku 1937 projevilo zájem o připojení k Brnu i městečko Líšeň, integrace však byla uskutečněna aţ roku 1944. 6 Uţ po roce 1918 bylo zřejmé, ţe při rozvíjení moderního města bude nutno postupovat promyšlenými urbanistickými plány. Řešení koncepce urbanistického rozvoje napomohly dvě soutěţe. První soutěţ byla vypsána na regulaci vnitřního města roku 1924; cílem bylo rozšířit centrum města. Padl také podnět k odsunutí hlavního vlakového nádraţí. Soutěţ na regulaci vnitřního Brna se soustředila na komunikační problémy při zachování historického půdorysu s propojením nově připojených obcí. Regulace měla přispět k budování Velkého Brna, zvláště pak propojit Husovu třídu přes Denisovy sady ke stávajícímu nádraţí. Bohuţel nepřinesla potřebný výsledek, protoţe otázka ţelezničního nádraţí nebyla vyřešena. V roce 1926 tak byla vypsána druhá soutěţ, která měla v první řadě řešit otázku přemístění hlavního nádraţí, dále otázku vnitroměstské i dálkové komunikace a také vyhradit místa pro budování veřejných budov, sadů a hřišť. Soutěţ byla původně zamýšlena jako mezinárodní, to se ale neuskutečnilo. Byla obeslána čtrnácti projekty. Ţádný však nedostal první cenu. Druhou cenu získal návrh Tangenta kolektivu autorů - architekt Bohuslav Fuchs, geodet Josef Peňáz a ţelezniční inţenýr František Sklenář. Projekt řešil rozšíření centra posunutím nádraţí a do vzniklého prostoru umístil úřední, obchodní a další veřejné budovy. Dnešní Benešova třída se měla prodlouţit a vytvořit tak hlavní tepnu města. Nové obytné čtvrti se měly soustředit na obvod města mezi Královo Pole a Ţabovřesky. I kdyţ tento projekt zůstal pouze teorií, byl významným počinem pro poučení, ţe urbanismus města je třeba zadávat kolektivu specialistů. Jedině tak je moţné plánovitě budovat organismus města. Rozvoj výstavby za první republiky nebyl zcela plynulý, byl narušen hospodářskou krizí. Roku 1921 byl vydán zákon na podporu stavebního ruchu, který formou státních subvencí zvýhodnil stavební podnikání a tím na nějakou dobu zvýšil stavební aktivity. 5 Kuča, Karel, Brno. Baset, Praha Brno 2000. 6 Tamtéţ. s.154. 13

Prvního maxima dosáhla výstavba v letech 1923 1924, vrchol nastal roku 1927, oţivení po hospodářské krizi nastalo pak aţ v letech 1936 1939. 7 Zásadním krokem v architektuře Brna se stalo vypsání soutěţe na stálé Zemské výstaviště v letech 1923-24 a jeho uskutečněná realizace. Projekt tohoto velkolepého podniku představoval mimořádnou akci v rámci celé republiky. Areál výstaviště byl slavnostně otevřen výstavou Soudobé kultury, uskutečněnou k desátému výročí vzniku republiky. Vítězný návrh areálu od Josefa Kalouse s ústředním pavilonem v čele dvou sbíhajících se os zaloţil kompozici pro trvalý vývoj areálu, dostavovaného aţ do současnosti. K výstavě Soudobé kultury se vázaly i další stavební podniky. Nejvýznamnější z nich byla vzorová kolonie Nový dům, situovaná v Ţabovřeskách pod Wilsonovým lesem. Inspirována byla kolonií ve Stuttgartu z roku 1927. Jednalo se o experimentální projekt šestnácti rodinných domů více autorů ve stylu moderního bydlení. Zadání pro architekty znělo v duchu zásad nastávajícího desetiletí úsporný stavební program tvořící dům o malobytové, účelně promyšlené dispozici. Stejně jako výstaviště, tak i kolonie Nový dům vznikaly jiţ zcela v duchu funkcionalismu. 8 Další soutěţ si vyţádal rozvoj vysokého školství, uvaţovalo se o velkorysé koncepci studentského komplexu s velkým Akademickým náměstím. Zřízení české univerzity v Brně 9 znamenalo vzrůst českého sebevědomí. Návrhy na akademickou čtvrť měly demonstrovat právě probuzené národní sebevědomí. Akademická čtvrť měla vytvořit české centrum v Brně. Při přípravách koncepce dalšího rozvoje Brna hrál od roku 1920 významnou roli architekt Jindřich Kumpošt, 10 který byl v letech 1920-1925 hlavním architektem Stavebního úřadu města Brna. Byl také autorem první studie na Akademickou čtvrť, umístěnou na Kraví hoře. Další jeho studie z roku 1919 situuje Masarykovu univerzitu do čtvrti Veveří. Teprve v roce 1932 byla otevřena nová budova právnické fakulty na ulici Veveří. Ta byla jedinou realizovanou stavbou ze soutěţe z roku 1925 z projektu praţského architekta Aloise Dryáka. Budova právnické fakulty byla hned po svém vzniku kritizována pro velkou 7 Kuča, Karel, Brno. Baset, Praha Brno 2000, s. 154-162. 8 O nové Brno, brněnská architektura 1919-1939. Kudělka, Zdeněk, Chatrný, Jindřich. Muzeum města Brna, Brno 2000, s. 28. 9 Masarykova univerzita v Brně byla zřízena 28. 1. 1919 a její čtyři fakulty byly umístěny provizorně. Pro stavbu univerzity se jevily jako nejvhodnější lokality na Kraví Hoře nebo nezastavěná část mezi Ţabovřeskami a nedokončenou ulicí Veveří. Na řešení nového areálu byly vypsány postupně tři soutěţe, ale i přes smělé projekty zůstávala Univerzita stále v provizorních podmínkách. 10 Jindřich Kumpošt (1891 Brno 1968 Brno) byl český architekt a urbanista, v letech 1920 1925 působil jako hlavní architekt Stavebního úřadu města Brna. Od roku 1920 pracoval jako vedoucí Regulačního a architektonického oddělení Stavebního úřadu města Brna a zpracovával důleţité urbanistické i architektonické plány Brna. Na jeho popud začali pro Brno pracovat mladí architekti jako Jan Víšek, Jaroslav Grunt, Josef Polášek nebo Bohuslav Fuchs. Po odchodu z úřadu začal pracovat jako samostatný projektant. 14

provozní náročnost, poté, co se v době hospodářské krize proměnil náhled na demokratickou funkci architektury. Demokratičnost kultury byla základním poţadavkem tehdejších intelektuálů. Demokratická architektura měla za cíl slouţit nejširším vrstvám. Reprezentativní funkce architektury se proměnila do role sociální. Tato role pak ve třicátých letech dominovala. 11 1.3. Individuální bydlení vila a rodinný dům Brněnští kunsthistorikové se o typu vily vyjadřují: Vila se jako typologický druh architektury vyhranila v římské antice raného císařství na počátku našeho letopočtu. Jednalo se o individuální sídlo příslušníků nejvyšších společenských vrstev, náročně architektonicky ztvárněné, se vším dostupným komfortem a často aţ marnotratně umělecky vybavené. 12 Vila jako druh obydlí procházela vývojovými změnami, její vrcholnou podobou je vila Palladiovská. 13 Vila představuje samostatně stojící dům vhodně vyuţívající terénu, obklopený upravenou zahradou. Volba místa je tu důleţitá, kromě přístupu slunce a vzduchu je kladen důraz na dobrý výhled do krajiny. Obytné prostory ve vile jsou propojeny s dalšími funkcemi domu pracovní, společenskou a obsluţnou. První dvě jsou odvislé od profesního zaměření majitele, který potřebuje v domě pracovnu či ateliér a prestiţ svého podnikání potřebuje demonstrovat společenskými kontakty. Bydlení proto doplňují hostinské pokoje a také pokoje pro sluţebné. Dominantní funkcí vily je funkce reprezentační. K dalším typům obydlí, které ovlivnily architektonickou tvorbu naší oblasti, patřily také vzory venkovského domu, které k nám přišly z Anglie. Jde o dům pro jednu rodinu s promyšlenou dispozicí pro malý zastavěný půdorys. Promyšlené menší řadové domky jsou pravidelně uspořádány ve čtvrtích s malými zahrádkami, vytvořily ideál bydlení pro střední třídu. Oba tyto typy se mohly také prolínat a vytvořit tak středoevropskou podobu rodinného bydlení. Holandizující vlnu ve výstavbě rodinných domů představuje příklad vlastní vily Jindřicha Kumpošta v Barvičově ulici z konce dvacátých let. Venkovní reţné zdivo kontrastuje s moderně koncipovanými vnitřními prostorami. Tento architektonický proud se 11 O nové Brno, brněnská architektura 1919-1939. Kudělka, Zdeněk, Chatrný, Jindřich. Muzeum města Brna, Brno 2000, s. 20. 12 Sedlák, Jan Černá, Iveta Černoušková, Dagmar Chatrný, Jindřich Kudělková, Lenka Vybíral, Jindřich. Slavné brněnské vily. Foibos. Praha 2008, s. 10. 13 Andrea Palladio (1508-1580) italský renesanční architekt a teoretik inspirován římskou antikou vytvořil symetrickou renesanční stavbu Villa Rotonda u Vicenzy; její schéma bylo v západní architektuře mnohokrát napodobováno. Obdivována byla pro dokonalé vyváţení proporcí a účelu stavby. 15

u Kumpošta od poloviny dvacátých let mění v názor puristicko-funkcionalistický, jeţ zastupuje kavárna Savoy na Jakubském náměstí (1929 1930). Výstavba vil probíhala v Brně od poslední třetiny 19. století zejména v lokalitách za Luţánkami, v Černých Polích, v Pisárkách, v Ţabovřeskách a v Masarykově čtvrti. Na začátku dvacátého století v době velkého přílivu obyvatel, kteří přicházeli za prací, pokračuje nová výstavba rychlejším tempem. Příkladem vilové výstavby z počátku 20. století je vila dr. Karla Reissiga, tehdejší kritikou uznávaná za první moderní dům v celé monarchii. Vila splňovala všechny poţadavky pro pohodlný ţivot, oplývala všemi technickými a hygienickými vymoţenostmi a byla v dispozičním řešení plně podřízena potřebám majitele. Další zajímavou stavbou z počátku století je Jurkovičova vila, která byla řešena na způsob anglického venkovského domu, kdy osu domu tvoří hala přes dvě patra se schodištěm vedoucím na ochoz, odkud jsou vchody do loţnic. V přízemí je z haly vstup do přijímacího pokoje, knihovny a kuchyně. Po válce nastává důleţité období hledání. Architekti se rozcházejí s přeţitky minulosti a v prvních letech po převratu se střetávají rozdílné názory na podobu architektury. Do popředí se dostává otázka sociálního bydlení. Ve Stuttgartu byla v roce 1927 na výstavě Wohnung předvedena výstavní kolonie vzorových rodinných domů navrţených Le Corbusierem, Miesem van der Rohe, Walterem Gropiem. Výstava fascinovala české architekty, kteří se také pokusili o podobný projekt. V Brně vznikla v roce 1928 po vzoru stuttgartské výstavy vzorová kolonie nazvaná Nový dům. Představena byla na výstavě Soudobé kultury k desátému výročí vzniku republiky. Následoval pak podobný podnik v roce 1932 v Praze - kolonie Baba podle architekta Pavla Janáka. Nejvíce vil vzniklo v Brně v roce 1928, v námi sledovaném období v důsledku hospodářské krize byl uţ stavební ruch zpomalený a obnovil se aţ ve druhé polovině třicátých let. Období konjunktury zakončuje stavba vily Tugendhat z roku 1930; dílo unikátní jak prostorovým uspořádáním, tak konstrukčním systémem a vysokým technickým standardem. Mies van der Rohe zde uţil také mnoţství exotických drahých materiálů, čímţ narostla cena stavby do astronomických výšek. V době krize se zájem stavebníků, architektů a teoretiků přesouval více do sféry sociální, luxusní projekt vily Tugendhat se tak stal terčem soudobé kritiky. I kdyţ si střední a bohaté vrstvy dále staví své rodinné domy a vily, v první polovině třicátých let se uskutečňuje především výstavba nájemních domů s malými byty. 14 14 Sedlák, Jan Černá, Iveta Černoušková, Dagmar Chatrný, Jindřich Kudělková, Lenka Vybíral, Jindřich. Slavné brněnské vily. Foibos. Praha 2008. 16

1.4. Bytová výstavba Nejreprezentativnější bytová výstavba se nacházela mezi ulicemi Kounicova a Lidická, kde plynule doplnila novorenesanční nájemní domy. Vznikly zde nejkvalitnější blokové obytné čtvrti. Funkcionalismus se v tomto prostoru projevil jen v malé míře, především ve skupině činţovních domů v Zahradníkově ulici a v souboru budov Husův sbor, Stadion a studentský domov v ulicích Botanická, Kounicova a Cihlářská. Počátek funkcionalistických nájemních domů tvoří projekty Jindřicha Kumpošta. První čistě funkcionalistické byty vznikly v dnešních Husovicích na ulici Vranovské podle návrhu Josefa Poláška. Soubor se skládá ze čtyř pětipatrových domů s hladkou fasádou a s rovnými střechami. Dvorní trakt uţ je rozbitý a prostor je otevřený. Toto řešení bylo dobovým ideálem, i kdyţ později se stalo terčem kritiky sídlištní zástavby. Na začátku třicátých let vznikaly další bytové domy, a to od Josefa Poláška na Skácelově ulici, kde vznikla průběţná patrová budova do ulice a k ní kolmo připojených pět bytových blokových částí. Dále od Jindřicha Kumpošta v ulici Tábor, ty představují první příklad řádkové sídlištní zástavby v Brně a v dobových časopisech je jim věnována náleţitá pozornost. Další nájemné domy byly postaveny na Staňkově ulici od Adolfa Liebschera. V tomto trendu pokračuje výstavba nájemných domů i ve druhé polovině třicátých let. 1.5. Veřejné stavby Nově vzniklá demokratická společnost si kladla za cíl zlepšit kvalitu bydlení všech občanů, to kromě vlastního bydlení představují společenská zařízení pro vzdělávání, sportování, zábavu, nákupy a pro další nutné aktivity obyvatel. V sociálním duchu třicátých let se nesla výstavba občanské vybavenosti. Dobový trend malých bytů vyţadoval potřebná hygienická zařízení, aby mohl být dodrţen poţadavek na zdravý způsob ţivota. Minimální byty nemohly zcela zabezpečit komfort očisty těla, praní a dalších potřeb. Proto byly budovány lázeňské areály, jeţ spojovaly potřebnou funkci hygienickou se sluţbami kosmetickými, kadeřnickými a relaxačními. Takto komplexně řešené areály splňovaly poţadavky na zdravý ţivotní styl v demokratickém duchu doby. Další důleţitou oblastí, jíţ první republika věnovala patřičnou pozornost, bylo školství. Školní budovy z dob monarchie zastupovaly zastaralý řád a nemohly vyhovovat moderním myšlenkám na výchovu budoucí generace. Étos doby si ţádal svěţí myšlenky a ty byly v projektování škol zhmotněny do pravidel slunce a vzduch do tříd, dostatek prostoru ve třídách i na chodbách škol, sportoviště v blízkosti škol. Uvádíme zde na příklad Odbornou 17

školu pro ţenská povolání Vesna v ulici Lipová, projektovanou Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem. Pro zdraví občanů byly v novém duchu budovány také nové nemocnice a sanatoria. Většina z těchto zařízení slouţí takřka beze změn aţ do dnešních dnů, coţ jistě nejlépe vypovídá o kvalitě projektů i úrovni tehdejšího stavebnictví. Kromě výše zmíněného zázemí se další výstavba pro sluţby občanům týkala také poštovních budov, bank a pojišťoven. Veřejné funkcionalistické budovy se sice ve skromnějším provedení, ale zato v hojném počtu budovaly také v menších venkovských městech, například v Třebíči a v Tišnově. Na konci třicátých let vznikla v Brně na Jánské ulici První moravská spořitelna, která završila vývoj finančních paláců první republiky. Odklon od strohosti, který charakterizuje toto období, se zde projevuje dominantním spirálovitým schodištěm, působícím měkkým a elegantním dojmem. 15 2. Architektura 2.1. Nástin architektonického vývoje na počátku dvacátého století Pro období přelomu století byly charakteristické ideové spory o celkové pojetí architektury. Skupina pokrokových architektů v čele s Janem Kotěrou zastávala racionální tendence. Architektura však jako jediný druh umění zůstávala stále pod vlivem vídeňské Wagnerovy školy, protoţe v českých zemích dosud srovnatelná architektonická škola neexistovala. Koncept architektonické moderny vyšel uţ z myšlenek německého architekta Gottfrieda Sempera, vlastní teoretické základy moderny však poloţil aţ Otto Wagner v roce 1895. U nás je pak realizoval Jan Kotěra a jeho současníci. Protipólem názorů moderny byl problém národní tradice, který řešil hledání odpovědi, jak vlastně vyjádřit tradiční hodnoty, jak definovat rysy národní architektury a jak se přitom vyhnout kopírování historických slohů. Souboj národní tradice a moderních snah byl fenoménem doby začátku nového století. Další generace českých architektů vyšla ve své práci z pozic vydobytých modernou: Architektonický program české moderny se ustavil v roce 1900, tedy, v porovnání s uvedenými zahraničními podněty, velmi brzy. Hlavní tribunou moderny byly Volné směry, vedené tehdy Janem Kotěrou, Janem Preislerem, Stanislavem Suchardou a Františkem Xaverem Šaldou. Ve snaze dokumentovat přerod, který se udál s nástupem 20. století, začaly zde převaţovat informace o nových architektonických názorech, návrzích a realizacích, 15 O nové Brno, brněnská architektura 1919-1939. Kudělka, Zdeněk, Chatrný, Jindřich. Muzeum města Brna, Brno 2000. 18

z nichţ jako první byla publikována díla Dušana Jurkoviče, Jana Kotěry, Josipa Plečnika, Josefa Gočára. Heslo integrovat umění se ţivotem, programově uskutečňované modernou, proniklo i do dalších oblastí umělecké tvorby, neoddělitelně spjatých s architekturou. 16 Zásadní význam pro nastupující moderní architektonickou tvorbu má teorie, ţe hybnou sílu tvorby tvoří účel, konstrukce a místo, kdeţto forma je pouze jejich důsledkem. Po první světové válce nastupují na uměleckou scénu nová hnutí. Jedním z východisek se stal purismus, který přinášel zcela nové myšlenky a estetické názory. Ve dvacátých letech se v Praze a v Brně uskutečnilo několik přednášek předních zahraničních architektů Adolfa Loose, Waltera Gropia, Le Corbusiera, Amédée Ozefanta, Jacoba Johana Pietra Ouda a Theo van Doesburga, jeţ přivály do našich zemí nejnovější evropské trendy a teorie. 17 Puristický názor Le Corbusiera a Amédée Ozenfanta je zformulován v díle Za novou architekturu, jeţ tvoří důleţitý teoretický spis pro architekturu dvacátého století. 18 U nás byl bohuţel vydán s notným zpoţděním, aţ v roce 2005. Brněnští architekti i široká veřejnost však měli moţnost se s Le Corbusierovými revolučními názory seznámit prostřednictvím přednášek přímo v Brně. 19 Le Corbusier ve svých spisech vyzdvihuje krásu čistě účelových a racionálně řešených inţenýrských konstrukcí, poukazuje na čistotu povrchu stavby, na určující význam půdorysu a hlavně klade důraz na primární formy, u kterých dle něho slunce odhaluje krásu. Architekturu povaţuje za umění, protoţe dle autora překračuje otázky uţitku (tím se odlišuje od mnohých svých současníků, kteří architekturu povaţují za pouhé naplnění své praktické funkce). Ve skutečnosti poţaduje funkci jak estetickou, tak i praktickou. Účelové řešení je krásné - Dům je stroj na bydlení. Své úvahy často dokládá fotografiemi tehdejších automobilů, ţelezničních vozů či letadel. Jednoznačně dává přednost práci inţenýra, matematika před estetickým úsilím. Inţenýr provádí výpočty, kdeţto architekt uspořádává formy. A jak tvrdí Le Corbusier, forma není to hlavní. Le Corbusier zdůraznil začátek velké epochy, kdy se domy vyrábí sériově, tomu je třeba přizpůsobit naše myšlení! Slohy uţ neexistují, vládnou moderní technologie - ţelezo a 16 Pechar, Josef - Ulrich, Petr. Programy české architektury. Odeon, Praha 1981, s. 20. 17 Tamtéţ, s. 36. 18 Základní myšlenky Corbusierových teorií jsou shrnuty v knize Vers une architecture (česky vyšla pod názvem Za novou architekturu. Praha: Petr Rezek, 2005.), kterou vydal spolu s Amédée Ozenfantem (ale pouze pod svým jménem a svému příteli věnované) roku 1923. Kniha je povaţována za nejdůleţitější dílo architektonické teorie dvacátého století. 19 Plné texty přednášek byly uveřejněny v prvním ročníku časopisu Bytová kultura. Tento časopis se podílel na propagaci nových trendů moderního způsobu bydlení a bral ohled také na ekonomickou stránku bydlení. 19

beton. Instinktem kaţdého tvora je opatřit si příbytek, ale dnes mnoho lidí příbytek nemá. Architekt apeloval, ţe je třeba vytvořit standardy bydlení vše účelné, nic zbytečně. Vyslovil nový - puristický názor: Standard je nezbytnost řádu, vnesená do lidské práce. S. se zavádí na určitých základech, ne libovolně, ale s jistotou zaloţenou na dostatečných motivech a s logikou řízenou analýzou a experimentováním. [ ] Ustavit standard znamená vyčerpat všechny praktické a rozumové moţnosti, vyvodit typ uznaný odpovídajícím funkcím, uvést na maximální výkon při minimálním pouţití prostředků ruční práce a materiálu, slov, forem, barev, zvuků. 20 Autor uvedl nutnost zavedení standardů, to dle něho povede v praxi k snadnějšímu řešení problémů. August Perret projektoval uţ dříve věţové město s ideou ušetřit místo. Soustředil ţivot do šedesáti poschodí z betonu, chtěl šetřit plochu a vše přenést do výšky; dole nechat zahrady, hřiště, silnice. Kritizuje Haussmanna, ţe v Paříţi nebudoval domy do výšky. 21 Mohlo tak vzniknout více parků. Perret ovšem překročil únosnou hranici a vytvořil tak nebezpečný futurismus! Koncepci domu na pilotách má i Le Corbusier. Ten však dává domům jiné proporce - pro skutečné potřeby. 22 Dole umisťuje rozvody vody, plynu, kanalizace, komunikace pro auta, vlaky a metra. Na střechy umístil kavárny a rekreaci. 23 Le Corbusierovy teorie tvoří základ moderní architektury a jeho dílo se stalo inspirací mnoha dalším generacím tvůrců. Poloţil základy kolektivního domu. 24 V souladu s filozofií, ţe vše volně plyne, stojí stavba na sloupech a přízemí je tak volné pro pohyb obyvatel. Záměrem byla čistě účelová stavba s maximálně pojatým sociálním přístupem. Jeho ideje byly později rozpracovány a staly se východiskem pro sídlištní panelovou výstavbu v celé Evropě. Později se však Le Corbusierovy myšlenky zprofanovaly a panelová sídliště vytvořila satelity ubytoven okolo měst, která postrádala kulturního ducha. 25 20 Le Corbusier-Saugnier. Za novou architekturu. Podle francouzského originálu VERS UNE ARCHITECTURE, Paris1923 přeloţil Halík, Pavel. Nakladatelství Petr Rezek. Praha 2005, s. 108. 21 V roce 1870 paříţský prefekt Haussmann s architektem Alphandem probourali ve středověké zástavbě města široké bulváry, tehdy se ještě zdály nadbytečné. Jejich komunikační plán je nejradikálnějším příkladem velkých adaptací vnitřního města. Do výšky ovšem limitovaly výstavbu na čtyři patra. Zdroj: Teige, Karel. Nejmenší byt. Esma, nakladatel Václav Petr, Praha 1932, s. 133. 22 Podle Le Corbusiera jiţ od počátku lidské kultury spojuje stavby jedna základní myšlenka, ať uţ jde o obydlí či chrám - půdorysy jsou pravoúhlé a mají lidské měřítko, to je krok, stopa, palec, loket a vytváří osu symetrie. Osa je směrná linie, která vede člověka k cíli. Člověk určil vzdálenost mezi objekty, vnesl do práce řád. 23 Tak to udělal například architekt Karfík na zlínském mrakodrapu. 24 Stavba byla postavena v Marseille a měla název Zářící město. Dům tvořil celek jako jediné město, chodby byly ulicemi, měl 330 bytových jednotek pro 1100 obyvatel. Kaţdý byt měl západní i východní okna, čehoţ architekt dosáhl zajímavým komponováním přes dvě patra. Na rovné střeše byla zóna k odpočinku s výhledem na moře. V domě byla také pekárna, restaurace, galerie, knihovna, školka, zkrátka vše potřebné sociální zázemí. 25 Myšlenkou kolektivního domu se u nás zabýval Karel Teige, jeho teorie byly zveřejněné v měsíčníku Stavba, jak o tom budeme dále podrobněji referovat. 20

Dvacátá léta byla vyplněna názorovými střety, z nichţ první kladl důraz na architekturu jako na umění; druhý názor zastával pozice vycházející uţ z moderny, tedy čistě racionální. Představoval architekturu jako výsledek díla funkčního a technického, pro nějţ se vţilo označení funkcionalismus, a stal se od konce dvacátých let v architektuře názorem převládajícím. Od počátku třicátých let se dostalo do centru zájmu sociální poslání architektury. Mohla tak být uskutečňována vybavenost měst veřejnými budovami - poštovních úřadů, ţelezničních nádraţí, spořitelen. To vedlo k šíření funkcionalismu i mimo velká města. Co se týká prvotní slohové střízlivosti, byla architektura obohacena o tvary zaoblené, které našly uplatnění v průčelích, na schodištích, zaoblených nároţích i balkonech. Umoţnily to také technické inovace. Změnu tvarosloví můţeme charakterizovat: Vývojový posun v rámci těchto dvou dekád bylo by moţné vykládat tak, jak jej zpětně reflektovali samotní příslušníci tehdejší avantgardy, totiţ jako posun od forem zdůvodněných striktně praktickou funkčností k jejich výtvarnému obohacování a většímu respektu k psychickým i reprezentativním funkcím stavby. 26 2.2. Brněnské architektonické trendy Před vznikem republiky bylo Brno hlavním městem Moravy s politickými vazbami na Vídeň. Po získání samostatnosti se snaţili zastupitelé města tyto vazby zpřetrhat. Vznikaly nové české úřady a školy, pro něţ bylo třeba stavět nové budovy. Tak hned od začátku dvacátých let začala velká vlna nové výstavby, která byla záměrem urbanistického plánování. Tento plán se ovšem dařilo plnit jen částečně. Tak vedle sebe existovaly dva světy: urbanistická teorie a proti ní ţivelná stavební praxe. Co se týká konkrétní architektonické tvorby, je začátek dvacátých let ještě spojen s přetrvávajícím vlivem vídeňské školy. Však také obor architektury byl na brněnské technice otevřen aţ v roce 1919. Ale úsilí o zpřetrhání vídeňského vlivu je tu od počátku patrné a poměrně brzy se mladým architektům podařilo vliv historismu potlačit a vytvořit brněnský fenomén funkcionalismu. Charakteristikou architektury dvacátých let je důstojnost a monumentalita přetrvávajících historizujících tendencí s důrazem na monumentální účinek. V Brně naštěstí neměl velký ohlas doznívající národnostní styl, nebyla tu česká architektonická tradice, a tak bylo toto prostředí více neţ Praha otevřené působnosti nové generace architektů a novým vlivům pronikajícím ze zahraničí. Dalším vlivem, který se 26 Kolektiv autorů. Velké dějiny zemí Koruny české, tematická řada Architektura. Paseka, Artefactum. Praha 2009, s. 655. 21

v Brně uplatnil, byl vliv holandské architektury. K holandské architektonické škole odkazuje například vlastní rodinný dům architekta Jindřicha Kumpošta. Názorový přerod, který se udál během dvacátých let při budování nového moderního města, vyústil ve vítězství funkčního stylu, i kdyţ souběţně s ním probíhala i tvorba s přeţívajícím názorem dekorativním. Tvářnost vznikající architektury byla různorodá; architektonická produkce se promítala do podob dekorativních i racionálních. Potřeba reprezentace ve spojení s novoklasicismem se projevila v návrhu Akademického náměstí z roku 1925, z něhoţ byla z finančních důvodů realizována pouze budova Právnické fakulty. Brněnská architektura našla po létech hledání a názorových střetů nakonec svou polohu ve vrcholné fázi funkcionalismu. Meziválečná brněnská architektura se stala nejvýznamnější v historii architektury Brna, i co se týká významu mezinárodního. K prvním významným realizacím v duchu puristické estetiky u nás patří brněnské stavby Arnošta Wiesnera 27 : jsou to palác Moravské zemské ţivotní pojišťovny (1921-22) na Mozartově ulici a budova České banky Union (1923-25) na Beethovenově ulici. Wiesnerova tvorba byla ovlivněna myšlenkami Adolfa Loose. Architekt Jan Víšek 28 byl autorem puristického Husova sboru církve československé v Brně-Veveří na ulici Botanické (1926-28). Původní návrh nepočítal s věţí, která byla dodána na návrh objednavatele. První, jiţ čistě funkcionalistickou stavbou v Brně byla Zemanova kavárna z roku 1925 od Bohuslava Fuchse. 29 V budově samostatně stojící v městském parku se mohly plně rozvinout principy budování prostoru od interiéru k vnějšku stavby, propojení interiéru se zahradou velkými pásovými okny, rovné střechy a odpočinkové venkovní terasy. To vše tvořilo znaky moderní stavby. Výstava soudobé kultury v Československu v Brně 1928 byla nejvýznamnějším stavebním počinem pro funkcionalistické Brno, kterému i Praha záviděla. Jak později komentoval Oldřich Starý, Brno mělo výhodu mladšího prostředí, které, na rozdíl od Prahy, nebylo zatíţeno tradicí historismu. 30 Hlavní pavilon - Obchodně průmyslový palác od Josefa 27 Arnošt Wiesner (1890-1971) byl letech 1919-1939 samostatný projektant v Brně, v roce 1939 emigroval do Anglie, kde zůstal a tvořil do konce ţivota. Z jeho díla: Česká banka Union, rodinné domy v Brně - Pisárkách, krematorium, kavárna Esplanade, palác Morava, s B. Fuchsem Moravská banka a další. 28 Jan Víšek (1890-1966) studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze, 1924-26 projektant Státního pozemkového úřadu v kanceláři pro výstavbu Masarykovy univerzity v Brně, 1926-49 samostatný projektant v Brně. Účast v soutěţi na Akademické náměstí a právnickou fakultu MU v roce 1924-25. Nájemný dům s obchody Brno-město (1929-30), Šilhanovo sanatorium (1935), Brno, ulice Veveří, a další. 29 Bohuslav Fuchs (1895-1972), studium na AVU v Praze, praxe u Jana Kotěry. V letech 1923-1929 pracoval na Stavebním úřadu města Brna. Jeho dílem jsou například hotel Avion na České ulici (1926-27), vlastní dům ve Hvězdárenské ulici (1927-28), škola Vesna, Domov Elišky Machové (1929-30) a další. 30 Kolektiv autorů. Velké dějiny zemí Koruny české, tematická řada Architektura. Paseka, Artefactum. Praha 2009, s. 642. 22