Tradice a zvyky muslimských rodin žijících v Brně

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky Tradice a zvyky muslimských rodin žijících v Brně Bakalářská práce Brno 2012 Vedoucí práce: Mgr. Ema Štěpařová, Ph.D. Autorka práce: Monika Kobylková

Bibliografický záznam. KOBYLKOVÁ, Monika. Tradice a zvyky muslimských rodin žijících v Brně. (bakalářská práce) Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra Sociální pedagogiky, 2012. XX l., XX l. příl. Vedoucí práce Mgr. Ema Štěpařová, Ph.D. Anotace Bakalářská práce Tradice a zvyky muslimských rodin žijících v Brně je netradiční sondou do každodenního života muslimských rodin žijících v největším moravském městě. Hlavním záměrem bylo nahlédnout do rodinného islámského života a objasnit význam tradic a zvyků z pohledu samotných rodin. Odhaluje také, jak mají rodiny ve zvyku trávit svůj volný čas a jestli jsou se životem v největší moravské metropoli spokojeni. Teoretická část vymezuje podstatné informace o historii islámu, povinnostech každého muslima a především o rodině praktikující islám ve všech směrech. Praktická část tvoří kvalitativní výzkum realizovaný na základě polostrukturovaných rozhovorů jak s ortodoxními muslimkami, tak s muslimy, kteří praktikují islám jen do jisté míry. Práce může být zajímavá nejen pro ty, kteří se zajímají o religionistiku, odlišné kultury nebo politickou situaci, naopak ještě zajímavější může být pro všechny, kteří se dosud o islám příliš nezajímali, nebo jej vnímali jen poměrně povrchně prostřednictvím médií. Annotation Bachelor thesis Traditions And Customs of Muslim families in Brno is an innovative insight of the everyday lives of Muslim families living in the Moravian city. The main intention was to preview the Islamic family life, clarifying perceptions and experiences of their traditions and customs in Brno. The thesis brings answers to questions such as: How do Muslim families in Brno perceive traditions and customs? How do parents raise their children in relation to traditions and customs? The thesis also clarifies how families usually spend their free time and whether they are satisfied with 2

life in the largest Moravian metropolis. The theoretical part outlines essential information on Islam, duties of every Muslim and primarily about families practising Islam in all aspects. The practical part consists of qualitative research realised on the basis of semi-structured interviews both with orthodox female Muslims and Muslims practising Islam to a certain extent only. The paper may be interesting not only for thoese who are interested in religious studies, different culture or political situation, on the contrary it may be even more interesting for all who did not care too much about Islam or perceived them only throught superficial way of media. Klíčová slova asimilace, Brno, islám, náboženství, rodina, soužití, tradice, zvyky Keywords Assimilation, Brno, Cohabitation, Customs, Education of Children, Islam, Religion, Traditions, 3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 20. 4. 2012. 4

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svojí vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Emě Štěpařové Ph.D. za její cenné rady a podnětné připomínky, rodině a přátelům za jejich psychickou podporu a trpělivost. Také děkuji všem účastníkům rozhovorů a členům Islámské nadace v Brně za jejich ochotu a čas, který mi věnovaly. 5

Obsah Úvod... 8 I. TEORETICKÁ ČÁST... 11 1. Islám od historie k současnosti... 11 1.1 Podstata islámu... 11 1.2 Islám a Evropa... 12 1.3 Islám v České republice... 12 1.3.1 Počet muslimů na našem území... 13 1.4.1 Brněnská mešita... 14 1.5.1 Islámské nadace v Brně... 15 1.6.1 Činnosti mešity... 15 2. Povinnosti každého muslima... 17 2.1. Základní povinnosti... 17 2.2 Pět pilířů víry... 17 2.2.1 Šaháda vyznání víry... 17 2.2.2 Salah - modlitba... 18 2.2.3 Zakát náboženská daň... 18 2.2.4 Sawm půst... 19 2.2.5 Hadždž pouť do Mekky... 19 3. Význam tradic a zvyků... 21 3.1 Tradice... 21 3.2 Zvyk... 21 3.3 Svátek... 21 3.3.1 Muslimské svátky... 21 3.4 Sunna... 23 3.4.1 Pochopení sunny... 23 3.5 Vybrané tradice a zvyklosti odlišné od nemuslimů... 24 3.5.1 Muslimské odívání... 25 3.5.2 Strava... 26 6

4. Rodina podle islámu... 27 4.1 Rodina je základ... 27 4. 2 Manželství... 28 4.2 Vztah rodičů a dětí... 29 4.2.1 Zprostředkování tradice dětem... 30 II. PRAKTICKÁ ČÁST... 32 5. Výzkumné šetření... 32 5.1 Cíle výzkumného šetření... 32 5.2 Výzkumná metoda... 33 5.2.1 Polostrukturovaný rozhovor... 33 5.3 Výzkumný vzorek... 35 5.4 Analýza získaných dat otevřené kódování... 37 5.5 Interpretace získaných dat... 61 Závěr... 63 Seznam použité literatury... 67 Internetové zdroje... 69 Další zdroje... 70 Seznam příloh... 71 Přílohy... 72 Fotografické přílohy... 92 7

Úvod Při zapojení do projektu Kabinetu multikulturní výchovy PdF MU Domácí učitel jsem se dostala k doučování muslimských dětí. Od té chvíle jsem se často setkávala se zvídavými otázkami typu: Jak to u nich doma vypadá? Jací jsou? Proč chodí matka dětí zahalená, když žije v Česku? Proč vlastně neslaví narozeniny, není to divné? Podobné otázky stále slýchávám a zjišťuji, že moje okolí má o muslimech žijících na našem území zkreslené informace a málokoho jejich přítomnost u nás nechává chladným. Zejména po teroristických útocích na Spojené státy americké z 11. září 2001 je téma muslimského světa velmi populární a média o něm informují prakticky denně. Z různých výzkumů je patrná lidská obava jak z muslimů, tak všeobecná obava z něčeho cizího. Češi všeobecně nejsou nakloněni cizincům, něčemu novému a v porovnání s ostatními zeměmi Evropy je u nás velmi zastoupen ateismus. Mě samotnou naplňuje poznávat nové lidi, odlišné kultury, jejich tradice a zvyky a doufám, že se mi jich v budoucnu podaří poznat co nejvíce. Proto jsem byla ráda, když jsem se dozvěděla o své šanci pracovat v rodině, která je pro brněnské muslimy významná. Troufám si říci, že nebýt muže otce dětí, které doučuji, trvalo by mnohem déle, než by muslimové v Brně měli svou mešitu. Byl téměř jediný muslim, který už v 90. letech uměl výborně česky a výrazně se angažoval v práci pro muslimskou menšinu. Díky němu a jeho rodině jsem přišla do styku s dalšími rodinami, které jsou v bakalářské práci představeny. Do jaké míry jsou ovlivněni našimi zvyky a naší kulturou? Všichni se považují za muslimy, ale pochopitelně jsou mezi nimi mnohdy velké rozdíly. Čím jsou způsobeny? Podobně jako u všech jiných náboženství, někteří lidé jsou k víře pouze vychováváni, aniž by sami cítili silnou potřebu ctít všechna její pravidla, zatímco jiní nalezli ve víře podstatnou část smyslu života, pevné přesvědčení a hodnotové zásady. Česká republika patří mezi státy, kde žije největší procento ateistů tedy lidí, kteří nevěří v žádného Boha. (Lužný, 2008) Podle výzkumu přední české sociologické agentury STEM nevěří v Boha 48 procent českých obyvatel, 28 procent odpovědělo, že v Boha věří a 24 procent odpovědělo, že neví. Protože je víra poměrně osobní záležitostí každého člověka, příliš hodnotná čísla nepřineslo ani poslední Sčítání lidu, domů a bytů 8

z roku 2011. K víře v Boha se přihlásilo jen 2,18 milionu obyvatel, zatímco 3,61 milionu odpovědělo obráceně. 4,77 milionu obyvatel však neuvedlo žádnou odpověď. Zajímavá jsou však čísla přibližného zastoupení jednotlivých náboženství zdaleka nejvíce lidí se přihlásilo ke katolické církvi (1,08 milionu), 52 tisíc lidí k Českobratrské církvi evangelické a 40 tisíc k církvi husitské. (STEM, 2007) Proč tato čísla uvádím? Myslím si, že mohou nabídnout částečné vysvětlení, odkud pochází nedůvěra Čechů k jiným náboženstvím a kulturám. Jedna část nedůvěry se vztahuje k samotnému vyznání, druhá část pak k náboženstvím, která nevycházejí z tradiční křesťanské víry. Vzhledem k událostem posledního desetiletí přitom patří navíc právě islám mezi nejvíce monitorovaná a nejzáporněji hodnocená náboženství. I podle jednoho z nejvýznamnějších českých islamistů Miloše Mendla vnímají Češi islám tradičně jako něco vzdáleného a exotického (2007). Cílem této práce je popsat skutečnější obraz života muslimů na českém území - s jakými obyčeji se můžeme u lidí vyznávající islám setkat, jak vnímají soužití s českou většinou. Prozkoumání tématu Tradice a zvyky muslimských rodin v Brně je podle mého názoru důležité i pro pedagogy a asistenty pedagogů. Mohou předejít předsudkům, nepříjemným situacím nebo nechtěným konfliktům s muslimskými žáky a jejich rodiči. Samotnou mě hned od začátku prvního setkání s muslimy zajímalo, jak se jim daří jejich tradice a zvyky dodržovat na našem území a jak se přizpůsobují těm našim. Moji rádkyní, na niž jsem se obracela nejčastěji, je muslimka Ela, vedoucí svůj život ortodoxním islámem. Její jméno a příjmení je na její přání pozměněno. Už při pohledu na ni je zřejmé, že je muslimkou, jelikož chodí zahalená hidžábem - šátkem zahalující především vlasy. Ela do Brna přišla již jako dítě po občanské válce v Bosně a Hercegovině. Od narození je vychovávána k islámské víře. Učinila moji teoretickou část bakalářské práce zajímavější a zúčastnila se i mého kvalitativního výzkumu, za což jí patří můj velký dík. Ráda si s ní povídám o islámu, jelikož nemám problém zeptat se jí na cokoliv. Informace, které mi poskytuje, jsou mimořádně cennou sondou do života islámské komunity v Brně. Je dobrá pozorovatelka, je společenská, nebojí se říct svůj názor. Prozradila mi praktiky i muslimů, kteří se jako muslimové jen tváří. Sama říká: Najdou se rodiny, které tradice a zvyklosti dodržují, jen pokud je manžel doma. Jakmile odjede na služební cestu, hned je na stole voňavá pečínka z vepříka. Mělo by se to považovat za pokrytectví? Pro někoho určitě, avšak stejně jako u jiných náboženství i mezi muslimy existují určité rozdíly, co se v praktikování víry týče. Jak 9

říká Ela: Alláh vše hodnotí dle účelu. Člověka by nikdo neměl nikoho do ničeho nutit. Všechno by mělo jít z naší hlavy. Lidé by měli žít v duchu tradic. Záleží, kdy a odkud muslimové do Brna přišli a jak jsou ve své víře pevní. Pokud zadáme do některého z internetových vyhledávačů slovo islám, objeví se přibližný počet výsledků přesahující milion. Problematika islámu byla, je a bude pro média atraktivní. Podíváme-li se na kterýkoliv sdělovací prostředek, nabízí nám pořád ten stejný stereotyp: obavy z nadvlády islámu, utlačovaní muslimek, svatá válka (džihád) ortodoxních muslimů, stejně jako nedůvěra západního světa k islámu obecně. Což jsou všechno informace, které se věnují zejména politickým událostem, nikoli každodennímu životu muslimských rodin, jejich tradicím a zvykům. Kulturní zázemí, náboženské tradice, rodinný život není v médiích příliš reflektován. Novináři neposkytují téměř žádné příležitosti dozvědět se o muslimském životě v Česku bližší informace. Z uvedeného důvodu jsem se rozhodla proniknout do života muslimů žijících v Brně, ve snaze hlouběji pochopit jejich myšlení a pohledy na život. Především zkoumat, jaký význam pro ně mají tradice a zvyky. Máme-li na mysli informace o islámu obecně, existuje celá řada cenných a zajímavých pramenů a publikací. Při hledání uceleného souboru muslimských rodinných tradic a zvyků, jsem našla knihu slovenské spisovatelky Emíre Khidayer. Jako první žena působila ve slovenské diplomacii se specializací na oblast Blízkého východu. Píše o tématech z arabského světa, která zajímají společnost nejvíce. Knihu od Emíre Khidayer Arabský svět jiná planeta doporučuji všem, kteří chtějí poznat muslimský svět v jeho každodenní podobě. (Khidayer, 2011) Krátce o historii islámu, současné situaci muslimů v České republice a především Brně zmiňuji v první kapitole. Tématem druhé kapitoly jsou povinnosti muslima, zejména dodržování pěti pilířů víry, na nichž stojí celá víra. Třetí kapitola na začátku objasňuje slova tradice, zvyk, dále objasňuje pojetí tradic dle islámu a nejvýznamnější muslimské svátky. Čtvrtou kapitolou je tradiční muslimská rodina vychovávající děti k tradicím a zvykům. 10

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Islám od historie k současnosti 1.1 Podstata islámu Islám je po křesťanství druhým nejrozšířenějším světovým náboženstvím. Podle výzkumu z roku 2005 vyznávalo křesťanskou víru 2,100 milionu obyvatel, islámskou pak 1,500 milionu. Obě náboženství mají hodně společného, ať už jde o víru v jednoho Boha (tzv. monoteismus) nebo region Blízkého východu, kde obě náboženství vznikla. I proto je tato oblast po dlouhá léta nebezpečnou zónou, kde dochází ke střetům mezi křesťany a muslimy. Přesto o islámu samotném moc nevíme. Co je samotným základem islámského přesvědčení? Víra v jediného boha Alláha, stvořitele, země a všeho na zemi a na nebi, v nesmrtelnost duše, v poslední soud a posmrtnou odměnu člověka, který je podle islámu nadán svobodnou vůlí a tudíž odpovědností za své jednání. (Luňák, 1995) Na rozdíl od křesťanství, které je pro mnoho lidí v západní civilizaci spíš otázkou tradic a historie než pevným hodnotovým řádem nebo stylem života, představuje pro mnoho muslimů islám základní východisko pro způsob prožití života. Islám je jak náboženství, tak životní styl. Nejdůležitějším pojmem islámu je sharia, životní cesta řízená bohem. Zahrnuje jak dogma, tak praxi a je založena na koránu a sunně (cestě) proroka, jak je zapsána v haddith (tradici). Podle Ostřánského v sobě islám skrývá tvář normativní i tvář žitou stejně jako další náboženství. Většina monografií o islámu si všímá především první složky, která bývá prezentována jako jediná správná podoba náboženství. Cizinci žijící v muslimském prostředí neustále narážejí na spoustu zvyklostí, tradic či praktik, které jsou velmi vzdálené tomu, co si navykli vnímat jako normativní islám a zřídka jsou tímto konceptem přímo v rozporu. (Ostřanský, 2009) Moje práce si však neklade za cíl zhodnotit islám jako celek, ale je zaměřena na současný život muslimů a v Brně. Předchozí odstavce tak slouží jen jako rámec pro pochopení základních pravidel života v muslimské víře. 11

1.2 Islám a Evropa Mnoho Evropanů si často neuvědomuje vliv islámu na evropskou kulturu. Ze styků s Blízkým východem Evropané vytěžili mnoho. Z muslimského světa byli do západní Evropy přivezeni poštovní holubi, větrné mlýny i skleněná zrcadla. Kontakt s vysoce kultivovanými civilizacemi muslimského světa Evropany seznámil s vynálezy jako je papír, pantofle, koberce i arabské (i když ve skutečnosti šlo o indické) číslice. Vliv islámu je patrný například i v (nejen) české slovní zásobě. Ve slovech nalezneme například arabský člen al vyskytující se ve slovech alkohol, alchymie, algebra, almanach, atd Slova jako baldachýn, benzín, elixír, fanfára, gamaše, kytara, hašiš, jasmín, marcipán, magazín, pomeranče, risiko, sirup, talisman, taroky, vata, cukr, některé druhy zeleniny (baklažán, španát) a koření (muškát, šafrán), výrobky drogerie (taft), ale i názvy nábytku (divan, matrace, otoman) a kufr mají arabský původ. (Muchová, 2006). Přesto je dnešní vnímání islámu ovlivněno zejména aktuální politickou situací, kterou nám každý den předkládají média. Právě proto je pro řadu Čechů muslim automaticky náboženský fanatik, který je pro víru v Boha ochoten udělat cokoli a který neustále ohrožuje křesťanskou civilizaci. Pokud se řekne muslim, nevybaví se nám zpravidla obchodník nebo učitel z předměstí, ale vousatý Usáma bin Ládin, ukrytý v horách a spřádající nové plány na teroristický útok. Protože negativní a rozporuplné věcí zajímají média nejvíce. 1.3 Islám v České republice K pronikání vlivu islámu na území České republiky dochází již od středověku, kdy v celé Evropě fungoval čilý obchodní ruch. Stejně tak není nijak nový střet křesťanství a islámu v prostoru střední Evropy. Z učebnic historie stojí za připomenutí zejména boj Habsburků s Osmanskými Turky z 16. a 17. století. Oficiální formu však muslimská komunita u nás získala až v období První republiky v roce 1934, kdy byla založená náboženská společnost Muslimské obce pro Československo, ale až do začátku 12

nacistické okupace nesměla oficiálně fungovat. Svou činnost ukončila v roce 1949. (Rajec, 2006) Po změně režimu v roce 1989 znovu ustavil Muslimskou obec prof. Muhamed Alí Šilhavý z Třebíče na začátku 90. let. Následovalo několik let usilovné práce a snahy o prezentaci islámu a muslimské komunity a o přesvědčení úřadů o nutnosti muslimskou obec registrovat. Ústředí muslimských náboženských obcí vzniklo v roce 1991. V roce 1998 byla otevřena první mešita v Brně, o rok později došlo k otevření druhé v Praze. Přes zájem muslimů o výstavbu dalších mešit se dosud třetí mešitu na území České republiky nepodařilo otevřít. (UMO, 2009) 1.3.1 Počet muslimů na našem území Odhadnout velikost islámské komunity na českém území není jednoduché. Jedním pramenem mohou být oficiální statistiky, které vyplývají z posledního Sčítání lidu, domů a bytů. Neoficiální odhady pracují s dvěma značně rozdílnými údaji: 10 000 a 20 000. K prvnímu odhadu se přiklání i místopředseda Ústředí muslimských obcí RNDr. Vladimír Sáňka, ovšem jak dodává neexistuje moc možností, jak tento údaj prověřit. Zmíněný odhad zahrnuje tři skupiny lidí: předně se jedná o české konvertity, těch je však nejméně (Sáňkův odhad činí 400 osob). Dále se jedná o cizince s českým občanstvím, kteří do tehdejšího Československa přišli především v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století studovat (stovky arabských studentů studovali především praktické obory, jako jsou medicína, vojenství, stavební inženýrství atd.). Mnozí z nich se tu po ukončení studií usadili, založili rodiny a získali české občanství. (Mendel, 2007) Nejpočetnější kategorii představují cizinci bez českého občanství, žijící zde na základě povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu. Skupinu tvoří především studenti a podnikatelé, kteří do naší země přišli po roce 1989. Nejde přitom o nijak jednotnou komunitu zastoupení v ní má mnoho národností i sociálních tříd. Většina muslimů na území České republiky je tvořena lidmi arabského původu především ze Sýrie, Iráku, Egypta, avšak spektrum národností je mnohem rozmanitější. Ve větším množství jsou u nás zastoupení především muslimové z Balkánu (Bosňáci, 13

Albánci, Makedonci), dále Turci, Pákistánci, Čečenci a příslušníci národů bývalých sovětských středoasijských republik. (Bečka, 1998) Stejně jako mezi vyznavači jiných náboženství, tak i mezi muslimy najdeme velké rozdíly, pokud jde o vlastní hloubku vztahu k islámu. Nedá se jednoznačně říci, jak významnou roli hraje islám v jejich životě a žebříčku hodnot, ani do jaké míry se řídí jeho ustanoveními v praktickém životě. Podle Mendla jsou čeští muslimové v médiích představování jako pevně semknutá "masa", která "táhne za jeden provaz" a vzájemně koordinuje své počínání a vystupování vůči státu, což můžeme nazvat jako naprosto neodůvodněné a zavádějící. (Mendel, 2007) V roce 2011 se k islámu přihlásilo dohromady 3085 lidí, avšak tento údaj rozhodně nelze brát jako korektní. Pro mnoho muslimů představuje islámské náboženství nedílný základ jejich světonázoru, ale navenek bychom je těžko mohli pokládat za praktikující věřící. V ústředí muslimských obcí se angažuje 1142 lidí, zbývajících 1943 obyvatel Česka vyznává islám bez institucionálního ukotvení. Nejvíce muslimů žije v Praze a Brně, nejméně na Vysočině. (Nováček, 2011) Podle brněnské jazykové školy Alfirdaus neexistují přesné statistiky ohledně počtu lidí vyznávající islám v Brně, ale podle odhadů samotných muslimů je jich několik set. (Alfirdaus, 2010) 1.4.1 Brněnská mešita Místo, které spojuje muslimy v Brně, je mešita historicky vůbec první mešita otevřená v České republice. Podle oficiálních stránek mešity začátky muslimské komunity v Brně spadají už do roku 1992, kdy byla zřízena modlitebna ve sklepních prostorách v ulici Dobrovského, v Králově poli. Modlitebnu provozovala Organizace islámského centra a vedl ji imám (muslimský duchovní) Džafar z Bosny. Po neúspěšných pokusech o vybudování společného muslimského centra společně s pražskou pobočkou, vznikla v roce 1994 v Brně Islámská nadace, jejímž sídlem se prozatímně staly koleje Vysokého učení technického (VUT) v Brně. Sdružení mělo jasný cíl provozovat vlastní muslimskou mešitu. (Islámská nadace v Brně, 2008) 14

1.5.1 Islámské nadace v Brně Islámské nadaci v Brně se podařilo 2. 7. 1998 otevřít vůbec první mešitu v České republice, jejíž výstavbu neminuly problémy. Mezi Brňany pochopitelně vyvolala obavy a strach z cizího prvku ve městě, i přesto, že na první pohled budova nevypadá jako mešity v muslimských zemích. Podle slov předsedy Islámské nadace, mešita vznikla hlavně díky bývalým muslimským studentům. Šlo o vzdělané lidi, kteří většinou uměli velmi dobře česky. Už v počátcích brněnské islámské nadace si kladli jasné cíle. Nedopustit, aby se muslimové separovali od majoritní společnosti, jako v některých západních zemích, kde kvůli tomu vznikají ghetta a nepokoje. A nedopustit šíření radikalismu. (Alrawi, 2011) Snaží se také o změnu negativního obrazu muslimů zakořeněný ve většinové společnosti. Melichárek ve své knize Islám v Brně zmapoval vývoj brněnské muslimské obce a její integraci do českého kulturního prostředí. Provedl kvantitativní výzkum formou dotazníkového šetření, které probíhalo od 16. října do 17. listopadu 2009 a zúčastnilo se ho 250 respondentů. Snažil se osvětlit vztah Brňanů k muslimské obci a k mešitě stojící v Brně. Dle jeho názoru můžeme hodnotit celkový postoj Brňanů k brněnské mešitě a muslimské komunitě jako spíše kladný. (2011) Útoky proti této komunitě jsou marginální a vyjadřují stanovisko pouze minoritní skupiny obyvatel, která se hlásí k nacionalismu a českému tradicionalismu. (Melichárek, 2011, s. 104) 1.6.1 Činnosti mešity Pravidelný čtenář denního tisku ví, že v Brně stojí mešita, kde se sdružují muslimové (především k pátečním modlitbám), ale o každodenním životě se příliš nedozví. Mešita plní funkci charitativní, sociální, kulturní a osvětovou. Za připomenutí uvádím některé události Islámské nadace v Brně spojené s osvětou. Dne 2. 7. 2008 na 10. výročí otevření mešity rozdali muslimové na náměstí Svobody přes 3000 růží, jako vyjádření vděku brněnskému obyvatelstvu. 15

Ve dnech 17. - 21. 4. 2010 zorganizovali brněnští muslimové výstavu pod názvem "Víte, kdo to byl?" na náměstí Svobody. Výstava měla informovat o tom, co je islám a jací jsou muslimové. Ve dnech 29. - 31. 8. 2011 proběhla na náměstí Svobody výstava pod názvem Arabská a česká kultura - vztahy a historie". Brňané se mohli seznámit se životem pouštních Arabů, ochutnat arabskou kávu, čaj a pravé saúdskoarabské datle. Výstavu také navštívil pán Charif Bahbouh, který provozuje nakladatelství Dar ibn Rushd. Charif Bahbouh seznámil návštěvníky stanu s tradicemi arabského světa. Výstavy tohoto druhu mají za cíl odstranit předsudky a přiblížit učení islámu jako náboženství reprezentující mír. (Alfirdaus, 2010) 16

2. Povinnosti každého muslima 2.1. Základní povinnosti Tzv. muslimské desatero je podobné desateru křesťanskému. Mezi povinnosti patří: 1. sloužit Bohu, 2. dobře nakládat se zestárlými rodiči, 3. dávat příbuzným, pocestným a ubohým, co jim náleží, 4. nezabíjet děti před zchudnutím, 5. nesesmilnit, 6. nezabíjet, při neúmyslném zabití dát výkupné, 7. nedotýkat se jmění sirotků, 8. zachovávat správné míry a váhy, 9. nepodezírat bez důvodů, 10. nekráčet domýšlivě na zemi (Pavlicová, 2003) 2.2 Pět pilířů víry Islámská víra je vybudována na pěti základních pilířích, zajišťují pevnost a stálost v osobní víře a udržují muslimy společně v bratrství. Mezi pěticí základních pravidel, kterými se řídí muslimská víra, patří šaháda (vyznání víry), salah (modlitba), zakát (náboženská daň), sawm (půst) a hadždž (pouť do Mekky). 2.2.1 Šaháda vyznání víry Svědectví nebo dosvědčení zní: (Ašhadu.) Lá iláha illálláhi wa Muhammadun rasúlulláhi. V překladu zní: (Vyznávám.) Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží. 17

Kdo chce konvertovat k islámu, musí dosvědčení vyslovit. Formule bývá vyslovována i během modliteb. Každý den, pětkrát jako potvrzení své víry. (Sardar, 2004) 2.2.2 Salah - modlitba Hlavní a každodenní povinnost muslima od dosažení puberty. Modlitba ranní (subh), polední (zuhr), odpolední (asr), večerní (maghrib) a noční (išá'). Závaznou povinnost vůči Bohu představuje pouze modlitba salát, kterou je třeba vykonávat podle tradice a bez ohledu na místo a národnost věřících pouze v arabštině. Modlitba je platná jenom tehdy, jsou-li splněny stanovené podmínky (šurát): čistota těla, čistota místa a šatu, náležité odění, zaujetí správného modlitebního směru, znalost modlitebních času a zbožného předsevzetí. (Qaradawi, 2004, s. 25) Modlitbu věřící konají bosí v čistém oblečení, které nepřišlo do styku s ničím poskvrňujícím. Ženy musí mít zakryté celé tělo kromě obličeje a rukou od zápěstí. Při modlitbě by neměla být žena ani nalíčená, ani mít lak na nehtech, ale do mešity chodí spousta žen, které se líčidel a nalakovaných rukou nehodlají vzdát. (Zenicová, 2011) Je možné modlit se i v bytě nebo kdekoliv jinde, není nutná přítomnost v mešitě. Často se používá modlitebních koberečků modláků (sadžadžáda). Věřící by měl být při modlitbě obrácen k Mekce. (Ostřanský, 2009) 2.2.3 Zakát náboženská daň Zakát (v překladu očista) - almužna či náboženská daň. Muslim by měl dávat určitou sumu ze svých peněz a darovat určitou část majetku charitě. Do osmi kategorií, kteří mohou užívat zakát patří: (1) potřební muslimové, (2) chudí včetně nemuslimů, (3) personál administrativy, který se stará o vybírání a rozdělování zakát, (4) nově obrácení věřící a ti, jejichž srdce se znovu přiblížila, (5) výplatné muslimských otroků, (6) osoby těžce zadlužené pobožnými výlohami, (7) výlohy způsobené džihádem, (8) poutník, který potřebuje pomoci. Náboženská daň nemusí být vydána jen v podobě peněz. Podléhá jí pět druhů majetku od pšenice a skotu přes zlato a stříbro až po zboží 18

různého druhu určeného k obchodování. (Křikavová, 2002) Zakát je dobrovolný, pokud má například muslim nějaké dluhy, nic neodevzdá. Hlava rodiny - muž platí za každou živou duši, kterou vyživuje, pouze z přebytku peněz, které má uložené. (Alrawi, 2012) 2.2.4 Sawm půst Každý dospělý muslim je povinen postit se, pokud je duševně a tělesně zdravý. Děti jsou vedeny k půstu zhruba od deseti let. Půstu se mohou zdržet lidé staří, nemocní, kojící ženy, lidé vykonávající těžkou fyzickou práci a lidé na cestách. Nejdůležitější půst je v Ramadánu. Dobrovolný půst v každém měsíci roku by měl trvat tři dny, což většina muslimů nedodržuje. (Zanicová, 2011) Ramadán je svatý měsíc, kdy byl napsán korán. (Hughes, 1999) Pokud vyjedeme do země, kde převažuje islámské náboženství během tohoto měsíce, budeme svědky toho, kdy se vše přizpůsobuje zvláštnímu rytmu. Ve dne postící spíše spí, zatímco v noci městská centra ožívají rušným životem, hudbou, hýří světly, restaurace, obchody a kavárny zůstávají velkou část v noci v provozu. (Kropáček, 2007) Věřící je také povinen zdržovat se jakéhokoliv pití, polknutím čehokoliv, kouření, pohlavního styku a záměrného zvracení. Také by měl předejít pomlouváním, neslušným slovům a pochopitelně se naopak musí zaměřit na konání dobrých skutků. (Armstrongová, 2008) Povinnost půstu se vztahuje pouze na den. Od chvíle, kdy se začíná stmívat, může muslim jíst, aby získal sílu pro celý následující den. (Muchová, 2006) 2.2.5 Hadždž pouť do Mekky Alespoň jednou za život by měl každý zdravý dospělý muslim vykonat pouť do Mekky, pokud mu to dovoluje materiální zabezpečení. Ze zdravotních důvodů nebo při předčasné smrti může pouť vykonat zástupce. Při vstupu do posvátného okrsku si poutník obléká ihrám. (Vícha, 1996) Pro představu ihrám vypadá jako dva kusy nesešité bílé látky, které je zbavují všech společenských rozdílů a projevuje rovnost všech před Alláhem. Podle statistik se každým rokem vydává na hadždž 2 až 3 miliony věřících. 19

Koná se většinou běhen prvních deseti dnů měsíce zú-l-hidždža. Poutníkovi, který je právě na cestě, se říká hadž. Po návratu ho čekají velké oslavy. Obvykle se těší velkému respektu bez rozdílu pohlaví. Žena by měla být doprovázena manželem či jedním s rodičům. Podle muslimské tradice je Mekka chápána jako osa světa. (Reeber, 2008) Kaaba, svatyně ve Velké mešitě v Mekce v Saúdské Arábii, je muslimy považována za nejsvětlejší místo islámu. Je to malá budova bez ozdob ve tvaru kostky, ve které se skrývá svatý kámen, meteorit, uložený ve východním rohu stěn budovy. Dřívější svatyně na tomto místě byly důležitými centry poutních cest, zejména v předislámských dobách. Avšak v roce 630 Mohamed zbavil Kaabu jejich pohanských dekorací a Kaaba se stala duchovním centrem islámu. Kámen neboli quibla je ohniskem, k němuž se všichni muslimové obracejí. (Hughes, 1999, str. 218) Podle Alrawiho označují muslimové slovem svatý pouze Boha a nemělo by se užívat jinak. (Alrawi, 2012) 20

3. Význam tradic a zvyků 3.1 Tradice Tento výraz pochází z latiny (lat. traditio<tradere předávat). Souhrn společenských, kulturních a jiných ustálených zvyků, obyčejů, pravidel a podobně zachovávaných pokoleními, názorů a myšlenek přenášených z generace na generaci. Ustálený, zpravidla zděděný zvyk, způsob, zvyklost; přenášení zpráv nebo slovesných výtvorů ústně, vyprávěním z generace na generaci, ústní podání. (Kraus, 2005, s. 811) 3.2 Zvyk Zvyk je ustálený vzorec chování jednotlivce nebo členů určitého společenství, zdůvodněný pouze tím, že se tak chovali "vždycky", přinejmenším po delší dobu. Individuálně získaný a často nutkavý zvyk je návyk. Pokud takové chování jednotlivce společnost neschvaluje, říká se mu zlozvyk. (Wonkeová, 2010) 3.3 Svátek Den či delší časový úsek, který má tradicí daný průběh a zvyklosti. (Pavlincová, 2003, s. 629) 3.3.1 Muslimské svátky Svátky mají pro muslimy duchovní a symbolický charakter. Jsou podle gregoriánského kalendáře po celý rok pohyblivé, pojí se s kalendářem lunárním. (Boëlle, 2006) 21

Malý svátek (íd-il-fitr) ( Svátek přerušení půstu ) - zkráceně Íd, bosensky Bajram - Trvá 3 dny po ukončení půstu v měsíci Ramadánu Velký svátek (idu-al-adhá) ( Svátek oběti ) - v perštině kurbán, bosensky Kurban bajram - Obětuje se při něm zvíře, obvykle beran a trvá 4 dny. Slaví se 10. den posledního měsíce muslimského kalendáře. V něm se koná výroční pouť do Mekky. - O malém i velkém stávku se rozdávají dárky a chudým se dává almužna. (Bahbouh,2008) Svátek narození proroka Slaví pouze Súfisté a v naší republice se nikde neslaví. (Alrawi, 2012) Svátečním dnem je pro muslimy pátek. V ten den se věřící scházejí v mešitě ke společné sváteční modlitbě. Nejhonosnější mešity se také proto nazývají Páteční. (Pavlincová, 2003) Ve svátky se muslimové oblékají do svých nejlepších šatů. Společně se chodí modlit do mešity a navštěvují své příbuzné a přátele. A při těchto příležitostech se nadělují dárky. Svátky mají v islámu rodinnou a sociální funkci. (Cathy Boëlle, 2006) Jako v jiném světě si nevěřící člověk může připadat při návštěvě rodiny nebo mešity při Svátku obětování či v měsíci Ramadánu. Rodiny zdobí svůj dům i dveře listím, Po domě rozvěsí světýlka (podobně jako nejen Češi v době Vánoc. Po Ramadánu se říká: Ať Bůh příjme tvůj půst a odpustí ti všechny tvoje hříchy za celý rok. Navzájem si přejí Šťastný nový rok! (Zenicová, 2011) Dodržování projevu víry může být velice obtížné za horkého počasí. (Robinson, Svět islámu, 1996) Narozeniny většina ortodoxních muslimů neslaví, neboť podle Koránu nemají muslimové vyznávat nové tradice, ale jen původní podle výroků Proroka Muhammada. Jen ty jsou správné. (al - Átí, 2010) 22

3.4 Sunna V překladu z arabštiny znamená sunna pravidla chování. Termín původně označuje zvyklost, obvyklý způsob jednání. (Kropáček, 2007) Sunna je středem islámského chápání tradice, protože Korán neobsahuje pravidla pro všechny oblasti života. Pojem představuje zvyky a náboženskou praxi proroka Muhammada, které pro budoucí generace zaznamenali jeho druhové a rodina. Jsou považovány za ideální islámskou normu a staly se tudíž součástí islámského práva (Armstrongová, 2008) Nejdříve se tradice předávaly ve čtyřech právních školách. Po dvou staletích byly zapsány do knih. Tyto právní sbírky ovšem nejsou uznávány všemi islámskými směry. Sunnité (první větev islámu) - ortodoxní muslimové považují všechny čtyři právní sbírky za správné a přijímají tak celou Sunnu. Šiité (druhá větev islámu) pak považují za pravověrnou takovou tradici, která uznává imáma Aliho ibn Abi Táliba jako jediného legitimního Mohamedova následníka. (Reeber, 2009) 3.4.1 Pochopení sunny Životní hodnoty muslimů jsou postaveny na odlišných základech, než na co je běžný Evropan zvyklý. K pochopení mantinelů, o které se opírá vyznavač islámu, je nutné prostudování sunny. Stojí v ní totiž všechny kořeny morálky a životního stylu muslimů. (Pelikán, 1997) Pokud člověk-nemuslim nemá základní znalost tradic, hrozí mu nebezpečí, že se ve styku s muslimem dopustí neuvědoměle urážky. Muslimové považují zásady dané koránem za provždy dané a nedotknutelné, sunna je neměnná a věčná. Vliv sunny proniká i do nejmenších podrobností každodenní rutiny. Určuje pozdravy, oslovení, ustálená rčení, způsob oblékání, bonton při stolování, hygienická pravidla při omývání nebo na toaletě. Stanoví přesně, jak se má chodit spát i vstávat, jak prodávat a kupovat, nebo co se má s kterou rukou provádět. Staví hodnotící měřítka pro posuzování krásy, věrnosti, poctivosti a přátelství. Vymezuje pravidla sexuálního 23

chování stejně jako vzájemné vztahy uvnitř rodiny nebo třeba poměr ke zvířatům. (Pelikán, 1997, s. 121) Sunna vytváří více či méně uvědomovaný rámec myšlení muslimů na celém světě. V lidových vrstvách se rovněž uplatní lokální zvyky a obyčeje, avšak místní muslimové je obvykle považují za součást oficiální islámské tradice. Jejich postoj vychází z hlubokého přesvědčení, že všechno, co se odrazilo při jejich výchově, je správné. Původní islámská sunna vytváří hlavní podstatu společenského vědomí milionu lidí v islámských zemích. Dokonce i těm, kteří se zdají být ve víře vlažní nebo se dokonce přestali ke svému náboženství hlásit. I člověk, který z muslimského prostředí jen pochází a který žije dlouhou dobu zcela světským způsobem na Západě, málokdy úplně ztratí vnitřní sounáležitost s hodnotovým systémem vycházejícím ze sunny. (Autorský kolektiv, 2006) 3.5 Vybrané tradice a zvyklosti odlišné od nemuslimů Podle Kropáčka islámští moralisté označují Západ jako nemravný. Kritizují bezbožný materialismus, rozpad rodin, pornobyznys, sexuální promiskuitu, kladný postoj k homosexuálům, drogy, cynismus, úpadek umění a vkusu. Dále jim vadí vyzývavé oblékaní a zdobení, nezdravý způsob života, větší láska ke zvířatům než k dětem, odkládání dětí do jeslí a zestárlých rodičů do domovů důchodců apod. Na druhou stranu, když mladí muslimové vycestují z muslimských zemí poprvé do Evropy nebo do USA, častokrát zjišťují, že mravní stav zdejší společnosti není zase tak zlý, jak doma slyšeli. (Kropáček, 2002) Někteří si na otevřenost nemuslimské země rychle zvyknou a přizpůsobí se ve všech oblastech života. Jejich víra či pevnost praktikování víry může být ohroženo. Pokud jde o velmi ortodoxní muslimy, může se stát, že nemají ve zvyku podávat při seznámení ruku. Nejen v naší zemi je zvykem si při představení či při pozdravu podávat ruce. V islámu je však takový dotek cizí ženy s cizím mužem hodnocen jako harám - zakázaný. Pokud se muž dotkne ženy a pocítí při tom touhu, dojde již k rituálnímu znečištění. Ovšem není to tak, že když v Čechách žena bez vyznání či jiného vyznání podá ruku muslimovi, bude její ruka odmítnuta. Zdejší muslimové si uvědomují, že jde o místní tradici, které se ve většině případů přizpůsobí. Záleží tedy na konkrétních 24

jedincích, zda jsou ochotni podvolit se odlišným kulturním zvyklostem. Dotyk tedy nesmí v žádném z obou osob vyvolat touhu. (Taymayah, 2000) Stejně jako dotyk, ale například také hudba může vyvolávat v člověku různé pocity, které mohou svádět ke špatným myšlenkám nebo ještě hůře k činům. Hudba člověka hodně ovlivňuje. Když jsou lidé smutní, mají tendenci si pouštět smutné písničky a stěžují si svoji situaci. Naopak, pokud mají dobrou náladu, pouští si veselé písničky. Avšak i veselé písničky mohou mít nevhodné texty. Neznamená to však, že by muslimové neměli oblíbenou hudbu, kterou běžně poslouchají. (Zenicová, 2011) Podle Khidayer je dnešní způsob života a pravidla v porovnání s tradicí pozměněny podle společenského postavení, země a vztahu k dané osobě nebo rodině. Údajně jen v zemích Zálivu je těžké dostat se do rodiny. Je neobvyklé, aby Kuvajťan, Saudský Arab nebo Emirátčan pozval někoho na návštěvu. Pro tyto národy představuje jejich rodina tabu Můžete být i jiným Arabem, tedy bližší než Evropan a setkávat se spolu několik let, a přesto nemusíte vědět, jestli má ženu a kolik má dětí. O tom se nemluví. (Khidayer, 2011, str. 53) Návštěva muslimské rodiny v Brně se téměř neliší od návštěvy rodiny bez vyznání. Rodiny jsou pohostinné a člověk může narazit na jídla, či pochutiny, které dříve neochutnal. Někteří muslimové připravují a pijí i kávu jinak, a proto může být setkání s muslimskou rodinou nevšedním zážitkem. Člověk bez vyznání si lehce všimne, že ortodoxní muslim podává jídlo a pití pouze pravou rukou (i sklenici drží vždy v pravé ruce), protože levá ruka slouží k očistě těla. 3.5.1 Muslimské odívání Jak je zvykem v arabských zemích, i v Brně potkáváme muslimky zahalené hidžábem 1. Častokrát se stane, že si rodina nepřeje, aby dívka chodila zahalená. U nás v Bosně to nebývá tolik zvykem, holky chodí normálně evropsky. I mně se rodina 1 Hidžáb muslimský šátek, kterým si žena zahaluje vlasy, krk a poprsí. Další typy oděvů: Nikáb zakrývá vše, kromě očí. Čádor je většinou černý, dlouhý, splývavý kus oděvu, zakrývající kontury těla Burka - zakrývá celé tělo i obličej, přes který je mřížka. 25

diví, že chodím zahalená. Avšak já svojí vírou jsem přesvědčená, že dělám dobře. Člověk musí být ve své víře někdy pevný a neústupný, aby se nenechal ovlivnit rodinou. Někdy mě štve, že se na mě lidé divně koukají, ale už jsem si nějak zvykla. (Zenicová, 2011) Nezahalené ženy se dokonce v islámských zemích považují za nahé. Na veřejnosti a před cizími lidmi mají ženy svoje vnady zakrývat přehozem, aby muži nebyli sexuálně drážděni. Nikdo ovšem nepátrá po tom, zda nezahalení muži nemohou sexuálně vzrušovat zahalené ženy. (Bellinger, 1998). Muži by měli být zakrytí od kolene po pupek. Ortodoxní muslimové učí děti už jako malé, aby si zvykaly na delší kraťasy. Muži se mezi sebou nesmějí převlékat či sprchovat nazí, platí to i pro ženy. A pokud se spolu koupají jen ženy, mohou mít na sobě klasické dvoudílné plavky. (Zenicová, 2011) 3.5.1 Strava Vepřové maso je pro muslimy zakázanou potravou. Funkcí prasat v přírodě je očistit ji od špíny a odpadků. Navíc moderní lékařské výzkumy prokázaly, že konzumace vepřového škodí zdraví ve všech klimatických pásmech, a to především v teplých. (al- Qaradawi, s. 120) Nemá li však muslim jinou volbu než mezi zakázanou potravou a hladověním, smí s čistým svědomím jíst cokoliv. (Keane, 2003) Takovou situaci si ale ortodoxní muslim lze jen těžko představit. (Zenicová, 2011) Paradoxně, pokud mohu uvést svou osobní zkušenost, to vůbec nejlepší vepřové maso, které jsem kdy jedla, bylo ve španělské Seville, kterou původně obývali Arabové a kde dodnes žije početná komunita muslimů. V horách u Sevilly se chovají prasata, jež mají výborné podmínky pro život, proto je jejich maso skutečnou delikatesou. Obrovské vepřové nohy tu visí na každém rohu, jak v obchodech, tak i v restauracích. Občas jsem se sama sebe musela ptát, jak zmíněnému lákadlu dokážou místní muslimové odolat. Avšak pro muslimy je prase nečisté a nezáleží na tom, jestli je vepř chován v horách nebo ve vepříně. 26

4. Rodina podle islámu Život je ovlivňován konceptem povoleného halál a zakázaného harám. Pevně daný a neměnitelný koncept povoleného a zakázaného se týká všech aspektů života, nejen jídla. Manželství, rodiny, rozvodu, sexuálního života, oblékání, nošení šperků, užívání voňavek, bohoslužby, etikety a mezilidských vztahů, správného používání toalet, sportování a zábavy, obchodních záležitostí či vztahů s osobami bez vyznání nebo odlišné víry. Jak si představit tradiční muslimskou rodinu? Více v následujícím odstavci. 4.1 Rodina je základ Souhlasím s autory knihy Islám ideál a skutečnost, že nelze podat kompletnější sociologickou analýzu rodinného života na několika stránkách. Přesto existují nějaké zobecňující postřehy, kterými se v této kapitole zabývám. Převládajícím typem rodiny v islámských zemích je stále ještě velkorodina, budovaná na klasických předkapitalistických společenských vazbách. Rodinná pospolitost a příbuzenské svazky mají v životě muslimů zásadní důležitost a projevuje se to na každém jejich kroku. Velká a silná rodina je podle nich základ společnosti, což často také vyzdvihují muslimští učenci v polemikách se Západem. Tam podle nich naopak dochází ke všeobecné krizi rodinného života, často dochází k rozvodovosti, promiskuitě a prostituci. (Pelikán, 1997) Rodina je základem každé zdravé společnosti. Islám považuje permanentní útoky na tradiční hodnoty a jejich zpochybňování za velmi nebezpečné. Rodina se po celá staletí osvědčila jako pevný a nenahraditelný základ každé prosperující společnosti. Je to nejlepší model pro zachování lidského rodu. Mír a bezpečí, které vycházejí z pevného rodinného zázemí, mají velkou cenu a jsou nezbytným předpokladem pro duchovní růst a rozvoj každého člena rodiny. Harmonický společenský řád je založený na existenci širokých rodin, které děti zřídka opouštějí dříve, než uzavřou manželství. (Mendl, 2007) 27

Souhlasím s tvrzením, že jsou muslimské rodiny více spjaté se všemi členy. Mají více zažité, že se rodiče starají o děti a děti poté o svoje rodiče. Vždyť důkazem je to, že v muslimských zemích nejsou Domovy důchodců. Některá ustanovení koránu a také tradic sunny vnímají manželství jako povinnost: manželství má bránit sexuálním excesům, ale také tomu, aby se muž vyhýbal plození dětí, rodina je zároveň motivací k jednání. Neženatý muž rovná se muž nespolehlivý, nejistý, který může selhat ve svých činech a tudíž i ve své víře, být nakloněn různým pokušením satanovým a připravit se o naději spásy. (Chloupek, 2006, str. 194) Podle Proroka Muhammada je nejlepší muslim ten, který se nejlépe chová ke své rodině a jeho největším potěšením je dobrá manželka respektující Boha. (al- Átí, 2010) 4. 2 Manželství Muslim se může oženit i s křesťankou a židovkou, neměl by je nutit ke konvertování, tedy obrácení se k islámu. Zatímco muslimka si nesmí vzít muže, který není muslim. (Reeber, 2007) Pro zachování rodu mezi sebou uzavírají sňatky i příbuzní jako sestřenice, bratranci, vlastníci. Děje se tak například v Saudské Arábii. (Kropáček, 2007) Některé muslimské země také stále praktikují předmanželské smlouvy, v nich rodiče rozhodují o manželovi či manželce svých potomků. (Zenicová, 2011) Názor na předmanželské smlouvy Vladimíra Sáňky, ředitele islámské nadace v Praze je: Jestli někdy dochází k nějakým takovým úletům, je to v místech, kde se dodržují spíše tradice a zvyklosti, které jsou v rozporu s islámem. Žena je podle mého názoru rovnocenná (Sáňka 2011) Nevěsta má právo dostat od ženicha věno mahr, zakotvené i ve svatební smlouvě. Není to však cena za snoubenku, v Koránu se tomu říká záruka přátelství. Věno je dar, jímž dává muž ženě najevo svou lásku a obdiv a zároveň je to závazek, že se o manželku bude starat. Měla by to být rozumná částka, přesně nestanovená, záleží tedy na dohodě partnerů. Žena může do smlouvy uvést prostřednictvím svého zástupce i další podmínky (například, že chce žít s manželem v České republice) či nesouhlas, aby si muž vzal další manželku. V islámu může mít muž až čtyři ženy, ale musí být schopen se o ně postarat rovným dílem, a to nejen po finanční stránce. Proto v zemích, kde je islám státním náboženstvím, má většina mužů pouze jednu manželku. (Qaradawi, 2010) 28

Muslimské svatby probíhají v mešitách, podle Sáňky se jedná o jednoduchý a prostý obřad, který má ale velkou váhu, protože manželství je uzavíráno na celý život. V naší společnosti není svatba uskutečněná v mešitě státem uznávána, a proto islámské nadace vyžadují od zájemců doklad o uzavření svatby na obvodním úřadě. (Sáňka, 2011) 4.2 Vztah rodičů a dětí Podle Turečka jsou děti v muslimském světě nade vše. Představa zmaření nenarozeného života je pro muslimy opravdu skličující. Ne nadarmo i v některých turistických příručkách stojí, že malé děti jsou pro cizince jakousi vstupenkou do muslimského světa, univerzálním prolamovačem ledů. Dle tradice by mělo první dítě přijít do roka od svatby jinak není něco v pořádku. Nová doba toto očekávání zametá do kouta, a tak už samozřejmě nejsou ničím nezvyklým ani mladé páry odkládající rodičovské radosti a starosti na pozdější dobu. Tradice jsou spojené již od prenatálního věku, kdy otec dítěti zašeptá do uší ihned po narození šahádu vyznání víry. Chlapci se podrobují obřízce, což není povinnost, ale dle sunny je to chvályhodný zvyk. (Kropáček, 2002) Dříve nejen u vyznavačů islámu byl syn považován za významnějšího než dcera, protože je pokračovatelem rodu. V současné době se nesmí dělat rozdíly v tom, jestli se narodí chlapec nebo děvče. Avšak co jsem se dozvěděla, například v Saudské Arábii je ještě běžné, že jsou ženy z významných rodů tlačeny rodinou a okolím k porození syna. (Zenicová, 2012) Výchova dítěte se má odvíjet v duchu islámu a základními průvodci jsou rodičům samozřejmě i v této oblasti Korán a Sunna. Život dítěte je od prenatálního stadia provázen různými tradicemi. Děti by měly ctít své rodiče, kteří jsou jim vzorem, a ve stáří by o ně měly pečovat, k čemuž jsou nabádáni Koránem: Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. Jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým. (Korán 17: 24/23) Muslimským rodičům je doporučeno vychovávat své děti především v oblastech mentální, fyzické a morální přípravy. 29

Dle Abd al- Átího by se rodiče a děti neměli navzájem omezovat ve vlastním naplnění. Korán pamatuje na nedbalost či přílišnou péči rodičů při výchově dětí. Stále by se k sobě měli chovat všichni členové rodiny laskavě i při náročných životních situacích.(al- Átí, 2010) Pokud děti navštěvují běžnou základní školu, pochopitelně je činitelem výchovy škola a dítě je ovlivněno školním prostředím. Muslimské děti čtou, dívají se na filmy, hrají si a vypadají stejně, jak jejich vrstevníci. Avšak mají i jistá omezení, výchova je samozřejmě vedena k muslimským tradicím. Kde jsou hranice? Rodiče by pro výchovu v duchu náboženství měli mít cit. Zaujal mě výrok Proroka Muhammada, který jako jeden z nejvíce úctyhodných islámských skutků považuje dobrou výchovu dětí. (al- Átí, 2010) 4.2.1 Zprostředkování tradice dětem Podle Sundéna zaujímá obsah zprostředkované tradice ústřední místo v souvislosti s vývojem jedince. Dle něj se rozlišují tři typy zprostředkovatelů tradice. Jako první typ s označením nejistý zprostředkovatel je v západní společnosti pravděpodobně nejčastější. U nich je při zprostředkování náboženství výrazně patrná náhodnost a nedůslednost, což může u dítěte vyvolat skepsi, hanění či odpor vůči náboženství. Druhý typ jistý zprostředkovatel se jeví jako ideální. Výchova probíhá především dobrým příkladem rodičů, jejich postoj k náboženství je důsledný, avšak své názory dětem nevnucují. Rodiče, které bychom nazvali jako příliš jistí zprostředkovatelé poznáme podle toho, že dítě jejich autoritu nikdy nezpochybňuje. Sundén tvrdí, že rodiče mají sklon mentorovat dítě v jeho světě představ a tím mu překážejí v samostatném vyzrávání. Příliš horlivě vměšují tradice do výchovy dítěte. Dítě se například musí modlit pod hrozbou trestu a to samozřejmě vede k narušení jeho osobnostního zrání. (Holm, 1998) 30

Nejlépe, kdyby všechny děti měly svoje rodiče jako svůj vzor, bez výrazných příkazů a trestů. Tedy všeho s mírou. Ať už se jedná a každodenní zvyky, jako například společné stolování, vykonávání sportu, nebo rodinné tradice, vše by mělo mít podle mého názoru za následek stmelování rodiny a správný vývoj dětí. Ve školním prostředí je otázka kompromisu na místě. Vzájemná úcta, respekt a pochopení nesmí v konfrontaci dítě rodič učitel, chybět. 31

II. PRAKTICKÁ ČÁST 5. Výzkumné šetření V teoretické části práce jsem v krátkosti představila základní východiska islámského náboženství a pokusila jsem se stručně definovat situaci muslimů žijících v České republice. Hlavní těžiště této práce však leží v analýze hloubkových rozhovorů s muslimy žijícími v Brně místě, kde studuji, a které patří mezi nejvýznamnější centra muslimů v České republice. Pro své rozhovory jsem vybrala pět respondentů, kteří splňovali předem definované požadavky na věk, rodinné vazby nebo národnost. Šlo o jedince, jež vychovávají v českém prostředí své děti a mohou tak hodnotit jak svoje, tak jejich poznatky o životě v naší republice. Soustředila jsem se na fungování jejich rodiny, vlivy, střetávání kultur a uchovávání muslimských tradic a zvyků v prostředí, které má s životem podle islámských hodnot minimální zkušenosti. 5.1 Cíle výzkumného šetření Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit, jak vnímají tradice a zvyky muslimské rodiny žijící v Brně. Zajímal mě jejich pohled na tradice a zvyky s porovnáním s předsudky a zažitými představami Čechů o životě islámských věřících. Jak se přizpůsobují majoritní společnosti, jejíž tradice jsou odlišné? Co si pod pojmy tradice a zvyky rodiny představují? Stanovila jsem jednu výzkumnou otázku a dílčí cíle, které jsem se snažila v rámci rozhovorů, objasnit. Výzkumná otázka: Jaký vnímají tradice a zvyky pro muslimské rodiny žijící v Brně? Stanovila jsem si poté další dílčí cíle, které jsou následující: 32

- Jak respondenti vnímají svoji víru - Zjistit, jak rodiny prožívají muslimské a české svátky - Jak rodiče vychovávají děti k tradicím a zvykům - Odhalit, jestli informují školu o jejich odlišných tradicích - Objasnit volnočasové aktivity všech členů rodiny - Zmapovat, jak jsou se životem v Brně spokojení 5.2 Výzkumná metoda Zvolila jsem kvalitativní výzkumnou metodu, jelikož jsem chtěla do zkoumaného jevu nahlédnout hlouběji a získat detailní informace, které se kvantitativními metodami obtížně podchycují. (Strauss, Corbinová, 1999) Pro kvalitativní metodu jsem se rozhodla i proto, že vybraný vzorek respondentů není dostatečně velký na to, aby mi poskytl ucelený obraz o životě muslimské menšiny v České republice a umožnil mi kvantifikovat jednotlivá data a umožnil mi z nich vyvodit obecněji platné závěry. Práce přináší pět životních příběhů a názorů. 5.2.1 Polostrukturovaný rozhovor Kvalitativní metod polostrukturovaných rozhovorů vyvažuje rizika pokládání zcela otevřených i zcela uzavřených otázek. Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami se sestává z řady pečlivě formulovaných otázek, na něž mají respondenti odpovědět. Tento typ rozhovoru se používá, když je nutné minimalizovat variaci otázek kladených dotazovanému. Redukuje se tak pravděpodobnost, že se data získaná v jednotlivých rozhovorech budou výrazně strukturně lišit. (Hendl, 2005, s. 173). U nestrukturovaného rozhovoru naopak hrozí, že nebudou probrána všechna důležitá témata a bude pak velmi těžké jednotlivé výpovědi porovnávat. Využila jsem tedy metodu polostrukturovaného rozhovoru, jež mi umožnila držet se předem připraveného seznamu témat, ale zároveň poskytnout svým respondentům dostatek prostoru pro jejich vlastní výpověď. Pokud se mi téma hovoru zdálo zajímavé, pokládala jsem informantům doplňující otázky, s nimiž jsem předem nepočítala, ale díky nimž je výsledná analytická část bohatší. Výsledné rozhovory jsou přepsány doslovně v Přílohách této bakalářské práce. 33

Struktura rozhovoru Rozhovor jsem rozčlenila do 5 okruhů. V prvním okruhu informant představuje sebe, svoje vzdělání, práci a rodinu, se kterou žije. Druhý okruh mapuje vnímání, spojení tradic a neshody kvůli odlišným zvyklostem informanta a jeho partnera. Třetí okruh se zabývá výchovou dětí k muslimským tradicím, jako například modlení, muslimské odívání a strava. Předposlední okruh vymezuje nejvýznamnější svátky a popisuje volný čas všech členů rodiny. Závěr rozhovoru objasňuje názory na odlišnosti nemuslimské společnosti, vztah k alkoholu a homosexualitě. Také mě zajímala celková spokojenost se životem v Brně. A) Rodinné zázemí - krátké představení sebe a svojí rodiny 1) Můžete prosím představit sebe a svou současnou rodinu? 2) Odkud původně pocházíte? 3) Jaké máte vzdělání, práci? 4) Jak se na Vaše tradice nahlíží rodina a přátelé? B) Vnímaní tradic a zvyků v porovnání s postoji a názory manžela 1) Byla jste vychovávaná k tradicím? 2) Jak jste se s vaším manželem poznali? 3) Má Váš manžel odlišné tradice než vy? 4) Byly mezi Vámi a manželem neshody vůči tradicím a zvykům? C) Výchova dětí k muslimským tradicím, komunikace se školou 1) Jak vychováváte děti k tradicím? 2) Informujete školu o zákazu vepřového? 3) Jsou podle Vás školy dostatečně informované o muslimských tradicích? D) Významné tradice a zvyky rodiny, náplň trávení volného času 1) Které tradice jsou ve vaší rodině nejvýznamnější? 2) Jak a kde slavíte svátky? 3) Jaký je rozdíl, pokud slavíte svátky u nás nebo v muslimských zemích? 4) Jak nejraději trávíte společně volný čas? 5) Jaké máte záliby? E) Názory na alkohol a homosexualitu, konfrontace se společností v Brně 1) Znepokojují vás některé české zvyky? 2) Jak se díváte na alkohol? 3) Co si myslíte o homosexualitě? 4) Stala jste se někdy terčem konfliktu kvůli vašemu vyznání? 5) Jste s životem v Brně spokojeni? 34

5.3 Výzkumný vzorek Do svého výzkumného vzorku jsem zařadila pět informantů čtyři ženy a jednoho muže. Účastníky rozhovorů jsem vybírala záměrně podle následujících kritérií: (1) jde o jedince ve věku střední dospělosti, tedy od 28 do 40 let; (2) osoba sebe sama označuje za muslima nebo muslimku; (3) rodina žije již delší dobu v Brně, nejnižší hranice je 10 let; (4) rodiče vychovávají minimálně dvě děti; (5) minimálně jeden z rodičů je cizinec. Bylo pro mě náročné najít vhodné informanty. V listopadu 2011 jsem se zúčastnila Svátku obětování v mešitě, kde neměly muslimky k rozhovorům na diktafon důvěru. Z oslav svátku jsem alespoň se souhlasem dalších zúčastněných pořídila fotografie mešity, avšak ženy se kvůli obavám ze zneužití fotografií pro média, fotografovat pochopitelně nechtěly. Poté jsem telefonicky oslovila 5 rodin. Tři rodiny jsem trošku znala z dřívější doby z doučování českého jazyka a dvě rodiny českých konvertitek jsem viděla poprvé až při rozhovorech. Všichni oslovení se chtěli do výzkumu zapojit a byli ochotní realizovat rozhovor hned následující den přímo u nich doma. Respondent č. 1 Ela, 33 let Ela se narodila v bývalé Jugoslávii. K islámu byla vychovávaná odmalička. Když jí bylo 13 let, musela kvůli válce opustit svoji ves a od té doby je v Brně. S manželem Iráčanem se potkali v Brně a vzali se tady. Mají spolu tři syny. Je vyučená kadeřnice. Právě si dokončuje ekonomické nástavbové studium. Poté si chce najít práci. Její rodina je velmi tradiční, sami sebe považují za ortodoxní muslimy. 35

Respondent č. 2 Jana, 33 let Jana je Češka, která nikdy nebyla vedená k žádné víře. K islámu konvertovala v 18 letech. Její manžel je Palestinec, s nímž má dvě dcery a syna. Vystudovala střední průmyslovou školu. Nyní je na mateřské dovolené a jejím snem je mít květinářství. V otázkách islámské víry je velmi zásadová. Respondent č. 3 - Sofie, 31 let Sofie je českou konvertitkou. Se svým manželem žije v Brně 10 let. Je Maročan. Konvertovala k islámu na vysoké škole, kde se potkala i se svým manželem. Pochází z katolické rodiny, ale ke křesťanství nebyla vedena důsledně. S manželem mají dva syny (8 a 2 roky). Žijí ortodoxním islámem. Respondent č. 4 - Amélie, 34 let S manželem pocházejícím ze stejného města z Bosny a Hercegoviny vychovává dvě děti, desetiletého chlapce a roční holčičku. Vystudovala obchodní akademii. Je na mateřské dovolené a pracuje v cestovní kanceláři. Považují se za muslimy, ale praktikují svojí víru jen do jisté míry. Respondent č. 5 - Karlos, 36 let Jde o muslima, který se nedávno rozvedl se svou manželkou Češkou. Původně jsem plánovala o rozhovor požádat ji, ale odmítla nakonec jsem tedy vyzpovídala jeho. Sám byl k islámu vychováván, ale příliš jej nepraktikuje. Je vyučen jako autoklempíř, ale v Brně podniká. Rozhovory probíhaly od prosince 2011 do února 2012. Se všemi jsem hovořila v jejich domácnostech bez přítomnosti dalších osob. Respondenti byli dopředu informováni o nahrání rozhovorů na diktafon se zachováním jejich anonymity. Trvaly přibližně jednu hodinu. Všechny rodiny jsou funkční, oba rodiče se podílejí na výchově 36

dětí a chodu domácnosti. V případě Karlose, děti má ve střídavé péči, týden pobývají s matkou, další týden s ním. S oběma českými konvertitkami jsem se setkala poprvé, při našem rozhovoru byla paní Jana mimořádně sdílná. 5.4 Analýza získaných dat otevřené kódování Analýzu dat jsem provedla na základě otevřeného kódováním, které Strauss a Corbinová charakterizují jako proces rozebírání, prozkoumávání, porovnávání, konceptualizace a kategorizace údajů (Strauss, Corbinová, 1999, s 42.) Analýzou mi vyvstaly kategorie a subkategorie doplněné jejich vlastnostmi a dimenzionálním rozsahem. Základní analytické postupy, pomocí nichž se právě zmíněného dosahuje, jsou: kladení otázek o údajích, zjišťování podobností a rozdílů porovnáváním jednotlivých případů, událostí a jiných výskytů zkoumaného jevu mezi sebou. Vybrané pojmenování kategorií by obvykle mělo co nejvíce logicky souviset s údaji, které zastupuje, a mělo by být dostatečně názorné, aby rychle připomínalo to, nač odkazuje. (Strauss, Corbinová, 1999) Za klíčové jsem vybrala zejména následujících osm kategorií: Víra v islám je vlastním přesvědčením aneb každý máme svou volbu Dodržování tradic a zvyků Učení k tradicím a zvykům nejlépe dobrým rodičovským příkladem Zvyky a tradice jsou ovlivněny nástupem dětí do školy Rodinný život slušnost nadevše Volný čas nejlépe společně a aktivně Vztah Čechů k muslimům v Brně aneb vzhled je určující? Přizpůsobení znamená spokojenější život 37

Kategorie č. 1.: Víra v islám je vlastním přesvědčením aneb každý má svou volbu Vlastnost moje rozhodnutí vlastní přesvědčení studium zahalování hidžábem podpora rodiny Dimenze maximální velmi důležité podstatné velmi časté Podstatná První kategorie objasňuje prožívání víry respondentů, od ní se vnímání a dodržování tradic odráží. Stěžejním pojmem první kategorie je vlastní rozhodnutí dodržovat zásady islámu, na kterém se shodly všechny respondentky praktikující víru. Každý má svoji svobodnou volbu a nikdo nesmí nikoho do ničeho nutit. Když si žena vezme muslima, neznamená to, že automaticky musí přijmout islám. Respondentky byly ve výpovědích spontánní, o své víře nepochybují. Z jejich odpovědí je vyrovnanost patrná, mluví samy za sebe. Za důležité považují studium islámu ve vlastním zájmu a podporu rodiny. A tím asi že mě do toho nikdo nenutil, tak mi to přišlo nový a zajímavý. ( ) Tak každý něco věří a já věřím to, že ta moje víra je správná. ( ) celkově když to tak shrnu, tak jsem šťastná jako muslimka. JANA Když mi bylo sedmnáct, tak jsem si přála muže, který bude ve víře také přesvědčený jako já. Většina sester ani šátky nenosí. Je to o tom, jak je kdo ve víře pevný. ( ) Lidé když mají zájem si se mnou promluvit a pochopí, že to dělám kvůli tomu, že jsem nábožensky založená a dělám to kvůli víře, tak se pak na to dívají jinak. Hodně lidí si řeknou: Jé to jsou ti Arabi, oni to mají povinně od manželů! ELA Manželka pana Karlose byla bez víry. Muslim, který islám příliš nepraktikuje, se ani o vyznání své ženy nezajímal. Já se nedívám na to, kdo je jaké víry, co dělá, to mě nezajímá. KARLOS Paní Amelu zaujaly muslimské tradice na vesnici jejích příbuzných. Vnímala tam tradice více, než ve městě odkud pocházela. Příbuzní ji naučili modlit se správným způsobem a také návštěvy mešity vnímala kladně. 38

Já jsem měla tetu, od dědečka sestru. K ní jsem jezdila a ona bydlela ve vesnici, kde právě bylo 90% muslimů. Tam jsem se naučila modlit a ták. Mně se to tam strašně líbilo! Kdy jsem šla s ní do té mešity a přesně takový ty tradice tam víc měly. AME Paní Jana se o konvertování k islámu zajímala až po svatbě. Sháněla si knížky, mluvila o víře s muslimkami v mešitě. Její manžel byl z jejího obrácení k islámu překvapený. Já jsem se o to začala zajímat, začala jsem si shánět nějaký knížky. Pak mě vzal do mešity, kde jsem potkala kamarádku a tam jsme se o tom začali bavit. Tam jsem tomu čuchla blíž no. A asi 14 dní na to jsem konvertovala, ale prostě úplně sama od sebe. Překvápko pro něho, on to vůbec netušil. JANA Rodiny českých konvertitek muslimské zvyky přijímají. Mají štěstí na tolerantní rodiče, kterými mají obě pěkný vztah. Můj taťka má ještě takový ten názor, že žena má poslouchat muže. A spíš to pochválil, že jsem přijala manželovu víru. Je rád, že vůbec praktikuju nějaké náboženství..( )Tak naši jsou v pohodě. Zajímají se. SOFI Nemáme s rodiči žádný problémy. JANA Rodiče paní Jany ohledně muslimské víry dokonce vtipkují. Mají nadhled a pochopení pro muslimské tradice a zvyky. Vůbec s tím neměli problémy. Jednak asi ani nevěděli, co od toho mají vlastně očekávat, akorát děda konstatoval, ať mě někde nevymění za velblouda. To bylo tak všechno. Ale jinak my jsme to nijak neřešili. JANA Rodina si ze mě vždycky dělá srandu a říkají mi: Si dáme tu klobásu a ty zas budeš mít ten hladomor. JANA Když jedeme k mamce, tak jí dopředu říkám, ať nevaří a bereme si jídlo sebou. JANA Kategorie č.2: Dodržování tradic a zvyků Vlastnost sebevědomí a sebedůvěra Bůh na prvním místě obavy z konfliktů pevnost víry Dimenze velmi častá častá časté určující Kategorie objasňuje, jaké tradice a zvyky muslimské rodiny dodržují. Tři respondentky, které svoji víru praktikují ve všech směrech, jsou zvyklé chodit 39

v tradičním muslimském oděvu a vysvětlují, proč se tak oblékají. Muslimské ženy chtějí být odhalené a přitažlivé jen pro svého manžela (jak jsem se již dozvěděla na exkurzi v mešitě a na jedné z přednášek pana Alrawiho, předsedy islámské nadace v Brně). Domněnka, že za zahalováním žen stojí v prvé řadě muž, je špatná. Dokonce se obě české konvertitky shodly v obavách svých manželů z nevraživosti a útoků ze strany české společnosti. Proto je stěžejním pojmem sebevědomí a sebedůvěra, bez kterých se muslimky neobejdou. Často se narážejí na nepěkné poznámky ohledně svého oděvu a přesvědčení, které musejí umět vhodně argumentovat. Protože je to v Koránu, že žena má chodit zahalená. A když chci, aby se mnou byl Bůh spokojený a abych dosáhla ráje, tak dodržuju vše. Dodržuju 5 pilířů víry a další věci. Nebudu si z toho vybírat, že něco dělám a něco nedělám. Takhle to nechci. Přikázal tady to, tak to všechno dělám. A tím, že to dělám, tak doufám v to, že dosáhnu toho, že budu v ráji na tom lepším místě. ELA Ono to bylo takový, že sama jsem si zjišťovala informace, začala jsem se modlit a postupně jsem prodlužovala oděv. Prvně z krátkých rukávů to byly tříčtvrteční, z rozparků už nebyly rozparky a po těch šesti letech přišel i ten šátek. Ale vůbec to nebylo ze dne na den. Některý holky konvertují a hned si dají šátek. JANA To bylo postupně. Napřed menší šátky na půl hlavy. Trošku jsem se bála těch konfliktů stejně jako manžel. Pak jsem přijela do Maroka a nelíbilo se mi, že ty Maročanky na to vyloženě kašlou. Ty tam chodí v minisukních a to mě přesvědčilo. Nechtěla jsem být jako ony. SOFI České konvertitky se shodly v nedostatečné podpoře svých manželů, kteří se obávali konfliktů snad více než ony. No a on vůbec nechtěl, abych nosila šátek! On se právě bál těch útoků. On nechtěl, aby se mi něco stalo tady a ták. Ten jsem si nasadila a vyloženě vydupala až šest let po svatbě. JANA Nejdřív mě i trošku mrzelo, že mě v tom tak nepodporuje a že se bojí těch útoků. Chtěl, abych nosila jen nenápadný šátek dozadu. SOFI Subkategorie: Muslimské tradice Vlastnost muslimské svátky sebevýchova Dimenze nejvýznamnější častá Muslimské tradice jsou významnou součástí života muslimů. Pro Čechy je zřejmě nejznámější ramadán měsíční dodržování půstu. Dodržují ho i muslimové žijící v Brně, na tom se respondenti shodli. Ramadán pro ně znamená víc než jen 40

samotný půst, slouží i jako období, kdy muslimové přemýšlejí sami nad sebou. Má to i fyziologické vysvětlení, protože tělo v těchto dnech prožívá změny příjmu potravy i ostatních běžných potřeb všedního dne, čímž se uvolňuje energie. Moc nějakých arabských věcí nemáme. Jako takových těch odlišných. U nás je odlišný akorát Ramadán, modlení a šátek. Jinak jsme tak jako Češi, naši. I manžel si říká Čech JANA Slavíme samozřejmě Ramadán, oba dva ídy a nepovinné dobrovolné půsty. SOFI my máme normálně ty ídy jako po Ramadánu a teďka vlastně bude svátek id alhadha, což se oslavuje zabití jehňátka. ( ) Pro nás muslimy je to požehnanej měsíc, ale já to aji vnímám tak, že když člověk je bez jídla, tak nemá ten žaludek zatíženej a je takovejenergickej. Samozřejmě člověk je trošku unavenej, ale já nejsem vůbec nervózní a zvládám tolik věci. A hlavně mám kreativní život v tom ramadánu. To mi nic nedělá problémy. JANA Já se snažím dodržet ten ramadán, jako že nejím a ták, ale né každý den. Čtu jako třeba ty knížky. A su taková, že se snažím nad sebou tak jako zamyslet. AME České konvertitky přiznávají, že si ramadán oblíbily a že je významnou událostí i pro brněnskou muslimskou komunitu. My se navíc scházíme ten muslimskej kolektiv, já si připadám jak na nějakým táboře. Skvělej ramadán v Brně co se týče tady těch věcí. JANA Tady se mi líbí, že se pořádají ty společné večeře. Je to takové společenštější. SOFI Subkategorie: V muslimských zemích je atmosféra nesrovnatelná Vlastnost atmosféra prožitek tradice Dimenze odlišná důležitý podstatná Respondenti se shodují, že v muslimských zemích prožívají tradice více než u nás. V Brně je sice více muslimů, než v ostatních městech republiky, avšak ne tolik, aby mohli muslimové vnímat svátky tak intenzivně. Přirovnala bych to k tomu, jako když bys slavila Vánoce v Arábii, tak to pro tebe taky nebude úplně ono, když kolem tebe to nikdo neslaví.( ) Ramadán musíme slavit většinou tady, kvůli škole, ale v Bosně je to lepší se vším všudy. Naštěstí tento rok už budeme v Bosně, Ramadán je totiž pohyblivý, bude o prázdninác.( )Přirovnala bych to k tomu, jako když bys slavila Vánoce v Arábii, tak to pro tebe taky nebude úplně ono, když kolem tebe to nikdo neslaví. Když jsme v Bosně, tak cítíme tu atmosféru, prožíváme to více. Ty zvyky tam jsou větší. Uklidíš celý barák, tím vítáš ramadán do čistého baráku. Všichni uklízí, pak dělají ty tradiční jídla jako baklavu. Tady baklavu nedělám pro nikoho. ( ) Je to jiné, pokud slavím svátky u nás v Bosně a nebo tady. Tam se to slaví trošku jinak. Třeba na ten druhý 41

nejvýznamnější svátek Poutní svátek se dětem rozdávají různé sladkosti, možná něco jako u vás na Velikonoce. Někdo dává i drobné peníze. V Brně jsme malá komunita věřících, slavíme to pohromadě. ELA Tak Bajram je v Bosně hodně vnímaný, ale je to v podstatě stejné tady i tam, slavíme to stejně. KARL. V tom Maroku je to víc takové v rodině, něco jak u nás Vánoce. SOFI Ty tradice a zvyky jsou takový, že tím, že jsme z Bosny a z velkýho města, tak je to rozdíl, pokud je někdo z malýho města a z vesnice. Pokud někdo bydlí v malým městě, kde je devadesát procent muslimů, tak ty tradice a zvyky jsou tím víceméně ovlivněný. Víc to slaví a prožívají. Jsou teda dva svátky po sobě, bajram a kurbam. Takže my jsme ten svátek udržovali tak, že jsme ho slavili, ale trošku jinak, protože u nás v tom městě bylo poznat, jak jsme mulitetnický. AME Ale snažíme se, aby svátky byly hlavně pro děcka cítit. Třeba už včera jsem říkala, že dneska už začneme zdobit ten barák. Ten svátek se nazývá poutní svátek a je druhý nejvýznamnější po Ramadánu. V bosenštině je to bajram. ELA po tom měsíci příjde ten bajram, to se sejdeme u nás nebo u maminky nebo u rodičů od manžela. No hezky to tak jako oslavíme. Takže rozdáme si dárky, každej si dá prostě nějaký dárek, pokecáme a ták. Další ten svátek, to už není kvůli Ramadánu, to je kurban, což je svátek obětovaní. To uděláme taky večeři, sejdeme se jako rodina, žádná velká oslava, ale jsme spolu. AME Subkategorie: Vánoce Vlastnost dětská radost příjemná atmosféra rodičovské kompromisy dárky Dimenze dominující velmi častá časté důležité Snad ve všech českých rodinách bývá zvykem, říkat dětem, že dárečky pod stromeček nosí Ježíšek. Pokud jsou rodiče českými konvertity, Vánoce mají ve zvyku slavit, ale není to pro ně nic významného. Rodina paní Ely a Sofie neslaví Vánoce vůbec. 42

Stěžejním pojmem této kategorie je dětská radost. Rodiče chtějí, aby byly jejich děti šťastné. Dárky milují snad všechny děti a rodiče jim je s láskou dopřávají. Také se respondenti shodli na příjemné vánoční atmosféře, kterou si oblíbily. Oni sice ještě neví přesně proč a co se děje, ale myslím, že syn si už uvědomuje, že tady jsou ty zvyky jiný a tím, že jsme z Bosny, tak Vánoce neslavíme, ale tím, že jsme tady, tak se vždycky sejdeme ještě s jednou rodinou od nás, oni mají taky holčičku a vždycky se sejdeme buď u nás nebo u nich. Máme stromeček a dáváme tam děckám dárky ( )Nechcem, aby byly ošizený o to. A když byl syn menší a byly Vánoce, tak jsme udělali večeři, koupili jsme dárky jak jemu tak i sobě, aby měl pocit, že to co se tady slaví, tak slavíme taky. Aby když si ve školce a ve škole říkají, co kdo dostal, tak aby neměl pocit, že je jinej. Počítali jsme s tím, že až bude starší, tak mu to řekneme. AME Naše děti mají hrozně rády dárky! ( ) My máme svátky v pohodě. Nemáme žádný problémy. JANA České konvertitky vnímají Vánoce jako příležitost trávit čas se svými rodiči. Manžel paní Jany, který je Palestinec, k mému překvapení rád zdobí stromeček, sleduje české pohádky a také bramborový salát mu velmi chutná. Na Vánoce jezdíme k našim. Tam je stromek, koukáme na pohádky, je to pro nás spíš příležitost jet jednou za čas k našim. SOFI A protože já mám rodiče Čechy, rodinu českou, tak oni jezdí k nám na Vánoce. Takže my normálně máme stromeček. Já jako osobně nemám k Vánocům tak blízko, nebo že bych na nich byla závislá, ale mám ráda tu atmosféru tak všeobecně. ( )Tak oni přes rok skoro nejezdí, protože nebydlí v Brně, mám rodinu na všech směrech, takže se sejdem aspoň na ty Vánoce. Jinak manžel miluje českou klasiku bramborovej salát. Jemu to nedělá problémy. A ani mu nedělá problémy ozobat stromeček. A miluje i jak to voní a taky český pohádky. Takže on s tím nemá problémy. Rybu jako kapra nejíme, občas udělám lososa. Nebo řízky, aby to vypadalo, když přijede rodina. JANA Amela s Karlosem se shodli na větším počtu svátků, které vnímají pozitivně. S dětmi slaví vše. Takže mu tím pádem žádný svátek nechybí. No, to jich má spíš i víc. AME Děcka vnímají jedno i druhé. Oni se těší na Vánoce, i na Bajram. Dostávají dárky, stromeček se udělá. KARL K mému překvapení nemají rodiny dvou respondentek k Vánocům žádný vztah. Na Vánoce nemáme stromeček. Od malička jim vysvětlujem, že to není náš svátek. SOFI Kluci to tak berou, že to není náš svátek. ELA 43

Subkategorie: Některé svátky doma neslavíme, ale jinde ano Vlastnost soudružnost kompromis dobrý pocit tolerance Dimenze maximální důležitý velmi častý velmi častá Paní Ela se rozpovídala o svátcích, které jejich rodina neslaví, ale nebrání se slavit je s jinými. Důležitá je pro ni spokojenost všech. Její děti chodí na narozeninové oslavy svých kamarádů, avšak svoje vlastní narozeniny neslaví. Třeba v Bosně se slaví Nový rok a narozeniny. Když jsme tam, tak to cítíme, prožíváme i slavíme. Jedna sestra slaví narozeniny své dcery, takže jsme tam taky každý rok pozvaní. ( ) Tak oni chodí ke kamarádům, kteří to slaví. Většinou si rozdají dárky i ve třídě. Pak jim sama řeknu: Zjisti od kamaráda, co potřebuje koupit, a prostě on něco koupí. ( ) spíš to beru, že to není, že by něco extra slavili, ale spíš jdou ke kamarádovi na návštěvu. ( )Já si taky slavím svoje a jsem ráda. Když lidé něco slaví, tak jsou šťastní. Na Vánoce i Velikonoce jsou všichni spokojení. ELA děti. Paní Amela a pan Karlos naopak pořádají velké narozeninové oslavy pro jejich Teďka bylo na jeho narozkách padesát lidí. To je zase supr, protože se sejdeme ty od nás. Ty maminky, pokecáme, děcka si pohrají. Je to supr, protože ty děcka by se jinak neviděli. Snažíme se, aby byly ty děcka spolu. Nikdy nevíme, kdo koho bude potřebovat AME malá teď bude mít narozeniny, 2 roky, tak zařizuju dětskou kavárnu. Děláme takový oslavy, přijde patnáct,dvacet lidí. Děcka si tam pohrají, je to fajn. KARL Jana s Elou narozeniny téměř neslaví. Jana dětem alespoň upeče dort, ale neuznává velké oslavy...narozeniny neslavíme. Tak já děckám popřeju, upeču jim třeba i dort, ale že bychom měli nějaký oslavy, párty, to né. JANA Narozeniny neslavíme. ELA 44

Kategorie č. 3.:Učení k tradicím a zvykům nejlépe dobrým příkladem rodičů Vlastnost komunikace příkazy rodičů nenásilné vedení rodičovský vzor Dimenze určující minimální velmi časté důležitý Respondenti muslimské tradice studují z koránu a sunny. Mají například určitá pravidla ohledně modlení. Modlit se správně se musí věřící naučit. Ukázalo se, že klíčový je v této kategorii rodičovský vzor. Je vždy lepší ukázat a říkat dětem, co mají dělat, než co dělat nemají. Respondent, který příliš islám nepraktikuje, kategorii vystihnul jednou větou. Souhlasím s jeho názorem. myslím, že děti kopírují rodiče. KARLOS Tři respondentky se shodují na důležitosti vedení dětí k modlitbě. Pokud děti od narození vidí modlící se rodiče, přijde jim to v pozdějším věku přirozené. Nevidí však smysl v příkazech, které by dětem modlitbu znechutili. Já si myslím, že když to dítě nevidí, že se rodič modlí, tak to taky nebude dělat. My jsme děcka opravdu vedli k tomu. ( ) Takže kluci se modlí, ale vždycky se jich večer ptám, kdy se dneska pomodlili. A oni že ráno a večer. ( ) Děckám by se mělo začít říkat od 7 do 10 let, jak se mají správně modlit. Od 10 let už by se měly modlit samy. My jsme to dělali tak, že ses modlily třeba jedenkrát za den od těch sedmi let. ( )Chodíváme každý pátek na páteční modlitby s děckama, aby si na to zvykaly. Pro muže jsou povinné. ELA Nikdo nesmí nikoho do ničeho nutit. A ona kdyby nechtěla se modlit nebo nechtěla držet Ramadán, nechtěla být muslimka, tak já nikomu nedržím nůž na krku. Já prostě udělám maximum. Teď má takové pubertální období. Někdy se modlí někdy ne. Tak já jí říkám, že to ví, že se má modlit, bit ji nebudu, ale ona si zodpovídá za svoje hříchy. Modlí se sama pro sebe. Jak se člověk pro sebe učí, tak se pro sebe i modlí. Ženská by se měla modlit od své první menstruace. ( ) A nevidím smysl v tom, někomu něco přikazovat. Protože já osobně, pokud mi někdo něco přikáže a násilím, tak mě to spíš odradí. Pokud 45

jim budu zakazovat něco moc, tak je to taky špatně. My to máme takové volnější u holek. Takže já to nějak moc nehrotím. My nejsme, jak bych to řekla, nějací fanaticky založení muslimové, ale zas přes hranice nejdem. Krádeže, lež, ostudy netolerujem. JANA Tak ono je nejlepší je vést od malička, aby to bylo takové nenásilné. ( ) S manželem se pětkrát denně modlíme. Děti se to také postupně učí. SOFI Vypozorovala jsem, že čím je muslim ortodoxnější, tím se také intenzivněji a častěji modlí. Modlitba je pro praktikující věřící nezbytná. Paní Jana vysvětluje: Jednou prorok říkal, že rozdíl mezi nevěřícím a věřícím je modlitba. Takže spousta lidí si vysvětluje, že když se nemodlíš, tak už seš jakoby nevěřící. Ale někdo zas říká, že když už má člověk v sobě tu víru, tak má pořád šanci dostat se do ráje. Ale nedostane se tam hned. Třeba bude 5 let v pekle a pak půjde do ráje. Ne všichni se dostanou do ráje. Jen opravdu ti, co dodržují. Na soudném dnu bude váha a ta se zváží ty tvoje skutky. Tam jde o každou maličkost. JANA Subkategorie: Ženy tíhnou k tradicím a zvykům více než muži Vlastnost prožitek radost víra pohodlí zodpovědnost svědomí Dimenze rozdílný častá určující rozdílné častá důležité Dle islámu mají ženy a muži rozdělené role. Muži zabezpečují rodinu z hlediska finanční stránky, ženy se starají o duševní hodnoty rodiny. Ženy prožívají tradice více. Mají z nich potěšení. Muži upřednostňují klid. Paní Jana uvádí, že dle koránu jsou úlohy muže a ženy rozděleny. Když jsou nějaké neshody například ohledně peněz, tak já řeknu chlapovi, že on je ten, kdo má zabezpečit rodinu. Když on mi řekne, proč není uvařeno, tak za to zas zodpovídám já, protože já jsem doma a nemůžu mít nohy na stole a děcka hladové. Takže každý máme svou úlohu. JANA Překvapilo mě, že se muži neúčastní programu Svátku obětování se ženami. Mají v mešitě na starosti jiné věci. O některé české tradice nezajímají spíše muži. 46

Chlapi si jdou spíš popovídat mezi sebou, dát čaj. ( ) Manželova rodina v Iráku neslaví nic kromě Ramadánu a bajramu. Takže když jenový rok, tak on spí jako běžně. Já mu vždycky říkám: Pojď se aspoň podívat na ohňostroj! A on: Dej mi pokoj! Já už spím, nech mě! Prosím tě ohňostroj je furt! (smích) Třeba na té přehradě v Brně myslí. To já vždycky stojím u okna, koukám na to a on nic.párkrát jsme byli v Bosně, ale teď jsme byli doma. On ani nevydrží, v televizi nic není, takže jde si spíš číst nebo si jde lehnout. Takže spíš nuda. ELA Můj manžel doteď moc nechápe význam Vánoc. SOFI Pokud rodina praktikuje víru jen do jisté míry, mohou nastat neshody ohledně tradic a zvyků. Někdy mě štve, že je takový flegmatik. Moc ho ty zvyky a tradice neberou! AME Pan Karlos je velmi benevolentní co se týče vepřového masa. Jeho děti jí vepřové u jeho bývalé manželky, nevadí mu to. Dřív jsem jedl, teď už ne. Je to tak deset let, co jsem ho přestal jíst. To je jako s kouřením. Když se narodil nejstarší, tak jsem přestal. ( ) Předpokládám, že ho jí u bývalé manželky KARL Kategorie č. 4: Zvyky a tradice jsou ovlivněny nástupem dětí do školy Vlastnost škola jako vychovatel odlišné názory školy pozitivní přístup rodičů Dimenze určující časté častý Nástup muslimských dětí do školy představuje pro jejich rodiny zásadní změnu. Zatímco do této chvíle byly děti formovány především rodiči, ve škole se poprvé setkávají nejen s větším kolektivem, ale i odlišnými představami o životě a odlišnými hodnotami. Navíc jejich spolužáci, a často ani učitelé, nemají pro jejich zvyky příliš pochopení. To přiznávají v rozhovorech i mé informantky a informant. Paní Jana se setkala s netolerancí školy. Škola ví, že jsou muslimové. Ve škole s tím měli problém spíš učitelé samozřejmě. JANA 47

Třináctiletá dcera konvertitky Jany začala na hlavě nosit šátek a kvůli němu to neměla ve škole jednoduché. A nosí už i šátek jen tak dozadu. To už si zvykli. Ale jako taky byla chvilkami terčem jak kvůli šátku, tak kvůli tomu jak vypadá. Říkají jí, že vypadá spíš jako Indka než Arabka. Ale ona každýmu říká, že je lepší mít na hlavě šátek, než mít v hlavě a že má prostě k tomu svůj důvod. ( )Nastoupila s tím do nové školy, takže je to lepší, než kdybych jí to nasadila z ničeho nic a tím, že to má zatím jen dozadu, tak to vypadá sportovně. No ve škole s tím měli problémy spíš učitelé samozřejmě. Ale já jsem prostě řekla, že..no dokonce jsme měli kantora, kteréjuvyslíkal. Takže to jsem mu řekla, že to je naše soukromí, že na to nemá nikdo právo a není to ani ve školním řádu. Má to kvůli víře a oni to ví, že jsme muslimové, takže oni nemůžou takhle. ( ) Prostě lidi na to nemají právo a už vůbec né ve škole. Tam by to měli akceptovat. JANA Rodiny musí řešit obědy ve školních jídelnách, a tak je pro ně někdy jednodušší, aby děti jedly doma. Školu informují o zákazu vepřového masa. My jim říkáme, ať jim nedávají vepřový. Třeba i když jsou polívky vepřový. Nebo ať dají jen přílohu. Třeba když je maso a omáčka, tak dá jen přílohu. Třeba špagety nebo brambory. A salát k tomu. Nebo co mají, většinou mají salát k tomu. ( )Že by automaticky věděli a řekli: Aha, muslim, tak nebudeme mu dávat vepřové. To nee. ( )Paní ředitelka, i když to ví, tak mi vždycky řekne. Úplně mě to řekne: Tam máme sádlo, chleba, ať si namaže. Pro ni to je ale asi automatický. Když to máme zaplacený, tak to máme jíst. (smích) Neuvědomuje si to asi ELA On tam má obědy a mají na netu výběr ze dvou jídel. Já mu vybírám jídlo. Ale stejně to neuhlídám úplně. Občas je gulášová polévka nebo nějaká se šunkou nebo někde něco. To zas tak úplně neřeším, je to dítě a já nechci aby vyšiloval a pak se nestal obětí. Protože já jsem vyšilovala když jsme sem přijeli. Pak všichni se na mě dívali jak na blbce a pomlouvali mě, že nejím vepřové.děcka dokážou být zlí, víc jak dospělí. AME No na obědy chodí domů. KARLOS Dvě respondentky se přiznaly ke strachu o děti ve školním prostředí. To máme pořád strach, aby se nestal obětí šikany. I proto že je cizinec. Snažíme se, aby byl normální. AME Mám strach i z těch pedofilů někdy...přecejen mají kluci tmavší pleť, tak to může nějakého zaujmout. ELA 48

Kategorie č. 5: Rodinný život slušnost nadevše Vlastnost čestné chování rodičovský vzor kompromis Dimenze časté častý, důležitý častý Kategorie objasňuje vztah mezi rodičemi a dětmi, především z hlediska výchovy k tradicím a zvyklostem. Rozhovory ukázaly, že se muslimští rodiče v Brně snaží zejména o vychovávání slušných a dobrých lidí. Mnohdy by přitom své dceři nebo synovi nevyčítali ani odklon od muslimské víry. Hlavně chci, aby byly slušné. A jestli si vybere křesťanství, nebo cokoliv jinýho, to už já nemůžu ovlivnit. Ale já učím, že Bůh je všude a měly by k tomu tak přistupovat, ke každé věci s láskou a očekávám od nich, že to v nich vybuduju. ( )To se dětem snažíme vštipit. Hlavně já, takže já očekávám, že to v nich bude no. Aby byly poslušné a pozorné. ( ) Ale já je učím, že Bůh je všude a měla by k tomu tak přistupovat. Ke každé věci s láskou a všechno a očekávám od nich, že to v nich vybuduju. A až budou velcí, tak očekávám, že mi to vrátí. My máme v islámu tu péči o staré lidi, respekt k rodičům. Kdybych já byla nějak nemocná nebo postižená, tak doufá, že se o mě postará, že mě nestrčí do nějakýho ústavu. To tam všechno je, to přichází od Boha. To se dětem snažíme vštipit. Hlavně já, takže já očekávám, že to v nich bude no. Aby byly poslušné a pozorné. JANA Zajímavý mi přišel postřeh Amely, která se pozastavila nad nevhodným chováním některých českých rodičů k vlastním dětem. Když to slyší ty děcka z domu, třeba taťku: Ti zasraní arabáči, ti muslimy..( ) Nechápu, když někdo za každým slovem říká vole a podobná horší slova a pak se diví, že děcka mluví sprostě. Oni to slyší doma. ( ) Spoustu známých, co se kamarádíme a navštěvujeme, tak to jsou slušný rodiny. Je to i tím, že jaký seš ty, tak vyhledáváš takový lidi kolem sebe a s takovýma kamarádíš. Kdybych viděla, že nějaká rodina by byla taková, že tam hodně pijou, je tam zakouřeno, děcka by chodili spát o půlnoci, tak jednou bych u nich byla a podruhé bych se slušně omluvila. Vždycky kamarádí skupina lidí se stejnýmanázorama. Nechápu, když někdo za každým slovem říká vole a podobná horší slova a pak se diví, že děcka mluví sprostě. Oni to slyší doma. AME Subkategorie: Vychováváme děti skrz muslimské zvyky a tradice avšak budoucnost už neovlivníme Vlastnost Dimenze 49

vzdělání dětí svoboda nejdůležitější častá Respondenti kladou důraz na výchovu dětí do jejich plnoletosti. Poté jim už do života nebudou moci zasahovat. Shodují se na důležitosti vzdělání pro život. ale do té doby než jí bude osmnáct, tak jsem za ni zodpovědná a já ji k tomu vedu. Pak už je to na ni, jestli si vybere nebo nevybere. Ona pak může být klidně striptérka, to já už neovlivním. Ale do těch osmnácti žije tady, takže je muslimka. ( )Člověk, když věří v Boha tak ví, že ho ten Bůh všude vidí. Proto si nedovolím udělat nic špatného, samozřejmě jsou hříchy a hříchy. Taky jsem zalhala, to jsou takový ty běžný věci co si každej zkusí. Každej si zkusí i zapálit, ale aby se dostal do nějaké špatné party, to ne. Taky jsme byly jenom děcka. Taky jsme zkoušely finty. I moje děcka. To zkouší kde kdo. A jestli jsme v Palestině nebo v Iráku nebo v Americe nebo tady, tak to je jedno. Jsou to prostě děcka a zkouší to ze všech stran. Ale potom, až jsou za sebe zodpovědní a vidí, že ten život není procházka růžovou zahradou, tak by se měly snažit, aby měly dobrý zaměstnání, aby se dobře vdaly, oženily. Aby měly jakoby hezkou image. Takže já doufám, že když k tomu ty děti povedem, tak zvítězí ta volba. Hlavně chci, aby byly slušné. ( ) ale až jí bude osmnáct a řekne mi: vlezte mi na zadá, tak já co udělám, nic To by bylo omezování osobní svobody. JANA Hlavně chci, aby dokončili školu. To je důležitý. Ať mají školu a ať si vyberou co budou chtít. KARL Za chvilku si bude chtít dělat, co chce, už mu ten život nebudu tak moct řídit. AME Vzdělání, to je v dnešní době dost podstatný. SOFI Subkategorie: Úcta k rodičům Vlastnost rodiče jako autorita držíme při sobě Dimenze maximální velmi časté Základem muslimské pospolitosti je úcta k rodičům, což vyplývá také z odpovědí zpovídaných lidí. Mám také pocit, že je všem více cizí kariérismus a touha po úspěších a penězích. My máme v islámu péči o staré lidi,respekt k rodičům. Kdybych já byla nějak nemocná nebo postižená, tak doufám, že mě nestrčí do nějakého ústavu.. JANA Rodiny tady nejsou tak pevné, jako u nás. Tam držíme víc pohromadě. Mám pocit, že čím jde člověk víc na jih, tak je to tam pevnější. KARL 50

Ten muslimský svět, dává hodně na to, že se musíš starat o rodiče. A zaručený ráj by měl být i v tom, že se chováš ke svým rodičům pěkně. Pokud všechno dodržuješ, modlíš se, ale zhřešíš vůči rodičům, tak je ti to na nic. Dobré chování vůči rodičům je krok do ráje. AME nadevše Subkategorie: Rozvod jako poslední možné řešení anebo komunikace Vlastnosti rozvody neschvalujeme komunikace Dimenze velmi časté nejpodstatnější Respondentky rozvody neschvalují hlavně z důvodu špatného vlivu na děti, který je znám, jakmile se rodiče rozvedou. Souhlasím s paní Janou, podle které by měli rodiče řešit vše společně, stále spolu mluvit, jelikož pro děti je nejlepší, pokud je vychovává matka i otec. Nejsem pro rozvod, když tam jsou děti. Neříkám, že někdo tam musí zůstat za každou cenu, třeba když je tam nějaké týrání to rozhodně ne! Míň škody je, když se rozvedou. Ale rodina by měla být kompletní, když tam jsou ty děti. ( )Komunikace je strašně důležitá. Rodiče by se měli snažit řešit všechno společně. Oni byli u toho, když si ty děti dělali, oni si je naplánovali a i kdybys je nenaplánovali, tak děti jsou boží dar. Už se to nedá vzít zpátky! Měli by se snažit aspoň do té doby, než budou děti odrostlé a pochopí to. ( )Rozhodně neschvaluju rozvody, to jen v krajním případě. Děti potřebují oba rodiče. Bez obou rodičů se nemohou narodit. ( ) Když jsem byla na srazu se školou, tak každejdruhej spolužák je rovedenej! JANA Paní Jana objasňuje, proč si myslí, že se muslimové nerozvádějí tolik, jako nevěřící lidé. Pochopitelně ne všechny rodiny fungují dobře. V islámu není taková rozvodovost, ty lidi se spolu naučí žít právě proto, že mají pravidla. Každý má svou úlohu a pak se vzájemně doplňují. Neříkám, že všude je to růžový, to určitě ne. JANA Souhlasím s názorem Amely, která poukazuje na malou informovanost ohledně dysfunkčních a afunkčních rodin. Mělo by se v knížkách o tom víc psát. O těchto nástrahách, i o alkoholu, neúplných rodinách.! AME 51

Kategorie č. 6: Volný čas nejlépe společně a aktivně Vlastnost volný čas společná rodinná záliba radost rodičovská motivace úspěch pocit sounáležitosti rozvoj dětí sport výlety Dimenze pozitivní velmi častá častá častá častý velmi častý důležitý velmi častý časté Kategorie objasňuje, jak mají rodiny ve zvyku trávit svůj volný čas. Volný čas trávený společně s dětmi je pro muslimské rodiče významnou hodnotou. Jak ukazuje kódovací tabulka, členové většiny rodin sdílejí společný zájmy a společně s dětmi prožívají také radosti, úspěchy. Mnoho muslimských dětí se v Brně věnuje nějakému sportu. Děti navštěvují zájmové kroužky, v nichž informanti vidí důležitost při prevenci vzniku sociálně patologických jevů. Ale myslím si, že ho děcka mají rádi. Myslím si, že je osobnost, protože má svoje zájmy, hraje fotbal, florbal. To vyvolává pocit, že není takovejten co tam jen sedí. On je i takovej smíšek, pořád mu děcka volají, stavují se pro něj. To je znamení, že je to v pohodě. ( ) Jsem ráda, že hraje ten fotbal a nemá čas na blbosti. Oni mají ten fotbal fakt hodně. Třikrát týdně. Ostatní dny má florbal a doučování. Ještě chtěl tančit, ale na to už nemá čas. Ale má nadání. Já bych byla ráda, kdyby to dělal. Já jsem to taky dělala. Je dobře, že dělá něco od malička. Za chvilku si bude chtít dělat, co chce, už mu ten život nebudu tak moct řídit, ale ten fotbal ho snad bude bavit dál. My vlastně pořád někam jezdíme. Syn jak hraje ten fotbal, tak jsme pořád venku. I celé léto hrál třikrát týdně. A to je fajn, že my chodíme na ty zápasy s těma dalšíma rodičema, kamarádíme spolu, kecáme, fandíme jim, jezdíme spolu. To máme společně všichni rádi, to nás doma spojuje. Manžel miluje fotbal, hraje v druhé lize. Jsem ráda, že nás to spojuje. Myslím, že zapadáme do této společnosti a přitom jsme věřící. ( ) Většinou jsme venku. Hodně chodím cvičit, nakupovat, jezdíme na výlety po hradech. Teď by chtěl do Prahy. Syn má rád chození i po Brně. Když je hezky, tak chodíme k řece, manžel chytá ryby, grilujeme. To jsme více méně ta bosenská společnost, i nějací Češi. Maminky sedí, dělají celý den kafe, kecají, děti si hrajou. Chlapi chytají ryby, opékají maso, supr. Taková pohoda. To mě baví. AME 52

Syn hraje fotbal. Mladší je ještě malej, ten si zatím vystačí s hrama co má doma. ( ) Manžel je sportovec, tak mě občas vytáhne zaběhat si. Já jsem na takové ty klidnější, procházky v přírodě, do lesa, k rybníku. SOFI Dřív jsem lyžoval závodně,to mě baví a fotbal. Kluky to taky baví, já je k tomu vedu. Hlavně ať sportují a nelítají za barákem. Dělají to pro sebe. Když jsou prázdniny, tak jezdíme k nám, tam to už děcka dobře znají. To i než jsme se rozvedli, tak jsme to dělali. Mám rád hory i moře. Jsme domluvení, že o prázdninách beru děcka k moři. KARLOS a dovolené. Dotazovaní se shodují na činnostech ohledně prázdnin. Společně jezdí na výlety Prázdniny máme vyhrazený na výlety, to ani moc nevařím, jezdíme po výletech. Máme zahradu, takže sázím, pěstujeme kytičky, zeleninu. Máme tři, čtyři několikadenní výlety přes prázdniny. Manžel taky furt pracuje, takže prázdniny máme takovou ulejvárnu. Společně si to užíváme. JANA Jezdíme na výlety. Kluky baví zříceniny, protože tam můžou všude skákat a prolézat. Když jdeme do zámku, tak nevydrží být hodní a na všechno nesahat. Volíme raději zříceniny. Nejmladší syn by se v zámku dotýkal čehokoliv. ELA o prázdninách beru děcka k moři. KARL Vždycky se těším na to léto do Bosny a do Chorvatska. Tady jsme hodně aktivní, furt někde, jsme hodně společenští a je pravda, že máme hodně kamarádů a známých. Chodím i na koncerty. Hodně jsme se tady přizpůsobili a jsme divočejší. (smích) Ale zas jsme i hodně rodinní. Snažíme se dodržovat ty tradice. AME Pro Elu je cestování nejpřednější a vidí smysl v poznání jiných zemí. Chtěla bych, aby toho děti procestovaly tolik jako my s manželem. ELA U odpovědí paní Jany může být překvapivá záliba v houbaření. Přiznává, že nemají žádné hranice, co se volnočasových aktivit týče. Jo, jsme i takový vášniví houbaři! Na Araba je to takový neobvyklý, ale baví ho to.(..)my jsme taková rodina, že jsme typicky česky naladění. Máme rádi houby, stan, prostě český jídla, zábava česká jako karty, pexeso, vědomostní hry. Sárinka se mnou chodila i na zumbu, já jsem chodila i do orientálních tanců. Potom Sárinka dělala street dance, keramiku. Lucinka je pohádková, princeznová, pohádková. Je taková výtvarnice. Takže s ní hodně maluju, vystřihuju, lepím. Všelijaký špnďůrový záležitosti. Koukáme na pořad Prostřeno, nemáme hranice co jo co ne. Nás baví od vaření...no všema směrama jsme naladění. JANA Paní Sofie uvedla jako volnočasovou aktivitu hodové slavnosti, na které jezdí do vesnice, odkud pochází. Svého manžela na nich učí tancovat polku a valčík. na hody s manželem chodíme. Učím ho dokonce polku, valčík. SOFI 53

Subkategorie: Vztah k alkoholu Vlastnosti alkohol je nebezpečný muslim-abstinent hranice Dimenze velmi časté velmi časté velmi časté Všechny respondentky se shodly na nebezpečí alkoholu. Ne všechny se však shodly na tom, jestli je konzumace alkoholu důvod k odsouzení věřícího muslima. Shodují se v zábavě bez alkoholu, která je pro ně přirozená. Já v tom nic nevidím střískat se, to si člověk nemůže ani užít, když se prostě bavíme, tak bez alkoholu! JANA Tady skoro nikdo nedokáže slavit bez alkoholu. Kdežto u nás je to normální, že slavíme bez alkoholu. V tomto se nechápeme ani jedni. Lidé zas nechápou, že my slavíme bez alkoholu. ELA Taky mi vadí, že Češi hodně pijou. Alkoholismus je problém hodně velkej jako globálně. Tak od malička, když děcka vidí, jak tatínek pije pivo každý den. Jedno pivo, druhý pivo, třetí a čtvrtý u televize..a takcoo, maminka taky. Pak vlastně můžou mít pocit, že se nedokážou jinak bavit než opilí. Neříkám, že si taky nedám skleničku, ale neznamená to, že piju každý den a že se musím opít. Tady je to fakt problém ten alkoholismus. Pivo furt. Pak mi přijde, že lidi se tak moc nedokážou bavit. Nechodí tolik ven, zavřou se doma AME Ortodoxní muslim si nedá ani přípitek, což často vede k otázkám ze strany lidí, pro které je pití alkoholu normální. Alkohol je tak populární tady! Já nevím, co mám říct! Lidi se mi tak strašně diví, že nepiju! Ty nepiješ? Ani štamprličku si nedáš? Ne, to je prostě princip! Jak někdo nesnese houby v jídle, fazole, tak já prostě nevidím nic dobrýho v tom, pít alkohol. Prostě mám zásady co nedělat. Tady nejde v islámu o to, dát si trošku. Spíš dám si deci, podruhé dvě, pak si dám litr. Kde jsou potom ty hranice? Na každýho to množství působí jinak. Každej snese určité množství. Já nemůžu říct, že mi dvě deci neudělají nic a třeba kamarádce z toho hrabe a začne dělat něco nemorálního..no alkohol dělá víc škody, než užitku. Neříkám v léku. Ale za prvé není to dobrý, nechutná to, kohokoliv vidím to pít, tak se mu zkřiví pusa. Za druhé lidi chlastají buď ze žalu, nebo aby ukázali, kolik toho vypijou. Pije někdo pro radost? No ale pak to stejně může skončit tak, že se opije do němoty, nebo dělá někomu zle. Někteří obtěžují ženský, čůrají někde na veřejnosti..no nic hezkýho. V žádným směru. Tak prostě nepijem no. Řidím se tím islámem, je to tam prostě daný, zakázaný, já se tím řídím a nepotřebuju dalšího nic vědět a věřím tomu. Já abych mluvila za sebe, tak já se někdy za ty Čechy stydím. Protože my máme pověst notorů.. JANA Pan Karlos pití opojných nápojů neřeší. Vysvětluje, že si může každý životem projít podle svého uvážení. Mně alkohol nevadí, ať si každý projde životem, jak chce. Jiné lidi neřeším. Mně dělá starost práce, když je málo práce. Ale když někdo chlastá, tak ať chlastá. KARL 54

Paní Sofie pochází z vinařské rodiny. Sama by víno už nikdy neochutnala, nevadí jí, když před ní ostatní členové rodiny pijí. popíjí. SOFI Musím ho tolerovat. Můj taťka má vinnej sklep. Takže když přijedeme k nim, tak taťka tam Respondenti Amela s Karlosem nejsou v alkoholu zásadoví. Dokonce si alkohol v malé míře někdy dají. Jen v Ramadánu alkohol nikdy nepijí. Alkohol pijeme, občas si ho dáme, když se něco slaví a ták. No a třeba když je ramadán, tak celý měsíc nepijeme alkohol. Ani venku ani doma. AME Tak dám si někdy, ale nepřeháním to. KARL Kategorie č. 7: Vztah Čechů k muslimům v Brně aneb vzhled je určující? Vlastnost reakce na vzhled netolerance nepochopení rozhořčení komunikace Dimenze velmi časté častá velmi časté časté důležitá Kategorie objasňuje, čím jsou muslimské rodiny v Brně konfrontovány. Muslimové jsou většinou na první pohled odlišitelní od zbytku české populace, proto se častěji než ostatní setkávají s různou formou reakcí. Ne nadarmo se v České republice se říkává, že šaty dělaj člověka. Pokud se někdo vymyká normalitě oblékání, ihned může mít nálepku divný. Vzhled bývá u lidí na prvním místě. Potkáme cizí lidi a aniž by nás poznali, tak hned mají s něčím problém. Ať je to barva kůže, nejenom nás, oblečení Ale když jde člověk v kravatě, tak nic, když jde člověk v otrhaných džínách, tak ho hned odsoudí. Mají to prostě daný, že podle vzhledu hodnotí. Podle vizáže, přitom je to blbost. JANA 55

narážkami. Muslimové vypadající na první pohled jako Češi se nesetkávají s potupnými Podle mě je to tím, jak působíš. Tím, že my působíme normálně a myslim si, že vypadáme jako Češi. Není tam rozdíl. Oba jsme světlí, zapadli jsme a ničím se nelišíme. AME Paní Amela je společenská, má mezi Češkami spoustu kamarádek. Téma islám, bývá terčem neshod a dohadů. Bývá zklamaná z názorů některých lidí. I mezi jejími kamarády a známými se najdou jedinci, kteří jsou udivení z jejího přiznání, že je muslimka. Chodí oblékaná normálně, má blond vlasy a zelené oči. Jako příklad uvádí telenovelu Šeherezáda, kde muslimové vystupují v tradičních oděvech, nezahalení. S Karlosem se shodují v názoru na média, která manipulují s lidmi. Když jsem se bavila s kamarádkami Češkami, tak ony docela odsuzovaly islámský svět. ( ) tady zas všichni, jak je to špatný.né všichni, spíš mi přijde, že to říkají ti nevzdělaní. Protože když je člověk aspoň trošku vzdělaný, čte, zajímá ho proč co tak je Protože když hážeš na někoho špínu, tak vždycky za tím něco je. Musí něco být. Je tam to proč. A když se člověk nad tím zamyslí, začne nad tím trošku přemýšlet, číst o tom, tak zjistí, že to tak není. Vždycky je něco pro něco. A nemyslím si, že islám tady nějakým způsobem ohrožuje Evropu nebo Česko. Vůbec. To už je spíš, že kdyby se o tom tolik nemluvilo v médiích, tak o tom člověk ani neví. A že tady nějací muslimové vůbec jsou. ( ) Mám hodně kamarádů a známých, nějak mě znají, mají mě rádi, ale potom když řeknu, že jsem muslimka, tak jsou úplně udiveni! Ptají se, jak to, že seš? Vždyť máš zelený oči a blond vlasy. A pak jsem z toho taková zklamaná, že ty Češi jsou takoví nevzdělaní. Jak si můžou myslet, že muslimové jsou jenom černí, tmaví a špatní. Někdy mám pocit, že si myslí, že jsou jenom špatní. Vůbec nemají ten pocit, že v každém národě jsou dobří a špatní lidi. Tady taky nemůžem říct, že jsou všichni super. Každý člověk je jiný, samozřejmě. Liší se možná trošku temperamentem, názory, ale tím, že žijeme delší dobu tady, tak mám pocit, že ty názory máme podobný tomu, co mají lidi tady. ( ) Pokud se třeba podíváš na televizi na Šeherezádu, tak oni tam fakt tak žijí v tom Turecku. Sama jsem v Turecku byla a vím, že to tak je. Jako rodina bez šátku chodí, moderně oblečení, ale mají nějaký ty svoje zvyky a tradice. AME Pan Karlos má mezi Čechy také přátele, ale do diskuzí své víře se nepouští. Já nejsem takoví, abych se s někým o tom nějak moc bavil. Ti s kterými se nejvíc bavím na fotbale třeba, tak ti mě znají, ví, odkud jsem a nikdy nikdo neřekl, že mu to vadí. Možná za zádama, ale nikdy ne do očí. Já bych se ani s žádným magorem nebavil. Tak tady je taková propaganda, že když se řekne muslim, tak každý si to hned spojí s nějako Al-Kajdou a takoví ty věci. To je těma médiama. U nás by nikdy žádná válka nebyla, kdyby nebyly ty média.ty mají fakt sílu. KARL Při pohledu na člověka si všímáme nejdříve toho, jak je dotyčný oblečený. Zahalené ženy se cítí dobře, ale poznámky ohledně jejich vzhledu jim pochopitelně příjemné nejsou. Brání se a snaží se kvůli tomu netrápit. České konvertitky prozrazují typy lidí, kteří mají s jejich odíváním problém. Když jde člověk normálně po ulici, tak si rejpnou. Nevím, jestli jim to dělá dobře...já když vidím nějakýho bezdomovce, opilce, tak si ho nevšímám. Je to jeho věc. Já se o nikoho nebudu starat, já mám svoje děti, svých starostí a dost a většinou se starají ti, kteří by se měli starat sami o sebe. JANA 56

problém. Hlavně v létě. To mají komentáře třeba: No to je zima! Zajímala mě věková kategorie lidí, kteří mají se zahalováním žen největší Hlavně důchodci. Někteří se sotva šourají, ale pořád ještě budou rejpat! Nebo ty v předdůchodovém věku hážou takové nevraživé pohledy, ale většinou nic neříkají. Já se na ně vždycky pěkně usměju a oni pak koukají jinam a nic. Jednou ale když jsem měla zrovna špatnou náladu a pán na mě: Co to máš na té palici? Já na něj: Aby ses neposral! SOFI No většinou to jsou ženy čtyřicet let a víc. Čtyřicet, padesát Najdou se jako i chlapi. Já nevím no, jim to příjde jako že je to nějaká novota, prostě šílená. Já prostě si myslím tím, že oni jsou ta kategorie nešťastných manželek. Protože ta mladá je většinou ticho, protože je zamilovaná, spokojená. A ty starý babičky ty jsou rády, že jsou rády. Ale ta střední třída, ta mě přijdou jako nejurýpanější a hrozně drzá. Buďto jsou nespokojený v manželství nebo jsou tak vlastenecky založený, protože jsem je zradila jako ženská? Nebo já nevim. Hlavně je to o neznalosti. Kdyby člověk věděl, kdyby mě aspoň znali. JANA Paní Jana upozorňuje na vzhled a chování osob vymykající se normalitě. Za největší problém považuje přítomnost jejich dětí při urážkách veřejnosti na její osobu. Kdybych nosila vyholenou hlavu, tak si toho nikdo nevšimne, ale když nosím šátek, tak se z toho všichni můžou zbláznit! ( ) Ale pokud si dám nějakou čepicu, šátek nebo dlouhou sukni, tak přece nemůžu to nazývat provokace. Ať se podívají všude okolo. Kolik ožralých lidí provokuje na ulici, kolik nezodpovědných lidí sedne v opilosti za volant. To už neříkám provokace, to jde o život doslova. Ale to nic. Pak jde prostě ženská v šátku a je divná, je špatná. Já nevím čím teda. Ještě když jdu s děckama, který mě poslouchají, jsou normální. JANA Pokud si mě pletou s arabkou, tak nejsou normální. Nemůžou slučovat oblečení, víru a národnost a vůbec všechno dohromady. Ti lidé jsou nevzdělaní. Já bych řekla, že lidé jsou hodně agresivní zbytečně. Nepřiměřeně všemu. Už proto, že jdu s děckama, protože já bez děcka málokdy někam jdu, jsem se něma pořád. Tak už jenom kvůli tomu by mohli mít nějaké dekorum. Jako takový to sociální cítění v nich vůbec není, nějaká slušnost, nic. JANA nepříjemné. Stává se, že lidé říkají svůj názor za zády muslimek, což je pro ně samotné velmi To mě nervuje, když ti nikdo neřekne do očí nic a pak za zády něco povídá. ELA Lidé by měli umět zachovat profesionalitu a nehledat na lidech chyby na pracovišti či ve službách veřejnosti. Paní Jana má negativní zkušenost s návštěvou doktora, kde mělo být řešeno pochopitelně jen zdraví a nebylo tomu tak. Ani návštěva hračkářství s dětmi pro ni nebývá vždy pozitivní. Dodává, že člověk by se měl starat především sám o sebe. 57

Když jdu k doktorovi..ten má svoji odbornost a měl by se věnovat své práci. Ale když místo toho začne ponižovat pacienta, tak to už je úplně podúroveň. To bych mu nechala tu ordinaci zavřít už z principu! Zažila jsem narážky typu: To nemáme v Česku dost hezkých chlap? Abyste toho nelitovala! Takovej člověk nemá v ordinaci co dělat!( ) Jdu s něma do hračkářství a paní prodavačka s tím má problém! JANA Podle paní Jany převládá v naší společnosti neštěstí a nevyrovnanost. Většinou mají poznámky lidé, kteří by se měli podívat sami na sebe. Já se o nikoho nebudu starat, já mám svoje děti, svých starostí dost a hlavně většinou se starají ti, kteří by se měli starat především sami o sebe. Takový to remcání, kde proč, jak Proč mě nazývají arabská štětka?! Protože žiju v jednom manželství 15 let a mám s manželem tři děti? Kdejaká Češka, kdejaká jiná národnost, nemuslimka má spoustu chlapů. Každý děcko s jiným chlapem, jedno je Novák, druhý je Růžička, třetí je nevím jak a to je jako v pořádku. Ale to nejsou štětky. Ale já protože jsem si našla chlapa, kterej mi vyhovuje a je mi jedno odkud je, tak už su divná. Nebo kvůli tomu, že v něco věřím...( ) celosvětově ty lidi jsou nešťastní a asi závidí, že je někdo šťastný. Buď se rozvádí, pijí Ty lidi tady nemůžou být šťastní. ( ) Islám je v překladu mír, takže kdyby ti lidi doopravdy studovali korán nebo kdyby doopravdy se řídili tím svým svědomím.. JANA Kategorie č. 8:Přizpůsobení znamená spokojenější život Vlastnost spokojenost přizpůsobení starosti sounáležitost Dimenze velmi častá důležité, časté časté přiměřená Poslední kategorie odkrývá, zda jsou muslimské rodiny ochotné přijímat zvyklosti, které jsou pro dle islámu v rozporu. Pokud narážejí na situace, které by byli pro ně samotné nepřijatelné, přizpůsobí se jim, dle svého uvážení. Všichni zpovídaní respondenti vyjadřují spokojenost se životem v Brně. Shodují se o na tom, že pokud chce člověk žít v nějaké zemi, musí počítat s určitým přizpůsobením místním zvyklostem. Muslimové se scházejí rádi i s lidmi bez vyznání, nikoho neodsuzují. Teď mám pocit, že patřím sem, ale nemůžu zapřít kořeny tam nebo že bych se chtěla cítit víc Čechem, to ne. ( ) Ale hodně jsme se přizpůsobili. Jsme spokojení. Nepřizpůsobit se, tak trpíš. My jsme se hodně přizpůsobili, jsme tady hodně dlouho. AME 58

Snad nikdo se nedokáže zavřít doma a žít si jen podle svých vlastních zvyků, to by nemohl být šťastný. Už mám tady spoustu kamarádů Čechů. Nějaký problémy jsem neměl nikdy. KARLOS Tak jsem spokojená. Máme dům, nemáme se špatně tady. Jedině proč bych odjela je kvůli lidem. Že se tak divně dívají. Když mám ten šátek, tak se divně dívají nebo něco řeknou. Když nejsou ty lidé, tak úplně v pohodě. Nemůžu najít něco, co mi vadí, jen ty lidi občas. ELA Tady jsou lidi víc přátelští. Tady víc lidi mluví, líp navážeš kontakt. Češi jsou víc studení. Moraváci jsou víc tradiční jako že mají rádi hudbu, čundry, ty jejich typický písničky, u toho popíjejí slivovici, víno. Jsem ráda, že jsem v Brně. Přijde mi, že jsou tady lidi víc temperamentnější. Jsou mi ty lidi tady bližší. AME Jo, jsme spokojení. Zatím jsme nepřemýšleli o tom, že bychom odjeli do Maroka. SOFI rozporuplná. Paní Jana zažívá nevraživost, proto je její odpověď ohledně spokojenosti v Brně Všechno je tady krásný, jenom ty lidi ne. Neříkám všichni! Taky se najdou samozřejmě hodní. My vycházíme sesousedamadobře.ale jinak tady nejsou ty lidi takoví přátelští. ( ) Čím víc je tady muslimů, tím víc si připadám na té správné cestě. Protože neznám nikoho, kdo bere drogy, chlastá, je nešťastnej. A když tak to bývají neshody, že jsou někde jiný tradice nebo že ten manžel moc žárlí, to co může být i u nemuslimů. Ale takový ty zásadní jako peníze, alkohol, to jsem neviděla u nikoho. JANA Subkategore: Homosexualita Vlastnost jsme tolerantní špatný vzor pro děti žádný kladný přínos Dimenze velmi časté velmi časté časté Určitou podkapitolou je vztah muslimů k homosexualitě, která se v posledních letech v České republice stala akceptovatelnou alternativou života v heterosexuálních vztazích, zatímco muslimské země se k ní staví negativně. Proto mě u respondentů překvapil poměrně neutrální pohled na homosexualitu. Při prvních odpovědích na otázku týkající se homosexuality, se zdáli být muslimové tolerantní. Jak začali nad tématem více přemýšlet, spatřovaly největší problém ve výchově dětí. Jedním z důvodů 59

tolerance brněnských muslimů je i vlastní zkušenost s menšinovým způsobem života a reakcemi většiny. Já nikoho neodsuzuju, ať si každý dělá, co chce. Já vím sama, jaký to je, když se do mě furt někdo naváží. ( ) Třeba jsou nešťastní a takhle jim to vyhovuje. Někdy si prostě chlapi asi víc rozumí. Chlap a žena, tak je pro mě pár. Nechci nikoho urazit, ale je to prostě divný. Ale nemám s tím problém, je to jejich volba, tak ať si v tom žijí. ( )Kdyby to pokračovalo, byl chlap s chlapem a žena s ženou, tak bychom vymřeli. Není to přirozený podle mě a ani to, kam bychom měli spět.( ) Ale rozhodně to není správný. A už vůbec né vychovávat v tom děti. To se příčí přírodě. Tak jak člověk vychovává dítě, tak to dítě si vezme z toho dětství. JANA Já myslím, že je to každýho věc, ať si každej dělá, co chce. SOFI Mně takhle homosexualita nevadí, kdybych věděla že je to nemoc a bylo by to jen malé procento lidí. Vadí mi, že spousta lidí si na to hraje, jako že je to in. Pokud je někdo nemocný a má problém s tou homosexualitou, tak takoví lidi to třeba schovávají. Znám takoví. Vytvoří rodinu, aby zakryli tu pravdu. A celý život tím trpí a bojují s tím. Pak jsou podle mě ti, kteří si na to hrají. Ale já samotná neříkám fuj, nebo že to nesnáším. Neříkám jéžišmarja co to je?! Ale rozhodně na to není pěknej pohled a není to přirozený. Vždyť jsme stvoření jako muž a žena. Kdyby to pokračovalo, byl chlap s chlapem a žena s ženou, tak bychom vymřeli. Není to přirozený podle mě a ani to, kam bychom měli spět. Ale kdybych se dozvěděla, že syn je homosexuál, tak bych se ho samozřejmě nezřekla, ale bych nešťastná, protože to není normální. Není to normální vzor. AME Z mého pohledu to není správná věc. Vždyť i v křesťanství a židovství je to zakázané. Nemyslím si, že by to přinášelo něco tady té generaci. Nic jim to nepřináší. Spíš mám pocit, že to nové generaci plete hlavu. Děcka se mě pak ptají: A co myslíš na to a je to v pořádku? Ptají se jako proč, co oni z toho mají, když žijou dva chlapy nebo dvě ženský. Spíš mi přijde, že ta nová generace to bere jako normální věc ELA Nemám s tím problém. Je to zase hodně propagované v médiích. Založily se různé kluby, akce, zákon o svazku je. Dřív se o tom tolik nemluvilo. Ale nejsem pro to, aby vychovávali děcka. Děckám to nic nepřinese. Naučí se jen jednu stranu, nebudou vědět, jak to funguje. KARLOS nenarušuje. Paní Ela dodává, co se týče dodržování tradic a zvyků, homosexualita je Ale nedávala bych to dohromady. Nezasahuje to do tradic a zvyků. Zvyk nebo tradice je určitá a to nenaruší žádní gayové nebo lesbičky. Zvyky se nemění, nezasahuje to do sebe. ELA 60

5.5 Interpretace získaných dat V následující kapitole bych ráda shrnula výsledky mého kvalitativního výzkumu. Hlavní výzkumná otázka Jaký vnímají tradice a zvyky muslimské rodiny žijící v Brně? byla naplněna. Dotazovaní vnímají muslimské tradice a pravidla s nimi spojená, pozitivně. Většina respondentů se shodla, že pravidla dodržují rádi, aniž by je k tomu někdo výrazně nutil. Pokud ženy konvertovaly k islámu, tvrdí, že to bylo dobrovolně v době, kdy v něm našly zalíbení. Postupem času ho skutečně přijaly za svůj včetně islámských svátků a tradic, které se od křesťanských odlišují. Jak tradice a zvyky rodiny vnímají, závisí na míře praktikování islámu obou rodičů. Ortodoxní muslimská rodina je vnímá a prožívá každým dnem a svůj život muslimským tradicím a zvykům přizpůsobují i v Brně místě, kde převažuje ateismus. Řídí se Koránem a Sunnou, proto například k Vánocům a Velikonocím nemají žádný vztah. Vánoce slaví jen kvůli dětem, aby se necítily ve škole ošizené především o vánoční dárky. Svátek přerušení půstu a Svátek oběti vnímají velmi intenzivně a slaví je dle islámských zvyklostí. Ramadán vnímají všichni respondenti velmi kladně. Rodiny praktikující islám méně, nedodržují půst každý den, ale snaží se nad sebou zamyslet, konat jen dobré skutky a nebýt v rozporu s Koránem a Sunnou. Islámské rodiny jsou vybudovány na velmi pevných rodinných vztazích, ve kterých hraje klíčovou roli otec. Rodiny dbají na maximální soudržnost a výchovu dětí. Snaží se s nimi trávit co nejvíc času, vzdělávat je a být jim dobrým příkladem. Přesto příklad rozvedeného pana Karla ukazuje, že dominance muže není absolutní. Překvapením pro mě byl vztah k tradičnímu muslimskému zahalování, kdy to byli právě muži, kteří bránili svým ženám, aby nosily hidžáb. Báli se o ně samotné a chtěli je chránit před negativními reakcemi ostatních obyvatel. Obecné přesvědčení, že muslimské rodiny vychovávají své děti odmalička v silné islámské víře, se projevuje v celém procesu výchovy. Klíčovou roli přitom hraje silná úcta k rodičům, která je v islámu všudypřítomná. Respondenti se shodli, že se snaží vést své děti k islámu zejména příkladem. Snaží se jim ukazovat směr, jak prožít hodnotný život. Mnozí z nich ale dodávají, že nebudou bránit svým dětem (až dosáhnou 61

plnoletosti) v tom, aby se svobodně rozhodly, jak naloží se svou budoucností. Cílem všech rodin je pak vychovat slušné a poctivé děti. Dochází zde ke každodenní konfrontaci hodnot a pro muslimské rodiny může být obtížné udržet děti ve víře v islám, když kolem sebe vidí svobodnější společnost. Jde spíše o střet institucí, které mají k muslimským dětem složitý vztah. Dotazovaní se také shodli, že větším problémem než vztah například školy k muslimským dětem, jsou názory v rodinách ostatních dětí. Pokud se tedy k někomu vznesla kritika pak k rodičům, kteří nedokážou své děti vychovat k toleranci. Volný čas muslimských věřících není příliš ovlivňován povinnostmi vyplývajícími z náboženského přesvědčení, většinu volného času tráví rodiny společně. Koníčky muslimských dětí se podle výpovědí příliš neliší od volnočasových aktivit dětí z rodin islám nevyznávajících. Nejmladší členové muslimské komunity v Brně většinou sportují (vyhledávají přitom tradiční sporty fotbal, florbal), připravují se na školu, chodí na výlety. Odlišností je minimum. Většina dotazovaných vyjádřila spokojený názor se svou současnou situací v Brně a uváděla, že žije v moravské metropoli ráda. Nemá problém s obyčejnými lidmi ani hodnotami majoritní společnosti mnohdy se jim snaží přizpůsobit. V otázce homosexuality si sice ve většině respondenti uchovali svůj odstup, ale zároveň přiznali, že nechtějí druhým mluvit do života. I díky své zkušenosti s tím, být v cizí zemi menšinou. Vztah Čechů k muslimům je závislý především na konkrétních jedincích a nelze zobecnit. Islám je způsobem uvažování o světě, předpokladem pro vztahy v rodině, základním životním hybatelem. Ať už jde o úctu k rodičům, pevné rodinné vazby nebo dodržování muslimských tradic, muslimové zásady islámu berou za své vlastní a pět pravidel islámu je nezbytnou součástí rodinného života. 62

Závěr Podnětem pro zpracování této bakalářské práce bylo osobní setkání s muslimskými rodinami, které mi umožnilo nahlédnout pod pokličku života této komunity v Brně. Rozhodla jsem se, že využiji získaných kontaktů k tomu, abych mohla vést detailnější rozhovory s členy této komunity. Snažila jsem se přitom vyvarovat zásadních politických témat, v jejichž souvislosti se o islámu mluví nejčastěji. Soustředila jsem se na zkoumání každodenního života rodin žijící v prostředí, které jejich víře a přesvědčení příliš nerozumí. Myslím si, že text vnímá muslimy především jako lidi, členy rodin, rodiče a děti, nikoli jako náboženské fanatiky a politické nepřátele, proto může být zajímavým pohledem na tuto komunitu zvlášť v České republice, která zpravidla doposud nemá s muslimskou komunitou větší zkušenosti. V samém závěru bych chtěla poděkovat za možnost zpracovávat tak zajímavé téma. Díky Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity jsem dostala šanci pohybovat se v muslimské komunitě v Brně a získat cenné kontakty, které mi pomohly při zpracování této práce. Podařilo se mi nahlédnout do každodenního života muslimské menšiny, což považuji za přínosné pro svůj život a pro svůj hodnotový rozvoj. Budu ráda, když se k tématu budu moci v budoucnu vrátit ať už při zpracovávání další studentské práce, cestování nebo pracovním životě. Nejen práce učitelů a asistentů pedagoga vyžaduje připravenost na setkání s lidmi z odlišného kulturního prostředí. Denně se děti učí již na základních školách o islámu, ať v rámci občanské výchovy, zeměpisu či dějepisu. Do hlav se jim hrnou informace jak od učitelů, tak z médií. Souhlasím s výrokem Tomáše Halíka, prezidenta České Křesťanské akademie, který charakterizuje naši dobu jako záplavu informací nebezpečnou pro člověka bez vzdělání a zkušeností. (Halík, 2011) Na klíčové věci vzdělání a zkušenosti poukazoval již Komenský. Nezapomeňme tedy na jeho zásadu názornosti ve vyučování. V rámci multikulturní výchovy může být návštěva mešity pro školy velmi obohacující, což se v dnešní době děje. Podle údajů pana Alrawiho, Předsedy muslimských obcí, zaznamenala brněnská mešita v minulém roce rekordní návštěvnost. V průměru 25 škol v měsíci navštívilo brněnskou mešitu v rámci exkurzí. Muslimové jezdí i do škol, kde připravují zajímavé přednášky o jejich životech. 63

Nejen žáci, studenti, učitelé, ale také samotná veřejnost má možnost zeptat se na jakékoliv otázky. Muslimové mají vzdělání v žebříčku hodnot velmi vysoko. Lpí na dobrých výsledcích svých dětí. Sám pan Alrawi mi potvrdil, že usiluje o maximální integraci všech muslimů v Brně. Rozhodně odsuzuje jakoukoliv separaci. (Alrawi, 2012) Izolace určité skupiny, by mohla znamenat vznik obav. Porozumění, komunikaci a přímou zkušenost s muslimy, považuji i já osobně za prevenci islamofobie a sociálně patologických jevů. Porozumět odlišným kulturním tradicím a zvyklostem znamená také obohatit sám sebe o nové poznatky. Každý má svou volbu vyznání a přesvědčení. Podle mě je diskriminace či nálepkování z důvodu jiného vyznání jen kompenzací určité vlastní nespokojenosti v životě. Za důležité považuji učit děti toleranci, kritickému myšlení, kompromisu, asertivitě, brát život pozitivně, s nadhledem a být pro budoucí generace dobrým příkladem. Jelikož jak pravil Komenský: Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou. 64

Resumé Bakalářská práce Tradice a zvyky muslimských rodin žijících v Brně je netradiční sondou do každodenního života muslimských rodin žijících v největším moravském městě. Práce přináší odpovědi na otázky: Jak vnímají tradice a zvyky muslimské rodiny v Brně? Jak rodiče vychovávají děti k tradicím a zvyklostem? Objasňuje, jak mají rodiny ve zvyku trávit svůj volný čas a jestli jsou se životem v největší moravské metropoli spokojeni. Forma kvalitativních rozhovorů umožňuje poodhalit zejména vztahy v rámci jednotlivých rodin a vztahy jejich jednotlivých členů k životu a hodnotám vlastním České republice. Jejich působení v odlišném kulturním, geografickém i náboženském prostředí vede k řadě zajímavých konfrontací, názorů a postojů. Text se záměrně nesoustředí na zásadní politická témata, která se objevují velmi často v médiích. Soustředí se spíše na otázky osobního života. Díky tomu přináší poměrně zajímavý pohled do stereotypů uvažování o muslimech a islámské víře, který se do značné míry liší od převládajících představ o běžném životě muslimů. Summary Bachelor thesis Traditions And Customs of Muslim families in Brno is an innovative insight of the everyday lives of Muslim families living in the Moravian city. The thesis brings answers to questions such as: How do Muslim families in Brno perceive traditions and customs? How do parents raise their children in relation to traditions and customs? The thesis also clarifies how families usually spend their free time and whether they are satisfied with life in the largest Moravian metropolisthe qualititive interviews focus on particular relationships within families and their confrontation to common life and values of Czech people. Their presence in the different cultural, geographical and religious gives birth to many interesting confrontations, opinions and attitudes. The text is intentionally not focusing on fundamental political issues that occure very frequently in the media. It focuses more on issues of personal life. With this brings quite an interesting insight into the paradigm and stereotypes about Muslims and the Islamic faith which is largely different from the prevailing ideas about the daily life of Muslims. 65

66

Seznam použité literatury 1. ARMSTRONGOVÁ, K. Islám. Praha : Slovart, 2008. ISBN: 978-80-7391-155- 3 2. ABDALATI, H. Zaostřeno na islám. Praha : Ústředí muslimských obcí, 2010. ISBN: 978-80-904373-6-4 3. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sunna : o chování Proroka : kniha výroků proroka Muhammada s komentáři. Praha: Islámská nadace v Praze v nakl. NÚR - Fethi Ben Hassine Mansaria, 2006 4. BAHBOUH, CH. Malá encyklopedie islámu. Praha: Dar Ibn Rushd, 1993. ISBN 80-900767-3-4 53.00. 5. BAHBOUH, CH., FLEISSIG J., RACZYNSKI R. Encyklopedie islámu. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2008. ISBN 978-80-86149-48-6. 6. BEČKA, J. Islám a české země. Olomouc: Votobia, 1998. ISBN: 80-7220-043-8 7. BELLINGER, G. J. Sexualita v náboženstvích světa. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0642-7. 8. ČERVENKOVÁ, D. Islám v českých zemích. Praha : CMS - Center for Migration Studies, 2009 ISBN: 978-80-7021-852-5 9. DROZDÍKOVÁ, J. Lexikón islámu. 1. vyd. Bratislava: Kalligram, 2005. ISBN 80-7149-764-9. 10. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 8073670402. 11. HOLM, N. G. Úvod do psychologie náboženství. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 8071782173. 12. HUGHES, J. Velká všeobecná obrazová encyklopedie. vyd. 1.. Praha : Svojtka & Co., 1999. 218.s :. ISBN: 80-7237-256-4. 13. CHLOUPEK, O. Velká kniha islámu. 1. vyd. Praha: Warren Crofter, 2006. ISBN ISBN: 80-903754-0-5. 14. JANDA, R.. Islám : náboženství, historie a budoucnost. 1. vyd. Praha: Jota, 2010. ISBN 15. KHIDAYER, E. Arabský svět - jiná planeta?. Praha: Mladá fronta, 2011. ISBN 978-80-204-2495-2. 16. KRAUS J., Nový akademický slovník cizích slov A-Z. Praha: Academia, 2005. 811.s. ISBN 80020013512 67

17. KROPÁČEK, L.. Duchovní cesty islámu. 5. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-7021-925-6. 18. KŘIKAVOVÁ, A., MENDEL M. Islám: ideál a skutečnost. 2. vyd. Praha: Baset, 2002. ISBN 80-86223-71-X. 19. LUŽNÝ, D.,,NEŠPOR Z. R. Náboženství v menšině: Religiozita a spiritualita v současné české společnosti. ISBN 80-7277-404-3. 20. MELICHÁREK T. Islám v Brně. Pstruží: Lukáš Lhoťan, 2011. ISBN 978-80- 904932-0-9. 21. MENDEL, M., OSTŘANSKÝ B., RATAJ, T. Islám v srdci Evropy. vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Vyd. 1.. Praha: Academia, 2007. ISBN: 978-80-200-1554-9 22. MUCHOVÁ L. Porozumění světovým náboženstvím: Náboženská výchova ve službě české škole. 1. vyd. Praha: Malvern, 2008. ISBN 978-80-86702-53-7. 23. OSTŘANSKÝ, B. Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 80-7277-404-3. 24. PAVLINCOVÁ, H., MUTÍNSKÝ,M. Slovník : judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta, 2006. 623 s. 25. PELIKÁN, P., Sunna: pramen islámského práva. Praha: Ediční středisko PF UK, 1997. 121.s. ISBN 80-85889-13-7 26. QARADÁWÍ, J. Povolené a zakázané v islámu. Praha: Islámská nadace v Praze 27. REEBER, M. Islám. Toulouse: KMa, s. r. o., 2007. ISBN 978-80-7309-499-7. 28. SARDAR, Z., MALIK, Z. A. Islám. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178- 882-1. 29. STRAUSS, A. CORBINOVÁ J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert, 1999. ISBN 80-85834-60- X. 30. TAYMAYAH, I. Fatwas of muslim women. Mansoura: Dar Al Manarah,2000. ISBN: 977-6005-00-4 31. TUREČEK, B. Světla a stíny islámu. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1909-7. 68

Internetové zdroje 1. Historie brněnské mešity. ISLÁMSKÁ NADACE V BRNĚ. Islámská nadace v Brně [online]. Brno, 28. 9. 2008 [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://www.mesita.cz/node/3 2. RAJEC, Vojtěch. Českou muslimskou obec uznal dosud pouze protektorát a současná vláda. EuRABIA [online]. 16.5. 2006. Praha: Český portál, o.s. [cit. 2012-02-08]. Dostupné z: http://eurabia.parlamentnilisty.cz/printarticle/294-ceskoumuslimskou-obec-uznal-dosud-pouze-protektorat-a-soucasna-vlada.aspx 3. Ústřední muslimských obcí. ÚSTŘEDÍ MUSLIMSKÝCH OBCÍ - HISTORIE A SOUČASNOST. Islámská nadace v Brně [online]. Brno, 9. 4. 2009 [cit. 2012-01- 20]. Dostupné z: http://mesita.cz/node/36 4. Víra v Boha a názory na církve v České společnosti provedeného na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let, který se uskutečnil ve dnech 1. 8. února 2007. STEM. [online], Praha[cit. 8. 2. 2012], Dostupné z < http://www.stem.cz/clanek/1262> 5. Počet lidí oficiálně se hlásících k islámu klesá. JIŘÍ NOVÁČEK. IBrno: Děláme Brno větším [online]. 21. 12. 2011. Brno: CCB, spol. s r.o. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.ibrno.cz/zajimavosti/42746-muslimove-se-v-cesku prestavaji-oficialne-hlasit-k-svemu-nabozenstvi.html 6. Výstava - Víte kdo to byl?. In: ALFIRDAUS, Jazyková škola. IslámCz [online]. Brno, 21. 8. 2010 [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: http://islamcz.cz/category/vitekdo-byl/vystava-vite-kdo-byl 7. WONKEOVÁ, V. Lidové tradice a zvyky a jejich vliv na utváření osobnosti dítěte. Brno, 9. 10. 2010. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/252199/pedf_b?info=1;zpet=%2fvyhledavani%2f%3fsearch% 3Dtradice%20a%20zvyky%26start%3D1. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Tomáš Čech. 8. ŽÍDKOVÁ, K. Alrawi: Už deset let jen vysvětluji, že nejsme teroristé. Deník.cz: Brněnský deník [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://brnensky.denik.cz/rozhovor/alrawi-uz-deset-let-jen-vysvetluji-ze-nejsme.html 69

Další zdroje Přednášky ALRAWI, M. H. Islám (přednáška) Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 12. 4. 2011 ALRAWI, M. H. Islám (přednáška) Brno: Islámská nadace v Brně, Mešita, 16.11.2011. TOPINKA, D., MAREŠ, M., LHOŤAN, L., MELICHÁREK, T., LIPTÁKOVÁ, K.,.Veřejná debata na téma: Muslimové, přistěhovalectví a jeho perspektivy do budoucna. (debata) Brno: Moravská zemská knihovna. 18. 5. 2011 Ústní sdělení ALRAWI, MUNEEB HASSAN, Mešita, Víděňská 38a, Brno. 10. 9. 2011 ALRAWI, MUNEEB HASSAN, Mešita, Vídeňská 38a, Brno.15. 2. 2012. ZENICOVÁ ELA, Mešita, Vídeňská 38a, Brno.12. 1. 2012. ZENICOVÁ ELA, Mešita, Vídeňská 38a, Brno.15. 11. 2011. Televizní pořad HALÍK, T. v pořadu Planeta země 2012. Česká televize 1, 22. 2. 2012 70

Seznam příloh Příloha č. 1: Rozhovor Amela Příloha č. 2: Rozhovor Ela Příloha č. 3: Rozhovor Jana Příloha č. 4: Rozhovor Karlos Příloha č. 5: Rozhovor Sofie Příloha č. 6 Fotografické přílohy 71

Přílohy Příloha č. 1 Rozhovor Amela Délka rozhovoru 50 minut. M: Řekněte prosím něco o sobě a své rodině: A: Narodila jsem se v roce 1977 v městě Banja Luka v Bosně a Hercegovině. Mám jednoho bratra o deset let mladšího. Teď už mám svou rodinu, žiju s manželem a mám dvě děti. S manželem jsme se seznámili až tady. Já jsem přijela v roce 1992 a on o 4 roky později. M: Jak vzpomínáš na svoje dětství? A: Dodnes si na něho vzpomínám v dobrém. Hlavně na to, že jsme furt byli venku, hráli si, ne seděli u televize nebo u počítače. M: Jak vzpomínáte na příchod do Brna? A: Přijela jsem s mamkou, s bráchou s tetou a s babičkou. Mě bylo 14 a bratrovi 4 roky. Přijeli jsme sem vlastně 19. Května 1992 do Brna. To datum si budu pamatovat celý život. Za půl roku za námi přijel i tatínek. Tím, že nemohl opustit ten stát, tak se tam ukrýval půl roku. A pak vlastně přijel na cizí papíry, jinak by nemohl jako muslim odjet z toho města. Musel se prokazovat, že je Srb. Naštěstí mu v tom pomohli jeho kamarádi Srbi, což je vlastně paradox. M: Jak vzpomínáte na školu tady? A: Od 1. Do 8. Třídy jsem chodila na Základní školu v Banja Luce. A pak jsme přijeli sem, takže jsem nastoupila do devítky na Základní školu Kuldovou. Tenkrát jsem skoro vůbec neuměla česky. Takže dá se říct, že to byl takové moje první seznámení tady se vším. Nebylo to pro mě lehký naučit se česky. Nikdo ve třídě se mnou nemohl mluvit normálně. Spíš jsem to odposlouchávala. Snažila jsem se to nějak pochopit. Dokázala jsem pak rozlišit co je co. Něco jsem se i učila sama, ale bylo pro mě jednodušší, když mi to někdo dovykládal. Odvykládal mi to, já jsem si to zapamatovala a pak jsem to dokázala i sama říct. V té devítce jsem měla furt pocit, že se vrátíme. Nejdřív nám bylo řečeno, že tady budem jen na prázdniny, pak že až skončí válka. Ale nikdo nečekal, že válka bude trvat 4 roky. Tak jsem se ani nesnažila úplně tu češtinu naučit. Ani jsem se nechtěla vázat. Jako k tomuto státu, k těmto lidem. Ani ke spolužákům ve třídě. Měla jsem pocit, že jsem o tohle jednou přišla a znovu o to nechci přijít.takže jsem se moc, no nepřipouštěla jsem si ty lidi. Oni vedle mě existovali, ale vůbec jsem nechtěla citový vazby. M: Takže jste tady neměla blízké kamarády? A: Já jsem spíš měla jinou partii lidí. Když se stane něco takovýho, tak člověka vlastně to přinutí, jako že chceš kamarádit s lidma, kteří mají podobný osud jako ty. Chceš, aby tě někdo pochopil. V té třídě to byly holky, čtrnáctiletý, patnáctiletý v pubertě. Co ony mohly vědět. Přemýšlely nad klukama. A já jsem přemýšlela nad tím, kde budeme bydlet, z čeho budeme žít, jestli vůbec půlka mojí rodiny, která v Bosně zůstala, jestli je naživu. Každou noc jsme poslouchali rádio Svobodnou Evropu a poslouchali jsme, co se tam děje. Takže jsem žila v úplně jiném světě, než tady ti moji vrstevníci. Takže proto jsme si k sobě nedokázali najít cestu. Neříkám, že jsem byla úplně mimo. Vypadala jsem jako oni, oblíkala jsem se jako oni, upravovala jsem se hezky. Taky jsem dělala srandu, ale neměla jsem pocit, že mi oni dokonale rozumí. Je to těžký pro ty děcka vůbec zapadnout, co přijedou z války, z nějakýho jinýho prostředí a dostanou se do tohohle prostředí. Protože pokud oni mají pocit, že ti ostatní jim nerozumí, tak vlastně táhnout k těm lidem, kteří s něma nějak soucítí. Takže já jsem už tenkrát víc kamarádila s těma běžencema, co sem přijeli. Furt jsem byla v té škole, ale těšila jsem se, až půjdu domů a budu s těma svýma. Že budeme sdílet to samé, budem zpívat ty svoje písničky. A najednou si uvědomíš, že ta čokoláda je ti vzácná. Sice tady byly mnohem lepší čokolády, ale ta odtam byla vzácnější. Po základní škole jsem navštěvovala soukromou obchodní akademii a tam už to bylo jiný. Tam už jsem si našla nejlepší kamarádku, dodneška spolu kamarádíme. Tam už jsem si i naučila pořádně česky. To už jsme kamarádili aji Češi aji my. Ale vždycky to bylo takový to: Oni to a vy to, jé oni to nepochopí a my to zas nepochopíme.., ale kamarádili jsme spolu. Teď mám pocit, že patřím sem, ale nemůžu zapřít kořeny tam..nebo že bych se chtěla cítit víc Čechem, to ne. Samozřejmě když jsem přijela poprvé po válce do Bosny, tak jsem měla pocit otevřeného srdce. Najednou jsem chtěla ochutnat všechny ty čokolády, bonbony, čevapčiči, všechno to tradiční! M: Jakou máte profesi? A: Po maturitě jsem chtěla dělat angličtinu, tu jsem ještě dělala půl roku a pak jsem začala dělat. Už mi chyběla ta finanční podpora a vlastně i ta psychická. Protože v té době se naši rozváděli. Já jsem se chtěla nějakým způsobem sama osamostatnit. Pracovala jsem pak dlouho v cestovce. M: Jak jste se potkali s manželem? 72

A: Já jsem se seznámila s manželem v Brně. Manžel žil ještě předtím nějakou dobu v Německu. Pak přijel s kamarádem do Česka a chtěli tu podnikat. Nakupovali zboží a prodávali to na stánkách. Pak jsme se teda seznámili a začali jsme spolu chodit a pak jsme se i vzali a teď máme dvě děti a jsme spolu už 16 let. M: Pověz mi prosím o tradicích Bosně. A: Ty tradice a zvyky jsou takový, že tím, že jsme z Bosny a z velkýho města, tak je to rozdíl, pokud je někdo z malýho města a z vesnice. Pokud někdo bydlí v malým městě, kde je devadesát procent muslimů, tak ty tradice a zvyky jsou tím víceméně ovlivněný. Víc to slaví a prožívájí. Jsou teda dva svátky po sobě, bajram a kurbam. Takže my jsme ten svátek udržovali tak, že jsme ho slavili, ale trošku jinak, protože u nás v tom městě bylo poznat, jak jsme mulitetnický. Když byl bajram, tak u nás byli Srbi a Chorvati, kamarádi mýho táty a mé mamky. To znamená, že jsme to neslavili jenom jako rodina, ale slavili jsme to i s těma kamarádama. Srbi a Chorvati měli pocit, že máme ten bajram, tak to s námi slavili a zase když oni měli Vánoce nebo Velikonoce, tak jsme byli pozvaní k nim. A slavili jsme s nima. Když vlastně byly Velikonoce, tak celá ulice, bez ohledu na to, jestli byl Srb, Chorvat nebo muslim, tak jsme chodili po domečkách a po bytech. Sbírali jsme ty vajíčka a preclíky co pekli a věděli jsme co kdo slaví a šli jsme do té ulice všichni. A zase když byl bajram, tak na ten svátek dostávají děcka peníze. Tak zase jsme všichni šli k muslimům, aby nám dali peníze a sladkosti. A když měli Srbi půlnoční mši, tak jsme šli s něma a vůbec mi to nevadilo. Tím chci říct, že jsem nebyla vychovaná k tomu, abych držela jenom to svoje. Byli jsme takový multietnický a Bosna tím byla strašně vzácná. V Sarajevu to samý. Proto mě to mrzí, že tu válku vyvolali nevzdělaní a závistivý lidi. Můj dědeček byl imám, ale byl geometr a v té době strašně vzdělaný člověk. A nikdy tu svou rodinu nevedl, jako že musí. On byl takovej, že já jsem vás to naučil, já to tak dělám, ale je už na vás, jak se rozhodnete. Nebyl to takový ten, co by tě terorizoval. Je to na vás, jestli to budete nebo nebudete dělat.já jsem měla tetu, od dědečka sestru. K ní jsem jezdila a ona bydlela ve vesnici, kde právě bylo 90% muslimů. Tam jsem se naučila modlit a ták. Mně se to tam strašně líbilo! Kdy jsem šla s ní do té mešity a přesně takový ty tradice tam víc měly. Jako když byl bajram, tak měli toho hodně napečenýho, teď všichni jedli. U nás to neexistovalo v tom městě. Jako jo, udržovalo se to, ale ne tak. A mně se strašně líbilo, jak všichni sousedé přišli a pak se šlo zase k jiným, no fakt jako úplně jiný.ty tradice tam byli fakt jiný. M: Nový rok jste slavili? A: Moje mamka a můj taťka chodili tam, kde se organizoval Silvestr, hezky se oblíkli a my jsme třeba zůstávali s babičkou. Jo a když jsem byla starší, už ve dvanácti třinácti, tak jsem s kamarádama a kamarádkama slavila na ulici a pak jsme šli každý domů. Kurbam, bajram jsme slavili. Každý to slavil, jako že se to slaví, jako nikdo tomu nepřikládal, nebylo to vyloženě náboženský. Já si myslím, že víc náboženský to bylo až po té válce. M: Pijete s manželem alkohol? A: Alkohol pijeme, občas si ho dáme, když se něco slaví a ták. No a třeba když je ramadán, tak celý měsíc nepijeme alkohol. Ani venku ani doma. Já se snažím dodržet ten ramadán, jako že nejím a ták, ale né každý den. Čtu jako třeba ty knížky. A su taková, že se snažím nad sebou tak jako zamyslet. A po tom měsíci příjde ten bajram, to se sejdeme u nás nebo u maminky nebo u rodičů od manžela. No hezky to tak jako oslavíme. Takže rozdáme si dárky, každej si dá prostě nějaký dárek, pokecáme a ták. Další ten svátek, to už není kvůli ramadánu, to je kurban, což je svátek obětovaní. To uděláme taky večeři, sejdeme se jako rodina, žádná velká oslava, ale jsme spolu. M: Do mešity svátky nechodíte slavit? A: Já nevidím důvod, proč bych tam měla jít. M: Jak vedete děti k tradicím? A: Vedu. Oni sice ještě neví přesně proč a co se děje, ale myslím, že syn si už uvědomuje, že tady jsou ty zvyky jiný a tím, že jsme z Bosny, tak Vánoce neslavíme, ale tím, že jsme tady, tak se vždycky sejdeme ještě s jednou rodinou od nás, oni mají taky holčičku a vždycky se sejdeme buď u nás nebo u nich. Máme stromeček a dáváme tam děckám dárky. Nechcem, aby byly ošizený o to. A když byl syn menší a byly Vánoce, tak jsme udělali večeři, koupili jsme dárky jak jemu tak i sobě, aby měl pocit, že to co se tady slaví, tak slavíme taky. Aby když si ve školce a ve škole říkají, co kdo dostal, tak aby neměl pocit, že je jinej. Počítali jsme s tím, že až bude starší, tak mu to řekneme. Až přijde na to doba. M: Takže mu tím pádem žádný svátek nechybí. A: No, to jich má spíš i víc. M: A narozeniny slavíte jak? A: To hodně. Teďka bylo na jeho narozkách padesát lidí. To je zase supr, protože se sejdeme ty od nás. Ty maminky, pokecáme, děcka si pohrají. Je to supr, protože ty děcka by se jinak neviděli. Snažíme se, aby byly ty děcka spolu. Nikdy nevíme, kdo koho bude potřebovat. Máme pocit, že tím společným osudem nás to spojuje. Ale hodně jsme se přizpůsobili. Jsme spokojení. Nepřizpůsobit se, tak trpíš. My jsme se hodně přizpůsobili, jsme tady hodně dlouho. V Bosně už trávíme jenom pár dní o prázdninách. 73

M: S manželem jste tradice skloubili nebo panovali mezi vámi ohledně nich neshody? A: To jo, ale někdy mě štve, že ty tradice tolik nedodržuje. Je takový flegmatik! Je ale super, že pocházíme ze stejnýho města. M: Stala se vaše rodina někdy terčem konfliktu kvůli víře? A: Asi ani ne...no je to takový divný. Podle mě je to tím, jak působíš. Tím, že my působíme normálně a myslim si, že vypadáme jako Češi. Není tam rozdíl. Oba jsme světlí, zapadli jsme a ničím se nelišíme. Je to hodně o tom, jaký je člověk, myslím si. Mám hodně kamarádů a známých, nějak mě znají, mají mě rádi, ale potom když řeknu, že jsem muslimka, tak jsou úplně udiveni! Ptají se, jak to, že seš? Vždyť máš zelený oči a blond vlasy. A pak jsem z toho taková zklamaná, že ty Češi jsou takoví nevzdělaní. Jak si můžou myslet, že muslimové jsou jenom černí, tmaví a špatní. Někdy mám pocit, že si myslí, že jsou jenom špatní. Vůbec nemají ten pocit, že v každém národě jsou dobří a špatní lidi. Tady taky nemůžem říct, že jsou všichni super. Každý člověk je jiný, samozřejmě. Liší se možná trošku temperamentem, názory, ale tím, že žijeme delší dobu tady, tak mám pocit, že ty názory máme podobný tomu, co mají lidi tady. Protože já když jedu pak do Bosny, tak vidím, že jsem jiná. Že už prostě nepatřím ani tam. Je to jiný. Já bych se nesmířila s nějakýma věcma. Mám nějakou svobodu a dokonce i způsob vyjadřování a vystupování je takovej českej. Když jedu tam, tak si uvědomím, že jednají jinak. Například já všem vykám a v Bosně si nevykají prostě. Jsou milý, ale oni mají pak pocit, že když v obchodě vykám, tak dělám ze sebe dámu. Přitom je to už automatický. Ale není tam obrovský rozdíl. Vidím, že Balkán je víc srdečný. Víc srdečnější než Češi. Víc chodí ven. Jsou víc přátelští, víc jsou rodinné typy. Myslím to tak, že se fakt starají o své rodiny, že se hodně schází. Tam se nestane, že by se někdo nestaral o svou maminku, babičku, je to prostě úcta vůči starším. Tady to je, ale né v takové míře. Tady to slyšíš, že maminka je sama děti jsou někde a có. U nás to tak není. Prostě se snaží pomoct, ale prostě je to výchovou od malička. Ten muslimský svět, dává hodně na to, že se musíš starat o rodiče. A zaručený ráj by měl být i v tom, že se chováš ke svým rodičům pěkně. Pokud všechno dodržuješ, modlíš se, ale zhřešíš vůči rodičům, tak je ti to na nic. Dobré chování vůči rodičům je krok do ráje. M: Co Vás ještě napadne k vašim tradicím? A: Naše tradice v Bosně jsou hodně ovlivněny Turky. Turci tam zanechali obrovskou kulturu a tradice zvyky tam od nich zůstali, ani si to možná lidi neuvědomují. Když jsem se bavila s kamarádkami Češkami, tak oni docela odsuzovaly islámský svět. Pokud se třeba podíváš na televizi na Šeherezádu, tak oni tam fakt tak žijí v tom Turecku. Sama jsem v Turecku byla a vím, že to tak je. Jako rodina bez šátku chodí, moderně oblečení, ale mají nějaký ty svoje zvyky a tradice. A tady zas všichni, jak je to špatný. Né všichni, spíš mi přijde, že to říkají ti nevzdělaní. Protože když je člověk aspoň trošku vzdělaný, čte, zajímá ho proč co tak je..protože když hážeš na někoho špínu, tak vždycky za tím něco je. Musí něco být. Je tam to proč. A když se člověk nad tím zamyslí, začne nad tím trošku přemýšlet, číst o tom, tak zjistí, že to tak není. Vždycky je něco pro něco. A nemyslím si, že islám tady nějakým způsobem ohrožuje Evropu nebo Česko. Vůbec. To už je spíš, že kdyby se o tom tolik nemluvilo v médiích, tak o tom člověk ani neví. A že tady nějací muslimové vůbec jsou. Ty si teď taky poznala pár rodin a předtím by tě to taky nějakým způsobem nezajímalo. A M: Jaké máš zkušenosti ohledně informovanosti o islámu na školách? A: Stejně si děcka berou hodně z domu. Když to slyší ty děcka z domu, třeba taťku: Ti zasraní arbáči, ti muslimy. Možná kdyby ten muslimskej svět neměl tu ropu, tak by se o ně ani nikdo nezajímal. To už ale souvisí i s politikou. M: Co si myslíš o českých rodinách? A: V Česku se hodně lidí rozvádí. Myslím si, že lidi tady jsou málo věřící. Pokud já mám pocit, že se nemám čeho bát a že nemám komu zodpovídat, tak si samozřejmě budu dělat, co já chci. Pak manžel nechá manželku s děckama, nebo manželka manžela a nemají pocit, že by je odsuzoval zbytek, přece, je to má věc, co dělám. Nemá pocit, že by ju Bůh nebo nějaká větší síla potrestala. Ani ten pocit, protože od malička nebyl nebo nebyla vedená. Taky mi vadí, že Češi hodně pijou. Alkoholismus je problém hodně velkej jako globálně. Tak od malička, když děcka vidí, jak tatínek pije pivo každý den. Jedno pivo, druhý pivo, třetí a čtvrtý u televize..a tak coo, maminka taky. Pak vlastně můžou mít pocit, že se nedokážou jinak bavit než opilí. Neříkám, že si taky nedám skleničku, ale neznamená to, že piju každý den a že se musím opít. Tady je to fakt problém ten alkoholismus. Pivo furt. Pak mi přijde, že lidi se tak moc nedokážou bavit. Nechodí tolik ven, zavřou se doma M: Vaše rodina chodí ven často? A: Většinou jsme venku. Hodně chodím cvičit, nakupovat, jezdíme na výlety po hradech. Teď by chtěl do Prahy. Syn má rád chození i po Brně. Když je hezky, tak chodíme k řece, manžel chytá ryby, grilujeme. To jsme více méně ta bosenská společnost, i nějací Češi. Maminky sedí, dělají celý den kafe, kecají, děti si hrajou. Chlapi chytají ryby, opékají maso, supr. Taková pohoda. To mě baví: Vždycky se těším na to léto do Bosny a do Chorvatska. Tady jsme hodně aktivní, furt někde, jsme hodně společenští a je pravda, že máme hodně kamarádů a známých. Chodím i na koncerty. Hodně jsme se tady přizpůsobili a jsme divočejší. (smích) Ale zas jsme i hodně rodinní. To vidíš sama. Snažíme se dodržovat ty tradice. Žijeme normální život. Jak každej. Jednou seš dole, jednou nahoře. Hlavně se ale nikdy s kamarádama nebavím o problémech. Jdu ven a potřebuju si to užít. Jít s kamarádkami a bavit se o blbostech. Ani nemůžeš jít ven s tím, že jdeš s problémami. Každý je venku raději s tím, kdo ho pobaví, s kým mu je dobře. Je to lepší, než se bavit pořád o problémech. A pokud se chci bavit o problémech, tak na to mám kamarádky, kterým 74

věřím. Když mám problém, tak jdu s něma na kafe a vím na sto procent, že co si řekneme, tak to zůstane mezi námi. Stačí mi, když mě vyslechnout, protože pomoct si může člověk jenom sám. Pak mi přijde, že hodně děcek tady začíná strašně brzo kouřit trávu. Ta společnost by se nad tím měl zamyslet. I když si myslím, že školy pro to dělají maximum. Vem si, že Česko je mezi prvními v alkoholu a drogách, co se týče i toho kdy poprvé to kdo zkusil. M: Setkala si se s tím ve svém okolí? A: Já mám spoustu kamarádů a nemůžu říct, že by žili takovým životem. Máme kamarády cizince i Čechy. Spoustu známých, co se kamarádíme a navštěvujeme, tak to jsou slušný rodiny. Je to i tím, že jaký seš ty, tak vyhledáváš takový lidi kolem sebe a s takovýma kamarádíš. Kdybych viděla, že nějaká rodina by byla taková, že tam hodně pijou, je tam zakouřeno, děcka by chodili spát o půlnoci, tak jednou bych u nich byla a podruhé bych se slušně omluvila. Vždycky kamarádí skupina lidí se stejnýma názorama. Nechápu, když někdo za každým slovem říká vole a podobná horší slova a pak se diví, že děcka mluví sprostě. Oni to slyší doma. Podle mě i začínají lidi hrozně brzo sexuální život. Lepší je to ve vesnicích, co se týče všeho. Alkoholu, drog a ták. Je vidět, že jsme na Moravě, protože Moraváci jsou jiní než Češi. Kamarádka žije v Praze a ona taky říká, že jsou úplně jiní lidi v Brně, než v Praze. Prý můžeme být rádi, že tady jsme. Tady jsou lidi víc přátelští. Tady víc lidi mluví, líp navážeš kontakt. Češi jsou víc studení. Moraváci jsou víc tradiční jako že mají rádi hudbu, čundry, ty jejich typický písničky, u toho popíjejí slivovici, víno. Jsem ráda, že jsem v Brně. Přijde mi, že jsou tady lidi víc temperamentnější. Jsou mi ty lidi tady bližší. Možná jsou i vzhledově jiní. U nás je to taky takový. My jsme ze Severu, blíž Chorvatsku. M: Co si myslíš o homosexualitě tady? A: Mně takhle homosexualita nevadí, kdybych věděla že je to nemoc a bylo by to jen malé procento lidí. Vadí mi, že spousta lidí si na to hraje, jako že je to in. Pokud je někdo nemocný a má problém s tou homosexualitou, tak takoví lidi to třeba schovávají. Znám takoví. Vytvoří rodinu, aby zakryli tu pravdu. A celý život tím trpí a bojují s tím. Pak jsou podle mě ti, kteří si na to hrají. Ale já samotná neříkám fuj, nebo že to nesnáším. Neříkám jéžišmarja co to je?! Ale rozhodně na to není pěknej pohled a není to přirozený. Vždyť jsme stvoření jako muž a žena. Kdyby to pokračovalo, byl chlap s chlapem a žena s ženou, tak bychom vymřeli. Není to přirozený podle mě a ani to, kam bychom měli spět. Ale kdybych se dozvěděla, že syn je homosexuál, tak bych se ho samozřejmě nezřekla, ale bych nešťastná, protože to není normální. Není to normální vzor. Dokonce máme v rodině od mé sestřenice manžel má sestřenici, teď už je to teda chlap. A já ji znám. Bydleli jsme blízko sebe. Ta Amela celý život se oblékala jako chlap. Ale nemluvilo se o tom. Na Balkáně to je jiný. U nás je to fuj. Tam to lidi nemají rádi. Fakt to odsuzují a dávají najevo, že děcka pak nemají dobrej vzor. Málo je tam homosexuálů. Chlap s chlapem to je nejhorší. Ti tam musí mít problém. Na jednu stranu je to dobře. U těch dětí to vyvolává, že to není úplně dobře a pak si na to nehrají. Není to tak volný jako tady. Na druhou stranu to tam berou jako nemoc. Lidi ho litují. A ta Amela byla furt jako chlap. Balila holky dokonce a vypadala jako chlap. Balila holky v jiných částech města a oni jí to věřili, že je chlap. Ona se s něma líbala, osahávala je, to bylo ve věku, kdy spolu nespaly. Jaký to pak musel být šok, když se to ty holky dozvěděly! To muselo být strašný, zjistit, že jsi byla s holkou aniž bys to chtěla! Pak začala válka a ona odjela do Švédska. Tam je to hodně otevřený a ona se tam nechala přeoperovat a jmenuje se Alexandr. Žije jako chlap a vzal si ženskou. Já jsem ho potkala před 3 rokama. On si stoupl a všechno, břicho, bradka, fousy a on na mě ahoj. A já jestli se známe. Potom mi podal ruku a představil se jako Alexandr a dělala jsem jakoby nic, když mi pak známá říká, že je to Amela. Má teď spoustu zdravotních problémů, protože bere spoustu těch hormonů. Má snad i rakovinu. Ledviny ji selhávají. To není normální, to tělo se brání. Je to ženský tělo, ze kterýho chce udělat chlapa.!mělo by se v knížkách o tom víc psát. O těchto nástrahách, i o alkoholu, neúplných rodinách.! M: Dodržuješ zákaz vepřového? A: To jo. M: I syn ve škole? A: On tam má obědy a mají na netu výběr ze dvou jídel. Já mu vybírám jídlo. Ale stejně to neuhlídám úplně. Občas je gulášová polévka nebo nějaká se šunkou nebo někde něco. To zas tak úplně neřeším, je to dítě a já nechci aby vyšiloval a pak se nestal obětí. Protože já jsem vyšilovala když jsme sem přijeli. Pak všichni se na mě dívali jak na blbce a pomlouvali mě, že nejím vepřové. Děcka dokážou být zlí, víc jak dospělí. To máme pořád strach, aby se nestal obětí šikany. I proto že je cizinec. Snažíme se, aby byl normální. Ale myslím si, že ho děcka mají rádi. Myslím si, že je osobnost, protože má svoje zájmy, hraje fotbal, florbal. To vyvolává pocit, že není takovej ten co tam jen sedí. On je i takovej smíšek, pořád mu děcka volají, stavují se pro něj. To je znamení, že je to v pohodě. Jsem ráda, že hraje ten fotbal a nemá čas na blbosti. Oni mají ten fotbal fakt hodně. Třikrát týdně. Ostatní dny má florbal a doučování. Ještě chtěl tančit, ale na to už nemá čas. Ale má nadání. Já bych byla ráda, kdyby to dělal. Já jsem to taky dělala. Je dobře, že dělá něco od malička. Za chvilku si bude chtít dělat co chce, už mu ten život nebudu tak moct řídit, ale ten fotbal ho snad bude bavit dál. My vlastně pořád někam jezdíme. Syn jak hraje ten fotbal, tak jsme pořád venku. I celé léto hrál třikrát týdně. A to je fajn, že my chodíme na ty zápasy s těma dalšíma rodičema, kamarádíme spolu, kecáme, fandíme jim, jezdíme spolu. To máme společně všichni rádi, to nás doma spojuje. 75

Manžel miluje fotbal, hraje v druhé lize. Jsem ráda, že nás to spojuje. Myslím, že zapadáme do této společnosti a přitom jsme věřící. Příloha č. 2 Rozhovor Ela Délka rozhovoru: 45 minut M: Řekni mi prosím o sobě a své rodině několik základních informací. E: Narodila jsem se v bývalé Jugoslávii, mám 8 sester. Jsem vyučená kadeřnice, teď si dodělávám nástavbové studium a jsem zatím v domácnosti. V Brně žiji od svých třinácti let. V sedmnácti letech jsem se vdala, manžel je z Iráku a máme spolu 3 syny. Nejmladšímu je pět, prostřednímu 9 a nejstaršímu bude 13 let. Nejstarší navštěvuje soukromé gymnázium, je v 7. třídě, prostřední je ve 4. třídě základní školy, nejmladší chodí do školky. Manžel v Brně studoval vysokou školu, takže je tady přes dvacet let. M: Jak vzpomínáš na školní léta? E: Přišli jsme do Brna po válce v Jugoslávii. Dochodili jsme tady ze sestrami základku. V Česku na základní školu dobře vzpomínám. Bylo to hezký, i když to bylo jen dva roky. Osmá, devátá, ale měla jsem tam kamarády, měla jsem tam stálou kamarádku. A na střední. To bylo takový, že jsem nevěděla, jestli půjdu nebo nepůjdu. Pak jsem šla na učňák a měla jsem tam taky kamarádky. Vždycky se ptaly, jak to u nás vypadá a ták. Jezdívali jsme autobusem i ze sestrou. Bydleli jsme s mamkou a se všemi sestrami a jezdívali jsme na základku do Zbýšova a do Ivančic. Bydleli jsme tam čtyři roky, lidé nás znali a hezky se k nám chovali. M: Měli jste s manželem nějaké neshody ohledně tradic? E: Manžel vymlouval akorát mým sestrám Nový rok. Ale to když byly sestry mladší. Ony si někdy dají trošku alkoholu, ale jak jsou starší, tak jinak přemýšlí. To bylo, když jim bylo 17, 18 let. To nešlo jim vymluvit, že nepůjdou ani na diskotéku. Šli všichni kamarádi, tak ony taky. Naštěstí už jsou skoro všechny vdané. Už je to ani nebaví. M: Jak nejraději trávíte volný čas? E: Jezdíme na výlety. Kluky baví zříceniny, protože tam můžou všude skákat a prolézat. Když jdeme do zámku, tak nevydrží být hodní a na všechno nesahat. Volíme raději zříceniny. Nejmladší syn by se v zámku dotýkal čehokoliv. O prázdninách jezdíváme k nám do Bosny. Většinou na celé prázdniny. Tam se nám všem líbí. Kluci tam mají kamarády, hrají tam s nimi fotbal. Je tam krásná příroda, klid. M: Co baví děti? E: Mají nejraději fotbal, florbal. Sledují filmy, čtou knížky, semtam hrají hry na počítači. Dělají to, co běžné děti. Já se teď hodně věnuju škole. M: Které tradice jsou pro vaši rodinu nejvýznamnější tady v Brně? E: Tak asi ty sváteční. Ale u nás v Bosně je to samozřejmě lepší. Tam něco slavíme jinak a tady to není. M: Jaký je v tom tedy rozdíl? E: Je to jiné, pokud slavím svátky u nás v Bosně a nebo tady. Tam se to slaví trošku jinak. Třeba na ten druhý nejvýznamnější svátek Poutní svátek se dětem rozdávají různé sladkosti, možná něco jako u vás na Velikonoce. Někdo dává i drobné peníze. V Brně jsme malá komunita věřících, slavíme to pohromadě. Ramadán musíme slavit vždycky tady, kvůli škole, ale v Bosně je to lepší se vším všudy. Přirovnala bych to asi k tomu, jako když bys ty slavila Vánoce v Arábii, tak to pro tebe taky nebude úplně ono, když kolem tebe to nikdo neslaví. Ale když seš v Česku, tak to slavíte všichni dohromady. Tak stejně i v Bosně, tak cítíme tu atmosféru, prožíváme to více. Ty tradice tam jsou. Jako že předem uklidíš celý barák, tím vítáš ramadán do čistého baráku. Všichni uklízí, vaří celý Ramadán a pak zvlášťdělají ty tradiční jídla jako baklavu. Tady baklavu nedělám pro nikoho. Jedině když dopředu vím, že mi přijdou hosti. Tady už je to jídlo nachystané v mešitě. Tady sice taky uklízím, vyperu záclony, ale není to tak. 76

Tam víš, že sousedka to dělá taky, tady víš, že seš sám v tom. Tak to mě vadí, že neprožívá to víc lidí. Kdybys byla možná v arabských státech, kdy o Vánocích se nic neděje a tady jsou Vánoce na každém kroku. Tak to prožíváme my. Ale jinak se snažíme, aby svátky byly hlavně pro děcka cítit. Třeba už včera jsem říkala, že dneska už začneme zdobit barák. M: To myslíš ten Poutní svátek, který bude za 6 dnů? E: Ten svátek se nazývá poutní svátek a je druhý nejvýznamnější po Ramadánu. V bosenštině je to bajram a v arabštině id al ahram myslim. Slaví se po pouti. M: Ramadán je známý, ale jak prosím tě probíhá ten poutní svátek? E: Začíná se modlitbou ráno a ani se svátek nepřeje dřív, než po modlitbě, ale většinou všichni odesílají večer smsky jako Krásný svátek a ták. Ale většinou se ráno pomodlí, pak je kázání a potom už si všichni blahopřejí a pak oslavují. A jdou na ty oslavy. My tady v mešitě budeme mít takovou malou oslavu pro děcka. Každý do mešity něco donese. Každý donese něco z domu, které jsou tam nachystané. Chipsy, džusy, koly, tatrankya různé jiné oplatky už tam jsou nachystané. Ale každý k tomu donese i to svoje. Takže všichni pak ochutnávají. M: Jaká tam máte jídla? E: I slaný i sladký. Vždycky říkáme, kdo chce, tak ať uvaří, protože ať to není jen sladký, cukroví a ták, protože toho je na svátky strašně moc! M: Máte tam nachystané talířky a každý si může vzít kolik chce? E: Bereš si rovnou do ruky, talířky tam jsou taky nachystaný. M: A další významné tradice ve vaší rodině? E: Chodíváme každý pátek na páteční modlitby s děckama, aby si na to zvykaly. Pro muže jsou povinné. Třeba v Bosně se slaví Nový rok a narozeniny. Když jsme tam, tak to cítíme, prožíváme i slavíme. Jedna sestra slaví narozeniny své dcery, takže jsme tam taky každý rok pozvaní. V naší rodině už nikdo neslaví Nový rok, ale sestry co mají kamarádky, tak jsou k nim vždycky pozvané, aby s nimi slavily. I když jsou muslimy, tak ten Nový rok tam slaví. M: Má manžel nějaké jiné tradice? E: Manželova rodina v Iráku neslaví nic kromě Ramadánu a bajramu. Takže když je nový rok, tak on spí jako běžně. Já mu vždycky říkám: Pojď se aspoň podívat na ohňostroj! A on: Dej mi pokoj! Já už spím, nech mě! Prosím tě ohňostroj je furt! (smích) Třeba na té přehradě v Brně myslí. To já vždycky stojím u okna, koukám na to a on nic. Párkrát jsme byli v Bosně, ale teď jsme byli doma. On ani nevydrží, v televizi nic není, takže jde si spíš číst nebo si jde lehnout. Takže spíš nuda. M: Jak vychováváte děti k tradicím? E: Takové věci, které jsou napsané v sunně, tak je dodržujeme. Děckám by se mělo začít říkat od 7 do 10 let, jak se mají správně modlit. Od 10 let už by se měli modlit. My jsme to dělali tak, že ses modlily třeba jedenkrát za den od těch sedmi let. Třeba my když jsme šli, tak jsme mu řekli: Pojď s náma. Nebyl ani umytý, nic. Ale většinou už i to malý miminko, i v mešitě, když se modlíme, tam jsou třeba roční děcka. Tak oni se k nám přidají, koukají se, jako že nás napodobují, to je zajímavé. Nikdo jim neřekne a oni se přidají. Já si myslím, že když to dítě nevidí, že se rodič modlí, tak to taky nebude dělat. My jsme děcka opravdu vedli k tomu. Když jim bylo tak sedm, osm. Od té jedné modlitby a pak jsme postupně zvyšovali. Teď si opravdu zvykly. Modlí se samy už. To jsem jim řekla: Hele, už je ti deset, tak už se musíš povinně modlit. Píše se, aby si zvykaly a měly k tomu vztah. Takže kluci se modlí, ale vždycky se jich večer ptám, kdy se dneska pomodlili. A jenom to ráno a odpoledne a pak už nic. Takže to není celý den. V Bosně je to jiné. Tam slyší volání z mešity. A i když hrají fotbal, tak ho na chvíli odloží a utíkají do mešity. Tam je kousíček. Pak se zase vrátí. Když to vidí ti staří dědečci, jak se tam modlí děcka, tak jsou z nich nadšení! Někdy jim dají například i 10 korun. Jé mami, podívej co jsem dostal a jsou šťastní! Chodí tam s ostatníma dětma z vesnice. Přijde mi, že jak to slyší, že je volání na modlitbu, tak automaticky pustí balon a jdou. Cestou zpátky už si povídají a hrajou pak zase dál. Je jich tam 6 nejlepších kamarádů. Ti dva nejlepší jsou z Ljublani, ti se vždycky rozběhnout a ti moji dva se taky rozběhnou a jdou. Ale třeba ti další místní z Bosny to nepraktikují, ti zůstanou sedět. Někdy s něma jdou. Někdy jsem musela nejmladšímu synovi zakázat, aby tam s klukama šel! Když se všichni modlili a jdou 77

dolů, tak malej kolem nich. Pobíhal tam kolem všech dokola a oni se nemohli v klidu modlit. To byla hrůza.(smích) Chtěl tam být s klukama a nemohla jsem ho odtrhnout. M: Jak se škola dívá na zákaz vepřového? E: My jim říkáme, ať děckám nedávají vepřový. Třeba ať jim místo toho dají dvě polívky. Nebo ať dají jen přílohu. Třeba když je maso a omáčka, tak dá jen přílohu. Třeba čistě špagety nebo brambory. A salát k tomu. Nebo co mají, většinou mají salát k tomu. Jednou stalo se, že ta učitelka nevěděla, protože spojily ty třídy. Takže stalo se, že měli omáčku s vepřovým masem a špagety k tomu. A ona začala to maso vybírat. Tak jsem jí řekla, že mu k těm špagetám může dat jen kečup a že ho klidně přinesu. A oni zas že kvůli hygieně tam nesmějí mít nic cizího. M: Jakou máte zkušenost s informovaností školy o vašich tradicích? E: Není žádná. Že by automaticky věděli a řekli: Aha, muslim, tak nebudeme mu dávat vepřové. To nee. Když jdu s nejmenším do školky, tak se podívám co mají a vždycky mu řeknu: Tak dneska masíčko nejíš! Spíš mě teď překvapilo, že nejmenší snídá ráno. Protože vždycky se nasnídáme doma ráno. A pak mu chtějí dávat jídlo jak dojde do školky. A to jsem nechtěla a učitelka mi řekla, že musí, protože to má zaplacené. Jenže teď mívají na svačinky chleby a sádlo v miskách k tomu. Aby si to namazaly, když už jsou předškoláci. Tak mi učitelka řekla, ať se tam posadí a dá si jablíčko a čajíček. Posadila jsem ho tam, on jablíčko nechtěl. On chudák se nají doma a ona ho pak nutí, aby jedl tam. Ale na to už neříkám nic, protože on ví, že to sádlo nemá. Jinak děcka už vždycky řeknou: Dneska maso nejím A ptají se: Je to vepřové? První rok, když jsme v té školce byli, tak tam byla jiná kuchařka. Taková ta pomocná kuchařka, co vydává to jídlo. Ta byla perfektní! Ta opravdu všechno strašně hlídala. Byla v tom poctívá. Dneska, paní ředitelka, i když to ví, tak mi vždycky řekne. Uplně mě to řekne: Tam máme sádlo, chleba, ať si namaže. Pro ni to je ale asi automatický. Když to máme zaplacený, tak to máme jíst. (smích) Neuvědomuje si to asi. M: Jak nakupujete potraviny? E: Maso nakupujeme v halal potravinách. Tehdy, když nebyly ještě žádné halal obchody, jsme nakupovali kuřecí maso a hovězí v Albertu, tehdy to byla ještě Manna. To už je deset let. Jednu dobu přijel i pán z Rakouska a mohlo se nakoupit od něj. Salámy, vakuové balení, trvanlivé věci, paštiky. To, co jsme tady normálně nekupovali. I teď je to namíchané. Když koupíš kuřecí párky, tak tam je 40% vepřového! Ani z pultu jsme nikdy nekupovali. Tam je to vždycky namíchaný. To nepoznáš. I když jsme byli u známého, tak jsem se ho ptala, kde to bere. A on, že z pultu. Tak jsme mu říkali, ať se podívá na složení. Příště když jsme přijeli,tak uznal,že je to namixovaný! I teď když jsme u nějakých muslimů a tvrdí mi, že je ten salám stoprocentně kuřecí, tak řeknu: Děkuji, nechci. Nikdo ti to v obchodu neřekne, 13%, 20% to ani nepocítíš. Ale jedli jsme to a nevěděli jsme, že to je mixované. Nejlepší je, že když to deset let dodržuješ, pak se u muslimů najíš a zjistíš, že si jedla něco, co nejíš! (smích) Pokud jsme v restauraci, tak si dám něco kuřecího. Třeba nějaký řízek kuřecí nebo rybu, ryba je vždycky halal. Nebo smažený sýr a ták. Děcka si vždycky objednají kuřecí řízky nebo špízy. Dáváme si to, co doma nebývá často. Ale řízky si dávají úplně všude a často, i když to mají doma. Maso v restauraci by se nemělo smažit ani ve stejném oleji. Říkáme, jestli nám to nemůžou udělat v jiném oleji, než kde smaží vepřové. M: Jaké zvyky bys chtěla předat svým dětem? E: Chtěla bych, aby toho děti procestovaly tolik jako my s manželem. Byli jsme i v Malajsii, Indonésii,SAE. Manžel byl i v Číně a všude prostě. On cestuje strašně moc! Na letišti v Číně se cítil jako v jiném světě. Byl tam nejvyšší. Některé věci si člověk neuvědomuje běžně. Na dva roky bychom chtěli odjet, aby se děcka naučily arabský jazyk. Tam je ale problém, jak by pak navázaly na českou školu. A když je tady pořád učíme arabštinu, tak to pořád není ono, jako když tam žiješ. Chce nás teď vzít manžel v prosinci do Lybie. Že bychom tam byli celý měsíc, když se děcka málo učí ve škole. M: Není klukům líto, že neslaví narozeniny, když ostatní to slaví? Tak o oni chodí ke kamarádům, kteří to slaví. Většinou rozdají si i ve třídě. Pak jim sama řeknu: Zjisti od kamaráda, co potřebuje koupit, a prostě on něco koupí. M: Takže jim nebráníš, aby slavili narozeniny s ostatními, i když svoje neslaví? E: Jo, spíš to beru, že to není, že by něco extra slavili, ale spíš jdou ke kamarádovi na návštěvu. Užijí si den. Kamarádi chodí i k nám domů. Kluci si hrají normálně s ostatními dětmi. Ti dva moji starší kluci 78

kamarádili tady s dvěma bratry, takže se střídali. Jeden byl u nás a jeden u nich. Dokonce si nosili i svoje přezůvky. To bylo když byl ten nejstarší na základní škole ještě a né na tom gymplu. A byla jsem i na návštěvě u maminky jednoho synova kamaráda a ona u nás, daly jsme si kafe popovídaly. M: Jste v Brně spokojení? E: Tak jsme spokojení. Máme dům, nemáme se špatně tady. M: Nemáš někdy nutkání odjet? E: Jedině proč bych odjela, je kvůli lidem. Že se tak divně dívají. Když mám ten šátek, tak se divně dívají nebo něco řeknou. Když nejsou ty lidé, tak úplně v pohodě. Nemůžu najít něco, co se mi nelíbí, jen ty lidi občas. Pak mi tady vadí zima. Ten štiplavý vítr. Přišla jsem sem 7. 10. 1992 a takový ledový vítr jsem nezažila. Díky Bohu nebývá tak často! Ale připomíná mi to ty dny. Kdy člověk nic nevěděl a přišel do něčeho cizího! Nesnášeli jsme tu zimu. I manžel, když začíná zima má chuť odjet do tepla. Teď už je měsíc v Lybii u bratra. M: Zažila jsi nějaký konflikt kvůli tomu, že chodíš zahalená? E: Po 11. Září to bylo něco, že na mě něco volali. Něco jako: Vraťte se odkud jste přišli! A jednou na Úřadu práce. Jak bylo to s tím Egyptem. Jak tam byly ty demonstrace. Nějaký pán říkal, otočil se na mě a říká: Za chvilku to tady bude jako v Egyptě! A pořád se smál a opakoval to. Já na něj: Proč to říkáte? A on zase: Za chvilku to u nás bude jako v Egyptě! Pořád opakoval a smál se! Já na něj: Vy asi nebudete úplně v pořádku a nepatříte sem, ale někam jinam! Najednou jsem si říkala, když není úplně normální, tak mi může i ublížit. To jsem opravdu pocítila strach a tím, že se tak smál a pořád opakoval tu větu, to mi bylo z něho zle! Tak to bylo jednou. A jednou nedávno, když zase nějaký pán něco zamumlal, když jsme prošli kolem něj! To mě nervuje, když ti nikdo neřekne do očí nic a pak za zády něco povídá! Jsem raději, když mi řekne do očí. A ještě mu řeknu: Jestli máte něco, tak mi to řekněte do očí! Jenže to on už byl dál a něco na mě volal a šel. Vůbec jsem mu už nerozuměla! A kamoška mi taky říkala, že jednou na zastávce na ni volala nějaká paní, že je zrádkyně. A ona na ni a proč jsem zrádkyně? Protože jste nechala českých tradic a vzala si toho Araba a oblíkáte se jako Arabka! A kamoška: Protože věřím v Boha a jsem tak oblečená, tak jsem zrádkyně?! A ta paní na ni: Takhle jste oblečená, protože věříte v Boha? Kamoška: Protože jsem věřící, proto jsem tak oblečená! A paní si myslela, že to dělá jen kvůli manželovi! Nechtěla jí věřit, že je to kvůli víře. Ale pak teda změnila názor, když jí ta kamoška řekla, že ne! Že šátek není kvůli tomu, že si vzala Araba, ale kvůli víře. A pak jí paní řekla: Aha, tak to už vás budu zdravit. Myslela jsem si, že když jste si vzala Araba, tak jste přešla na všechno arabského! Lidé když mají zájem si se mnou promluvit a pochopí, že to dělám kvůli tomu, že jsem nábožensky založená a dělám to kvůli víře, tak se pak na to dívají jinak. Hodně lidí si řeknou: Jé to jsou ti Arabi, oni to mají povinně od manželů, proto nosí ty šátky M: Máš teda zvyky jen ze svého přesvědčení? E: Ano. Protože je to v Koránu, že žena má chodit zahalená. A když chci, aby se mnou byl Bůh spokojený a abych dosáhla ráje, tak dodržuju vše. Dodržuju 5 pilířů víry a další věci. Nebudu si z toho vybírat, že něco dělám a něco nedělám. Takhle to nechci. Přikázal tady to, tak to všechno dělám. A tím, že to dělám, tak doufám v to, že dosáhnu toho, že budu v ráji na tom lepším místě. Když mi bylo sedmnáct, tak jsem si přála muže, který bude ve víře také přesvědčený jako já. Většina sester ani šátky nenosí. Je to o tom, jak je kdo ve víře pevný. M: Co si myslíš o těch, kteří tradice příliš nedodržují nebo si je poupravují? E: Jednou prorok říkal, že rozdíl mezi nevěřícím a věřícím je modlitba. Takže spousta lidí si vysvětluje, že když se nemodlíš, tak už seš jakoby nevěřící. Ale někdo zas říká, že když už má člověk v sobě tu víru, tak má pořád šanci dostat se do ráje. Ale nedostane se tam hned. Třeba bude 5 let v pekle a pak půjde do ráje. Ne všichni se dostanou do ráje. Jen opravdu ti, co dodržují. Na soudném dnu bude váha a ta se zváží ty tvoje skutky. Tam jde o každou maličkost. M: Co si myslíš o českých zvycích a tradicích? E: Každý má něco, nevím, nic mě nenapadá. Já si taky slavím svoje a jsem ráda. Když lidé něco slaví, tak jsou šťastní. Na Vánoce i Velikonoce jsou všichni spokojení. (smích) 79

O dušičkách jsme se byli s děckama podívat na hřbitov, jak to tam svítí. Ale přišli jsme půl hodiny před koncem otevírací doby. Takže jsme se bály, že nás tam zavřou! Myslela jsem si, jak to tam nebude romantické, ty svíčky všude. Pak jsme si troufnuly obejít jen kousek toho bloku a šli jsme pryč. M: Vadí ti nějaký český zvyk? E: Tady skoro nikdo nedokáže slavit bez alkoholu. Kdežto u nás je to normální, že slavíme bez alkoholu. V tomto se nechápeme ani jedni. Ta co mě stříhá, tak mi často říká: Já to nechápu, jak můžeš slavit a nemáš žádný alkohol! Jak se potom odvážeš? A já ji zas říkám: Já to nechápu, že ty se chceš takhle odvázat, když slavíš! (smích) Přijde mi, že tím říká: Tak dneska si to můžu dovolit, opít se jak nevím co! Protože dneska je Nový rok, tak to mě všichni omluví, že se budu chovat jako blázen! (smích) Lidé zas nechápou, že my slavíme bez alkoholu. M: Co říkáš na homosexualitu? Ohrožuje to tradiční rodinu? E: Fakt je to zvláštní. To je kapitola zvlášť. Nevím. Určitě se mi to nelíbí. Z mého pohledu to není správná věc. Vždyť i v křesťanství a židovství je to zakázané. Nemyslím si, že by to přinášelo něco tady té generaci. Nic jim to nepřináší. Spíš mám pocit, že to nové generaci plete hlavu. Děcka se mě pak ptají: A co myslíš na to a je to v pořádku? Ptají se jako proč, co oni z toho mají, když žijou dva chlapy nebo dvě ženský. Spíš mi příjde, že ta nová generace to bere jako normální věc. Třeba už jeden synův spolužák o sobě říká, že je gay. Tím, že chce být moderní a to je mu 12 let! Já jsem říkala, že není normální. Další to říká na fotbale jako že ze srandy. Ale jako říkám, jestli to říká proto, aby byl oblíbený, jiný nebo moderní, tak jako chudák! Ale nedávala bych to dohromady. Nezasahuje to do tradic a zvyků. Zvyk nebo tradice je určitá a to nenaruší žádní geyové nebo lesbičky. Zvyky se nemění, nezasahuje to do sebe. M: Chybí ti kamarádi a rodina z tvé rodné vesnice? E: Přišla jsem do Česka, když mi bylo 13, takže tam to bylo spíš dětský kamarádství. Kamarádku z 8. a 9. Třídy jsem nenašla. Ani ze střední. Hledala jsem i na Facebooku i na Skypu a nic. Facebook jsem si kvůli tomu taky založila, abych našla ty kamarády a nenašla jsem je. A jedna kamarádka, kterou jsem měla v těch 13 letech jako nejlepší, se odstěhovala do Švédska, tak tu jsem neviděla 20 let! Aspoň jsem chtěla pokecat, tu jsem taky nenašla. U holky je problém, že změní příjmení a pak je těžké ji na tom internetu najít. Mrzí mě, že nemůžu najít nikoho ze základky z Bosny. Kamarádky mi nahradila ta komunita v mešitě. S nima se opravdu vídáme a pořádáme akce a svátky společně. Teď jsem s něma domluvená, co kdo bude na svátek dělat. Jedna měla nápad, že děcka vyrobí z papíru Kábu z kartonového papíru. Tak sežene karton, protože pracuje v Albertu, jedna nakoupí a jedna vytiskne z internetu. Děcka budou soutěžit, kdo to udělal lépe. Rozdělíme úkoly mezi sebou a doufáme, že to děcka bude bavit. Jedna měla i jiné nápady, ale nemůžem teď využít celý prostor v mešitě. Předtím jsme vymýšleli různé disciplíny. Jako skákání v pytli, házení kuličkou do kýblu. Na ten svátek se těší nejvíc, v čem budou soutěžit, kolik dostanou razítek, co dostanou za odměnu. To pro děti připravujeme my ženy. Chlapi si jdou spíš popovídat mezi sebou, dát čaj. Kdo se chce přijít o svátku pomodlit do mešity, tak musí jít do studovny a nebo musí pochopit, že všude lítají děcka. (smích) M: O ramadánu jste taky společně v mešitě? E: V Ramadánu se chodí půl hodiny nebo hodinu před jídlem do mešity. Podle toho, jak kdo čte korán. Tam je nachystaný igelit, plastové talířky a lžičky. Jí se tam. Máme tam nachystané koberce, aby děcka nezašpinily ty čisté, které tam jsou normálně. Jednou jsme tam měli i školu a divili se, co to tam máme za koberce. Tak jsme jim řekli, proč to je. M: Mění se podle tebe tradice a zvyky s věkem? E: Ano, je to i věkem, když všichni známí mají děti, na nový rok jsou doma, tak sestry už jsou taky doma a nebo jdou k těm známým domů. 80

Příloha č. 3 Rozhovor Jana Délka rozhovoru: 60 minut M: Řekněte prosím něco o sobě a své rodině: J: Tak mě je 33 a pocházím z Vyškova. Mám tam rodinu, já jsem se tam narodila, ale 17 let bydlím v Brně. Já jsem tady studovala střední školu, takže potom už jsem zůstala tady. Mám střední strojní. Nikdy jsem v tom oboru nepracovala a doufám, že ani nebudu. M: Strojní obor? J: No, to mě tam děda nalákal. Co je můj sen je mít svoje květinářství. Já miluju kytičky všeho druhu. Já jsem takovej kytkař, bylinkář. To je můj velký sen, mít květinářství, zahradnictví. Třeba budu mít jednou svůj obchod. Možná by mě bavila i kadeřnice. Ale že bych se hrnula do práce, to se nehrnu. Ono vychovávat tři děti tady v České republice, ještě děti muslimy, no je toho hodně. Dokud nás manžel zatím uživí, tak jako dobrý, uvidíme dál. Ale děti už další nechceme. Už nám tři stačí. Ale teď se jim chci věnovat. A co jinak..no a měli jsme kočičku, ale ta nám utekla a to jsme obrečeli..zvířátka už taky nechcu..to jsme vyměnili za rybičky. M: Ve vaší rodině jste byla vychovávaná k muslimské víře? Jaké tradice byly ve vaší rodině, kde jste vyrůstala? J: Já jsem o tom ani vůbec neslyšela. Věděla jsem, že někde jsou nějaký zahalený ženský, že nějakej islám je nebo něco takovýho. Moc jsem nedělila víru. Prostě i židovství a křesťanství mi přišlo prostě jako nějaká víra. Nebyla jsem k tomu ani vychovávaná, ani jsem to neuměla dělit. Akorát babička, ony ty starší generace víc tíhnou k tomu kostelu, takže ta mi někdy něco vykládala. Ale já jsem nebyla nijak nábožensky založená. My jsme žili normálně. Já mám 4 sourozence a řekla bych, že jsme vyrůstali spíš moderně. Pak na střední jsme se o islámu akorát učili, to je pravda, ale to jen velice povrchově. Pak jsem byla nějakej ten rok na brigádě, tam jsme se poznali s manželem. Já jsem u něho pracovala, jako věděla jsem, že on je muslim. A poprvé, když jsem viděla, jak se modlí, tak jsem zůstala stát a úplně jako co to jé? Taková víra, pro mě novinka. Tak on mi o tom povykládal, co to obnáší. Potom jsme se tak jako začali scházet, ale vůbec nepadlo slovo: budeš muslimka nebo něco takovýho. Jsem ani v té době nevěděla, jestli spolu budem nebo ne. A tím asi že mě do toho nikdo nenutil, tak mi to přišlo nový a zajímavý. Ani né tak to modlení, to mi spíš přislo šílený! Ale třeba ten Ramadán, jak tam mají ty svátky, jak tam žijou, taky mě zajímalo to mnohoženství a tady ta věci. Ale u nich v Palestině to moc není. To spíš v těch větších městech a když už, tak to jsou ti starší, co tam mají víc manželek, těch je pár. A zajímalo mě, jak to skloubil tady v Česku. Protože já jsem vyrostla v těch diskotékách a v těch typicky českých zvycích. Potom jsem viděla ty odlišnosti. Potom jsme se pořád scházeli a pak jsme se teda vzali. A až po svatbě asi tak měsíc mi řekl, že až budeme mít děti, tak bychom se měli domluvit na výchově. Já jsem se o to začala zajímat, začala jsem si shánět nějaký knížky. Pak mě vzal do mešity, kde jsem potkala kamarádku a tam jsme se o tom začali bavit. Tam jsem tomu čuchla blíž no. A asi 14 dní na to jsem konvertovala, ale prostě úplně sama od sebe. Překvápko pro něho, on to vůbec netušil. To mi právě řekly holky, jak to mám udělat. A hlavně mi řekly, že výchova dětí pro nás bude jednoduší. Že nemusím řešit, jestli teda budou křesťani nebo co budou. Já jsem sama nevěděla co su. Křesťan, nekřesťan, křtěná nejsu. No a on vůbec nechtěl, abych nosila šátek! On se právě bál těch útoků. On nechtěl, aby se mi něco stalo tady a ták. Ten jsem si nasadila a vyloženě vydupala až šest let po svatbě. M: To jste si sama jednoho dne řekla, že chcete chodit zahalená? J: Ono to bylo takový, že sama jsem si zjišťovala informace, začala jsem se modlit a postupně jsem prodlužovala oděv. Prvně z krátkých rukávů to byly tříčtvrteční, z rozparků už nebyly rozparky a po těch šesti letech přišel i ten šátek. Ale vůbec to nebylo ze dne na den. Některý holky konvertují a hned si dají šátek. M: Co na to říkala vaše rodina? 81

J: Já jsme to měla takový volný hodně a třeba moje rodina na to vůbec nic neříkala. Vůbec s tím neměli problémy. Jednak asi ani nevěděli, co od toho mají vlastně očekávat, akorát děda konstatoval, ať mě někde nevymění za velblouda. To bylo tak všechno. Ale jinak my jsme to nijak neřešili. Až potom jsem jim řekla, co je Ramadán M: Jaké to pro vás bylo? J: Když jsem zkoušela poprvé ramadán, tak pro mě to bylo naštěstí v zimě v lednu. Ty první dny byly ale fakt jako takový krušný. Člověk na to není zvyklej. Ale pak jsme si zvykla. Po třech dnech bolení hlavy tělo pochopí, že nedostane najest a přestane prostetovat. Teď už to praktikuju každej rok a nemám s tím problémy. Rodina si ze mě vždycky dělá srandu a řikají mi: Si dáme tu klobásu a ty zas budeš mít ten hladomor. (smích) Ale mě osobně ten Ramadán přirostl k srdci. Pro nás pro muslimy je to požehnanej měsíc, ale já to aji vnímám tak, že když člověk je bez jídla, tak nemá ten žaludek zatíženej a je takovej energickej. Samozřejmě člověk je trošku unavenej, ale já nejsem vůbec nervózní a zvládám tolik věci. A hlavně mám kreativní život v tom ramadánu. To mi nic nedělá problémy. V zápětí, jak zapadne slunce a najíme se, tak já su těžká, nic se mně nechce. Tak jak člověk po obědě, když se nají a teď by si nejraději lehl. Člověk, když nemá ten žaludek zatíženej, tak to tělo nemá jakoby dřinu. Tak prostě má energii na něco jinýho. Mně ten ramadán vyhovuje. Blbý je trošku spíš to pití, ale jako tělo si zvykne. Mně to vyhovuje v tom, že člověk pak může chodit ven a může si dát zmrzku, jdem na tu kávu, večeře je teplá, je to fajn, protože u nás v České republice se nežije moc večer. Přes den je ten shon, ale večer už si nikdo nic neplánuje. Je to úplně bezvadný. My se navíc scházíme ten muslimskej kolektiv, já si připadám jak na nějakým táboře. Skvělej ramadán v Brně co se týče tady těch věcí. M: A co když jedete navštívit vaši rodinu? J: Když jedeme k mamce, tak jí dopředu říkám, ať nevaří a bereme si jídlo sebou. My stejně jíme maso zabitý podle islámu, když teda je. Když není, tak kupujeme kuřecí normálně někde. Ale většinou už seženeme. M: Jíte každý den halal maso? J: My ani nejíme každý den maso. Nebo se snažím hodně dělat ryby. To u nás není halal, to je prostě ryba. Nebo smaženej květák, sýr. Jsme hodně těstovinový nebo dělám i domácí pizzu, taštičky. My máme takovou všehokuchyni. A když jedeme k rodině, tak já dopředu nadělám bramboráky nebo palačinky, buchty sebou. My se tam moc u našich nestravujem. Nebo miluju třeba králika, ale to mě mrzí, že tady ho moc neseženem. Babička než umřela, tak nám dělávala pečenýho králíka, na to jsme se vždycky těšili, tak to bylo dobrý no. M: Jak jste skloubily tradice a zvyky s manželem? Měli jste nějaké neshody? J: Ne, my máme normálně ty ídy jako po Ramadánu a teďka vlastně bude svátek id alhadha, což se oslavuje zabití jehňátka. A protože já mám rodiče Čechy, rodinu českou, tak oni jezdí k nám na Vánoce. Takže my normálně máme stromeček. Já jako osobně nemám k Vánocům tak blízko, nebo že bych na nich byla závislá, ale mám ráda tu atmosféru tak všeobecně. Nechodíme do kostela, nic, ale rodině nemůžu zakázat, aby nekoupili děckám dárky. To nejde. Tak oni přes rok skoro nejezdí, protože nebydlí v Brně, mám rodinu na všech směrech, takže se sejdem aspoň na ty Vánoce. Jinak manžel miluje českou klasiku bramborovej salát. Jemu to nedělá problémy. A ani mu nedělá problémy ozobat stromeček. A miluje i jak to voní a taky český pohádky. Takže on s tím nemá problémy. Rybu jako kapra nejíme, občas udělám lososa. Nebo řízky, aby to vypadalo, když přijede rodina. Velikonoce ani narozeniny neslavíme. M:Neslavíte vůbec narozeniny ani dětí? J: Tak já děckám popřeju, upeču jim třeba i dort, ale že bychom měli nějaký oslavy, párty, to né. To jsem nemívala ani já jako děcko. Nebyla jsem k tomu nijak vychovávaná, nic. Jinak slavíme ty ídy a ty Vánoce jako že se sejde ta rodina. Milujem český pohádky, i cukroví. To děláme kolikrát do roka. Z holkama začneme vařit a skončíme u cukroví, to mi nevadí. Ale jinak už nijak neslavíme. Žádné půlnoční mše, žádné Ježíšky, nic. A na Silestra jezdíváme k bráchovi, to většinou udělám chlebíčky a koukáme u něho na nějakej film a hlavně hrajem karty do půlnoci a kecáme. Ale že bychom to slavili s přípitkama to né. 82

To je pro nás harám. Já v tom nic nevidím, střískat se, to si člověk nemůže ani užít. Když se bavíme, tak prostě bez alkoholu. A tak to u nás tak probíhá. My máme svátky v pohodě. Nemáme žádný problémy. M:Jak se dívá škola na vaše muslimské tradice a zvyky? J: Sára vepřové nejí a na obědy ve škole nechodí. Ona chodí na obědy sem, protože má školu 5 minut od domu, takže to není problém. A nosí už i šátek jen tak dozadu. To už si zvykli. Ale jako taky byla chvilkami terčem jak kvůli šátku, tak kvůli tomu jak vypadá. Říkají jí, že vypadá spíš jako Indka než Arabka. Ale ona každýmu říká, že je lepší mít na hlavě šátek, než mít v hlavě a že má prostě k tomu svůj důvod. (smích) Nastoupila s tím do nové školy, takže je to lepší, než kdybych jí to nasadila z ničeho nic a tím, že to má zatím jen dozadu, tak to vypadá sportovně. No ve škole s tím měli problémy spíš učitelé samozřejmě. Ale já jsem prostě řekla, že..no dokonce jsme měli kantora, kterej ju vyslíkal. Takže to jsem mu řekla, že to je naše soukromí, že na to nemá nikdo právo a není to ani ve školním řádu. Má to kvůli víře a oni to ví, že jsme muslimové, takže oni nemůžou takhle. Maminka trošku bojovala. Ale tak jsme to zvládli a už dali pokoj. Ale všechno jim musim říkat. Jsou nevzdělaní. Řekla bych, že to jsou jakoby ty komunistický diplomy. Kdyby o tom člověk aspoň něco věděl, tak ví. Nebo když neví, tak se zeptá a nebo mlčí. To bylo pořád: Ale Sára nemůže mít v tělocviku šátek! To je jako jaká logika? Proč nemůže mít šátek? No aby se jí ten šátek nějak nezamotal, aby se jí něco nestalo. Tak jsem říkala, že sportovci mají normálně šátky. No to jsme museli obhajovat. To je přece blbost, když celou dobu vyučování ho má a najednou ho sundá! A navíc,když někdo má rakovinu, nebo nějaký zdravotní problém a schovává to, tak taky přece nikdo nemá právo mu něco říct. Já nedělám rozdíl, mezi ponožkami a šátkem! Jako vím, proč to dělám. A když to někdo nechce akceptovat, i na ulici třeba, tak jsme v demokratické zemi, to je jedna věc. Druhá věc je to moje víra, nebudu se za to stydět, proč. Kdybych byla nějaká skinheadka nebo pankáč, tak si taky vyčaruju na hlavě nějaký číro! Prostě lidi na to nemají právo a už vůbec né ve škole. Tam by to měli akceptovat. M:Takže holky postupně připravujete na to, že budou chodit zahalené? J:No já jsem té nejstarší řekla, že jako až dodělá základku, tak půjde na střední v kompletním. V šátku dopředu. I když islámu je to tak, že prostě pokrývka hlavy je to nejdůležitější. Kdyby třeba chodila v roláku a ten šátek to joo, ale zas chci, aby chodila fak jako muslimka. Je to náš podpis. Ona si to třeba nevybrala, až jí bude osmnáct, tak si může zvolit cestu, ale do té doby než jí bude osmnáct, tak jsem za ni zodpovědná a já ji k tomu vedu. Pak už je to na ni, jestli si vybere nebo nevybere. Ona pak může být klidně striptérka, to já už neovlivním. Ale do těch osmnácti žije tady, takže je muslimka. M: Souhlasíte s tím, že by tedy měl každý dělat vše, ze svého přesvědčení? J:Určitě, tak bez toho to nejde. Nikdo nesmí nikoho do ničeho nutit. A ona kdyby nechtěla se modlit nebo nechtěla držet Ramadán, nechtěla být muslimka, tak já nikomu nedržím nůž na krku. Já prostě udělám maximum. Teď má takové pubertální období. Někdy se modlí někdy ne. Tak já jí říkám, že to ví, že se má modlit, bit ji nebudu, ale ona si zodpovídá za svoje hříchy. Modlí se sama pro sebe. Jak se člověk pro sebe učí, tak se pro sebe i modlí. Ženská by se měla modlit od své první menstruace. M: Modlíte se pětkrát denně? J: Mě to dělá dobře se modlit. Já jo. M: Ale Sáře to nepřikazujete? J: nevidím smysl v tom, někomu něco přikazovat. Protože já osobně, pokud mi někdo něco přikáže a násilím, tak mě to spíš odradí. Pokud jim budu zakazovat něco moc, tak je to taky špatně. My to máme takové volnější u holek. Takže já to nějak moc nehrotím. My nejsme jak bych to řekla, nějací fanaticky založení muslimové, ale zas přes hranice nejdem. Krádeže, lež, ostudy netolerujem. Třeba Sárinka nemá problém s Ramadánem, ovšem to modlení Nevím no, ale až jí bude osmnáct a řekne mi: vlezte mi na zadá, tak já co udělám, nic..to by bylo omezování osobní svobody. Nicméně bych byla ráda, kdyby v tom zůstala, protože v tom vidím smysl. Protože máme nějaký hranice, co můžeme a za co už nesmíme jít. Vím, že když ju budu vést k tomu, že nesmí krást, nesmí lhát, bude dodržovat to desatero jak se říká. Tak je větší pravděpodobnost, že to v ní zůstane. To z toho dětství. A vím, že kdyby se dala na nějakou jinou cestu, tak pořád v sobě bude mít to svědomí, řekne si, rodiče mě takhle nevedli. Já dělám maximum pro to a nenásilnou formou, aby ona zůstala v té víře. Ale hlavně, aby byla slušná. To jakou si zvolí víru, 83

to už je jedno. Ale aby nebyla drogově závislá, nekradla. Protože když někdo pije, nebo je nějakým způsobem závislej, tak potom začne krást, protože na to potřebuje peníze. Začne lhát, protože na to potřebuje svoje prostředky a čas. Začne chodit za školu nebo podvádět manžela nebo já nevím co, cokoliv. A to je prostě špatný. Proto já se jí snažím ukázat ty dobrý věci a dát jí ty dobrý vlohy do života. A pak jak s tím naloží, tak je to na ní. Naši mě vychovávali v takovém tom volnějším stylu. Ale určitě jsem nemohla nikde krást, nebo jsem nemohla dělat prostě nic špatnýho. Ta víra mě utvrdila v tom, že je to tak správný. A je to jedno, jestli je to u křesťanů, u muslimů, u židů. Prostě to desatero je všude stejný. Člověk, když věří v Boha tak ví, že ho ten Bůh všude vidí. Proto si nedovolím udělat nic špatného, samozřejmě jsou hříchy a hříchy. Taky jsem zalhala, to jsou takový ty běžný věci co si každej zkusí. Každej si zkusí i zapálit, ale aby se dostal do nějaké špatné party, to ne. Taky jsme byly jenom děcka. Taky jsme zkoušely finty. I moje děcka. To zkouší kde kdo. A jestli jsme v Palestině nebo v Iráku nebo v Americe nebo tady, tak to je jedno. Jsou to prostě děcka a zkouší to ze všech stran. Ale potom, až jsou za sebe zodpovědní a vidí, že ten život není procházka růžovou zahradou, tak by se měly snažit, aby měly dobrý zaměstnání, aby se dobře vdaly, oženily. Aby měly jakoby hezkou image. Takže já doufám, že když k tomu ty děti povedem, tak zvítězí ta volba. Hlavně chci, aby byly slušné. A jestli si vybere křesťanství, nebo cokoliv jinýho to už já nemůžu ovlivnit. Ale já je učím, že Bůh je všude a měla by k tomu tak přistupovat. Ke každé věci s láskou a všechno a očekávám od nich, že to v nich vybuduju. A až budou velcí, tak očekávám, že mi to vrátí. My máme v islámu tu péči o staré lidi, respekt k rodičům. Kdybych já byla nějak nemocná nebo postižená, tak doufá, že se o mě postará, že mě nestrčí do nějakýho ústavu. To tam všechno je, to přichází od Boha. To se dětem snažíme vštipit. Hlavně já, takže já očekávám, že to v nich bude no. Aby byly poslušné a pozorné. M: Co děti baví? J: Všecko! Mají hrozně rádi výlety, mají hrozně rádi dárky. My jsme taková rodina, že jsme typicky česky naladění. Máme rádi houby, stan, prostě český jídla, zábava česká jako karty, pexeso, vědomostní hry. Sárinka se mnou chodila i na zumbu, já jsem chodila i do orientálních tanců. Potom Sárinka dělala street dance, keramiku. Jasmínka je pohádková, princeznová, pohádková. Je taková výtvarnice. Takže s ní hodně maluju, vystřihuju, lepím. Všelijaký špnďůrový záležitosti. Koukáme na pořad Prostřeno, nemáme hranice co jo co ne. Nás baví od vaření..no všema směrama jsme naladění. nemáme určitý cíl. M: A arabské zvyky? J: Moc nějakých arabských věcí nemáme. Jako takových těch odlišných. U nás je odlišný akorát Ramadán, modlení a šátek. Jinak jsme tak jako Češi. I manžel si říká Čech. M: Jak vypadají vaše prázdniny? J: Prázdniny máme vyhrazený na výlety, to ani moc nevařím, jezdíme po výletech. Máme zahradu, takže sázím, pěstujeme kytičky, zeleninu. Máme tři, čtyři několikadenní výlety přes prázdniny. Manžel taky furt pracuje, takže prázdniny máme takovou ulejvárnu. Společně si to užíváme. K babičce děcka moc jezdit nechcou. Protože babička je taková pedantka a hlavně já mám takový tvrdohlavý děti. S něma není moc řeč. Ale babička v Palestině se jim moc zamlouvá. Ona je taková mírumilovná. Ona jim furt kupuje kokynka. Ta jazyková bariéra tam dělá hodně. Oni nerozumí, tak hážou očička. Babička si myslí, jak jim je špatně, tak vytáhne penízky a já nevím co všechno. Ale tam teda jezdíváme jednou za dva roky. Ale já abych mluvila sama za sebe, tak já se někdy za ty Čechy stydím. Protože my máme vizitku notorů, zlodějů a já nevím čeho. Kdežto Araby jsou sice teroristi, ale globálně nejsou. Oni jsou a nejsou. Teroristi jsou ve Španělsku, v Americe, v Pakistánu a to zase Arabi nejsou. To bych ani neřekla, že jsou muslimové, to jsou prostě šáhlí lidi. Nemůžou to mít v hlavě v pořádku. My to s manželem odsuzujem do nejvyšší úrovně. I kdybych nebyla muslimka, tak nechápu, jak někdo může zabít člověka! Islám nabádá k míru. Islám je v překladu mír, takže kdyby ti lidi doopravdy studovali korán nebo kdyby doopravdy se řídili tím svým svědomím, tak v životě nemůžou zabít tolik lidí! Oni jsou fanatici. Ty lidi si myslí, kdoví jaký jsou hrdinové! Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. To se říká všude. A já v to věřím. M: Nemá někdy manžel nutkání odejít z Česka? To ne. On vůbec. Říká, že se mu líbí český historický památky, máme tady krásnej les, krásnou přírodu. Všechno je tady krásný, jenom ty lidi ne. A má pravdu, protože ty lidi jsou někdy dost děsní. Neříkám všichni! Taky se najdou samozřejmě hodní. My vycházíme ze sousedama dobře, ale jinak nejsou ty lidi takový přátelští. Ale hnedka atakují. Potkáme cizí lidi a aniž by nás poznali, tak hned mají s něčím 84

problém. Ať je to barva kůže, nejenom nás, barva oblečení. Ale když jde člověk v kravatě, tak nic, když jde člověk v otrhaných džínách, tak ho hned odsoudí. Mají to prostě tak daný, že podle vzhledu hodnotí. Podle vizáže, přitom to je blbost. Člověk si většinou jenom tady na něho hraje. Aji ty Vánoce mi přijdou z mýho pohledu o tom, kolik se nakoupí dárků, kolik se zadluží. V tom není ta čistá láska, to vánoční kouzlo už tam dávno není. Aby se co nejvíc najedli, opili a aby si to co nejvíc užili a nakonec jsou stejně nervózní. Když stojím frontu v obchodě, tak slyším, jak ty lidi do sebe hrkají, nadávají si..ale o tom ty Vánoce přece nejsou. Jsou o skromnosti a o takové té pokoře a lásce. Já su ráda, že aspoň, když jsou povodně, tak se ty lidi dokážou spojit. Jsou dobří, že posílají ty smsky a ták, ale to jsou takový ty katastrofy. Ale když jde člověk normálně po ulici, tak si rejpnou. Nevím, jestli jim to dělá dobře. Já když vidím nějakýho bezdomovce, opilce, tak si ho nevšímám. Je to jeho věc. Já se o nikoho nebudu starat, já mám svoje děti, svých starostí dost a hlavně většinou se starají ti, kteří by se měli starat především sami o sebe. Takový to remcání, kde proč, jak..proč mě nazývají arabská štětka?! Protože žiju v jednom manželství 15 let a mám s manželem tři děti? Kdejaká Češka, kdejaká jiná národnost, nemuslimka má spoustu chlap. Každý děcko s jiným chlapem, jedno je Novák, druhý je Růžička, třetí je nevím jak a to je jako v pořádku. Ale to nejsou štětky. Ale já protože jsem si našla chlapa, kterej mi vyhovuje a je mi jedno odkud je, tak už su divná. Nebo kvůli tomu, že v něco věřím. Tak každý něco věří a já věřím to, že ta moje víra je správná. Ty lidi jsou tady divní. A celosvětově ty lidi jsou nešťastní a asi závidí, že je někdo šťastný. Buď se rozvádí, pijí..ty lidi tady nemůžou být šťastní. Čím víc je tady muslimů, tím víc si připadám na té správné cestě. Protože neznám nikoho, kdo bere drogy, chlastá, je nešťastnej. A když tak to bývají neshody, že jsou někde jiný tradice nebo že ten manžel moc žárlí, to co může být i u nemuslimů. Ale takový ty zásadní jako peníze, alkohol, to jsem neviděla u nikoho. Takže celkově když to tak shrnu, tak jsem šťastná jako muslimka. Máme spolu 3 děti. Nejraději spolu jezdím na dovolený, pod stan M: To máte nejraději? Jo, jsme i takový vášnivý houbaři! Na Araba je to takový neobvyklý, ale baví ho to. A taky k moři. Každý dva roky jezdíme k manželovi domů do Palestiny. On v Brně žije už několik let, má český občanství, mluví česky. Je soukromý podnikatel, podniká ve financích a co ještě..a M: Měla jste konflikty kvůli tomu, že jste muslimka? Nikomu do toho nic není. Pokud si mě pletou s arabkou, tak nejsou normální. Nemůžou slučovat oblečení, víru a národnost a vůbec všechno dohromady. Ti lidé jsou nevzdělaní. Já bych řekla, že lidé jsou hodně agresivní zbytečně. Nepřiměřeně všemu. Už proto, že jdu s děckama, protože já bez děcka málokdy někam jdu, jsem se něma pořád. Tak už jenom kvůli tomu by mohli mít nějaké dekorum. Jako takový to sociální cítění v nich vůbec není, nějaká slušnost, nic. M: Jaká věková skupinou to většinou bývá? No většinou to jsou ženy čtyřicet let a víc. Čtyřicet, padesát, šedesát. Najdou se jako i chlapi. Já nevím no, jim to příjde jako že je to nějaká novota, prostě šílená. Já prostě si myslím tím, že oni jsou ta kategorie nešťastných manželek. Protože ta mladá je většinou ticho, protože je zamilovaná, spokojená. A ty starý babičky ty jsou rády, že jsou rády. Ale ta střední třída, ta mě přijdou jako nejurýpanější a hrozně drzá. Buďto jsou nespokojený v manželství nebo jsou tak vlastenecky založený, protože jsem je zradila jako ženská? Nebo já nevim. Hlavně je to o neznalosti. Kdyby člověk věděl, kdyby mě aspoň znali. Protože jsem s něma sousedka několik let. Pokud bych si pouštěla nějakou hudbu a otravuje je to, tak dobře. Ale pokud si dám nějakou čepicu, šátek nebo dlouhou sukni, tak přece nemůžu to nazývat provokace. Ať se podívají všude okolo. Kolik ožralých lidí provokuje na ulici, kolik nezodpovědných lidí sedne v opilosti za volant. To už neříkám provokace, to jde o život doslova. Ale to nic. Pak jde prostě ženská v šátku a je divná, je špatná. Já nevím čím teda. Ještě když jdu s děckama, který mě poslouchají, jsou normální. Jdu s něma do hračkářství a paní prodavačka s tím má problém. Malá se dívala na nějakou panenku. Já jsem říkala, že musí vybrat kamarádce dárek. Vybírala ho právě na ten íd. A prodavačka hned: Ať na to nešahá, není to zaplacený! Tak já na ni: Jak víte, že to budu kupovat nebo nebudu? Prostě úplně nepříjemná! A lidi za mnou tak na ně byla úplně jiná, jiný kafe. To se nedá srovnat, to člověk vycítí, to vím. Když jdu k doktorovi..ten má svoji odbornost a měl by se věnovat své práci. Ale když místo toho začne ponižovat pacienta, tak to už je úplně podúroveň. To bych mu nechala tu ordinaci zavřít už z principu! Zažila jsem narážky typu: To nemáme v Česku dost hezkých chlap? Abyste toho nelitovala! Takovej člověk nemá v ordinaci co dělat! Já jsem na to reagovala: To myslíte ty opilce? Mě je třicet a každej můj spolužák chlastá a moje kamarádky, spolužačky, co jsem se dozvěděla na srazu, tak je člověk 85

rád, že má Araba! Protože mě říkaly, jak jim propije výplatu, jak si musí půjčovat od tchýně a pak se cítí ponížená ta ženská. Protože její manžel si nebyl schopen vydělat, ona je na mateřské a on jí to prostě propije! Jako jsou tam samozřejmě i ženský, který jsou normální. Ale potom říkám, co je normálního? Neříkám, že všichni. Typická česká domácnost, ženská doma spocená, vyřízená s děckama. A chlap někde s kamarádama nebo v hospodě. Já když jdu kolem hospod, kolem našeho baráku jsou tři a večer všechno plný chlapů! A to mi pak chce někdo tvrdit, že ti chlapi nemají rodiny? Nečekají je doma manželky? Já vím, že když manžel skončí v práci, tak příjde domů. A vím, že mu můžu říct, ať pohlídá malýho, můžu se jít vykoupat, zacvičit. Vím, že přijde domů a můžu se na něho spolehout. Některý ženský ví,kde chlapa najdou, ale s takovým chlapem se nikdo nechce chlubit. Nebo příjde domů, celej byt zasmrádne od hospody a ty děcka to vidí. Nakonec začnou pít taky. Alkohol je tak populární tady! Já nevím, co mám říct! Lidi se mi tak strašně diví, že nepiju! Ty nepiješ? Ani štamprličku si nedáš? Ne, to je prostě princip! Jak někdo nesnese houby v jídle, fazole, tak já prostě nevidím nic dobrýho v tom, pít alkohol. Prostě mám zásady co nedělat. Tady nejde v islámu o to, dát si trošku. Spíš dám si deci, podruhé dvě, pak si dám litr. Kde jsou potom ty hranice? Na každýho to množství působí jinak. Každej snese určité množství. Já nemůžu říct, že mi dvě deci neudělají nic a třeba kamarádce z toho hrabe a začne dělat něco nemorálního..no alkohol dělá víc škody, než užitku. Neříkám v léku. Ale za prvé není to dobrý, nechutná to, kohokoliv vidím to pít, tak se mu zkřiví pusa. Za druhé lidi chlastají buď ze žalu, nebo aby ukázali, kolik toho vypijou. Pije někdo pro radost? No ale pak to stejně může skončit tak, že se opije do němoty, nebo dělá někomu zle. Někteří obtěžují ženský, čůrají někde na veřejnosti..no nic hezkýho. V žádným směru. Tak prostě nepijem no. Řidím se tím islámem, je to tam prostě daný, zakázaný, já se tím řídím a nepotřebuju dalšího nic vědět a věřím tomu. A vepřový maso, je vědecky dokázaný, že to maso je špinavý. Už se stačí podívat na to, kde žije. Ve svých vlastních..no výkalech. A je dokázaný, že to zvyšuje i cholesterol. Tak proč bych to měla jíst, že to hezky voní a ucpávat si tím cévy? Tak když se nebudu zabíjet alkoholem, tak se nebudu zabíjet ani jinak. Ono se sice říká, že člověk na něco umřít musí. Ale že bych to dělala vlastním vědomím takhle. Já nepotřebuju vepřový k životu, má to víc nevýhod než výhod. Ani nechcu zjišťovat, co je ve vepřových párcích! A existuje strašně moc druhů masa. Já apeluju na ty ryby, protože česká populace trpí nedostatkem jódu. Já vím, že kdybych nepřišla k islámu, tak v životě takovej názor nemám. Ale právě to, že když je člověk muslim a začne studovat co jí, proč to nemůže a to, tak vlastně pak zjistí tolik pozitivních věcí! Vždycky hledám ten důvod. M: Znepokojuje vás něco v Česku, co už je tu podle vás zvykem? Rozvodovost. Když jsem byla na tom srazu, tak každej druhej spolužák je rozvedenej. Když jsem před lety řekla, že mám Araba, tak každej: Coo?! No viděli jsme se před deseti rokama, viděli jsme se teď a ti, kteří říkali co už jsou dvakrát rozvedení a já zůstávám v jednom z manželství. Tak jsem jim říkala, tak mi ukažte, kdo je větší blázen? M: I tak vám vás někdo nazve bláznivá arabka Jojo, lidi se ptají: A jak to, že jste venku? Vy nemůžete to a tamto, ne? Tak já jako prosím? Jsem snad svéprávná, můžu si chodit kam chcu, kdy chcu. Samozřejmě slušně a nepotřebuju se nikomu zpovídat, nikdo mě doma nezamyká. Mám svou občanku, klíče, mám i svoje konto, kam mi manžel nehrabe. Neříkám, že to dělají všichni, ale konkrétně u mě doma je klid. Tak pokud někdo hledá svého životního partnera v casinu nebo na diskotéce, tak to asi nebude úplně ono. Můj manžel mně věří, já věřím jemu a máme prostě normální život. Já si nedokážu představit, že bych čekala na někoho, aby se mnou šel na nákup! Tam u nich v Palestině je to tak, že když jde sama ženská, tak se na ni dívají divně, tam už je to zažitý. Ale tady, abych to praktikovala, proč jako M: Jaký máte názor na homosexualitu? Tak to já naštěstí neřeším! Tak jako mám syna a nikdy neví člověk. Ale to je otázka, někdo říká, že se s tím člověk narodí, někdo říká, že se to vyvine v hlavě. Já na to asi nemám žádný názor, podle islámu je to hřích. Protože Bůh stvořil ženu a muže ne muže a muže. Ale já jako člověk, kdybych nebyla muslimka, tak je mi to jedno. Když to nejsu já, netýká se to mě osobně, tak já jsem v tomhle tolerantní. Ať si každý dělá, co chce. Protože já vím sama, jaký to je, když se do mě někdo furt naváží. Když si to někdo vybere a je teda jedno, jestli se s tím narodí nebo si to nějak vsugeruje..není to prokázaný, že je to nemoc. Pokud je to nemoc, tak by se měl člověk léčit, pokud se nechce léčit, tak ať si v tom žije. Já to neodsuzuju. Není to ale nic normálního. Pro mě chlap a chlap je to prostě divný. Chlap a žena, tak je pro mě pár. Nechci 86

nikoho urazit, ale je to prostě divný. Ale nemám s tím problém, je to jejich volba, tak ať si v tom žijí. Kdyby bylo na mně a mohla to nějak ovlivnit, tak bych nařídila léčbu. Nechápu ani až tak ty veřejné demonstrace, i těch transexsuálů a ták..někdo je exhibicionista nebo já nevím, ale nechci je zas odsuzovat. Třeba jsou nešťastní a takhle jim to vyhovuje. Někdy si prostě chlapi asi víc rozumí. Ale rozhodně to není správný. A už vůbec né vychovávat v tom děti. To se příčí přírodě. Tak jak člověk vychovává dítě, tak to dítě si vezme z toho dětství. Takže já si to vůbec nedovedu představit, že by pro něho pak byla přirozenost jako chlap a chlap ve směru sexuality, to jako ne. M: Podle vás tedy výchova správným příkladem je nejlepší? Určitě. Ani neschvaluju moc rozvod. Nejsem pro rozvod, když tam jsou děti. Neříkám, že někdo tam musí zůstat za každou cenu, třeba když je tam nějaké týrání, to rozhodně ne! Míň škody je, když se rozvedou. Ale rodina by měla být kompletní, když tam jsou ty děti. Komunikace je strašně důležitá. Rodiče by se snažit řešit všechno společně. Oni byli u toho, když si ty děti dělali, oni si je naplánovali a i kdyby si je neplánovali, tak děti jsou boží dar. Už se to nedá vzít zpátky! Měli by se teda snažit aspoň do té doby, než budou děti odrostlé a pochopí to. Rozhodně neschvaluju rozvody, to jen krajním případě, když jsou ty děti malé. Děti potřebují zásadně oba rodiče. Bez obou rodičů se nemohou narodit. Takže ty rozvody neschvaluju. V islámu není taková rozvodovost, ty lidi se spolu naučí žít právě proto, že mají pravidla. Každý má svou úlohu a pak se vzájemně doplňují. Neříkám, že je to všude tak růžový, to určitě ne. Ale tím, že my žijeme tady, tak já jsem si převzala z mojí rodiny to dobrý a vzala jsem si od nich co je dobré a hlavně z čeho vycházíme je korán. Tam je jasně daný, kdo se za co zodpovídá. Když jsou nějaké neshody například ohledně peněz, tak já řeknu chlapovi, že on je ten, kdo má zabezpečit rodinu. Když on mi řekne, proč není uvařeno, tak za to zas zodpovídám já, protože já jsem doma a nemůžu mít nohy na stole a děcka hladové. Takže každý máme svou úlohu. Ale to není jen v islámu, to je snad všude. Akorát, že my to máme dané černé na bílým, takže já se s tím můžu bránit. A třeba mi v tom islámu vyhovuje i jedna věc. Ženská má hrozně moc práv daný v té knížce. Když mi někdo řekne: Nojó, se řídíš nějakou knížkou! Ano, samozřejmě, vzala jsem si muslima a mohu tím oponovat. Ale když si někdo vezme Čecha, tak čím chce oponovat? Českýma zákonama, když jsou tam takový díry? Je tady hodně zastoupen ateismus. Rodiče řeknou: To je mezi vama, to si vyřešte mezi sebou. Kdo potom stojí za tou ženskou, když je v neprávu? Kdo stojí za těma děckama? Já si stojím za tím koránem a ten korán mě doslova ochraňuje. Tam je to jasně daný co a jak. Je pravda, že nikdo toho chlapa nemůže donutit a dát mu nůž na krk. Já ale vím, že jsem muslimka a když by se ten chlap nechoval podle koránu, tak mi Bůh pomůže a nějak ho potrestá. Já to vidím tu oporu, v té víře, v tom koránu. To je podle mě ten soud, to zajištění. A hlavně. A ty rodiče v Palestině jsou velká opora, ty by za děcka dýchali. On by si to ani nedovolil něco udělat. Tam by se ta rodina styděla a on taky. 87

Příloha č. 4 Rozhovor Karlos Délka rozhovoru: 30 minut M: Pověz něco o sobě a o své rodině. K: Základní a střední školu jsem dokončil v Banja Luce. Jsem vyučený autoklempíř, ale nikdy jsem to nedělal. Pak už nebyl ani čas na další školu. Šel jsem pryč, to byla taková politická situace. Buď jsem mohl bojovat nebo odjet. Jsem rozvedený. Měl jsem českou manželku. To jsme se potkali na stánku. Ona pracovala na stánku vedle. Teď mám čerstvě novou přítelkyni Češku, ale jejím rodičům se moc nelíbí, že chodí s cizincem. Nejstaršímu synovi je osm, prostřednímu pět a nejmladší je dcera a té jsou dva. M: Zvyky a tradice u vás v rodině? K: Tak u nás ty svátky, máme islámskou víru. A u nás ten islám se dodržoval. Jako né úplně pevně, ale když byl svátek třeba bajram, tak se to u nás slavilo jak u vás Vánoce třeba. Nový rok jsme taky slavili stejně jako u vás. Na bajram jsme se sešli rodina, udělali jsme oběd. Když je teplo, tak se udělá jehně na rožni. Večer se chodí do města a oslaví se to tam. Ale ten oběd je v kruhu rodiny. M: Když jsi přijel do Česka, tak si stále bajram slavil a slavíš? K: No pořád. Já jsem měl manželku Češku 14 ler, tak jsme slavili to i Vánoce stejně. M: Takže jste skloubili tradice a zvyky s manželkou? K: Měli jsme to společný. Jo, mě to nevadilo, jí to nevadilo. Já se nedívám na to, kdo je jaké víry, co dělá, to mě nezajímá. Děcka vnímají jedno i druhé. Oni se těší na Vánoce, i na Bajram. Dostávají dárky, stromeček se udělá. M: Manželka byla věřící? K: Ano, měla spíše katolickou víru, ale do kostela nechodí. Já do mešity taky nechodím. Nemusím chodit do mešity. Stačí, jak to cítím. M: Narozeniny slavíte? K: Slavíme, pořádáme děckou párty. M: Jaké další zvyky? K: Na 1. Máje oslavujeme! Opékáme jehně, sejde se hodně lidí z Bosny, chodí se kolem řeky. K: Co jste dělali s dětmi ve volném čase? M: Tak normálně. Když jsem chodil o víkendu do práce, tak jsme dávali děcka k rodičům M: Jak vzpomínáš na příchod sem, jak to začalo? K: Musel jsem si vybrat, jestli půjdu na vojnu nebo odejdu někam pryč ze země. Vybral jsem si odchod. Žil jsem tři roky v Německu. Šel jsem tam s kamarádem a byli jsme tam spolu. Museli jsme podepsat prohlášení, že až skončí válka, tak se vrátíme do země. Nejdřív bydlel v Brně brácha, pak jsem dojel já a pak přišli rodiče. To byly ty devadesátá léta. To se dobře dělalo. Ze začátku jsme dělali stánky. M: Srovnej prosím tě oslavy bajramu tady a v Bosně. K: Tak bajram je v Bosně hodně vnímaný, ale je to v podstatě stejné tady i tam, slavíme to stejně. U nás se na bajram nepeče kapr. U nás jsou ty zvyky jiné. M: Slavíte narozeniny? K: Jo, malá teď bude mít narozeniny, 2 roky, tak zařizuju dětskou kavárnu. Děláme takový oslavy, přijde patnáct,dvacet lidí. Děcka si tam pohrají, je to fajn. M: Chybí ti nějaké zvyky od vás z Bosny? K: Chybí mi večerní procházky. U nás je zvyk, že se každý večer jde ven, projde se město. Lidé se víc scházejí, skoro celé město, kecají v kavárnách. S tím že v pátek a v sobotu se to ještě víc protáhne. Přes týden se jde ven tak v devět večer, trošku se udělá procházka, kávička, pokecat a zase domů. Tady to není. Tady z práce domů, přijdeš pozdě večer a pak už nemáš ani náladu. Není čas. M: Co tě jinak baví? K: Dřív jsem lyžoval závodně, to mě baví a fotbal. Kluky to taky baví, já je k tomu vedu. Hlavně ať sportují a nelítají za barákem. Dělají to pro sebe. Když jsou prázdniny, tak jezdíme k nám, tam to už děcka dobře znají. To i než jsme se rozvedli, tak jsme to dělali. Mám rád hory i moře. Jsme domluvení, že o prázdninách beru děcka k moři. M: Jak je vedeš ke zvykům a tradicím? K: Teď máme tu střídavou péči, ale zvyky zůstávají stejný. Nemáme domluvené nic, akorát na Vánoce budou s maminkou. Oni jsou ještě malí, abych jim to vysvětloval. Když je bajram, tak se radují stejně, jak 88

když jsou Vánoce. Jinak si myslim, že děti kopírují rodiče. Hlavně chci, aby dokončili školu. To je důležitý. Ať mají školu a ať si vyberou co budou chtít. M: Jaké máte plány do budoucna? K: Co já vím, co budoucnost přinese. Nevím. M: Přemýšlel jste o návratu do Bosny? K: Ani ne. Předtím jsem nikdy nemyslel, že sem přijdu. Ale tam není tolik práce a možností. M: Jak se ti žije v Brně? K: Už mám tady spoustu kamarádů Čechů. Nějaký problémy jsem neměl nikdy. M: Nesetkal ses nikdy s nějakým konfliktem? K: Já jsem neměl nikdy. M: Ani když jsi někomu řekl, že jsi muslim? K: Já nejsem takoví, abych se s někým o tom nějak moc bavil. Ti s kterými se nejvíc bavím na fotbale třeba, tak ti mě znají, ví, odkud jsem a nikdy nikdo neřekl, že mu to vadí. Možná za zádama, ale nikdy ne do očí. Já bych se ani s žádným magorem nebavil. Tak tady je taková propaganda, že když se řekne muslim, tak každý si to hned spojí s nějako Al-Kajdou a takoví ty věci. To je těma médiama. U nás by nikdy žádná válka nebyla, kdyby nebyly ty média.ty mají fakt sílu. M: Co si myslíš o českých rodinách? K: Nejsou tak pevné jako u nás. Tam držíme víc pohromadě. Mám pocit, že čím jde člověk víc na jih, tak je to tam pevnější. M: Přijde ti, že tady lidé hodně pijí alkohol? K: Mně alkohol nevadí, ať si každý projde životem, jak chce. Jiné lidi neřeším. Mně dělá starost práce, když je málo práce. Ale když někdo chlastá, tak ať chlastá. M: Co si myslíš o homosexualitě? K: Nemám s tím problém. Je to zase hodně propagované v médiích. Založily se různé kluby, akce, zákon o svazku je. Dřív se o tom tolik nemluvilo. Ale nejsem pro to, aby vychovávali děcka. Děckám to nic nepřinese. Naučí se jen jednu stranu, nebudou vědět, jak to funguje. M: Jíš vepřové? K: Dřív jsem jedl, teď už ne. Je to tak deset let, co jsem ho přestal jíst. To je jako s kouřením. Když se narodil nejstarší, tak jsem přestal. M: A děti jí vepřové? K: Předpokládám, že ho jí u bývalé manželky 89

Příloha č. 5 Rozhovor Sofie Délka rozhovoru: 30 minut M: Kde jste byli na ídu? S: Na ídu jsme byli v mešitě. M: Slavíte Silvestr? S: Předloni jsme koukali na ohňostroj z pátého patra. První nový rok jsme byli v mešitě. M: Jak se díváte na alkohol? S:Musím ho tolerovat. Můj taťka má vinnej sklep. Takže když přijedeme k nim, tak taťka tam popíjí. M: Vy si nikdy nedáte? S: Ne. Já potom, co jsem konvertovala. Když jsem se vdávala, to jsem byla muslimka 14 dní. To jsem si dala maximálně ten přípitek. Od té doby nic. M: Tak striktně to dodržujete? S: Ano. M: Vepřové jíte? S: Ne. Postupně jsem si na to zvykla, už si na to dávám pozor, abych to třeba nesnědla u mamky. M: Jak se na vás dívali rodiče, když jste jim řekla, že jste konvertovala? S: Tak naši jsou v pohodě. Zajímají se. M: Jsou teda úplně tolerantní? S: Můj taťka má ještě takový ten názor, že žena má poslouchat muže. A spíš to pochválil, že jsem přijala manželovu víru. Je rád, že vůbec praktikuju nějaké náboženství. K tomu křesťanství mě tak důsledně nevedli. M: Jak vedete k muslimským tradicím a zvykům děti? S: Tak ono je nejlepší je vést od malička, aby to bylo takové nenásilné. Co tak pozoruju, tak už si lidi trošku zvykají. Na Vánoce nemáme stromeček. Od malička jim vysvětlujeme, že to není náš svátek. Můj manžel nechápe pořád význam Vánoc. Ani Velikonoce, to samozřejmě taky neslavíme M: Setkala jste se s nějakým konfliktem? S: No jéje. Hlavně v létě. To mají komentáře třeba: No to je zima! Hlavně důchodci. Někteří se sotva šourají, ale pořád ještě budou rejpat! Nebo ty v předdůchodovém věku hážou takové nevraživé pohledy, ale většinou nic neříkají. Já se na ně vždycky pěkně usměju a oni pak koukají jinam a nic. Jednou ale když jsem měla zrovna špatnou náladu a pán na mě: Co to máš na té palici? Já na něj: Aby ses neposral! M: Co vás baví? S: Manžel je sportovec, tak mě občas vytáhne zaběhat si. Já jsem na takové ty klidnější, procházky v přírodě, do lesa, k rybníku. M: Co manžela baví? S: Baví ho fotbal. Mě taky. Tatínek mě tahal pořád sebou na fotbal, když jsem byla malá. Na rande mě zval manžel do Sportbaru. M: Jak jste se seznámili? S: Byli jsme v učebně, ptal se mě, jestli s ním půjdu na kafe, tak jsem pak šla no. Vzali jsme se po půl roce. M: Už? S: Rodiče se vzali po 3 měsících a jsou spolu 30 let. M: Jak vás přijali rodiče? S: No úplně výborně! Objímali mě, byli moc milí! Připadali jsem si u nich jak doma. U nich je to jak na vesnici. M: Co byste chtěla dělat za práci? S: Nejraději něco v tom sociálním oboru. M: Kdy jste se začala zahalovat? S: To bylo postupně. Napřed menší šátky na půl hlavy. Trošku jsem se bála těch konfliktů stejně jako manžel. Pak jsem přijela do Maroka a nelíbilo se mi, že ty Maročanky na to vyloženě kašlou. Ty tam chodí v minisukních a to mě přesvědčilo. Nechtěla jsem být jako ony. M: Manžel vás v tom podporoval? 90

S: Mě to mrzelo ze začátku, že mě v tom tak právě nepodporoval. Říkal, že kdybych měla nějaké problémy, tak nic no. M: Nechtěla jste být jedna z těch, která to porušuje? S: Asi tak no. M: Vadí vám nějaké české zvyky? S: Tak zrovna ten Silvestr! To i když jsem nebyla muslimkou, tak mi to vadilo. Samozřejmě i Velikonoce. Byla jsem ráda, když se manželovi nelíbilo, že by mě někdo plácal po zadku. To vadí určitě i více českým holkám. M: Předtím než jste konvertovala, tak jste chodila například na diskotéky? S: Moc mě to nechytlo. Jsem z vesnice z Jižní Morvavy, chodila jsem spíš do sklípku, víno jsem si dala, ale nepřeháněla jsem to. M: Chodíte na hody? S: Na hody s manželem chodíme. Učím ho dokonce polku, valčík.. M: Co baví děti? S: Syn hraje fotbal. Mladší je ještě malej, ten si zatím vystačí s hrama co má doma. M: Jak se na vás dívalo okolí, když jste konvertovala? S: Docela v pohodě. Jak kdo. M: Jak se díváte na homosexualitu? S: Já myslím, že je to každýho věc, ať si každej dělá co chce. 91

Příloha č. 6 Fotografické přílohy Fotografie autorky Brněnská mešita zvenku 92

Foto autorky Brněnská mešita zevnitř 93

Děti si hrály v prostorách mešity při oslavách Svátku oběti 94

Foto autorka ozdoby při oslavách Svátku oběti Foto autorka výroba Kaaby, program pro děti při Svátku oběti 95

Foto autorka herna pro děti v mešitě 96