VYSOKOŠKOLSKÁ VÝUKA GERONTOLOGIE PRO NELÉKAŘE Zkušenosti s výukou speciálních pedagogů, návrh sylabu Zdeněk Kalvach Stárnutí společnosti je závažný fenomén současnosti. Jeho relativní složka je dána poklesem porodnosti, absolutní stárnutí je způsobeno prodlužováním střední délky života (očekávané doby dožití, life expectancy): stále více osob se dožívá stáří (arbitrárne nejčastěji věk nad 65 let), respektive tzv. vlastního stáří v užším slova smyslu (75 a více let) a prožívá v něm delší dobu. Dominantním trendem přitom není dosahování dlouhověkosti (věku nad 90 let) či extrémních délek života (nejvyšší hodnověrný věk člověka činil 124 let), ale zvyšování pravděpodobnosti dožití věku 80-90 let. Podle oficiální prognózy Organizace spojených národů může být ČR v polovině 21. století nejstarší populací na světě s více než 40 % obyvatel starších 60 let. Seniorská populace je velmi heterogenní. Je heterogennější než populace dětská, což je dáno např. delším trváním stáří než dětství, větším podílem zdravotních problémů či větší variabilitou involuce než u dětského vývoje. To vyžaduje důslednější diverzifikaci a individualizaci přístupu a služeb. K tomu vyzývají i základní doporučení Organizace spojených národů [5], Doporučují také zařadit poznatky o stáří do vzdělávacích programů a do výchovy kvalifikovaných odborníků pro jednotlivé aspekty seniorské problematiky. Je přitom důležité, aby se pozornost nesoustředila pouze na patologické stáří, na problematiku závažně handicapovaných osob (upoutání na lůžko, pokročilá demence), respektive na ošetřovatelsko-sociální péči o ně, ale rovnoměrně také na zabraňování ztrátě soběstačnosti, na její obnovování, na zvyšování kvality života a na rozvoj uspokojivého životního způsobu ve stáří. Stárnutím a stářím se zabývá gerontologie (od řeckého geron - starý člověk). Původně šlo o multidisciplinámí problematiku, jejíž společnou platformou byla diskusní setkání. Tak byla také v rudimentární podobě vyučována. V poslední době je patrné formování samostatného interdisciplinárního oboru. Postupně se tak ujasňuje i obecná gerontologie jako součást vysokoškolských programů, obohacovaná a modifikovaná podle konkrétního zaměření studia i podle tradice a možností jednotlivých vysokých či vyšších škol. Reálná a žádoucí je vysokoškolská výuka gerontologie např. v rámci ošetřovatelství, ergoterapie, fýzioterapie, sociální 209
práce, speciální pedagogiky, andragogiky, politologie, sociologie, psychologie, ale také architektury a různých technických oborů zabývajících se návrhářstvím předmětů a systémů využívaných seniory (včetně např. dopravních prostředků). Ke stimulaci gerontologické výuky ve vyšším školství vznikla v USA v roce 1974 Association for Gerontology in Higher Education, AGHE [10], která kromě jiného vydává prestižní, internetové dostupné materiály. Např. aktualizované seznamy gerontologických výukových programů (v posledním vydání 750 programů) především v USA, včetně kontaktů na jednotlivá pracoviště [9], soubory sylabů [1,8] i standardy pro jejich tvorbu včetně prognózování vývoje [2], Mezinárodní projekt Genie [11], koordinovaný univerzitou v Eindhovenu, vytvářející mezinárodní síť a propojený s International Society for Gerontechnology (založena 1997), rozvíjí gerontologickou výuku v oblasti technických věd, tzv. gerontechnology [4,7]. Na základě několikaletých zkušeností s výukou nelékařské gerontologie na Univerzitě Karlově (na Pedagogické fakultě v rámci speciální pedagogiky, Fakultě tělesné výchovy a sportu a na 1. lékařské fakultě v bakalářském studiu ergoterapie) je možno shrnout některé její principy. 1. Cíle a formy gerontologické výuky - Zlepšení znalostí o stáří, o specifických potřebách a problémech seniorů jako potenciálních klientů daného oboru. Např. informování studentů práv o problematice zanedbávání, týrání a zneužívání seniorů. Tomuto účelu odpovídají doplňkové přednášky či semináře vhodné kromě práv např. pro studium architektury, návrhářství, technických věd. - Výchova odborníků především pro zdravotnictví a sociální péči, které se výrazně geriatrizují (lékařství, ošetřovatelství, ergoterapie, fyzioterapie, psychoterapie, sociální práce, ale také v zájmu rozšíření aprobace speciální pedagogika). Jde o multidisciplinární vzdělávání v gerontologii/geriatrii v rámci tradičních studijních programů. - Výchova odborníků pro specificky seniorské služby - interdisciplinární studium gerontologie jako samostatného oboru, jako svébytné profesní profilace včetně postgraduálního doktorandského studia [3,6]. 2. Sylabus výuky gerontologie Obsah výuky by měl být důsledně podřízen profilaci absolventa, jeho uplatnění v praxi a profesním kompetencím. Primární je proč a k čemu" vychovávat. Od toho se teprve logicky odvíjí co a jak" učit - tento elementární princip byl bohužel opakovaně porušen např. při výchově nelékařských zdravotnických profesí, což se negativně odrazilo v uplatnění absolventů. Proto je třeba pečlivě ujasnit oblasti, pracovní pozice a kompetence, na něž by mohli aspirovat studenti nově zvažovaného samostatného studia gerontologie. Především při formulování vý- 210
stupil se ukáže, zda je myšlenka samostatné gerontologie dostatečně nosná a zda zvažované uplatnění a společenské potreby nejsou účelněji zajistitelné některým ze stávajících studijních programů. V zahraničí se častěji vyskytuje gerontologická profilace jako magisterské prohlubování a profilování obecných bakalářských základů (např. sociální práce či ošetřovatelství), eventuálně jako magisterská nástavba na jiné magisterské studium. Mezi vhodná uplatnění absolventů patří především řízení či metodické vedení domovů důchodců, komunitních geriatrických a seniorských center, podpora seniorských aktivit a iniciativ, kontrola kvality péče v geriatrických zařízeních apod. Zvláště významný je rozvoj seniorské fáze celoživotního vzdělávání a kreativity k posilování orientace a k usnadňování seberealizace seniorů v rychle se měnícím světě, k prevenci mezigeneračních bariér a věkové segregace, neboť vytěsňování ze společenského dění je spolupodmíněno zastaráváním znalostí. Fenomén veteránství limituje rodinné sdílení, občanské podílnictví, práva, povinnosti a spoluzodpovědnost za vývoj společnosti. V tom je závažný přínos seniorské pedagogiky - gerontogogiky. Gerontologicky (gerontogogicky) vzdělaní odborníci by měli přispět k obsahovému i metodickému zkvalitnění seniorského vzdělávání ve všech jeho podobách - od seniorských pořadů v mediích přes běžné nabídkové kurzy až k tzv. univerzitám třetího věku (U3A), rozvíjeným interaktivní formou tzv. peer groups. Gerontologové se mohou profesně významně uplatnit i v oblasti kognitivní rehabilitace a aktivizačních programů u nemocných s fatickými poruchami, se syndromem demence či obecně v zařízeních dlouhodobé ústavní péče. Obecně gerontologicky sylabus by měl zahrnovat zvláště: - Základní pojmy (gerontologie, geriatrie), vymezení a periodizace stáří, dlouhověkost. - Teorie stárnutí - proč živé organismy stárnou. - Involuce - jak živé organismy stárnou. - Stáří v kontextu ontogeneze (periodizace života, pojetí a vývojové úkoly" stáří), umělecké a mediální pojetí stáří. - Demografie stáří (stárnutí populace, očekávaná délka života - life expectancy, rektangularizace křivky přežívání, Gompertzův zákon vymírání věkových kohort). - Sociologická a sociálně ekonomická problematika stáří (sociální role stáří, mezigenerační vztahy, společnost bez věkových bariér, stárnutí populace a rozvoj společnosti, principy důchodové politiky, ageismus - zdroje a projevy, minimalizace a marginalizace potřeb starých lidí, ageismus a maltuziánství). - Koncept úspěšného a neúspěšného stárnutí, komprese versus expanze úmrtnosti, nemocnosti a závislosti ve stáři. Podíl involuce, chorob a inaktivity na funkčním stavu ve stáří. Možnosti prevence. Progerie.
- Funkční a zdravotní stav ve stáří, studie longitudinální a průsečíkové, kvalita života a její hodnocení. - Charakteristika seniorské populace (heterogenita, převaha žen, křehkost), povaha seniorské ohroženosti, seniori jako underachievers". - Důstojnost, svébytnost, autonomie starého člověka, zásady komunikace se seniory, princip akceptace (validace) seniorů se závažným handicapem. - Adaptace a maladaptace na stáří, psychická pohoda ve stáří. - Orientace v nej významnějších chorobných stavech ovlivňujících funkční stav ve stáří (ateroskleróza, Alzheimerova nemoc, osteoporóza, osteoartróza, obštrukční plieni nemoc, poruchy zraku a sluchu, úrazy). - Psychopatologie stáří (syndrom demence, deprese, delirantní stavy, fatické poruchy), Folsteinův test, svět, úzkost a osamělost dementního člověka". - Syndromologická problematika stáři (závratě, pády, hypotermie, imobilizační syndrom, dehydratace, malnutrice, myopatie, geriatrie jako medicína pěti i" - imobilita, instabilita, inkontinence, intelektové poruchy, iatrogenní poškození). - Problematika nevhodného zacházení, týrání, zanedbávání a zneužívání v domácím prostředí i v ústavní péči, problematika self-neglect, zneklidňující" starý člověk. - Soběstačnost, její hodnocení, podpora, obnovování v kontextu prostředí. Aktivity denního života (ADL, IADL), ergodiagnostika a ergoterapie. 212 - Kompenzační pomůcky a úprava prostředí. - Funkční hodnocení starého člověka a jeho reflexe. - Principy služeb pro osoby s ohroženou a ztracenou soběstačností (demedicinace, deinstitucionalizace, desektorializace, deprofesionalizace tradičního přístupu), komplexnost a koordinovanost (case management). - Komunitní péče - zdravotnická a nezdravotnická, komunitní centra, pečovatelská služba, home care, kvalifikované ošetřovatelství a bazálni péče, ošetřovatelské poradenství, systémy tísňového volání, spolupráce s rodinou, respitní služby. - Zdravotnické geriatrické služby (nemocniční geriatrická oddělení, geriatrický nemocniční režim, geriatrický hospitalismus). - Následná a dlouhodobá ústavní péče (léčebny pro dlouhodobě nemocné, domovy důchodců režimového typu), maladaptace na přijetí, azylový syndrom, autonomie v ústavní péči. - Aktivizační programy včetně gerontologické aplikace arteterapie, muzikoterapie apod. - Léčebná rehabilitace v geriatrii (ergoterapie, fyzioterapie, kognitivní rehabilitace, rehabilitace afazií). - Modelové příklady diferencované komplexní geriatrické péče o nemocné po cévní mozkové příhodě, s pokročilým syndromem demence, s mimořádnou křehkostí (pojem rizikového geronta). - Bezpečnost starého člověka (osamělost,
úrazy, starý člověk v dopravě, bydlení starého člověka, kriminalita). - Seniorská fáze konceptu celoživotního vzdělávání - gerontogogika: univerzity a akademie třetího věku či volného času, v čem, k čemu a jak vzdělávat, metoda peer groups, využití medií, gerontogogická metodologie, kreativita ve stáří. - Bydlení a životní prostředí starého člověka (rizika, bezbariérové úpravy, telematické zabezpečení, penziony, komunitní služby, urbanistika). - Trénink paměti, kognitivní rehabilitace, aktivizační programy. - Pohybové aktivity ve stáří - diferencovaná tolerance zátěže ve stáří, důsledky inaktivity, dekondice, rekondiční, tělovýchovné a sportovní aktivity. - Životospráva ve stáří, především dietetika. - Seniorská centra a iniciativy, volontérské aktivity, seniorská a sousedská svépomoc. - Ekonomika a provoz zařízení pro seniory. - Mezinárodní aktivity a iniciativy v seniorské problematice - Mezinárodní akční program, doporučení OSN, Mezinárodní gerontologický ústav OSN. - Thanatologie, umírající starý člověk, hospicové hnutí. Základní schéma výuky je pochopitelně třeba modifikovat podle zaměření studia. Např. pro potřeby speciálních pedagogů, respektive gerontogogů" mohou být akcentována témata: - gerontogogika - seniorské vzdělávání, cíle, metodologie a obsah (včetně práce s počítači a komunikace v počítačových sítích pro seniory), - kreativita ve stáří a možnosti jejího rozvoje, - seniorské iniciativy v zahraničí - možnosti spolupráce, - syndrom demence, fatické poruchy a kognitivní rehabilitace, - aktivizační programy včetně programů pro nemocné se syndromem demence, trénink paměti, - činnost seniorských center, iniciativ a svépomocných sdružení, problematika volného času ve stáří, - dlouhodobá ústavní péče, maladaptační syndrom, azylový syndrom a jejich prevence v rámci přijímacího procesu v zařízeních dlouhodobé péče, - pohybové, tělovýchovné, turistické a relaxační programy pro seniory, - nevhodné jednání, týrání a zanedbávání, extremní osamělost, - komunitní programy pro seniory. Na podporu dalšího rozvoje gerontologické výuky speciálních pedagogů lze uvést empirický postřeh, že vnímavost a schopnost odpovídající reflexe starého člověka a jeho životní situace je lepší u studentů pedagogické fakulty než u studentů zdravotnických oborů včetně lékařství, kteří jsou profesně deformováni a na seniora hledí především jako na pacienta a nositele choroby. Od toho se odvíjí také větší náchylnost k manipulování a k podceňování subjektivních stanovisek. Speciální pedagogové jsou aktivnější a konstruktivnější v přístupu k dementním nemocným, pro něž se snaží hledat 213
a vytvářet aktivizační programy, náplň života (analogicky zkušenostem s mentální retardací u dětí), zatímco zvláště studenti medicíny se soustřeďují na diagnostiku a léčitelnost - u neléčitelných postižení přestávají cítit svou zodpovědnost za další osud pacienta. Pochopitelná je lepší orientace pedagogů v problematice fatických poruch. Literatura: (převzata bez redakčních úprav) [1] AGHE Collection of Syllabi for Courses in Aging, volum 1 and II, 1997, internetový materiál AGHE. [2] AGHE Standards Committee: Standards and Guidelines for Gerontology Programs. 3* edition 1997, internetový materiál AGHE. [3] Bass SA, Ferraro KF: Gerontology education in transit ion: considering disciplinary andparadigmatic evolution. Gerontologist 2000, 40(1): p. 97-106. [4] Bosma ES, Giezen-Biegstraaten ĹMGJ, Van den Heuvel, M,. -Stephan C.: Gerontechnology project: firstyear results. 1996, Groningen: KITTZ. [5] International Pian ofaction on Ageing and United Nations Principles for Older Persons. UN Dep t. of Public Information DPl/932/Rev.l, 1998, New York. [6] Kapp MB: Professional development in law, health care and aging: a modelfellowshipprogram. Gerontologist 2000, 40(3): p. 364-366. [7] POULSON, D. - Ashby, M. - Richardson, S.: Userfit: A practical handbook on usercentered design for Assistive Technology. Brussels- Luxembourg: ECSC-EC-EAEC. [8] SHENK, D. - SOKOLOVSKY, J.: Teaching about Aging - Interdisciplinary and Cross-Cultural Perspectives, 3^ edition, 1999, internetový materiál AGHE. [9] STEPP, D. D Directory ofeducationals in Gerontology and Geriatrics, 7' h edition, 2000, internetový materiál AGHE. [10] WWW.aghe.org/index.htm [11] WWW.tue.nl/gerontechnologie/edu/ genie.org.htm 214