Historie české správy SPRÁVA V OBDOBÍ 1848 1918 1. část
Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Metodický pokyn SOŠ InterDact s.r.o. Most Mgr. Daniel Kubát V/2_Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol VY_52_INOVACE_14 Historie české správy Správa v období 1848 1918 (1. část) ministerstva, ústavní vývoj (1. část) Prezentace Prezentace je určena k výkladu nového tématu Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora
1849 vláda dala rozehnat říšský sněm v Kroměříži a současně vyhlásila 4. března 1849 novou ústavu ústavu Stadionovu oktrojovanou tato ústava posilovala moc panovníka, panovník nejvyšší zákonodárná moc, proti jeho vůli se nemohlo stát žádné usnesení parlamentu zákonem
jedině císařovi příslušela také výkonná moc tu vykonával prostřednictvím odpovědných ministrů, podřízených úředníků atd. Březnová ústava rozeznávala říšské a zemské zákonodárství, rozhodující vliv však mělo zákonodárství říšské k jednotnému zastoupení říše byl určen parlament říšský sněm o dvou komorách
Dolní komora měla být volena občanstvem, horní komora částečně zemskými sněmy a částečně největšími berními poplatníky v jednotlivých zemích. zemským sněmům a zemským výborům nepříslušelo vykonávat zemské zákony Březnová ústava znala jen jediné společné rakouské státní občanství z dřívější státní rady, poradního orgánu koruny, se stala říšská rada, po roce 1851 byla však pouze poradním orgánem panovníka
v ministerské radě předsedal ministr prezident, zpravidla ministr zahraničních věcí a císařského domu ministerská rada rozhodovala kolegiálně většinou hlasů ministr byl osobně zodpovědný za veškeré jednání svého ministerstva, rozhodoval dle svého uznání každé ministerstvo rozděleno do sekcí, oborů
kromě resortních ministrů i ministři odborní ministři bez portfeje, nebo tzv. ministři krajani zastupovali buržoazii jednotlivých národností monarchie a zprostředkovávali styk její politické reprezentace s vládou ministerstva vydávala prováděcí nařízení k přijatým zákonům, řídila službu všech podřízených úřadů a orgánů, sestavovala roční rozpočty svého resortu, jmenovala úředníky atd.
Ministerstva: a) Ministerstvo zahraničních věcí a císařského domu b) ministerstvo vnitra c) ministerstvo práv d) ministerstvo financí e) ministerstvo války f) ministerstvo kultu a vyučování g) ministerstvo pro obchod, živnosti a veřejné stavby
1849 1859 = období tzv. bachova neoabsolutismu ministrem vnitra Alexandr Bach, tvůrce byrokratickocentralistického správního systému, neoabsolutismus se opíral především o armádu, nově vybudované četnictvo a byrokracii znakem neoabsolutismu byl nevyrovnaný rozpočet v létě 1859 byl Alexandr Bach propuštěn
31. 12. 1851 Silvestrovské patenty a kabinetní list ústavní listina i základní práva neuherských zemí prohlášeny za neplatné a jiná ústava vydána nebyla, potvrzena byla pouze rovnost občanů před zákonem a zrušení poddanství
20. 10. 1860 Říjnový diplom ohlašoval konec absolutismu, panovník se zřekl neomezené vlády, novým zákonodárným sborem měla být společná říšská rada
26. 2. 1861 Únorová ústava známky centralismu, vydána díky Říjnovému diplomu, podle ní se říšské zastupitelstvo nazývalo říšská rada a mělo dvě komory, panskou a poslaneckou Panská komora členové jmenováni bez volby císařem Poslanecká sněmovna zemské sněmy do ní volily své delegáty podle tzv. zájmových skupin (velkostatkáři, města a obchodní a živnostenské komory, venkovské obce), kromě širší říšské rady zaváděla ústava i tzv. užší říšskou radu pro západní část monarchie, její působnost co nebylo vyhrazeno působnosti širší říšské rady a zemským sněmům vyvolalo nespokojenost českých federalistů
Ústava neobsahovala záruku občanských práv a nebyla zde ustanovení o ochraně národnostní vrcholem nedemokratismu paragraf 13 podle něho bylo možno činit tzv. pilná opatření v oboru působnosti říšské rady v době, kdy nezasedala Únorová ústava mlčela i o odpovědnosti ministrů, zaváděla však vlastní konstitucionalismus, říšské radě bylo přiznáno právo zákonodárné iniciativy, veřejnost rokování, bylo zaručeno každoroční svolávání, volební období říšské rady trvalo šest roků
oporou byrokratického centralismu se stala Státní rada, pokračovatelka říšské rady z období neoabsolutismu, ta zkoumala zákonné předlohy v oboru říšského a zemského zákonodárství řešily se zde záležitosti finanční, vojenské, obchodní, dopravní, zemědělské atd. tato instituce tlumila a rušila zákonodárná oprávnění parlamentu, Státní rada zrušena v roce 1868
součástí únorové ústavy byla zemská zřízení a volební řády do jednotlivých zemských sněmů působnost zemských sněmů zákonodárná (zemědělství, veřejné stavby, dobročinné ústavy) a správní (vydávání podrobnějších předpisů, obecní, církevní a školské záležitosti, opatřování a ubytování vojska) předsednictvo sněmu jmenoval panovník, v čele zemského sněmu stál zemský maršálek, na Moravě a ve Slezsku zemský hejtman svolávání sněmu příslušelo císaři volební období zemských sněmů bylo šest let
Český zemský sněm 242 poslanců, z nich pět virilistů pražský arcibiskup, biskup litoměřický, královéhradecký a českobudějovický, rektor pražské univerzity Moravský zemský sněm 100 poslanců, dva virilisté olomoucký arcibiskup, brněnský biskup Slezský zemský sněm 31 poslanců, jeden virilista arcibiskup vratislavský
aktivní volební právo stanoveno 24. rokem věku, pasivní 30. rokem věku předpokladem volebního práva bylo odvádění přímých daní v určité minimální výši volebního práva byli tedy zbaveni příslušníci dělnictva, drobní výrobci (řemeslníci i zemědělci) a obchodníci
Zdroje: http://www.mzv.cz/public/6a/7/64/126925_14883_maly_statni_znak.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6b/eduardtaaffe.jpg/220px-eduardtaaffe.jpg http://www.komenskeho66.cz/materialy/dejepis/88.html