MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav geologických věd Měkkýši z miocenní lokality Borač-Podolí Diplomová práce Tomáš Turek Vedoucí práce: doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc. Brno 2018
2018 Tomáš Turek Všechna práva vyhrazena
Bibliografický záznam Autor: Bc. Tomáš Turek Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav geologických věd Název práce: Měkkýši z miocenní lokality Borač-Podolí Studijní program: Geologie Studijní obor: Geologie Vedoucí práce: doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc. Akademický rok: 2017/2018 Počet stran: 68+108 Klíčová slova: neogén, baden, Borač, Borač-Podolí, karpatská předhlubeň, Mollusca, paleontologie
Bibliographic Entry Author: Bc. Tomáš Turek Faculty of Science, Masaryk University Department of Geological Sciences Title of Thesis: Molluscs from the Miocene locality Borač-Podolí Degree programe: Geology Field of Study: Geology Supervisor: doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc. Academic Year: 2017/2018 Number of Pages: 68+108 Key words: Neogene, Badenian, Borač, Borač-Podolí, Carpathian Foredeep, Mollusca, paleontology
Abstrakt: V roce 2015 provedli studenti Mgr. Lucie Kleprlíková a Mgr. Jaroslav Šamánek terénní práce v obci Borač-Podolí, při kterých byla na pozemku č. p. 33 vyhloubena 2 m hluboká sonda. V ní byly zastiženy badenské sedimenty tvořené střídajícími se zelenošedými vápnitými jíly a žlutohnědými jemnozrnnými křemennými písky. V písčitých polohách bylo nalezeno bohaté fosilní společenstvo měkkýšů, korálů a další fauny. Nalezená měkkýší fauna byla zastoupena 80 druhy gastropodů a 20 druhy bivalvií. Měkkýší fauna z lokality Borač-Podolí byla porovnávána s měkkýší faunou z mělké sondy z faciostratotypové lokality Borač. V ní bylo nalezeno 42 druhů gastropodů, 6 druhů bivalvií a 3 druhy scaphopodů. Na základě zjištěných taxonů lze předpokládat, že fauna z lokality Borač-Podolí žila v mělkém, infralitorálním moři s oblastmi tvořenými pevným i měkkým substrátem a bohatými porosty řas. Měkkýší fauna z lokality Borač žila spíše v hlubším, cirkalitorálním moři s převahou měkkého substrátu. Měkkýší fauna z obou lokalit dokládá subtropické prostředí s normální salinitou. Abstract: Within a fieldwork in village Borač-Podolí in 2015, students Mgr. Lucie Kleprlíková and Mgr. Jaroslav Šamánek dug a 2 m deep probe on the property of house number 33. Inside of the probe there were encountered the Badenian sediments represented by green-gray lime clay and yellow-brown fine-grained quartz sand. In the sand there was found a rich fossil community of molluscs, corals, and other fauna. The mollusc fauna was represented by 80 species of gastropods and 20 species of bivalves. The ascertained fauna from Borač-Podolí was compared with mollusc fauna obtained from a shallow probe from faciostratotype locality Borač. In this probe there were found 42 species of gastropods, 6 species of bivalves and 3 species of scaphopods. Based on identified taxa we can assume that the fauna of the Borač-Podolí lived in a shallow, infralittoral sea with areas formed by both solid and soft substrate and rich stands of algae. The mollusc fauna from the Borač lived in a deeper, circalittoral sea with dominance of soft substrate. Molluscs fauna from both localities proves a subtropical environment with normal salinity.
Poděkování Rád bych poděkoval doc. Ing. Šárce Hladilové, CSc. za odborné vedení, cenné rady a maximální vstřícnost při konzultacích. Dále bych rád poděkoval Mgr. Jaroslavu Šamánkovi za poskytnutí vzorků a cenné informace o provedeném výkopu. Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány. Brno 14. 5. 2018... Tomáš Turek
Obsah 1. Úvod... 10 2. Geografická pozice a geomorfologie studované oblasti... 11 3. Geologický vývoj studované oblasti... 12 3.1. Předneogenní vývoj krystalinika... 12 3.1.1. Svratecká klenba... 12 3.2. Předneogenní sedimentární pokryv... 15 3.2.1. Permokarbon Boskovické brázdy... 15 3.2.2. Mesozoické sedimenty studované oblasti... 16 3.3. Neogenní vývoj... 17 3.3.1. Karpatská předhlubeň... 17 3.4. Postneogenní vývoj... 22 4. Paleontologické výzkumy studované oblasti... 23 4.1. Borač... 23 4.2. Borač-Podolí... 26 4.3. Lomnice a Lomnička... 27 4.4. Železné... 28 4.5. Nové Štěpánovice... 28 5. Měkkýši... 29 6. Metodika... 31 7. Výsledky... 32 7.1. Profily... 32 7.2. Nalezená fauna... 35 7.2.1. Borač-Podolí... 35 7.2.2. Borač... 35 7.2.3. Srovnání měkkýší fauny z lokalit Borač a Borač-Podolí... 37 8. Tafonomické studium měkkýší fauny... 39 8.1. Tafonomie lokality Borač-Podolí... 39 8
8.2. Tafonomie lokality Borač... 39 8.3. Tafonomické porovnání lokality Borač a Borač-Podolí... 40 9. Paleoekologické interpretace studovaných lokalit... 41 9.1. Paleoekologie lokality Borač-Podolí... 41 9.1.1. Charakter substrátu... 41 9.1.2. Paleobatymetrie... 42 9.1.3. Salinita... 43 9.1.4. Teplota... 44 9.1.5. Paleoekologické změny v jednotlivých vrstvách lokality Borač-Podolí... 44 9.1.6. Celková paleoekologická interpretace lokality Borač-Podolí... 46 9.2. Paleoekologie lokality Borač... 46 9.2.1. Charakter substrátu... 46 9.2.2. Paleobatymetrie... 47 9.2.3. Salinita... 48 9.2.4. Teplota... 49 9.2.5. Celková paleoekologická interpretace lokality Borač... 49 9.3. Paleoekologické srovnání lokality Borač a Borač-Podolí... 50 10. Diskuze... 51 10.1. Lokalita Borač-Podolí... 51 10.2. Lokalita Borač... 51 11. Závěr... 53 12. Seznam použité literatury... 56 13. Seznam příloh... 68 9
1. Úvod V roce 2015 byly v obci Borač-Podolí, na pozemku domu čp. 33 se svolením majitele pozemku, odkopány dvě sondy studenty Mgr. Lucií Kleprlíkovou a Mgr. Jaroslavem Šamánkem. Fosiliferní horizont byl v těchto místech již dříve zastižen při zapouštění sloupu vysokého napětí. Nalezená fauna je značně odlišná od fauny vyskytující se na okolních miocenních lokalitách. Tato diplomová práce navazuje na práce Kleprlíkové (2016) a Šamánka (2017) a zpracovává měkkýší faunu z této lokality. Diplomová práce se zabývá rešerší současného stavu poznatků o geologií a paleontologií Tišnovska. Hlavním cílem je systematická a paleoekologická analýza měkkýšů z nové miocenní paleontologické lokality Borač-Podolí a porovnání s nedalekou faciostratotypovou lokalitou moravu Borač. 10
2. Geografická pozice a geomorfologie studované oblasti Lokalita Borač-Podolí leží asi 7 km sz. od města Tišnov v malé vesničce Podolí, která je součástí obce Borač (Obrázek 1). Pro odběr materiálu byly vykopány dvě sondy, které byly po zpracování a odebrání vzorků zasypány. V současné době není možné odebrat nový materiál. Lokalita Borač je situována 0,8 km v. od obce Borač na obdělávaném poli (Obrázek 1). V dnešní době je lokalita přístupná po sklizni s možností sběru materiálu na pooraném poli. Okolí studovaných lokalit spadá do celků Hornosvratecké vrchoviny (s okrsky Sýkořská hornatina a Pernštejnská vrchovina) a Boskovické brázdy (s okrsky Šerkovická kotlina a Tišnovská kotlina). Obě lokality leží přímo v okrsku Sýkořská hornatina, která je tvořena hlavně porfyroblastickými muskovitickými a sericitickými ortorulami bítešské skupiny svratecké klenby s miocenními sedimenty v údolích u obcí Borač a Nové Štěpánovice (Demek et al. 2006). Obrázek 1: Mapa s vyznačenými polohami lokalit (http://www.mapy.cz, 2018 upraveno). 11
3. Geologický vývoj studované oblasti 3.1. Předneogenní vývoj krystalinika 3.1.1. Svratecká klenba Nejrozsáhlejší jednotkou, tvořící podloží studované oblasti, je svratecká klenba. Ta je spolu s dyjskou klenbou a nectavským a svinovsko-vranovským krystalinikem součástí regionálně-geologické jednotky moravika (Mísař et al. 1983). V původním pojetí Suesse (1912) je svratecká klenba (Obrázek 2) chápána jako regionálně-geologická jednotka. Na její stavbě se podílely dvě hlavní tektonické jednotky. První (para)autochtonní jednotkou jsou tišnovské brunidy, které se skládají z předdevonského krystalinického podkladu a devonského sedimentárního obalu. Na tišnovské brunidy je od Z na V přesunut alochtonní moravní příkrov, který je tvořen tělesem bítešské ruly a pestrou sérií metamorfitů. Styk obou jednotek je označován jako dřínovské nasunutí (Jaroš et Mísař 1976). Těleso tišnovských brunid je podle Jaroše et Mísaře (1976) rozděleno na předdevonské krystalinikum tzv. deblínskou sérii a devonský sedimentární pokryv tzv. závistsko-květnickou sérii. Deblínská série se dělí na spodní - vulkanoklastický oddíl (ve kterém se vyskytují feldspatizované ruly, migmatity a efuzivní metabazity) a na svrchní oddíl pelitickokarbonátový (injikované fylity, svory a vápence až erlány). Celá deblínská série je prostoupena kataklastickými žulami, aplity a granodiority (Jaroš et Mísař 1976) a je silně tektonicky postižena až mylonitizována (rozetření slíd v zelené smouhy chloritů). V místech silné mylonitizace je původní struktura horniny zcela zastřena (Jaroš et Mísař 1959). Závistsko-květnická série se dělí na závistský vývoj s vysokým podílem spodního klastického souvrství s konglomeráty a postupným přechodem do sedimentace karbonátové s vysokým podílem křemenného klastického materiálu. Květnický vývoj je charakteristický rychlým přechodem z klastické sedimentace (bez konglomerátů) do sedimentace karbonátové, tvořené laminovanými a masivními vápenci (Jaroš et Mísař 1976). Nejrozsáhlejší sedimenty devonského pokryvu, které můžeme na studovaném území nalézt, jsou červené arkózové pískovce a bazální slepence devonu a devonské vápence macošského souvrství. Jižně od Tišnova byly také nalezeny černošedé, jemně jílovité břidlice stínavsko-chabičovského souvrství. Tyto sedimenty přecházejí do světle šedých křemenných jemnozrnných pískovců s brachiopodovou faunou spodního devonu. (Dvořák 1997). 12
Obrázek 2: Svratecká klenba (Jaroš et Mísař 1976) 13
Jaroš et Mísař (1968) rozdělují vápence mezi Tišnovem a údolím Bílého potoka na vápence skupiny Bílého potoka (viz níže) a devonské vápence brněnské jednotky. Během sedimentace těchto vápenců přesáhla mořská transgrese původní sedimentační prostor stínavsko-chabičovského souvrství i bazálního klastického souvrství devonu (Dvořák 1997). Devonské vápence brněnské jednotky se podle Jaroše et Mísaře (1968) soustřeďují na oblast květnickou, vohančickou a herolticko-lažáneckou. Vápence v květnické oblasti vystupují především na Květnici, Dřínové a Dranči. Můžeme je rozdělit na dva typy: masivní, brekciovité vápence a dolomitizované, místy organodetritické a zvrstvené vápence. Z fosilní fauny popisují pouze nálezy článků krinoidů z Květnice. Oblast vohančickou charakterizují laminované až páskované vápence, místy se závalky a tmavě modrošedými čočkami organodetritických vápenců. V těchto čočkách byla nalezená hojná fauna amfipor, stromatopor a článků krinoidů. Pruh herolticko-lažánecký je nejjednodušší. Jedná se o laminované a páskované vápence a ve střední části vrstevního sledu masivní, nepravidelně rozpukané a brekciovité organodetritické vápence. V tomto pruhu se až na výjimky nevyskytují devonská bazální klastika. Amfiporová fauna byla nalezena pouze v malé poloze organodetritických vápenců (Jaroš et Mísař 1968). Morávní příkrov dělí Jaroš et Mísař (1976) na skupinu olešnickou (bývalé vnější fylity), bítešskou ortorulu a skupinu Bílého potoka (bývalé vnitřní fylity). Bítešská ortorula odděluje skupinu Bílého potoka (v tektonickém podloží) od olešnické skupiny příkrovů (v tektonickém nadloží). Toto oddělení původně petrograficky stejných fylitů vzniklo průnikem bítešské ortoruly do fylitového komplexu jako syntektonického tělesa (Jaroš et Mísař 1959). Skupina Bílého potoka představuje soubor sericiticko-chloritických až biotitických fylitů s polohami sericitických kvarcitů a metabazitů. V její svrchní části se nachází grafitické fylity až granátické svory s polohami krystalinických vápenců a erlánů (Jaroš et Mísař 1976). Tyto vápence vystupují při styku skupiny Bílého potoka s tělesem bítešské ortoruly jižně od Heroltic a Lažánek. Jako čočky se vápence vyskytují také uvnitř skupiny Bílého potoka a těles bítešské ortoruly. Ve vápencích nebyla nalezena žádná fosilní fauna (Jaroš et Mísař 1968). Tato jednotka spočívá přímo na (para)autochtonním podkladu tvořeném tišnovskými brunidy (Mísař et al. 1983). Bítešská ortorula byla nejspíše několikrát regionálně metamorfována a původní horniny by nejlépe odpovídaly vulkano-sedimentárnímu komplexu (Gregerová et al. 1994). Horniny představují řadu rul biotitických, dvojslídných muskovitických a sericitických. Ve vložkách se nachází jemnozrnné biotitické a dvojslídné ruly, amfibolitické ruly a vzácně 14
karbonáty (Mísař et al. 1983). Pro rulu je charakteristická okatá textura s makroskopickými porfyroblasty živců (Buriánková et al. 2001). Oka jsou tvořena draselným živcem, lemovaným šupinkami muskovitu nebo sericitu (Kalášek et al. 1963). Amfibolity, nalézající se v ortorule, jsou pravděpodobně bazaltové žíly, které byly později metamorfovány (Dvořák et al. 2003). Olešnická série se nachází v nadloží bítešské ortoruly a je rozdělena na spodní oddíl začínající granátickými až staurolitickými svory a granátickými rulami. Do nadloží pokračuje střídáním grafitických fylitů a svorů s polohami grafitických vápenců a kvarcitů. Ve svrchním oddíle je jemnozrnná, biotitická, granátická pararula s polohami amfibolitů a kvarcitů s vápenci nebo dolomity. Sled je ukončen olivínickými a amfibolitickými metagabry (Jaroš et Mísař 1976). Morávní příkrov (popřípadě celá svratecká klenba) je na západním okraji oddělen od moldanubika tzv. moravskou svorovou zónou. Ta je zastoupena dvojslídnými granátickými svory a rulami, červenými ortorulami a migmatity s turmalínem (Mísař et al. 1983). 3.2. Předneogenní sedimentární pokryv 3.2.1. Permokarbon Boskovické brázdy Boskovická brázda je 80 km dlouhá a průměrně 5 km široká struktura, která se dělí na rosicko-oslavanskou a letovickou depresi (Ivanov 2003). Tyto dvě deprese jsou od sebe odděleny tišnovsko-kuřimským příčným prahem. Samotná sedimentace v boskovické brázdě začala ve stephanu C a pokračovala až do spodního autunu (Holub 2001). Ukládání sedimentů neprobíhalo v celé pánvi souběžně, ale sedimentace se postupně stěhovala na sever (Ivanov 2003). Sedimenty boskovické brázdy transgredují na Z na krystalinikum moravika, kde sedimentovaly balínské slepence, a na V tektonicky hraničí s brněnským plutonem a jeho obalem, kde sedimentovaly rokytenské slepence (Ivanov 2003). Východní tektonická hranice je tvořena mladovariským zlomem tzv. hlavním zlomem boskovické brázdy, který ale nenese znaky hlubinného zlomu (Jaroš et Mísař 1967). Rokytenské slepence jsou červenohnědé až žlutohnědé hrubozrnné petromiktní slepence tvořené převážně horninami z kulmu (Holub 2001). Tyto slepence jsou charakteristické špatným vytříděním a opracováním (Buriánková et al. 2001) a tvoří souvislý lem východního okraje boskovické brázdy (Holub 2001). 15
Balínské slepence jsou červenohnědé až žlutohnědé petromiktní slepence. Materiál byl přinášen z moldanubika, moravika a na severu z letovického krystalinika v podobě aluviálních kuželů. U Tišnova se v nich vyskytují i devonské vápence, což značí odkrytí brunovistulického jádra (Ivanov 2003). Profil s balínskými slepenci je odkryt například u Hradčan nebo Železného (Buriánková et al. 2001). Uvnitř pánve sedimentovaly fluviální až fluviolakustrinní sedimenty tvořené jílovci, prachovci a pelokarbonáty (Holub 2001). Ve studované oblasti se vyskytují paleontologické lokality u Hlubokých dvorů, Lubě, Malé Lhoty a dalších lokalit (Ivanov 2003). 3.2.2. Mesozoické sedimenty studované oblasti Nález křídových sedimentů u Lomnice uvádějí ve své práci Cicha a Dornič (1958). Jedná se o světle šedé, jemně slídnaté silně písčité jíly přecházející do žlutavě šedých, středně zrnitých slídnatých písků. Na základě nálezů foraminifer křídového stáří a absence miocenních foraminifer předpokládají křídové stáří. Přeplavení křídových foraminifer do miocenních sedimentů nepokládají za pravděpodobné a své tvrzení podporují odlišným charakterem sedimentů spodního badenu v okolí. Na tuto problematiku reaguje Kettner (1959), vylučuje primární naleziště křídových sedimentů a předpokládá, že se pravděpodobně jedná o miocenní sedimenty s přeplavenou křídovou faunou foraminifer. Jako jeden z důvodů vylučující primární výskyt křídových sedimentů uvádí geomorfologický vývoj Tišnovska. Při přípravě na mapování Tišnovska byl v Králově jeskyni na Květnici a na vrcholové partii kopce Čebínka odebrán a analyzován Otavou (2000) středno až hrubozrnný písek. V odebraném materiálu z kopce Čebínka se vyskytovaly i bělošedé kaolinické zvětraliny. Nalezené sedimenty vzhledově připomínaly cenomanské sedimenty okrajové části České křídové tabule. Z analýzy asociace těžkých minerálů vyplynulo, že totožné minerální složení se nachází i v rudických a cenomanských vrstvách nedaleké křídy. 16
3.3. Neogenní vývoj 3.3.1. Karpatská předhlubeň Karpatská předhlubeň je široká deprese, která začíná v rakouské molasové zóně a pokračuje přes naše území směrem do Polska. Severozápadní část karpatské předhlubně je konvenčně ohraničena výskytem neogenních sedimentů na Českém masivu (Čech 1988). V této depresi probíhala sedimentace od egeru do badenu (Obrázek 3). Mocnost sedimentů se směrem k flyšovému pásmu zvětšuje (Kováč et Plašienka 2003). Díky postupu příkrovů dochází k posouvání sedimentačního prostoru SZ směrem na Český masiv (Buday et al. 1961). Největší rozšíření sedimentačního prostoru nastalo během spodního badenu, kdy se sedimentace dostala až na Českomoravskou vrchovinu, Drahanskou vrchovinu, Boskovickou brázdu a Nízký Jeseník (Brzobohatý et Cicha, 1993). Obrázek 3: Stratigrafické schéma neogénu karpatské předhlubně na Moravě (Chlupáč et al. 2002) 17
3.3.1.1. Eger Nejstaršími sedimenty karpatské předhlubně jsou malešovické vrstvy zastižené pouze v jednom vrtu (Krystek 1983). Jedná se o hnědošedé až hnědočerné, slabě písčité a slabě vápnité mořské jílovce s egerskou faunou (Čtyroký 1991). Dalšími sedimenty karpatské předhlubně jsou žerotické vrstvy, které začínají sedimentovat v egeru a jejich sedimentace pokračuje až do eggenburgu (Kováč et Plašienka 2003). Tyto sedimenty jsou tvořeny silně kaolinickými, pestře zbarvenými nevápnitými štěrky a písky, které přecházejí do faunisticky sterilních písků a jílů. (Brzobohatý et Cicha 1993). 3.3.1.2. Eggenburg V eggenburgu dochází k sávským orogenetickým pohybům, které spolu s eustatickými změnami mořské hladiny způsobily průnik transgrese do karpatské předhlubně a zaplavení její jz. části a Ostravsko (Brzobohatý et Cicha 1993). Bazální sedimenty eggenburgu jsou tvořeny především hrubozrnnými až jemnozrnnými štěrky a pískovci, často kaolinickými. Ve vyšších polohách dochází ke střídavému ukládání siltů, písčitých jílů, vápnitých i nevápnitých jílů s vložkami písků a uhelných jílů. V tuto dobu docházelo ke střídání mořské a brakické fauny (Čtyroký 1991). U Šafova se tvořily hnědouhelné bažiny s vodními kapradinami a ze Znojma jsou známy nálezy eggenburgské flóry, která v této oblasti dokládá subtropické suché klima (Knobloch 1982). Směrem na východ od Znojma, se ve vyšší části eggenburgu stává sedimentace stálejší, pánev se prohlubuje a sedimentují glaukonitické, chloriticko-glaukonitické a drobové písky až pískovce. V nadloží leží pelity, jejichž foraminiferová fauna dokládá propojení s vídeňskou pánví (Brzobohatý et Cicha 1993). Na Ostravsku se eggenburgské sedimenty vyskytují pouze jako denudační zbytky od Jaklovce (Cicha 1958). Sedimentovaly zde bryozoové vápence, pískovce a jaklovecké slepence (Chlupáč et al. 2002). Koncem eggenburgu došlo na jižní Moravě k sedimentaci tufitového obzoru, který byl stanoven jako hranice mezi eggenburgem a ottnangem. Stáří tufitového horizontu určil Nehyba et Roetzel (1999) na 20,3 Ma. Tyto tufity mají pravděpodobně původ v jihoslovenské nebo severomaďarské oblasti (Čtyroký 1982). 18
3.3.1.3. Ottnang Počátkem ottnangu způsobily štýrské pohyby zvedání celé oblasti karpatské předhlubně a její značné omezení komunikace s mořem (Cicha et al. 1989). V této době pobíhala sedimentace v rozsáhlé jezerní pánvi, u které není známo spojení s mořskou sedimentací (Krystek et Tejkal 1968). Na jižní Moravě sedimentovaly na ryolitovém tufu mírně zpevněné nedokonale vrstevnaté vítonické jíly s četnými zbytky rostlin a ryb (Čtyroký 1991). Sladkovodní sedimenty postupně přecházejí do rzehakiových vrstev. Tyto vrstvy mají regresivní charakter, který odděluje sedimentační cyklus ottnangu od pozdější karpatské transgrese (Cicha et al. 1956). Sedimenty rzehakiových vrstev tvoří především jemné až velmi jemné písky, místy hrubozrnné písky až štěrky s významným druhem Rzehakia socialis a Cardium moravicum (Cicha et al. 1956). Na základě vývinu fauny a flory se dá usuzovat na průnik chladnějších vod do této deprese a zároveň na chladnější výkyvy klimatu během ottnangu (Čtyroký 1991). Jako příbřežní ekvivalent rzehakiových vrstev je popsán zelenavý vápnitý písek od Ořechova s brakickou faunou a významnou faunou suchozemských obratlovců (Chlupáč et al. 2002). 3.3.1.4. Karpat Během karpatu došlo díky tektonické aktivitě a pohybům ve flyšových jednotkách k výrazné subsidenci sedimentačního prostoru hlavně v jižní části karpatské předhlubně (Kalvoda et al. 1998). Sedimentovala zde nejprve málo častá bazální klastika, která svědčí o převážně plochém reliéfu a nízkém přínosu klastik (Krystek et Tejkal 1968). Nad nimi jsou vyvinuty dvě facie, které se laterálně zastupují (Cicha et al. 1956). První facie je tvořena jemnozrnnými, jílovitosiltovitými světle šedými písky, která se směrem do pánve laterálně zastupuje s vápnitými laminovanými jíly s poprašky siltů na plochách laminace, tzv. šlíry (Brzobohatý et Cicha 1993). Mikrofosílie dokládají prostředí hlubšího šelfu (Chlupáč et al. 2002). Suchozemská flora je v tomto období druhově velmi chudá. Nejčetnější čeleď vavřínovitých dokládá subtropické a vlhké podnebí (Knobloch 1982). Na severní Moravě začala sedimentace bazálními klastiky, která přecházejí do brakických prachovců, po kterých následovali brakické, karbonatické, tmavo - černohnědé jílovce. Do nadloží se již sedimentace stabilizuje na marinní a ukládá se šlírová facie s euhalinními uvigerinovými společenstvy (Brzobohatý et Cicha 1993). 19
Koncem karpatu došlo nejspíše k úplné regresi a sedimentace na našem území byla pravděpodobně přerušena (Krystek et Tejkal 1968). Nepřerušená sedimentace mezi karpatem a spodním badenem pokračovala pouze na jihu v Rakousku, kde se uložily grundské vrstvy charakteristické změlčením sedimentačního prostoru (Cicha 1995). 3.3.1.5. Baden Mladoštýrská fáze vrásnění způsobuje tlak na jižní a jihovýchodní část Českého masivu, díky kterému poklesává celá oblast a vzniká nová transgresní událost na hranici Českého masivu a Západních Karpat (Cicha et Dornič 1959). Sedimentace začíná sutěmi terestrického původu v hlubokých depresích, nebo písky a štěrky považovanými za bazální či okrajová klastika již s mořskou faunou (Chlupáč et al. 2002). Původ štěrků můžeme přisoudit výplavovým kuželům sedimentujícím mezi karpatskou regresí a spodnobadenskou transgresí, kterou byly částečně přemístěny. Nad štěrky ležící brněnské písky vznikaly v litorálu, sublitorálu a mělkém neritiku při značném neklidu a oscilaci hladiny (Cicha et al. 1956). Po sedimentaci bazálních klastik nastává krátká regrese (Krystek et Tejkal 1968). Po regresi začíná druhá badenská transgrese, zasahující hluboko na Český masiv (Cicha et al. 1956). Transgrese byla posílena i eustatickým zvýšením hladiny světového oceánu (Chlupáč et al. 2002) a zasáhla rozsáhlá území západní a střední Moravy, Moravský kras a také se dostala hluboko do východního okraje Českomoravské vysočiny (Cicha et Dornič 1959). V této době sedimentovaly hnědozelené nevrstevnaté vápnité jíly, tzv. tégly, které obsahují bohatou foraminiferovou mikrofaunu lagenidové zóny (Brzobohatý et Cicha 1993). V některých místech karpatské předhlubně se vyskytují řasové vápence. Jejich nejednotný stratigrafický horizont může být spojen s posunem břežní čáry (Doláková et al. 2008). Nejsevernější zbytky sedimentů karpatské předhlubně leží mezi Ústím nad Orlicí a Českou Třebovou (Buday et Cicha 1967). V těchto místech se vyskytují jak normální mořské sedimenty, tak mořské sedimenty vyslazované říčními vodami (Cicha et Dornič 1959). Koncem spodního badenu dochází k dosunutí příkrovů na jižní Moravě a výzdvihu JZ části karpatské předhlubně. To má za následek ústup moře na S až SV na Opavsko a Ostravsko (Brzobohatý et Cicha 1993). Ve středním badenu na Opavsku sedimentují šedé vápnité jíly, které jsou ve vyšších polohách střídány vložkami písků (Buday et al. 1961). Pozdější změlčení sedimentační pánve je doloženo sedimentací evaporitů, tzv. kobeřických sádrovců (Chlupáč et al. 2002). 20
Nad sádrovci sedimentovaly ve svrchním badenu jíly až jílovce s hojnými rostlinnými zbytky a bentickými a planktonickými druhy foraminifer (Brzobohatý et Cicha 1993). Následný ústup foraminiferové fauny svědčí o zdvihu a ukončení mořské sedimentace v karpatské předhlubni na našem území (Chlupáč et al. 2002). 3.3.1.6. Pliocen V pliocénu dochází k sedimentaci v depresích Hornomoravského úvalu a Mohelnické brázdy, které jsou vyplněny fluviolakustrinními sedimenty (Brzobohatý et Cicha 1993). Tyto sedimenty jsou většinou bezfosilní, ale z některých vrstev jsou známy nálezy řas, vzácněji sladkovodních plžů a ostrakodů (Buday et Cicha 1967). 3.3.1.7. Neogenní vývoj studované oblasti 3.3.1.7.1. Spodní miocen Ve spodním miocnu v okolí obce Lažánky sedimentovaly uhelné sloje a lupky s bohatou fosilní faunou. Tyto vrstvy přiřazuje Smetana (1924) do podloží rzehakiových vrstev (ottnang). V okolí Čebína a Březiny jsou vyvinuty písky s polohami jílů a štěrků a nevápnité písčité jíly. V těchto sedimentech se nevyskytuje fosilní fauna, ale podle litologické podobnosti se sedimenty v okolí Brna jsou řazeny do ottnangu (Buriánková et al. 2001). 3.3.1.7.2. Baden Neogenní transgrese, která zasáhla boskovickou brázdu, musela být velmi rozsáhlá. Dokládá to průnik vod nejen do boskovické brázdy ale i na Drahanskou vrchovinu a Českomoravskou vysočinu. Nejsevernější výskyty neogenních sedimentů spadají až do okolí Ústí nad Orlicí. Značnou neogenní transgresi také dokládají nálezy sedimentů u Moravské Třebové na vrchu Kleckesberg s kótou 501,3 m. n. m (Cicha et Dornič 1959). Cicha et Dornič (1959) dělí badenské sedimenty boskovické brázdy na pět faciálních jednotek: 1. Facie okrajových, hruběji klastických sedimentů mořského vývoje vsv. od Tišnova Tyto sedimenty se vyskytují v širším okolí Milonic a Závisti a u Dolní Loučky. Jedná se o žlutošedé, žlutohnědé, rezavě skvrnité jemnozrnné až střednězrnné písky, které se střídají s polohami žlutohnědých střednězrnitých polymiktních štěrků. Písky uzavírají až 0,5 m mocné čočky jílu s bohatou mikrofaunou dokládající spodnobadenské stáří. 21
2. Facie bazálních oligohalinních až brachyhalinních sedimentů Tato část je nejvíce rozšířena v severní části boskovické brázdy v okolí měst Ústí nad Orlicí, Česká Třebová a Rudoltice. Jedná se o proměnlivé vrstvy tvořené hlavně šedavými jíly a vápnitými jíly s uhelnou příměsí a vzácně s makrofaunou měkkýšů. 3. Facie mořských (euhalinních) jílů a vápnitých jílů Tyto sedimenty jsou nejrozšířenějším typem sedimentace ve studované oblasti. Sedimentace je rozšířena od Moravské Třebové až k Tišnovu. Sedimenty jsou tvořeny světlými, šedavými, většinou jednotvárnými vápnitými jíly (tégly), v kterých se v některých místech objevují čočky jemnozrnného písku. Tyto vrstvy obsahují velmi bohatou mikrofaunu a místy i makrofaunu. 4. Facie silně vyslazených vrstev Tato facie je nejvíce rozšířena v severní části boskovické brázdy v okolí Lanškrouna a Jablonného nad Orlicí. Litologicky obsahují světle šedé až žlutavé písky, které se směrem k severu střídají s hrubozrnnými písky až štěrky. Tyto sedimenty představují nejvíce vyslazenou facii celého badenského vývoje karpatské předhlubně. 5. Facie ústupových mořských (euhalinních) sedimentů Tyto sedimenty jsou nejvíce rozšířeny v okolí Světlé, Pamětic a Boskovic, Řepky, Lomnice a dalších míst a představují světlé, kompaktní řasové vápence, které často vytvářejí mocné lavice. Ve vápencích i v píscích, které tuto sedimentaci střídají, se vyskytuje bohatá mikro i makrofuna. 3.4. Postneogenní vývoj V pliocénu a částečně i pleistocénu bylo okolí lokality pravděpodobně překryto mocnou vrstvou neogenních sedimentů. V pliocénu je tato oblast odvodňována Svratkou, která tu zanechává své sedimenty v podobě teras. V pleistocénu se na závětrných svazích ukládají sprašové pokryvy, na kterých se v interglaciálech tvoří půdní horizonty. Od konce pleistocénu a nástupu holocénu vznikají rozsáhlé říční nivy s povodňovými hlínami (Buriánková et al. 2001). 22
4. Paleontologické výzkumy studované oblasti 4.1. Borač První ucelená zpráva o miocénu v okolí Tišnova pochází od Procházky (1892), ve které popisuje boračský jíl, a uvádí, že leží přímo na rule. Podává také obsáhlý seznam nalezených fosílií třídy Anthozoa a kmenů Bryozoa, Brachiopoda a Mollucsa. Z gastropodů udává 253 druhů a mezi nejhojnější zástupce patří Ancilla glandiformis, Conus dujardini, Mitrella thiara, Turritella subangulata, Euspira helicina a Nassarius striatulus. Z bivalvií určil 28 druhů s nejhojnějšími druhy Corbula gibba, Ostrea cochlear a Limopsis anomala. Podle jeho názoru se jedná o faunisticky nejbohatší lokalitu z miocenních jílů. Důležitá je také pro zachování velkého množství fosilních korálů. Předpokládá, že boračská fauna žila v tichém, uzavřeném, říčním přítokům nepřístupném mořském zálivu poblíž pobřeží. Ve své práci také porovnává boračské jíly se známými rakouskými lokalitami badenského stáří, např. Soos, Vöslau a Baden. Počátkem 20. století lokalitu Borač poprvé zmiňuje Rzehak (1923) ve své práci. Mimo jiné ji uvádí jako významnou lokalitu se značným množstvím fauny. Zapletal (1925) píše ve své práci o předbadenských depresích v okolí Borače a domnívá se, že tyto deprese byly vyplněny miocenními sedimenty. Augusta a Buday (1938) srovnávají faunu ze zářezu železniční trati u Sudic s lokalitou Borač. Během války zkoumá Zvejška (1941) foraminifery z vrtu u Sudic a srovnává tamní faunu i s Boračí, kde vyjadřuje jistou podobnost v druhovém zastoupení. Ve stejném roce zkoumá Vašíček (1941) nejvýše položenou lokalitu badenského téglu u Úsobrna a porovnává tamní faunu gastropodů s lokalitou Borač. Na základě nálezu stejné fauny na obou lokalitách usuzuje stáří téglu u Úsobrna jako badenské. Po válce zkoumá Cicha et al. (1956) stratigrafii miocenu karpatské předhlubně. Na základě výskytu denudačních zbytků usazenin na Českém masivu soudí, že spodnobadenské moře muselo mít mnohem větší rozšíření. Jako jednu z lokalit uvádí i Borač. Zároveň také uvádí, že fauna téglů a šlírovitých téglů dosahuje mnoha set druhů a obsahuje asociace velmi podobné typickému badenskému téglu. První zprávy o paleobathymetrii na základě otolitové fauny podává Brzobohatý (1971). Z Borače určil značnou převahu druhů charakteristických pro příbřežní vody. Prohlubování sedimentačního prostoru směrem na východ k Lomničce dokládá změna fauny z příbřežního typu na hlubokovodnější. 23
Korálovou faunou karpatské předhlubně se ve své diplomové a rigorózní práci zabýval Hladil (1976a, b). Mimo jiné zpracovává lokality Borač, Lomnici, Lomničku, Lažánky a Lažany. Z lokality Borač uvádí vysoké zastoupení stenotermního a stenobatního druhu Eupsammia sp. Na této lokalitě dosahuje rod Eupsammia 40% zastoupení z veškeré nalezené korálové fauny. Předpokládaná hloubka vody, ve které žil, je odhadovaná na 55-62 m a teplota vody na 24,5-27,7 C. Ve své rigorózní práci píše, že lokalita Borač poskytla jednu z nejbohatších tanatocenóz korálů. V roce 1978 bylo publikováno velké množství prací zabývajících se lokalitou Borač. Z těchto prací byla Brzobohatým a Cíchou (1978) zpracována lokalita jako faciostratotyp badenu-moravu. Ve své práci uvádějí, že fauna z Borače je typická pro infralitorál, ale některé druhy, které se zde nalézají, jsou pravděpodobně přemístěny. Sláma (1978) zkoumal radiolariovou faunu karpatské předhlubně. Na lokalitě Borač nenalezl žádné schránky radiolárií, což by podle něho mohlo značit změlčení sedimentačního prostoru, ale uvádí také, že musíme být opatrní k hloubkovému zařazení pouze na základě radiolarií. Ve stejném roce zpracovává Seitl (1978) ve své diplomové práci faunu měkkýšů z lokality Borač. Na základě nalezené fauny usuzuje, že moře mělo normální salinitu, mořské dno bylo jemně jílovité a bohatě zásobené organickým detritem, tvořeným převážně foraminiferami. Díky velmi dobrému zachování schránek a jemnozrnnosti sedimentu předpokládá klidnou sedimentaci bez výrazného pohybu vodní masy. Prokysličení bylo velmi dobré z důvodu výskytu některých měkkýších druhů náročných na kyslík. Na základě měkkýší fauny Seitl předpokládá, že hloubka sedimentačního prostoru odpovídá infralitorálu či mělčímu cirkalitorálu. Říha (1980) zkoumal využití jehlic hub pro stratigrafické členění neogenu Moravy. Z Borače uvádí 800-1000 jehlic hub v 1 g výplavu. Ve stejném roce se Sláma (1980) zabýval vlivem koloběhu látek v moři na studium radiolaríí karpatské předhlubně. Analýza sedimentu z lokality Borač ukázala, že má dvojnásobný obsah Ca na rozdíl od sedimentů v cihelně v Králově Poli. Seitl (1980, 1981) ve své rigorózní práci a článku zpracovává biostratigrafické postavení lokality Borač. Na základě nalezených sedimentů předpokládá, že sedimentace pravděpodobně probíhala v prostředí mořského zálivu, který komunikoval s otevřeným mořem. Na základě obsahu Ca v sedimentech určuje salinitu moře na 35. Nepřítomnost pyritizovaných schránek foraminifer podle něho značí oxidační podmínky v moři. Jejich nepřítomnost ale může být také způsobena značným množstvím filtrátorů. Při porovnávání 24
lokality Borač s lokalitami Lažánky, Olomučany a Rudice, si všímá jejich značné podobnosti a dochází k názoru, že sedimenty z těchto lokalit vznikly během jedné mořské expanze v badenu. Rozdíl, který odlišuje lokalitu Borač od ostatních lokalit Centrální Paratethydy je značný vývin druhu Mitrella thiara, který je na lokalitě zastoupen velkým množstvím jedinců. Další výzkum otolitové fauny provedl Brzobohatý (1997) a na základě výskytu určitých druhů interpretuje možnou paleobatymetrii sedimentačního prostoru. Z lokalit v okolí studovaného místa zpracovává otolitovou faunu Lomničky, Lomnice a Borače. Poslední jmenovanou lokalitu řadí do rozmezí hloubek 150-250 metrů, ale s jistými výhradami. Na lokalitě je vysoké zastoupením otolitové fauny, ale jednotlivé nálezy často jeví známky koraze či oválení. Diagram procentuálního zastoupení druhů ryb závislých na určité hloubce je v intervalu 0-500 m vyrovnaný. Posunutý hloubkový interval vykazuje 2 maxima, což značí postmortální vlivy. Hlubokovodní prvky jsou zastoupeny mezopelagickými zástupci a archibentální složka pouze juvenilními stádii. Tyto výsledky jsou charakteristické pro hluboké deprese kaňonovitého typu, které stírají hloubkové rozdíly. Jeho interpretace předpokládá hloubku dna neklesající výrazně pod 200 m. Pekař (2015) zpracovává sbírku fosílií z lokality Borač, umístěnou v depozitáři Vlastivědného muzea v Olomouci. Díky nálezům stenohalinní fauny gastropodů, zastoupených druhy Turritella spirata, Euspira helicina a Mitrella thiara, předpokládá, že moře mělo normální salinitu s průměrným obsahem solí 35. Na základě nálezů infauny a zástupců třídy Scaphopoda udává, že mořské dno bylo nezpevněné. Vzhledem k nálezům zástupců ahermatypních korálů a ústřic, které potřebují ke svému životu pevný substrát, předpokládá, že tento substrát mohl být reprezentován úlomky hornin, většími schránkami měkkýšů, či výchozy skal na mořském dně. Na základě výskytu rodu Conilithes dujardini odhaduje teplotu vody na více než 20 C, ale mohla dosahovat až hodnot mezi 24,5-27,7 C na základě výskytu korálů rodu Eupsammia. Hloubku vody předpokládá od litorálu po cirkalitoriál, s dobrým prokysličením a prosvětlením dna. De Bortoli a Hladilová (2015) nově revidovali ústřice z lokalit karpatské předhlubně. Z lokality Borač určili druhy Ostrea digitalina a Neopycnodonte navicularis. Ostrea digitalina je charakteristická pro skalnaté podloží s dominancí vlnění. Neopycnodonte navicularis mohla tvořit i několikametrové nárůsty, ale u nás tento druh tvoří pouze malé nárůsty. Kleprlíková (2016) a Kleprlíková a Doláková (2016) zpracovávají korálovou faunu z karpatské předhlubně. Z lokality Borač uvádějí největší zastoupení ahermatypních korálů, 25
ale podařilo se určit i dva druhy korálů hermatypích: Porites leptoclada a Stylophora reussiana. Malý vývin hermatypních kolonií značí nepříznivé prostředí pro růst těchto druhů, který mohl pravděpodobně způsobit růst mimo fotickou zónu. Podobné předpoklady vypívají i z vysokého počtu ahermatypních korálů. Čeleď Dendrophylliidae zastoupená druhem Dendrophyllia prismatica vytváří dendroidní kolonie, které jsou charakteristické pro nízkou dynamiku prostředí. Samotný výskyt korálů ukazuje na mořské prostředí s normální salinitou. 4.2. Borač-Podolí Nová lokalita Borač-Podolí byla zpracována poprvé Kleprlíkovou (2016), která zkoumala korálovou faunu. Z lokality uvádí výraznou převahu hermatypních jedinců nad ahermatypními. Hermatypní taxony jsou zastoupeny převážně bochníkovitými tvary, což značí větší dynamiku prostředí infralitorálu. Na základě výskytu korálové fauny předpokládá teplotu vody minimálně 16 C, ale pravděpodobně mohla být mnohem vyšší. Fragmentace kolonií korálů, ale pouze malé obroušení podle ní značí krátký transport do hlubšího prostředí sedimentace. Šamánek (2017) se zabýval studiem ichnofosílií, vyskytujících se na schránkách měkkýšů a korálů na lokalitě Borač-Podolí. Ve své práci popisuje sedimentární log profilu, v kterém dochází ke střídání písčité a jílovité vrstvy. Střídání vrstev přičítá periodickým událostem (nejspíše tempestitům). Bouřková činnost mohla přemístit sediment z mělkovodnějších míst do hlubších částí pánve s klidnou sedimentací, tvořenou jílem. Bioerozivní činnost a mechanická eroze podle něj indikuje dynamické prostředí s velkou energií v mělčích částech moře, zatímco k uložení došlo v hlubších částech moře s klidnější sedimentací. O mechanické erozi svědčí i stav zachování ichnofosílií. Kromě různých druhů vrteb v pevném substrátu uvádí i stopy predace Oichnus paraboloides a O. simplex, které jsou způsobeny naticidními a muricidními druhy gastropodů. 26
4.3. Lomnice a Lomnička V 19. století porovnává Procházka (1892) lokalitu Borač s Lomničkou a zjišťuje, že se od sebe fauna gastropodů výrazně neliší, ale na Lomničce je fauna zastoupena v menším množství rodů a druhů a korálová fauna se na Lomničce vyskytuje pouze sporadicky. Brzobohatý (1971) udává u Lomničky zastoupení neritických a meso-batypelagických druhů ryb, které značí prohlubování sedimentačního prostoru. Hladil (1976a) zkoumá korály z lokalit Borač, Lomnice a Lomnička. Z Lomnice uvádí 100% zastoupení hermatypních korálů, zatímco v Lomničce hermatypní korály zcela chybí. Z Lomničky udává pouze výskyt soliterních korálů čeledi Caryophylliidae a Flabellidae. Lokalitou Lomnice se zabývá ve své diplomové práci Hudec (1986). Zpracovává v ní převážně měkkýší faunu. Sedimenty v okolí Lomnice jsou zastoupeny vápnitými jíly, písčitými jíly, křemennými písky, vápnitými pískovci a řasovými vápenci. Faunu rozděluje na faunu z řasových vápenců a vápnitých jílů. Z vápnitých jílů určil 6 druhů mlžů, 57 druhů plžů, 4 druhy kelnatek a 12 druhů korálů a z řasových vápenců 6 druhů mlžů a 2 druhy korálů. Písčité jíly, křemenné písky a vápnité pískovce jsou podle něho faunisticky sterilní. Na základě zastoupené fauny předpokládá sedimentaci řasových vápenců v hloubkách 20 50 m. za dynamičtějšího pohybu vodních mas, v dobře prokysličeném a prosvětleném prostředí s normální mořskou salinitou. Sedimentaci vápnitých jílů předpokládá v hloubkách mělčího infralitorálu až hlubšího cirkalitorálu v čistém, dobře prosvětleném moři bez silnějšího proudění. Hladilová a Zdražílková (1989) zpracovaly souhrn výzkumů paleontologických lokalit karpatské předhlubně. Ze zpracovaných lokalit uvádějí mimo jiné i Lomnici u Tišnova, kde se nacházejí denudační zbytky sedimentů spodního badenu na metamorfitech vranovsko - olešnické série. Sedimentace je na jižním okraji obce zastoupena převážně žlutošedými, hnědožlutými, šedými, zelenošedými nebo šedomodrými tégly a na severu obce vápnitými pískovci a řasovými vápenci. Na konci podávají ucelený soubor nejhojnější nalezené fauny z této lokality. Mezi lokality, na kterých Brzobohatý (1997) zkoumá otolitovou faunu a na základě zastoupených rodů interpretuje hloubku sedimentačního prostoru, patří i Lomnice a Lomnička. Lokality řadí do skupiny, v které jsou vysoce zastoupeny myktofidní druhy ryb. Převládají druhy rodu Diaphus. Makrouridní druhy ryb, zasahující do mělčích hloubek, jsou zastoupeny rody Coelorinchus a Nezumia. Mezi hojné patří také zástupci treskovitých. Vzhledem k zastoupeným druhům ryb autor předpokládá interval hloubky 200-300 m. 27
4.4. Železné Fürychová (1988) určuje více jak 60 druhů foraminifer, zastoupených na lokalitě Železné. Ty pocházejí rozsáhlého denudačního reliktu tvořeného zelenošedými, slabě hnědě skvrnitými, silně vápnitými nepísčitými jíly. Schránky foraminifer jsou dobře zachované a vyvinuté. Obsah aglutinovaných foraminifer kolísá mezi 1,3 4,5%. To by podle ní mohlo odpovídat vnějšímu šelfu nebo kontinentálnímu svahu. Podle autorky by mohl vysoký podíl planktonních foraminifer dokládat velmi dobré spojení s mořem. Poměr mezi planktonními a bentózními foraminiferami kolísá mezi 55 70%. Ve fauně měkkýšů převládají mlži nad plži. Z mlžů uvádí dominující druh Pycnodonta cochlear, který v recentu žije v hloubkách od 40 do 1500 m. Tento druh na lokalitě představuje prvek otevřeného moře. Z gastropodů nalezla druhy Turritella spirata a Euspira helicina, které dávají přednost infralitorálu až mělčímu cirkalitorálu, ale na lokalitě se vyskytují vzácně. Na základě izotopické analýzy foraminifer předpokládá vysokou povrchovou teplotu spodnobadenského moře (23,5 C) a předpokládá hloubku sedimentačního prostředí na 100 200 m. Hlubokovodnější charakter fauny může být podle autorky způsoben relativní depresí oddělující zdejší faunu od ostatních lokalit s mělkovodnějšími prvky. 4.5. Nové Štěpánovice Nedaleko od zkoumaných lokalit se nalézá denudační relikt u Nových Štěpánovic zkoumaný Schütznerovou-Havelkovou (1969). Podle ní se jedná se o euhalinní peliticko - aleuritické sedimenty převážně zelenošedé, žlutavě šedé až modrošedé vápnité jíly až jílovce a slíny. Autorka v těchto sedimentech nalezla převážně foraminiferovou faunu s nejhojnějším zastoupením čeledí Globigerinidae a Globorotaliidae dokládající teplé klima. Na základě výskytu euhalinních zástupců foraminifer předpokládá, že sedimentace probíhala v neritiku s hloubkou moře 150-300 m. 28
5. Měkkýši Jedná se o nejrozšířenější kmen zastoupený 100 000 recentních druhů a podobným počtem druhů fosilních. Žijí jak v mořském, tak sladkovodním a kontinentálním prostředí (Švagrovský 1976). Většina měkkýšů má vnější či vnitřní schránku, ale u některých rodů může být redukována či zcela chybí (Pek et al. 1996). Na lokalitách Borač a Borač-Podolí jsou zastoupeny třídami Gastropoda, Bivalvia a Scaphopoda. Plži jsou skupinu měkkýšů, kteří jsou většinou krytí ulitou vytvořenou z jediného kusu vápenité schránky (Pek et al. 1996). Některé mořské druhy gastropodů jsou závislé na určitém stupni salinity, teplotě vody, obsahu kyslíku nebo hloubky. Na základě nálezu těchto druhů se dají interpretovat paleoekologické podmínky sedimentačního prostředí. (Švagrovský 1976). Ve fosilním záznamu jsou většinou nalézány pouze jejich schránky a na základě její morfologie (Obrázek 4) se jednotlivý jedinci určují do druhů. Obrázek 4: Morfologie ulity plžů (Shrock a Twenhofel 1953 in Kvaček et al. 2000). 29
Mlži jsou měkkýši žijící pouze ve vodním prostředí. Mají bilaterálně souměrné tělo, které je chráněno dvěma vápnitými schránkami. Většina mlžů se živí filtrováním vody či požíráním substrátu, v menší míře se živí jako dravci nebo vrtáním do dřeva (Kvaček et al. 2000). Ve fosilním záznamu se většinou vyskytují pouze jejich misky a na základě typu zámku (Obrázek 5) a morfologie misek (Obrázek 6) můžeme jedince určit do druhů. Některé nalezené druhy žijí ve specifických životních podmínkách a na základě jejich výskytu můžeme interpretovat původní sedimentační prostředí. Obrázek 5: Příklady typů zámků u mlžů (Špinar 1960 in Kvaček et al. 2000). Obrázek 6: Morfologie schránek mlžů (Pfleger et Pradáč 1981). Kelnatky jsou výhradně mořští živočichové, kteří žijí benticky od mělkých po hluboké vody, dosahující až několika tisíc metrů. Žijí zahrabáni širším otvorem do dna a užším, vystupujícím nad povrch sedimentu. Živí se drobnou faunou (Kvaček et al. 2000). 30
6. Metodika Fauna z lokality Borač-Podolí (ze sondy B) byla odebrána na pozemku č. p. 33 z odkopané sondy 1,55 m na S od sloupu vysokého napětí. Sonda měla hloubku 207 cm. Odebraný materiál z této sondy byl vyplaven na sítech o minimální velikosti ok 0,06 mm. Takto zpracovaný materiál jsem dostal od Mgr. Jaroslava Šamánka koncem října 2016. Materiál jsem přebral a částečně vyčistil mechanicky pomocí kartáčku. Popisovaná fauna z lokality Borač byla získána vlastním sběrem z odkopané sondy na poli 0,8 km v. od obce Borač. Sonda měla rozměry 50 x 50 x 80 cm. Z této sondy z hloubky 40-60 cm byl odebrán sediment na výplav pro studium makrofauny. Odebraný sediment jsem nejprve vysušil, a poté opět namočil pro lepší rozrušení jílů. Výplav jsem provedl na sítech o velikosti ok 5 mm, 2 mm a 0,5 mm. Po plavení jsem zbylý materiál sušil při pokojové teplotě. Z výplavu jsem získal největší množství nalezené fauny z této lokality. Část materiálu jsem přebral pod binokulární lupou Nikon SMZ - 1. Většina zpracovaných vzorků z lokality Borač i Borač-Podolí byla dobře zachována, a tudíž bylo u většiny vzorků možné provést určení i do druhů. Pro systematické a synonymické zpracování jsem použil převážně práce Baluka (1975, 1995, 1997, 2003, 2006), Schultze (1998), Harzhausera (2002), Harzhausera et al. (2004, 2016), Kowalka et al. (2004), Morley Daviese (1971), Kojumdgievy et Strachimirova (1960), Strausze (1966), Hörnese (1856) a další autory uváděné v systematické a synonymické části v Příloze č. 2 (Gastropoda), v Příloze č. 3 (Bivalvia) a v Příloze č. 4 (Scaphopoda). Fotodokumentaci makrovzorků jsem provedl fotoaparátem Sony DSC-W30 a mikroskopem HIROX RH 2000. Veškerou nalezenou faunu jsem konzultoval s vedoucí diplomové práce doc. Hladilovou. V rámci diplomové práce jsem zkoumal měkkýší faunu uloženou v depozitáři Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 31
7. Výsledky 7.1. Profily Z lokality Borač - Podolí jsem zpracovával faunu odebranou ze tří hloubek (Obrázek 7), a to 117-127 cm (vrstva 6), 152-177 cm (vrstva 8+10) a 197-207 cm (vrstva 12). Vrstvy 8 a 10 byly odebrány dohromady, jelikož oddělující vrstva 9 nebyla vyvinuta po celé délce sondy. Převážná část měkkýšů ale pochází z vrstvy 8 (Šamánek, ústní sdělení 2018). Vrstevní sled profilu Borač-Podolí je zpracován podle Šamánka (2017). Obrázek 7: Sedimentologický profil sondy B z lokality Borač-Podolí (Šamánek 2017 - upraveno). 32
Bazální vrstva v hloubce 197-207 cm (vrstva 12) byla tvořena žlutohnědým jemnozrnným pískem s bohatou faunou s převahou trsů korálů a tlustostěnných schránek ústřic. V této vrstvě byl nalezen také větší počet ostrohranných klastů ortoruly. Nad ní se vyskytovala vrstva 11 se šedozeleným vápnitým jílem o mocnosti 20 cm. V hloubce 177 cm následovala vrstva 10 s jemnozrnným žlutohnědým křemenným pískem s bohatou faunou s převahou trsů hermatypních korálů a v severní stěně s několik decimetrů mocnou čočkou řasového vápence až zpevněného vápnitého písku. Nad ní sedimentovala vrstva 9, tvořená šedozeleným vápnitým jílem o mocnosti 5 cm. Podle Šamánka (ústní sdělení 2018) není tato vrstva v celé ploše výkopu vyvinuta a v některých místech vykliňuje. V hloubce 162 cm se opět objevuje vrstva žlutohnědého křemitého písku o mocnosti 10 cm (vrstva 8) s převahou gastropodů. Tento písek také obsahuje úlomky řasového vápence a vápnitého písku. V hloubce 152 cm leží vrstva 7, tvořená šedozeleným téglem o mocnosti 25 cm. Do nadloží tato vrstva přechází do vrstvy 6 se žlutohnědým křemenným pískem o mocnosti 10 cm. Ve vrstvě 6 je bohaté fosilní společenstvo s převahou gastropodů. Nad ní leží 10 cm mocná vrstva 5, ve které sedimentoval vápnitý jíl šedozelené barvy. Následuje 2 cm mocná vrstvička žlutohnědého křemenného písku s neidentifikovatelnými schránkami měkkýšů (vrstva 4). Vrstva 3 leží v hloubce 105 cm a je tvořena hnědavým jílem o mocnosti 38 cm. Nad touto vrstvou leží pravděpodobně novověká navážka o mocnosti 35 cm (vrstva 2) a nad ní hlinitojílovitý půdní horizont černé barvy (vrstva 1). Podle Šamánka (2017) jsou báze písčitých poloh často rozmyté a místy promísené s vrstvami jílu. Fosilie obsažené v písčitých polohách jsou většinou gravitačně diferencované a není výjimkou jejich uložení mimo nejstabilnější pozici (misky mlžů nejsou konvexní stranou nahoru a ulity gastropodů leží jakoby na boku ). Tyto vrstvy byly Šamánkem (2017) interpretovány jako pravděpodobné bouřkové sedimenty (tempestity), kdy jílovité vrstvy představují klidnou sedimentaci ze suspenze, zatímco písčité sedimenty periodické události. Na lokalitě Borač (Obrázek 8) byla vykopána mělká sonda (80 cm) na čerstvě zoraném poli. Báze výkopu zastihla šedožlutý kompaktní jíl, v některých místech slabě slídnatý s menším podílem makroskopické fosilní fauny, který do nadloží (cca v 50 cm) postupně přecházel (bez viditelné hranice) do více slídnatého, nažloutle šedohnědého jílu s větším množstvím makrofauny a tenkými čočkami (do 1 mm) písčitého jílu žlutohnědé barvy. Tato vrstva byla částečně porušena orbou. Do nadloží tento jíl postupně přecházel do hnědého, organikou bohatého půdního horizontu se závalky nažloutle šedohnědého jílu s menším množstvím částečně poškozené fauny. 33
Obrázek 8: Pohled na lokalitu Borač (stav 2018). 34
7.2. Nalezená fauna 7.2.1. Borač-Podolí Z lokality Borač-Podolí se mi celkem podařilo determinovat 1010 jedinců měkkýšů, a to 80 druhů třídy Gastropoda a 20 druhů třídy Bivalvia. Třídu Scaphopoda se mi na lokalitě nepodařilo nalézt. Veškerou zjištěnou faunu s počty druhů a výskytem uvádím v Příloze č. 1. Ve vrstvě 6 bylo determinováno 331 jedinců (Tabulka 1), z toho 56 druhů třídy Gastropoda a 12 druhů třídy Bivalvia. Ve vrstvě 8+10 bylo determinováno 482 jedinců zastoupených 49 druhy třídy Gastropoda a 15 druhy třídy Bivalvia. Ve vrstvě 12 bylo determinováno 197 jedinců zastoupených 30 druhy třídy Gastropoda a 11 druhy třídy Bivalvia. Tabulka 1: Jednotlivé vrstvy lokality Borač-Podolí s celkovými počty determinovaných jedinců a druhů kmene Mollusca. Z lokality Borač-Podolí jsou nejhojnější zástupci (více než 10 jedinců) třídy Gastropoda Bittium reticulatum, Bittium spina, Nassarius badensis, Turritella (Zaria) spirata, Turritella (Archimediella) erronea, Turritella (Archimediella) dertonensis dertonensis, Alvania (Alvania) ampulla, Hipponix sulcatus, Hipponix phlebsi, Tricolia (Tricolia) eichwaldi, Euspira helicina, Rissoina podolica a Nassarius spectabilis. Z třídy Bivalvia to jsou Chama griphoides a Corbula gibba. 7.2.2. Borač Z lokality Borač se mi podařilo určit celkem 1083 jedinců (Tabulka 2), kteří náleží 51 druhům měkkýšů. Třída Gastropoda byla zastoupena 42 druhy, třída Bivalvia 6 druhy a třída Scaphopoda 3 druhy. Veškerou nalezenou faunu s počty jedinců uvádím v Příloze č. 1. Tabulka 2: Celkové počty determinovaných jedinců a druhů kmene Mollusca z lokality Borač. 35
Na lokalitě Borač jsou nejhojnějšími zástupci (více než 10 jedinců) třídy Gastropoda druhy Mathilda (Fimbriatella) fimbriata, Nassarius verrucosa, Architectonica (Solariaxis) kostejana, Pyrene (Atilia) falax, Mitrella (Crenisutura) thiara, Euspira helicina, Turritella (Zaria) spirata a Bittium reticulatum. Ze třídy Bivalvia jsou nejhojnější druhy Limopsis (Pentaculina) anomala, Nuculana (Saccella) fragilis a Corbula gibba. Třída Scaphopoda je zastoupena třemi druhy s malým počtem jedinců, z nichž je nejhojnější Fustiaria jani. V materiálu na lokalitě Borač byla mj. zastoupena třída Anthozoa (zpracovaná Kleprlíkovou 2016), Rhynchonellata, Echinoidea (ostny a ambulakrální destičky) a Crinoidea (několik kolumnárií) podkmen Crustacea (klepítka) a kmen Bryozoa, Foraminifera a Chordata. Při porovnávání materiálu se vzorky z lokality Borač umístěnými v depozitáři Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně jsem část z nich redeterminoval (Tabulka 3). Tabulka 3: Redeterminované druhy měkkýšů z depozitáře Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně 36
7.2.3. Srovnání měkkýší fauny z lokalit Borač a Borač-Podolí Měkkýši vyskytující se na obou lokalitách, tedy Borač i Borač-Podolí, jsou reprezentováni 17 druhy gastropodů (Tabulka 4) a 3 druhy bivalvií (Tabulka 5). Tyto druhy jsou však často zastoupeny jen malým počtem jedinců. Početnější jsou pouze druhy Turritella spirata, Bittium reticulatum, Euspira helicina a Corbula gibba, které však bývají hojné na většině spodnobadenských lokalit karpatské předhlubně. Tabulka 4: Společná fauna plžů lokalit Borač a Borač-Podolí. Tabulka 5: Společná fauna mlžů lokalit Borač a Borač-Podolí. Na lokalitách Borač i Borač-Podolí převládá třída Gastropoda nad třídou Bivalvia, a to jak v počtu druhů (Graf 1, 2), tak i počtem jedinců (Graf 3, 4). Systematické zařazení veškeré nalezené fauny uvádím v Příloze č. 2 (Gastropoda), v Příloze č. 3 (Bivalvia) a v Příloze č. 4 (Scaphopoda). Fotografická dokumentace většiny nalezených druhů je uvedena v Příloze č. 5. 37
Borač-Podolí Borač 20 6 Gastropoda Gastropoda Bivalvia Bivalvia 80 42 Graf 1: Poměr počtu druhů třídy Gastropoda a Bivalvia z lokality Borač-Podolí Borač-Podolí Graf 2: Poměr počtu druhů třidy gastropoda a Bivalvia z lokality Borač Borač 161 Gastropoda 431 Gastropoda 849 Bivalvia 638 Bivalvia Graf 3: Poměr počtu jedinců třídy Gastropoda a Bivalvia z lokality Borač-Podoplí Graf 4: Poměr počtu jedinců třídy Gastropoda a Bivalvia z lokality Borač 38
8. Tafonomické studium měkkýší fauny 8.1. Tafonomie lokality Borač-Podolí Na lokalitě Borač-Podolí jsou schránky menších druhů většinou dobře zachovány. Poškození schránek můžeme pozorovat převážně u větších druhů plžů, kde často došlo k poškození či odlomení ústí, posledního závitu a vrcholu. Větší schránky mlžů bývají často rozlámány a nalezeny pouze jako fragmenty. Některé fragmenty rodu Glycymeris nesou známky transportu a nebylo možné je rekonstruovat, zatímco několik úlomků, se znatelným starším lomem (barva schránky i lomu je stejná), se spojit podařilo. To může znamenat fragmentaci části schránek před sedimentací a jejich lehkou abrazi v mírně dynamickém prostředí a následný transport do místa sedimentace spolu se schránkami nefragmentovanými. K dalšímu porušení schránek mohlo dojít vlivem diagenetických procesů. Z tohoto důvodu byly nalezeny i fragmenty, které původně patřily k sobě. Mírně dynamické prostředí mohou naznačovat i další, lehce abradované části schránek měkkýšů např. Barbatia (Barbatia) barbata, Arca (Arca) noae, Astraea (Bolma) mehelyi a další druhy. Povrch některých druhů je porušen mělkými prohlubněmi - např. Architectonica simplex. Ty mohly být také způsobeny diagenetickými procesy, kdy se vlivem tlaku nadloží do schránek otlačila nejspíše křemenná zrna. Na některých schránkách měkkýšů byly nalezeny ichnorody Oichnus, Entobia a Caedichnus, kterými se ve své práci podrobně zabýval Šamánek (2017). Na povrchu schránky druhu Ostrea digitalina, která je značně poškozena ichnorodem Entobia, byl nalezen přisedlý serpulidní červ. Tyto nálezy spolu s poškozením schránky značí pomalou sedimentaci se střední dynamikou vodního prostředí. 8.2. Tafonomie lokality Borač Na lokalitě Borač jsou schránky většinou dobře zachovány. Drobní jedinci měkkýšů bývají nalézáni většinou nepoškozeni. U velkých gastropodů došlo k poškození ústí a vrcholů. V sedimentu byly často nalezeny úplné schránky měkkýšů (převážně mlžů), ale po vyndání se rozpadly na několik částí. Podobně tomu bylo i u jiných fosilií, např. brachiopodů, korálů, nebo ježovek. To může znamenat fragmentaci schránek až během diagenetických procesů, popřípadě vlivem zemědělské činnosti. 39
Většina nalezených schránek nenese žádné známky abraze. Povrch schránek je hladký, lesklý a bez oválení, to by mohlo znamenat zachování schránek na původním místě života, nebo pouze krátký transport. Na některých fosíliích se vyskytuje ichnorod Oichnus, způsobovaný naticidními nebo muricidními gastropody, kteří byli v sedimentu nalezeni také. Ichnorody Entobia a Caedichnus, které se vyskytují na lokalitě Borač-Podolí, se mi zde však nepodařilo nalézt. Značná část jedinců plžů i mlžů má schránku zabarvenou tmavě fialověhnědými až hnědožlutými barvami. Vzhledem k dnešní mořské fauně, která má na schránkách většinou velmi pestrou škálu barev, se domnívám, že se nemusí jednat (alespoň u části) o původní zbarvení, ale zbarvení vzniklé až později v sedimentu. Na schránce druhu Neritina picta jsou zachovány původní vzory, které jsou tvořeny černými liniemi ve středu a na okrajích posledního závitu a na spiře. Přisedlé organismy se mi na schránkách měkkýšů nepodařilo nalézt, ale v sedimentu se vyskytovaly. Jedná se o ahermatypní korály (přisedlé na otolitu ryb, jiném korálu, nebo přímo v sedimentu), kolumnálie krinoidů nebo části destiček svijonožců. 8.3. Tafonomické porovnání lokality Borač a Borač-Podolí Schránky na lokalitě Borač-Podolí jsou většinou v horším stavu než na lokalitě Borač. Jejich povrch je lehce abradován. Schránky gastropodů mají poškozená ústí a vrcholy. Větší misky měkkýšů jsou často rozlámány. To svědčí o dynamickém prostředí ještě před samotným transportem a uložením. Na druhou stranu schránky z lokality Borač jsou dobře zachovány a bez známek abraze. To může znamenat minimální posmrtný transport nebo jeho úplnou absenci a nízkou dynamiku vody. Diagenetické otlaky křemenných zrn na schránkách měkkýšů jsou znatelné pouze na lokalitě Borač-Podolí, což je způsobeno druhem sedimentu, ve kterém byly fosílie uloženy. Na obou lokalitách se vyskytuje ichnorod Oichnus. Ichnorody Entobia a Caedichnus byli nalezeni pouze na lokalitě Borač-Podolí. Původní barvy schránek, resp. jejich vzory jsou zachovány pouze na lokalitě Borač. 40
9. Paleoekologické interpretace studovaných lokalit 9.1. Paleoekologie lokality Borač-Podolí Vzhledem k různé velikosti schránek nalezené fauny na lokalitě Borač-Podolí i přibližně stejným nárokům živočichů na prostředí (kromě substrátu) lze předpokládat, že paleoekologická interpretace není zásadně zkreslena transportem či případným částečným vytříděním či promísením fauny z více míst původního života měkkýšů. 9.1.1. Charakter substrátu Na lokalitě Borač-Podolí byli měkkýši nalezeni ve žlutohnědém jemnozrnném křemenném písku, místy s úlomky řasového vápence až zpevněného vápnitého písku a často s různě zaoblenými úlomky rul, které jsou uloženy ve vrstvách šedozeleného jílu (profil viz výše, Šamánek 2017). K fauně přímo vázané na tento typ sedimentů můžeme přiřadit druhy Alvania (Alvania) ampulla a Alvania (Alvania) perregularis vyhledávající ke svému životu hlavně jílovitý nebo jemně až středně písčitý sediment a normální salinitu vody (Kowalke et Harzhauser 2004). Rovněž druh Conilithes exaltatus ke svému životu upřednostňuje jílovitý substrát (Harzhauser et al. 2016), popř. substrát jemnozrnně písčitý, jako na lokalitě Lăpugiu de Sus (Chira et Voia 2001). Druh Corbula gibba se na lokalitě Borač-Podolí vyskytuje převážně v malém počtu jedinců. Tento druh upřednostňuje bahnitý až jemnozrnně písčitý substrát promísený s hrubšími částicemi a často indikuje určitý fyzikální či chemický stres prostředí (Hrs-Brenko, 2006). Rody Turritella a Euspira také často vyhledávají jemnozrnný jílovitý až jemně písčitý substrát. Dalšími (pod)druhy typickými pro jemnozrnný písčitý sediment jsou např. Glycymeris (Glycymeris) pilosa deshayesi, Cyclocardia (Scalaricardita) scalaris a Glans (Centrocardita) rudista (Dulai 1996). Druh Bittium reticulatum, žijící na měkkém jemnozrnném substrátu, je indikátorem porostů řas, kterými se živí (Høisæter 2009). Jejich existenci také potvrzují druhy Tricolia (Tricolia) eichwaldi a Gibbula spp. (Zuschin et al. 2007), popř. rod Alvania (Mandic et al. 2002). Porosty řas také dokládají dobré prosvětlení mořského dna. V širším prostoru lokality se vyskytovaly plochy s pevným skalnatým dnem či pevným substrátem, který je v profilu zastoupen úlomky rul, korály a schránkami jiných živočichů. O tomto typu substrátu svědčí hojný výskyt druhu Chama (Psilopus) gryphoides, který se připevňuje cementem na pevný substrát, nejčastěji tvořený skalnatým podložím, či žije mezi kameny a při přemnožení může tvořit i lavice (Freneix et al. 1987). Pevný 41
substrát naznačuje i výskyt druhů Barbatia (Barbatia) barbata a Striarca lactea (Dulai 1996). Dnes žijící druhy rodu Hipponix, například Hipponix incurvus nebo Hipponix subrufus, často vyhledávají pevný podklad tvořený korály (Simone 2002). Obdobně by zřejmě bylo možno interpretovat i vyšší akumulaci druhů Hipponix (Sabia) phlebsi a Hipponix (Sabia) sulcatus na lokalitě Borač-Podolí, kde byla zároveň nalezena bohatá korálová fauna zpracovaná Kleprlíkovou (2016). S pevným substrátem tvořeným kostrami korálů souvisí nejspíše i výskyt druhu Cardita (Cardita) calyculata, která žije ve štěrbinách či navrtává pevný substrát. Tento druh žije v biocenóze s koralinními fotofilními řasami (Freneix et al. 1987). Z nalezené fauny se dá předpokládat, že lokalita byla tvořena jak pevným, tak i jemnozrnným měkkým substrátem. Na lokalitě se také vyskytovaly hojné porosty řas. 9.1.2. Paleobatymetrie Výskyt druhů Alvania (Alvania) ampulla a Alvania (Alvania) perregularis značí mělčí prostředí litorálu a jeho komunikaci s otevřeným mořem, jelikož protokonchy těchto druhů žijí po několik týdnů jako plankton (Kowalke a Harzhauser 2004). Podobné životní nároky má také druh Bittium reticulatum, který se v dnešní době vyskytuje v mělkých vodách (nejvíce 0-15 m) s porosty řas, a za vhodných podmínek může dojít až k jeho přemnožení (Høisæter 2009). Druh Corbula gibba může žít od mělkých intertidálních zón po velké hloubky. Jeho optimální životní prostředí je ale okolo 36 m (Hrs-Brenko 2006). Dnes žijící druhy rodu Hipponix žijí převážně v mělčím litorálu do 20 m, ale některé druhy se mohou vyskytovat i hlouběji až do 500 m (Simone 2002). Druh Capulus ungaricus se vyskytuje v recentu i v severních šířkách, kde žije jako semi-parazit na schránkách bivalvií a gastropodů převážně v mělkých vodách sublitorálu, ale může se vyskytovat až do hloubek 500 m (Høisæter 2009). Cardita (Cardita) calyculata žije od mediolitoralu až do hloubek 40 m zavrtaná v pevném substrátě (Freneix et al. 1987). Na lokalitě Borač-Podolí byl nalezen druh Conilithes exaltatus, který žil podle Harzhausera et al. (2016) na mělčím až hlubším šelfu až v nejvyšším bathyálu. To potvrzují i Chira a Voia (2001), podle nichž čeleď Conidae žila v mělké vodě o hloubce 10 m a ne více než 20 m s výjimkou Conilithes antidiluvianus a Conilithes exaltatus, kteří mohli žít i hlouběji. Pro intertidální prostředí svědčí výskyt druhu Chama gryphoides, který je cementován k podkladu a přizpůsoben k životu v dynamičtějším prostředí (Freneix et al. 1987). Na základě nalezených druhů by hloubka vody na lokalitě Borač-Podolí mohla odpovídat intertidálnímu až infralitorálnímu prostředí (Obrázek 9). 42
Obrázek 9: Předpokládaná hloubka sedimentačního prostoru na lokalitě Borač-Podolí (Pokorný et al. 1992 - upraveno) 9.1.3. Salinita K fauně z lokality Borač-Podolí, která se vyskytuje v mořích s normální salinitou, můžeme přiřadit druhy Alvania (Alvania) ampulla a Alvania (Alvania) perregularis (Kowalke et Harzhauser 2004). Normální salinitu také potvrzuje výskyt stenohalinních druhů gastropodů Euspira helicina a Turritella (Zaria) spirata. Druh Turritella (Zaria) spirata je Seitlem (1981) považována za přísně stenohalinní. Nalezené druhy Nassarius spectabilis a Venus (Ventricoloidea) multilamella podle Tejkala (1968) značí salinitu moře vyšší než 30. Stenohalinní rod je také Conilithes, který podle Chira a Voia (2001) žije v mořích s normální salinitou. Podobné nároky na prostředí má i druh Anadara (Anadara) diluvii. Tento druh sice dokáže přežít ve větších, špatně prokysličených hloubkách, ale nevyskytuje se v prostředí se sníženou salinitou pod 33 (Tejkal 1968). Vysoký počet nalezených hermatypních korálů také potvrzuje normální salinitu moře (Kleprlíková 2016). K druhům, které snášejí značné chemické i fyzikální změny prostředí a mohou se přizpůsobit snížené salinitě vody, patří Corbula gibba (Hrs-Brenko 2006). Tento druh však žije i v mořích s normální salinitou. Dalším druhem snášejícím sníženou salinitu je i Ringicula 43
(Ringiculina) auriculata (Seitl 1981). Žádný z druhů čistě brakických či charakteristických pro sníženou salinitu jsem na lokalitě nezjistil. Lokalita Borač-Podolí pravděpodobně měla normální salinitu moře, která byla okolo 35, ale jistě neklesala pod 33. 9.1.4. Teplota Na lokalitě bylo zjištěno velké množství eurytermních druhů, mezi které patří např. Bittium reticulatum nebo Capulus ungaricus žijící dnes ve Středozemním moři i v oblasti Norska (Høisæter 2009). Eurytermní je také Corbula gibba, snášející značné výkyvy teplot (Hrs-Brenko 2006). Na teplotu vody však můžeme usuzovat podle výskytu druhu Conilithes exaltatus, který se nevyskytuje ve vodě chladnější než 20 C (Chira a Voia 2001). Rod Aporrhais se podle Hudce (1986) vyskytuje ve vodách o teplotě od 19-32 C. Podobné závěry má i Kleprlíková (2016) která z této lokality popsala velké množství fragmentů velkých kolonií hermatypních korálů, které ke svému životu potřebují teplotu vody alespoň 16 C, ideálně 25 C 29 C. Předpokládaná teplota vody na lokalitě Borač-Podolí byla alespoň 20 C, ale mohla být i vyšší. 9.1.5. Paleoekologické změny v jednotlivých vrstvách lokality Borač-Podolí Výše zmíněná interpretace prostředí charakterizuje celou lokalitu Borač-Podolí na základě komplexní analýzy měkkýšího společenstva. Níže popisuji výrazné změny ve složení fauny (početní i druhové) v jednotlivých vrstvách, a jejich pravděpodobné paleoekologické důvody. 9.1.5.1. Vrstva 12 Vysoké počty jedinců rodu Alvania, druhu Bittium spina a Tricolia (Tricolia) eichwaldi a naopak nízké počty druhů rodu Gibbula a druhu Bittium reticulatum ve vrstvě 12 mohou značit určitou konkurenci. Tyto druhy se vyskytují na jemnozrnném substrátu a živí se řasami a vodními trávami. Při přemnožení jednoho druhu/rodu nebo nedostatku potravy mohlo dojít ke snížení počtu jedinců rodu/druhu jiného. Výskyt pouze jednoho druhu rodu Nassarius, který je zastoupen nízkým počtem jedinců, může znamenat první kolonizaci tohoto prostředí. V této vrstvě je zastoupen rod Hipponix dvěma druhy. Druh Hipponix (Sabia) 44
sulcatus je zastoupen nízkým počet jedinců, ale naopak druh Hipponix (Sabia) phlebsi vysokým počtem jedinců. To může znamenat určitou konkurenci těchto dvou druhů, která může být způsobena podobnými životními nároky (viz výše). Větší množství trsů korálů a neurčitelných úlomků ústřic, které v této vrstvě převažují (Šamánek, 2017) značí rozsáhlé plochy tvořené pevným substrátem. To potvrzuje i nízký podíl fauny, která žije na jemnozrnném substrátu, popřípadě se do něho zahrabává, např. rody Turritella nebo Cerithium, druh Euspira helicina a Corbula gibba. Na základě výskytu většího množství fauny vázané na pevný substrát můžeme předpokládat jeho větší rozšíření než substrátu měkkého. 9.1.5.2. Vrstva 8+10 Na možné méně příznivé životní podmínky v těchto vrstvách můžeme usuzovat na základě hojnějšího výskytu druhu Corbula gibba. Hojný výskyt tohoto druh často ukazuje na určitý stres prostředí. Vysoký počet jedinců Chama (Psilopus) gryphoides naznačuje značný podíl pevného substrátu. Tomu by mohl nasvědčovat i vyšší počet jedinců druhu Cardita (Cardita) calyculata, která navrtává pevný substrát, převážně korály. Větší množství jedinců rodů Bittium a Gibbula značí relativně bohaté porosty řas a mořské trávy. Úbytek jedinců rodu Alvania může značit jistou konkurenci mezi druhy, které se živí řasami. Hojný výskyt jedinců rodu Turritella a druhu Euspira helicina svědčí o vyšším podílu tvořeným jemnozrnným substrátem. V těchto vrstvách také došlo ke zvýšení počtu druhů i jedinců rodu Nassarius oproti vrstvě 12. To by mohlo značit postupné osídlování prostředí novými druhy tohoto rodu. Oproti vrstvě 12 byl zaznamenán pokles počtu druhů gastropodů a naopak nárůst počtu druhů bivalvií, a to i přes celkový nárůst počtu nalezených jedinců. V těchto vrstvách pravděpodobně došlo k epizodickému zhoršení životních podmínek. Nalezení jedinci naznačují výskyt rozsáhlých ploch pevného, ale i měkkého substrátu. 9.1.5.3. Vrstva 6 Snížení počtu jedinců Corbula gibba pravděpodobně značí opětovnou stabilizaci životních podmínek. Oproti předcházejícím vrstvám došlo také ke snížení počtu jedinců u rodů, které se živí řasami, až na druhy Tricolia (Tricolia) eichwaldi a Rissoina (Zabinella) podolica. U nich došlo k výraznému nárůstu počtu jedinců. To by mohlo značit určitou konkurenci mezi druhy s podobnými životními nároky. Další zvýšení počtu druhů rodu Nassarius oproti předchozím vrstvám může svědčit o pokračujícím osidlování tohoto 45
prostředí novými druhy tohoto rodu. Naopak snížení počtu jedinců rodu Nassarius, vyskytujících se ve vrstvách 8+10 a 12, by mohlo naznačovat jistou mezidruhovou konkurenci, případně též stabilizaci životního prostředí. Osídlování tohoto životního prostředí novými druhy můžeme pozorovat také například v nárůstu počtu nových druhů rodů Rissoina a Cerithium nebo celkovým zvýšením počtu druhů i přes snížení počtu nalezených jedinců oproti předchozí vrstvě (nárůst diverzity). V této vrstvě pravděpodobně došlo k jisté stabilizaci prostředí, osídlení novými druhy a k nárůstu diverzity měkkýší fauny. 9.1.6. Celková paleoekologická interpretace lokality Borač-Podolí Nalezená fauna dokládá značnou proměnlivost substrátu. Na této lokalitě žila fauna charakteristická pro jemnozrnný substrát, zastoupený pravděpodobně jemnozrnným pískem, ve kterém byla i nalezena. Zároveň se na lokalitě vyskytuje fauna, které ke svému životu využívá pevný substrát, který mohl být zastoupený většími plochami skal bez sedimentů či pevným substrátem zastoupeným valouny hornin, úlomky měkkýšů, korálů či jiných odumřelých organismů. Tyto organismy byly součástí nalezeného sedimentu. Na těchto substrátech byly také hojné porosty řas, mořských trav a korálové fauny. Hloubka, ve které nalezená fauna žila, by mohla odpovídat intertidálnímu až infralitorálnímu prostředí. Tato fauna byla později transportována (pravděpodobně jako tempestity) do hlubokovodnějších jemnozrnných sedimentů bez nálezů makrofauny. Podle analýzy měkkýšího společenstva a výskytu korálové fauny mělo moře normální salinitu bez výrazných výkyvů. Teplota moře byla pravděpodobně přes 20 C. 9.2. Paleoekologie lokality Borač 9.2.1. Charakter substrátu Na lokalitě Borač byly fosilie nalezeny v jílovitém sedimentu se slabou příměsí písku a hojnými úlomky neidentifikovatelných schránek měkkýšů, korálů a brachiopodů. K fauně, která je přímo vázána na tento typ sedimentů, můžeme přiřadit druh Corbula gibba (viz Borač-Podolí), který je na lokalitě velmi hojný. Tento druh žije v zakalené vodě nebo jinak nehostinných podmínkách a je charakteristický pro určitý stres životního prostředí. Žije na povrchu nebo mělce zahrabán a živí se jako požírač suspenze (filtrátor). V hrubších 46
sedimentech nebo čistě písčitých sedimentech se tento druh vyskytuje pouze vzácně (Hrs- Brenko, 2006). Pro jemnozrnný sediment s příměsí schránek či štěrku svědčí i výskyt druhu Nuculana (Saccella) fragilis (Schneider 2008). Podobný substrát jako Corbula gibba vyhledává i druh Limopsis (Pentaculina) anomala, který je na této lokalitě velmi hojný (Dulai 1996). Jemnozrnný substrát také dokládá hojný výskyt infauny zastoupený druhy Euspira helicina a Turritella (Zaria) spirata, popřípadě zástupci třídy Scaphopoda. Tento substrát také vyhledává druh Conilithes antidiluvianus, který ke svému životu upřednostňuje jílovitý (Harzhauser et al. 2016) popřípadě písčitý podklad (Chira a Voia 2001). Výskyt druhu Bittium reticulatum značí jemnozrnný substrát s řasovým pokryvem (Høisæter 2009). Mimo faunu vázanou na jemnozrnný substrát bylo nalezeno několik jedinců druhu Hipponix (Sabia) leptus, který ke svému životu vyhledává zejména skály a útesy v hloubkách do 21 m (Simone 2002). Pevný podklad také vyhledává čeleď Ostreidae (Pekař 2015). Fauna nalezená na lokalitě Borač dokládá velký podíl měkkého substrátu. Tomu odpovídá i samotný substrát nalezený na lokalitě a dá se předpokládat, že nalezená fauna v něm žila a nebyla výrazně transportována. Fauna vázaná na pevný substrát je zastoupena pouze několika jedinci a mohla být do této oblasti transportována. 9.2.2. Paleobatymetrie Výskyt druhu Conilithes antidiluvianus může značit sedimentaci v mělčím prostředí, ale podle Harzhausera et al. (2016) a Chira a Voia (2001) může tento druh žít i pod hloubkou 20 metrů až do hloubky nejvyššího bathyálu. Podobnou hloubku lze předpokládat také u druhu Hipponix (Sabia) leptus, který v dnešní době žije na pevném podkladu do hloubky 21 m (Simone 2002), druhu Nuculana (Saccella) fragilis, který žije v mělčí subtidální zóně (Schneider 2008) a druhu Bittium reticulatum (viz Borač-Podolí). Druh Corbula gibba není striktně vázán na určitou hloubku (viz Borač-Podolí). Hojné druhy Euspira helicina a Turritella (Zaria) spirata vyhledávají ke svému životu infralitorální či mělce cirkalitorální pásma (Seitl 1981). Pro hlubší prostředí sedimentace může svědčit výskyt druhu Ranella olearium, který se v recentu vyskytuje pouze vzácně v hloubce menší než 100 m (Beu 2010) a druhu Mitrella (Cranisutura) thiara, který je spolu s výskytem scleractinních korálů uváděn z cirkalitorálu až bathyálu (Spadini 2016). Vzhledem k výskytu fauny žijící v hlubším prostředí předpokládám hloubku sedimentačního prostoru větší než 100 m (Obrázek 10). Nalezená mělkovodnější fauna by mohla být do této hloubky krátce transportována. 47
Obrázek 10: Předpokládaná hloubka sedimentačního prostoru na lokalitě Borač (Pokorný et al. 1992 - upraveno) 9.2.3. Salinita Podobně jako na lokalitě Borač-Podolí, tak i na lokalitě Borač můžeme interpretovat salinitu vody na základě výskytu stenohalinních druhů gastropodů Euspira helicina a Turritella (Zaria) spirata (viz výše). Druhy Mitrella (Crenisutura) thiara a Nuculana (Saccella) fragilis jsou také považovány za stenohalinní (Hudec 1986). Z analýzy obsahu Ca v sedimentu provedené Seitlem (1980) vyplývá, že se jednalo o moře se salinitou okolo 35. To také potvrzuje nález rodu Conilithes (viz Borač-Podolí). Druh Nassarius spectabilis podle Tejkala (1968) značí salinitu moře vyšší než 30. Mezi nalezenými druhy jsou také Corbula gibba a Ringicula (Ringiculina) auriculata, které jsou brány jako euryhalinní (viz Borač-Podolí). Vzhledem k nálezům stenohalinních druhů vyžadujících normální salinitu moře předpokládám, že salinita mohla být okolo 35. 48
9.2.4. Teplota Na lokalitě bylo nalezeno velké množství eurytermních druhů, mezi které patří například Bittium reticulatum vyskytující se v dnešní době ve Středozemním moři i v oblasti Norska (Høisæter 2009). Eurytermní druh je také Corbula gibba, snášející značné výkyvy teplot (Hrs-Brenko 2006). Na teplotu vody lze usuzovat na základě výskytu druhu Conilithes antidiluvianus, který žil ve vodě o teplotě vyšší než 20 C (Chira a Voia 2001). Na základě hojného výskytu stenotermního rodu Eupsammia mohla teplota vody dosahovat 24,5-27,7 C. (Hladil, 1976a). K podobným závěrům došel již Pekař (2015). Vzhledem k výskytu stenotermních druhů předpokládám teplotu vody vyšší než 20 C. 9.2.5. Celková paleoekologická interpretace lokality Borač Na lokalitě Borač se vyskytuje fauna typická pro mělčí, ale také pro hluboké prostředí. To může souviset s možností mísení hlubokovodní fauny s mělkovodními druhy díky prudkému sklonu svahu a transportu mělkovodní fauny do hlubších prostředí v důsledku vlnění či proudů v mělčích částech litorálu. Případnou roli v transportu mělkovodní fauny do hlubších částí pánve může také hrát bouřková činnost nebo jinak se opakující periodické události. Vysoký počet jedinců druhu Corbula gibba značí zhoršené životní podmínky. Na lokalitě Borač se vyskytuje velké množství fauny charakteristické pro měkký substrát. Jemnozrnnou sedimentaci také dokládá vysoký počet infauny a semi-infauny. Na druhou stranu lze v menším množství na lokalitě nalézt druhy, které jsou vázané na pevný substrát popřípadě na život na řasách. Výskyt těchto druhů může značit částečnou proměnlivost dna s výskytem osamocených skal, valounů či větší fauny, kde by mohly tyto druhy žít, popřípadě krátký transport z míst, kde tato fauna původně žila. Teplota vody pravděpodobně přesahovala 20 C a salinita moře byla okolo 35. 49
9.3. Paleoekologické srovnání lokality Borač a Borač-Podolí Lokalita Borač se od lokality Borač-Podolí v některých faktorech liší. Lokalita Borač je charakteristická sedimentací v hlubších částech moře (cirkalitorálu) s výskytem hlubokovodní i mělkovodní fauny. K promísení mělkovodní fauny s hlubokovodní mohla vést sedimentace v hlubokém zálivu s prudkými svahy. Vzhledem k uložení písčitých vrstev z lokality Borač-Podolí v šedozeleném jílu bez makrofosílií lze předpokládat, že mělkovodní fauna infralitorálu byla přeplavena do hlubokovodních sedimentů během periodických událostí (nejspíše tempestitů). Tím se dá odůvodnit absence hlubokovodních druhů na lokalitě Borač-Podolí a jejich výskyt na lokalitě Borač. Fauna nalézající se na této lokalitě tedy není v původní životní pozici, ale do tohoto sedimentačního prostoru byla přemístěna. Značný rozdíl mezi oběma lokalitami je také v substrátu. Na lokalitě Borač-Podolí se vyskytuje hojná fauna charakteristická pro pevný substrát tvořený skalami, valouny hornin, ale také i schránkami živočichů. Spolu s touto faunou se na lokalitě vyskytuje i fauna vyhledávající jemnozrnný písčitý substrát. Naproti tomu lokalita Borač je charakteristická spíše jemnozrnnou, převážně jílovitou až jemně písčitou sedimentací s velmi hojným výskytem infauny a semi-infauny. Fauna vyhledávající pevný substrát se na lokalitě vyskytuje v malém množství. Obě lokality nesou společné znaky teplého, dobře prokysličeného a prosvětleného moře s normální salinitou a místy s výskytem porostů řas a vodních trav. 50
10. Diskuze 10.1. Lokalita Borač-Podolí Lokalita Borač-Podolí je charakteristická bohatou mělkovodní faunou redeponovanou během periodických událostí (tempestitů) do hlubších částí mořské pánve charakterizované sedimentací ze suspenze. Touto sedimentací vznikl rytmicky se střídající sedimentární sled (Kleprlíková 2016, Šamánek 2017). Tyto závěry potvrzuje i mnou zkoumaná fauna měkkýšů, která pochází z infralitorálu, ale byla přeplavena do hlubšího prostředí. Vzhledem k makroskopicky sterilnímu obsahu jílových vrstev (5, 7, 9 a 11) nelze bez analýzy mikrofosilií s jistotou říci, o jakou hloubku se jedná. Podle Šamánka (2017) ve výplavu z těchto vrstev dominuje "penátní forma foraminifer", větší množství zbytků větevnatých mechovek a místy i planktonické foraminifery. To značí hlubší otevřené moře s nízkou dynamikou prostředí. Původní životní prostředí měkkýší fauny bylo v mělké, dobře prokysličené vodě. Dobré prosvětlení značí výskyt druhů gastropodů, které se živí řasami, a zároveň hojný výskyt hermatypních korálů, kteří žijí v symbióze se zooxantelami v mělkých mořích (do 90 m) ve fotické zóně (Kleprlíková (2016). Většinou nízký počet jedinců druhu Corbula gibba znamená čisté moře bez případných ekologických výkyvů. O výskytu pevného substrátu svědčí kromě zjištěných měkkýšů i bohatá korálová fauna popsaná Kleprlíkovou (2016) a ichnofosilie vázané na pevný substrát, popsané Šamánkem (2017). Nálezy lehce poškozených a abradovaných schránek značí dynamické prostředí. Kleprlíková (2016) dospěla k podobnému závěru na základě výskytu masivních a bochníkovitých kolonií korálů. Podobného názoru je i Šamánek (2017), který předpokládá dynamické prostředí s velkou energií na základě výskytu vysoké bioerozivní činnosti organismů. 10.2. Lokalita Borač Lokalita Borač je velmi bohatá na nálezy fosilní fauny. Ta žila v moři s normální salinitou, což dokazují nálezy stenohalinních druhů. Podobné závěry měli i Pekař (2015) a Seitl (1981). Normální salinitu moře potvrzují i nálezy ahermatypních korálů popsaných Hladilem (1976a) a Kleprlíkovou (2016). 51
Hloubka sedimentačního prostoru je na základě analýzy měkkýšů značně rozdílná. Na lokalitě se vyskytuje jak fauna přiřazovaná k infralitorálu, tak hlubokovodnější fauna řazená do cirkalitorálu až mělčího bathyalu. Pekař (2015) tuto lokalitu řadí do mělkého infralitorálu až cirkalitorálu. Seitl (1978) předpokládá podobnou hloubku a řadí ji do infralitorálu až mělčího cirkalitorálu. Hladil na základě výskytu stenobatního druhu Eupsammia sp. určuje hloubku na 55-62 m. Podle analýzy otolitů provedené Brzobohatým (1997) lze předpokládat sedimentaci v hluboké depresi s velmi příkrým sklonem svahu, na kterém se stírají hloubkové rozdíly, ale hloubka neklesla pod 200 m. Podobného názoru je i Kleprlíková (2016), která soudí, že téměř úplná absence hermatypních druhů korálů indikuje hlubší prostředí mimo fotickou zónu. Tyto závěry potvrzuje i analýza měkkýší fauny, kdy se infralitorální fauna mohla dostat do hlubších cirkalitorálních vod v důsledku většího sklonu svahu. Teplota vody není podle Kleprlíkové (2016) jednoznačná a na základě výzkumu recentních scleractiníí určuje teplotu na 4,5-10 C. Hladil (1976a) předpokládá teplotu mnohem větší a na základě výskytu stenotermního rodu Eupsammia předpokládá, že teplota vody mohla dosahovat až 24,5-27,7 C. Dle výzkumu měkkýšů byla pravděpodobně teplota vody vyšší než 20 C. K podobným závěrům došel i Pekař (2015). Na lokalitě se ale vyskytují i eurytermní druhy, které mohou žít i ve značně nižší teplotě vody. Tyto značné rozdíly v teplotě vody by mohly být způsobeny různými hloubkami, v nichž se nalezená fauna vyskytovala a následně byla transportována do hlubších částí pánve přes termoklinu a promísena s faunou, vyskytující se v nižší teplotě vody. Nízká fragmentace schránek a velmi dobré zachování značí absenci nebo pouze krátký transport. Seitl (1981) uvádí značně omezený přínos horninového materiálu a bohaté zásobení jílovitého dna organickým detritem, tvořeným ze splavených foraminifer. Nálezy otolitů se známkami koroze či oválení uvádí ve své práci Brzobohatý (1997), ty mohli být transportovány z dynamičtějšího prostředí. K těmto autorům se přidává názor Kleprlíkové (2016), která předpokládá nízkou dynamiku proudění v hlubším prostředí na základě výskytu ahermatypních korálů a vysokého zastoupení větevnatého taxonu Dendrophyllia prismatica. Z toho soudím, že v prostoru sedimentace panovala nízká dynamika s minimálním přínosem větších horninových částic. Ve vyšších polohách, nad touto sedimentací ale mohlo panovat dynamičtější prostředí, z něhož mohli být transportováni někteří jedinci hlouběji do sedimentační pánve, kde v závislosti na odchylných podmínkách dlouho nepřežili. S tím může souviset i značný výskyt jedinců druhu Corbula gibba nebo velké početní zastoupení juvenilních jedinců druhu Euspira helicina. 52
11. Závěr V diplomové práci jsem se zabýval systematickou a paleoekologickou analýzou nově objevené lokality Borač-Podolí, kterou jsem porovnával s významnou faciostratotypovou lokalitou Borač. V rešeršní části jsem se zabýval studiem dosavadních poznatků o studovaných lokalitách a jejich okolí. V praktické části jsem determinoval a systematicky zařadil měkkýší faunu z lokality Borač a Borač-Podolí podle jednotlivých druhů do tříd Gastropoda, Bivalvia a Scaphpoda. Z měkkýší fauny lokality Borač-Podolí, která čítá 1010 jedinců, se podařilo determinovat celkem 80 druhů třídy Gastropoda a 20 druhů třídy Bivalvia. Na základě tafonomické analýzy lokality Borač-Podolí bylo zjištěno, že schránky menších druhů měkkýšů jsou většinou dobře zachovány, větší druhy mají často poškozená ústí a vrcholy a nesou na sobě známky abraze či stopy ichnofosílií. Toto poškození pravděpodobně vzniklo před transportem a mohlo by naznačovat delší vystavení dynamickému prostředí. Dno na lokalitě Borač-Podolí bylo tvořeno jak pevným substrátem (převážně skály, úlomky hornin nebo schránky různých živočichů), tak i měkkým substrátem, skládajícím se převážně z jemnozrnného písku. Toto prostředí mělo pravděpodobně vyšší dynamiku vody. Hojné zde byly také porosty řas a mořských trav. Moře mělo normální salinitu, bylo dobře prokysličené, prosvětlené a s vysokou teplotou přesahující pravděpodobně 20 C. Hloubka životního prostředí byla pravděpodobně v rozmezí intertidálního až infralitorálního pásma. Fauna byla z tohoto prostředí následně transportována do hlubšího sedimentačního prostoru. Na lokalitě Borač byla vykopána mělká sonda, ze které bylo získáno celkem 1083 jedinců měkkýšů. Třída Gastropoda byla v tomto materiálu zastoupena 42 druhy, třída Bivalvia 6 druhy a třída Scaphopoda 3 druhy. Mimo zpracovanou měkkýší faunu se mi v materiálu podařilo nalézt zástupce tříd Anthozoa, Rhynchonellata, Echinoidea (ostny a ambulakrální destičky) a Crinoidea (několik kolumnárií), podkmen Crustacea (klepítka) a kmen Bryozoa, Foraminifera a Chordata. Tafonomickou analýzou lokality Borač bylo zjištěno, že fauna je velmi dobře zachovalá a nenese známky dlouhého transportu, ani vystavení dynamickému prostředí. Dno moře na lokalitě Borač bylo tvořeno jemnozrnným, jílovitým až jílovito-písčitým substrátem. Pevný substrát zde byl pravděpodobně zastoupen schránkami různých živočichů a v mělčích částech moře i ojedinělými skalami či valouny hornin. Na některých částech dna rostly řasy a mořské trávy. Samotná sedimentace probíhala v hlubším kaňonu s příkrými 53
svahy. Moře bylo dobře prokysličené, prosvětlené a s normální salinitou. Teplota vody mohla přesahovat 20 C. Hloubka sedimentačního prostoru se pravděpodobně pohybovala od hlubšího infralitorálu po cirkalitorál. Lokality Borač i Borač-Podolí jsou na nálezy měkkýší fauny velmi bohaté, ale nově objevená lokalita Borač-Podolí je zastoupením mělkovodní facie v karpatské předhlubni unikátní. Z tohoto důvodu by bylo vhodné navázat na studium měkkýšů, korálů a ichnofosílií a zpracovat z této lokality i další živočišné kmeny. 54
55
12. Seznam použité literatury Adam W., Glibert, M. (1974): Contribution a la connaissance de Nassarius semistriatus (BROCCHI, 1814) (Mollusca: Gastropoda). - Institut royal des Sciences naturelles de Belgique Bulletin, 50, 3, 1-78, Bruxelles. Adam W., Glibert M. (1976): Observations sur le groupe de Nassarius clathratus (BORN, 1778) (Mollusca: Prosobranchia). - Institut royal des Sciences naturelles de Belgique Bulletin, 51, 4, 1-69, Bruxelles. Augusta J., Buday T. (1938): Neogenní měkkýši ze zářezu železniční trati u Boskovic na Moravě. - Časopis vlasteneckého spolku musejního, 51, 1, 167-168, Olomouc. Baluk W. (1970): Dolny torton Niskowej kolo Nowego Sàcza. - Acta Geologica Polonica, 20 1, 101-157, Warsawa. Baluk W. (1972): Lower Tortonian scaphopods from the Korytnica clays, southern slopes of the Holy Cross Mts. - Acta Geologica Polonica, 22, 3, 545 571, Warszawa. Baluk W. (1975): Lower Tortonian gastropods from Korytnica, Poland; Part I. - Paleontotologia Polonica, 32, 1, 1 186, Warszawa. Baluk W. (1995): Middle Miocene (Badenian) gastropods from Korytnica, Poland; Part II. - Acta Geologica Polonica, 45, 3 4, 153 255, Warszawa. Baluk W., Radwaňsky, A. (1996): Stomatopod predation upon gastropods from the Korytnica Basin, and from other classical Miocene localities in Europe. - Acta Geologica Polonica, 46, 3-4, 279-304, Warszawa. Baluk W. (1997): Middle Miocene (Badenian) gastropods from Korytnica, Poland; Part III. - Acta Geologica Polonica, 47, 1 2, 3 75, Warszawa. Baluk W. (2003): Middle Miocene (Badenian) gastropods from Korytnica, Poland; Part IV. - Acta Geologica Polonica, 53, 1, 29 78, Warszawa. Baluk W. (2006): Middle Miocene (Badenian) gastropods from Korytnica, Poland; Part V. - Acta Geologica Polonica, 56, 2, 177 220, Warszawa. Beer-Bistricky E. (1956): Die miozänen Buccinidae und Nassariidae des Wiener Beckens und Niederösterreichs. - Mitteilungen der Geologischen Gesellschaft in Wien, 49, 1, 41-84, Wien. Della Bella G., Naldi F., Scarponi D. (2015): Molluschi marini del Plio-Pleistocene dell'emilia-romagna e della Toscana. Conoidea, vol. 4 - Mangeliidae II. - Lavori della Società Italiana di Malacologia, 26, 1, 1-80. 56
Beu A. G. (2010): Neogene Tonnoidean Gastropods of Tropical and South America; contributions to the Dominican Republic and Panama Paleontology Projects and Uplift of the Central American Isthmus. - Bulletins of American Paleontology, 377, 1-550. Brunetti M. M., Della Bella G., Forlì M., Vecchi G. (2009): La famiglia Cancellariidae Forbes a Hanley, 1851 (Gastropoda) nel Plio Pleistocene italiano: i generi Bonellitia, Pseudobabylonella n. gen., Admete e Cancellicula Tabanelli, 2008, con descrizione di tre nuove specie. - Bollettino Malacologico, 45, 55 81, Milano. Brunetti M. M., Della Bella G. (2014): La famiglia Buccinidae Rafinesque, 1815 nel Plio- Pleistocene italiano: i generi Aplus De Gregorio, 1884, Engina Gray, 1839 e Gemophos Olsson & Harbinson, 1953 (Gastropoda). - Bollettino Malacologico, 50, 1-22, Milano. Brunetti M. M., Vecchi G. (2016): La malacofauna Plio-Pleistocenica del torrente stirone parte IX. Stromboidae, Aporrhaiidae, Calyptreidae, Capulidae, Xenophoridae, Vermetidae, Cypreidae, Eocypraeidae, Triviidae, Eratoidae, Ovulidae, Naticidae. - Parva Naturalia, 11, 61-147, Piacenza. Brzobohatý R. (1971): Výzkum rybích otolitů z miocénu západokarpatských pánví. - MS, Závěrečná zpráva dílčího úkolu II-5-10/14, Brno. Brzobohatý R., Cicha I. (1978): Faziostratotypus Borač, Karpatische Vortiefe in Mahren, Tschechoslowakei. - In: Papp A., Cicha I., Seneš J., Steininger F.(eds.): Badenian Chronostratigraphie und Neostratotypen, Miozän der Zentralen Paratethys. 171-173, Bratislava. Brzobohatý R., Cicha, I. (1993): Karpatská předhlubeň. - In: Přichystal A., Obstová, V., Suk, M. (eds): Geologie Moravy a Slezska. 123-128. Brno. Brzobohatý R. (1997): Paleobatymetrie spodního badenu karpatské předhlubně na Moravě z pohledu otolitových faun. - In: Hladilová Š., (ed.): Dynamika vztahů marinního a kontinentálního prostředí. - Sborník příspěvků, grantový projekt GAČR 205/95/1211, Masarykova univerzita, 37-45, Brno. Buday T., Cicha I., Dlabač M., Janáček J., Přemysl K., Matějka A., Menčík E., Špička V. (1961): Nafta a plyn v československých Karpatech. - Ústřední ústav geologický v Nakladatelství Československé akademie věd, 158 str., Praha. Buday T., Cicha, I. (1967): Karpatské neogenní pánve - In: Buday, T. et al.: Regionální geologie ČSSR. Díl II. Západní Karpaty, Svazek 2, 387-408, Academia, Praha. Buriánková K., Čtyroká J., Čurda J., Gilíková H., Gürtlerová P., Hanžl P., Kabátník P., Kratochvílová H., Manová M., Maštera L., Neudert O., Otava J., Petrová P., 57
Šalanský K., Šrámek J., Švecová J., Vít J. (2001): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČR 1 : 25 000, 24-321, Tišnov. Praha. Caze B., Saint Martin J.-P., Merle D., Saint Martin S. (2010): Intérêt des motifs colorés résiduels des coquilles de mollusques pour la valorisation des sites paléontologiques et des collections: l exemple du Badénien de Roumanie. - In: Saint Martin J.-P., Saint Martin S., Oaie G., Seghedi A. & Grigorescu D. (edit.). - Le patrimoine paléontologique, 27 38, Bucarest. Ciampalini A., Forli M., Guerrini A., Sammartino F. (2014): The marine fosils malacofauna in a Plio-Pleistocene section from Vallin Buio (Livorno, Italy) - Biodiversity Journal, 5, 1, 9-18, Palermo. Cicha I., Paulík J., Tejkal J. (1956): Poznámky ke stratigrafii miocénu JZ části vněkarpatské pánve na Morav. - Sbor. Úst. Úst. geol. 23, Paleont. Praha. Cicha I. (1958): Příspěvek k poznání stáří a původu basálních miocénních klastik v ostravské oblasti. - Věstník Ústředního ústavu geologického, 33, 386 388, Praha. Cicha I., Dornič J. (1958): Nález křídy v západní části Boskovické brázdy u Lomnice, severně od Tišnova. - Věstník Ústředního ústavu geologického, 33, 443-444. Praha. Cicha I., Dornič J. (1959): Vývoj miocénu Boskovické brázdy mezi Tišnovem a Ústím nad Orlicí. - Sborník Ústředního Ústavu Geologického, 393 434, Praha. Cicha, I. (1995): Nové poznatky k vývoji neogenu Centrální Paratethydy. - In: Hamršmíd, B. (ed): Nové výsledky v terciéru Západních Karpat II, 67-71. MND, Hodonín Cicha I., Kováč M., Oszczypko N., Slaczka A., Stránik Z., Vass D. (1989): Geodynamický vývoj Západních Karpat v neogénu. - Miscellanea micropalaeontologica, 4, Knihovnička Zemního plynu a nafty, 9, 9-17, Hodonín. Cicha I., Paulík J., Tejkal J. (1956): Poznámky ke stratigrafii miocénu. JZ části vněkarpatské pánve na Morav. - Sbor. Úst. Úst. geol. 23, Paleont, Praha. Čech F. (1988): Dynamics of Neogene Carpathian basins in relation to deep structure, crustal type and fuel deposits. - Západné Karpaty, Séria geológia, 12, 195-205, Bratislava. Čtyroký P. (1982): Spodní miocén (eggenburg, ottnang) jz. části čelní hlubiny na Moravě. - Zem. Plyn Nafta, 27, 4, 379-394, Hodonín. Čtyroký P. (1991): Členění a korelace eggenburgu a ottnangu v jižní části karpatské předhlubně na jižní Moravě. - Západní Karpaty, Sér. Geol., 15, 67-109, Bratislava. 58
De Bortoli L., Hladilová Š. (2015): Taxonomical analysis of the Badenian oysters from the Moravian part of the Carpathian Foredeep (Czech Republic): a new revision. - Review of Bulgarian Geological Society, 76, 2-3, 33-52, Sofia. Dell R. K. (1962): The Molluscan Genus Ranella and the distribution of Ranella olearium (Linnaeus)*. - Proc. Malac. Soc. Land. 35, 159-166, Wellington. Delgado G. (1988): Estudio Sistemático de los gasterópodos del plioceno de Huelva (SW de Espaňa). III. Mesogastropoda (Scalacea-Tonnacea) * - Studia Geologica Salmanticensia, 25, 109-160, Salmanca. Demek J., Mackovčin P., Balatka B., Buček A., Cibulková P., Culek M., Čermák P., Dobiáš D., Havlíček M., Hrádek M., Kirchner K., Lacina J., Pánek T., Slavík P., Vašátko J. (2006): Zeměpisný lexikon ČR, Hory a nížiny. - AOPK ČR, Brno. Doláková N., Brzobohatý R., Hladilová Š., Nehyba S. (2008): The red algal facies of the Lower Badenian limestones of the Carpathian Foredeep in Moravia (Czech Republic). - Geologica Carpathica 59, 2, 133-146, Bratislava. Dulai, A. (1996): Taxonomic composition and palaeoecological features of the Early Badenian (MiddleMiocene) bivalve fauna of Szob (Börzsöny Mts, Hungary). - Annales Historico-naturales Musei nationalis hungarici, 88, 1, 31-56, Budapest. Dvořák J. (1997): Zpráva o revizním geologickém mapování devonu 1 : 10000 v okolí Tišnova. - Zprávy o geol. Výzk. v r. 1996, 25, Praha. Dvořák V., Wilimský D., Melichar, R. (2003): Strukturní analýza hornin nejsvrchnější části bítešské skupiny ve svratecké klenbě na lokalitě Křoví - možné vysvětlení jejich vzájemného vztahu. - Geol. výuk. Mor. Slez. v r. 2002., Ústav geologických věd, PřF MU, 69-73, Brno. Freneix S., Martin J-P., Moissette P. (1987): Bivalves Hétérodontes du Messinien d'oranie (Algérie occidentale). - Bull. Mus. natn. Hist. nat., 4, 9, 415-453, Paris. Friedberg W. (1912): Mieczaki miocenskie ziem polskich (Mollusca miocenica poloniae), cześć I. Ślimaki. - Muzeum imienia dzieduszyckich, 1-168, Lwów - Poznań. Fürychová R. (1988): Mikropaleontologické studium badenských sedimentů lokality Železné. - MS, diplomová práce, Přírodovědecká fakulta university J. E. Purkyně, Brno. Glibert M. (1962): Les Archaeogastropoda fossiles du Cénozoique étranger des collections de I'Institut royal des Sciences naturelles de Belgique. - Institut Royal des Sciences Naturelles de Belgique, 68, 3-131, Bruxelles. 59
Glibert M. (1963): Les Muricacea et Buccinacea fossiles du Cenozoique etranger des collections de l'institut royal des Sciences naturelles de Belgique. - Institut Royal des Sciences Natureles de Belgique, 2, 74, 1-179, Bruxelles. Gregerová M., Hrazdil V., Jedlička V. (1994): Charakteristika vodohospodářské štoly ražené v bělečském údolí. - Geol. Výzk. Mor. Slez., 78-79, Brno. Harzhauser M., Mandic O. (2001): Upper Oligocene Gastropods and Bivalves from the Lower and Upper Austrian Molasse Basin. - In: Piller W. E., Rasser M. (eds.): The Paleogene of Austria. Österreichische Akademie der Wissenschaften, Schriftenreihe der Erdwissenschaftlichen Kommissionen, 14, 1, 671-795. Wien. Harzhauser M. (2002): Marine und brachyhaline Gastropoden aus dem Karpatium des Korneuburger Beckens und der Kreuzstettner Bucht (Österreich, Untermiozän). - Beiträge zur Paläontologie, 27, 61-159, Wien. Harzhauser M., Kowalke T. (2004): Survey of the Nassariid Gastropods in the Neogene Paratethys (Mollusca: Caenogastropoda: Buccinoidea). Arch. Molluskenkunde, 133, 1-2, 1 63, Frankfurt am Main. Harzhauser M., Mandic O., Schlögl J. (2011): A late Burdigalian bathyal mollusc fauna from the Vienna Basin (Slovakia). - Geologica Carpathica, 2, 3, 211-231, Bratislava. Harzhauser M., Landau B. (2012): A revision of the Neogene cancellariid Gastropods of the Paratethys Sea. - Zootaxa 3472, 1 71, Auckland. Harzhauser M., Reuter M., Mandic O., Schneider S., Piller E., Brandano M. (2013): "Pseudosarmatian" mollusc assemblages from the early messinian oolite shoals of Sicily (Italy). - Rivista Italiana di Paleontologia e Stratigrafia, 119, 3, 351-386, Milano. Harzhauser M., Landau B. (2016): A revision of the Neogene Conidae and Conorbidae (Gastropoda) of the Paratethys Sea. - Zootaxa, 4210, 1, 1-178, Auckland. Hladil J. (1976a): Šestičetní koráli (Scleractinia) badenu karpatské předhlubně na Moravě. - MS, diplomová práce. Přírodovědecká fakulta J. E. Purkyně, Brno. Hladil J. (1976b): Šestičetní koráli (Scleractinia) badenu karpatské předhlubně na Moravě. - MS, rigorózní práce. Přírodovědecká fakulta J. E. Purkyně, Brno. Hladilová Š., Zdražílková N. (1989): Paleontologické lokality karpatské předhlubně na Moravě. - PřF UJEP, Brno. Hoek B. (1981): Fossielen uit de miocéne afzetting van Miste bij Winterswijk. - Grondboor en Hamer, 1, 3-28, Oldenzaal. Høisæter, T. (2009): Distribution of marine, benthic, shel bearing gastropods along the Norwegian coast. - Fauna norvegica, 28, 5-106. 60
Holub V. (2001): Geologie a ložiska svrchnopaleozoických limnických pánví České republiky. - Český geologický ústav, 243 str., Praha. Hörnes M. (1856): Die fossilen Mollusken des Tertiaer-Beckens von Wien; I. Univalven. - Abhandlungen der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt, 3, 1-736, Wien. Hörnes, M. (1870): Die fossilen Mollusken des Tertiiirbecken von Wien. Band II: Bivalvia. - Abhandlungen der Kaiserlich-Koniglichen Geologischen Reichsanstalt, 4, 1-479, Wien. Hrs-Brenko, M. (2006): The basket shell, Corbula gibba Olivi, 1792 (Bivalve Mollusks) as a species resistant to environmental disturbances: A review. - Acta Adriat., 47, 1, 49-64, Split. Hudec P. (1986): Systematická a paleoekologická analýza měkkýšů badenu na lokalitě Lomnice u Tišnova. - MS, diplomová práce, Přírodovědecká fakulta J. E. Purkyně, Brno. Chira C., Voia I. (2001): Middle miocene (Badenian) conidae from Lapugy de sus, Romania: systematical and paleoecological data. - Studia Universitatis Babes-Bolyai, 46, 2, 151 160, Cluj-Napoca. Chlupáč I., Brzobohatý, R., Kovanda, J., Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. - Akademie věd ČR, 436 str., Praha. Ivanov M. (2003): Přehled historie paleontologického bádání v permokarbonu boskovické brázdy na Moravě. - Acta Musei Moraviae, 88, 3-112, Brno. Jaroš J., Mísař Z. (1959): Předběžná zpráva o geologických výzkumech v okolí Tišnova. - Čas. Mineral. Geol., 4, 93-94, Praha. Jaroš J., Mísař Z. (1967): Problém hlubinného zlomu boskovické brázdy. - Sborník geologických věd, Geologie, 12, 131-144, Praha. Jaroš J., Mísař Z. (1968): Stratigrafické postavení vápenců na Tišnovsku. - Věst. Ústř. Úst. geol., 43, 1, 9 13, Praha. Jaroš J., Mísař Z. (1976): Nomenclature of the tectonic lithostratigraphic units in the Moravian Svratka Dome (Czechoslovakia). - Věst. Ústř. Úst. geol., 51, 113 122, Praha. Jaroš J. (1991): Postavení a tektonický styl v brunovistulika v jádře svratecké klenby. - Acta Univ. Carol. Geol., 3-4, 225-238, Praha. Kalášek J., Buday T., Cicha I., Czudek T., Demek J., Dvořák J., CHmelík F., Jaroš J., Malkovský M., Matějka A., Novotný M., Paulík J., Polák A., Řezáč B., Weiss J., 61
Zrůstek V. (1963): Vysvětlivky k přehledné napě ČSSR 1:200 000 M-33-XXIX Brno, Praha. Kalvoda J., Bábek O., Brzobohatý R. (1998): Historická geologie. - Univerzita Palackého v Olomouci, 200 str., Olomouc. Kettner R. (1959): Poznámka k údajnému nálezu křídy u Lomnice severně od Tišnova. - Věstník Ústředního ústavu geologického, 34, 382-383, Praha. Kleprlíková L. (2016): Anthozoa vybraných lokalit badenu jižní Moravy. - MS, diplomová práce, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno. Kleprlíková L., Doláková N. (2016): Spodnobadenští soliterní korálnatci podřádu Caryophyllida (řád Scleratinia) z lokality Borač (jižní část karpatské předhlubně, Česká republika). - Acta Musei Moraviae, Scientiae geologicae, 19, 75-86, Brno. Knobloch, E. (1982): Spodnomiocenní flóry na jižní Moravě. - Zem. Plyn Nafta, 27, 4, 415-428, Hodonín. Kojumdgieva E., Strachimirov B. (1960): Fosilie na Blgarija. - VII, Torton. - Le tortonien du type viennois. As. d. sc. d. Bulg., 208 str., Sofia. Kováč M., Plašienka D. (2003): Geologická stavba oblasti na styku alpsko-karpatskopanónskej sústavy a priľahlých svahov Českého masívu. - Univerzita Komenského, 85 str., Bratislava. Kováč Z., Vicián Z. (2013): Badenian (middle Miocene) Conoidean (Neogastropoda) fauna from Letkés (N Hungary). - Fragmenta Palaeontologica Hungarica, 30, 53 100, Budapešť. Kowalke T., Harzhauser M. (2004) Early ontogeny and palaeoecology of the Mid-Miocene Rissoid Gastropods of the Central Paratethys. - Acta Palaeontologica Polonica 49, 1, 111 134, Warszava. Krystek I. (1983): Výsledky faciálního a paleogeografického výzkumu mladšího terciéru na jihovýchodních svazích Českého masívu v úseku Jih - Folia PřF UJEP, Geologia, 24, 9, 47 str., Brno Krystek I., Tejkal J. (1968): K litologii a stratigrafii miocenu JZ části karpatské předhlubně na Moravě. - Folia fac. sci. nat. univ. Purkynianae Brunensis, geol. 9, 7, 1-31, Brno. Kvaček Z., Fatka O., Fejfar O., Holcová K., Košťák M., Kraft P., Marek J., Pek, I. (2000): Základy systematické paleontologie I. - Paleobotanika, paleozoologie bezobratlých. - Nakladatelství Karolinum, 228 str., Praha. 62
Louzet P. (1992): New Pliocene and Oligocene Olividae (Mollusca, Gastropoda) from France and the Mediterranean area. - Contributions to Tertiary and Quaternary Geology, 29, 1-2, 27-37. Lozouet P., Lesport J-F., Renard P. (2001): Revision des Gastropoda (Mollusca) du stratotype de l Aquitanien (Miocene Inf.): Site de Saucats Lariey, Gironde, France. - Cossmanniana, Hors-Série n3, 1-189, Paris. Mandic O., Harzhauser M., Spezzaferri S., Zuschin, M. (2002): The paleoenvironment of an early Middle Miocene Paratethys sequence in NE Austria with special emphasis on paleoecology of mollusks and foraminifera. - Geobios, 35, 1, 193-206. Mandic O. (2004): Pectinid bivalves from the Grund formation (Lower Badenian, Middle Miocene, Alpine-Carpathian foredeep - Taxonomic revision and stratigraphic significance. - Geologica Carpathica, 55, 2, 129-146, Bratislava. Melone G., Taviani M. (1984): Revisione delle Architectonicidae del Mediterraneo. - Lavori S.I.M, 21, 1, 149-192, Milano. Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I., Český masiv. - Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Morley Davies, A. (1971) Tertiary faunas, Volume 1: The Composition of Tertiary Faunas - George Allen a Unwin, 571str., London. Nehyba S., Roetzel R., (1999): Lower Miocene volcaniclastics in South Moravia and Lower Austria. Jahrbuch der Geologischen Bundesanstalt. 141, 4, 473-490, Wien Otava J. (2000): Paleokrasové výplně typu rudických vrstev na Čebínce a na Květnici. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 1999, 7,72-73, Brno. Pavlovsky M. (1956): Prilog poznavanju miocenskih gastropoda Zaprešič-Briega kraj Samobora. - Geološki vjesnik, 10, 51-59, Zagreb. Pek I., Vašíček Z., Roček Z., Hajn V., Mikuláš R. (1996): Základy zoopaleontologie. - Vydavatelství Univerzity Palackého, 265 str., Olomouc. Pekař P. (2015): Systematická a paleoekologická analýza spodnobadenských makrofosilií z lokality Borač. MS, diplomová práce, Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého, Olomouc. Pfleger V., Pradáč J. (1981): Krása lastur. - Academia, 119 str., Praha. Pokorný V., Houška V., Krhovský J., Marek J., Pacltová B., Špinar Z. (1992): Všeobecná paleontologie. - Univerzita Karlova, 296 str., Praha. 63
Popa M., Duma A., Săplăcan A. (2014): Badenian gastropods from the collections of the Mureş County Museum. - Analele Stiintifice ale Universitatii Al. I. Cuza din Iasi Seria Geologie 60, 2, 5 30, Lasi. Procházka V. J. (1892): Předběžná zpráva o stratigrafických a faunistických poměrech nejzazší části miocaenu západní Moravy. - Věst. Král. české společnosti nauk. 326-368, Praha. Rindone V. (1986): Segnalazioni malacologiche per il mare della provincia di reggio calabria. contributo I. - Boll. Malacologico, 22, 9-12, 299-301, Milano. Rzehak A. (1923): Moravské třetihory. - Knih. Stát. geol. úst. ČR, 39 str., Praha. Říha J. (1980): Využití jehlic hub pro stratigrafické členění neogenu Moravy. - MS, diplomová práce, Přírodovědecká fakulta Univerzity J. E. Purkyně, Brno. Scrabio F. (2003): Ranella olearium (Linnaeus, 1758) (Gastropoda: Tonnoidea): Confirmation of its preference in Uruguyan waters. - Comunicaciones de la Sociedad Malacológica del Uruguay, 8, 78-79, 215-217. Seitl L. (1978): Stratigraficky významné druhy měkkýšů lokality Borač. - MS, diplomová práce, Přírodovědecká fakulta J. E. Purkyně, Brno. Seitl L. (1980): Biostratigrafické postavení měkkýší fauny lokality Borač. - MS, rigorózní práce, Přírodovědecká fakulta J. E. Purkyně, Brno. Seitl L. (1981): Měkkýší fauna lokality Borač. - Čas. Mor. muzea. 66, 33 50, Brno. Schneider, S. (2008): The bivalve fauna from the Ortenburg Marine Sands in the well-core Straß (Early Miocene; SE Germany) - taxonomy, stratigraphy, paleoecology, and paleogeography. - Paläontologische Zeitschrift, 82, 4, 402-417, Frankfurt am Main. Schultz O. (1998): Tertiärfossilien Österreichs. - Goldschneck Verlag, 159 str., Korb. Schultz O. (2001): Bivalvia neogenica (Nuculacea - Unionacea). - Catalogus Fossilium Austriae, Band 1/Teil 1. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 379 str., Wien. Schultz O., Piller W. E. (2003): Bivalvia neogenica (Lucinoidea - Mactroidea). - Catalogus Fossilium Austriae, Band 1/Teil 2. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, pp. 381-690, Wien. Schultz O., Piller W.E. (2005): Bivalvia neogenica (Solenoidea Clavagelloidea). - Catalogus Fossilium Austriae, Band 1/Teil 3. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, pp. 691-1212, Wien. Schütznerová-Havelková V. (1969): Miocén v údolí Svratky SZ od Tišnova. - Čas. min. geol., 14, 3 4, Praha. 64
Sieber R. (1956): Die Tortonfauna von Mattersburg und Forchtenau (Burgenland). - Verhandlungen der Geologischen Bundesanstalt, 1-3, 236-249, Wien. Sieber R. (1958): Die miozänen Turritellidae und Mathildidae Oesterreichs. - Mittelungen der Geologischen Gesellschaft in Wien, 51, 1, 229-280, Wien. Simone L. (2002): Comparative morphological study and phylogeny of representatives of the superfamily Calyptraeoidea (including Hipponicoidea) (Mollusca, Caenogastropoda). - Biota Neotropica, 2, 2, 1-137. Sinnema-Bloemen J. (1977): Erratische tertiaire mollusken uit het fluviatiele kwartair van Nederland. - Meded. Werkgr. Tert. Kwart. Geol., 14, 4, 81-102, Leiden. Sláma P. (1978): Radiolarie karpatu a spodního badenu karpatské předhlubně na Moravě. - MS, diplomová práce, Přírodovědecká fakulta Univerzity J. E. Purkyně, Brno. Sláma P. (1980): Radiolarie spodního badenu karpatské předhlubně na Moravě. - MS, rigorózní práce, Přírodovědecká fakulta Univerzity J. E. Purkyně, Brno. Smetana V. (1924): O kaolinu a uhlonosném miocénu se sladkovodní zvířenou od Lažánek poblíže Vev. Bitýšky na Moravě. - Sborník Státního ústavu geologického, 4, 289-301, Praha. Solsona M., Gili C., Martinell J. (2000): Pattems of change in the biogeographic distribution of Atlanto-Mediterranean Aporrhaidae (Gastropoda) from the Neogene to the Present. - Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 158, 1, 83-97, Amsterdam. Spadini V. (2016): First occurrence of the genus Bathelia (Anthozoa, Scleractinia) from the Mediterranean Pliocene. - Bollettino del la Società Paleontologica Italiana, 55, 3, 219-222, Modena. Strausz L. (1954): Les gastropodes du Méditerranéen supérieur, Tortonien, de Várpalota. - Geologica Hungarica, Series Paleontologica, 25, 1-150, Budapest. Strausz L. (1966): Die miozän-mediterranen Gastropoden Ungarns. - Akadémiai Kiadó, 1-692, Budapest. Studencka B. (1986): Bivalves from the Badenian (Middle Miocene) marine sandy facies of Southern Poland. - Palaeontologia Polonica, 47, 1-128, Warszawa. Studencka B., Studencki W. (1988): Middle Miocene (Badenian) bivalves from the carbonate deposits of the wójcza-pińczów range (southern slopes of the Holy cross Mountains, central Poland). - Acta Geologica Polonica, 38, 1-4, 1-44, Warszawa. Studencka B., Gontsharova I. A., Popov, S. V. (1998): The bivalve fauna as a basis for reconstruction of the Middle Miocene history of the Paratethys. - Acta Geologica Polonica, 48, 3, 285 342, Warszawa. 65
Suess F. (1912): Die moravischen Fenster und ihre Beziehung zum Grundgebirge des Hohen Gesenkes. - Denkschriften der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-Naturwissenschaftliche Klasse, 88, 541-631, Wien. Šamánek J. (2017): Bioerozivní činnost organismů z lokality Borač-Podolí (baden, karpatská předhlubeň). - MS, diplomová práce Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno. Švagrovský J. (1976): Základy systematickej zoopaleontológie. - Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 579 str., Bratislava. Tabanelli C., Segurini R. (1994): Nota preliminare alla malacofauna pliocenica di Rio Albonello (Faenza). - Quad. Studi Nat. Romagna, 3, 1, 3-22. Tejkal J. (1968): Fauna měkkýšů a vývoj biotopu v tortonu okolí Želiezovců. - Folia fac. sci. nat. univ. Purkynianae Brunensis, geol., 9, 1, 1-59, Praha. Vašíček M. (1941): Nejvyšší naleziště tortonských jílů na sz. Moravě u Úsobrna. Rozpravy II. tř. České akademie, 51, 17, Praha. Vera-Peláez J.L. (2002): Revision de la familia Turridae, excepto Clavatulinae (Gastropoda, Prosobranchia) en el Plioceno de las cuencas de Estepona, Malaga y Velez Malaga (Malaga, S Espana) con la descripcion de 26 especies nuevas. - Pliocenica, 2, 1, 176-262. Wienrich G. (2006): The Genus Strioterebrum Sacco, 1891 in the Hemmoorian and Reinbekian (Middle Miocene) of the North Sea Basin. - Cainozoic Research, 5, 1-2, 3-12. Zapletal K. (1925): K morfogenesi Moravy. - Časopis Moravského zemského musea, 23, 179-191, Brno. Zlotnik M. (2003): Nassariid assemblages from the Korytnica Clays - a useful tool for local stratigraphic correlation. - Acta Geologica Polonica, 53, 359 374, Warszawa. Zuschin M., Harzhauser M., Mandic O. (2007): The stratigraphic and sediemntologic framework of fine-scale faunal replacement in the middle miocene of the vienna basin (Austria). - Palaios, 22, 1, 285-295, Suite. Zvejška F. (1941): Popis vrtu miocenními uloženinami u Sudic, severně od Boskovic. - Věst. Geol. úst. pro Čechy a Moravu, 16, Praha. 66
67
13. Seznam příloh Příloha č. 1: Seznam a počty nalezených druhů z lokality Borač a Borač-Podolí Příloha č. 2: Gastropoda - systematická část Příloha č. 3: Bivalvia - systematická část Příloha č. 4: Scaphopoda - systematická část Příloha č. 5: Fototabule 68
Příloha č. 1: Seznam a počty nalezených druhů z lokality Borač a Borač-Podolí Kmen MOLLUSCA Třída: Gastropoda Podtřída: Orthogastropoda Ponder et Lindberg, 1995 Podtřída: Vetigastropoda Salvini-Plawen, 1890 Podtřída: Caenogastropoda Cox, 1959 69
70
Podtřída: Heterobranchia Gray, 1840 Třída: Bivalvia Podtřída: Protobranchia Pelseneer, 1889 Podtřída: Pteriomorphia Baurlen 1944 Podtřída: Heterodonta Neumayer, 1884 Třída: Scaphopoda 71
Příloha č. 2: Gastropoda - systematická část Třída: Gastropoda Podtřída: Orthogastropoda Ponder et Lindberg, 1995 Řád: Neritopsina Cox et Knight, 1960 Nadčeled: Neritoidea Rafinesque, 1815 Čeleď: Neritidae Rafinesque, 1815 Rod: Neritina Lamarck, 1816 Druh: Neritina picta Férussac, 1823 (Příloha 1, Fototabule 1, Obrázek 1a, b) 1856 Nerita picta Fér., Hörnes, str. 535-536, tab. 47, obr. 14. 1966 Neritina picta Ferussac, 1823, Strausz, str, 58, tab. 49, obr. 13-17. 1966 Neritina picta pachii Hörnes, 1848, Strausz, str. 58, obr. 34. 1970 Neritina picta Ferussac, 1825, Baluk, str. 141-14 3, tab. 8, obr. 9-14. 1975 Neritina picta Ferussac, 1825, Baluk, str. 59-61, tab. 7, obr. 7-10. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 2 mm a šířka 2,5 mm. Popis schránky: Schránka je oválná, poslední závit je největší a z velké části kryje předchozí závity. Povrch je hladký, lesklý. Po celé schránce je zachována kresba, skládající se z černých linií. Na spodní straně je vyvinut silný umbilikální kalus. Poznámka: Ústí je lehce poškozeno. 72
Podtřída: Vetigastropoda Salvini-Plawen, 1890 Nadčeled: Fissurellioidea Fleming, 1822 Čeleď: Fissurellidae Fleming, 1822 Rod: Fissurella Bruguière, 1789 Druh: Fissurelidea (Fissurelidae) clypeata (Grateloup, 1827) (Příloha 5, Fototabule 1, Obrázek 2) 1856 Fissurella clypeata Grat., Hörnes, str. 644, tab. 50, obr. 26. 1954 Fissurella (Fissurellidea) clypeata Grat., Strausz, str. 7, tab. 9, obr. 185. 1960 Fissurellidea 1ypeata var. tapina (Gregorio), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 85, tab. 28, obr. 11. 1966 Fissurella (Fissurellidea) clypeata (Grateloup, 1827), Strausz, str. 28, tab. 76, obr. 17-19. 1975 Fissurellidea (Fissurellidea) clypeata (Grateloup, 1827), Baluk, str. 28-29, tab. 2, obr. 12-16. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 1 mm a šířka 3 mm. Popis schránky: Schránka je oválná, klenutá a bez závitů. Povrch je hladký, bez skulptury. Na vrcholu je umístěn anální otvor. Poznámka: Jedinec je značně oválený, okraje jsou olámány. Rod: Diodora Gray, 1821 Druh: Diodora italica (Defrance, 1820) (Příloha 5, Fototabule 1, Obrázek 3a, b) 1966 Fissurella (Diodora) italica (Defrance, 1820), Strausz, str. 29-30, tab. 76, obr. 15, 16. 1998 Diodora (Diodora) italica (Defrance), Schultz, str. 54, tab. 20, obr. 2. 2002 Diodora (Diodora) italica (Defrance, 1820), Harzhauser, str. 69, tab. 1, obr. 1. 2006 Diodora sp. an Diodora italica (Defrance, 1820), Baluk, str. 181, tab. 1, obr. 1-2. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 8 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 5 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 10 mm a šířka 5 mm. Popis schránky: Schránka je vysoce klenutá, čepičkovitého tvaru s análním otvorem na vrcholu. Z vrcholu schránky vybíhají výrazná radiální žebra, která protínají přírůstkové linie a tvoří síťovitou skulpturu. Ústí je oválné s hrbolky. 73
Poznámka: Jedinci mají často poškozená ústí a jsou rozlámány podle radiálních žeber nebo přírůstkových linií. Rod: Emarginula Lamarck, 1801 Druh: Emarginula clathrataeformis Eichwald, 1830 (Příloha 5, Fototabule 1, Obrázek 4a, b) 1856 Emarginula clathrataeformis Eichwald, Hörnes, str. 645-646, tab. 50, obr. 25. 1966 Emarginula clathrataeformis Eichwald, 1830, Strausz, str. 30, tab. 76, obr. 6. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 3 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 5 mm, výška největšího jedince je 4 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je čepičkovitého tvaru. Vrchol je zahnut směrem. Povrch je tvořen výraznými radiálními žebry vycházejícími z vrcholu a směřujícími k ústí. V přední části schránky je hluboký zářez. Ústí je oválné se zoubkovanými okraji. Poznámka: Z jednoho jedince je odlomena 1/3 schránky. Nadčeled: Trochoidea Rafinesque, 1815 Čeleď: Trochidae Rafinesque, 1815 Rod: Diloma Philippi, 1845 Druh: Diloma orientalis (Cossmann & Peyrot, 1917) 1856 Trochus patulus Brocc., Hörnes, str. 458-460, tab. 45, obr. 14. 1960 Oxystele orientalis Cossmann et Peyrot, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 87, tab. 29, obr. 1. 1970 Oxystele orientalis Cossmann et Peyrot, Baluk, str. 117, tab. 8, obr. 7. 1975 Diloma (Paroxystele) orientalis (Cossmann a Peyrot, 1917), Baluk, str. 32, tab. 6, obr. 9. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 7 mm a šířka 8 mm. Popis schránky: Schránka je kuželovitá s pěti závity. Spira je nízká. Poslední závit částečně překrývá závity starší. Povrch je tvořen jemnými spirálními žebry. Ústí je oválné, holostomní. Poznámka: Jedinec má poškozené ústí. 74
Rod: Gibbula Risso, 1826 Druh: Gibbula buchi (Dubois, 1831) (Příloha 5, Fototabule 1, Obrázek 5a, b) 1856 Trochus fanulum Gmel., Hörnes, str. 446-447, tab. 45, obr. 1. 1954 Gibbula buchi Dub., Strausz, str. 8, tab. 6, obr. 137. 1966 Gibbula buchi (Dubois, 1831), Strausz, str. 37, tab. 53, obr. 4-9. 1975 Gibbula (Gibbula) buchi (Dubois, 1831), Baluk, str. 32-34, tab. 4, obr. 4-5. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 3 mm a šířka 3 mm. Popis schránky: Schránka je kuželovitá se čtyřmi závity. Švy jsou nevýrazné. Povrch je tvořen spirálními žebry s hrbolky. Poznámka: Jedinec má odlomený poslední závit. Druh: Gibbula biangulata (Eichwald, 1830) (Příloha 5, Fototabule 1, Obrázek 6a, b) 1856 Trochus biangulatus Eichw., Hörnes, str. 460, tab. 45, obr. 15. 1966 Gibbula biangulata (Eichwald, 1830), Strausz, str. 35, tab. 52, obr. 21-23, tab. 53, obr. 1-3. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 6 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 1,5 mm a šířka 2,5 mm, výška největšího jedince je 4 mm a šířka 5 mm. Popis schránky: Schránka je nízce kuželovitá. Závity jsou výrazné, schodkovité. Švy jsou dobře patrné. Povrch je tvořen jemnými spirálními žebry. Ústí je oválné, holostomní. Ve spodní části schránky se nachází málo vyvinutý volný píštěl. Poznámka: Schránky mají olámaná ústí a část posledního závitu. Druh: Gibbula affinis Eichwald, 1853 (Příloha 5, Fototabule 1, Obrázek 7a, b) 1856 Monodonta angulata, Hörnes, str. 439, tab. 44, obr. 9-10. 1966 Gibbula affinis Eichwald, 1853, Strausz, str. 35, tab. 52, obr. 14-16. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 8 75
Velikost: Výška nejmenšího jedince je 2,5 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 7 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je kuželovitá, většinou se čtyřmi závity. Švy jsou málo výrazné. Povrch je tvořen spirálními žebry. Ústí je kruhové, holostomní. Na spodní straně je volný píštěl. Poznámka: Jeden jedinec má odlomený vrchol. Rod: Clanculus Montfort, 1810 Druh: Clanculus (Clanculopsis) araonis (Basterot, 1825) (Příloha 5, Fototabule 2, Obrázek 1a, b) 1966 Clanculus araonis tuberculatus Eichwald, 1830, Strausz, str. 39, obr. 23 2001 Clanculus (Clanculopsis) araonis (Basterot, 1825), Lozouet et al., str. 18, tab. 4, obr. 1. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 7 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 1,4 mm a šířka 1,4 mm, výška největšího jedince je 3 mm a šířka 4 mm. Popis schránky: Schránka je kuželovitá, se třemi až šesti závity. Povrch je tvořen spirálními žebry s hrbolky. Závity jsou od sebe odděleny výraznými švy. Ústí je kruhové, holostomní. Na spodní straně schránky se nachází volný píštěl. Poznámka: Nalezení jedinci mají poškozená ústí a části posledních závitů. Na jednom jedinci se vyskytuje ichnorod Entobia. Čeleď: Turbinidae Rafinesque, 1815 Rod: Astraea Röding, 1798 Druh: Astraea (Bolma) mehelyi (Boettger, 1896) (Příloha 5, Fototabule 2, Obrázek 2a, b + 3a, b, c (operculum)) 1960 Bolma (Bolma) perangulata var. spinosa Friedberg, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 88, tab. 29, obr. 4-5. 1975 Astraea (Bolma) mehelyi (Boettger, 1896), Baluk, str. 44-45, tab. 6, obr. 2-4. 2006 Astraea (Bolma) mehelyi (Boettger, 1896), Baluk, str. 183, tab. 3, obr. 1-3. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 8 + 2 opercula (Borač), 3 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 2,5 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 6 mm a šířka 7 mm. 76
Popis schránky: Schránka je nízce kuželovitá. Povrch je tvořen hrbolky uspořádanými do jednoho spirálního žebra. Na okrajích závitů jsou výrazné, dlouhé trny tvořené sinusem. Ústí je kruhové. Na spodní straně se nachází volný píštěl procházející celou schránkou. Dvě opercula, pravděpodobně patřící tomuto druhu, jsou oválná a výrazně klenutá. Z vnitřní strany jsou na víčku znatelné přírůstkové linie, lehce se rozšiřující. Poznámka: Jedinci jsou lehce abradováni a mají poškozená ústí. Druh: Astraea (Bolma) meynardi (Michelotti, 1847) (Příloha 5, Fototabule 2, Obrázek 4a, b + 5a, b, c (operculum)) 1856 Turbo rugosus Linn., Hörnes, str. 432-434, tab. 44, obr. 2,3. 1966 Turbo (Bolma) rugosus meynardi (Michelotti, 1847), Strausz, str. 42-44, obr. 26. 1975 Astraea (Bolma) meynardi (Michelotti, 1847), Baluk, str. 43-44, tab. 6, obr. 5-7. 2002 Astraea (Bolma) ex. gr. meynardi (Michelotti, 1847), Harzhauser, str. 70, tab. 1, obr. 12. 2006 Astraea (Bolma) meynardi (Michelotti, 1847), Baluk, str. 183, tab. 3, obr. 5. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 operculum (Borač) 2 (Borač-Podolí) Velikost: Výška jedince je 13 mm a šířka 18 mm. Popis schránky: Schránka je kuželovitá a masivní. Povrch je tvořen hrbolky uspořádanými do tří (jednoho výraznějšího) spirálních žeber. Mladí jedinci mají na okraji závitu výrazné trny. Ústí je kruhové. Operculum, patřící nejspíše tomuto druhu, je oválné a vysoce klenuté. Na vnitřní straně jsou znatelné, rychle se rozšiřující přírůstkové linie. Na vnější straně jsou znatelné hrbolky. Poznámka: Jedinci mají poškozená ústí a části posledních závitů. Druh: Astraea sp. (operculum) Lokalita: Borač - Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška opercula je 2 mm a šířka 5 mm. Popis: Oválné víčko, značně klenuté. Poznámka: Víčko je značně abradované. Čeleď: Cyclostrematidae Fischer, 1885 Rod: Leucorhynchia Crosse, 1867 77
Druh: Leucorhynchia zboroviensis Friedberg, 1928 (Příloha 5, Fototabule 3, Obrázek 1a, b) 1954 Leucorhynchia rotellaeformis Grat., Strausz, str. 8, tab. 9, obr. 161. 1966 Leucorhynchia rotellaeformis (Grateloup, 1840), Strausz, str. 47, tab. 50, obr 10-15. 1975 Leucorhynchia zboroviensis Friedberg, 1928, Baluk, str. 53, tab. 5, obr. 10-11. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 2 mm a šířka 4 mm. Popis schránky: Schránka je kulovitá, hladká. Spira je nízká, poslední závit z větší části kryje závity předchozí. Ústí je kruhové, holostomní. Píštěl je málo vyvinutý a částečně zaplněn kalem. Poznámka: Jedinec je dobře zachovalý. Druh: Leucorhynchia sp. (Příloha 5, Fototabule 3, Obrázek 2a, b) Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 3 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 2 mm a šířka 2,5 mm, výška největšího jedince je 3,5 mm a šířka 4,5 mm. Popis schránky: Schránka je kulovitá, hladká. Spira je nízká, nevýrazná a poslední závit z větší části kryje závity předchozí. Ústí je kruhové, holostomní. Píštěl je málo vyvinutý. Poznámka: Jedna schránka má odlomený poslední závit. Čeleď: Colloniidae Cossmann, 1917 Rod: Homalopoma Carpenter, 1864 Druh: Homalopoma (Centrainea) mamilla (Andrzejowski, 1830) (Příloha 5, Fototabule 3, Obrázek 3a, b) 1856 Monodonta mamilla Andrz., Hörnes, str. 438, tab. 44, obr. 8. 1960 Homalopoma (Centrainea) mamilla (Andrzejowski, 1830), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 90, tab. 29, obr. 10. 1962 Homalopoma (Centrainea) mamilla (Andrzejowski, 1830), Glibert, str. 78. 1966 Monodonta mammila Andrzejowski, 1830, Strausz, str. 38, obr. 22. 1978 Homalopoma (Centrainea) mamilla (Andrz.), Seitl, str. 88, tab. 11, obr. 1-2. Lokalita: Borač 78
Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška jedince je 7 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je masivní, kuželovitá, tvořená pěti závity. Povrch je hladký, lesklý s výraznými švy. Ústí je kruhové, holostomní. Poznámka: Jedinci mají poškozená ústí. Čeleď: Calliostomatidae Thiele, 1924 Podčeleď: Calliostomatinae Thiele, 1924 Rod: Calliostoma Swainson, 1840 Druh: Calliostoma cf. puberum (Eichwald,1853) (Příloha 5, Fototabule 3, Obrázek 4a, b) 1856 Trochus Celinae Andrz., Hörnes, str. 450-451, tab. 45, obr. 4. 1966 Calliostoma puberum Eichwald, 1853, Strausz, str. 34, tab. 13, obr. 4. 1970 Calliostoma subturriculoides (Sinzow), Baluk, str. 117, tab. 8, obr. 8. 1975 Jujubinus (Strigosella) celinae (Andrzejowski, 1833), Baluk, str. 41-42, tab. 4, obr. 11-15. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 4 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 9 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je kuželovitá se čtyřmi až šesti závity. Povrch je tvořen málo zřetelnými spirálními žebry. Ústí je kruhové, holostomní. Píštěl je málo vyvinutý. Poznámka: Schránky jsou lehce abradované a u jednoho jedince je poškozeno ústí. Čeleď: Phasianellidae Swainson, 1840 Rod: Tricolia Risso, 1826 Druh: Tricolia (Tricolia) eichwaldi (Hörnes, 1856) (Příloha 5, Fototabule 3, Obrázek 5a, b) 1856 Phasianella Eichwaldi Hörn., Hörnes, str. 430-431, tab. 44, obr. 1. 1966 Phasianella (Tricolia) eichwaldi (Hörnes, 1856), Strausz, str. 46, tab. 47, obr. 4-8. 1975 Tricolia (Tricolia) eichwaldi (Hörnes, 1856), Baluk, str. 57-58, tab. 7, obr. 1-4. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 17 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 6 mm a šířka 3 mm. 79
Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru, hladká a většinou tvořená čtyřmi závity. Švy jsou dobře viditelné. Ústí je polokruhové, holostomní bez obústí. Poznámka: U několika jedinců je poškozené ústí. Podtřída: Caenogastropoda Cox, 1959 Nadčeled: Cerithioidea Fleming, 1822 Čeleď: Turritellidae Lovén, 1847 Rod: Turritella Lamarck, 1799 Druh: Turritella (Haustator) badensis Sacco, 1895 (Příloha 5, Fototabule 4, Obrázek 1a, b) 1856 Turritella turris Bast., Hörnes, str. 423-424, tab. 43, obr. 15-16. 1958 Turritella (Haustator) badensis badensis Sacco, Sieber, str. 239-240, tab. 3, obr. 2, tab. 3, obr. 8/6. 1958 Turritella (Haustator) badensis plana ssp. n., Sieber, str. 240-241, tab. 1, obr. 32. 1958 Turritella (Haustator) badensis carinata ssp, n., Sieber, str. 241, tab. 1, obr. 24, tab. 3, obr. 8/7. 1960 Turritella (Archimediella) turris var. badensis Sacco, 1895, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 113, tab. 32, obr. 8. 1966 Turritella turris badensis Sacco, 1895, Strausz, str. 99-102, tab. 3, obr. 13-17, tab. 78, obr. 4. 1975 Turritella (Haustator) badensis Sacco, 1895, Baluk, str. 105, tab. 12, obr. 22-27. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 16 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 5 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 22 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitá s šesti až jedenácti závity. Závity jsou klenuté a na povrchu mají pět vystouplých žeber. Ústí je oválné. Poznámka: Jedinci mají často poškozená ústí, vrcholy a často chybí celé závity. Na schránkách se vyskytuje ichnorod Oichnus. Druh: Turritella (Archimediella) erronea (Cossmann, 1914) (Příloha 5, Fototabule 4, Obrázek 2a, b) 1856 Turritella Archimedis Brong., Hörnes, str. 424-426, tab. 43, obr. 13, 14. 1958 Turritella (Archimediella) erronea erronea Cossm., Sieber, str. 252, tab. 2, obr. 8, tab. 3, obr. 8/16. 1960 Turritella (Torculoidella) erronea Cossmann, 1914, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 115, tab. 32, obr. 16-17. 1966 Turritella thetis erronea Cossmann, 1914, Strausz, str. 88, tab. 2, obr. 15-17, tab. 78, obr. l. 1975 Turritella (Archimediella) erronea erronea Cossmann, 1914, Baluk, str. 111, tab. 12, obr. 17-18. 1998 Turritella (Archimediella) erronea erronea Cossmann, 1914, Schultz, str. 56, tab. 21, obr. 10. 80
2002 Turritella (Archimediella) erronea (Cossmann, 1914), Harzhauser, str. 78. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 28 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 5 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 23 mm a šířka 9 mm. Popis schránky: Schránka je vysoce věžovitá s šesti až deseti závity. Švy jsou dobře patrné. Povrch je tvořen dvěma výraznými žebry. Ústí je oválné. Poznámka: Jedinci mají olámaná ústí, poslední závity a vrcholy. Schránky nesou stopy ichnorodu Oichnus. Druh: Turritella (Archimediella) dertonensis dertonensis Mayer, 1868 (Příloha 5, Fototabule 4, Obrázek 3) 1958 Turritella (Archimediella) dertonensis dertonensis Mayer, Sieber, str. 255-256, tab. 2, obr. 11-12, tab. 3, obr. 8/25. 1975 Turritella (Archimediella) dertonensis Mayer, 1868, Baluk, str. 112, tab. 12, obr. 10-12. 1998 Turritella (Archimediella) dertonensis dertonensis Mayer, Schultz, str. 56, tab. 21, obr. 13. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 11 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 7 mm a šířka 2,5 mm, výška největšího jedince je 20 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitá, masivní. Povrch je tvořen dvěma vystouplými spirálními žebry a několika spirálními liniemi probíhajícími po celé schránce. Ústí je oválné, holostomní. Poznámka: Jedinci mají poškozená ústí, vrcholy a vyskytuje se na nich ichnorod Oichnus. Druh: Turritella (Eichwaldiella) bicarinata (Eichwald, 1830) (Příloha 5, Fototabule 4, Obrázek 4a, b) 1856 Turritella bicarinata Eichw., Hörnes, str. 426-427, tab. 43, obr. 8-12. 1958 Turritella (Torculoidella) bicarinata bicarinata Eichw., Sieber, str. 257-258, tab. 2, obr. 7, 19, 21, 23, tab. 3, obr. 8/18. 1958 Turritella (Torculoidella) bicarinata taurevanescens Sacco, Sieber, str. 258-259, tab. 2, obr. 25. 1958 Turritella (Torculoidella) bicarinata levis ssp. n., Sieber, str. 258, tab. 2, obr. 22. 1958 Turritella (Torculoidella) bicarinata subunocincta, Sacco, Sieber, str. 258-259, tab. 2, obr. 20. 1958 Turritella (Torculoidella) scalaria praescalaria ssp. n., Sieber, str. 259, tab. 2, obr. 24, 26. 1960 Turritella (Torculoidella) bicarinata var. subarchimedis (Orbigny, 1852), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 115, tab. 32, obr. 15. 1966 Turritella bicarinata Eichwald, 1830, Strausz, str. 86, tab. 2, obr. 13. 81
1966 Turritella bicarinata subarchimedis d Orbigny, Strausz, str. 87, tab. 2, obr. 7-8 1975 Turritella (Eichwaldiella) bicarinata (Eichwald, 1850), Baluk, str. 109, tab. 12, obr. 1-6. 1998 Turritella (Eichwaldiella) bicarinata bicarinata Eichwald, Schultz, str. 56, tab. 21, obr. 14. 2002 Turritella (Eichwaldiella) bicarinata (Eichwald, 1830), Harzhauser, str. 78, tab. 2, obr. 17-19. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 6 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 9 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 33 mm a šířka 13 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitá, masivní. Švy mezi závity jsou dobře viditelné. Povrch je tvořen dvěma vystouplými spirálními žebry a mnoha jemnými spirálními liniemi. Ústí je oválné, holostomní. Poznámka: Jedinci mají poškozená ústí, vrcholy a vyskytuje se na nich ichnorod Oichnus. Druh: Turritella (Zaria) spirata (Brocchi, 1814) (Příloha 5, Fototabule 4, Obrázek 5a, b) 1856 Turritella subangulata Brocc., Hörnes, str. 428-429, tab. 43, obr. 5-7. 1958 Turritella (Torculoidella?) spirata (Brocchi), Sieber, str. 261-262, tab. 2, obr. 17, tab. 3, obr. 1. 1958 Turritella (Torculoidella) subangulata polonica Freidbg., Sieber, str. 262, tab. 2, obr. 16. 1960 Turritella (Torculaidella) subangulata var. subacutangula (Orbigny, 1852), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 114, tab. 32, obr. 5-6. 1960 Turritella (Torculoidella) subangulata var. spirata (Brocchi, 1814), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 114, tab. 32, obr. 7. 1966 Turritella subangulata spirata (Brocchi 1814), Strausz, str. 84-85, tab. 2, obr. 4. 1975 Turritella (Zaria) spirata (Brocchi, 1814), Baluk, str. 104, tab. 13, obr. 14. 2006 Turritella (Zaria) subacutangula d Orbigny, 1852, Baluk, str. 192, tab. 6, obr. 2. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 199 (Borač), 36 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 5 mm a šířka 1,5 mm, výška největšího jedince je 16 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je úzce věžovitá. Šev je dobře viditelný. Závit na sobě má jedno výrazné spirální žebro. Schránky jsou většinou hladké, ale na některých jedincích se vyskytují jemné spirální linie. Ústí je oválné, holostomní. Poznámka: Jedinci mají často olámaná ústí a vrcholy. Na schránkách se vyskytuje ichnorod Oichnus. 82
Druh: Turritella (Haustator) cf. tricincta Borson, 1821 1856 Turritella Riepeli Partsch., Hörnes, str. 421-422, tab. 43, obr. 2. 1958 Turritella (Haustator) tricincta tricincta Bors., Sieber, str. 245-246, tab. 3, obr. 8/12. 1960 Turritella (Torculoidella) tricincta Borson, 1821, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 116, tab. 32, obr. 18. 1966 Turritella vermlcularis Brocchi, Strausz, str. 94-95, tab. 3, obr. 3, tab. 78, obr. 2,3. 1970 Turritella tricincta Borson, Baluk, str. 117, tab. 10, obr. 20. 1975 Turritella (?Haustator) tricincta Borson, 1821, Baluk, str. 108, tab. 12, obr. 7-9. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 15 mm a šířka 6 mm, výška největšího jedince je 19 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je vysoce věžovitá s lehce prohnutými závity. Povrch je tvořen třemi nízkými spirálními žebry. Ústí je oválné, holostomní. Poznámka: Jedinci mají poškozená ústí a vrcholy. Čeleď: Cerithiidae Fleming, 1822 Rod: Cerithium Bruguière, 1789 Druh: Cerithium (Tiaracerithium) zeuschneri Pusch, 1837 1856 Cerithium Zeuschneri Pusch., Hörnes, str. 388-389, tab. 41, obr. 5-6. 1960 Cerithium ( Vulgocerithium) zeuschneri PUSCH, 1837, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 105-106, tab. 31, obr. 6-7. 1966 Cerithium zeuschneri Pusch, 1837, Strausz, str. 134-135, tab. 10, obr. 3, tab. 11, obr. 2. 1966 Cerithium zeuschneri letkesensis Strausz, 1966, Strausz, str. 135, tab. 10, obr. 1 a 4. 1975 Cerithium (Tiaracerithium) zeuschneri PUSCH, 1837, Baluk, str. 150-151, tab. 18, obr. 6-9. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 14 mm a šířka 7 mm, výška největšího jedince je 18 mm a šířka 9 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitá, tvořená sedmi až osmi schodkovitými závity. Švy jsou výrazné. Povrch je tvořen spirálními žebry s hrboly. Ústí je oválné s krátkým sifonálním kanálem. Poznámka: Schránky jsou značně abradované s ulámaným ústím. 83
Druh: Cerithium (Ptychocerithium) procrenatum Sacco, 1895 1856 Cerithium crenatum Brocc., Hörnes, str. 408-409, tab. 42, obr. 13-14. 1966 Cerithium crenatum procrenatum SACCO, 1895, Strausz, str. 136, tab. 9, obr. 4-6. 1970 Cerithium (Ptychocerithium) procrenatum Sacco, Baluk, str. 118, tab. 10, obr. 17. 1975 Cerithium (Ptychocerithium) procrenatum Sacco, 1895, Baluk, str. 152, tab. 17, obr. 17-19. 2006 Cerithium (Ptychocerithium) procrenatum Sacco, 1895, Baluk, str. 198, tab. 8, obr. 10-11. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 24 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je vysoká, věžovitá. Povrch je tvořen axiálními žebry, která jsou v oblasti připojení na předchozí závit rozdělena suturou na dvě části. Ústí je oválné, sifonostomní se středně dlouhým sifonálním kanálem. Poznámka: Jedinec má odlomenou 1/3 posledního závitu a apex. Druh: Cerithium vulgatum europaeum Mayer, 1878 (Příloha 5, Fototabule 5, Obrázek 1a, b) 1856 Cerithium minutum Serr., Hörnes, str. 390-391, tab. 41, obr. 8-9. 1954 Cerithium (Vulgocerithium} europaeum May., Strausz, str. 16, tab. 3, obr. 48. 1960 Cerithium (Vulgocerithium) europeum Mayer, 1878, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 104-105, tab. 31, obr. 1-2. 1966 Cerithium vulgatum europaeum Mayer, 1878, Strausz, str. 130-131, tab. 9, obr. I 9-26. 1970 Cerithium (Vulgocerithium} europaeum Mayer, Baluk, str. 118, tab. 10, obr. 18. 1975 Cerithium (Thericium) vulgatum europaeum Mayer, 1878, Baluk, str. 144-145, tab. 17, obr. 1-3. 2002 Cerithium vulgatum europaeum Mayer, 1878, Harzhauser, str. 72, tab. 2, obr. 3-4. 2006 Cerithium (Thericium) europaeum Mayer, 1878, Baluk, str. 197-198, tab. 8, obr. 8-9. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 4 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 8 mm a šířka 5 mm, výška největšího jedince je 18 mm a šířka 9 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitá, tvořená šesti až devíti závity. Povrch je tvořen axiálními žebry s výraznými hrboly a jemnými spirálními liniemi. Ústí je oválné s krátkým sifonálním kanálem. Poznámka: Jedinci mají poškozená ústí a části závitů. Na jedné schránce se nachází ichnorod Oichnus. 84
Rod: Thericium Monterosato, 1890 Druh: Thericium cf. vulgatum (Bruguière, 1792) 2013 Thericium vulgatum Bruguière, 1792, Harzhauser et al., str. 359, tab. 1, obr. 7. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 7 mm a šířka 3 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitého tvaru. Povrch schránky je tvořen málo výraznými spirálními žebry s pravidelnými hrbolky. Ústí je oválné s krátkým sifonálním kanálem. Poznámka: Povrch schránky je abradován a ústí je olámané. Jedinec na sobě nese známky ichnorodu Oichnus. Rod: Bittium Gray, 1847 Druh: Bittium spina (Partsch, 1856) (Příloha 5, Fototabule 5, Obrázek 2a, b) 1966 Bittium spina (Partsch), Strausz, str. 141, tab. 7, obr. 1, 2. 2002 Bittium spina (Partsch in Hörnes, 1856), Harzhauser, str. 71-72, tab. 2, obr. 10. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 52 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 1 mm, výška největšího jedince je 7 mm a šířka 2 mm. Popis schránky: Schránka je malá, věžovitá se čtyřmi až deseti závity. Závity jsou odděleny dobře viditelnými švy. Povrch je tvořen jemnou síťovitou skulpturou. Ústí je oválné s krátkým sifonálním kanálem. Poznámka: Jedinci mají poškozená ústí. Na několika schránkách se nachází ichnorod Oichnus. Druh: Bittium reticulatum (Da Costa, 1779) (Příloha 5, Fototabule 5, Obrázek 3a, b) 1856 Cerithium scabrum Olivi., Hörnes, str. 410-412, tab. 42, obr. 16-17. 1954 Bittium reticulatum Costa, Strausz, str. 18, tab. 2, obr. 28. 1966 Bittium reticulatum (Costa, 1779), Strausz, str. 140, tab. 6, obr. 17-21. 1975 Bittium (Bittium) reticulatum (Da Costa, 1779), Baluk, str. 140, tab. 16, obr. 10-15. 2002 Bittium reticulatum (Da Costa, 1779), Harzhauser, str. 72, tab. 2, obr. 9. 2009 Bittium reticulatum (Da Costa, 1778), Høisæter, str. 30. 85
Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 15 (Borač), 51 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 2 mm a šířka 0,9 mm, výška největšího jedince je 7 mm a šířka 2 mm. Popis schránky: Schránka je malá, věžovitá s pěti až jedenácti závity. Švy jsou dobře viditelné. Povrch je tvořen síťovitou skulpturou. Ústí je kruhové, sifonostomní. Poznámka: U většiny jedinců je poškozeno ústí. Na několika jedincích se nachází ichnorod Oichnus. Řád: Littorinimorpha Golikov et Starobogatov, 1975 Nadčeled: Rissooidea Gray, 1847 Čeleď: Rissoinidae Stimpson, 1865 Rod: Rissoina d'orbigny, 1840 Druh: Rissoina (Zebinella) decussata (Montagu, 1803) (Příloha 5, Fototabule 5, Obrázek 4a, b) 1856 Rissoina decussata (Mont.), Hörnes, str. 553, tab. 48, obr. 1. 1960 Rissoina (Zebinella) decussata (Montagu), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 102-103, tab. 30, obr. 21. 1975 Rissoina (Zebinella) decussata (Montagu, 1803), Baluk, str. 91-92, tab. 10 obr. 8-9. 2006 Rissoina (Zebinella) decussata (Montagu 1803), Baluk, str. 188. tab. 4, obr. 5. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 6,5 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 7,5 mm a šířka 3,5 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru s osmi závity. Švy jsou dobře viditelné. Povrch je tvořen axiálními žebry, lehce esovitě zahnutými. Ústí je polokruhové s výrazným obústím. Poznámka: Jedinci jsou dobře zachováni. 86
Druh: Rissoina (Phosinella) cf. steinabrunnensis (Sacco, 1895) (Příloha 5, Fototabule 5, Obrázek 5a, b) 1856 Rissoina burdigalensis d'orb., Hörnes, str. 559-560, tab. 48, obr. 6. 1966 Rissoina (Phosinella) steinabrunnensis (Sacco, 1895), Strausz, obr. 80, tab. 7, obr. 15-18. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 7 mm a šířka 3 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru se sedmi závity. Švy jsou dobře viditelné. Skulptura je tvořena výraznými axiálními žebry. Ústí je polokruhové, holostomní s výrazným obústím. Poznámka: Na schránce se nachází ichnorod Oichnus. Druh: Rissoina podolica Cossmann, 1921 (Příloha 5, Fototabule 5, Obrázek 6a, b) 1856 Rissoina pusilla Brocc., Hörnes, str. 557, tab. 48, obr. 4. 1960 Rissoina (Rissoina) podolica Cossmann, 1921, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 102, tab. 30, obr. 19. 1966 Rissoina pusilla podolica (Cossmann, 1921), Strausz, str. 79, tab. 12, obr. 23-28. 1975 Rissoina (Rissoina) podolica Cossmann, 1921, Baluk, str. 90, tab. 10, obr. 11-14. 2002 Rissoina podolica Cossmann, 1921, Harzhauser, str. 81. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 9 (Borač), 44 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 1,2 mm, výška největšího jedince je 6 mm a šířka 2 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru se čtyřmi až sedmi závity. Povrch je tvořen výraznými axiálními žebry. Ústí je polokruhové, holostomní s výrazným obústím. Poznámka: Jedinci jsou většinou dobře zachováni, u několika je pouze odlomen vrchol. Na schránkách se nachází ichnorod Oichnus. Druh: Rissoina sp. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 7 mm a šířka 3 mm. 87
Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru se šesti závity. Švy jsou nezřetelné. Skulptura je málo výrazná, tvořená axiálními žebry. Ústí je polokruhové s výrazným obústím. Poznámka: Jedinec je částečně abradovaný. Na schránce se vyskytuje ichnorod Oichnus. Čeleď: Rissoidae Gray, 1847 Rod: Alvania Risso, 1826 Druh: Alvania (Alvania) ampulla (Eichwald, 1853) (Příloha 5, Fototabule 6, Obrázek 1a, b) 1856 Rissoa Montagui Payr., Hörnes, str. 569, tab. 48, obr. 13. 1966 Rissoa (Alvania) montagui miocaenica Sacco, Strausz, str. 74, tab. 46, obr. 19, 20. 1975 Alvania (Alvania) montagui ampulla (Eichwald,1850), Baluk str. 79-80, tab. 9, obr. 9. 2004 Alvania (Alvania) ampulla (Eichwald, 1853), Kowalke et Harzhauser, str. 119-120, tab. 6D. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 17 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 2 mm a šířka 1,5 mm, výška největšího jedince je 3 mm a šířka 2 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru, tvořena 5 závity. Povrch je tvořen síťovitou skulpturou s výraznými axiálními žebry. Ústí je oválné, holostomní se zvětšeným obústím. Poznámka: Jedna schránka má částečně poškozený poslední závit. Druh: Alvania (Alvania) perregularis (Sacco, 1895) (Příloha 5, Fototabule 6, Obrázek 2a, b) 1856 Rissoa Mariae d'orb., Hörnes, str. 563-564, tab. 48, obr. 9. 1975 Alvania (Turbona) perregularis (Sacco, 1895), Bałuk, str. 85-86, tab. 9, obr. 13 15. 2004 Alvania (Alvania) perregularis (Sacco, 1895), Kowalke et Harzhauser, str. 120-121, obr. 7B. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 9 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 1,5 mm, výška největšího jedince je 4 mm a šířka 2 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru, tvořena 5 závity. Povrch je tvořen síťovitou skulpturou. Ústí je oválné, holostomní s výrazným obústím. Poznámka: Většina jedinců je dobře zachovalá. Jedna schránka má poškozené ústí a na dvou je ichnorod Oichnus. 88
Čeleď: Caecidae Gray, 1850 Rod: Caecum Fleming, 1813 Druh: Caecum cf. tenuicostulatum Porta Martinell et Gonzales Delgado, 1993 (Příloha 5, Fototabule 6, Obrázek 3a, b) 2006 Caecum tenuicostulatum Porta Martinell et Gonzales Delgado, 1993, Baluk, str. 194, tab. 6, obr. 11-12. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 3 mm a šířka 0,8 mm. Popis schránky: Schránka je ve tvaru zahnutého klu s hladkým a lesklým povrchem. Na vrcholu je uzavřena. Ústí je kruhové se zvětšeným obústím. Poznámka: Na schránce je ichnorod Oichnus. Nadčeled: Stromboidea Rafinesque, 1815 Čeleď: Aporrhaidae Gray, 1850 Rod: Aporrhais Da Costa, 1778 Druh: Aporrhais pespelecani (Linnaeus, 1766) (Příloha 5, Fototabule 6, Obrázek 4a, b) 1856 Chenopus pes pelecani Phil., Hörnes, str. 194-196, tab. 18, obr. 2-4. 1912 Chenopus pes pelecani L. var. alata Eichw., Friedberg, str. 139-142. tab. 8, obr. 1, obr. 40. 1912 Chenopus uttingerianus Risso, Friedberg, str. 143. tab. 8, obr. 2. 1960 Aporrhais pes-pelecani var. alata (Eichwald, 1830), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 131-132, tab. 35, obr. 7, tab. 36, obr. 2. 1966 Aporrhais pespelecani (Linnaeus, 1766), Strausz, str. 215-217, tab. 22, obr. 17. 1966 Aporrhais pespelecani alatus (Eichwald, 1830), Strausz, str. 218, tab. 22, obr. 18 23, tab. 23, obr. 1 4. 1970 Aporrhais pespelecani alatus (Eichwald), Baluk, str. 118. tab. 12. obr. 1. 1995 Aporrhais pespelecani (Linnaeus, 1766), Baluk, str. 177-178, tab. 7, obr. 4-11. 1998 Aporrhais (Aporrhais) alata (Eichwald, 1830), Schultz, str. 60, tab. 23, obr. 8. 2000 Aporrhais pespelicani (Linnaeus, 1766), Solsona, Gili et Martinell, str. 83-94, tab. 1, obr. 1-3, 5, 6. 2002 Aporrhais pespelecani (Linnaeus, 1766), Harzhauser, str. 84, tab. 4, obr. 8. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 (Borač), 4 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 12 mm a šířka 8 mm, výška největšího jedince je 31 mm a šířka 23 mm. 89
Popis schránky: Schránka je vřetenovitá s výrazným posledním závitem. Ústí je podlouhle oválné, sifonostomní. Obústí je výrazně vyvinuté a vnější pysk vybíhá do třech dlouhých prstovitých výběžků. Na vnitřním pysku je dobře vyvinut parietální kalus. Povrch je tvořen žebrem s hrbolky, nacházejícim se uprostřed závitu a vybíhající z prstovitého výběžku umístěného na obústí. Druhé spirální žebro umístěné v dolní části závitu je patrné pouze na posledním závitu. Na povrchu jsou také viditelné jemné spirální linie. Poznámka: Jedinci mají slabě poškozená křídla a ústí. Druh: Aporrhais sp. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 5 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 6 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 19 mm a šířka 8 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitá. Povrch je tvořen dvěma spirálními žebry, které mají na povrchu viditelné hrbolky. Ústí je sifonostomní. Poznámka: Schránky mají olámaná ústí, křídla i vrcholy. Nadčeled: Xenophoroidea Troschel, 1852 Čeleď: Xenophoridae Troschel, 1852 Rod: Xenophora Fischer von Waldheim, 1807 Druh: Xenophora cf. deshayesi (Michelotti, 1847) (Příloha 5, Fototabule 6, Obrázek 5a, b, c) 1856 Xenophora Deshayesi Micht., Hörnes, str. 442-443, tab. 44, obr. 12. 1960 Xenophora (Xenophora) deshayesi (Michelotti, 1847), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 124-125, tab. 34, obr. 7. 1995 Xenophora deshayesi (Michelotti, 1847), Baluk, str. 179, tab. 6, obr. 1-3. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 25 mm a šířka 25 mm. Popis schránky: Schránka je kuželovitá, tvořená sedmi závity. Švy jsou dobře viditelné. Povrch je tvořen nepravidelnými zvlněnými spirálními liniemi a otlačky v dolních částech 90
závitů. Ústí je oválné, holostomní. Píštěl je krátký. Na spodní straně schránky jsou patrné přírůstkové linie. Poznámka: Jedinec má poškozené ústí a část posledního závitu. Druh: Xenophora sp. (Příloha 5, Fototabule 6, Obrázek 6) Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Neměřitelné Popis schránky: Část posledního závitu s výraznými přírůstkovými liniemi a přicementovanými schránkami měkkýšů. Poznámka: Odlomená část schránky. Nadčeled: Triviacea Troschel, 1863 Čeleď: Triviidae Troschel, 1863 Rod: Erato Risso, 1826 Druh: Erato (Erato) elongata Seguenza, 1880 (Příloha 5, Fototabule 7, Obrázek 1a, b) 1856 Eralo laevis Don., Hörnes, str. 79-80, tab. 8, obr. 16. 1960 Erato (Erato) laevis (Donovan, 1799), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 125-126, tab. 34, obr. 10. 1995 Erato (Erato) elongata Seguenza, 1880, Baluk, str. 189, tab. 12, obr. 4-6. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 7 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 6 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 11 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je vejčitého tvaru, hladká a lesklá. Spira je nízká, beze švů. Poslední závit zabírá skoro celou výšku schránky a překrývá předchozí závity. Ústí je štěrbinovité, sifonostomní s krátkým sifonálním kanálem. Obústí je zvětšené s mohutným vnějším pyskem a nese na sobě jemné záhyby. Poznámka: Některé schránky jsou lehce abradovány. Jedna schránka má na sobě ichnorod Oichnus. 91
Nadčeled: Naticoidea Guilding, 1834 Čeleď: Naticidae Guilding, 1834 Podčeleď: Polinicinae Gray, 1847 Rod: Euspira Agassiz, 1837 Druh: Euspira helicina (Brocchi, 1814) (Příloha 5, Fototabule 7, Obrázek 2a, b; 3a, b, c) 1856 Natica helicina Brocc., Hörnes, str. 525-227, tab. 47, obr. 6, 7. 1966 Natica (Lunatta) catena helicina (Brocchi, 1814), Strausz, str. 228, obr. 108, tab. 48, obr. 13-16, tab. 49, obr. 1-8. 1998 Lunatia catena helicina (Brocchi, 1814), Schultz, str. 58, tab. 22, obr. 11. 2002 Euspira helicina (Brocchi, 1814), Harzhauser, str. 89, tab. 5, obr. 7 9. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 159 (Borač), 69 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 1,5 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 15 mm a šířka 12 mm. Popis schránky: Schránka je soudečkovitého tvaru. Povrch je hladký, matný (na lokalitě Borač s krémovým až hnědofialovým zbarvením) a se slabě viditelnými přírůstkovými liniemi. Ústí je polokruhové, holostomní. Na vnitřním pysku je dobře vyvinut parietální kalus, který částečně zanáší i slabě vyvinutý píštěl. Poznámka: Druh je zastoupen jak juvenilními (ve velkém počtu), tak i dospělými jedinci. Na lokalitě Borač výrazně převažuje počet juvenilních jedinců nad dospělými (cca 1:10). Na schránkách jsou často poškozena ústí a vyskytuje se na nich ichnorod Oichnus. Rod: Neverita Risso, 1826 Druh: Neverita josephinia (Risso, 1826) (Příloha 5, Fototabule 7, Obrázek 4a, b) 1856 Natica Josephinia Risso., Hörnes, str. 523-525, tab. 47, obr. 4, 5. 1960 Polinices (Neverita) olla (Serres, 1829), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 121-122, tab. 33, obr. 14. 1966 Natica (Neverita) josephinia olla De Serres, Strausz, str. 232, tab. 49, obr. 9-12. 1995 Neverita josephina Risso, 1826, Baluk, str. 199, tab. 15, tab. 4-5. 1998 Polinices (Neverita) olla (Serres), Schultz, str. 58, tab. 22, obr. 10a, b. 2002 Neverita josephinia (Risso, 1826), Harzhauser, str. 88, tab. 5, obr. 12-13. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 4 92
Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 9 mm a šířka 12 mm. Popis schránky: Schránky jsou soudečkovitého tvaru. Povrch je hladký a lesklý. Poslední závit je největší a kryje značnou část předchozích závitů. Ústí je polokruhové. Na spodní straně schránky se nachází píštěl vyplněný kalusem. Poznámka: Dva jedinci mají ulámané ústí, části posledního závitu a nesou známky lehké abraze. Čeleď: Cassidae Latreille, 1825 Rod: Semicassis Mörch 1852 Druh: Semicassis sp. Nadčeled: Tonnoidea Suter, 1913 Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 4 Velikost: Neměřitelné. Popis schránky: Schránka má výrazný poslední závit s masivním obústím. Spira je nízká. Na vnějším obústí jsou slabě vyvinuty záhyby. Poznámka: Úlomky schránek s částmi ústí, obústí a vrcholy. Čeleď: Ranellidae Gray, 1854 Rod: Charonia Gistel, 1847 Druh: Charonia (Sassia) tarbelliana (Grateloup, 1840) (Příloha 5, Fototabule 8, Obrázek 1a, b) 1856 Triton Tarberlianum Grat., Hörnes, str. 203-205, tab. 20, obr. 7-11. 1912 Triton tarbellianum Grat., Friedberg, str. 129-130, tab. 7, obr. 4-5. 1960 Cymatium (Sassia) tarbellianum (Grateloup, 1840), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 138, tab. 38, obr. 1. 1966 Charonia (Sassia) tarbelliana (Grateloup, 1840), Strausz, str. 249 250, tab. 30, obr. 7,8. 1995 Charonia (Sassia) tarbelliana (Grateloup, 1847), Baluk, str. 207, tab. 20, obr. 1-2. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 18 mm a šířka 12 mm. 93
Popis schránky: Schránka je kyjovitá, nízká a poslední závit zabírá 1/2 ulity. Povrch je tvořen jemnými spirálními liniemi, nepravidelně rozmístěnými hrbolky a na každých 2/3 závitu varixy. Ústí je oválné s krátkým sifonálním kanálem. Obústí je výrazně zvětšené s mohutnými záhyby. Poznámka: Schránka je dobře zachovalá. Rod: Cymatium Röding, 1798 Druh: Cymatium (Lampusia) cf. grundense (Hörnes et Auinger, 1884) (Příloha 5, Fototabule 8, Obrázek 2a, b) 1995 Cymatium (Lampusia) grundense (Hörnes et Auinger, 1884), Baluk, str. 209, tab. 20, obr. 3-4. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 6 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je kyjovitého tvaru se schodkovitými závity. Švy jsou výrazné. Povrch schránky je tvořen axiálními žebry a málo výraznými spirálními žebry. Poznámka: Poslední závit na schránce chybí. Druh: Cymatium (Lampusia) affine (Deshayes, 1832) 1856 Triton corrugatum Lam., Hörnes, str. 205-206, tab. 20, obr. 1-4. 1856 Triton affine Desh., Hörnes, str. 670, tab. 20, obr. 1-4. 1856 Triton heptagonum Brocc., Hörnes, str. 216-208, tab. 20, obr. 5-6. 1960 Cymatium (Lampusia) affine var. friedbergi (Cossmann et Peyrot), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 136, tab. 37, obr. 6-8. 1960 Cymatium (Ranularia) heptagonum, var. vindobonica (Cossmann et Peyrot), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 138, tab. 38, obr. 2. 1966 Cymatium (Ranularia) heptagonum vindobonicum Cossmann et Peyrot, 1923, Strausz, str. 248, tab. 29, obr. 7. 1995 Cymatium (Lampusia) affine (Deshayes, 1832), Baluk, str. 207-209, tab. 20, obr. 5-11. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 15 mm a šířka 8 mm, výška největšího jedince je 20 mm a šířka 12 mm. Popis schránky: Schránka je kyjovitá se schodkovitými závity a nízkou spirou. Povrch je tvořen výraznými spirálními žebry. V horní části závitů jsou vyvinuty pravidelně rozmístěné hrbolky. Ústí je oválné a přechází do středně dlouhého sifonálního kanálu. Obústí je výrazné, 94
hrbolaté. Vnější pysk má na sobě záhyby. Vnitřní pysk na sobě nese několik málo výrazných záhybů a slabě vyvinutý parietální kalus. Poznámka: Jedna schránka je dobře zachovalá, druhá je lehce abradovaná a má poškozené ústí. Rod: Ranella Lamarck, 1816 Druh: Ranella olearium (Linnaeus, 1758) 1856 Ranella reticularis Desh., Hörnes, str. 211-212, tab. 21, obr. 1-2. 1960 Ranella gigantea (Lamarck, 1822), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 141, tab. 38, obr. 4. 1962 Ranella olearium (Linnaeus, 1758), Dell, str. 159-166, tab. 16, obr. 1-6, tab. 17, obr. 1-5. 2003 Ranella olearium (Linnaeus, 1758), Scarabio, str. 215-217. 2010 Ranella olearium (Linnaeus, 1758), Beu, str. 114, tab. 26, obr. 5, tab. 27, obr. 1, 3, 5, tab. 28, obr. 1, 3, 5. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 54 mm a šířka 43 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitá s výraznými švy. Povrch je tvořen spirálními a axiálními žebry, které vytváří síťovitou strukturu. Na schránce jsou pravidelně (každého půl závitu) rozmístěny varixy. Ústí je oválné, pravidelné s výrazným obústím. Obústí je lehce hrbolaté. Na vnitřním pysku je vyvinut parietální kalus. Poznámka: Schránka má odlomenou část posledního závitu a část vrcholu. Nadčeled: Calyptraeacea Lamarck, 1809 Čeleď: Capulidae Fleming, 1822 Rod: Thyca H. Adams a A. Adams, 1854 Druh: Thyca (Cyclothyca) sulcosa (Brocchi, 1814) (Příloha 5, Fototabule 8, Obrázek 3a, b, c) 1995 Thyca (Cyclothyca) sulcosa (Brocchi, 1814), Baluk, str. 174, tab. 5, obr. 2. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 3 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je uchovitého tvaru s posledním nejmohutnějším závitem. Spira směřuje směrem dopředu. Švy mezi závity jsou nezřetelné. Na posledním závitu se nachází 95
dvě výrazná spirální žebra dělící závit na tři části. Mezi spirálními žebry jsou méně výrazná axiální žebra. Poznámka: Část posledního závitu mezi spirálními žebry je poškozena. Rod: Capulus Montfort, 1810 Druh: Capulus ungaricus (Linnaeus, 1758) (Příloha 5, Fototabule 8, Obrázek 4a, b) 1995 Capulus ungaricus (Linnaeus, 1766), Baluk, str. 173, tab. 3, obr. 6. 2009 Capulus ungaricus (Linné, 1758), Høisæter, str. 47. 2016 Capulus hungaricus (Linnaeus, 1758), Brunetti et Vecchi, str. 79-80, tab. 5, obr. a-b. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 4 mm a šířka 5 mm. Popis schránky: Schránka je čepičkovitá, s hladkým povrchem. Poslední závit je evolutní a výrazně se rozšiřuje. Ústí je kruhové. Poznámka: Poslední závit je částečně olámaný. Nadčeled: Hipponicacea Troschel, 1861 Čeleď: Hipponicidae Troschel, 1861 Rod: Hipponix Defrance, 1819 Druh: Hipponix leptus Simone, 2002 (Příloha 5, Fototabule 8, Obrázek 5a, b) 2002 Hipponix leptus Simone, 2002, Simone, str. 81-85, obr. 33-35, 80-82, 319-328. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 7 mm, výška největšího jedince je 4 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je nepravidelného, čepičkovitého tvaru bez závitů. Vrchol je posunut nad zadní část schránky. Povrch je tvořen výraznými vystouplými přírůstkovými liniemi. Ústí je pravidelně oválné. Poznámka: Schránky mají odlomené části ústí. 96
Druh: Hipponix (Sabia) phlebsi Boettger, 1896 (Příloha 5, Fototabule 8, Obrázek 6a, b) 1960 Amalthea phlepsi (Boettger, 1896) Kojumdgieva et Strachimirov, str. 124, tab. 34, obr. 3, 4, 6. 2006 Hipponix (Sabia) phlebsi Boettger, 1896, Baluk, str. 205, tab. 7, obr. 9-10. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 182 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 1 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 3 mm a šířka 8 mm. Popis schránky: Schránka je nepravidelného čepičkovitého tvaru bez závitů. Vrchol je posunut do zadní části schránky. Povrch je tvořen radiálně paprsčitými nepravidelnými žebry a přírůstkovými liniemi. Ústí je nepravidelné, oválné. Poznámka: Jedinci nesou známky abraze, části ústí jsou olámány. Na schránkách se vyskytuje ichnorod Oichnus. Druh: Hipponix (Sabia) sulcatus (Borson, 1820) (Příloha 5, Fototabule 8, Obrázek 7a, b) 1856 Capulus sulcatus Bors., Hörnes, str. 639, tab. 50, obr. 22. 1960 Amalthea sulcata (Borson, 1820), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 124, tab. 34, obr. 5. 1966. Hipponix sulcatus (Borson, 1820), Strausz, str. 206, tab. 77, obr. 12-13. 1966. Capulus ungaricus palatinus nov.var, Strausz, str. 208, tab. 77, obr. 16-17. 1995 Hipponix (Sabia) sulcatus (Borson, 1820), Baluk, str. 172-173, tab. 3, obr 7-8 Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 102 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 1,5 mm a šířka 2,5 mm, výška největšího jedince je 5 mm a šířka 14 mm. Popis schránky: Schránka je nepravidelného, čepičkovitého tvaru bez závitů. Vrchol je posunut nad konec zadní části schránky. Povrch je tvořen výraznými přírůstkovými liniemi s hrbolky po celé části schránky. Ústí je většinou pravidelně oválné. Poznámka: Schránky jsou většinou dobře zachovány. U několika jedinců jsou poškozené okraje ústí a části schránek. Na ulitách se vyskytuje ichnorod Oichnus. 97
Řád: Ptenoglossa Gray, 1853 Nadčeled: Thiphoroidea Gray, 1847 Čeleď: Triphoridae Gray, 1847 Rod: Triphora Blainville, 1828 Druh: Triphora perversa (Linnaeus, 1758) (Příloha 5, Fototabule 9, Obrázek 1a, b) 1856 Cerithium perversum Linn., Hörnes, str. 414-415, tab. 42, obr. 20. 1954 Trifora perversa L., Strausz, str. 19, tab. 2, obr. 33. 1966 Triphora perversa Linne, Strausz, str. 171-172, tab. 8, obr. 39-44. 1975 Triphora perversa (Linnaeous, 1758), Baluk, str. 168, tab. 20, obr. 3-5. 2002 Triphora perversa (Linné, 1758), Harzhauser, str. 92-93, tab. 5, obr. 20. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 8 (Borač), 7 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 1 mm, výška největšího jedince je 10 mm a šířka 2,5 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitá tvořená třemi až šesti závity. Povrch je tvořen dvěma spirálními žebry s hrbolky. Ulita je levotočivá. Ústí je kulaté. Poznámka: Jedinci mají olámaná ústí a vrcholy. Čeleď: Cerithiopsidae H. Adams a A. Adams, 1854 Rod: Cerithiopsis Forbes a Hanley, 1849 Druh: Cerithiopsis (Cerithiopsis) cf. tubercularis (Montagu, 1803) (Příloha 5, Fototabule 9, Obrázek 2a, b) 1856 Cerithium pygmaeum Phil., Hörnes, str. 415-416, tab. 42, obr. 21. 1954 Cerithiopsis astensis Cossm., Strausz, str. 18, tab. 2, obr. 32. 1966 Cerithiopsis tubercularis astensis Cossmann, Strausz, str. 164-165, tab. 8, obr. 22-26. 1975 Cerithiopsis (Cerithiopsis) tubercularis (Montagu, 1803), Baluk, str. 155, tab. 19, obr. 1-5. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 5 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 4 mm a šířka 1,3 mm, výška největšího jedince je 6 mm a šířka 1,6 mm. 98
Popis schránky: Schránka je věžovitá, tvořená 6 až 12 závity. Švy mezi závity jsou dobře patrné. Povrch je tvořen síťovitou skulpturou. Ústí je oválné, sifonostomní s krátkým sifonálním kanálem. Poznámka: Dvě schránky mají lehce poškozená ústí. Čeleď: Eulimidae H. Adams a A. Adams, 1853 Rod: Niso Risso, 1826 Druh: Niso terebellum (Chemnitz, 1788) 1856 Niso eburnea Risso., Hörnes, str. 549-550, tab. 49, obr. 18. 1966 Niso terebellum (Chemnitz 1788), Strausz, str. 188-189, tab. 4, obr. 23-27 Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 15 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitá s hladkými, lesklými závity. Švy jsou dobře viditelné. Ústí je oválné tenkostěnné. V dolní části schránky je umístěn mělký píštěl. Poznámka: Jedinec má poškozené ústí. Nadčeled: Janthinoidea Lamarck, 1810 Čeleď: Epitoniidae Berry, 1910 Rod: Cirsotrema Mörch, 1852 Druh: Cirsotrema (Cirsotrema) pumiceum (Brocchi, 1814) 1856 Scalaria pumicea Brocc., Hörnes, str. 477-478, tab. 46, obr. 10. 1966 Scala (Cirsotrema) pumicea Brocchi, Strausz, str. 177, tab. 1, obr 43-46, tab. 13, obr. 15. 1975 Scala (Cirsotrema) pumicea (Brocchi, 1814), Baluk, str. 174, tab. 21, obr. 9-10. 1988 Cirsotrema (Cirsotrema) pumiceum (Brocchi, 1814), Delgado, str. 110, tab. 1, obr. 1. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 (Borač), 1 (Borač-Podolí) Velikost: Výška jedince je 16 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitá. Závity jsou zakulacené, výrazně schodkovité s viditelnými švy. Povrch je tvořen četnými axiálními žebry. Ústí je kruhovité s výrazným obústím. Vnitřní pysk je málo výrazný. Poznámka: Schránka má abradovanou skulpturu. 99
Rod: Acrilla H. Adams, 1860 Druh: Acrilla (Acrilla) subreticulata (d'orbigny, 1852) (Příloha 5, Fototabule 9, Obrázek 3a, b) 1856 Scalaria amoena Phil., Hörnes, str. 479, tab. 46, obr. 11. 1975 Acrilla (Acrilla) subreticulata (d'orbigny, 1852), Baluk, str. 175-176, tab. 21, obr. 5-7. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 4 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 4 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 6 mm a šířka 3 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitá s pěti obloukovitě prohnutými závity. Švy mezi závity jsou výrazné. Povrch je tvořen síťovitou skulpturou. Ústí je kruhové, holostomní. Poznámka: Jedinci mají odlomená ústí a vrcholy. Na schránkách se nachází ichnorod Oichnus. Řád: Neogastropoda Wenz, 1938 Nadčeled: Muricoidea Rafinesque, 1815 Čeleď: Muricidae Rafinesque, 1815 Rod: Murex Linnaeus, 1758 Druh: Murex (Tubicauda) spinicosta Bronn, 1831 (Příloha 5, Fototabule 9, Obrázek 4a, b) 1856 Murex spinicosta Bronn., Hörnes, str. 259-260, tab. 26, obr. 6 8. 1960 Murex (Tubicauda) spinicosta Bronn, 1831, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 143, tab. 38, obr. 13, tab. 39, obr. 1. 1966 Murex (Tubicauda) spinicosta Bronn, 1831, Strausz, str. 259-260, tab. 55, obr. 1-4. 1995 Murex (Tubicauda) spinicosta Bronn, 1831, Baluk, str. 213, tab. 22, obr. 1-2. 1998 Murex (Bolinus) spinicostus Bronn, Schultz, str. 64, tab. 25, obr. 4. 2006 Murex (Tubicauda) spinicosta Bronn, 1831, Baluk, str. 206-207, tab. 11, obr. 1-2. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Neměřitelné. Popis schránky: Schránka je kyjovitého tvaru s dlouhým sifonálním kanálem. Závit je obloukovitě prohnutý a lehce hranatý. Povrch je tvořen pravidelnými varixy s dvěma dlouhými a dvěma krátkými trny. Ústí je oválné a v dolní části přechází do dlouhého sifonálního kanálu. Obústí je výrazně zesílené a jsou na něm výrazné dlouhé trny. Poznámka: Jedinec má odlomené 2/3 spiry. 100
Rod: Ocenebra Leach in Gray, 1847 Druh: Ocenebra scalaris (Brocchi, 1814) (Příloha 5, Fototabule 9, Obrázek 5a, b) 1856 Murex scalaris Brocchi, Hörnes, str. 240, tab. 25, obr. 5. 2002 Ocenebra scalaris (Brocchi, 1814), Harzhauser, str. 96-97, tab. 6, obr. 11. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 8 mm a šířka 5 mm, výška největšího jedince je 16 mm a šířka 9 mm. Popis schránky: Schránka je velká a masivní. Povrch je tvořen esovitě prohnutými axiálními žebry a spirálními žebry s hrbolky. Ústí je oválné, sifonostomní s výrazným obústím. Sifonální kanál je středně dlouhý. Poznámka: Jeden jedinec má poškozené ústí a část posledního závitu. Rod: Pterynotus Swainson, 1833 Druh: Pterynotus (Pterynotus) cf. perlongus (Bellardi, 1873) 1995 Pterynotus (Pterynotus) perlongus (Bellardi, 1873), Baluk, str. 215-216, tab. 24, obr. 8. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 5 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 6 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 14 mm a šířka 9 mm. Popis schránky: Schránky jsou kyjovitého tvaru s výrazným posledním závitem. Povrch je tvořen třemi valy (varixy), které dělí schránku na tři části. Mezi valy jsou málo výrazné hrbolky. Ústí je oválné a přechází do krátkého sifonálního kanálu. Obústí je tvořeno výrazným zubatým valem. Poznámka: Schránky mají poškozená ústí a poslední závity. Na schránkách se vyskytuje ichorod Oichnus. 101
Nadčeled: Buccinoidea Rafinesque, 1815 Čeleď: Columbellidae Swainson, 1840 Rod: Pyrene Röding, 1798 Druh: Pyrene (Atilia) fallax (Hörnes et Auinger, 1880) 1856 Columbella subulata Bell., Hörnes, str. 121, tab. 11, obr. 11, 13. 1960 Mitrella (Atilia) falax (Hörnes et Auinger, 1880) Kojumdgieva et Strachimirov, str. 183, tab. 45, obr. 6a,b. 1966 Columbella (Atilia) fallax Hörnes et Auinger, 1880, Strausz, str. 292, tab. 42, obr. 18-21. 1970 Pyrene (Atilia) fallax (Hörnes et Auinger), Baluk, str. 118. tab. 12. obr. 4 a, b. 1995 Pyrene (Atilia) fallax (Hörnes et Auinger, 1880), Baluk, str. 237, tab. 31, obr. 5-7. 2002 Pyrene (Atilia) fallax (Hörnes et Auinger, 1880), Harzhauser, str. 99, tab. 6, obr. 17. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 15 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 16 mm a šířka 6 mm, výška největšího jedince je 21 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je vřetenovitá s výrazně špičatým apexem. Závity jsou ploché hladké a odděleny výraznými suturami. Ústí je oválné, úzké a přechází do středně dlouhého sifonálního kanálu. Na vnitřním pysku je slabě vyvinut parietální kalus. Na rostru jsou jemné spirální linie. Poznámka: Jedinci jsou dobře zachovalí. Rod: Mitrella Risso, 1826 Druh: Mitrella (Crenisutura) thiara (Brocchi, 1814) (Příloha 5, Fototabule 10, Obrázek 1a, b) 1856 Columbella tiara Bon., Hörnes, str. 119, tab. 11, obr 7. 1856 Columbella tiara Bon., Hörnes, str. 667, tab. 51, obr. 2. 1963 Mitrella (Crenisutura) thiara (Brocchi, 1814), Glibert, str. 47. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 79 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 6 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 20 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je vřetenovitá. Závity jsou odděleny výraznými švy, tvořenými suturami s hrbolky. Hrbolky postupně přechází do axiálních žeber. V dolní části schránky jsou jemné spirální linie. Ústí je úzké a přechází do středně dlouhého sifonálního kanálu. Poznámka: Jedinci jsou dobře zachovalí. Na schránkách se vyskytuje ichnorod Oichnus. 102
Rod: Mitrella Risso, 1826 Druh: Mitrella sp. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška jedince je 11 mm a šířka 5 mm. Vrstva: 6 Popis schránky: Schránka je vřetenovitá, hladká. Jednotlivé švy mezi závity jsou viditelné. Poslední závit zabírá 1/3 schránky. Ústí je oválné a v dolní části přechází do výrazného sifonálního kanálu. Poznámka: Jedinci mají odlomené vrcholy spir a částečně poškozená ústí. Rod: Anachis H. Adams a A. Adams, 1853 Druh: Anachis (Anachis) moravica (Hörnes et Auinger, 1880) (Příloha 5, Fototabule 10, Obrázek 2a, b) 1960 Mitrella (Macruella) moravica (Hörnes et Auinger, 1880), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 185, tab. 45, obr. 11. 1966 Columbella (Macrurella) moravica (Hörnes et Auinger, 1880), Strausz, str. 295, tab. 42, obr. 4 5. 1986 Anachis (Anachis) moravica (Hörnes et Auinger, 1880), Hudec, str. 53-54, tab. 16, obr. 3-4. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 (Borač), 1 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 11 mm a šířka 5,5 mm, výška největšího jedince je 13 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je vřetenovitá, tvořená pěti závity. Spira je schodkovitá. Švy jsou velmi výrazné. Povrch schránky je hladký a lesklý. Ústí je oválné se středně dlouhým sifonálním kanálem. Na spodní části schránky jsou vyvinuty slabé spirální linie. Poznámka: Jedinci mají odlomená ústí a vrcholy. Čeleď: Nassariidae Iredale, 1916 Rod: Nassarius Duméril, 1806 Druh: Nassarius badensis (Hörnes, 1852) (Příloha 5, Fototabule 10, Obrázek 3a, b) 1856 Buccinum badense Partsch, Hörnes, str. 143, tab. 12, obr. 8 a-b. 1956 Hinia (Uzita) badensis (Partsch), Beer-Bystricky, str. 67. 103
1960 Nassa (Hinia) badensis (Partsch in Hörnes, 1856), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 176, tab. 44, obr. 9. 1966 Nassa (Tritia) badensis (Hörnes, 1852), Strausz, str. 322, tab. 38, obr. 32 33 1974 Nassarius badensis (Partsch in Hörnes, 1852), Adam et Glibert, str. 41, tab. 1, obr. 5, tab. 5, obr. 1 2004 Nassarius badensis (Hörnes, 1852), Harzhauser et Kowalke, str. 20, tab. 2, obr. 18. Lokalita: Borač a Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 (Borač), 25 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 7 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 17 mm a šířka 9 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru s mohutným posledním závitem. Spira dosahuje 1/2 schránky. Povrch je tvořen jemnými spirálními liniemi a špatně viditelnými přírůstkovými liniemi. Ústí je oválné a přechází do krátkého sifonálního kanálu. Na vnější straně ústí jsou záhyby. Na vnitřním pysku je slabě vyvinut parietální kalus. Poznámka: Většina jedinců je v dobrém stavu, několik jich má poškozená ústí a vrcholy. Na ulitách se vyskytuje ichnorod Oichnus. Druh: Nassarius cf. dujardini (Deshayes 1844) (Příloha 5, Fototabule 10, Obrázek 4a, b) 1856 Buccinum mutabile Linn., Hörnes, str. 154-155, tab. 13, obr. 2? 1856 Buccinum Dujardini Desh., Hörnes, str. 668 1958 Hinia (Hinia) dujardini dujardini (Desh.) Beer-Bistricky, str. 56, tab. 2, obr. 12. 1958 Hinia (Hinia) dujardini longitesta Beer-Bistricky, 1958, Beer-Bistricky, str. 57. 1960 Nassa (Phrontis) dujardini (Deshayes, 1844), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 181, tab. 44, obr. 21a,b. 1966 Nassa (Phrontis) dujardini (Deshayes, 1844), Strausz, str. 328, tab. 39, obr 34-35, tab. 40, obr. 1-4 1970 Nassa schoenni dujardini (Deshayes) Baluk, str. 118, tab. 12, obr. 12 a, b. 1997 Sphaeonassa dujardini (Deshayes, 1844) Baluk, str. 6, tab. 1, obr. 4-6. 2002 Sphaeronassa dujardini (Deshayes, 1844), Harzhauser, str. 103, tab. 8, obr. 3. 2003 Nassarius dujardini (Deshayes, 1844), Zlotnik, str. 363, tab. 3, obr. A-B. 2004 Nassarius dujardini (Deshayes, 1844), Harzhauser et Kowalke, str. 24, tab. 3, obr. 9-10, tab. 6, obr. 15-16. Lokalita: Borač - Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Neměřitelné. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru, hladká a tvořená 5 závity. Poslední závit je výrazně zvětšený. Obústí je výrazně ztluštěné. Poznámka: Jedinec je značně oválený a 2/3 posledního závitu jsou odlomeny. Schránka byla napadena ichnorodem Entobia. 104
Druh: Nassarius spectabilis (Nyst, 1843) (Příloha 5, Fototabule 10, Obrázek 5a, b) 1856 Buccinum prismaticum Brocc, Hörnes, str. 146-147, tab. 12, obr. 13 14. 1956 Hinia (Uzita) limata (Chemnitz, 1786), Beer-Bistricky, str. 60, tab. 2, obr. 13a, b. 1960 Nassa (Hinia) limata Chemnitz, 1786, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 177, tab. 44, obr. 11. 1966 Nassa (Tritia) limata Chemnitz, Strausz, str. 312-313, tab. 37, obr. 22-24. 1976 Nassarius spectabilis spectabilis (Nyst, 1843), Adam et Glibert, str. 41, tab. 2, obr. 4, tab. 5, obr. 10. 1997 Hinia (Uzita) limata (Chemnitz, 1786), Baluk, str. 15, tab. 2, obr. 1-2. 1998 Hinia (Uzita) clathrata (Born), Schultz, str. 66, tab. 26, obr. 18. 2003 Nassarius limatus (Chemnitz, 1786), Zlotnik, str. 363, tab. 3, obr. K-L. 2004 Nassarius spectabilis (Nyst, 1843), Harzhauser et Kowalke, str. 21-22, tab. 2, obr. 20, tab. 3, obr. 1. Lokalita: Borač a Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 10 (Borač), 23 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 5 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 15 mm a šířka 9 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru s mohutným posledním závitem. Závity jsou odděleny dobře patrnými švy. Povrch je tvořen výraznými axiálními žebry, a málo znatelnými spirálními žebry. Ústí je oválné, sifonostomní. Sifonální kanál je krátký, ale výrazný. Na vnějším pysku je mnoho dobře viditelných záhybů a na vnitřním pysku je dobře vyvinut parietální kalus. Poznámka: Na několika jedincích jsou poškozena ústí a poslední závity. Na schránkách se vyskytuje ichnorod Oichnus. Druh: Nassarius striatulus (Eichwald, 1829) (Příloha 5, Fototabule 10, Obrázek 6a, b) 1856 Buccinum semistriatum Brocc., Hörnes, str. 144-145, tab. 12, obr. 9 10. 1856 Buccinum costulatum Brocc., Hörnes, 145-146, tab. 12, obr. 11 12. 1956 Hinia (Uzita) restitutiana restitutiana (Fontannes), Beer-Bistricky, str. 64. 1960 Nassa (Hinia) restitutiana (Fontannes, 1879), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 288, tab. 44, obr. 5. 1960 Nassa (Hinia) restitutiana var. hoernesi (Mayer, 1860), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 175, str. 44, obr. 6-7 1966 Nassa (Tritia) inconstans (Hoernes et Auinger, 1882), Strausz, str. 317, tab. 37, obr. 18 21. 1966 Nassa (Tritia) restitutiana (Fontannes, 1879), Strausz, str. 321, tab. 38, obr. 10 13. 1974 Nassarius hoernesi (Mayer, 1864), Adam et Glibert, str. 33, tab. 4, obr. 6 8. 1974 Nassarius restitutianus (Fontannes, 1879), Adam et Glibert, str. 36, tab. 1, obr. 7, tab. 4, obr. 9. 1974 Nassarius inconstans (Hoernes et Auinger, 1882), Adam et Glibert, str. 65. 1997 Hinia (Telasco) restitutiana (Fontannes, 1879), Baluk, str. 14, tab. 2, obr. 7 11. 1998 Hinia (Hinia) restitutiana restitutiana (Fontannes, 1879), Schultz, str. 66, tab. 26, obr. 15. 2003 Nassarius restitutianus (Fontannes, 1879), Zlotnik, str. 363, tab. 3, obr. M-N. 105
2004 Nassarius striatulus (Eichwald 1829), Harzhauser et Kowalke, str. 19, tab. 2, obr. 8-14. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 8 (Borač), 6 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 4 mm a šířka 2,5 mm, výška největšího jedince je 12 mm a šířka 5 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru. Závity jsou odděleny výraznými švy. Povrch je tvořen axiálními žebry, které přetínají méně výrazná spirální žebra. Ústí je oválné, sifonostomní. Sifonální kanál je krátký ale výrazný. Na vnějším pysku jsou znatelné záhyby a na vnitřním pysku je slabě vyvinut parietální kalus. Poznámka: Na několika jedincích jsou poškozena ústí a poslední závity. Na schránkách se vyskytuje ichnorod Oichnus. Jedinci z lokality Borač jsou nepoškozeni. Druh: Nassarius verrucosa (Brocchi, 1814) 1856 Buccinum incrassatum Muller, Hörnes, str. 148, tab. 12, obr. 16. 1980 Nassa verrucosa (Brocchi), Seitl, str. 101, tab. 5, obr. 3-4. 2015 Nassarius verrucosa (Brocchi, 1814), Pekař, str. 62, tab. 10, obr. 3a,b. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 11 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 7 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 10 mm a šířka 5 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru s výraznými švy. Povrch je tvořen výraznými axiálními žebry a méně výraznými spirálními žebry, které tvoří síťovitou strukturu. Ústí je oválné sifonostomní. Sifonální kanál je krátký. Obústí je výrazné, zesílené. Na vnitřním pysku je vyvinut parietální kalus. Poznámka: Schránky jsou dobře zachovány. Dva jedinci byli napadeni ichnorodem Oichnus. Čeleď: Buccinidae Rafinesque, 1815 Rod: Euthria Gray, 1850 Druh: Euthria puschi (Andrzejowski, 1830) (Příloha 5, Fototabule 11, Obrázek 1a, b) 1856 Fusus puschi Andr., Hörnes, str. 282 283, tab. 31, obr. 6. 1912 Euthria puschi Andrz., Friedberg, str. 153-154, tab. 8, obr. 12. 1912 Euthria Zejszneri Friedb., Friedberg, str. 154, tab. 8, obr. 13. 106
1956 Euthra puschi (Andrzejowski), Pavlovsky, str. 53, tab. 1, obr. 8 a, b. 1960 Euthria (Euthria) puschi (Andrezejowski, 1830), Kolumdgieva et Strachimirov, str. 170, tab. 43, obr. 8. 1966 Euthria puschi (Andrzejowski), Strausz, str. 304, tab. 34, obr. 6-7, 10. 1998 Euthria (Euthria) puschi (Andrezejowski), Schultz, str. 68, tab. 27, obr. 3. 1995 Euthria puschi (Andrzejowski, 1830), Baluk, str. 244, tab. 34, obr. 1-5. 2002 Euthria (Euthria) puschi (Andrezejowski, 1830), Harzhauser, str. 100, tab. 7, obr. 5. 2014 Euthria puschi (Andrzejowski, 1830), Popa et al., str. 12, tab. 3, obr. 4. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška jedinců je 38 mm a šířka 19 mm. Popis schránky: Schránka je vřetenovitá, masivní. Povrch je tvořen jemnými spirálními liniemi a přibližně uprostřed závitu vystupují v řadě nízké hrbolky. Ústí je oválné, sifonostomní a přechází do středně dlouhého, masivního sifonálního kanálu. Uvnitř vnějšího pysku jsou výrazné záhyby. Poznámka: Schránky jsou dobře zachovány, pouze lehce abradovány. Čeleď: Fasciolariidae Gray, 1853 Rod: Fusinus Rafinesque, 1815 Druh: Fusinus vindobonensis (Hörnes et Auinger, 1890) (Příloha 5, Fototabule 11, Obrázek 2a, b) 1856 Fusus semirugosus Bell. et Micht., Hörnes, str. 294-295, tab. 32, obr. 8-10. 1966 Fusus vindobonensis Hörnes et Auinger 1890, Strausz, str. 341-342. tab. 26. obr. 11-12. 1995 Fusinus vindobonensis (Hörnes et Auinger, 1890), Baluk, str. 246, tab. 35, obr. 8. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška jedince je 52 mm a šířka 16 mm. Popis schránky: Schránka je kyjovitého tvaru s dlouhým sifonálním kanálem. Spira zabírá méně než 1/2 délky schránky. Závity jsou obloukovitě prohnuty a jsou od sebe odděleny málo výraznými švy. Uprostřed závitu se táhne spirální žebro s pravidelně rozmístěnými hrbolky. Ústí je oválné, přecházející do dlouhého sifonálního kanálu. Poznámka: Jeden jedinec má lehce olámané ústí a nese stopy ichnorodu Oichnus. Druhý má odlomený poslední závit se sifonálním kanálem. 107
Rod: Latirus Montfort, 1810 Druh: Latirus (Dolicholatirus) cf. rothi (Beyrich, 1856) (Příloha 5, Fototabule 11, Obrázek 3a, b) 1977 Latirus (Dolicholatirus) rothi (Beyrich, 1856), Sinnema-Bloemen, str. 86, tab. 1, obr. 21. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 34 mm a šířka 14 mm. Popis schránky: Schránka je kyjovitá se sedmi zaoblenými závity. Povrch je tvořen axiálními žebry, které uprostřed přecházejí do výrazného hrbolku. Spirální linie probíhají po celém závitu a nejvýraznější jsou na rostru. Ústí je oválné s dlouhým sifonálním kanálem. Poznámka: Schránka má lehce olámané ústí. Čeleď: Pisaniidae Gray, 1857 Rod: Pollia Gray, 1834 Druh: Pollia plicata (Brocchi, 1814) (Příloha 5, Fototabule 11, Obrázek 4a, b) 2014 Pollia plicata (Brocchi, 1814), Brunetti et Della Bella, str. 3, tab. 2, obr. C. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 20 mm a šířka 10 mm. Popis schránky: Schránka je masivní, vřetenovitá. Povrch je tvořen axiálními žebry, která přetínají méně výrazná spirální žebra. V nejvyšší části závitu jsou na spirálním žebru hrbolky. Ústí je oválné a přechází do středně dlouhého sifonálního kanálu. Obústí je dobře vyvinuté, masivní. Poznámka: Jedinec je v dobrém stavu. Nadčeled: Olivellidoidea Troschel, 1869 Čeleď: Olividae Latreille, 1825 Rod: Amalda H. Adams a A. Adams, 1853 Druh: Amalda obsoleta (Brocchi, 1814) (Příloha 5, Fototabule 11, Obrázek 6a, b) 1856 Ancillaria obsoleta Brocc., Hörnes, str. 55-56, tab. 6, obr. 4-5. 1960 Ancilla (Ancilla) obsoleta (Brocchi,1841), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 167, tab. 43, obr. 2. 108
1966 Ancilla obsoleta (Brocchi, 1814), Strausz, str. 356, tab. 40, obr. 12-15. 1992 Amalda obsoleta (Brocchi, 1814), Louzet, str. 29, tab. 1, obr. 9-12. 1997 Ancilla (Baryspira) obsoleta (Brocchi, 1814), Baluk, str. 26-27, tab. 7, obr. 7-8. 2006 Amalda obsoleta (Brocchi, 1814), Baluk, str. 211. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 10 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 8 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 21 mm a šířka 10 mm. Popis schránky: Schránka je protáhle vejčitého tvaru, hladká s porcelánovým leskem. Barva ulity je nafialověle hnědá s bílými pruhy. Spira je vysoká 1/2 schránky, špičatá a beze švů. Ústí je protáhle oválné a pomalu přechází do krátkého, ale širokého sifonu. Poznámka: Jedinci mají olámána ústí. Druh: Amalda glandiformis (Lamarck, 1810) (Příloha 5, Fototabule 11, Obrázek 5a, b) 1856 Ancillaria glandiformis Lam., Hörnes, str. 57-58, tab. 6, obr. 6-9, 12-13. tab. 7, obr. 2. 1960 Ancilla (Baryspira) glandiformis (Lamarck, 1810), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 167, tab. 43, obr. 3-4. 1960 Ancilla (Baryspira) glandiformis var. conoidea (Deshayes, 1832), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 168, tab. 43, obr. 5. 1960 Ancilla (Baryspira) glandiformis var. elongata (Deshayes, 1832), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 168, tab. 43, obr. 7. 1966 Ancilla (Baryspira) glandiformis (Lamarck, 1810), Strausz, str. 357, tab. 40, obr. 16-23, tab. 41, obr. 1-2, tab. 73, obr. 13, 14, tab. 74, obr. 1-2. 1966 Ancilla (Baryspira) glandiformis conoidea (Deshayes, 1832), Strausz, str. 358, tab. 73, obr. 6-12. 1992 Amalda glandiformis anomala (Schlotheim, 1820), Lozouet, str. 29, tab. 1, obr. 5-8. 1996 Ancilla (Baryspira) glandiformis (Lamarck), Baluk et Radwaňsky, str. 285-286, tab. 2, obr. 14-16, tab. 3, obr. 1-3. 1997 Ancilla (Baryspira) glandiformis (Lamarck, 1810), Baluk, str. 24-26, tab. 6, obr. 1-11. 1998 Ancilla (Baryspira) glandiformis (Lamarck), Schultz, str. 70, tab. 28, obr. 2. 2002 Amalda (Baryspira) glandiformis (Lamarck, 1810), Harzhauser, str. 109, tab. 8, obr. 19. 2006 Amalda glandiformis (Lamarck, 1810), Baluk, str. 210-211. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 3 Velikost: Výška jedince je 45 mm a šířka 25 mm. Popis schránky: Schránka je vejčitého tvaru. Povrch nemá znatelné závity, je hladký a bez skulptury. Ústí je oválné, protáhlé a v dolní části přechází do sifonálního kanálu. Poznámka: Schránky jsou poškozeny a abradovány. Z jedné zbývá pouze vrchol, z dalšího závit a třetí jedinec je napaden ichnorodem Caedichnus. 109
Čeleď: Mitridae Swainson, 1831 Rod: Mitra Lamarck, 1798 Druh: Mitra (Pusia) ebenus Lamarck, 1811 (Příloha 5, Fototabule 12, Obrázek 1a, b) 1856 Mitra ebenus Lam., Hörnes, str. 109-110, tab. 10, obr. 11-13. 1966 Mitra (Pusia) ebenus Lamarck, 1811, Strausz, str. 366-367, tab. 26, obr. 3-5. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 11 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je vřetenovitá. Povrch je hladký s málo výraznými švy. Ústí je podlouhle oválné a v dolní části přechází do krátkého sifonálního kanálu. Poznámka: Jedinec má poškozený vrchol. Nadčeled: Cancellarioidea Forbes & Hanley, 1851 Čeleď: Cancellariidae Forber a Hanley, 1851 Rod: Bonellitia Jousseaume, 1887b Druh: Bonellitia bonellii (Bellardi, 1841) 1854 Cancellaria Bonellii Bell., Hörnes, str. 315-316, tab. 34, obr. 19. 1956 Bonellitia bonellii (Bell.), Sieber, str. 245. 1960 Admete (Bonellitia) bonellii (Bellardi 1841), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 165, tab. 42, obr. 19. 1966 Cancellaria (Bonellitia) bonellii Bellardi, 1841, Strausz, str. 385, tab. 44, obr. 1, 4. 2009 Bonellitia bonellii (Bellardi, 1841), Brunetti et al., str. 57, tab. 1, obr. A I. 2012 Bonellitia bonellii (Bellardi, 1841), Harzhauser et al., str. 9, tab. 3, obr. A, tab. 4, obr. A1-3. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 10 mm a šířka 7 mm, výška největšího jedince je 22 mm a šířka 10 mm. Popis schránky: Schránka je vřetenovitá s výraznými prohnutými závity. Spira je schodkovitá. Povrch je tvořen výraznými axiálními žebry a méně znatelnými spirálními žebry. Ústí je oválné s krátkým sifonálním kanálem. Na vnitřní straně ústí je vyvinut parietální kalus s kolumelárními záhyby. Poznámka: Schránky mají poškozená ústí. 110
Rod: Trigonostoma Blainville, 1827 Druh: Trigonostoma spiniferum (Grateloup, 1845) 1856 Cancellaria spinifera Grat., Hörnes, str. 323-324, tab. 35, obr. 6-8. 1966 Cancellaria (Trigonostoma) spinifera Grateloup, Strausz, str. 377, tab. 45, obr. 14. 1997 Trigonostoma spiniferum (Grateloup, 1845), Baluk, str. 46-47, tab. 15, obr. 1. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 5 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 9 mm a šířka 5 mm, výška největšího jedince je 13 mm a šířka 9 mm. Popis schránky: Schránka je kuželovitého tvaru s výrazným posledním závitem. Spira je krátká, sahá do 1/3 schránky. Povrch je tvořen výraznými vystouplými axiálními žebry a méně výraznými spirálními žebry vytvážejícími na styku hrbolky. Ústí je oválné a přechází do krátkého sifonálního kanálu. Obústí je ostré. Uvnitř vnějšího obústí jsou znatelné záhyby. Píštěl je špatně vyvinut. Poznámka: Jedinci mají poškozená ústí a části závitů. Nadčeled: Conoidea Fleming, 1822 Čeleď: Conidae Fleming, 1822 Rod: Conilithes Swainson, 1840 Druh: Conilithes antidiluvianus (Bruguière, 1792) (Příloha 5, Fototabule 12, Obrázek 2a, b) 1856 Conus antediluvianus Brug., Hörnes, str. 38-39, tab. 5, obr. 2. 1960 Conus (Conolithus) antediluvianus Bruguière, 1792, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 209, tab. 49, obr. 3. 1966 Conus (Conolithus) antediluvianus Bruguière, 1792, Strausz, str. 451, tab. 66, obr. 10., tab. 67, obr. 1. 1998 Conus (Conolithus) antediluvianus Bruguière, 1792, Schultz, str. 72, tab. 29, obr. 9. 2001 Conus (Conolithus) antediluvianus Bruguière, 1792, Chira et Voia, str. 153, tab. 1, obr. 6 a,b. 2011 Conolithus antidiluvianus (Bruguière, 1792), Harzhauser et al., str. 217, tab. 4, obr. 5. 2013 Conilithes antidiluvianus (Bruguière, 1792), Kovács et Vicián, str. 89, obr. 149. 2016 Conilithes antidiluvianus (Bruguiére, 1792), Harzhauser et Landau, str. 46, tab. 3, obr. C, tab. 5, obr. J1-J3, tab. 5, obr. K, tab. 6, obr. A1-A3 Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 7 mm a šířka 2 mm. 111
Popis schránky: Schránka je kyjovitého tvaru, hladká a poslední závit sahá do 2/3 schránky. Spira je schodkovitá s hrbolky na okrajích závitu. Švy jsou málo výrazné. Ústí je štěrbinovité, protáhlé a probíhá po celé délce posledního závitu. Poznámka: Jedinec je dobře zachován. Druh: Conilithes exaltatus (Eichwald, 1830) (Příloha 5, Fototabule 12, Obrázek 3a, b) 1856 Conus Dujardini Desh., Hörnes, str. 40-41, tab. 5, obr. 3, 5 7. 1960 Conus (Conolithus) dujardini Deshayes 1845, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 209, tab. 49, obr. 4. 1966 Conus (Conolithus) dujardini Deshayes, 1845, Strausz, str. 451, tab. 67, obr. 2 5. 1970 Conus (Conolithus) dujardini Deshayes, Baluk, str. 119, tab. 13, obr. 15 16. 1997 Conus (Conolithus) exaltatus Eichwald, 1850, Baluk, str. 57, tab. 19, obr. 5 8. 1998 Conus (Conolithus) dujardini Deshayes, Schultz, str. 72, tab. 29, obr. 11. 2001 Conus (Conolithus) dujardini dujardini, Deshayes, 1845, Chira a Voia, str. 153, tab. 1, obr. 5. 2002 Conus (Conolithus) dujardini Deshayes, 1845, Harzhauser, str. 112, tab. 9, obr. 12. 2010 Conus (Conolithus) dujardini Deshayes, 1845, Caze et al., str. 32, tab. 5, obr. N. 2013 Conilithes dujardini (Deshayes, 1845), Kovács et Vicián, str. 92, obr. 157-159. 2016 Conilithes exaltatus (Eichwald, 1830), Harzhauser et Landau, str. 51, tab. 3, obr. D, tab. 6, obr. B1-B3, C1-C3, D1-D3, E1-E3, F1-F3. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 6 mm a šířka 2,5 mm, výška největšího jedince je 1,4 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je kyjovitého tvaru, poslední závit sahá do 2/3 schránky. Spira je schodkovitá a prudce se zužuje směrem k vrcholu protoconchy. Jednotlivé závity jsou od sebe odděleny výraznými švy. Na posledním závitu jsou viditelná spirální žebra. Ústí je štěrbinovité, protáhlé a probíhá po celé délce posledního závitu. Poznámka: Schránky mají poškozená ústí. Čeleď: Terebridae H. Adams a A. Adams, 1853 Rod: Strioterebrum Sacco, 1891 Druh: Strioterebrum basteroti (Nyst 1845) (Příloha 5, Fototabule 12, Obrázek 4a, b) 1856 Terebra Basteroti Nyst, Hörnes, str. 132-133, tab. 11, obr. 27-28. 1960 Terebra (Strioterebrum) basteroti Nyst. Kojumdgieva et Strachimirov, str. 217, tab. 51, obr. 9. 1966 Terebra basteroti Nyst, Strausz, str. 389-390, tab. 4, obr. 32-33. 112
1997 Strioterebrum (Strioterebrum) basteroti (Nyst, 1843), Baluk, str. 66-67, tab. 25, obr. 1-3. 2001 Strioterebrum basteroti (Nyst, 1845), Lozouet et al., str. 71, tab. 31, obr. 11. 2006 Strioterebrum basteroti (Nyst, 1845), Wienrich, str. 5, tab. 1, obr. 1, tab. 2, obr. 1-4. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška jedince je 18 mm a šířka 4 mm. Popis schránky: Schránka je vysoce věžovitá s málo výraznými švy. Povrch je v místě nasedání na předchozí závit tvořen výrazným spirálním žebrem s hrbolky. Na schránce jsou výrazná axiální žebra. Ústí je úzce oválné až štěrbinovité a v dolní části přechází do krátkého sifonálního kanálu. Poznámka: Jedinec má poškozený vrchol a ústí. Čeleď: Turridae Swainson, 1840 Rod: Clavatula Lamarck, 1801 Druh: Clavatula sp. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Neměřitelné Popis schránky: Schránka je tvořena jedním závitem. Na povrchu je jedno spirální žebro s hrbolky. Poznámka: Značně abradovaná schránka. Chybí ústí i vrchol. Na jedinci se vyskytuje ichnorod Oichnus. Rod: Turricula Schumacher, 1817 Druh: Turricula (Surcula) dimidiata (Brocchi, 1814) (Příloha 5, Fototabule 12, Obrázek 5a, b) 1856 Pleurotoma dimidiata Brocc., Hörnes, str. 360-361, tab. 39, obr. 2-3. 1856 Pleurotoma Neugeboreni Hörnes, 1856, Hörnes, str. 351-352, tab. 38, obr. 12-13. 1912 Surcula dimidiata Brocchi, 1814, Friedberg, str. 207-208, tab. 13, obr. 8. 1966 Surcula dimidiata Brocchi, Strauzs, str. 413, tab. 17, obr. 6-9. 1998 Turricula (Surcula) dimidiata (Brocchi, 1814), Schultz, str. 74, tab. 30, obr. 7. 2003 Turricula (Surcula) dimidiata (Brocchi, 1814), Baluk, str. 42, tab. 10, obr. 1-4. 2014 Turricula dimidiata (Brocchi, 1814), Ciampalini et al., str. 16, obr. 55, 56. 113
Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 (Borač), 1 (Borač-Podolí) Velikost: Výška jedince je 25 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je vysoká, kyjovitá. Švy jsou špatně viditelné. Povrch je tvořen výrazným spirálním žebrem s hrbolky a spirálním rýhováním po celé schránce. Ústí je oválné, a ve spodní části přechází do dlouhého sifonálního kanálu tvořícího rostrum. Poznámka: Schránka z lokality Borač má poškozené ústí a z lokality Borač-Podolí má odlomenou část posledního závitu a vrchol. Druh: Turricula (Surcula) lamarcki (Bellardi, 1847) (Příloha 5, Fototabule 12, Obrázek 6a, b) 1856 Pleurotoma Lamarcki (Bellardi, 1847), Hörnes, str. 362-363, tab. 39, obr. 4-7. 1998 Turricula (Surcula) lamarcki (Bellardi, 1847), Schultz, str. 74, tab. 30, obr. 9. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 16 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je kyjovitá. Švy nejsou viditelné. Povrch je tvořen krátkými axiálními žebry (na spiře spíše hrbolky) a spirálním rýhováním po celé schránce. Ústí je oválné a přechází do dlouhého sifonálního kanálu. Poznámka: Jedinec má olámané ústí. Na schránce se vyskytuje ichnorod Oichnus. Rod: Gemmula Weinkauff, 1875 Druh: Gemmula coronata (Münster, 1844) (Příloha 5, Fototabule 13, Obrázek 1a, b) 1856 Pleurotoma coronata Münst., Hörnes, str. 355-356 a 683, tab. 52, obr. 9. 1960 Pleurotoma (Pleurotoma) coronata Münster, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 193-194, tab. 46, obr. 10. 1981 Gemmula (Gemmula) coronata (Münster, 1844), Hoek, str. 20, obr. 52. 2003 Gemmula coronata (Münster, 1844), Baluk, str. 46, tab. 12, obr. 1-4. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 9 (Borač), 1 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 11 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 18 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Schránka je vřetenovitá. Švy jsou výrazné a schodkovitě přechází v další závit. Povrch je tvořen jedním výrazným spirálním žebrem s hrbolky. Mezi žebrem a 114
předcházejícím závitem jsou patrna esovitě zahnutá axiální žebra. Ústí je oválné a v dolní části přechází do dlouhého, úzkého sifonálního kanálu. Na vnitřní straně ústí je znatelný parietální kalus. Poznámka: Ústí a poslední závit chybí. Na schránce se nachází ichnorod Oichnus. Rod: Crassispira Swainson, 1840 Druh: Crassispira obeliscus (Desmoulins, 1842) (Příloha 5, Fototabule 13, Obrázek 2a, b) 1856 Pleurotoma obeliscus Des Moul., Hörnes, str. 371-372, tab. 39, obr. 19. 1912 Drillia Allioni Bellardi, Friedberg, str. 214-215, tab. 13, obr. 16. 1960 Drillia (Stenodrillia) allionii Bellardi, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 201, tab. 48, obr. 6. 1966 Drillia allionii Bellardi, Strauzs, str. 422-423, tab. 11, obr. 6-10. 1998 Clavus (Drillia) allionii Bellardi, Schultz, str. 74, tab. 30, obr. 11-12. 2003 Crassispira obeliscus (Desmoulins, 1842), Baluk, str. 47, tab. 13, obr. 6-10. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 3 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 15 mm a šířka 5 mm, výška největšího jedince je 27 mm a šířka 8 mm. Popis schránky: Schránka je vřetenovitá s deseti až jedenácti závity. Nový závit částečně překrývá závit předcházející. Povrch je tvořen výraznými axiálními žebry a jemnými spirálními žebry. Ústí je podlouhle oválné, v dolní části se výrazně zužuje a přechází do dlouhého sifonu. Poznámka: Jedinci mají olámaná ústí a vrcholy. Rod: Pleurotoma Lamarck, 1799 Druh: Pleurotoma brevis (Bellardi, 1847) (Příloha 5, Fototabule 13, Obrázek 3a, b) 1856 Pleurotoma brevis Bell., Hörnes, str. 333, tab. 36, obr. 4a, b, c. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 5 (Borač), 1 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 8 mm a šířka 4 mm. 115
Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru. Povrch je tvořen spirálními žebry. Jedno žebro je výrazné a nese na sobě hrboly. Ústí je oválné, sifonstomní. Sifonální kanál je středně dlouhý. Poznámka: Schránka z lokality Borač-Podolí je lehce abradována, má odlomenou část ústí a nese na sobě stopy ichnorodu Oichnus. Schránky z lokality Borač jsou dobře zachovány, někteří jedinci mají poškozené části ústí. Rod: Haedropleura Bucquoy, Dautzenberg et Dollfus, 1883 Druh: Haedropleura avenacea Boettger, 1906 (Příloha 5, Fototabule 13, Obrázek 4a, b) 2003 Haedropleura avenacea Boettger, 1906, Baluk, str. 50, tab. 14, obr. 4-6. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 6 mm a šířka 2,5 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru. Povrch schránky je tvořen výraznými axiálními žebry. Ústí je protáhle oválné, sifonostomní s krátkým sifonálním kanálem a výrazným obústím. Poznámka: Schránka je dobře zachovalá. Rod: Microdrillia Casey 1903 Druh: Microdrillia crispata De Cristofordi 1832 (Příloha 5, Fototabule 13, Obrázek 5a, b) 1856 Pleurotoma crispata Jan, Hörnes, str. 367-368, tab. 39, obr. 13. 1960 Drillia? crispata Jan, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 202, tab. 48, obr. 11. 2003 Microdrillia crispata De Cristofordi 1832, Baluk, str. 52-53, tab. 17, obr. 5-7 Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 5 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 6 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 11 mm a šířka 4 mm. Popis schránky: Schránka je vysoce věžovitá. Povrch je tvořen jedním výrazným spirálním žebrem s hrbolky a několika méně zřetelnými spirálními žebry, mezi nimiž jsou esovitě prohnutá axiální žebra. Ústí je úzké, protáhlé a přechází do středně dlouhého sifonálního kanálu. Na vnitřním pysku je slabě vyvinut parietální kalus. 116
Poznámka: Dva jedinci mají poškozený vrchol a ústí. Na jedné schránce se vyskytuje ichnorod Oichnus. Rod: Cythara Schumacher 1817 Druh: Cythara (Mangelia) rugulosa (Philippi, 1844) (Příloha 5, Fototabule 13, Obrázek 6a, b) 1856 Pleurotoma Vauquelini Payr., Hörnes, str. 378, tab. 40, obr. 18. 1912 Mangilia rugulosa Philippi, 1844, Friedberg, str. 225-226, tab. 14, obr. 6-7 1966 Mangelia albida rugulosa Philippi, Strauzs, str. 439, tab. 20, obr. 17. 2003 Cythara (Mangelia) rugulosa (Philippi, 1844), Baluk, str. 60, tab. 22, obr. 6-10. 2006 Cythara (Mangelia) rugulosa (Philippi, 1844), Baluk, str. 215, tab. 16, obr. 7. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 3 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 5 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 7 mm a šířka 3 mm. Popis schránky: Schránka je kapkovitého tvaru, tvořena 6 závity. Spira je schodkovitá s viditelnými švy. Skulptura je tvořena výraznými axiálními a méně výraznými spirálními žebry. Ústí je sifonostomní, zúžené až štěrbinovité s výrazným obústím. Sifonální i anální kanál je krátký. Poznámka: Jedinci jsou dobře zachováni. Rod: Bela Leach, 1847 Druh: Bela plicatella (Bellardi, 1847) (Příloha 5, Fototabule 14, Obrázek 1a, b) 1856. Pleurotoma plicatella Jan, Hörnes, str. 374-375, tab. 40, obr. 5, 6.?1912 Raphitoma Zejszneri Friedberg, Friedberg, str. 234-235, tab. 14, obr. 17. 2002 Bela plicatella (Bellardi, 1847), Vera-Peláez, str. 208, tab. 4, obr.?s,?t, U, tab. 13, obr. I, J 2003 Raphitoma plicatella Jan in Bellardi, 1847, Baluk, str. 69-70, tab. 21, obr. 1-3 2015 Bela plicatella (Bellardi, 1847), Della Bella et al., str. 48, obr. 145-148 Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 3 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 11 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 17 mm a šířka 6 mm. 117
Popis schránky: Schránka je věžovitá se sedmi až devíti závity. Spira zabírá 1/2 schránky. Povrch je tvořen výraznými axiálními a málo zřetelnými spirálními žebry. Ústí je zúžené, oválné s krátkým sifonálním kanálem. Na vnitřní straně ústí je částečně vyvinut parietální kalus. Poznámka: Na jedné schránce se nachází ichnorod Oichnus. Rod: Pleurotoma Lamarck, 1799 Druh: Pleurotoma rotata (Brocchi, 1814) (Příloha 5, Fototabule 14, Obrázek 2a, b) 1856 Pleurotoma rotata (Brocchi, 1814), Hörnes, str. 354-355, tab. 38, obr. 18. Lokality: Borač Počet nalezených jedinců: 6 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 5 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 10 mm a šířka 4 mm. Popis schránky: Schránka je vřetenovitá. Povrch je tvořen jedním výrazným spirálním žebrem s hrbolky. Ústí je oválné s dlouhým sifonálním kanálem Poznámka: Jedinci mají ulámaná ústí a vrcholy. Druh: Pleurotoma cf. badensis (Hörnes, 1875) (Příloha 5, Fototabule 14, Obrázek 3a, b) 1856 Pleurotoma monilis (Brocc.), Hörnes, str. 353, tab. 38, obr. 14-16. 1966 Pleurotoma badensis Hörnes,1875, Strausz, str. 420-421, tab. 18, obr. 1, 2. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 25 mm a šířka 12 mm. Popis schránky: Schránka je vřetenovitá s dlouhým sifonálním kanálem. Povrch je tvořen výrazným spirálním žebrem s hrbolky a spirálními liniemi, dobře patrnými na rostru. Ústí je oválné a v dolní části přechází do dlouhého sifonálního kanálu. Poznámka: Jedinec má částečně poškozené ústí a odlomený vrchol. 118
Podtřída: Heterobranchia Gray, 1840 Nadčeled: Architectonicoidea Gray, 1840 Čeleď: Architectonicidae Gray, 1850 Rod: Architectonica Röding, 1798 Druh: Architectonica (Solariaxis) kostejana (Boettger, 1907) (Příloha 5, Fototabule 14, Obrázek 4a, b, c) 2006 Architectonica (Solariaxis) kostejana (Boettger, 1907), Baluk, str. 195, tab. 7, obr. 6-7. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 13 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 7 mm a šířka 8 mm. Popis schránky: Schránka je nízce klenutá, kuželovitá a složena ze tří až čtyř závitů. Povrch je tvořen šesti spirálními žebry s jemnými axiálními liniemi. Ústí je oválné. Píštěl je volný, dobře vyvinutý a probíhá skrz celou schránku. Na vnitřní straně píštělu jsou vyvinuty záhyby. Poznámka: Jedinci mají poškozená ústí, několik schránek je rozlámáno. Druh: Architectonica (Architectonica) simplex (Bronn, 1831) (Příloha 5, Fototabule 14, Obrázek 5a, b, c) 1856 Solarium simplex Bronn., Hörnes, str. 463-465, tab. 46, obr. 3. 1960 Architectonica (Architectonica) simplex (Bronn, 1831), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 91-92, tab. 29, obr. 14. 1966 Solarium simplex (Bronn, 1831), Strausz, str. 116, tab. 51, obr. 15, tab. 52, obr. 1. 1975 Architectonica (Architectonica) simplex (Bronn, 1831), Baluk, str. 117, tab. 13, obr. 1-2. 2002 Architectonica (Architectonica) simplex (Bronn, 1831), Harzhauser, str. 122, tab. 11, obr. 14-15. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 4 (Borač), 5 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 5 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je nízce klenutá, kuřelovitá a složena ze tří až čtyř závitů. Povrch je hladký s jedním zesíleným spirálním žebrem na okraji závitu. Ústí je nízké, oválné. Píštěl je volný, dobře vyvinutý a probíhá skrz celou schránku. Na vnitřní straně píštělu jsou vyvinuty záhyby. Poznámka: Jedinci mají ulámaná ústí a části posledních závitů. 119
Druh: Architectonica sp. juv. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 0,6 mm a šířka 1,2 mm. Popis schránky: Schránka je nízce klenutá, kuželovitá, tvořená dvěma závity. Povrch schránky je hladký (protoconcha) a přechází do jemně skulpturované schránky tvořené axiálními a spirálními žebry. Ústí je kulaté. Píštěl je slabě vyvinutý. Poznámka: Mladý jedinec a odlomeným posledním závitem. Druh: Architectonica sp. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 6 Velikost: Neměřitelné Popis schránky: Schránky jsou nízce klenuté a kuželovité. Ústí je kruhové. Poznámka: Schránky jsou značně poškozené, ústí jsou olámané a povrchy jsou abradované. Rod: Pseudomalaxis P. Fischer, 1885 Druh: Pseudomalaxis cf. zanclaeus (Philippi, 1844) (Příloha 5, Fototabule 14, Obrázek 6a, b) 1984 Pseudomalaxis zanclaeus (Philippi, 1844), Melone et Taviani, str. 181, obr. 53-55, 56-59, 61. 1986 Pseudomalaxis zanclaeus (Philippi, 1844), Rindone, str. 299-300, tab.1, obr. a, b, c. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 2,5 mm a šířka 3,2 mm. Popis schránky: Schránka je nízká, planispirálně vinutá. Švy jsou dobře viditelné. Závity jsou hranaté s mohutně vyvinutými žebry s hrbolky. Vrchní část závitu je hladká, boční strany jsou lehce axiálně žebrované. Ústí je hranaté, holostomní. Poznámka: Jedinec má poškozený vrchol a ústí. 120
Nadčeled: Ringiculoidea Philippi, 1853 Čeleď: Ringiculidae Philippi, 1853 Rod: Ringicula Deshayes, 1838 Druh: Ringicula (Ringiculina) auriculata (Ménard de la Groye, 1811) (Příloha 5, Fototabule 15, Obrázek 1a, b, 2a, b) 1856 Ringicula buccinea Desh., Hörnes, str. 86 88, tab. 9, obr. 3 4. 1960 Ringicula (Ringicula) auriculata var. buccinea Brocchi, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 219, tab. 52, obr. 4. 79 1966 Ringicula (Ringiculina) auriculata buccinea (Brocchi, 1814), Strausz, str. 469, tab. 41, obr. 3 6, tab. 72, obr. 11-14. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 7 (Borač), 7 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 6 mm a šířka 3,5 mm, výška největšího jedince je 9 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je masivní,vejčitého tvaru. Povrch je hladký a matný. Jedinci z lokality Borač na sobě mají zachovalou hnědofialovou barvu. Poslední závit sahá do 2/3 schránky. Zbylé závity tvoří nízkou spinu. Ústí je polokruhové. Obústí je masivní s výrazným vnějším pyskem. Na vnitřním pysku jsou výrazné kolumelární záhyby a parietální kalus. Poznámka: Tři schránky mají poškozené vrcholy. Na dvou schránkách se nachází ichnorod Oichnus. Nadčeled: Pyramidelloidea Gray, 1840 Čeleď: Amathinidae Ponder, 1987 Rod: Clathrella Recluz, 1864 Druh: Clathrella clathrata (Philippi, 1844) (Příloha 5, Fototabule 15, Obrázek 3a, b) 1994 Clathrella clathrata (Ph.), Tabenelli et Segurini, str. 12, tab. 1, obr. 9. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 3 Velikost: Výška jedinců je 4 mm a šířka 2,5 mm. Popis schránky: Schránka je kuželovitého tvaru s třemi schodkovitými závity. Spira je nízká, zabírá 1/3 délky schránky. Poslední závit je mohutný. Povrch je tvořen výraznými spirálními a méně výraznými axiálními žebry. Ústí je oválné, holostomní. Poznámka: Jedinci jsou dobře zachováni. 121
Nadčeled: Mathildoida Dall, 1889 Čeleď: Mathildidae Dall, 1889 Rod: Mathilda Semper, 1865 Druh: Mathilda (Fimbriatella) fimbriata (Michelloti 1847) 1958 Mathilda (Fimbriatella) fimbriata (Micht.), Sieber, str. 266-267, tab. 1, obr. 20-21. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 11 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 5 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 16 mm a šířka 6 mm. Popis schránky: Schránka je věžovitá. Závity jsou odděleny dobře viditelnými suturami. Povrch je tvořen dvěma výraznými a třemi málo viditelnými spirálními žebry, které přetínají slabá axiální žebra. Ústí je kulaté, holostomní. Poznámka: Jedinci mají poškozená ústí a vyskytuje se na nich ichnorod Oichnus. Nadčeled: Philinoidea Gray, 1850 Čeleď: Cylichnidae H. Adams a A. Adams, 1854 Rod: Cylichna Lovén, 1847 Druh: Cylichna cylindracea convoluta Brocchi, 1814 (Příloha 5, Fototabule 15, Obrázek 4a, b) 1856 Bulla convoluta Brocc., Hörnes, str. 623, tab. 50, obr. 7. 1966 Cylichna cylindracea convoluta Brocchi, 1814, Strausz, str. 478-479, tab. 74, obr. 32. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 4 mm a šířka 1,5 mm. Popis schránky: Schránka je vejčitého tvaru, hladká a lesklá. Poslední závit kompletně překrývá předešlé závity. Ústí je situováno po celé výšce schránky, je štěrbinovité a v dolní části se rozšiřuje. Poznámka: Ústí je lehce olámané. 122
Rod: Roxania Leach, 1847 Druh: Roxania utriculus (Brocchi, 1814) (Příloha 5, Fototabule 15, Obrázek 5a, b, 6a, b) 1856 Bulla utricula Brocc., Hörnes, str. 618-819, tab. 50,obr. 2. 1966 Sabatia utriculus (Brocchi, 1814), Strausz, str. 480, tab. 74, obr. 36, 37. 2009 Roxania utriculus (Brocchi, 1814), Høisæter, str. 82. Lokality: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 10 (Borač), 5 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 4 mm a šířka 3 mm. Popis schránky: Schránka je hladká, lesklá a vejčitého tvaru. Na povrchu jsou slabě znatelná spirální žebra. Poslední závit je největší a kryje předchozí závity. Ústí je holostomní, štěrbinovité a v dolní části schránky se rozšiřuje. Poznámka: U několika jedinců je olámáno ústí. 123
Příloha č. 3: Bivalvia - systematická část Třída: Bivalvia Podtřída: Protobranchia Pelseneer, 1889 Řád: Nuculoida Dall, 1889 Nadčeled: Nuculanoidea H. Adams & A. Adams, 1858 Čeleď: Nuculanidae H. Adams & A. Adams, 1858 Rod: Nuculana Link, 1807 Druh: Nuculana (Saccella) fragilis (Chemnitz, 1784) (Příloha 5, Fototabule 16, Obrázek 1a, b) 1870 Leda fragilis Chemn., Hörnes, str. 307-308, tab. 38, obr. 8a-e. 1960 Nuculana (Sacella) fragilis (Chemnitz, 1784), Kolumdgieva et Strachimirov, str. 28, tab. 9, obr. 7-8. 1986 Nuculana (Sacella) fragilis (Chemnitz, 1784), Studencka, str. 14-16, tab. 1, obr. 2 a+b, 5, 7-10. 1988 Nuculana (Sacella) cf. fragilis (Chemnitz) Studencka et Studencki, str. 16, č. 4. 1998 Nuculana (Sacella) fragilis (Chemnitz) Studencka et al., str. 292, č. 11. 2001 Nuculana (Saccella) fragilis (Chemnitz, 1784), Schultz, str. 19-22, tab. 1, obr. 18a+b, 19, 20. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 29 (Borač), 5 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 2,5 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 6 mm a šířka 10 mm. Popis schránky: Misky jsou nízce klenuté a trojúhelníkovitého tvaru. Přední část schránky je výrazně prodloužena a zašpičatěna. Zámek je taxodontní. Zámková linie se zuby o stejné velikosti se dělí na dvě části, které odděluje vrchol. Zámková linie sahá do 2/3 hřbetní části misky. Povrch je tvořen koncentrickými žebry. Poznámka: Jedinci jsou většinou dobře zachováni, pouze několik misek je rozlomených. 124
Podtřída: Pteriomorphia Baurlen 1944 Řád: Arcoida Stoliczka, 1871 Nadčeleď: Arcacea Lamarck 1809 Čeleď: Arcidae Lamarck, 1809 Rod: Barbatia Gray, 1842 Druh: Barbatia (Barbatia) barbata (Linnaeus, 1758) (Příloha 5, Fototabule 16, Obrázek 2a, b) 1870 Arca barbata Linn., Hörnes, str. 327-329, tab. 42, obr. 6-11. 1960 Barbatia (Barbatia) barbata (Linnaeus, 1758), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 58, tab. 18, obr. 6, 7. 1986 Barbatia (Barbatia) barbata (Linné, 1758), Studencka, str. 16-17, tab. 1, obr. 4, 6, 11, 12. 1988 Barbatia (Barbatia) barbata (Linnaeus), Studencka et Studencki, 16, č. 5. 1998 Barbatia (Barbatia) barbata (Linné), Schultz, str. 78, tab. 32, obr. 7. 1998 Barbatia (Barbatia) barbata (Linnaeus), Studencka et al., 292, č. 20. 2001 Barbatia (Barbatia) barbata (Linné, 1758), Schultz, str. 38-41, tab. 3, obr. 4-6, 11 a,b Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 4 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 4 mm a šířka 7 mm, výška největšího jedince je 17 mm a šířka 25 mm. Popis schránky: Misky jsou výrazně klenuté, člunkovitého tvaru se zaoblenými hranami. Povrch je tvořen radiálními, málo výraznými žebry a nevýraznými přírůstkovými liniemi. Zámek je taxodontní, mírně prohnutý se zvětšujícími se zuby od vrcholu do stran. Poznámka: Jedna levá miska má olámaný břišní okraj a jedna levá miska je značně abradována. Druh: Barbatia (Acar) clathrata (Defrance, 1816) 1870 Acar clathrata Defr., Hörnes, str. 340-342, tab. 44, obr. 10. 1960 Barbatia (Acar) clathrata (Defrance, 1816), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 58-59, tab. 18, obr. 8, 9. 1986 Barbatia (Acar) clathrata (Defrance, 1816), Studencka, str. 18-19, tab. 2, obr. 2, 3. 1986 Barbatia (Acar) bohemica (Reuss, 1860), Studencka, str. 19-20, tab. 3, obr. 1. 1988 Barbatia (Acar) clathrata (Defrance), Studencka et Studencki, str. 16, č. 6. 1998 Acar clathrata (Defrance), Studencka et al., str. 292-293, č. 19. 2001 Barbatia (Acar) clathrata (Defrance, 1816), Schultz, str. 43-45, tab. 4, obr. 2a+ b. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 1 125
Velikost: Výška jedince je 4 mm a šířka 6,5 mm. Popis schránky: Miska je člunkovitého tvaru se zaoblenými hranami. Povrch je tvořen výraznými radiálními žebry a přírůstkovými liniemi, která na svém styku tvoří vysoké hrbolky až ostny. Zámek je taxodontní s od vrcholu se zvětšujícími zuby. Okraj misky je zoubkovaný. Poznámka: Pravá miska, která je dobře zachovalá. Rod: Anadara Gray, 1847 Druh: Anadara (Anadara) diluvii (Lamarck, 1805) (Příloha 5, Fototabule 16, Obrázek 3a, b) 1870 Arca diluvii Lam. Hörnes, str. 333-335, tab. 44, obr. 3, 4. 1960 Anadara diluvii (Lamarck 1819), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 61, tab. 19, obr. 9-10. 1986 Anadara (Anadara) diluvii (Lamarck, 1805), Studencka, str. 22, tab. 2, obr. 5. 1988 Anadara (Anadara) diluvii (Lamarck), Studencka et Studencki, str. 16, č. 7 1998 Anadara (Anadara) diluvii (Lamarck), Schultz, str. 78, tab. 32, obr. 5. 1998 Anadara (A.) diluvii (Lamarck), Studencka et al., str. 292, č. 29. 2001 Anadara (Anadara) diluvii (Lamarck, 1805), Schultz, str. 47-53, tab. 4, obr. 4. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 5 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 5 mm, výška největšího jedince je 8 mm a šířka 10 mm. Popis schránky: Misky jsou člunkovitého tvaru s obloukovitě prohnutým břišním okrajem. Zámek je taxodontní. Vrchol je lehce posunut do zadní části schránky. Povrch je tvořen radiálními žebry, méně výraznými přírůstkovými liniemi a má zvlněný okraj. Poznámka: Jedinci jsou olámáni a na jedné pravé misce se nachází ichnorod Oichnus. Druh: Anadara sp. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Neměřitelné. Popis schránky: Část misek s radiálními žebry a méně výraznými přírůstkovými liniemi. Okraj misky je zoubkovaný. Poznámka: Dva úlomky schránek bez zámku. 126
Rod: Arca Linnaeus, 1758 Druh: Arca (Arca) noae Linnaeus, 1758 (Příloha 5, Fototabule 16, Obrázek 4a, b) 1870 Arca noae Linn., Hörnes, str. 324-325, tab. 42, obr. 4. 1960 Arca noae Linnaeus, 1758, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 57, tab. 18, obr. 4-5. 1998 Arca (Arca) noae Linnaeus, Studencka et al., 292, č. 17. 2001 Arca (Arca) noae Linné, 1758, Schultz, str. 36-38, tab. 3, obr. 3 a+b Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 4 mm a šířka 8 mm. Popis schránky: Miska je výrazně klenutá, člunkovitého tvaru s protáhlou přední stranou. Povrch je tvořen radiálními žebry a málo zřetelnými přírůstovými liniemi. Vrchol je mírně posunut do zadní části schránky. Zámek je rovný taxodontní s malými zoubky. Přední a břišní část je mírně prohnuta směrem dovnitř schránky. Poznámka: Levá miska která je lehce abradována. Čeleď: Noetiidae Stewart, 1930 Rod: Striarca Conrad, 1862 Druh: Striarca lactea (Linnaeus, 1758) (Příloha 5, Fototabule 16, Obrázek 5a, b) 1870 Arca lactea Linn., Hörnes, str. 336-338, tab. 44, obr. 6. 1960 Arcopsis (Arcopsis) lactea (Linnaeus, 1758), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 59-60, tab. 19, obr. 2. 1986 Striarca lactea (Linné, 1758), Studencka, str. 22-23, tab. 2, obr. 6, 8. 1998 Striarca lactea (Linnaeus), Studencka et al., str. 294, č. 34. 2001 Striarca lactea (Linné, 1758), Schultz, str. 66-68, tab. 5, obr. 8a+b. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 10 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 4 mm a šířka 7 mm, výška největšího jedince je 8 mm a šířka 11 mm. Popis schránky: Misky jsou výrazně klenuté, člunkovité se zaoblenými stranami. Zámek je taxodontní se zuby zmenšujícími se do středu. Vrchol je mírně posunut do zadní části schránky. Povrch je tvořen radiálními žebry a ve spodní části výraznými přírůstkovými liniemi. Poznámka: Misky jsou dobře zachovány. 127
Čeleď: Glycymerididae Newton, 1922 Rod: Glycymeris Da Costa, 1778 Druh: Glycymeris (Glycymeris) pilosa deshayesi (Mayer, 1868) (Příloha 5, Fototabule 17, Obrázek 1a, b) 1870 Pectunculus pilosus Linné, Hörnes, str. 316-319, tab. 40, obr. 1, 2, tab. 41, obr. 1-10. 1960 Pectunculus (Axinea) pilosus var. deshayesi (Mayer 1868), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 62, tab. 19, obr. 13, tab. 20, obr. 1, tab. 21, obr. 1. 1986 Glycymeris (Glycymeris) deshayesi (Mayer, 1868), Studencka, str. 23-27, tab. 2, obr. 7, 9, 10. 1988 Glycymeris (Glycymeris) deshayesi (Mayer), Studencka et Studencki, str. 16, č. 8. 1998 Glycymeris (Glycymeris) pilosa deshayesi (Mayer), Schultz, str. 80, tab. 33, obr. 1. 1998 Glycymeris (Glycymeris) deshayesi (Mayer), Studencka et al., str. 294, č. 41. 2001 Glycymeris (Glycymeris) pilosa deshayesi (Mayer, 1868), Schultz, str. 80-88, tab. 5, obr. 12 a+b. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 14 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 4 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 13 mm a šířka 12,5 mm. Popis schránky: Misky jsou diskovité, výrazně klenuté a tlustostěnné. Na povrchu jsou viditelné radiální linie křížící se s málo výraznými přírůstkovými liniemi. Zámková linie je prohnutá, taxodontní s největšími zuby poblíž vrcholu schránky a do stran se zmenšujícími. Okraj misek je zoubkovaný. Poznámka: Nalezené misky jsou juvenilního až subadultního stáří. Několik misek (pravých i levých) je značně abradovaných a mají olámané břišní části. Na jedné pravé misce se nalézá ichnorod Oichnus. Druh: Glycymeris sp. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 5 Velikost: Neměřitelné. Popis schránky: Části misek se znatelnými přírůstkovými a lehce viditelnými radiálními žebry na abradovaných částech. Na několika jedincích jsou znatelné zuby taxodontního zámku. Poznámka: Značně rozlámané a abradované části misek. Dvě části misek patří juvenilním jedincům. 128
Čeleď: Limopsidae Dall, 1895 Rod: Limopsis Sassi, 1827 Druh: Limopsis (Pentaculina) anomala (Eichwald, 1830) (Příloha 5, Fototabule 17, Obrázek 2a, b) 1870 Limopsis anomala Eichw., Hörnes, str. 312-314, tab. 39, obr. 2, 3. 1960 Limopsis (Pectunculina) minuta Philippi, 1836, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 63, Tab. 20, obr. 2, 3. 1998 Limopsis (Pectunculina) anomala (Eichwald), Studencka et al., str. 294, č. 38. 1998 Limopsis (P.) minuta (Philippi), Studencka et al., str. 294, č. 39. 2001 Limopsis (Pectunculina) anomala (Eichwald, 1830), Schultz, str. 70-73, tab. 5, str. 10 a+b, 11 a+b. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 170 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 6 mm a šířka 5 mm. Popis schránky: Misky jsou malé, diskovité a výrazně klenuté. Na povrchu jsou viditelné přírůstkové linie a málo výrazná radiální žebra. Zámková linie je mírně prohnutá, taxodontní s postupným zvětšováním zubů od vrcholu misky. Okraj misek je zoubkovaný. Poznámka: Misky jsou většinou dobře zachovalé, pouze u některých jedinců jsou odlomené části břišní misky. Na schránkách se vyskytuje ichnorod Oichnus. Řád: Pectinida Gray, 1854 Nadčeleď: Pectinoidea Rafinesque, 1815 Čeleď: Pectinidae Rafinesque, 1815 Rod: Crassadoma Bernard, 1986 Druh: Crassadoma multistriata (Poli, 1795) 2001 Crassadoma multistriata (Poli, 1795), Schultz, str. 176, tab. 16, obr. 6, 9-12, tab. 17, obr. 1-4. 2004 Crassadoma multistriata (Poli, 1795), Mandic, str. 138, obr. 4, 8, 9. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 33 mm a šířka 27 mm. Popis schránky: Miska je vějířovitého tvaru s obloukovitě prohnutou břišní částí a výrazným křidélkem v pravé části. Povrch je tvořen 47 jemnými radiálními žebry. Křidélko má na sobě 129
radiální žebra, které porušují náznaky přírůstkových linií. Okraje misek jsou slabě zvlněné. Schránky jsou bez zámkových zubů. Poznámka: Pravá miska, která je dobře zachovalá. Čeleď: Spondylidae Gray, 1826 Rod: Spondylus Linnaeus, 1758 Druh: Spondylus sp. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 (Borač), 1 (Borač-Podolí) Velikost: Neměřitelné. Popis schránky: Část misky s radiálními žebry, z kterých nepravidelně vyrůstají ostny. Zámek na juvenilním jedinci je tvořen dvěma zuby a dvěma zubními jamkami na obou miskách. Poznámka: Část misky z lokality Borač-Podolí nese stopy ichnorodu Entobia. Z lokality Borač se jedná o část juvenilního jedince. Čeleď: Ostreidae Rafinesque, 1815 Rod: Ostrea Linnaeus, 1758 Druh: Ostrea digitalina (Dubois, 1831) 2015 Ostrea digitalina (Dubois, 1831), De Bortoli et Hladilová, str. 97-98, tab. 2, obr. a-f, tab. 3, obr. b, h. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 100 mm a šířka 102 mm. Popis schránky: Masivní miska nepravidelného tvaru. Povrch je tvořen zvlněnými nepravidelnými žebry a přírůstkovými liniemi. Svalový vtisk uvnitř misky je dobře patrný. Zámek není tvořen zámkovými zuby. Poznámka: Levá miska, špatně zachovalá. Miska je napadena ichnorod Entobia a je na ní přisedlý serpulidní červ. 130
Podtřída: Heterodonta Neumayer, 1884 Řád: Myoida Stoliczka, 1870 Nadčeled: Myacea Lamarck, 1809 Čeleď: Corbulidae Lamarck, 1818 Rod: Corbula Bruguière, 1797 Druh: Corbula gibba (Olivi, 1792) (Příloha 5, Fototabule 17, Obrázek 5a, b) 1870 Corbula gibba Olivi, Hörnes, str. 34-36, tab. 3, obr. 7a-g. 1960 Corbula (Varicorbula) gibba (Olivi, 1792), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 83, tab. 28, obr. 7+8. 1986 Corbula (Varicorbula) gibba (Olivi, 1792), Studencka, str. 103, tab. 16, obr. 13-15, tab. 18, obr. 2, 3, 6, 8, 10. 1988 Corbula (Varicorbula) gibba (Olivi), Studencka et Studencki, str. 18, č. 66. 1998 Corbula (Varicorbula) gibba (Olivi, 1792), Studencka et al., str. 310-311, č. 395. 2005 Corbula (Varicorbula) gibba (Olivi, 1792), Schultz et Piller, str. 994-1002, tab. 145, obr. 12a+b-20a+b. 2006 Corbula gibba (Olivi, 1792), Hrs-Brenko, str. 49-64. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 229 (Borač), 28 (Borač-Podolí) Velikost: Výška nejmenšího jedince je 3 mm a šířka 4 mm, výška největšího jedince je 6 mm a šířka 7 mm. Popis schránky: Misky jsou oválné až trojúhelníkovité s heterodontním typem zámku. Pravá miska je výrazně klenutější a větší než miska levá, která do ní zapadává. Povrch je většinou tvořen koncentrickými přírůstkovými liniemi. Zámek je tvořen jamkou a zubem na obou miskách. Poznámka: Většina misek je dobře zachovalá, několik jedinců má setřenou povrchovou skulpturu a olámané okraje. Několik misek na sobě nese stopy ichnorodu Oichnus. Nadčeled: Hiatellacea Gray, 1824 Čeleď: Hiatellidae Gray, 1824 Rod: Hiatella Bosc, 1801 Druh: Hiatella (Hiatella) arctica (Linnaeus, 1767) (Příloha 5, Fototabule 17, Obrázek 3a, b) 1986 Hiatella (Hiatella) arctica (Linné, 1767), Studencka, str. 104-105, tab. 15, obr. 10, 12. 131
Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 3 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 4 mm a šířka 7 mm, výška největšího jedince je 5 mm a šířka 12 mm. Popis schránky: Misky jsou člunkovitého tvaru. Vrchol je umístěn v zadní části. Povrch je hladký, lesklý s náznaky přírůstkových linií. Okraje misek jsou hladké. Zámek je tvořen dvěma zuby na levé a dvěma jamkami na pravé misce. Poznámka: Misky jsou dobře zachovány. Řád: Veneroida H. Adams a A. Adams, 1856 Nadčeled: Lucinacea Fleming, 1828 Čeleď: Lucinidae Fleming, 1828 Rod: Myrtea Turton, 1822 Druh: Myrtea (Myrtea) spinifera (Montagu, 1803) 1870 Lucina spinifera Mont., Hörnes, str. 236-237, tab. 33, obr. 8. 1960 Lucina (Myrtea) spinifera (Montagu, 1803), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 30, tab. 9, obr. 12, 13. 1986 Myrtea (Myrtea) spinifera (Montagu, 1803), Studencka, str. 52, tab. 8, obr. 7. 1998 Myrtea (Myrtea) spinifera (Montagu), Studencka et al., str. 298, č. 158. 2001 Myrtea spinifera (Montagu, 1803), Harzhauser et Mandic, str. 679, 686, 733-734, tab. 6, obr. 8-10. 2003 Myrtea (Myrtea) spinifera (Montagu, 1803), Schultz et Piller, str. 411-414, tab. 58, obr. 13, 14. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Neměřitelné Popis schránky: Miska je diskovitá, mírně klenutá. Zámek se skládá z jednoho zubu a dvou jamek na levé misce. Povrch je tvořen koncentrickými žebry. Poznámka: Levá miska s odlomenou větší částí misky podle koncentrických žeber. Nadčeled: Veneracea Rafinesque, 1815 Čeleď: Veneridae Rafinesque, 1815 Rod: Venus Linnaeus, 1758 Druh: Venus (Ventricoloidea) multilamella (Lamarck, 1818) 1870 Venus multilamella, Lam., Hörnes, str. 130-132, tab. 15, obr. 2,3. 1960 Venus (Ventricola) multilamella Lamarck 1818, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 51, tab. 16, obr. 10, 11. 132
1986 Venus (Ventricoloidea) multilamella (Lamarck, 1818), Studencka, str. 91-93. tab. 15, obr. 3-8. 1988 Venus (Ventricoloidea) multilamella Lamarck, Studencka et Studencki, str. 18, č. 56. 1998 Venus (Ventricoloidea) multilamella (Lamarck), Schultz, str. 104, tab. 46, obr. 6. 1998 Venus (Ventricoloidea) nux (Gmelin), Studencka et al., str. 308-309, č. 344. 2005 Venus (Ventricoloidea) multilamella (Lamarck 1818), Schultz et Piller, str. 861-867, tab. 123, obr. 5a,b, 6a,b. Lokalita: Borač, Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 2 Velikost: Výška jedince je 14 mm a šířka 16 mm. Popis schránky: Misky jsou diskovitáho tvaru se zaobleným břišním okrajem. Vrchol je zahnut k zadní části schránky. Povrch je tvořen výraznými koncentrickými žebry a jemnými koncentrickými liniemi. Okraje misek jsou jemně zoubkované. Zámek je schizodontní. Poznámka: Na obou miskách (pravé i levé) se vyskytuje ichnorod Oichnus. Rod: Circomphalus Klein, 1853 Druh: Clausinella basteroti (Deshayes, 1848) (Příloha 5, Fototabule 17, Obrázek 4a, b) 1870 Venus basteroti Desh., Hörnes, str. 136-137. 1960 Chione (Clausinella) basteroti Deshayes, 1848), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 53-54, tab. 17, obr. 5-6. 2005 Clausinella basteroti (Deshayes, 1848), Schultz et Piller, str. 961-963. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 3 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 6 mm a šířka 8 mm, výška největšího jedince je 7 mm a šířka 9 mm. Popis schránky: Misky jsou diskovitého tvaru. Vrchol je zahnut k zadní části schránky. Povrch je tvořen třemi až čtyřmi masivními koncentrickými žebry a jemnými koncentrickými liniemi. Okraje misek jsou jemně zoubkované. Zámek je tvořen jedním zubem na pravé misce a zubní jamkou na misce levé. Poznámka: Misky jsou dobře zachovány. Nadčeled: Chamacea Lamarck, 1809 Čeleď: Chamidae Lamarck, 1809 Rod: Chama Linnaeus, 1758 Druh: Chama (Psilopus) gryphoides Linnaeus, 1758 (Příloha 5, Fototabule 18, Obrázek 1a, b) 133
1870 Chama Austriaca Hörn., Hörnes, str. 214-215, tab. 31, obr. 3. 1986 Chama (Psilopus) gryphoides Linné, 1758, Studencka, str. 57-58, tab. 8, obr. 8, 9, tab. 9, obr. 1, 2. 1988 Chama (Psilopus) gryphoides Linnaeus, Studencka et Studencki, str. 17, č. 38. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 52 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 5 mm a šířka 5 mm, výška největšího jedince je 15 mm a šířka 16 mm. Popis schránky: Misky jsou nepravidelně kruhovité a výrazně klenuté. Povrch je nepravidelný, zprohýbaný a tvořen přírůstkovými liniemi s ostny. Zámek se skládá z jednoho výrazného zubu na pravé a zubní jamky na levé misce. Poznámka: Misky jsou dobře zachovány, jen několik je olámáno a nesou na sobě stopy ichnorodu Oichnus. Nadčeled: Carditacea Fleming, 1820 Čeleď: Carditidae Fleming, 1828 Rod: Cyclocardia Conrad, 1867 Druh: Cyclocardia (Scalaricardita) scalaris (Sowerby,1825) (Příloha 5, Fototabule 18, Obrázek 2a, b) 1870 Cardita scalaris Sow., Hörnes, str. 279-280, tab. 36, obr. 12. 1986 Cyclocardia (Scalaricardita) scalaris (Sowerby, 1825), Studencka, str. 62-63, tab. 9, obr. 5, 6. 1998 Scalaricardita scalaris (Sowerby), Studencka et al., str. 302, č. 221. 2003 Cyclocardia (Scalaricardita) scalaris (J. de C. Sowerby, 1825), Schultz et Piller, str. 485-488, tab. 72, obr. 2a+b, 3a+b. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 2,5 mm a šířka 2,5 mm. Popis schránky: Miska je slabě klenutá, vějířovitého tvaru se zakulacenou břišní stranou misky. Povrch je tvořen jemnými radiálními žebry, které se od vrcholu rozšiřují, a málo patrnými přírůstkovými liniemi. Okraj schránky je zoubkovaný. Zámek je heterodontní, tvořený dvěma jamkami a malým zubem na pravé a dvěma zuby a jednou jamkou na levé misce Poznámka: Pravá miska juvenilního jedince, dobře zachovalá. 134
Rod: Glans Megerle von Mühlfeld, 1811 Druh: Glans (Centrocardita) rudista (Lamarck, 1819) 1870 Cardita rudista Lam., Hörnes, str. 268-270, tab. 36, obr. 2. 1960 Beguina (Glans) rudista (Lamarck 1819), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 47, tab. 15, obr. 14. 1998 Glans rudista (Lamarck), Schultz, str. 94, tab. 41, obr. 7+8. 1998 Cardiocardita diversicosta (Reuss), Studencka et al., str. 302, č. 219. 1998 Glans (Centrocardita) rudista (Lamarck), Studencka et al., str. 302, č. 224. 2003 Glans (Centrocardita) praerudista (Sieber, 1950), Schultz et Piller, str. 490-492, tab. 71, obr. 2 a+b, 3a+b. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 1 Velikost: Výška jedince je 20 mm a šířka 17 mm. Popis schránky: Miska je tlustostěnná, výrazně klenutá a vějířovitého tvaru se zakulacenou břišní stranou a vrcholem směřujícím do zadní části. Schránka je od vrcholu směrem k přední části protažená. Povrch je tvořen radiálními žebry s hrbolky, které se od vrcholu rozšiřují, a málo viditelnými přírůstovými liniemi. Okraj misek je zvlněný. Zámek je heterodontní tvořený velkou a malou jamkou a malým zubem na pravé a dvěma zuby a malou jamkou na levé misce. Poznámka: Pravá miska, která je dobře zachovalá. Na povrchu je vidět vápnitý cement. Rod: Cardita Bruguière, 1792 Druh: Cardita (Cardita) calyculata (Linnaeus, 1758) (Příloha 5, Fototabule 18, Obrázek 3a, b) 1870 Cardita calyculata Linn., Hörnes, 274-275, tab. 36, obr. 7. 1960 Beguina (Arcinella) calyculata (Linnaeus, 1758), Kojumdgieva et Strachimirov, str. 48-49, tab. 16, obr. 1-2. 1998 Cardita (Cardita) calyculata (Linne), Schultz, str. 94, tab. 41, obr. 6. 1998 Cardita calyculata (Linnaeus), Studencka et al., str. 302-303, č. 214. 2003 Cardita (Cardita) calyculata (Linné, 1758), Schultz et Piller, str. 472-473, tab. 67, obr. 6-8. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 18 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 2 mm a šířka 3 mm, výška největšího jedince je 8 mm a šířka 12 mm. Popis schránky: Misky jsou vějířovitého tvaru. Vrchol je posunut do zadní části schrínky. Povrch je tvořen radiálními žebry s hrbolky, které v břišní části schránky přecházejí do trnů. 135
Okraj misek je zvlněný. Zámek je heterodontní, tvořený jedním hlavním zubem a jednou jamkou na levé a velkou jamkou a malým zubem na pravé misce. Poznámka: Dvě levé misky nesou stopy po ichnorodu Oichnus. Rod: Cardites Link, 1807 Druh: Cardites partschi partschi (Goldfuss, 1837) (Příloha 5, Fototabule 18, Obrázek 4a, b) 1870 Cardita Partschi Goldf., Hörnes, str. 270-271, tab. 36, obr. 3. 1960 Cardita (Cardiocardita) partschi Goldfuss, 1840, Kojumdgieva et Strachimirov, str. 46, tab. 15, obr. 11-12. 1998 Cardiocardita (Cardiocardita) partschi Goldfuss, Schultz, str. 94, tab. 41, obr. 3. 1998 Cardites partschi (Münster in Goldfuss), Studencka et al., str. 302-303, č. 231. 2003 Cardites partschi partschi (Münster in Goldfuss, 1837), Schultz et Piller, str. 498-502, Tab. 72, obr. 6-8. Lokalita: Borač-Podolí Počet nalezených jedinců: 3 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 6 mm a šířka 6 mm, výška největšího jedince je 9 mm a šířka 9 mm. Popis schránky: Misky jsou tlustostěnné, výrazně klenuté a vějířovitého tvaru se zakulacenou břišní stranou. Povrch je tvořen radiálními žebry s hrbolky, které se od vrcholu rozšiřují. Okraje misek jsou zvlněné. Zámek je heterodontní, tvořený jedním hlavním zubem a jednou jamkou na levé a velkou jamkou a malým zubem na pravé misce. Poznámka: Misky jsou dobře zachovány. 136
137
Příloha č. 4: Scaphopoda - systematická část Třída: Scaphopoda Řád: Dentaliida Da Costa, 1776 Čeleď: Dentaliidae Children, 1834 Rod: Dentalium Linnaeus, 1758 Druh: Dentalium (Antalis) cf. badense (Partsch 1856) (Příloha 5, Fototabule 18, Obrázek 5a, b) 1856 Dentalium Badense Partsch, Hörnes, str. 652-653, tab. 50, obr. 30. 1960 Dentalium (Antalis) badensis Partsch in Hörnes, Kolumdgieva et Strachimirov, str. 225-226, tab. 52, obr. 19-20. 1972 Dentalium (Antalis) badense Partsch in Hörnes, 1865, Baluk, str. 551-552, tab. 2, obr. 1-3. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 5 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 5 mm a šířka 1,5 mm, výška největšího jedince je 7 mm a šířka 1,5 mm. Popis schránky: Schránka je ve tvaru klu a má čtvercovitý průřez. Povrch schránky je hladký, lesklý se znatelnými hranami. Poznámka: Schránky jsou zastoupeny juvenilními jedinci a mají částečně poškozená ústí a vrcholy. Druh: Dentalium (Dentalium) cf. michelottii (Hörnes, 1856) 1865 Dentalium Michelottii Hörnes, Hörnes, str. 654-655, tab. 50, obr. 33. 1960 Dentalium (Dentalium) michelottii Hoernes, Kolumdgieva et Strachimirov, str. 224, tab. 52, obr. 15-16. 1972 Dentalium (Dentalium) michelottii Hörnes, 1856, Baluk, str. 549-550, tab. 6, obr. 1. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 3 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 1 mm a šířka 2 mm, výška největšího jedince je 8 mm a šířka 2 mm. Popis schránky: Schránka je ve tvaru klu s šestihranným průřezem. Povrch je tvořen jemnými podélnými liniemi. Poznámka: Jedinci mají poškozená ústí a vrcholy. Na jedné schránce se vyskytuje ichnorod Oichnus. 138
Čeleď: Fustiariidae Steiner, 1991 Rod: Fustiaria Stoliczka, 1868 Druh: Fustiaria (Episiphon) jani (Hörnes, 1856) (Příloha 5, Fototabule 18, Obrázek 6a, b) 1865 Dentalium Jani Hörnes, Hörnes, str. 657-658, tab. 50, obr. 37. 1960 Fustiaria jani Hoernes, Kolumdgieva et Strachimirov, str. 226, tab. 52, obr. 21. 1972 Fustiaria (Episiphon) jani (Hörnes, 1856), Baluk, str. 559-560, tab. 5, obr. 1-5. Lokalita: Borač Počet nalezených jedinců: 6 Velikost: Výška nejmenšího jedince je 4 mm a šířka 1 mm, výška největšího jedince je 8 mm a šířka 1,5 mm. Popis schránky: Schránky jsou ve tvaru klu s kruhovým průřezem. Povrch je hladký, lesklý s málo výraznými přírůstkovými liniemi. Poznámka: Schránky mají poškozená ústí a vrcholy. 139
Příloha č. 5: Fototabule 140
Fototabule 1 1a, b Neritina picta Férussac, 1823, lokalita Borač 2 Fissurelidea (Fissurelidae) clypeata (Grateloup, 1827), lokalita Borač-Podolí 3a, b Diodora italica (Defrance, 1820), lokalita Borač-Podolí 4a, b Emarginula clathrataeformis Eichwald, 1830, lokalita Borač-Podolí 5a, b Gibbula buchi (Dubois, 1831), lokalita Borač 6a, b Gibbula biangulata (Eichwald, 1830), lokalita Borač-Podolí 7a, b Gibbula affinis Eichwald, 1853, lokalita Borač-Podolí 141
142
Fototabule 2 1a, b Clanculus (Clanculopsis) araonis Basterot, 1825, lokalita Borač-Podolí 2a, b Astraea (Bolma) mehelyi (Boettger, 1896), lokalita Borač 3a, b, c Astraea (Bolma) cf. mehelyi - operculum (Boettger, 1896), lokalita Borač 4a, b Astraea (Bolma) meynardi (Michelotti, 1847), lokalita Borač-Podolí 5a, b, c Astraea (Bolma) cf. meynardi - operculum (Michelotti, 1847), lokalita Borač 143
144
Fototabule 3 1a, b Leucorhynchia zboroviensis Friedberg, 1928, lokalita Borač-Podolí 2a, b Leucorhynchia sp., lokalita Borač 3a, b Homalopoma (Centrainea) mamilla (Andrzejowski, 1830), lokalita Borač 4a, b Calliostoma cf. puberum (Eichwald,1853), lokalita Borač-Podolí 5a, b Tricolia (Tricolia) eichwaldi (Hörnes, 1856), lokalita Borač-Podolí 145
146
Fototabule 4 1a, b Turritella (Haustator) badensis Sacco, 1895, lokalita Borač-Podolí 2a, b Turritella (Archimediella) erronea (Cossmann, 1914), lokalita Borač-Podolí 3 Turritella (Archimediella) dertonensis dertonensis Mayer, 1868, lokalita Borač-Podolí 4a, b Turritella (Eichwaldiella) bicarinata (Eichwald, 1830), lokalita Borač-Podolí 5a, b Turritella (Zaria) spirata (Brocchi, 1814), lokalita Borač-Podolí 147
148
Fototabule 5 1a, b Cerithium vulgatum europaeum Mayer, 1878, lokalita Borač-Podolí 2a, b Bittium spina (Partsch, 1856), lokalita Borač-Podolí 3a, b Bittium reticulatum (Da Costa, 1779), lokalita Borač-Podolí 4a, b Rissoina (Zebinella) decussata (Montagu, 1803), lokalita Borač-Podolí 5a, b Rissoina (Phosinella) cf. steinabrunnensis (Sacco, 1895) lokalita Borač-Podolí 6a, b Rissoina podolica Cossmann, 1921, lokalita Borač-Podolí 149
150
Fototabule 6 1a, b Alvania (Alvania) ampulla (Eichwald, 1853), lokalita Borač-Podolí 2a, b Alvania (Alvania) perregularis (Sacco, 1895), lokalita Borač-Podolí 3a, b Caecum cf. tenuicostulatum Porta Martinell a Gonzales Delgado, 1993, lokalita Borač-Podolí 4a, b Aporrhais pespelecani (Linnaeus, 1766), lokalita Borač-Podolí 5a,b, c Xenophora cf. deshayesi Michelotti, 1847, lokalita Borač-Podolí 6 Xenophora sp., lokalita Borač 151
152
Fototabule 7 1a,b Erato (Erato) elongata Seguenza, 1880, lokalita Borač-Podolí 2a, b Euspira helicina Brocchi, 1814, lokalita Borač 3a, b, c Euspira helicina juv. Brocchi, 1814, lokalita Borač-Podolí 4a, b Neverita josephinia Risso, 1826, lokalita Borač-Podolí 153
154
Fototabule 8 1a, b Charonia (Sassia) tarbelliana (Grateloup, 1840), lokalita Borač-Podolí 2a, b Cymatium (Lampusia) cf. grundense (Hörnes a Auinger, 1884), lokalita Borač-Podolí 3a, b, c Thyca (Cyclothyca) sulcosa (Brocchi, 1814), lokalita Borač-Podolí 4a, b Capulus ungaricus (Linnaeus, 1758), lokalita Borač-Podolí 5a, b Hipponix leptus Simone, 2002, lokalita Borač 6a, b Hipponix (Sabia) phlebsi Boettger, 1896, lokalita Borač-Podolí 7a, b Hipponix (Sabia) sulcatus (Borson, 1820), lokalita Borač-Podolí 155
156
Fototabule 9 1a, b Triphora perversa (Linnaeus, 1758), lokalita Borač-Podolí 2a, b Cerithiopsis (Cerithiopsis) cf. tubercularis (Montagu, 1803), lokalita Borač-Podolí 3a, b Acrilla (Acrilla) subreticulata (D'Orbigny, 1852), lokalita Borač 4a, b Murex (Tubicauda) spinicosta Bronn, 1831, lokalita Borač-Podolí 5a, b Ocenebra scalaris Brocchi 1814, lokalita Borač-Podolí 157
158
Fototabule 10 1a, b Mitrella (Crenisutura) thiara (Brocchi, 1814), lokalita Borač 2a, b Anachis (Anachis) moravica (Hörnes et Auinger, 1880) lokalita Borač 3a, b Nassarius badensis (Hörnes, 1852), lokalita Borač 4a, b Nassarius cf. dujardini (Deshayes 1844), lokalita Borač-Podolí 5a, b Nassarius spectabilis (Nyst, 1843), lokalita Borač-Podolí 6a, b Nassarius striatulus (Eichwald, 1829), lokalita Borač 159
160
Fototabule 11 1a, b Euthria puschi (Andrzejowski, 1830), lokalita Borač-Podolí 2a, b Fusinus vindobonensis (Hörnes a Auinger, 1890), lokalita Borač-Podolí 3a, b Latirus (Dolicholatirus) cf. rothi (Beyrich, 1856), lokalita Borač-Podolí 4a, b Pollia plicata (Brocchi, 1814), lokalita Borač-Podolí 5a, b Amalda glandiformis (Lamarck, 1810), lokalita Borač-Podolí 6a, b Amalda obsoleta (Brocchi, 1814), lokalita Borač 161
162
Fototabule 12 1a, b Mitra (Pusia) ebenus Lamarck, 1811, lokalita Borač 2a, b Conilithes antidiluvianus (Bruguière, 1792), lokalita Borač 3a, b Conilithes exaltatus (Eichwald, 1830), lokalita Borač-Podolí 4a, b Strioterebrum basteroti (Nyst 1845), lokalita Borač-Podolí 5a, b Turricula (Surcula) dimidiata (Brocchi, 1814), lokalita Borač-Podolí 6a, b Turricula (Surcula) lamarcki (Bellardi,1847), lokalita Borač-Podolí 163
164
Fototabule 13 1a, b Gemmula coronata (Münster, 1844), lokalita Borač-Podolí 2a, b Crassispira obeliscus (Desmoulins, 1842), lokalita Borač 3a, b Pleurotoma brevis (Bellardi, 1847), lokalita Borač 4a, b Haedropleura avenacea Boettger, 1906, lokalita Borač-Podolí 5a, b Microdrillia crispata De Cristofordi 1832, lokalita Borač 6a, b Cythara (Mangelia) rugulosa (Philippi, 1844), lokalita Borač-Podolí 165
166
Fototabule 14 1a, b Bela plicatella (Bellardi, 1847), lokalita Borač-Podolí 2a, b Pleurotoma rotata (Brocchi, 1814), lokalita Borač 3a, b Pleurotoma cf. badensis (Hörnes, 1875), lokalita Borač-Podolí 4a, b, c Architectonica (Solariaxis) kostejana (Boettger, 1907), lokalita Borač 5a, b, c Architectonica (Architectonica) simplex (Bronn, 1831), lokalita Broač-Podolí 6a, b Pseudomalaxis cf. zanclaeus (Philippi, 1844), lokalita Borač 167
168
Fototabule 15 1a, b Ringicula (Ringiculina) auriculata (Ménard de la Groye, 1811), lokalita Borač- Podolí 2a, b Ringicula (Ringiculina) auriculata (Ménard de la Groye, 1811), lokalita Borač 3a, b Clathrella clathrata (Philippi, 1844), lokalita Borač 4a, b Cylichna cylindracea convoluta Brocchi, 1814, lokalita Borač-Podolí 5a, b Roxania utriculus (Brocchi, 1814), lokalita Borač 6a, b Roxania utriculus (Brocchi, 1814), lokalita Borač-Podolí 169
170
Fototabule 16 1a, b Nuculana (Saccella) fragilis (Chemnitz, 1784), lokalita Borač 2a, b Barbatia (Barbatia) barbata (Linnaeus, 1758), lokalita Borač-Podolí 3a, b Anadara (Anadara) diluvii (Lamarck, 1805), lokalita Borač-Podolí 4a, b Arca (Arca) noae Linnaeus, 1758, lokalita Borač-Podolí 5a, b Striarca lactea (Linnaeus, 1758), lokalita Borač-Podolí 171
172
Fototabule 17 1a, b Glycymeris (Glycymeris) pilosa deshayesi (Mayer, 1868), lokalita Borač-Podolí 2a, b Limopsis (Pentaculina) anomala (Eichwald, 1830), lokalita Borač 3a, b Hiatella (Hiatella) arctica (Linnaeus, 1767), lokalita Borač-Podolí 4a, b Clausinella basteroti (Deshayes, 1848) lokalita Borač-Podolí 5a, b Corbula gibba (Olivi, 1792), lokalita Borač 173
174
Fototabule 18 1a, b Chama (Psilopus) gryphoides Linnaeus, 1758, lokalita Borač-Podolí 2a, b Cyclocardia (Scalaricardita) scalaris (Sowerby,1825), lokalita Borač 3a, b Cardita (Cardita) calyculata (Linnaeus, 1758), lokalita Borač-Podolí 4a, b Cardites partschi partschi (Goldfuss, 1837), lokalita Borač-Podolí 5a, b Dentalium (Antalis) cf. badense (Partsch 1856), lokalita Borač 6a, b Fustiaria (Episiphon) jani (Hörnes, 1856), lokalita Borač 175
176