Protože informace o odborném programu na kongresu se pøipravují do èasopisu FONS a cestopisné

RNDr. Bedøich Friedecký, Ph.D., Ing. Lenka Nováková Japonský kaleidoskop Protože informace o odborném programu na kongresu se pøipravují do èasopisu FONS a cestopisné poznámky jste si mohli pøeèíst v rùzných periodikách, soustøedili jsme v retrospektivním pohledu na náš pobyt v Kjótu na shrnutí dojmù, které mají šanci pøetrvat øadu let a stát se souèástí historek pro vnouèata, manžely, manželky, kolegy a jiné blízké pøátele (pøítelkynì). Také ve vinárnách, kavárnách a èajovnách je lze uplatnit velmi dobøe. Skvìle se též hodí k použití, chceme-li potìšit sousedy, známé a dokonce i nìkteré pøíbuzné, zejména ty, jejichž šance navštívit tuto vzdálenou zemi je mizivá. Nebojme se, nikdy jich nebude málo. Cesta Jumbo Lufthansy zvládne trasu Frankfurt- Kansai za nìco málo více, než deset hodin tam a asi za 11 hodin trasu zpáteèní (to ty severní polární vìtry). Dojem o malosti naší planety je dokonalý a stále ještì ponìkud šokující. Letištì Kansai, situované na umìlém (a vytrvale se postupnì potápìjícím) ostrovì je zážitek sám o sobì, už proto, že se dosud zarputile drží nad moøskou hladinou. Prvním nezapomenutelným dojmem bylo naše setkání s Japonci v letištní hale pøi pasové kontrole. Najednou se nám vnucoval pocit, že jsme na letním táboøe. O více než o hlavu jsme pøevyšovali dìtské postavy kolem nás a proud drobných tìl nás unášel do další haly, která byla rozdìlena pøepážkami. Tady se proud rozdìloval na dva. U jedné pøepážky se spoøádanì øadily dìti (tedy Japonci), u druhé stáli v nevzhledném chumlu jejich vedoucí (tedy pøedstavitelé západní civilizace) se zjevnou ignorací jakéhokoliv poøádku. Ti malí lidé k nám vzhlíželi (zvedali hlavu) a naše skrytá nadutost nás svádìla k pomyšlení, že to je proto, že jsme lepší, než jsou oni. Jak byste se cítili, kdyby na vás nìkdo hledìl z patra, tedy byl vyšší minimálnì o 25 cm, než vy? Architektura a životní prostøedí Cesta autobusem dovolila v plné míøe vnímat nestvùrnost osacké aglomerace, kde splývaly prùmyslové podniky, lidská obydlí, silnièní pásy, nadjezdy a køižovatky do podoby odlidštìné krajiny, obývané patrnì mimozemš any z amerického akèního filmu. Èlovìk oèekával, kdy se objeví se svými laserovými zbranìmi, aby zlikvidovali rušivé agresory z cizí planety, avšak marnì. Situace se dramaticky zmìnila, jakmile se objevily první domy kjótských pøedmìstí a s nimi krásné místo na zemìkouli, kde byly už jasnì pøítomné známky tradièního a vcelku harmonického života, okoøenìné prvním silným závanem historie. Náš hotel sousedil s šógúnským palácem, mìl krásnì uspoøádaný vestibul, rychle pracující recepci, zaøídil briskní ubytování a podzemní dráha byla nedaleko. Stavební sloh historických památek zùstal od 8. století jednotný a nezmìnìný, dodržující architektonický standard, vytvoøený v Naøe, první metropoli této zemì a dokumentující tak nezvyklou sílu tradice. Jemné varianty rùzných období patrnì existují, ale jsou pro nás tìžko rozeznatelné. Døevo je dominantním stavebním materiálem. Tìžko se od sebe rozeznají buddhistické a šintoistické chrámy a èasto se vedle sebe vyskytují v jednom komplexu, 32 32 Labor Aktuell

prozrazujíce na Evropu nezvyklou dávku náboženské tolerance. Japonský obèan mùže být klidnì šintoistou a buddhistou souèasnì, nìkteøí buddhisté vyznávají navíc i jakousi osobní specifickou formu køes anství. Pøi sèítání lidu pak vychází souèet vìøících obvykle hodnì nad 100%. Kdybych mìl charakterizovat celkový dojem z historické architektury, mohl bych klidnì zvolit namísto známého váleèného hesla jeho variantu Nara!Nara!Nara! Domeèky ze døeva a papíru pro øadové obyvatele Kyota jsou nejen malièké, ale i uzouèké a nizouèké a ostøe kontrastují se standardní westernovou podobou vìžákù, kterých je víc než dost. V nových budovách se obráží globálnì moderní architektonický styl, který najdete kdekoliv a který nevykazuje s historickou architekturou žádnou spojitost. Obdivovat mùžete jen peèlivìjší provedení detailù. Osídlení tvoøí nikdy nepøerušený pás, což mùže být pro nás ponìkud klaustrofobnì založené Evropany deprimující. Doprava Auta známých japonských znaèek vypadají dost jinak než jejich varianty, montované v Evropì. Silnièní provoz uvnitø mìsta je kupodivu významnì menší než v Praze, než v Istanbulu i v Moskvì. Pravda v Moskvì se obèas jezdí po chodníku a v Istanbulu se projíždìjí køižovatky zásadnì na èervenou, jak velí tureckým øidièùm jejich èest a ruským jejich slovanská zádumèivost. V každém pøípadì se zde potvrzuje známé pravidlo, že v øadì pøípadù nelze nalézt lineární vztah mezi bohatstvím spoleènosti a poètem aut. Barva bílá je barvou pro auta nejoblíbenìjší. Japonec, dbalý své cti si nechá nové auto požehnat šintoistickým knìzem. Kolo je v Kyotu oblíbeným dopravním prostøedkem, ale jezdí se na nìm ještì hùø, než v Hradci Králové (toto konstatování je snad velmi tvrdé, ale pravdivé). V jedné ruce mobil a v druhé øídítka. A pokud prší a v Kyotu prší èasto, hádejte ve které ruce mají deštník? Jezdí se po chodníku mezi chodci, v nákupních pasážích mezi kupujícími a po pìších zónách. Pokud se cyklista mezi chodci neprotáhne, trpìlivì za nimi vrávorá na kole, dokud si ho nìkdo nevšimne a neuvolní mu cestu. Pøi pohledu na takovou jízdu èlovìk pochopí, že nejnebezpeènìjší sportovní disciplína na kole - keirin je vynálezem Japoncù. Úsmìv u nás vzbuzovala zvuková signalizace semaforù. Kukaly totiž jako kukaèky. Vyplatilo se je nepodceòovat a radìji poslechnout. Pokud byste pøece jen vstoupili do vozovky, pøejelo by vás auto. Pøijelo by totiž z úplnì jiné strany, než byste èekali. Japonsko se vždy presentuje jako dobøe øízená zemì. Názorným pøíkladem její bezchybné funkènosti se uvádí pøesnost japonských vlakù. Výjimka bezvýjimeènì potvrzuje pravidlo i stane se, že vlak zpoždìní má. Když Jabor jel na poslední chvíli (jak jinak) na letištì, mìla Haruka na jeho poèest pùlhodinové zpoždìní. Tonda je na štìstí sportovec a náskok do již na start rolujícího Jumba zvládl bravurnì. Sociální podmínky Na první pohled zjevnou pøezamìstnaností se patrnì øeší možné sociální problémy (a tím se pøedchází vzniku výbušné smìsi v budoucnu). Typickým a nepøehlédnutelným pøíkladem pro nás cizince byla profese leštièù. Byli všude: v metru, na nádraží, v obchodních domech i na ulicích. Výsledek jejich práce byl viditelný a neoddiskutovatelný. VŠUDE BYLO ÈIS- TO. Dokonce i výkopové práce provádìli dìlníci ve slušivých uniformách a pro nás se stali typickým pøíkladem japonského kolektivního rozhodování. Jeden kopal a ostatní se radili, jak bude kopat dál. Vykonávání málo kvalifikované a manuální práce ještì patrnì není pro Japonce nepøekonatelnou pøekážkou. Životní úroveò obyèejných lidí je odhadem málo odlišná od naší, aèkoliv hrubý domácí produkt je o øád vyšší. Je zøejmé, že starší generace má evidentnì jiné životní priority a zdá se, že zatím vzdoruje zmìnám, které pøináší západní civilizace. Generace mladých nastupujících lidí Labor Aktuell 33

naopak vidí v americkém zpùsobu života svùj vzor. Po jednom pivu øvou jak paviáni a typickými gesty videoher komunikují s okolím. Po druhém pivu jdou k zemi, majíce metabolismus odbourávání etanolu velmi nedokonalý. Ubrání se tradièní klidný životní styl v Kjótu nájezdùm americké kultury? Odpovìï je skryta ve volbì jediné generace. Už Werich øíkal, že obnova nového lesa trvá o sto let déle, než trvá kácení. Zkrátka, byla by škoda, kdyby westernizace pokroèila dále, než je nezbytnì nutné. Pøíroda nebo harmonie? Obyvatelé Japonska jsou povìstní svým hledáním harmonie, ta však má pøesnì definovaná pravidla, pro nás opìt prakticky nedešifrovatelná. Japonské zahrady jsou svým vyjadøováním harmonie pøírody povìstné. Aby byla pøíroda opravdu tak harmonická, jak si tvùrce pøedstavuje, jsou její jednotlivé komponenty upravované až znásilòované do definovaných tvarù (stromy typu bonsai). Pøírodu je tøeba pøizpùsobit. Harmonie celku vyžaduje dramatickou násilnou úpravu detailù. Pokud na sebe chcete nechat pùsobit harmonii japonských zahrad osobnì, je tøeba nejdøív zaplatit vstupné. Prodavaèky úsmìvù Promiòte názvu knihy, je tak otøepaný, ale pøípadný! Pravá gejša neprodává nic, než své úsmìvy a svou vlídnost! (Podle knihy Joe Hlouchy z r. 1929) Tradièní tanec, hudba a zpìv v Japonsku Japonec zná jen tanec pro estetickou podívanou a tance jeho jsou spíše mimickým a rytmickým pøedstavením. Právem se tvrdí, že Japonci tanèí spíše rukama, než nohama. Tanèívá se za doprovodu hudby a zpìvu a k platnosti pøicházejí nejen ladné pohyby tanèících, ale i neustále se mìnící malebné záhyby jejich nádherných rouch. Vìjíø bývá nezbytnou rekvizitou. Japonská hudba se zpravidla nelíbí Evropanùm, zvláštì ne hudebníkùm z povolání. Je naprosto cizí, asijská, barbarská. Nevyhoví-li japonská hudba vkusu cizincù, je to s japonským zpìvem ještì horší. Umìle škrcený, hluboko v krku jako by bøichomluvecky znìjící hlas, zdá se být ještì exotiètìjší než hudba sama. Japonská hudební škála má jen pìt základních tónù. Možno však s jistotou øíci, že pøeze všechnu vysokou kulturu japonského národa hudba jeho ustrnula na stupni nejprimitivnìjším. Zpìvu i hudbì se uèí japonské gejši nazpamì, nebo japonská hudba nemá not. Instituce gejš Muži v Orientì a tedy ani v Japonsku sami netanèí, ale dávají si tanèiti a staèí jim pouhý estetický požitek z hudby, ladných pohybù a postojù a z krásy oblekù tanèících žen. I povstala tam bìhem let instituce Gejš. Japonský spisovatel Fudžimoto napsal, že Japonsko jest vlastí rytíøského bušida, hory Fudži, tøešòového kvìtu a gejš. Málokdo z Evropanù ví, co to doopravdy gejši jsou. Exotièností kraje zmateni pokládají tito turisté každou trochu lépe nebo nápadnìji obleèenou Japonku za gejšu, a jsou to tøeba èíšnice, pokojské nebo služky v èajovnách. Není obdobného spoleèenského postavení na svìtì. Nejsou to hereèky, nejsou to kabaretní umìlkynì ani dámy z barù. Jsou zvláštností Japonska! Døíve, kdy mimo divadlo nebylo jiné veøejné místnosti než èajovna, v níž dominovaly gejši, veškerý kulturní a politický život soustøedil se u nich a byl vzdìlanými a distinguovanými umìlkynìmi ovládnut. S rozkvìtem kulturního a hospodáøského života japonský muž poci oval stále vìtší potøebu umìleckého požitku, jehož se mu doma u jeho málo vzdìlaných a docela už ne rafinovaných manželek a dcer nedostávalo. Gejši byly a jsou ještì 34 Labor Aktuell

teï cvièeny v literatuøe a básnictví, jsou duchaplné a vtipné a dovedou se tváøiti jako skromné oddané hraèky svých ctihodných hostù. Tradièní japonské pojetí ženské krásy Pøedstava ideálu ženské krásy japonského muže liší se hodnì od ideálu Evropanova. Japonská kráska má být co možná veliká, štíhlá jako stvol rákosu, má míti úzké boky, plochá òadra, má míti úzký jemný oblièej, drobná ústa, svìtlou hebkou ple, šikmé úzké a hluboce temné oèi a oboèí krásné jako srpek mìsíce. Svou od pøírody trochu žlutou ple zakrývají pudrem nebo bílou šminkou, rty barví èervení a oboèí zdokonalují tuší. Èervené tváøe se v Japonsku pokládají za nehezké. Nevelký výstøih kimona, který ženy ze spoleènosti podobnì jako Evropanky nosí na prsou, mají gejši vzadu na šíji, nebo v Japonsku ne krása poprsí, ale dokonalá šíje je muži obdivována. Japonec nevidí v nahém lidském tìle nic nemravného ani pohlavnì vzrušujícího. On odsuzuje spíše evropské dekoltáže, krátké rukávy a nedostateèné moderní plesové toalety našich dam jako provokaci veøejné mravnosti. Sám obklopen od útlého mládí nahotou svých spolubližních a již doma nebo ve veøejných lázních spoleènì se ženami v primitivní rajské nahotì, pokládá ji za vìc zcela obyèejnou. Nikdy v Japonsku nahota lidského tìla nedospìla do tak vysoké mety, jako u starých Øekù a Øímanù, národní umìní ji vždy opomíjelo jako nìco pøírodou nedokonale vytvoøeného, nevýznamného a všedního. Japonce dokáže eroticky zaujmout krásný ženský oblièej, dokonalý úèes, ladná šíje. Nedráždí ho nahé lidské tìlo, ale žena odìná co možno nádhernì a pøepychovì. Proto jsou tance gejš tak cudné, obnažujíce jen lýtka nad ženskými ponožkami a ruce k lokti taneènic a možno tedy tento výkon nazvat tanèícími šaty. Rychlá amerikanizace japonského veøejného života jistì nezùstane bez vlivu na postavení gejš. Také vzmáhající se obliba kina, rádia, gramofonù a sportù škodí jejich umìní. A tak snad brzy pøijde èas, kdy se bude o instituci gejš z minulého a prvé polovice tohoto století mluviti a psáti jako o zašlém krásném umìleckém prožitku, jako o pohádce, která se nevrátí. V prùvodci jsem si pøeèetla, že v Kjotu v roce 2002 pracovalo 20 certifikovaných gejš a za služby jedné gejši za jediný veèer zaplatíte kolem 1.000 USD. Když jsme se zeptali naší japonské prùvodkynì na gejši, pøes její tváø pøeletìl mráèek, pokrèila rameny a pøipustila, že stále existují. Až teprve pozdìji jsem pochopila její chování. Její vysvìtlení, kdo to vlastnì gejši jsou, bychom stejnì nepochopili. Labor Aktuell 35

Náboženství Koincidence buddhismu a šintoismu nás udivovala, možná až mátla. Šintoismus (šintó-cesta bohù) oficiálnì uznán v 8. stol n.l. pøedstavuje pùvodní japonské náboženství. Tvoøí jej komplex nejrùznìjších náboženských pøedstav a praktik a institucí od nejstarších dob japonských dìjin. Obsahuje prvky animismu, polytheismu, kultù plodnosti a pøedkù, uctívání pøírody a kult božského pùvodu císaøe. Buddhismus klade dùraz na osobní meditaèní praxi k dosažení vnitøní svobody a k odstranìní prožívání skuteènosti zkresleného subjektivním vidìním (je tøeba øíci, že pravý buddhista do jisté míry oprávnìnì považuje za subjektivní i to, co puncovaný Evropan vnímá jako objektivitu). Buddhismus japonský se rozšíøil do Japonska z Èíny pøes Koreu v 6. stol. Zen, pøevzatý jako tolik jiných vìcí z Èíny (èchan), dodnes zùstává nejvitálnìjší školou. Zen je nìkdy skvìle definován jako drak se zenovým tìlem, taoistickou tlamou a konfuciánskými konèetinami. Pronikl do všech oblastí kultury (literatura, divadlo, malíøství, umìní meèe, èajový obøad, zahradní architektura, ale také ve formì aikidó, judo, kendó) a zapla Pánbùh doposud tam zùstává. Lidé Jejich chování je neskuteènou míchanicí zdvoøilosti a bezohlednosti, která vyplývá z tradice rozdílného postavení žen ve spoleènosti a kterou my cizinci nejsme s to pochopit. Uvolníte-li místo k sezení v metru starší dámì, udìláte to jen jednou. Riskovat naprosto neèekanou reakci se podruhé už neodvážíte, ani kdybyste mìli vzhled a vlastnosti Jamese Bonda. Snaha o rovnostáøství v dìtském vìku je manifestována školními uniformami. Studenti (a studentky) jsou navleèeni do školních uniforem tmavých barev, obèas zpestøované pokrývkami hlavy roztodivných tvarù a barev. Podle pøísnosti školy u dívek kolísala délka sukní ve znaèném intervalu od hranice mezi pokrytím a odhalením zadních partií až po kolena. Snad na poèest neèekaných úspìchù japonských fotbalistù na mistrovství svìta byly dívèí nohy vesmìs opatøeny slušivými štulpnami. Nebylo možné si nevšimnout, že nohy Japonek se pohybují v širokém spektru od vyslovenì hubených až k evidentnì tlustým a že všechny jsou naprosto spolehlivì køivé. Japonci jsou spíš pracovití, než flexibilní, èasto bazírují na z našeho pohledu nesmyslných pøedpisech, nejsou pøístupni žádným kompromisùm. Díky své neschopnosti improvizovat je na nì spolehnutí. Improvizace vede k individuální tvoøivosti a podnikavosti, ale láká ke zneužívání situace a èasto konèí až u projevù agresivity. Etiketa Mají vypìstovanou vysokou úroveò mimoslovní komunikace na podvìdomé úrovni, což lze považovat za produkt buddhismu. Jsou povìstní svou snahou nezarmoutit a vyjít vstøíc. Jako zrcadlo odrážejí vaše chování a váš osobní pøístup, takže do Japoncù radìji jen chlebem. Díky svému vychování Japonci neumìjí øíci ne. Aby se ubránili žádostem vysloveným v duchu západní bezohlednosti, jejich asertivita se projevuje tak, že øeknou Hi a neudìlají nic. Pokud nepatøí k Japoncùm s mezinárodní zkušeností, ani pøi setkání, ani pøi rozlouèení vám nepodají ruku, ale mírnì se ukloní. Peníze a další pøedmìty však 36 Labor Aktuell

pøijímají do obou rukou a to je naopak pro cizince nezvykle dùvìrné gesto. Jejich úklony se nepodobají úklonám dvoøanù za vlády Rudolfa II, jsou rychlé. Zkuste jít po chodbì a rychle se za chùze uklonit. Pøipadáte si smìšnì? Tak to je ono! Nedá nám to abychom se s vámi nepodìlili o popis japonské zdvoøilosti z pùvabné osmdesát let staré knížeèky od Josefa Koøenského. Historka na závìr Jde o slavnou zenovou anekdotu, dobøe ilustrující jeho základní myšlenkový obsah, neobvyklou sílu mimoslovní komunikace a vzácnou schopnost tolerance a sebeironie. Když jsem prodléval v hlavním mìstì øíše japonské, v Tokiu, vidìl jsem míhati se v jeho ulicích na tisíce lidí. Ale pøes všecken èilý ruch nejživìjších u lic, v nichž tam na sta kramáøù vyložilo své zboží na prodej a pøilákává ke svému obchodu na tisíce koupìchtivých, probíhá vše hladce, bez hluku a køiku. Výjevy nìžné zdvoøilosti ze strany prodavaèe i kupce, blahovolné úsmìvy podobny jsou spíše divadelní høe. Oèi mùžete nechati na prostomyslném tom lidu, jehož poklony vzájemnì opìtované pamatují diváka na pohyby nejušlechtilejšího dvoøenína. Z usmìvavých rtù lze slyšet jen vybraná slova dvornosti. Vždy pro pøezdívky a nadávky není v japonském slovníku ani místa, ani výrazu. A chce-li si Japonec pøeci jakýmsi zaklením ve zlosti a vzteku uleviti, potom vyrazí ze sebe slovo baka, což znamená nestvùru vybájenou z konì a jelena (a na tom ani èas nic nezmìnil). Velmi zajímavým jevem je špatná znalost anglického jazyka, pøesto, že jde (nebo právì proto?) o povinný školní pøedmìt. Nicménì dotazujete-li se, vždy si ve shodì se svou na zdvoøilosti založenou etiketou najdou zpùsob, jak vám odpoví. Jde o metody èasto velmi vynalézavé a neselhávající. Selhat mohou leda v pøípadì, kdy si já (B.F.) objednám v restauraci nìjaké jídlo, ale to je u mne normální na celém svìtì. Jednou z naprostých záhad pro nás zùstává, jak mohl tento lid se svými tradicemi a se svým náboženstvím projevovat tolik agresivity a krutosti ve druhé svìtové válce. Možná je to tím, že pøes veškeré rozdíly existuje èlovìk na svìtì ve formì jediného živoèišného druhu (Homo sapiens sapiens). Cizinec navštívil zenový klášter a zahájil debatu s mladým pøihlouplým a navíc jednookým mnichem. Poté se dostavil k opatovi kláštera a referoval: Ten mladý mnich je nepøekonatelný mistr. Zvedl jsem jeden prst na znamení, že Buddha je jen jeden. On zvedl dva prsty pøedstavující Buddhu a jeho uèení. Zvedl jsem tøi prsty, protože jsou tøi: Buddha, jeho uèení a jeho žáci. Tu mi vrazil pìst do oblièeje na znamení, že vše vychází z jediného poznání. Ten mládenec vyhrál. Cizinec odešel a vzápìtí vbìhl ten mnich, znaènì rozèilený a žaloval pøedstavenému. Sotva mì ten cizinec uvidìl, zvedl prst na znamení, že mám jen jedno oko. Ukázal jsem mu dva prsty, abych mu dál znát, že jsem rád, že on má oèi dvì. A ten hrubián zvedl tøi prsty, aby mi ukázal, že dohromady máme oèi tøi. Tak jsem mu dal jednu pìstí,ale on mi utekl a je pryè. Labor Aktuell 37