'.*^.- ^'áía^'
.fc
i9ífs. ^*^ f^m^^r^^^t^^n^,^ y^^l^^ií^inr-i yy^^ -_ iza^íícu (x. Jí^jA^
Sebrané spisy Ignáta Herrmanna 1. BLEDNOUCÍ OBRÁZKY, Vzpomínky nejstarší a drobné epi- ody z malomstské kroniky. Vydání tvrté. K 35' 2. OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA. Drobné píbhy ze života spoádané pražské rodiny. Vydání šestnácté.,, 35' 3. TCHÁN KONDELÍK A ZE VEJVARA. (Pokraování Otce Kondelíka.) Vydání dvanácté, 40 4. Z CHUDÉHO KALAMÁE. Drobné nárty. Vydání šesté. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání šesté. PAN MELICHAR, Obrázek z,tiché" pražské domácnosti. Vydání páté,,, 45' 5. Z PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ. HumoriBtické a rázovité obrázky ze života. Vydání tvrté. 15*,, 6. STAÍ MLÁDENCI. Humorné obrázky ze života pespoetných". Vydání páté.,, 22' 7.-8. U SNDENÉHO KRÁMU. Líení z pražského života. L a 11. Vydání osmé.,, 55 9, BODÍ PRAŽANÉ, Postaviky z pražských zdí a ulic. Vydání pité.,, 28 10. RODINY A RODINKY. Drobné výjevy z pražského života. Vydáni druhé.,, IS* 11. DVÉ PRAŽSKÉ IDYLLY. Vydání tvrté. 21' 12. DOMÁCÍ ŠTSTÍ. Dva stínové obrazy z manželského života. Vydání tvrté.,, 20' 13. ŽENITBA PÁN KARAFIÁTOVA a jiné povídky staromládenecké. Vydání druhé,,, 20' 14. PÁTÉ PES DEVÁTÉ. Ticet nedlních povídek. Vydání tvrté.,, 25'50 15. ZTEŠTNÉ HISTORKY. (Chránnka. Pouhé smyšlenky. - Straíidelné. Amerikánské",) Vydání tvrté,,, 28'50 16 KANCELÁSKÝ PRACH SMÍŠENÉ ZBOŽÍ, Drobné rty z ovzdusí kanceláského a kupeckého. Vydání druhé.,, 20' 17. FOXL-VOÍŠEK A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ. Vydáni tvrté.,, 16 18. BURLESKY, Vydání tetí.,, 19'5Q 19. Z PAMTÍ STARÉHO MRZOUTA A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ. (Povídky o paní Angelin Knedlhansové, bývalé k^artýrské. Mládenci a ženichové.) Vydání druhé.,, 14 20. O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. Díl I. O literátech, umlcích a hercích. Dv vzpomínky zcela intimní. Vydání druhé.,, 24' 21. PÍBH DUŠIKOVÝ. Rodinná historka z let sedmdesátých. Vydání tetí,, 21' 22.-23. Z NOTÝSKV PAVLA AMRDY, písae pi výpcmocném úad. Díl prvý a druhý, Vydání tvrté.,, 44' 21.-25. VDAVKY NANYNKY KULICHOVY A CO SE KOLEM NICH SBHLO. Díl I. a II. Vydání šesté, 56' 26. EVIKA A JINÉ VÝJEVY RODINNÉ Vydání tetí. 18'- 27.-28. DROBNÍ LIDÉ, I. a IL dll Vydání páté. 50' 29. PED PADESÁTI LETY. I. díl. 20' 30. PED PADESÁTI LETY. II. díl. 24' 31. MUŽ BEZ TINÁCTKY a jiné povídky nedlní, 18'- 32. PED PADESÁTI LETY. m. díl. Vydání druhé. 24'- 33. O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. Kniha drobných vzpomínek. H. díl.' 24' 34. BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Díl II. 28' 35. ŽENITBA BRATÍ ADAMO. Pcdivuhodoý píbh amerikán- ký a jiné historky. 24'
36. O TECH NEBOŽTÍCÍCH a jioé historky aedéloí. K 28' 37. PÍBH JEDNOHO DNE & finé. 20' 38.-39. HISTORIE JAROMÍRA TYKVY. I. a II. díl. 42' 40.-41. FELÍKOV román. I. a II. díl. Vydání druté. 52-42. PAN KORIANDL A SPOL. 32' 43. ROZHÁZENÉ KAPITOLY. 28' 44. VÁNONÍ KOLEDY. Drobaé historky Tánoní a sylvestrov- «ké. Vydání dmhé,, 28* 45. ARTUR A LEONTYNA. Píbéh z doby nedávné. Vyd. druhé.., 24' 46. PED PADESÁTI LETY. IV. díl. 14' 47. NA ERSTVÉM VZDUCHU. 38*- 48. Z POSLEDNÍ GALERIE. 35' Samostatn vydáno: JÍRA ZBOJNÍK, knížka pro velké i malé. Brož,K 12', v perg. vazb,, 48 LIDIKY A zvíátka. Ilustroval Prokop Lsichter. Nákladem F. Topíe 1926. ^. 32' TRÉ KAPITOL Z MALOMSTSKÉ KRONIKY. Váz. K 48-, na runím papíe v pergamenu, s podpisem autorovým,, 180* MANŽELOVA PÍTELKYN. Žert z mladé djmácocsti o jednom jednání. (Divadelní bibliotéky Pospíšilovy svazek 183., obsahuje též aktovku Karla Šípka: Starší závazkr.) TOBIÁŠKV ŠTDRÝ DEN A NKOLIK ŽERTOVNÝCH POVÍDEK O ZVÍ- ÁTKÁCH. Topiova Edice (Sbírka souvislé etby školní). Tetí vydání- Z POVÍDEK NEDLNÍHO KRONIKÁE. Deset kratších i delších historek, TYLÍSTEK. Topiova edice. (Sbírka souvislé sholní etby.) 5 KDYŽ SI NÁŠ DDEEK BABIKU BRAL. Topiova edice. (Sbírka souvislé školní etby.),, 580 K-KE-KU. Podivný pelud zrakový i sluchový a trochu mluvnice pro všeobecnou potebu. Peklady do polštiny: OJCIEC KONDELIK I NARZECZONY WEJWARA. Za pozwoleniem autora z czeskiego prz«ložyl Pavel Laskowski. (Bibliotéka dziel wyborowjrch. No. 257 259.) Ve Varšav 1903. Druhé vydání 1924. TEŠ KONDELIK I ZIE WEJWARA. Z czeskiego przetlomaczyla Kazimíera Uhlenfíld. (Bibliotéka dííelwyborowych 736-738.) Ve Varšav 191^. ZJEDZONY SKLEP. (U sndeného krámu.) Do polštiny peložil Adam Lach. Dzennik du wszystkich". Ve Varšav 1905. Peklady do charvatštiny: DOMAA SREA. (Domácí štstí.) Dvie slike iz brašnoga života. Peložil Makso Kuntari. Národn novin" v Záhebe, záí-listopad 1905. OSVTA ZALJUBLJENOGA I DRUGE HUMORESKE. V Záhebe 19i7. Do holandštiny: VADER KONDELIK EN BRUIDEGOM WEJWARA. Kleine gebeurtenissen uit het leven van een Prager gezio. Naar het Boheemsch doo S. J. Barentz- Schonberg Geautori«ecrde uitgave. Amsterdam. H. J. W. Becht 1909. SCHOONVADER KONDELIK EN SCHOONZOON WEJWARA. Kleine gebeurtenissen uit het leven vaa een Prager familie. Naar het Boheemsch doo S. J. Barentz-Schonberg. Geautoriseerde uitgave, Amsterdam. H.J.W. Becht 1911. MIJNHEER MELCHIOR. (Pan Melichar.) Geautoriseerde vertalin van Jo Arecbe-^g. V amsterodamském deníku Het Volk v listopadu 1912.
KINDERLOOS. (Bezdtná). MIJNHEER MELCHIOR. (Pan Melichar.) Naar het Boheemach yao Ignát Herrmann, (ScbriJTer van Vader Kcndelik en braidegom Wejwara enz), doo S. J. B&rentz-Schoaberg. Geautoriieerde uitgave. 185 itran. Amsterdam. H. J. W. Becht. listopadu 1914. DE IDYLLE VAN MIJNHEER POTÁPKA. V deníku Het Volk. Amsterodam, 1923. Do slovinštiny: OE KONDELIK IN ŽE^nN VEJVARA. Z attorjevim dovoljeajem poslovenil Stanko Svetina. Narodni dnevnik" Cclja (Štýrsko), 1910, TAST KONDEUK IN ZET VEJVARA. (Tchán Kondelík a zef Vcjvara.) pod- Poslovenil Stanko Svetina...Narodni dnevnik* y Celju (Štýrsko), zimu 1910. IVANCKOV SVETI VEER IN NKOLIKO VESELIH POVESTIC O Žl- VALCAH. (Tobiáikv Stédrý den atd.) Pevel iz esine dr. Fraa Bradá. LubU 1923. KAKO SE JE KULIKOVÁ NANINKA MOŽILA IN KAJ SE JE OKOLÍ NJE SPLETLO. (Vdavky Nanynky Kulikový.) Poslovenil Dr. Bradá, Ig. Kleinmayr & Ferd. Bamberg v Lublaní. Do franštiny: MONSIEUR kondelík ET SON FUTUR GENDRE. (Otec Kondelík a ženich Vejvara.) Peložil J. L. Chollet..Gazette de Prague", 1923. Do anglitiny: CHILDLESS. (Bezdtná.) Ve sbírce The worls classics (Selected Czeck tales Oxford university press). Peložila Mari«Buschová, 1925. CHILDLESS. Druhý otisk pekladu ve veliké antologii Great Short Novela of tte world z roku 1927. London, William Heinemann. Do rumunštiny: FARA COPIL. (Bezdtná.) Ve sbírce Biblioteca dimineata svazek 147. Bukureit 1932. Do nminy: HERR MELCHIOR. (Pan Melichar.) DER FRATER AUS PODSKAL. (Fráter z Podskalí.) DER TONI LIEFERT. (Tonda odvádí.) Deutsch von Johann Michael. nprsger Zeitucg*, l(;%-7. Epiioden aus dem geordoeten Haushalte einer Prager Biirgerf amilie. Autorisierte' Obersetzung aui dem Bohmischen von Luise Tluho. Berlin, Dr. Franz Lcdermann, 1907. Dva svazky. VATER KONDELÍK UND BRÁUTIGAM WEJWARA. Kleine SCHWIEGERVATER KONDELÍK UND SCHWIEGERSOHN WEJWARA. Autorisierte Ubersefzung aus dem Bohmischen von Luise Tluho. Berlin, A. W. Hayn's Erben, 1911. AUSGEWÁHLTE GESCHICHTEN von Ignát Herrmann. Autorisierte Ubersetsung aus dem Bohmischen von Annic Auedníek (Siavische Romanbibliottaek, Band X.) Prag, Verlag von J. Otto, 1908. ZWEI PRAGER IDYLLEN. (Dv pražské idylly.) Peložila Klára Hubschová. «Union" v Praze, únor-kvten 19' 0. HAUSLICHES GLOCK. (Domácí štstí.) Autorisovaný peklad Em.Schicks..Union' v Praze, 1911. Též samostatn nákladem d. Beauforta. FOXL-SPITZ und andere kurzweilige Gcachichten. (FoxI-Volšek.) Autorisovaný peklad Viktora Nesslera. «Union" v Praze, prosinec 1913 bezen 1914 ALLERLEI TIERCHEN UND LEUTCHEN. (Lidiky a zvíátka.) Deutsch von K. Reissmann. mit Zeichnungen von Kochmann. Rolsnd Verlag Morawitz, Praha. K 10. Do esperanta: FOKSO-NUKSO. (FoxI-VoHíek.) Eldonis Moraviaj Esperanto Pioniroi. Olomouc 1932.
SEBRANÉ SPISY IgnátaHerrmanna dil xlviii. z POSLEDNÍ GALERIE PRVÉ KNIŽNÍ VYDÁNI Od svazku XU i roku 1935 poádi VLADIMÍR HERRMANN ' Y YS I SEP 8 ^^^ cut Vg.#í:"' isivy OF Vo^^ v PRAZE TOPIOVA EDICE
z POSLEDNÍ GALERIE DIVADELNÍ KRITIKY VAVINCE LEBEDY IQNÁT HERRMANN DÍL PRVNÍ Poznámkami provizi ADC OLF WENIG -, C.t^^^ V PRAZE TOPIOVA EDICE
Patisk, právo pekladu do všech jazyk i veškerá práva jiná si autor vyhrazuje..osvta", spolenost s o. r. ve Valašském Meziíí, 1939.
/^fvt^c^fx. X4c.^t^ce. ^'^^ifírro^ -i H^^L(XÍ(xJ<jLa %^-C^ *
Jl^^^MJl^ -tw ^^ A^f^cldu^^^^^
11 Pozn. Úmysl vydati souborn stati krytýgra^^ Vavince Lebedy, otiskované po léta ve Švandovi dudákovi^^, je staršího data. Chystalo se k tomu pražské nakladatelství Buršík a Kohout již v první desítce tohoto století a chtlo tuto knihu Ignáta Herrmanna, jenž Vavince Lebedu uvedl do svta, vydati ve své sbírce Knihy eského humoru^^. Nakladatel poítal s oblibou, jaké se tšily u tenástva tyto stati kritické^^ nejen pro svj svérázný humor, ale i pro bystré postehy pi glosování souasných našich pomra divadelních i vbec kulturních. Ale nedošlo k tomu, aby byl dostal nakladatel od autora všechen materiál vas; neposlední píinou byla také choroba autorova. Knihy eského humoru^^ pestaly potom vycházeti a referády^* Lebedovy stádány byly autorem dále pro Sebrané spisy Ignáta Herrmanna^^, v nichž na n nyní dochází. Jako dokument o dávno chystaném vydání statí Lebedových budiž tu uveden jeho dopis nakladateli Kohoutovi, napsaný sice ale neodeslaný.
VAVINEC LEBEDA. Mladší generace naše sotva má v pamti figuru Vavince Lebedy, kterou stvoil humorista Ignát Herrmann ve svém asopise Švanda dudák" v obasných humorných referátech o divadle a také o umlecky kulturních vcech našich. Ale v letech od r. 1887 až pes poátek nového století byl krytýgr" Vavinec Lebeda velmi populární. S poátku byly to jen kritiky pes divadlo", pozdji všímal si Lebeda i jiných vcí. Popularita jeho ve Švandovi" pivedla Herrmanna k tomu, že nkolikráte vystoupil také v pípadné masce Vavince Lebedy na veselých veírcích literárních, jak jej vidíme na snímku, tomuto svazku pipojeném; maska tato je ponkud odchylná od kresby Herrmannova pítele, Mikoláše Alše, v záhlaví Lebedových referát. Charakteristiku Vavince Lebedy vystihuje prof. Ferdinand Strejek ve spisku Humorem a ironií k vítzství národa" (Topiova edice 1937), kde píše o Herrmannov šife Ypsilon, praví
14 Podobnou popularitu, a snad ješt vtší získal kdysi také ješt jiný pseudonym Herrmannv, totiž Vavinec Lebeda, který jako bívalí editel s padesáti devnýma agtéroma" zastupoval v Herrmannov humoristickém list ironický živel, vystupující se zdánlivou objektivností hlasu lidu" na výboj i odboj v otázkách divadelních a naléhav asových. Co vykonal vtipný redaktor Švandy" v svém fraškovitém zakuklení na prospch poctivé úrovn divadelního repertoiru eského, svdomitjšího umní scénického i mimického, jak nebojácn se dovedl ozvat proti každému autoritáství a každé protekci, to není ani dnešnímu pokolení zcela neznámo, nebo o té vci podrobn pojednali Ph. Dr. Václ. Brtník ve Vstníku Jednoty S. e- cha" (z r. 1924: Ignát Herrmann divadelním kritikem) a Karel Juda v asopise Zvonu" (z r. 1934: Peování Ignáta Herrmanna o divadlo), jenom je k tomu teba ješt dodat, že ani ironické útoky a šlehy Herrmannovy nevycházely nikdy z jeho osobní odvrácenosti", z antipatií a zaujetí proti osobám moc a vliv majícím, nýbrž jedin z jeho hlubokého smyslu pro spravedlnost a pro oistu eských pomr od pílišného cizomilství a nekritického modláství." Prof. Karel Juda ve Zvonu z r. 1934: Pée Ignáta Herrmanna o divadlo" praví: Hojným užíváním cizích význam napoád zkroucených nebo nemístných (kolorabitura mí-
15 sto koloratura, kalvárie m. galerie, fodel, dobropísemnost) a lidovými obrazy si Šv. d. ponenáhlu strojí onu zrdnou eštinu Lebedovu, do komických krajností fonetickou, v zkrucování a dlaném nepochopení cizích slov nekesansky groteskní. Vavinec Lebeda je výtvor kulturn-karikaturní. Ve své úinnosti jako posuzovatel umleckého dní, hlavn na jevišti, v naší humoristické literatue nemá sob rovna. Je to šaškovitá struje, aby se pod ní mohla íci pravda." dále: V uzavírce svých lánk praví prof. Juda Skonili Švanda dudák i Herrmann svj úkol estn, tak jak jej byli zapoali vedeni snahou co nejušlechtilejší, aby v umleckém a výchovném ústav pár vaše ekcelencí" (par excellence), v Národním divadle ml národ opravdu trvalý a bezpený svatostánek všech mus i s Apolonem, když už ty pedstavitele Parnasu jeho budova nese výzdobou a symbolem. Volil formu vtipné ironie, aby úinnji mohl potírati nároivost jednak cizího repertoáru, jednak autokratický postup divadelní správy. Neuhýbá persífláži, ale vystupuje jako kritická osoba proti osob imaginární, jevištní, nikoli proti
16 autoru nebo herci. Jeho persifláž nevyvolá hnvu, jako jeho ironie nebudí pohoršení a jeho satira bolesti. Tím, že se uinil v divadle posledním z poslední galerie, že se ustrojil v naivní karikaturu vysloužilého editele s 50 devnýma figuramamo", tím si sestrojil svt takový, jaký býti má v oích nepedpojatých, dtských a tedy humorn roztomilých. Burlesknost podání Lebedova, to jest rozmarná nálada k veselí až k nevázané rozpustilosti, nikdy se nesnižuje k urážlivé sprostot. Sama blázníc ve smyslu humorné nálady potírá bláznovství. Je to vlastn obnovené encomium moriae, chvála bláznovství. Groteskní vnjšek, forma Lebedova osobní a literární je ist masopustní, je to karikatura zralá pro definici této odrdy komického dní, kde karikatura jako nejdokonalejší projev groteskní komiky pedstavuje nehoráznost, v níž se zjev sám pekonává. Humoresku tvoí nálada spíše lyrická, burlesku lyricko epická, grotesku však výšvih dramatický, protože groteskní komika potebuje nejmocnjšího projevu, energického vnjšího dje. Proto se tato lebedovská forma tak znamenit hodila k výpravám a výpadm do dramatického prostedí a psobení. Herrmann si sestrojil ideál komický, ale s ideálem skuteným smýšlel co nejvážnji, z- stávaje opt humoristou, v Lebedo vi humoristou vdomým, užívajícím všech prostedk, které na
17 projevování humorného stavu vytvoila pomocnice humoru, literární komika osob, dj, vztah a projev lidského usilování/^ lánky a také verše Lebedovy jsou tak podstatnou složkou humoru Ignáta Herrmanna, že nemohly býti pominuty v jeho Sebraných spisech^^ Autor sám vybral je ze Švandy^^ a uspoádal pro vydání v celek. Poínají se rokem 1 887. V roce 1 900, kdy pevzala správu Národního divadla nová Spolenost N. d.", jejíhož správního výboru byl I. Herrmann lenem, odmlel se Lebeda na delší dobu. Teprve r. 1913 ozval se znovu, ale již v dubnu t. r. byl ve Š. d. poslední jeho referát. Tím skonena byla kritická" innost Vavince Lebedy. A. W.
1. OTYLLO." V Led-nu 1887. Vážností pane redagdorel Po delši dobu pozoruju nejen já, ale i jiné vibrané obecenstvo na poslední kalerii, že Vaše divadelní referády ve slawném Švandovi*' jakoby ual. Teprve fposledním ase a jak latiná íká post festunk projádílo se mezi lídma, že Váš ctny referend Terpentinus zemel na stunní srdce a že tedy od nho dalši referády divadelní neoekáváte. Stunní srdce je zlá nemoc a mj neboštík otec zemel nato také ubožák, zanechal tenkrát docela bezdtnou vdovu, proež mn napadla myšlinka. Vážností redagdore, abych to citeln neopsazené misto u Vás vyplnil. Vy redegujete list svj dost poádn nebude mi teda žádná hanba, když Vám také nco zepíšu. Nenajdete hnet tak nkoho, kdo by se v tom vyznal, jako já. Sem z divadelní famelie, abych tak ekl, a divadlo bylo od jakživa takoka mým elimontem. Mj ddeek byl edídelem, mj otec,
20 než na to stunní srdce umel, byl edidelem, a já as donedávna byl také edidelem divadla. Jako vzdlaný lovk m budete znát znovin a zplakád, kterými sem polepil skoro celé eské králofství. Moji aktéi byli jen ze deva a na drátech ale povídám Vám, looho deva sem moh' udlat, co sem chtl. Pan Šúbrd vede divadlo dobe, ale to nejni zázrak, mit padesát aktér a každý má svou hubu, ale mluvit za padesát aktér, jako já to by ani mladý pan Kolár nedovet. Nejni žádná malikost', když se musí mluvit za oboje pohlaví a to já dlal! Ale pak mi njak poal slábnout zrak, že sem se asto pehmátl a popadl na míst princezny erta nebo Kašpárka a taxem prodal celé divadlo, jak stálo a leželo i s perzonálem jednomu cedulái od Pištka a hledám si te f Praze nco lechího. Ale na divadlo nemohu zapomenout, každý den sedím na svém numee na poslední kalerii, a než si nco naidu, budu Vám psát referády. Ani bych se neopovážil, kdybych se tak dobe neuml vyjádit oustn i f pýsm, a to te neumí každý, kdo se dá do psáni. Nevím, jak takovou práci poítáte a platíte na metry nebo na váhu ale prosím Vás, ctný pane redagdore, jen a z toho kouká na tabák toje po divadle moje druhé živobytí. Sem Váš ponížený Vavinec Lebeda, bívalí divadelní edidel, te referend.
21 Kntíga pes kus, kterýž se vipysuje:oty- LLO, mouenín z benátského msta. Tragydie ve pti aktech. Kradulujte si, vážený pane redagdore, k tomuhle zaátku mých referádch. Je to radygálni kus, zepsany od jistého Šakpajera, spisovatele englické ei, který zepisoval dobré a trvanlivé kuši, které dlouho vydrželi. (Tuto trategédyi hrával jsem na svém divadle náramn rát, protože jsem mnl výbornyho mouenína, ern napuštného a polityrovaného. Když jsem hrál OtylLa, vali dti, chvi plakali a ojáci vytahovaly své magneftové, nebo z té truhlohry jde hrza. Nikdy sem se pi svých pet staveních tak nepotil, jako pi OtylLu) Otyllo moc se podobá kusu Giroflé-Girofla, nebo tam také vystupuje jeden mour. Jen že se v Giroflé menuje Morcuk, v Otyllu se menuje Otyllo, Otyllo následovn se vypisuje: Negr, kterého ukradli cikáni, když byl mali, se na vojnu. pišel do benátského msta u moe a dal Avanžíroval v jednom kuse a pe- benátským skakoval ostatní oficýrové, až se stal jenerálem za velký plat. Ale ten plat mu nestaoval a on si tajn namluvil Testimoniu, dceru synátora Brabencia. (Otylla na eském divadle hraje pan Slukof, ale není tak dobe namazaný, jako byl mj politýrovany Otyllo. Už ve tetim aktu poušti z nho barva. Mli by ho gruntýrovat klíhem to nepouští. Testimoniu hraje paní Bittnerová, mladá, hezká paní, tuze šikovná od
22 figury pro tu roly. lovk by pro ni plakal. Staryho Brabancána dává prasky mnšan pan Šimanovsky, moc vážn a bolestn. Indy hrával Otylla on a byl ernjší, než pan Slukof, ale dával ho také dobe. No te pišel do let a nechce se mazat lovk aby pak mel ti lávory.) Otec Testimonie nejni spokojen se svým zetm, protože má povážení, jaké budou ztoho manželství vnouata. (Já bych také nechtl do familie negra, ale má dcera už je zaopatena.) Vtom dostává benátské mnl 00 zprávu, že Turek jede na Cyper, (Cyper je ostrov na moi) Otyllovi dává se rozkaz, aby jel proti Turkovi a na ostrov ho nepouštl. Otyllo jede a s ímoficír Kasino a šaržant Jago, který má na Otylla zlos, že mu dává malou službu a že se musí tahat s práporem, za se mu po celých pt akt hanebn mstí. Takovým rolím se íká intrigán. U nás ho dává pan Šmaha, který chodí nkdy na porotu do kryminálu, aby vidl, jak se takové darebákové chovají. Jago pošuchuje, pošuchuje Otyla, a ten o taktu kaktu je poád horší a chudák Testimonie neví, pro a za. Kdo uš kus jednou vidl, ví hned od zaátku, že to s ní ke konci zle dopadne. A dopadne to zle. Otyllo moc se zlobí, kleká si na Jaga, až mu pomaká límec, Jago má tím vcí zlost a v té zlosti íká Otyllovi, že si jeho žena Testimonia, plete manžela Otylla s oficírem Kasinem. Cely divadlo vidí, že to je darebná leš, ale Otyllo je ve
23 své žárlivosti jako slepi a jde na lep. Ale Kasino je docela nevinný v té vci a namlouvá si docela po oficírsku svobodnou kubernand Biancu. Ale má chudák jednu chybu, že málo vydrží. Jago ho nutí do pití, Kasino pebere a v tom ušlém stavu píchne cyperského místodržitele Montana. Popichováni místodržitel vždycky špatn se vyplácelo Kasino pijde o šarži a Jago avanžiruje na jeho místo. Šlechetná a dobrá Testimonie pimlouvá se u jenerála Otylla za Kasina to ji zlomi krk. Otyllo jde z ráže do ráže a když vidí, že táhne už na jedenáctou a že se publigum kouká poád na hodinky, udáví nešastnou Testimoniu polštáem. To je nejstrašnjší vistup celé tratygedie diváci slabých nerv dostávají záškrd a po celém divadle se odkašlává. Ale to néni jediný krvavý in v kuse. Ped tím jakýsi Rogerigo, pihlouplý Talián, bhal za Testimonijí a protože mu Jago namluvil, že mu Kasino pekáží, píchne Rodrigo Kasina. Pak pijde darebák Jago a píchne Kasina do nohy a Rodriga do bicha. Potom píchne Jago svou ženu Emilii, když ona cinká Otyllovi a hanebnost' svého muže prozrazuje, na to Otyllo pichne Jaga a konen zapíchne sebe. Kdyby kus trval ješt chvilku, zahynul by celý divadelní perzonál a divadlo by se muselo zavít. Otyllo je kus moc píkladnej. Vidí se z nho, jak jsou nesolidné lidé na svt, jako ten Jago. Vidí se dále, kam vede karamádni s takovýma
24 lidma, když je lovk v ženských neskušeny, jako Otyli o. Vidí se také, že ngdy i ženská pro nic za nic dá si mnoho líbit, jako Testimonia, což je tetka nevydaná vc a. bylo jen za starodávna. Vidí se, kam vede žárlivost bez píiny, protože ani žárlivost s píinou za nic nestojí; když je píina tu, je tu, a všechen kik je marný. (Já vím podle sebe; má neboška žena taky dobe vycházela s každým hospodským, kde jsme udlali štaci, ale já neíkal nic. Buto bila píina, a to je ostuda, anebo nebila, a pak bych býval tak hloupí, jako Otyllo, a to sem nechtl. To se rozumí, moje neboška nebyla žádná Testimonia.) Konen se s tohodle kusu vidí, že pece jen manželství evropsky žensky z mouenínem nedlá dobrotu a to ml starý Brabencio dobe. Ale nejlíp je vidt, že se nemá ženit lovk, dokut nemá vojaninu s krku to bych neradil ani žádnymu jednoronímu dobrovolníku. Ono je na lovka vojny dost kam pakešt ženni. To je krytiga pes Otyllo. Myslím, že se Vám bude líbit a tenám taki. tenái musí ngdy íst krytygy, abi vdli, co vidli, a takoví krytigy já chci psát. Odpuste, že koním; spchám do divadla na Libušin hnff", pes kery Vám napíšu kritygu do budoucího ísla. Ta bude kráí. Zúcou Váš odany krytýgr Vavinec Lebeda.
25 již Pozn. Shakespearv Othello^^, díve v Prozatímním provozovaný, dostal se na scénu Národního divadla po prvé 17. ledna 1887, jesté v peklade Jakuba Malého, za režie Jos. Šmahy. Lebeda vzpomíná ve svém referáte dívjšího obsazení. Jméno autorovo píše Lebeda ovšem po svém. Otyllo^^ je u nho od Šakpajera. Lebedovi stává se astéji, že jednu osobu v témž referáte nestejn jmenuje; tak se zde Brabantio jmenuje jednou Brabencio, jednou Brabancán. Desdemona slov tu Testimonia, Cassio Kasino a pod. Herci Karlu Šimanovskému, který byl od r. 1845 (s poátku ješt s Tylem) ve službách eského divadla a proslul pozdji na divadle Prozatímním (až do r. 1898) jako svdomitý, svérázný herec a zejména tragéd starší patetické školy, íká tu Lebeda prasky mnštan^^, narážeje na udlené mu estné mšanství; tento pídomek dává Lebeda Šimanovskému snad v každém referáte, kde je o nm e. Píznané jsou pro Lebedovy referáty mravní vývody, které krytýgr^^ k nim pipojuje. ( Giroflé-Girofla^^, o níž je v referáte zmínka, byla oblíbená opereta od Ch. Lecoqua, po prvé provozovaná v Prozatímním 31. III. 1875.) 1. Herrmann, XLVIII. Z poslední galerie.
2. LIBUŠIN HNFF. (F únoru 1887.) Blaho rodí Vážnost, pane redagtóre! Velmi mn tšilo a vzdá Vám upimné díki, žeste mj referád pes Otylla pijaly a otiskly, jen mn ponkuj alternýrovalo, žeste to dali vepi loze. Takoví dobré referáti patí do hlauniho ísla, protože jsou pro poueni publigum, hercch a spysovatelch divadel. Gdešto píloha s inzerátama se pete a pak se zahodí nebo píd na špatné mýsto. Ale tam krityga nepatí, aspo ne každá, a prosyl bich, aby Jste jí daly podruhi do hlauniho lystu. Jinak bich nebil 100 dálejc psát referáti pes divadlo. Též dkuju zapo slaný honorá. Nebilo ho mnoho, ale zaplaj Pán bch za to. Dyš je lovjek vagantni divadelní editel, bére zaudk ze fším. Taki bich radil každimu editeli, abi se držel místa. Uš mn to 2krát netší, že sem svi divadlo prodal. Moch sem syna to vzýt subjekta s dobrima otima. Po ouinku zlárada. Také mi dáváte ve svém dopyse ponauení
27 skrze dobropýsebnost, ale za to se musim uctivje podkovat. Pýšete m, že sem trochu nejisti v th všelijakih / a y a že to musíte delegírovat. Dkuju za dobrou vly, ale já to nepijímám. Já mluvím a pýšu uš od malikosti, já mluvil na svém divadle za králové a za princové a jiné visoke perzonalie a nigdy m nigdo neek, že mluvým špatn. Taki jsem psal své divadelní plagády sám a nigdo mi neek, že je to špatn. Dáváte mi ponaueni stran cizých slof, abichich neužíval. Velectné pánové, díž já vyknu cize slovo, vým, pro to dlám a co to zna mna. Mušým prosit, abyste vitiskli všecko tak, jak to looji na papyre. Neboj vým, co pišu. Já sem sice ze stariho segulum, ale tef sou mladé profezorové a taki pýše každi jina. Tedi prosým, žádni korydori v mým manu krypt, sic to stratí svou dyluviálnos. Krytyga peskus, keriš se vipysuje: LIBU- ŠIN HNFF. Bohatírská komedyje ve tech jednáních. Tento kus neni zepsani od Šakpajera, od keriho jelootyllo. Ale je znamenití, nebo všechny lidé, kei mají na konci ajer, vinikaji fumni. Engliani mli spisovatele, kei se menoval Šakpajer. Mi meli edidele divadla, kei se nazíval Majer. Rakušani mají malíe ze severní toni, kei se menuje Pajer (jeho Zálif smrti" bil velmi krásni obras, z keriho šla zima). A te máme spysovatele, kei se menuje Cajer. Tento spiso-
28 vatel pýše divadelní kuši, ale doista jiné, nes Šakpajer. Lybušin hnff není žádná tragtedije, ani dráma, ani opera, protože je bez muziky. Je to komedije. Komedije je kus, co není nic iného. Lybušin hnff! vipysuje se následoun: Stará Niva, manželka eského monarchikroka, sedí doma a pede na košile. Jeji céry Kaše a TedT<a pedou taki, bes kolovrat. Na zemi leží Lybuše, matka národa. (Ftom kuse ešt svobodná. Dává jí zase pani Bittnerová, tuze heská, mladá pani.) Lybuše bila u starich ech jako Sybilla nebo jako slepi mládenec; mluvila vci, kei se stali dycki až potom. Krog bil blíski píbuzný stariho vejvodi echa. Ftom kuse vistupuje taki Pemysl, nejstarší eskí agrárník, a hrdinski Trut, co rosekal potvoru zdeviti hlavama. Do statku de zrovna Byvoj (keríš fdávnovku nosil divoký prasata na zádech) a tlue na vrata, že je ho slišet po celim divadle. Pak píd Grok a povidá, že bude volba knížete pro echi, protože onuš je stari. Souto vbec samé staré echové, co byli na svt ped Kristem Pánem, a o tch se nic nevý. Taki se tengrát jina nosily; bes kalhot a na hlavách beranice z vidry. Pak píd Lapák se ženou Svratkou. (Lapák je špatná úloha fkuse a zas ji hraje pan Šmaha. Pan Šmaha dicky hraje špatné role, emus se íká intrigán. Lapák je staré, hysterické mno eské, ale ta rodina uš vimela. Tej se tak menuje kriminál. Staré irane se menovali Kormák a Midák.
29 V eštin je ešt moc takovich starich histerických men: Kapák, zouvák a copak. Francouzové máji mno Koák. Nmci monták.) Tento Lapák je velmi dokonale obleen. Je vidt, že tenkráde ehové ešt nemli almari na šaty, protože si Lapák oblík na sebe všecko, co ml. Jeho ženu Svratku hraje pani Malá. Pani Malá je viborná hereka pro tragtédije, a tadi taki hraje špatnou úlohu. Ráda by panovala a popichuje Lapáka, aby se udlal monarchou. To je první akt, fkerim ešt nevistupuje tytulní osoba, totiž Libušin hnff. Druhi akt je v divoké zahrad u studn. Tam chodi Krokovi céri pro vodu, jako te ke kašn, a zrouna tak chodi tam za nimi milovníkové, jako te ojáci za kuchakama. Takové randevú jsou 3: Za Kasou de Trut, za Tetkou Bivoj a za Libuši Pemysl. Svratka je poslouchá a všecko topoplete. Na Libuši je vidt, že zaíná vdt vci budoucí, ale minuli ne. Neví, kdo utrch kvjet nad studánkou, kei zbuzuje lásku. Utrhla ho Svratka, kerá tam byla nejdív, a hce, aby ji ml rát Trut. Ale Trut neleze za fdanymi ženami a myslí si na Kasu. Proto Svratka povídá Kaše o Ttrutovi nebeské vci a jak za ním chodila bohyn Jizera beze všech šat, on že tu bohyni ml rát, ale pak že ji zas nechal sedt ne na suchu, ale ve vod, otku bila. Kaša se na Truta zlobí a uš s ním nemluví ; mrzí ji to s tou Jizerou.
30 To je druhi akt, pi kerim je vdivadle ticho jako fkostele, Jakobi všecko spalo. Ftomto agt poát ešt nevistupuje tytulní úloha, totiš Libušin hnff, ale vidí se, že muší vistoupit ve tetím aktu, protože kus víc akt nemá. Také se vidí, že to bez mrzutosti neskoní. Ve tetím akte je veliká národní slavnost v zahrad stariho Kroka v Bui. Bude bilo stari esky mnl 00, kam chodil Pemisl a Lybuše doškolí. Tenkrádešt se neposílaly dti do školy do Prahi, protože Praha nestála. Je vidt, že se chistá trachtina. U stolch jsou staroeské šamrlata a na stolech sklenice na pivo z hovzích roh. Ze zadu pichází dvanáct staroeskich výbor v istém prádle. Pak píd Grog a Niva, jejich ti céry a nápadnici tch cer, Pemysl, Trut a Byvoj. Výborové a rodina vejvody Groka a ty ti bohatýi sedí na židlích, vzadu na trávníku a na škarpách sedí eski národ. eski nárot dycky sedí o kousek dál. Jsou tu taki ob špatné role, manželé Lapákovic. O tch se neví, odkut jsou a kde zstávají, ale te ve tetím aktu se vidí, že je Lapák sprostí lovk. Krok bi rát penechal panovnickou živnost nkomu z rodiny, ale Lapák je náramný kongurent na trn, kei je také pi té národní slavnosti a stojí v zahrad. Vlastn bi ani tak o to nestál, ale muší poslouchat ženu, kerá bi ráda mla vyšší karagter. Lapák vileze na trn a te vistoupí tytulní úloha, totiš Libušin hnff. Libuše dosta-
31 ne pikanterii na Lapáka a gomprimíruje ho ped celým národem, až už nemže s hlasem skoro dál. Lapák nahlíží, že je se ženskimi tžká e a sleze dol. Te vistoupi na trn Libuše a pak vistoupí na kon, na kerim pijel Pemisl. Nárot provolává slávu, Krok má z dti radost, staí výborové jsou rádi, že je po volb a opona padá. To je opsach kusu, jak ho pan Cajer napsal, a je to krásná vjec. Proti Otyllovi je to krásné, že fkuse Libušin hnff nepijde nigdo o život, seho se vidí, že staré echové byly mírumilovné lidé. Ofšem byly také nesolidné staroechové, jako ten Lapák, a ženski uš tengráde byli hubati, jako ta Svratka. Ale Kaša, Teka a Libuše jsou ti krásné figuri na jevišti. Staryho Kroka dával pan Šimanofsky; ten hraje obiejn moudré lidé, protože je prasky mnšan. Aš bude pan Šmaha starší, nebude taki dávat takové špatné role, jako je Lapák, protože bude mít ze všeho vtší rozum. V tomdle kuse hraje mnoho osop, ale všecki nejsou na ceduli. To sou ti, co petstavují eski národ a pak tch dvanáct víbor, keré také skoro nic nemluví, ani pi volb. Sedla vedle me jedna pani a povídala: Ti staré strejcové nenadlají mnoho ei! A já jí na to ku: Paniko, to jsou poslanci ty mluvj dicky aš doma! (To je vtip, slavná redagce: ten nepatí ke kritice, ale já za nj nic nepoítám.) Libušin hnff je velmi píkladnej kus. Je z nho vidt, že staré echové mnli delší živo-
32 býti, neš te, a delší fousi. Ty staí výborové jsou bílé po celém tle a sotva chodí. Je z ného vidt dál, že stari Grog byl moudi mš, kei založil dynastii. Škoda, že neml siná, sat by se byla udržela dýl. Bil taki proto moudi, že svím cérám otporuil hnet za živa po statku: jedné dal Kazín, druhi Tetín, Libuše dostala Višehrad, proto se hnet všecki vdali. Je ale vidt, že taki byli moc hloupé echové, jako ten Lapák, kei tak krobiánskim spsobem chtl pijit na trn. Pak je vidt, že s tím Libušiným konm to není žádná báchora, protože skuten vistupuje v posledním aktu na divadlo. A je to istotné zvýe; to se vidí s kalarie. Ale taki se me stalo pi tom kuse mrzuté indermetco. Dyš se vyhrnula opona a uš chvíli hráli, obrátil se ke mn jeden soused na kalarii vipadal s poádku dost slušn na kerim sem vidl hnet podle vejenosti, že je cizynec, protože mluvil po nmeku: Poslouchejte, pane povídal to zas eši nco stariho našli, ne? (To myslil ten kus a tobila špika na naše stari rukopisové.) Já sem zachoval vážni obliej a chladnou kref, ale povídám mu docela kartagónicky: Pane, máte-li u sebe zrcátko, tak ho vitáhnte a udlejte si invendúru pesví zubi,ablste vjedl, kolik vám jich schází, as vás upustím dolu z kalene.^^ A koukal jsem se z pikanterií na jevišt. Cizinec uš si mn nedobíral. Pak zas po druhim agtu tískali za mnou dva mladikové
33 do rukou a valy: Audor audor!^^ Já se vobrátím a ptám se: Co pak chcete?" A ten jeden povídá: Mi chcem vidt Cajera!^^ Já se vobrátím a povídám: Poslouchejte, vi byste chtli za sví dva šestáci vidt kus, spisovatele a jeho celou rodinu, ne? Holeku, ten se nechodí okazovat! Divadlo není žádni anatomicki muzeum, jako u Koki!" Mladici se zastydli a pestali vát, cos já v divadle nemiluju. Libušin hnff je krásni kus, protože je ve tvrt na desed po fšem a nigdo se nemusí jako blázen honit, aby mu domounik nezauel dm. Zúctou Vavinec Lebeda, kri: tigr pes divadlo. Pozn. Libušin hnv^^, bohatýrská komedie o 3 jednáních od Julia Zeyera, ml premiéru v Nár. divadle 28. ledna 1887 za režie Jakuba Seiferta. Lebeda ve svém referáte dobe vystihuje slabiny hry i její režie. Vojvoda Krok psán je tu také Krog, dokonce i Grog, jako v- bec pipodobuje Lebeda jména osob ve svých referátech známým slovm podobn znjícím.
3. FRÓMO MLAI A LÍZLER STARŠÍ. (F únoru 1887.) BLahorodý Vašnosto pane redakdóre! Tuze me tšilo a vzdá Vám srdené diki žeste mj Referád pes Lybušin hnff dali do hlauniho listu. Ono bilo moc všelijakih krytik pes ten kus jak sem slišel ale má bila nejlepši jak si mislým a proto patí do hlauniho listu. Publigum se trochu pouí a studující mláde se zdlá bestoho nic jíniho nedlá nes hraje v kafírnách pylíár a nadává pánm profesorm. Ale s politováním muším Vám oznámit, Vašnosto pane redagtor že sem ponkut delší as darebný totiž churaf. Udlal se mí njaki rezultát na prsouch a m se zdá že se mi to tlaí ksrci, tedy nemuž chodit tak asto do divadla. Ale bujte be starosti, tej se nic nového nedává. Jen se dával poprvé v Národním divadle dne 13. února kus s francouskiho, keríš se vipysuje: Fromó mlai a Lizler starší. Tento kus uš se hrával fprozatimním divadle a je tuze pkní, protože ho zepsalí hnet dva spisovatele francouskiho
35 jazika totiš Alfonz Doudet a Adolf Bellott. Dj se vipysuje následoun: Ve fabrice na tapety v Paíži pana Fromó je dílovedoucím jisti Lízler, stari mládenec a pochází s té zeme, odku je švejcký sír. Je šikovný a fabrikant ho tedy vezme do kumpanie. Kdiš má tej jisty místo, chce se ženit a vezme si taki jednu francouskou dífku, jménem Sedonie. Tato Sedonie však si ho nebere z láski, ale pro zaopatení a slízá se s fabrikantem Fronwntem, kei je mlai, hezi a má víc pens, ale taki už je ženati. (Lízlera totiš hraje pan Šimanofsky, kei dává dicki vážné role jako praski mnšan. Fabrikanta Fromonda hraje pan Pittner, manžel té mladé, pkné paniki, co dává v Otylloví Testimoniu. Na ulici vipadá pan Pittner jako solidnej pán, ale na divadle hraje ngdi velmi pochibné role. Fromó je taková špatná role.) Celi publigum pozoruje, jak je Lízler podvádný mš, on sám fšak nevidí nic, aš teprve fpátém akte na to pijde, dyž mu tojini povdi. A tej by pana Šimanofskiho nigdo nepoznal! Poát byl hodni, poát, ale jak se dozví, co Sedonie dlala\ a že je krz to fabrika pangrot velmi se rozuí. Bží pro ženu, pivede ji za ruku, aš na ni má Sedonie modinu, strí ji na zem, trhá ji z hlavy a zuší preciosy a jak je pan Šimanofsky rozšafný, dlá to dost opatrn, aby nepolámal zámeky a sponky a nenatrch nevrné žen ucho a dává to starimu kasíru Planusovi,
36 kei je plny starosti, jak zaplatí zmnky. Fromó má ostudu, že svádl Kompaónovi ženu, jeho žen Kláe taki to neni milý a kasír Planus pozorujíc to fšechno je rát, že se neženil. F kuse je toho ešt mnohem více, nes jsem tadi vipsaí, ale já nechci ani tak psát pes kus, jako pes jednu novou aktérku, kerá ve Fromó a Uzlem debužírovala. Ale vlastn to žádná aktérka neni, snad aš ngdy pozdjc. Hrála nevrnou ženu stariho Lízlera Sedonii. Bilo vidt, žehy ráda dobe hrála, ale nešlo to. Já si mislil hned s poátku: Milá sleinko, divadlo neni žádnej tiátr! Figuru bi na to mla a znalci punoch vidu pekážejí ob ruce a mnohé taki dost, ale ešt jí jiné konetiny. Já se divil moc a moc, že ji režižéi na divadlo pustili, ale vedle sousetka mn povídá: Dyk ona se uila u paní Veržing-Hauptmann a pak u pani Mali. Jak mi to ekla, byl jsem doma. To bych já ji hnet byl ek, že je škoda pens. Jak pak by ji nco nauily paniky od divadla, abi pak mnli kongurentku. Tak bich mislil, aby ta sleinka hrála zatím ákej as na Švestkovým divadle tam se trochu zdokonalí esli se tam ešt hraje.*) *) Divadlo Švestkovo bylo malé jevišt v nkdejším kláštee Mikulášském vedle Ruského kostela, na nmž hrávali ochotníci a divadelní aspiranti. Z tohoto miniaturního divadélka vyšel nejeden vynikající umlec dramatický.
Málem bich bil 37 zapoml že nkolik dní ped tím nes ona slena v Národním divadle debužírovala, slavili jsme tam jubélium stariho pána totiš Josefa Jiího Kolára. Bilo mu ten den ptasedumdesát let a tedy jsme to oslavili. Stari Kolár je mj stari dobi karamát uš se na mn nebude ani pamatovat. Ale ten sami den, kdy on vyšloupnul poprvé na divadle, pevzal jsem já otoce svoje pimprlácki divadlo. To se ví, že sem ja mnl mnohem tší postavení u divadla, nes on. Já musel hrát a mluvit s padesáti devnými aktérama ty starosti on neml, leda sat dyž bil režižer. Ale on mnl dicki vcí štstí neš já. Stariho Kolára zná celi eski nárot mn znali jen šenkíi, kde jsem hrál se svýma panáki. Starimu Kolárovi dlaji jubélium. Ale peju to starému golegovi zesrce. Ten den se hrál Praskl žlt^^, krásná trategédye, kerou zepsal sám Kolár. (Kolár totiš za svých mladých let taki spisoval, aby mnl co hrát, protože bilo v eštin málo divadelních kus; novel bylo dicky víc. Te na staré kolena spisuje pouze inserati do asopis, ale to je prauda, to sou nejkrásnjší inserati!) Protože bilo jeho jubélium, ekala ho derekce divadla s lóží, ale Kolár je skromnej mušš (akolif je aktér) a nepišel do divadla, aby neudlal derekci škodu. Zatím se vozili do divadla vnce, pugéty, blahopání, adresi, a dyš tam pan Kolár nebil, vezli mu to všecko do kvartýru. Kdys sem to vidl, dodal
38 sem si kuráže a šel jsem ke starimu kamarádovi taki s gratulaci. Kraduluju mu, tisknu mu ruku a omlouvám se, že nemám žádni vnec na uhelnim trhu už bilo zaveno, kdys sem tam šel ale on povídá laskav: Drrrš hubu, starrri Kaššparrre! O bopppky ti nestojím, tch jsem ml po celi život dost. Milejší bi mn bilo, gdybi se hrrráli moje trrragdédie tam u vodi!" Diš sem slišel tohle jeho páni, napadlo me, abych ho pekvapil a povídám mu: Stari karamáde Koláre, dibi t to tšilo, já se chci zase edaplírovat ze svým tyátrem s panákama (protože se mn stejská po práci a po umní) a slibuji ti, ze budu hrát všecki tvé tratgédie, jednu po druhi..." Chtl jsem íci ešt nco, ale stari karamát Kolár nenechal mn domluvit. Dostal jsem se nevisvletlitelným spsobem ze dveí a diš jsem letl peschodi, slyšel jsem s hora hlas dobriho karamáda:...starrri stevo!" Mn to nebilo nic divniho, protože ho znám, že je dicki takovi, kdiš je pohnuti. Za dva dni na to etl jsem jeho nejnovjší spis totiš inzerát v Národních listech, a to už zas bil stari Kolár jak ho znám od malikosti: jemni, hladki jako rukavika. Misiím si vbec, že mnl stari Kolár zepsat víc inzerátch to je jeho špecijelita. Z úctou Vavinec Lebeda,
39 Poškriptum. Odpuste ctná redagce že ke svému referádu pes divadlo kei dnes vypadl ponkut kráe pidávám taki mali referád pes vístavu umlecké kalarie Ruchá", kerou pro publigum aranžoval imprezór a velkoopchodník s papírem pan Význer na Senovážnim námsti. Tato kalarie není vlastn žádná kalerie, jako obiejn, a neleze se tam po schodech, nybrš jen po tratuáru pes dvoreek. Je to pizemni stavení se sklennou stechou a moh bi to bít pkný letní bit, kdyby to nebyla kalarie Rucha'^ V této kalarii bil nedávno vistaven znamenití obras od malíe z nordpólu, jistého Pajera, keriš taki jel hledat neboštíka admirála Franklina, keriho sežrali otroku 1845 do 1848 ledoví medvdi. Pajer Frankhna nenašel a namaloval to na obraze, keriš se nazíval Zálif smrti" a pozstával z jedné zamrzlé lod, z osmi pasažéru, vinou také zmrzlých aš na jednoho, keriš vidí, jak dou na lo dva ledovi medvdi. Z tohoto obrazu šla taková zima, že pan Význer musel pucovat hostm bakory, aby v kalarii vydrželi. Dyš ten obras z Prahi odvezli, podnikl pan Význer inou vístavu, totiž obraz od Jana Švajgra. Jan Švajger je taki znamenití umlec fumni, nebo má na konci mna taki ajer a mezi tím ešt g. Švajger je malí akravalista, keriš maluje obrazy nemastnima, totiž vodnatýma barvami. Pes toto umni jsem já ponkut znalec, nebo jsem taki sve de-
40 kurace maloval sám a nemastnima barvami. Nemastnima barvami se maluje, když je olej a fernajs tuze drahi a Švajgr maluje tak moc, že bi ho olej stál mnoho pens. Mušim íct, že sem na Švajgrové malby zstal koukat. Vidl sem sílu panoram na svích cestách po králofství eském, ale takovi obrazi tam nebili. Nejvtší obras jest jakási národní slavnost ve mst Ministru nmeckého jazika, kereš jest obleženo od anababist roku 1535. Tento obras jest hrozny, nebo lidi umírají tu na ulici a zvinái prodávají místo zajíc a korotví nmecké myši. Ale obras je velmi pouni, nepse vidí, jak byli špatné lidé pet mnoha tisíci lety. Krom tohoto obrazu jsou tu ešt jiné píkladn Hastrman, jak si vyesává vlasi tuze krásni tontrfekt, kei semi moc líbil. Pak je tu Vný žit tak zváni Ahasfer, kei straši dti. Ostatní obrazi vyrozumívají se z kataloku za 20 kr., fkerim je taki fodografie malíe Švajgera, kei se v jinich slovanskich e- ich menuje Hans Schv^aiger. Rekomenduju eskému publigum dtkliv tuto vistavu, abi se ponkut zdlalo a fumni obeznámilo. Jsem odani slavné redagci Vavinec Lebeda, Pozn. Drama Alf. Daudeta a Ad. Blota Fromont mladší a Risler staršv^ mlo eskou premiéru už v divadle Prozatímním,
41 22. ledna 1877 ; na scénu Národního divadla uvedeno bylo v režii Kolára ml. po 10 letech, 13. února 1887. Pittner^^ v úloze Fromonta ml. je herec Jií Bíttner, výborný pedstavitel úloh charakterních. V dodatku o jubileu Josefa Jiího Kolára charakterisuje Lebeda výstižn podivínství tohoto starého pána, jeho hrivou výslovnost a jeho oblibu vyizovati svoje záležitosti s divadlem zaslány ^^ v novinách, ( inseráty^^). A do tetice pouští se ta Lebeda i do kritiky výtvarného umní; hodnotí díla,/ikravalisty^^ (akvarelisty) Hanuše Schwaigra v Galerii Ruchu^^ nakladatele AI. Wíesnera. I. Herrmann, XLVIII. Z poslední galerie.
4. SALMIÁK. Slauná redagce Švandidudáha! V beznu 1887. Jsem moc potšený krz okolostolinost, že Vám moje referáti konferíruji cos sem oekával nepsem pes divadlo znalec jako bívali samostatní edidel. Tentográde pýšu dležiti referád pes kus, keriš se dával dnes an sem práv pišel z divadla celi rosileny, nep mnl kus pt aktu a jelikoš stálo na prokrámu, že bude konec pet desátou hodinou, trval aš podesáté coš bila patrn chiba tisku a musel sem dát domovníkovi šesták, kei fšak semusebe nemel. Kus jest s francouzského jazika a zepsal ho jisti Ochtáb Felijet, a neni to trategédye nýbrž radygálni dráma. Stálo mn moc, než sem si pamatoval názef kusu aš se mi to podailo. Titul se vipysuje Salmiák (coš jest chemigálie, ale tuto znamená titulní osobu). Moch by se teš menovati K^m vede karban ili: Ouinky francefúsu (nep jest kus s franíny peloženy). Dj vipysuje se následoun: I. akt pedsta-
43 vuje malíský atalér (což jest francouské slovo a znamená dílnu) kdes vistupuje malí Hugenot (Hugenoti bili francouské mladoeši, kei bili povraždni a jen tento malí zbil do tohoto kusu) a jeho pítelkyn Žofie Lédijova, kera jest jeho žaka. Tato dífka bila díve u baletu ve Veliké Opee, nini uš po štyri roki uí se u Hugenota malovat, rok za rok. Malíe dává pan Sajfrt, oblíbeny agtér, keriš má zvláštní talend pro krásné boti s vysokimi kramflekami, Žofii Ledijé dává slena Dumková, keré pro tento kus sernali vlasi. Jesto mladá, sliná dífka, tuze oblíbená a má talenta. Tato Žofie má velikou výmluvnost a povídá Hugenotovi dlouhý píbch o své lásce k titulní osob Salmiakovi, keriš jest bohatý muš a domácí pán Hugenotv. Poznal tuto baletku pet tymi roki, zamiloval se do ní, vzal ji od baletu prie, dal ji na uení k tomu malíi a chce si ji vzít za ženu. Afšak Žofie stžuje si nyní Hugenotovi, že chodí Salmiak za jinou ženskou, totiš za jistou paní Klotildou de la Batteríí, že ona to nepežije a že se utopí / sen e- mus jsem nerozuml. Pozdji mi vysvtlil jeden študent, že Sena je francouzská eka, kera tee krs Paíž. F tom pichází paní De Týras, mladá fdova, kerou malí Hugenot fodografuje na plátno. S ní pichází její bratr Moric la Baterie (pan Pštros) a její bratranec a ženich Robert Artilerí, štábní oficír, ale v civilu. Pndou ešt jiné osoby, kereš malíe zdržujou f práci,
44 mezi nimi také Klotilda de la Baterý, keraš se vyjaduje velmi indeskriptivn (totiš nešetrn, cos jest cizozemské slovo) o slen Žofii Ledijé, keraš pi píchodu host do atalériju Hugenotového se ukrila vzadu za draperii a nyní pi ouštpané ei lomí tam rukama vrzajíce zubami. Nebo ji velmi bolí, co íká Klotilda de la Baterý, že totiž satek Salmiakv s bývalou baletkou vipadal by tak, jako by ona hrabnka si vzala kloun z cirkusu. (Klou v cirguse je lovk, kei má kalhoti z vestou z jednoho kusu s knoflíkama k zapínání vzadu. Takovi klou mluví f Praze špatn eski, ve Vídni špatn francouski, v Paíži špatn nmeckiatd., nebo takoví klou neumí vbec žádni jazik.) Pak všecko odejde z atalijéru Hugenotova a on maluje dál, afšak má co chlácholit Žofii Ledijé, kerá, jak známo, chce se utopit. Pi emž opt dífka tato vipravuje malíi dlouhou historii. Dífka tato i fostatních agtech vipravuje dlouhé píbhy, piemš mn napadlo, že by mohla vydávati beleristický asopis tolik má matriálu. Druhi akt hraje v rodin totiš f pokoji paní La Baterí, jejiš muš je poslancem (kereho dává pan Šmaha, akolif to není špatná role). Domácí paní dla Baterí dává práv visitu, tak že je tam mnoho host a zárove je to valná hromada spolku pro potporu stydlavých chudých. Poslanec la Baterí je petseda a zvoní. Pichází také pan Salmiak, kerého pijímají do spolku.
: 45 Tento Salmíák je velmi indressantní osoba. Pišel do Paíže, má moc pens, koupil si dm, chce si vzít tu Žofii Ledijé a je k jiným ženskim studení jako let. Zatím se fšak pozoruje v publigum (cos je vidt i na poslední kalerii) že jaksi melangólicky se dívá na paní de Týras, mladou fdovu céru jenerála de la Baterie keriš je bratr poslance Baterie. Afšak ta paní de Týras má už namluveného jiného totiš Roberta Artilerí, kei je štábní dstojník, lovk od karakteru, ale málo od ei. -- Je tedy vidt, že se slena Dumkova nemejlí díž myslí že ji Salmiak leze za jinou, ale mejlí se fosob. F tomto akte ke konci všecko otchází a z- stane jen paní de Týras na divadle, kerou dává paní Bittnerová, tuze hezká mladá paní. Píd její bratr syn jenerála poruík u kavalerie Moric (keriho dává lechkomisný pan Pštros) a povídá Sestro, já jsem znien!" Pro?" ptá se paní de Týras. Já hrál fklubu a prohrál sem moc pens." (Sehoš je vidt že má Hlas Národa pravdu, diž íká že klubi nestojí za nic. To je kus, na kei by se mli jit podívat doktor Podlipni a Nejedli a rukaviká Beznofsky, abi dali s tmi klubi pokoj. Nebo vijde na jevo, že Moric de la Baterie tam prohrál 70000 tisíc frank.) Paní de Týras zvolá: Ježiš Marjá! Sedmdesát tisíc?"
46 Ano/' povídá znieni její bratr lehkomisný pan Pštross; a nezaplatím-li, dají mn na erné prkno." Paní de Týras: Kdo? Moric la Baterie (z melangólie) : Pan Salmiák a ješt jeden! Paní de Týras: Nechtjí ekat? Moric de la Baterie: Nechtjí. Zejtra jsem v klubu na plagát má est je tatam a šarže taki musím kvitýrovat od vojska... (Což bi bila ostuda pro rodinu, kdys je otec jenerál.) Po tomto strašném vyznání dá paní de Týras Moricovi své preciosy z krku totiš perle a on jde s nimi do zastavárny. Ale to nestaí a paní de Týras jede ve tetím akte k Salmiakovi, aby prosila za bratra. Tento Salmiák je podivín keriš má služebníci jen z kriminál. Sami vrach a zlodj, on fšak se nebojí a íká, že ty lidé polepšuje. Jeden takovi vrach a loupežník je taki pan Karbus, keriho jsem dosud držel za solidného lovka. Ten je u Salmiaka lokajem. Je noc, když tam paní de Týras pijde fukrutné hypochondrii a prosí Salmiaka abi nedával bratra na plagát do klubu. On ji vikládá, že to neudlá, že hrozil jen bratru jejimu abi se polepšil a že ho ta dnešní noc jist vykuríruje ze hry fklubu. (Coš se neví. Jak pak, dibi se Moric zatím zatelil? Na ofšem spisovatel Ochtáb Felijet nepomislel.) Ale ženich Robert Atalerí se dovdl, že
47 jeho nevsta šla v noci k Salmiakovi na visitu, vrazí tam také a ptá se jí co tu má co dlat. Paní de Týras je uražená, odejde, Salmiák se vizná Robertovi Atalerí, že ji miluje, Robert ho vizve na duell opona padá. (Salmiaka hraje pan Slukoff, kei hraje víten, také piliar hraje dobe v kavárn Slavii. Má tuze krásnou masku totiš piísnuté vlasi s ofinou a v prvním monumentu jsem mislyl, že to je hostinský Brejška tak je mu Salmiak podobni.) F tomto akte opt dífka Žofie Ledijé vipravuje dlouhou historii Salmiakovi. Coš sem se podivil, jak si slena Dumková pamatuje tak velkou roli. Ftvrtém jednání pichází Robert Datalerí k jenerálu de la Batterí (ve francouskich kusech obiejn bívají samá francouská mna) abi se nehnval, že si jeho céru nemže vzít, že má noní randevú se Salmiakem. (Stariho jenerála dává mladý pan Kolár. Francouské jenerálové vipadaji jako naše furvezáci v extra mundúru a mají kalhoti polovic z voskového plátna, abi se neukopali.) Jenerál se lekne a povídá Robertovi: A^^w/tz, co vám mám íci! (Což je víten, nebo pan Kolár asto neví, co má íci, kdiž cuflér nemluví dost nahlas.) Céra mu pak všecko visvtlí a jenerál bére synovi šavli, což je velmi tragická scéna. Syn prosí na kolenou, abi se otec nehnval a slibuje, že pude do Tonkinu na í- ané. Jenerál odpouští, dá mu šavh a povídá:
48 Tedy k ministrovi, poruíku, aby vás tam pesadil. Naped, mili synu!^^ Ale pak pak jde sám napet ze dveí. Pet tím však se doví, že céra miluje Salmlaka volá: Nigdy nebudete jeho ženou mezi námi je veliká propast! (Cos neni nigde k pozorováni.) Pátý Akt je v bite Salmlaka, kei je tšce rann do ruki od Roberta, bívalého ženicha paní de Týras. Pichází na visitu malí Hugenot a pedstavuje slenu Žofii Ledijé jako svou ženu. Salmlak je celí užaslý. Na to Žofie pedstavuje Hugenota jako svého muže Salmlak se diví ešt víc. Pro jste to udlali?" ptá se. Protože se milujeme!" odpovídají manželé. Ale vždy já si vás chtl vzít!" povídá S^z/- miak Žofii. Ano," íká Hugenot, ale jsi rát, že to takhle dopadlo, nebo miluješ ji paní de Týras." Salmiak mlí, sehoš je vidt že ji opravdu miluje a není to ku podivu. (Paní Bittner je tuze heská mladá paní.) Kdys tito mladé manžele odejdou pijde jenerál na visitu k Salmlakovl, žernu chce nco íci. Salmiak: Mlufte jenerále! Jenerál: To není tak snadné, milý píteli! (Kdešto jsem se opt musel smát, nebo pan Kolár koukal pi tom do cuflérové boudy.) Ale konen mluví pec: Víte dobe, Sal-