Chov kachny divoké a dalších druhů vodní pernaté zvěře

Chov kachny divoké a dalších druhů vodní pernaté zvěře Obsah Chov kachny divoké a dalších druhů vodní pernaté zvěře... 1 Taxonomie a doby lovy... 2 Zoologie, ekologie o rozšíření vodní pernaté zvěře... 2 Kachna divoká (Anas platyrhynchos)... 2 Kopřivka obecná (Anas strepera)... 4 Polák chocholačka (Aythya fuligula)... 6 Polák velký (Aythya ferina)... 8 Čírka modrá (Anas querquedula)... 11 Lžičák pestrý (Anas clypeata)... 11 Husa velká (Anser anser)... 12 Husa běločelá (Anser albifrons)... 13 Husa polní (A. fabalis)... 13 Lyska černá (Fulica atra)... 13 Základy chovu... 15 Choroby vodní pernaté zvěře... 18 Botulismus... 18 Salmonelóza... 19 Tuberkulóza... 19 Virová enteritida kachen (mor)... 19 Virová hepatitida kachen... 20 Kokcidióza... 20 Tasemnice... 20 Citovaná a doporučená literatura:... 20 1

Taxonomie a doby lovy Třída: ptáci (Aves) Řád: vrubozobí (Anseriformes) Čeleď: kachnovití (Anatidae). Druhy: čírka modrá (Anas querquedula); nelze obhospodařovat lovem čírka obecná (A. crecca); nelze obhospodařovat lovem kopřivka obecná (A. strepera); nelze obhospodařovat lovem husa běločelá (Anser albifrons); 16. srpna 15. ledna husa polní (A. fabalis) 16. srpna 15. ledna husa velká (A. anser) 16. srpna 15. ledna kachna divoká (Anas platyrhynchos); 1. září 30. listopadu lžičák pestrý (A. clypeata); nelze obhospodařovat lovem polák chocholačka (Aythya fuligula); 1. září 30. listopadu polák velký (A. ferina); 1. září 30. listopadu Řád: krátkokřídlí (Gruiformes) Druh: lyska černá (Fulica atra) Zoologie, ekologie o rozšíření vodní pernaté zvěře Kachna divoká (Anas platyrhynchos) Patří mezi nejrozšířenější kachnu v České republice. Na území ČR se jedná o druh částečně tažný, kdy část našich populací zůstává a zbytek odlétá na zimoviště. Převládají tahové cesty JZ směrem: Itálie, Francie, jižní část SRN. Jednotlivé páry se tvoří již na zimovištích a během února a března obsazují postupně hnízdiště. Záleží ovšem na počasí, které vše může posunout i o několik týdnů. Kachna divoká patří ohledně nároků mezi velmi přizpůsobivé druhy. Obývá tekoucí a stojaté vody téměř všeho druhu. Největších hustot dosahuje na vodních plochách v nížinách s bohatou potravní nabídkou a dostatkem krytových a hnízdních příležitostí. Přesto není vzácností úspěšné zahnízdění ve vysokých nadmořských výškách např. na Šumavě ve výšce 1430 m. n. m., poblíž Horské Kvildy a modravských slatí atd. 2

Začátek hnízdění je ovlivněn mnoha faktory, mezi které patří počasí, stav vodní hladiny a vodní vegetace atd. První masovější nástup hnízdění připadá na druhou dekádu března, což je první vrchol, a druhý vrchol se nachází ve druhé dekádě dubna. I díky náhradním snůškám se hnízdění může protáhnout do konce června a výjimečně i července. Umístění hnízd může být velmi rozmanité. Touto tematikou se zabýval Havlín (1962). Uváděl, že většina hnízd (307 hnízd = 64 % všech) se nacházela na rybnících a v jejich blízkém okolí. Z toho bylo umístěno na ostrovech 196 hnízd, březích mimo vodu 47, v zaplavených porostech 44, na plovoucích nebo vodou obklopených kupách 11, na křovinatých hrázích 6 a na úzkých poloostrůvcích 3 hnízda. Dalších 28 % hnízd (134 absolutně) se nacházelo v jarních zátopách lužního lesa: na stromě ve vodě 109, na stromě u vody 21, na suchém místě na zemi 3, na kupě na vodě 1 hnízdo. Na bažinách a bažinatých loukách se nalézalo 2,5 % hnízd (12 abs.). Zbylá hnízda měla blíže nespecifikovaný charakter. Průměrná velikost snůšky se pohybuje okolo 8 12 vajec. Doba sezení samice na vejcích se pohybuje rámcově mezi 23 28 dny. Ovšem samotná velikost snůšky nezaručí vysoký přírůstek v daném roce. Směrodatná je hnízdní úspěšnost, která je ovlivněna množstvím vhodných lokalit, predačním tlakem na hnízda, sedící samice, mláďata, klimatickými podmínkami v hnízdním období atd. Ztráty a úspěšnost v hnízdění se samozřejmě v podmínkách ČR mění a nelze plošně určit směrodatnou hodnotu, zvláště díky výkyvům v jednotlivých letech. Níže jsou uvedeny orientační údaje. Rozsah úspěšně vyvedených hnízd na náměšťských rybnících se pohyboval mezi 37 82 %. Řepa (1989) na rybnících v okolí Tachovska měřil úspěšnost odlišnou metodikou. Počítal procentuelně počet vyvedených rodin z párů přítomných v hnízdním období. U tohoto způsobu určitě dochází k podhodnocení skutečnosti, neboť na jedné straně nelze zjistit veškeré vyvedené rodinky a na straně druhé se zpravidla všechny páry přítomné v hnízdním období na reprodukci nepodílejí. Jím uváděné hodnoty se pohybují v rozmezí 25 43 %. Na rybnících, kde byly provedeny meliorace spojené s vyhrnováním břehů včetně litorální vegetace, publikuje průměrnou hodnotu úspěšnosti pro období pěti let po zásahu pouze 17 %. Při výzkumu v roce 1978 na rybnících v Třeboňské pánvi byla zjišťována procentuální úspěšnost nalezených hnízd v různých prostředích: pro 3

ostrovy 72 %, rybniční valy po obvodu rybníků 44 %, rákosiny 73 % a porosty zblochanu 36 %. Velikost vyvedených rodinek je do jisté míry závislá na stáří kachňat, protože podobně jako u ostatní pernaté zvěře dochází v raném stádiu vývoje k nejvyšším ztrátám, které se s narůstajícím věkem úměrně snižují. Kotalík (1982) uvádí celkové ztráty během odchovu 27,6 %. Ovšem pro oblast náměšťských rybníků jsou dávány průměrné velikosti kachních rodinek do stáří jednoho týdne 7,67 a do čtyř týdnů 7,40, což udává ztráty pouze 3,5 %. V tomto případě se zdá velikost ztrát podhodnocená. Kachna divoká patří mezi druhy, které mají schopnost vysoké kvalitativní variability přijímané potravy. Z hlediska potravní ekologie u kachny procentuálně dominuje rostlinná potrava, která má v průběhu roku kolísavý charakter. V jarním období se zvyšuje zastoupení živočišné složky. S postupným dozráváním semen a plodů se množství živočišné potravy eliminuje, přičemž na přelomu srpna a září dosahuje rostlinná složka až 99 %. Z rostlinné potravy jsou nejčastější druhy jako: pšenice, ječmen, žaludy, okřehek, merlík, rdesna, rdesty, ostřice, stolístek atd. a z živočišné nižší korýši, máloštětinatci, měkkýši, pijavky, vzácně obratlovci atd. Nicméně mnohé výzkumy ohledně potravní ekologie ukázaly protichůdné závěry v zastoupení živočišné potravy, kdy se její hmotnost pohybovala až okolo 50 % a u kachňat dokonce 83,4 %. Výše zmíněná fakta jen potvrzují velikou potravní přizpůsobivost kachny divoké. Březňačka patří na území ČR k nejpočetnější a nejrozšířenější kachně. V letech 1985 1989, respektive 2001 2003, byl celkový stav na našem území odhadován na 30 000 60 000 párů, respektive na 25 000 50 000 párů. Kopřivka obecná (Anas strepera) Evropské rozšíření kopřivky není charakteristické souvislým výskytem, jako je tomu u kachny divoké. Evropa je východní okraj jejího výskytu v Eurasii. Nicméně minulé století bylo charakteristické progresivním rozšiřováním areálu a početnosti druhu, zvláště v Evropě. V ČR to potvrzují údaje o obsazených mapovacích čtvercích 4

za sledovaná období 1973 1977, 1985 1989 a 2001 2003, kdy pro jednotlivá období je procentuální zastoupení čtverců následující 20 %, 33 % a 44 %. V ČR se rozšiřuje nejen areál druhu, ale také početnost. Pro výše zmíněná časová období se publikují tyto odhadované početní stavy cca 570 1 620; 1 500 3 000 a 1 800 3 200 párů. Populace kopřivky obecné v ČR patří mezi tažné druhy s občasným přezimováním. Na zimoviště odlétá v průběhu září a října. Hlavní zimoviště našich populací se nachází v oblasti Středomoří ve Francii, Itálii a Španělsku. Přílet na naše hnízdiště bývá v průběhu března a dubna, o něco později než u kachny divoké. Její hustota je nejvyšší v nadmořských výškách do 500 m. n. m. na bohatých mělkých vodních nádržích. Nejvíce vyhledává větší rybníky se zarostlými břehy a s výskytem bažinatých rostlin, ovšem s dostatkem volné hladiny. Není ale žádnou výjimkou, že zahnízdí na rybnících o velikosti pouze okolo 0,1ha. Jak uvádí Hudec et al. (1994), bývá hnízdo umístěno na suchých místech na zemi, na březích nebo ostrovech, ve vysokých porostech kopřiv, trav, maliníku, trsech ostřic atd. Hnízda kopřivek jsou stavěna s větší precizností a pečlivostí než hnízda kachny divoké. Snůška začíná počátkem dubna, s vrcholem v druhé dekádě, s průměrným počtem 7 12 vajec (průměr 9,93; 237 hnízd). Průměrný počet mláďat ve vyvedené rodince se pohybuje mezi sedmi až osmi. Podobně jako u ostatních druhů kachen i u kopřivky obecné dochází ke snášení vajec do jiných hnízd a samozřejmě se tomu děje i naopak. Doba sezení se pohybuje v rozmezí 26 28 dnů. Potravní ekologií se kopřivky obecné liší od blízce příbuzné kachny divoké v zastoupení jednotlivých složek. Téměř ze 100 % převládá rostlinné zastoupení. U tohoto druhu, co se týče složení rostlinné a živočišné části potravy, panuje oproti kachně divoké u většiny autorů vzájemná shoda. Živočišná složka je zpravidla konzumována na jaře a v létě, pokud se vůbec vyskytuje. V rostlinné části potravy se nachází mladé výhonky, kořeny a listy vodních rostlin jako je rdest, zblochan, ostřice, sítina, okřehek atd. a s dozráváním rostlin se vyskytují ve větší míře semena, která tvoří v zimě převážnou část potravy. 5

Polák chocholačka (Aythya fuligula) Populace v ČR patří dominantně mezi tažné, nicméně běžně zde zimují populace ze severnějších částí Evropy. Zimoviště našich hnízdních populací se převážně nachází západním a jihozápadním směrem. Jedná se nejvíce o oblasti německých a švýcarských předalpských jezer, dále je tah směřován do prostoru vymezeného Dánskem, Velkou Británií, Francií a Španělskem. Na naše hnízdiště polák chocholačka přilétá v závislosti na počasí v průběhu března s dominancí v dubnu. Vyhledává poměrně široké spektrum rybníků, nejvíce mu ale vyhovují mělčí nádrže s bohatou příbřežní a litorální vegetací, kde má dostatek hnízdních a potravních možností. Na rozdíl od plovavých kachen má rozdílnou tvorbu párů i průběh toku podobně jako je tomu u poláka velkého. Žijí více pospolitě a i vlastní tok probíhá kolektivně. Patrný je i výraznější nadbytek kačerů poláka velkého a chocholačky oproti ostatním druhům kachen. Buřič (1978) uvádí pro blatensko-lnářské rybníky poměr pohlaví cca 1,28 : 1 ve prospěch kačerů. Pro výběr hnízda preferuje polák chocholačka místa bezprostředně obklopená vodou. Z celkového počtu 249 hnízd bylo 65 % přímo obklopeno vodou (absolutně: 129 na ostřicových stoličkách; 13 v porostech zblochanu; 6 v trsech rákosu; po 1 2 na umělém hnízdě, ve starém hnízdě slípky, ve starém hnízdě lysky, na plovoucím ostrůvku, v porostech ostatních bažinatých rostlin), na ostrůvcích 26 % (absolutně 22 v bažinatých rostlinách, trávě 20, v kopřivách a jiných bylinách 18, umělém hnízdě 2 a pod keřem jedno) a pouze 9 na suchém břehu (zpravidla v těsné blízkosti vody). K podobným závěrům dospěl na Blatensko-Lnářsku i Buřič (1978). Z celkového počtu 360 hnízd nalezených v letech 1975, 1976 a 1977 bylo 77 % hnízd bezprostředně obklopeno vodou (51 % ostrovy, 26 % podmáčený terén) a na břehu rybníků se nacházelo 23 %. Z těchto údajů jasně vyplývá, že hnízdění poláka chocholačky je vázáno na nejbližší okolí vody. Hnízdění u nás začíná relativně pozdě s masovějším nástupem v květnu a s vrcholem na rozhraní třetí dekády května a první dekády června. Významný vliv na počátek hnízdění má počasí (v jednotlivých letech se může posunout až o měsíc), stav vodní hladiny a míra zaplavení litorálních porostů. Jak publikuje Buřič (1978) velikost ukončené snůšky od jedné samice se pohybuje v rozmezí 4 15 vajec, respektive 4 25 u smíšených snůšek, 6

s průměrným počtem 9,51, respektive 15,96 vajec. Doba inkubace trvá 22 29 dní. Ztráty na hnízdech jsou ovlivněny mnoha faktory např. zaplavením hnízd, dobou hnízdění, predačním tlakem atd. Havlín (1972) uvádí procento úspěšně vyvedených hnízd v rozmezí 45 % 73 % pro oblast náměšťských rybníků. Řepa (1989) udává hodnotu pouze okolo 40 %, což je dáno dozajista i odlišně použitou metodikou, o které bylo zmíněno výše u kachny divoké. Zajímavé určitě je, že poukazuje na výrazné snížení hnízdní úspěšnosti v celém pětiletém období po melioračních zásazích spojených s vyhrnováním rybničních břehů. Průměrný počet mláďat voděných jednou samicí z celkového vzorku 3624 rodinek (Českomoravská vrchovina, jižní Čechy včetně Blatensko-Lnářska) čítá 6,1 (Hudec et al., 1994). Pro mláďata poláka chocholačky je typická poměrně vysoká úmrtnost v rané fázi odchovu a celková úmrtnost v průběhu odchovu dosahuje průměrně cca 30 %. Co se týče potravní ekologie, převažuje živočišná složka (68 % - 89 %). V ní mají nejčastější zastoupení měkkýši, larvy chrostíků, brouci, větší korýši, také malé rybky atd. Rostlinná složka se pohybuje v rozmezí 11 % - 32 %, kde se vyskytují semena rdestu, skřípiny, zevaru a stolístku. Výhradně na živočišnou potravu jsou vázána mláďata. Procentuální zastoupení se však mění v závislosti na místních podmínkách a ročním období. Například Buřič (1978) poukazuje na to, že mladé rodinky poláků chocholaček se stahovaly na rybníky s chovem domácích kachen, kde bylo dostatečně zakrmeno obilím, a využívaly dodatečné potravní nabídky. Polák chocholačka začal v průběhu 20. století postupně rozšiřovat svůj hnízdní areál k jihu. Na území současné ČR bylo hnízdění poprvé prokázáno v roce 1914 na rybnících u Náměště nad Oslavou a následovalo šíření do západních částí naší republiky. Na Blatensku poprvé prokázal hnízdění Černý v roce 1928. Tak jako zde se v některých oblastech stal dominantní kachnou a předčil svou početností kachnu divokou. Fiala (1981) odhadoval průměrné hnízdní stavy v letech 1972-1979 na 8 500 párů (zde byl pravděpodobně stav podhodnocen viz výše). V dalším mapovacím období 1985 1989, i přes prokazatelný úbytek v první polovině 80. let, byly početní stavy odhadovány na 15 000 30 000 párů a v zatím posledním mapovacím období za roky 2001 2003 byl konstatován pokles početnosti o cca 20 % na 12 000 7

24 000 párů. Přes pokles početnosti však v jednotlivých mapovacích obdobích (1973 1977, 1985 1989, respektive 2001 2003) neustále rostl relativní podíl obsazených kvadrátů z 46 % na 70 %, respektive 72 %. Polák velký (Aythya ferina) Tažný druh s téměř shodným umístěním zimovišť pro naše populace jako má polák chocholačka. Ptáci zimující na území ČR jsou cizího původu. Na svá hnízdiště přilétá v březnu a dubnu. Obývá nejrůznější vodní nádrže nebo pomalu tekoucí vody. Lze ho nalézt na vodách hlubokých i mělkých s bohatě zarostlými břehy vodní a bažinnou vegetací, především porosty zblochanů a ostřic, které využívá hojně k hnízdění. Nejvyšší hnízdní denzity dosahuje na malých a středně velkých rybnících (5 30ha), nejsou však výjimky, kdy hnízdí na rybnících o velikosti pouze jeden hektar, nebo i na bažinách s velmi malou plochou vodní hladiny. Hnízdění začíná o 10 14 dní dříve než u poláka chocholačky, nicméně v závislosti na vývoji počasí se může hodnota lišit. Při pozdějším nástupu hnízdění vlivem nepříznivých klimatických a stanovištních podmínek se mohou rozdíly velmi zmenšit, či téměř vyrovnat. Běžný, podobně jako u poláka chocholačky, je skupinový tok, který vrcholí v dubnu. Obzvlášť patrný je výrazný nadbytek samců. Buřič (1978) uvádí na Blatensko-Lnářsku poměr pohlaví cca 1,5 : 1 ve prospěch samců. Hnízdo se nachází podobně jako u poláka chocholačky v těsné blízkosti vody, zpravidla je vodou přímo obklopeno. Polák velký má menší počet hnízd umístěných na březích rybníka než polák chocholačka. Při sledování 380 hnízd zjistil Havlín (1966b), že v 77 % se hnízda nacházela na místech obklopených vodou (absolutně: 139 na ostřicových stoličkách; 58 v rákosových trsech; 33 v hustých porostech zblochanu; 29 v trsech jiných bažinatých rostlin; 13 na plovoucích ostrůvcích; ve starých hnízdech lysky 6, racka 3, ondatry 2; na kupách 5; na vrbách a pařezech 2 a v umělém hnízdě z chvojí jedno hnízdo), 16 % na ostrovech, 5 % na suchém břehu v trsech ostřice a 2 % na hrázce. Buřič (1978) došel na Blatensko-Lnářsku k následujícím výsledkům (celkem 59 hnízd): v podmáčeném terénu bezprostředně obklopeném vodou 54 %, na ostrovech 42 % a 4 % na březích rybníků. 8

Začátek snůšek začíná ve větší míře v první dekádě května s vrcholem v druhé dekádě téhož měsíce. Na rozdíl od poláka chocholačky má těžiště hnízdění v květnu. Průměrná velikost snůšky se pohybuje v rozmezí 6 12 vajec. Doba sezení bývá 24 28 dní. Hnízdní úspěšnost se pohybuje v jednotlivých letech podle Havlína (1972) v rozsahu 37 % - 85 %. Řepa (1989) poukazuje na průměrnou hnízdní úspěšnost mezi 46 % - 55 %, ovšem jím zvolená metodika byla trochu odlišná od Havlína, jejíž základní charakteristika je uvedena výše. Nicméně upozorňuje na výrazné snížení hnízdní úspěšnosti po provedených melioračních pracích na rybnících, které byly spjaty s vyhrnováním břehů. Průměrný počet mláďat voděných jednou samicí se pohybuje kolem 5 kachňat. Oproti poláku chocholačce je nižší mortalita v průběhu odchovu, její úhrnná míra je kolem 15 %. Potrava, na rozdíl od poláka chocholačky, převládá rostlinná. Živočišná složka se pohybuje na úrovni cca 37 % a jsou v ní zastoupeny podobné taxony jako u předešlého druhu: měkkýši, larvy chrostíků, korýši, rybky, červi, občas obojživelníci atd. Z rostlinných částí můžeme nalézt: rdesno, rdest, lakušník, zblochan, okřehek, trávy, ale také kukuřici, obilí atd. Polák velký začal poměrně výrazně rozšiřovat svůj areál výskytu v Evropě již v průběhu 19. století, kdy byly u nás první záznamy o zahnízdění tohoto druhu. Šíření pokračovalo také převážnou část 20. století, včetně naší republiky. Fiala (1981) odhadoval průměrné hnízdní stavy na našem území za období 1972 1979 na 8 500 párů s tendencí růstu o cca 350 párů ročně. To je v porovnání s dynamikou poláka chocholačky za stejné období méně (růst o 950 párů/rok). Stavy pro hnízdní období 1985 1989 byly, i přes pokles v první polovině 80. let o cca 30 %, odhadovány na 10 000 20 000 párů, z tohoto důvodu se zdá být Fialův odhad podhodnocený. V mapovacím období 2001 2003 byly stavy odhadovány na 17 000 párů, což je oproti minulému období snížení o cca 13 %. V plošném rozšíření se relativní výskyt ve sledovaných kvadrátech příliš nezměnil a pohyboval se na úrovni 53 % (mapování 1973 77), 62 % (1985 89) a 56 % (2001 2006). 9

Čírka obecná (Anas crecca) Středoevropské populace jsou převážně tažné, přezimování našich ptáků zatím nebylo potvrzeno. Podzimní tah na území ČR je nejsilnější v průběhu září. Naše populace orientují své tahové cesty jihozápadním směrem na území Itálie, Španělska a jižní Francie. Jarní tah probíhá v březnu a dubnu. Čírka obecná preferuje v době hnízdění zpravidla mělké, stojaté a pomalu tekoucí vody se zarostlými okraji břehů. Jedná se o rybníky, močály, vlhké louky či rašeliniště. Hnízda lze nalézt, podobně jako u kachny divoké, ve značných nadmořských výškách: na šumavských rašelinných jezírkách ve výšce okolo 1 100 1 200m n. m. v letech 1967 a 1968 a z novějších dob v roce 2000 na šumavském rašeliništi ve výšce 950m n. m. Čírka obecná vyžaduje specifický biotop a není tak přizpůsobivá na rozmanité prostředí, jako např. kachna divoká. Nejlépe jí vyhovovaly a vyhovují tzv. luční rybníky s břehy zarostlými vegetací a s pozvolným přechodem hladiny do okolní krajiny. Hnízdo si čírka obecná staví hlavně v husté rostlinné vegetaci ostřic, sítin, někdy také pod hustými keři nebo dokonce na vrbě. Hnízdění v nižších polohách začíná ve druhé polovině dubna a u míst výše položených v polovině května. Může se to však protáhnout až do června či července. Průměrná velikost snůšky se pohybuje okolo 8 11 vajec s inkubační dobou 23 dnů. Průměrný počet mláďat ve vzorku čítajícím 18 rodin se pohyboval kolem 5,5 ks. V potravě je zastoupena jak živočišná složka (převládá na jaře a v létě), tak rostlinná, která dominuje na podzim a v zimě. Živočišnou složku tvoří kroužkovci, hmyz a jeho larvy, výjimečně obojživelníci a žáby; v rostlinné se vyskytují převážně semena sítiny, zblochanu, rdesna, ostřic, obilí atd. U čírky obecné dochází na našem území k setrvalému poklesu, což dokládají i mapování na našem území, která potvrzují nejen úbytek v celkovém počtu jedinců, ale též snižování procentuální obsazenosti sledovaných kvadrátů. Pro období 1973 77, 1985 89 a 2001 2003 jsou uváděny následující absolutní počty jedinců (respektive procentuální obsazení kvadrátů): 430 880 párů (46 %), 150 250 párů (38 %) a 60 100 párů (32 %). 10

Čírka modrá (Anas querquedula) Na celém území Evropy tažný pták. Zimoviště se nacházejí ve Středomoří, ovšem hlavní tahové cesty směřují do Afriky nížiny v Senegalu, Nigeru a Nilu. Převážná část u nás hnízdících ptáků směřuje do Nigeru a Mali. Na hnízdiště přilétá v průběhu března a dubna. Vyhledává podobné biotopy jako čírka obecná, proto má na našem území podobný i vývoj populační dynamiky. V našich podmínkách se pohybuje počet vajec v rozmezí 8 11 ks a průměrný počet vyvedených mláďat je okolo 6 ks. Ohledně potravy nejsou od mnoha autorů jednoznačné závěry, ale převládá názor o rovnoměrném zastoupení živočišné a rostlinné složky, ovšem s převahou živočišné části. V potravě se nachází rybí, žabí potěr, korýši, měkkýši, chrostíci, brouci a z rostlinné složky převážně semena, méně pak vegetativní části rostlin zevar, skřípina, okřehek, ostřice atd. Pokles u čírky modré je hlubší než u předchozího druhu. V průběhu 20. století byla na většině míst početnější než čírka obecná, ale postupně se dominance přesunula ve prospěch čírky obecné. Pro období 1973 77, 1985 89 a 2001 2003 jsou uváděny následující absolutní počty jedinců (respektive procentuální obsazení kvadrátů): 290-600 párů (40 %), 100-180 párů (30 %) a 60 120 párů (31 %). Lžičák pestrý (Anas clypeata) Středoevropské populace lžičáka pestrého jsou tažné s hlavními zimovišti na území Francie, Itálie a Španělska. Odlet na zimoviště probíhá už v průběhu července a přílet na hnízdiště je datován na měsíce březen a duben. Lžičák preferuje podobně jako čírka obecná a čírka modrá typy lučních rybníků s pozvolným přechodem litorální vegetace do otevřené krajiny. Mělké eutrofní vody zarostlé ostřicí, zblochanem, rákosem a orobincem jsou lžičákem pestrým velmi často vyhledávané, přestože někdy mohou být kontraproduktivní v důsledku možného výskytu botulismu. Dříve byl relativně hojný i v záplavovém území Podyjí a v dalších periodicky zaplavovaných oblastech s vlhkými loukami. 11

Hnízdění na našem území zpravidla začíná ve druhé dekádě dubna. Velikost snůšky se pohybuje v rozpětí 9 11 vajec s průměrným počtem mláďat 7 ks. Na složení potravy panují rozporuplné názory, což je určitě dáno velkým areálem výskytu a s tím souvisejícími rozličnými druhy prostředí a dostupným širokým spektrem potravy v různých částech světa. Šťastný, Bejček, Hudec (2006) poukazují na převažující živočišnou složku v podobě měkkýšů, planktonních korýšů, larev hmyzu a v menší míře se vyskytují semena vodních rostlin. Z výzkumů prováděných v Severní Americe vyplynulo 65 % zastoupení rostlinné složky a 35 % živočišné složky. Isakov (1952) ukazoval na výraznější zastoupení rostlinné složky pouze v zimním období, na jaře dominovala živočišná složka, rostlinná se pohybovala v rozmezí 5 13 %. Potravu tvořili korýši, vířníci, larvy hmyzu; z rostlinné složky řasy, semena vodních rostlin atd. Z těchto závěrů lze usoudit na to, že živočišná složka tvoří významnou část potravy, minimálně stejně důležitou jako rostlinná. Ohledně rozšíření a progrese druhu na území ČR je na tom lžičák pestrý podobně jako předcházející dva druhy. Jeho početnost se neustále snižuje, jak dokazují výsledky z mapování provedených v letech 1973 77, 1985 89 a 2001 03, kdy jsou pro jednotlivá období odhadovány následující počty 350 740, 140 280 a 140 200 párů, nicméně na celkovém areálu rozšíření v ČR se to příliš neprojevilo. Obsazenost kvadrátů se stále pohybuje okolo 20 21 %, to ukazuje na postupné zřeďování populace a zřejmě nízkou hnízdní úspěšnost v jednotlivých letech, která je pravděpodobně zapříčiněna nedostatečným množstvím vhodných hnízdních lokalit. Husa velká (Anser anser) Zbarvení husy je šedohnědé se světlejším břichem, plováky červenohnědé a nehet žlutooranžový. Houser dosahuje hmotnosti 2,8 4,3kg ( 2,0 3,8kg). Ze středomořských zimovišť k nám husy přilétají v průběhu února a března. K hnízdění vyhledávají velké rybníky s dostatkem litorálních porostů či s ostrůvky, kde mají klid v průběhu hnízdění. Hlavní oblasti výskytu v ČR se nacházejí v jižních Čechách a na 12

jižní Moravě vzhledem k tomu, že se zde vyskytují dostatečné vodní plochy. Snůška obsahuje 4 8 vajec a délka inkubace trvá 27 29 dní. O housata se starají oba rodiče, přičemž struktura rodinného hejnka je následující: husa housata houser. V případě hrozícího nebezpečí oba rodiče housata aktivně brání. Po dvou měsících umí housata létat. Před odletem na zimoviště se husy shromažďují do hejn čítajících až několik tisíc jedinců. V zimním období dosahují počty hus na Novomlýnských nádržích několika desítek tisíc. Potrava husy je hlavně rostlinná. Trend v početnosti hus, nejen na území ČR, má v posledních letech vzestupnou tendenci. Husa běločelá (Anser albifrons) Patří mezi druhy, které naším územím protahují a v posledním období zde stále častěji zimuje. Houser dosahuje hmotnosti 1,8 3,3kg ( 1,7 3,2kg), je tedy menší než husa velká. Husa běločelá hnízdí v severské tundře na březích řek, ostrůvcích a bažinatých porostech. Snůška čítá 4 6 vajec (inkubační doba okolo 28dní). Na rozdíl od husy velké je tmavěji zbarvená a dospělí ptáci jsou charakterističtí bílou čelní skvrnou, která nedosahuje úrovně oka. Z hlediska ČR má význam hlavně v zimním období, v hnízdní době se u nás nevyskytuje. Husa polní (A. fabalis) Podobně jako husa běločelá patří mezi druhy, které naším územím pravidelně protahují a shromažďují se zde. Houser dosahuje hmotnosti 2,7 4,1kg ( 2,2 3,9kg). Zbarvení je šedohnědé s typickým dvoubarevným zobákem, který je u kořene černý a zbytek žlutooranžový. Hnízdí na severu Evropy na březích řek, jezer a v bažinách. Do hnízda na zemi snáší 4 6 vajec (inkubační doba 28 dní). K hlavním evropským zimovištím patří Velká Británie, střední Podunají a Maďarsko. Z hlediska ČR má podobný význam jako husa běločelá. Lyska černá (Fulica atra) Přestože taxonomicky nepatří mezi kachny, způsobem života a ekologickými nároky má s nimi mnoho společného. Hmotnost lysek se pohybuje na úrovni 0,6 1,1kg. U lysek není vyvinut výrazný pohlavní dimorfismus jako u většiny kachen. 13

Samec i samice jsou zbarveni černě s bílým zobákem, nad kterým se nachází bílá lysinka. Ze svých zimovišť přilétá brzy z jara po rozmrznutí rybníků, poté vznikají hnízdní páry. Tok lysek je poměrně výrazný a je doprovázen souboji mezi samci, kteří si obhajují hnízdní teritoria. Koncem března a v průběhu dubna začínají samice snášet 7 12 vajec. Inkubační doba trvá tři týdny a na hnízdě se střídají oba rodiče. V případě vhodných podmínek může lyska vyhnízdit i dvakrát v jedné vegetační sezóně. Mláďata jsou nejprve typická načervenalým peřím na hlavě a později jsou téměř celá zbarvena do šeda. Plné vzletnosti dosahují v 9 týdnech. V hnízdním období vyhledávají lysky mělčí rybníky s dostatkem litorální vegetace, kde si mohou vybudovat hnízdo. Koncem léta se sdružují do větších hejn a přeletují na větší rybníky, které nemusí být nutně zarostlé. V tomto období se lysky vyskytují převážně na volné vodní hladině. Potravou jsou různé, hlavně bažinaté rostliny a jejich semena, v menší míře též měkkýši a hmyz. Přestože naše populace jsou převážně tažné, zimují u nás severské populace. Populace lysek na území ČR za poslední tři desetiletí citelně poklesla díky mnoha faktorům (botulismus, meliorace rybníků, omezování litorální vegetace, rušení letnění atd.). Lze konstatovat, že na změny prostředí reagovala podobně jako většina našich kachen. 14

Základy chovu V českých zemích se vždy chov soustřeďoval převážně na kachnu divokou, náš nejpočetnější a myslivecky nejvýznamnější druh. Nicméně je možné konstatovat, že chovu vodní pernaté zvěře se nikdy nevěnovala taková pozornost jako např. bažantu, zajíci a koroptvi. Podobně jako u ostatních druhů pernaté zvěře lze v zásadě aplikovat tři možné způsoby chovu: divoký, polodivoký a krotký. Všechny zmíněné druhy chovu se u nás aplikují v podstatě pouze u kachny divoké a ostatních druhů se praktikuje výhradně chov divoký. 1) Divoký Opět je nutné vycházet z ekologických požadavků jednotlivých druhů a vytvářet jim prostředí vycházející z jejich nároků na biotop a v maximální míře eliminovat negativní vlivy působící na volně žijící populace. Faktory působí na početnost vodní pernaté zvěře A) Rybářské hospodaření To zaznamenalo ve druhé polovině 20. století výrazné změny, jejichž důsledkem byla intenzifikace, podobně jako ve všech odvětvích hospodářství. Většina změn měla negativní dopad na populace vodních ptáků. Rybí obsádka: Její výše je dávána do souvislosti s potravní konkurencí pro volně žijící populace kachen, neboť vyžíracím tlakem přímo působí na přítomný plankton, který je hlavně v jarním a letním období významnou složkou výživy především kachňat. Pohyb vodní hladiny: Manipulace s výškou vodní hladiny v hnízdním období způsobuje vyplavení a zničení hnízd. Letnění: Postupná intenzifikace s sebou přinesla omezení až téměř vymizení úplného či částečného letnění rybníků, které má na stavy vodní pernaté zvěře pozitivní vliv, neboť zvyšuje úživnost rybníka a pestrost potravních příležitostí. Vyhrnování rybníků: Zvláště v 70. a 80. letech byly praktikovány na biotopu rybníků necitlivé způsoby odbahňování. Rybniční bahno bylo s 15

litorální vegetací vyhrnováno do břehových deponií (valů). Tyto technicko-hospodářské zásahy proměnily životní prostředí kachen na mnoho let a měly podstatný vliv na postupné snižování výskytu čírek a lžičáků. Omezování litorálních porostů: Díky snaze o maximální využití volné vodní hladiny pro chov ryb docházelo k likvidaci a omezování litorálu na většině rybnících. Chovy domácích kachen: V současnosti se již neprovozují v takové míře jako dříve. Negativně působily likvidací hnízdních porostů, potravní konkurencí, znečišťováním vody atd. B) Zemědělství Největším problémem pro vlastní biotop rybníka byly prováděné meliorace podmáčených porostů v okolí rybníků za účelem rozšíření zemědělsky využívané plochy, což se opět nejvíce dotklo populací čírky obecné, čírky modré a lžičáka pestrého, kdy daným druhům chyběly podmáčené porosty s pozvolným přechodem do rybníka, které pro hnízdění preferují. V průběhu 80tých let dosáhla intenzifikace našeho velkoplošného zemědělství maxima v počtu množství minerálních hnojiv a chemických přípravků na ochranu rostlin. Část látek z těchto přípravků se nestačí rozložit a vstřebat a jsou tedy vyplavovány z polí do okolí včetně rybníků. Dochází k postupné eutrofizaci rybníků. Řepa (1987) spatřuje v eutrofizaci příčinu, jež narušuje společenstva bezobratlých, která jsou potravou pro volně žijící vrubozobé ptáky na rybnících. C) Predační tlak V posledních desetiletích došlo k nárůstu početnosti většiny predátorů, kteří působí na populace vrubozobých. D) Botulismus Podrobněji popsán níže. 16

V navrhovaných opatřeních jsou uvedeny možnosti pro zvýšení početních stavů vrubozobých, ale je třeba si uvědomit, že některé z nich zasahují do hospodářských zájmů subjektů podnikajících v prvovýrobě a většinou nelze bez souhlasu či případné podpory dotačních fondů uvažovat o jejich realizaci. Možnosti pro zvýšení početnosti vodní pernaté zvěře 1) omezit výši rybí obsádky, 2) znovu obnovit letnění rybníků, 3) ponechávat na rybnících alespoň určitý pás okolo břehů zarostlý litorální vegetací a zlepšit tak krytové a hnízdní podmínky vrubozobých ptáků, 4) nenechávat rybníky úplně zarůstat stromy a zachovat bylinnou vegetaci po obvodu rybníka; dojde ke zlepšení hnízdních možností, 5) při odbahňování nevyhrnovat břehy do deponií a ponechat pozvolný přechod vodní hladiny a terénu; z části vybagrovaného materiálu vytvořit ostrovy vytvářející vhodné hnízdní příležitosti; na ostrovech udržovat bylinnou vegetaci, aby byly zachovány optimální hnízdní podmínky, 6) využít zákonných možností k udržení predátorů vodní pernaté zvěře na přijatelné úrovni, 7) využití dotací na výrobu a umisťování umělých hnízdišť, 8) řádně přikrmovat pro udržení kachen v honitbě. 2) Polodivoký Při praktikování tohoto způsobu chovu získáváme vejce z přirozených nebo umělých hnízd, necháme je líhnout a kachňata posléze vypouštíme na vhodné vodní plochy. Princip je analogický jako u bažantů. 3) Krotký Tento způsob je v současnosti velmi rozšířený u kachny divoké a jako u bažantů je rovněž možné konstatovat, že většina dnešních úlovků pochází z umělého odchovu. Princip je podobný jako u bažantů. Základem je chovné hejno držené zčásti na břehu a zčásti na vodě. Přestože jsou kachny monogamní, využívá 17

se poměr pohlaví 1 : 3 ve prospěch kachen. Podobně jako v ostruhárnách odebíráme vejce z hnízd a dáváme je líhnout. Důležité je dbát na genetickou čistotu, neboť zvláště v době, kdy zmíněné chovy začínaly, se zkoušely různé pokusy s křížením. Výsledkem často byly kachny, které měly problémy s létáním nebo se tělesnou konstitucí významně odlišovaly od divoké kachny divoké. Na úspěšnosti chovu, lovu a létavosti se podílí spoustu faktorů: původ kachňat, stáří vypuštěných kachňat, množství vypuštěných kachen, velikost vodních ploch, ochrana před škodlivými činiteli, pravidelné přikrmování, vhodné rozmístění střeleckých stanovišť atd. Oproti bažantům je umělý odchov kachny divoké jednoduší a celková slovitelnost dosahuje přibližně dvojnásobných hodnot. V poslední době jsou poplatkové lovy kachen v Čechách zahraničními lovci velmi vyhledávané. Ovšem bylo by hrubou chybou spoléhat se pouze na krotký chov, neboť hlavním cílem myslivosti by mělo být trvalé obhospodařování volně žijících populací a na nich stavět. Choroby vodní pernaté zvěře Botulismus Toto závažné a relativně časté onemocnění se vyskytuje na celém světě a způsobuje hromadné úhyny vodního ptactva, ale i bažantů, dravců atd. Původcem je bakterie Clostridium botulinum. Dochází k němu díky eutrofizaci rybníků. Nejvíce ohroženy jsou na živiny bohaté mělké vodní plochy v nížinách. V letních měsících se na vodní hladině nadměrně množí sinice a vodní řasy, které při odumírání odčerpávají kyslík z vodního prostředí, což způsobuje množení bakterií, které produkují vysoce toxický jed botulin. Jed se do těla dostává zažívacím traktem a způsobuje poruchy hybnosti a křeče. V konečném důsledku dochází k obrně dýchacích svalů a úhynu. Dalším zdrojem nákazy jsou larvy hmyzu vyvíjející se na uhynulé zvěři. K nákazám může docházet i na jaře příštího roku skrze nakažené vodní živočichy (např. vodní plži), kteří patří mezi potravu vodní pernaté zvěře. Málo napadené jedince lze úplně vyléčit jejich přemístěním na čisté vodní plochy. V místech výskytu je možné provádět vakcinaci vypouštěných jedinců. K preventivním opatřením patří: provádění již zmíněné vakcinace; odstraňování hnijící vegetace; zvýšení vodní hladiny nebo obměna vody; rušení ptactva na 18

ohrožených lokalitách a vápnění vypuštěných rybníků. Uhynulé jedince je nutné spálit a ne zakopat, protože bakterie jsou schopny přežívat v půdě dlouhou dobu a být tak zdrojem nákazy. Problém s botulismem na našem území nastal ve větší míře od 70. let. Zvláště v letech 1982/83 docházelo k hromadným úhynům, kdy na některých rybnících hynuly kachny až z 90 %. Salmonelóza Patří mezi infekční nakažlivé bakteriální onemocnění, které se projevuje průjmem, nekoordinovanými pohyby, výtoky z očí a hromadnými úhyny. Toto onemocnění se vyskytuje v chovech relativně často a má výrazný vliv na úhyny a zdravotní závadnost zvěřiny. Bakterie z rodu Salmonella mají schopnost přežívat poměrně dlouho, a proto dalším zdrojem nákazy mohou být dospělí jedinci, u kterých onemocnění může probíhat latentně. K základním opatřením patří prevence (kontrola ložisek onemocnění, nákup ve zdravých chovech, dezinfekce prostředí). Po propuknutí onemocnění se u nakažených jedinců léčba neprovádí. Tuberkulóza Jedná se o infekční, bakteriální a přenosné onemocnění (přenosná i na jiné druhy, včetně člověka). Projevuje se převážně u starších jedinců úbytkem svaloviny, chřadnutím, kulháním, průjmy, popřípadě úhyny. Léčba se neprovádí a v chovech se omezujeme na důslednou prevenci. Virová enteritida kachen (mor) Akutně probíhající virové onemocnění doprovázené průjmy, krvácením v tkáních a poruchou koordinace pohybu. K přenosu viru dochází stykem, výkaly, vodou a krmivem. Léčba se neprovádí, důležitá je prevence (dezinfekce, kontrola převozu ) 19

Virová hepatitida kachen Onemocnění vznikající hlavně u kachňat mezi 2 3 týdnem života. Probíhá akutně a projevuje se motorickými problémy, zfialověním plovacích blan a brzkým úhynem. Vir se šíří krmivem, vodou, vejci Dochází ke zvětšení jater a krváceninám na nich. Léčba se neaplikuje a je nutné obměnit celý chov. Kokcidióza Parazitární onemocnění střev způsobené prvoky. Největší škody způsobuje v intenzivních chovech, kde se objevuje pravidelně a může způsobit značné ztráty. Kokcidie se vylučují trusem a k nákaze dochází přímým kontaktem. Mezi příznaky patří ospalost, nechutenství, hubnutí a vyhledávání tepelného zdroje. Možná je komplexní léčba sulfonamidy ve spojení s vitamíny, preventivně lze použít antikokcidika). Tasemnice Způsobuje vyhublost a zažívací problémy. Prevencí je řádná asanace výběhů a omezení přístupu k mezihostitelům (plži), kontrola trusu. K léčbě je možné využít Helmirazin. Citovaná a doporučená literatura: Andreska, Jiří Andresková, Erika. Tisíc let myslivosti. 1. vydání. Vimperk: TINA, 1993. 444 s. ISBN 80-85618-12-5. Bejček, Vladimír et al. Změny početnosti jednotlivých druhů vodních ptáků na vybraných rybnících Třeboňské pánve srovnání let 1981, 1982 a 1986, 1987. In Ptáci v kulturní krajině 1. díl. České Budějovice: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1990. s. 17 24. Buřič, Karel. Studie hnízdní bionomie a populační dynamiky poláka velkého (Aythya ferina) a poláka chocholačky (Aythya fuligula). Diplomová práce. Praha: Př. fakulta UK, 1978. 94 s. 20

Buřič, Karel - Smrček, Martin. Populační trendy a hnízdní ekologie některých druhů kachen na Blatensku. In Avifauna jižních Čech a její změny. Sborník přednášek z I. jihočeské ornitologické konference, č. 1. České Budějovice: 1987. s. 46 55. Červený, Jaroslav. Encyklopedie myslivosti. Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. 591 s. ISBN 80-7181-901-8 Fiala, Vladimír. Stavy kachny divoké a lysky černé v ČSR. Myslivost, 1980, č. 10. s. 226-227. Fiala, Vladimír. Stavy poláka velkého a chocholačky v ČSR. Myslivost, 1981, č. 7. s. 154 155. Fiala, Vladimír. Vliv změn v ekologických podmínkách na ptactvo náměšťských rybníků. In Ptáci v kulturní krajině 1. díl. České Budějovice: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1990. s. 7 16. Havlín, Jiří. O nárocích kachny divoké (Anas platyrhynchos) na umístění hnízda. In Sborník přednášek z II. celostátní konference Čs. ornitologické společnosti. Praha: Čs. ornitologická společnost, 1962. s. 89 94. Havlín, Jiří. Breeding season and cluth size in the European Pochard, Aythya ferina, and in the Tuffted Duck, Aythya fuligula, in Czechoslovakia. Zoologické listy, 1966a, roč. 15. č. 2. s. 175 190. Havlín, Jiří. Nest sites of the European Pochard (Aythya ferina) and the Tuffted Duck (Aythya fuligula) in Czechoslovakia. Zoologické listy, 1966b, roč. 15, č. 4. s. 332 344. Havlín, Jiří. Hnízdění divokých kachen. Myslivost, 1969a. s. 145 148. Havlín, Jiří. Results and problems of waterfowl hunting. Zoologické listy, 1969b, roč. 18, č. 1. s. 23 38. Havlín, Jiří. Differences in the breeding success of the Pochard (Aythya ferina) and the Tufted Duck (Aythya fuligula). Zoologické listy, 1972, roč. 21, č. 1. s. 85 95. Hudec, Karel et.al. Fauna ČR a SR. Ptáci I. díl. 2. přepracované vydání. Praha: Academia, 1994. 672 s. ISBN 80-200-0382-7. Kotalík, Ladislav. Druhová skladba divokých kachen a roční produkce zvěřiny na různých typech rybníků. Diplomová práce. Praha: VŠZ, 1982. 61 s. 21

Musil, P. Dynamika a ekologie vodních ptáků na rybnících v okolí Kardašovy Řečice. Diplomová práce. Praha: Přírod. fakulta UK, 1989. Pykal, Jiří - Janda, Jiří. Početnost vodních ptáků na jihočeských rybnících ve vztahu k rybničnímu hospodaření. Sylvia, 1994, roč. 3O, č. 1. s. 3 11. Reif, Jiří et al. Trendy početnosti ptáků v České republice v letech 1982 2005. SYLVIA, 2006, roč. 42. s. 22-37. Řepa, Pavel. The development of abundance of breeding waterfowl of fishponds ameliorated by the use of heavy mechanismus. Folia zoologica, 1989, roč. 38, č. 2. s. 183 191. Smrček, Martin. Hnízdní ekologie poláka chocholačky (Aythya fuligula), poláka velkého (Aythya ferina), kachny divoké (Anas platyrhynchos), kopřivky obecné (Anas strepera), a zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) v jižních Čechách. Praha: Přírod. fakulta UK, 1981. 140 s. Šťastný, Karel. Současné rozšíření poláka velkého a chocholačky. Myslivost, 1977, č. 3. s. 61. Šťastný, Karel - Bejček, Vladimír. Hospodaříme správně s vodní pernatou zvěří? Myslivost, 1989, č. 7. s. 154-155. Šťastný, Karel Bejček, Vladimír. Zkušenosti s melioracemi rybníků jako hnízdišť vodního ptactva: závislost hustoty vodního ptactva na rybničních úpravách. In Sborník vodní ptactvo a jeho prostředí v ČSSR. Brno: 1984. s. 241 254. Šťastný, Karel Bejček, Vladimír. Zkušenosti s melioracemi rybníků jako hnízdišť vodního ptactva: úspěšnost hnízdění vodního ptactva na rybničních ostrovech. In Sborník vodní ptactvo a jeho prostředí v ČSSR. Brno: 1984. s. 255-262. Šťastný, Karel - Bejček, Vladimír - Hudec, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985 1989. 1. vydání. Praha: Nakladatelství a vydavatelství H&H, 1996. 459 s. ISBN 80-86022-18-8. Šťastný, Karel - Bejček, Vladimír - Hudec, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001 2003. 1. vydání. Praha: Aventinum, 2006. 464 s. ISBN 80-86858-19-7. Šťastný, Karel - Randík, Aladár - Hudec, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973 1977. 1.vydání. Praha: Academia, 1987. 484 s. Šťastný, Karel - Šolc, Jan. Význam umělých ostrůvků pro rozmnožování vodní pernaté zvěře. Myslivost, 1980. s. 80 81. 22