Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin Faktory ovlivňující konzumaci alkoholu v populaci ČR Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Pavel Veselý, CSc. Vypracovala: Bc. Iveta Andrlová Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Faktory ovlivňující konzumaci alkoholu v populaci ČR vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu použité literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne Podpis
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu mé diplomové práce, doc. Ing. Pavlovi Veselému, CSc., za cenné rady, jež mi pomohly při psaní této práce.
OBSAH 1. ÚVOD 7 2. CÍL PRÁCE 8 3. ALKOHOL A JEHO PŮSOBENÍ NA LIDSKÝ ORGANISMUS 9 3.1.Mechanismus působení alkoholu 9 3.2.Etylalkohol 10 3.3.Vliv nadměrné konzumace alkoholu na zdravotní stav 14 3.4.Alkohol a těhotenství 15 4. PŘÍSTUP NAŠÍ SPOLEČNOSTI KE KONZUMACI ALKOHOLU 17 4.1. Historie alkoholu 17 4.2.Alkohol tolerovaná návyková látka 18 5. VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ 20 6. ROZVOJ NEPŘIMĚŘENÉ KONZUMACE ALKOHOLICKÝCH NÁPOJŮ 21 6.1.Faktory rozvoje a příčiny vzniku závislosti na alkoholu 23 6.2.Vývoj a stádia závislosti na alkoholu 31 6.3.Typy závislosti 33 6.4.Diagnóza alkoholismu 34 6.5.Léčba alkoholismu 35 6.5.1. Farmakologické preparáty 36 6.5.2. Krátkodobá (situační) léčba 37 6.5.3. Ambulantní léčba 37 6.5.4. Hospitalizační léčba 38 7. PREVENCE ROZVOJE NEPŘIMĚŘENÉ KONZUMACE ALKOHOLU 38 7.1.Škola a prevence 40 8. AKTUÁLNÍ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE, POROVNÁNÍ S EVROPSKOU UNIÍ 41 9. NÁPLŇ PRÁCE 46 10. MATERIÁL A METODIKA 46 10.1. Výzkumný vzorek 46
10.2. Výzkumná metoda 46 10.3. Analýza dotazníků 46 11. VÝSLEDKY A DISKUZE 47 12. ZÁVĚR 67 13. SOUHRN 71 14. SUMMARY 71 15. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 72 16. PŘÍLOHY 78
1. ÚVOD Fakt, že alkohol je společensky tolerovanou drogou, mnohdy vytěsňuje oblast alkoholismu na okraj veřejného zájmu. Řešena je spíše problematika tvrdých drog. Alkohol nás provází naším životem na každém kroku. Záleží ale jen na nás, jakým způsobem a jakou silou vstoupí do našich životů. Lidí, kteří jsou na alkoholu závislí, může být v České republice kolem 300 tisíc. Těch, kdo sice závislí nejsou, ale pitím si škodí, je mnohem víc. Alkoholem trpí i lidé v okolí pijáka: manželky nebo manželé, děti, rodiče i spolupracovníci (NEŠPOŘ, 2006). Alkoholismus je nejrozšířenější nemocí, a přitom se o ní mluví ze všech nejméně. Nejedná se o pouhou neřest, nýbrž o chorobu. Navíc takovou, kterou lze léčit. Rozpoznat problém a dokázat ho pojmenovat je první krok na dlouhé cestě, která umožní vrátit člověku sebeúctu, důvěru v život nebezpečně rozvrácený pitím a obnovit kontakt s druhými (ÜHLINGER a TSCHUI, 1999). Spotřeba alkoholu na jednoho obyvatele byla v předválečném Československu v porovnání s dnešní, zhruba třetinová. Například v roce 1999 jsme dosáhli spotřeby 9,9 litru 100% alkoholu za rok na jednoho obyvatele (NEŠPOR, 2001). Celkový vzestup spotřeby lihovin po roce 1989 (o 16%) v České republice, v průběhu následujících dvou let, nemá obdoby v žádném z evropských států (KRAUS, 1998). Podle údajů Českého statistického úřadu činila spotřeba alkoholických nápojů v roce 2007 na jednoho obyvatele ČR 185,8 litru (v hodnotě čistého lihu 10,4 litru). Kdo má zodpovědnost za šíření alkoholismu? Odpovědná je společnost jako celek. Světová zdravotnická organizace (WHO) věnuje alkoholismu vzrůstající pozornost a již v roce 1974 zavedla termín problémy související s alkoholem. Jde o souhrnný název, který zahrnuje celou škálu negativních důsledků konzumu alkoholu, ať už se týkají jednotlivce, malých skupin nebo i celé společnosti. WHO se zabývá i výrobou a prodejem alkoholických nápojů, protože jejich dostupnost se ukazuje jako významný činitel ovlivňující spotřebu se všemi důsledky, včetně těch, které se týkají zdraví obyvatelstva. Z průzkumu WHO vyplývá, že mezi množstvím vyrobeného či spotřebovaného alkoholu a s tím souvisejících důsledků existuje přímá úměra (SKÁLA, 1987). 7
2. CÍLPRÁCE Cílem této diplomové práce bylo rozpracovat a vymezit specifika v přístupu naší společnosti ke konzumaci alkoholu, se zaměřením na jednotlivé faktory, které mohou pozitivně, či negativně ovlivnit rozvoj nepřiměřené konzumace alkoholických nápojů a zpracovat aktuální situaci v České republice v kontextu s ostatními státy Evropské Unie. V praktické rovině, při naplňování tohoto cíle, bylo provedeno sledování, jak jednotlivé faktory ovlivnily chování studentů Mendelovy univerzity v Brně. 8
3. ALKOHOL A JEHO PŮSOBENÍ NA LIDSKÝ ORGANISMUS Alkohol můžeme z hlediska využití lidským organismem považovat jen za energetický zdroj nahrazující tuky a glycidy odlišuje se od nich pouze tím, že se nemůže stát zdrojem pro stavbu tělesných tkání a zvláště tuků (HUBÁČEK a KRAUS, 1982). Alkohol má (stejně tak jako aspirin) schopnost snižovat přilnavost krevních destiček. Omezuje jejich schopnost se sdružovat a vytvářet tak v cévách nebezpečné překážky. Výzkumy naznačují, že aspirin společně s mírnou konzumací alkoholu, poskytují větší ochranu než každý zvlášť. Mírná konzumace alkoholu také inhibuje produkci tromboxanů. To jsou chemické látky, které vydávají signály na aktivaci destiček. Když se organismus ocitne ve stresu, nutí bílé krvinky produkovat chemické látky zvané leukotrieny, které se podílejí na tvorbě zánětů. Fenolové sloučeniny hlavně červeného vína jsou schopné zabránit tvorbě těchto leukotrienů. Další studie ukazují, že alkohol podporuje fibrinolýzu proces, při němž se rozpouští sraženina. Existují ještě dva velmi prospěšné účinky alkoholu, které značně snižují riziko srdečního infarktu a ischemické mrtvice. Tím prvním je, že střídmé pití alkoholu zmírňuje stres, což je další příčina koronárních chorob, a druhým účinkem je, že alkohol způsobuje uvolnění svalů v tepnách nezužují tak žíly a tepny (JONES, 1998). 3.1. Mechanismus působení alkoholu Ačkoli je příznivý účinek mírného pití alkoholu prokázaný, mechanismus jeho působení nebyl dosud zcela objasněn. Má se za to, že se na něm uplatňuje zvýšení hladiny HDL cholesterolu a antitrombotický efekt alkoholu, účinkující prostřednictvím snížení plasmatického fibrinogenu a zvýšení fibrinolytické aktivity a snížením aktivity krevních destiček, úprava funkce cévního endotelu a možná snížení inzulinové rezistence. U některých druhů alkoholu, jako při pití vína, zvláště červeného, a piva by k tomu mohl přispívat ještě antioxidační efekt. Rozhodujícím faktorem v příznivém účinku pití malého množství alkoholu je zvýšení HDL cholesterolu způsobené pitím alkoholu. Odhaduje se, že se zvýšená hladina HDL cholesterolu podílí na více než 50 % příznivého efektu konzumovaného alkoholu. 9
Příznivé antiaterogenní vlastnosti HDL cholesterolu spočívají v přenosu přebytku cholesterolu z periferních buněk k dalšímu zpracování do jater. HDL cholesterol dále brání oxidaci LDL cholesterolu, která teprve uzpůsobuje LDL cholesterol k snadnějšímu průniku a k ukládání v cévní stěně, než je tomu bez oxidace LDL cholesterolu. Ve víně, ale i v pivě, jsou další mohutnější antioxidanty než HDL cholesterol, které mají obdobnou funkci. Udává se, že HDL cholesterol brání také shlukování krevních destiček, a tím vzniku trombů, které mohou ucpat koronární cévy a způsobit srdeční infarkt. Dalšími příznivými vlastnostmi HDL cholesterolu je udržování protizánětlivých a antitrombotických vlastností endoteliálních buněk. Pití malého množství alkoholu má na HDL cholesterol lepší vliv než pravidelné cvičení (ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003). 3.2. Etylalkohol Alkohol je nositelem energie s vysokou hořlavostí. Jeden gram etanolu dodá asi 7,1 kcal, tj. 29,3 kj. Dnes pokrývá alkohol v průměru 10 % základní lidské potřeby kalorií. U mužů 12 %, u žen 8 %. (SALFELLNER, 1992). Například bílé víno obsahuje 7,5 % alkoholu a 54 kcal/100 ml, červené víno obsahuje 9,5 % a 67 kcal/100 ml. Sedmistupňové pivo obsahuje 21 kcal/100 ml, desetistupňové 28 kcal/100 ml a dvanáctistupňové 33 kcal/100 ml (STRATIL, 1993). Mírní konzumenti alkoholických nápojů (kromě piva) jsou štíhlejší než abstinenti. Loren Cordain z univerzity v Coloradu tvrdí, že za štíhlý vzhled konzumentů alkoholu může hladina inzulínu v těle. Etylalkohol snižuje ve slinivce břišní produkci tohoto hormonu. Právě inzulín pomáhá vytvářet v těle tukové zásoby. Je důležité zmínit, že alkohol reguluje hladinu inzulínu pouze v případě, že člověk nemá nadváhu. Proč se vlivem alkoholu tvoří méně inzulínu pouze v těle štíhlých osob, zůstává prozatím neobjasněno. Alkohol se nejvíce koncentruje v játrech, v mozku, v krvi. Pouze některé jeho součásti (etylalkohol) mohou být resorbovány v dutině ústní. Alkohol resorbovaný ústní dutinou neprochází filtrem jater, z čehož vyplývá jeho silnější účinek. Také při pití alkoholu brčkem dochází ke zvýšenému příjmu etanolu do krve přímo přes sliznici dutiny ústní. To je zapříčiněno podtlakem, který při pití slámkou vzniká. 10
Běžně se žaludeční sliznicí resorbuje zhruba 20 %, a v horní části tenkého střeva 80 % přijatého alkoholu. Z části může příjem etanolu silně urychlit dobré prokrvení sliznic, teplé nápoje, teplá jídla (krevní cévy žaludeční sliznice se rozšiřují z důvodů lepšího odvodu tepla), rychlé pití, prázdný žaludek, a konzumace alkoholu spojená s příjmem cukru. Zpomalení absorpce alkoholu lze očekávat tehdy, když je v žaludku vysoká koncentrace alkoholu, a také pokud se současně kouří. Všeobecně je známo, že plný žaludek snese víc, nežli prázdný, a že především tuky a proteiny jsou schopny přechodně vázat část etanolu (SALFELLNER, 1992). Lidé snášejí alkohol různě podle tělesné konstituce, zvyku, způsobu života, klimatických podmínek, nedostatku nebo přebytku žaludečních šťáv, podle druhu nápoje, momentální dispozice atd. Jestliže je tělo na alkohol zvyklé, odbourává jej rychleji. Proto snáší člověk, který je na alkohol zvyklý, jeho větší množství. Během let se schopnost těla odbourávat alkohol zmenšuje. Mladý organismus zvládne za stejnou dobu odbourat větší množství alkoholu, než organismus postarších lidí. Kyselina uhličitá zvyšuje rychlost přijetí alkoholu, a proto šumivá vína, zejména sladší, vyvolávají rychle opojení, ale i žaludeční nevolnost. Přítomnost kyseliny siřičité, která se přidává pro stabilizaci vína, může způsobit bolení hlavy, nachází-li se ve víně ve vyšším množství (KOHOUT, 1986). Mírná konzumace alkoholu chrání před ischemickou chorobou srdeční, ale překročení bezpečného množství alkoholu o více než dva drinky denně vyvolává vysoký krevní tlak, který zvyšuje riziko srdečně-cévních nemocí. Někteří jedinci jsou na tento účinek alkoholu citlivější než jiní. Při nadváze nebo sedavém způsobu života se riziko vysokého krevního tlaku zvyšuje a nadměrná konzumace alkoholu stav jen zhorší. V několika studiích se sledovala závislost mezi pitím alkoholu a vysokým krevním tlakem. Podrobná studie z roku 2004 prokázala vyšší pravděpodobnost zvýšeného krevního tlaku při konzumaci alkoholu bez jídla. Ovšem ti, kdo pili víno, trpěli méně často vysokým krevním tlakem než jedinci konzumující pivo a destiláty. V jedné italské studii byl sledován vliv způsobu konzumace alkoholu na krevní tlak. Tato studie sledovala dlouhodobý vliv na zdraví. Při pití vína se vysoký krevní tlak vyskytoval častěji, pokud se nekonzumovalo s jídlem. Pití alkoholu bez jídla zvyšovalo riziko úmrtí. Zdraví prospěšné účinky vína se vytrácejí, pokud se pije bez jídla (CORDER, 2007). 11
Více než šedesát studií svědčí o tom, že pití malého množství alkoholu snižuje rizika srdečního infarktu. Ve více než osmdesáti experimentálních pracích byl sledován vliv konzumace alkoholu na hladinu lipidů, hemostatické faktory, krevní glukózu, inzulinovou rezistenci a na další faktory. Podání alkoholu při srdečním infarktu bohužel nezlepší prokrvení srdečního svalu, protože nemá vasodilatační účinek na koronární artérie. Spíše se příznivě uplatní sedativní a analgetický účinek alkoholu. Výzkum trvající 13 let, který zahrnoval přes 12 000 britských lékařů, zjistil nejvyšší úmrtnost na srdeční infarkt u abstinentů a snižování úmrtnosti při vzestupu spotřeby alkoholu. Nejnižší hodnoty dosáhla úmrtnost na srdeční infarkt při spotřebě přibližně 30 g alkoholu denně. Úmrtnost nestoupala ani při spotřebě vyšší než 30 g alkoholu denně. Teprve při ještě vyšší spotřebě začala úmrtnost stoupat (ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003). Podobně jako rafinovaný bílý cukr i alkohol odbourává vitaminy skupiny B, vitamin C, vitamin K a vytěsňuje zinek, hořčík a draslík. Alkoholici také mohou trpět nedostatkem selenu. Již mírná spotřeba alkoholu omezuje schopnost jater metabolizovat glukózu a filtrovat jedovaté odpadní látky (KOMPRDA, 2009; SHARON, 1998). Malé množství alkoholu působí povzbudivě na psychiku. Větší množství alkoholu působí jako narkotikum. Množství potřebné k dosažení narkózy se ale blíží smrtelné otravě alkoholem. Alkohol má vliv na uvolňování serotoninu v mozku, který funguje jako přenašeč a kromě jiných tělesných symptomů způsobuje i únavu a uvolnění. Takto může pozitivně ovlivnit psychický stav. Další všeobecně známou vlastností alkoholu je jeho vliv na zhoršení koncentrace, snížení sebekritičnosti a prodloužení reakční doby. Ke snížení reakčních schopností přispívá snížení rychlosti vedení motorických jevů. Tuto skutečnost lze zjistit asi u čtvrtiny všech lidí již při hladině alkoholu v krvi pod 0,5 promile. Tato působení na centrální nervovou soustavu se zesilují při současném užívání různých prášků. Symptomy jako závrať a nevolnost vyplývají z přímého dráždění labyrintu ve vnitřním uchu (SALFELLNER, 1992). 12
Etylalkohol má také vliv na krevní oběh. Rozšířením kožních cév a ochrnutím tepelné regulace organismu dochází ke ztrátě tepla (osoba pod vlivem alkoholu zmrzne, aniž by bylo pod nulou). Rozšíření kožních cév je spojeno se zúžením cév žaludečního a střevního krevního systému. Tímto může dojít k mírnému nárůstu krevního tlaku a minutového objemu srdečního. Konzumaci alkoholu doprovázejí viditelná znamení, jako červený nos a začervenalá, horká a suchá pokožka, která vznikají přesunem krve na periferii těla. Ve stádiu opilosti alkohol prohlubuje dýchání. Ovšem v kritickém stádiu se tento symptom změní v opak a dýchání se zastaví. Experimentální studie dokazují vliv konzumace vína na prohloubení dýchání a poukazují na příznivý vliv vína při bronchitidě, chřipce, bronchopneumonii a nachlazení. Proto je víno dobrou prevencí proti zápalu plic pro staré a na lůžko upoutané pacienty. Jako doporučovaný lék bývá i při astmatických stavech, protože uvolňuje křeče. Etylalkohol narušuje pohybové koordinace a již nejmenší množství alkoholu snižuje výkon svalstva. Z toho důvodu se alkohol nedá používat jako povzbuzovací prostředek ve sportu. Kromě zmenšení svalové síly se projevuje zhoršení koncentrace, jemné motoriky a reakční schopnosti. Je nutné vědět, že není vhodné přijímat alkohol v době sportovního výkonu, ani před či po výkonu. Velký problém nastane při vypití alkoholu po fyzické aktivitě, kdy v těle začínají probíhat regenerační procesy. Jakmile se v tuto dobu sportovec napije alkoholu, veškeré regenerační pochody budou posunuty o několik hodin a celkově ztrácí trénink smysl. Alkohol se totiž jako jed v játrech likviduje přednostně a regenerační pochody jsou odsunuty (SALFELLNER, 1992). V nízkých koncentracích alkohol přiměřeně stimuluje žaludeční sekreci a při vyšších koncentracích naopak dochází k omezení sekrece. Protože víno (i pivo) podporují žaludeční sekreci a uvolňování gastrinu podstatně silněji než čistý alkohol ve srovnatelném množství, je možné se domnívat, že se jedná pouze o částečný vliv etanolu. Další odpovídající součásti tohoto jevu zatím nejsou známy. Požitý alkohol podléhá první metabolické přeměně již v žaludku, protože se v žaludeční sliznici nalézá alkoholdehydrogenáza (ADH). Tento tzv. firstpass-metabolismus je snížen u žen, starých lidí, chronických alkoholiků, při hladovění 13
a příjmu určitých léků. Tato skutečnost je příčinou, proč starší lidé mají při konzumaci stejné dávky alkoholu ve srovnání s lidmi mladými vyšší hladinu alkoholu v krvi. Vydatný příjem alkoholických nápojů může vyvolat těžké záněty žaludeční sliznice a chronický příjem větších množství alkoholických nápojů způsobuje vznik zánětu zvaného chronická atopická gastritida (SALFELLNER, 1992). 3.3. Vliv nadměrné konzumace alkoholu na zdravotní stav Je důležité nezapomínat, že alkohol je buněčný jed a návyková látka. Vzhledem ke své malé molekule proniká volně tkáněmi a všechny může poškozovat (ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003). Alkohol vína je zodpovědný nejméně za polovinu jeho blahodárných účinků. Ovšem na straně druhé je jedinou složkou vína, která může působit škodlivě v případě přehnané konzumace. Nadměrná konzumace alkoholu nepůsobí pozitivně na zdraví. U lidí, kteří dlouhodobě pijí ve zvýšené míře, může alkohol výraznou měrou podporovat vznik kardiovaskulárních příhod, hemoralgických krizí (krvácení), mozkové mrtvice, rakoviny jater a u kuřáků rakovinu hrtanu a hltanu. Toxicita alkoholu při styku s tkáněmi může být přímá nebo nepřímá. Vyšší koncentrace alkoholu působí negativně ve vztahu k jeho přímé degradaci. Přímá eliminace alkoholu probíhá přes acetaldehyd, povzbuzující nadměrnou oxidaci, která je škodlivá. Rozsáhlá oxidace může poškodit srdce, mozek a další orgány, jejichž špatná funkčnost může souviset s vyskytnutím se rakoviny (MALÍK a kol, 1999). Při konzumaci hodnot přibližně nad 60 g alkoholu denně se může vyskytovat poškození jater, jejich stearóza, perivenulární fibróza, alkoholická hepatitida a jaterní cirhóza, nebo také vznik zánětu slinivky břišní. Symptomy poškození jater zapříčiněné alkoholem se zřídka objevují před třicátým rokem života, těžká poškození se projevují většinou po čtyřicítce. Existuje průkazná spojitost mezi stupněm obtíží a okamžikem nástupu poškození jater na jedné straně, a délkou a úrovní zneužívání alkoholu. Opilci nejobávanějším typem poškození jater je jejich cirhóza, což je velmi těžké poškození. Jedná se o přestavbu celého orgánu, v jejímž rámci dochází k postupnému rozrušení jaterní tkáně rozmnožením vazivové tkáně a ke tvorbě uzlíčků. Dalším následkem 14
přestavby tkáně je narušený průtok krve v játrech. Jen u mála chronických alkoholiků se vyvine cirhóza během prvních šesti let nadměrné konzumace alkoholu. Po 13 letech je to ale již čtvrtina alkoholiků a po dvaceti letech lze toto onemocnění zjistit u asi poloviny závislých. Komplikací je potom jaterní steatosa. Příznakem je žloutenka, otoky, krvácení do trávicího systému a další. Důsledkem je katabolický stav organismu, zejména dochází ke katabolismu aminokyselin a poklesu hladiny plasmových (a následně tělních) proteinů. Klesá srážlivost krve (syntéza prothrombinu aj.) a klesá syntéza VLD lipoproteinů. V současnosti je alkohol jmenován jako spouštěč řady nádorů. Piják, který požívá po delší dobu denně více než 80 g alkoholu, má 18 krát zvýšené riziko onemocnění rakovinou jícnu (PÁNEK a kol., 2002; SALFELLNER, 1992; ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003). 3.4. Alkohol a těhotenství V době těhotenství a při kojení by ženy měly dodržovat nulový příjem alkoholu. Pití vína i jakéhokoli jiného alkoholu je pro vyvíjející se plod jednoznačně škodlivé. Je prokázáno, že pouhý jeden případ opilosti v těhotenství může způsobit poškození mozku plodu, které přináší trvalé následky. U plodu dochází nejčastěji kolem 6. měsíce těhotenství, ale až do dvou let po narození k tzv. růstovému sprintu mozkových buněk a spojů potřebných pro rozvoj myšlení, paměti a učení. V tomto období může alkohol zabít miliony mozkových buněk. Stačí k tomu přítomnost alkoholu v mozku dítěte po dobu přibližně čtyř hodin. Poškození vývoje mozku se pak projevuje problémy s učením a s pamětí. S pitím malého množství alkoholu v těhotenství mohou být také spojeny anomálie končetin u dítěte, urogenitální anomálie, oční problémy, poruchy sluchu a různé neurofyziologické a neuroanatomické abnormality. Dále např. nesoustředěnost, motorické poruchy, autismu a poruchy spánku (ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003). Alkohol je zákeřný a rizika jeho zneužívání jsou během celé gravidity. - 1.-13. týden těhotenství: alkohol může ovlivnit růst a dělení buněk. Může také dojít k menšímu počtu buněk mozkových, což má za následek malý mozek. Ona ztráta 15
buněk může být také u dětí s FAS odpovědí na jejich nízkou porodní váhu a zpomalený růst; - 14.-26. týden těhotenství: potrat je asi nejzávažnější riziko, které by se v tomto období mohlo vyskytnout; - 27.-41. týden těhotenství: období je charakteristické nejrychlejším rozvojem a růstem, který se odráží i na vývoji mozku a centrálního nervového systému. Nadměrná konzumace alkoholických nápojů s sebou nese riziko zhoršení vývoje mozku a centrálního nervového systému, ale také zhoršený vývoj funkcí intelektových. Zmiňovaná rizika mohou poté vyústit ve dvě diagnózy. První diagnózou je fetální alkoholový syndrom (FAS). Druhou fetální alkoholový efekt (FAE). Obě poškození plodu mají společného činitele alkohol užívaný v době těhotenství. Avšak FAS je závažnějším poškozením v podobných oblastech jako FAE (FACTS ABOUT ALCOHOL, USE DURING PREGNANCY [online], 2012). Fetální alkoholový syndrom je charakterizován řadou projevů, k nejvýznamnějším z nich patří: Růstová retardace plodu (novorozenci jsou většinou hypotrofičtí, poruchy růstu často přetrvávají i v dětství, postižené děti celkově neprospívají) Typická kraniofaciální dysmorfie (různý stupeň mikrocefalie, hypoplastická maxilla, vyhlazené philtrum, plochá střední část obličeje) Poškození CNS (různý stupeň mentální retardace, kognitivní poruchy, poruchy chování) Další přidružené abnormality, různé strukturní vrozené vady, vrozené vady srdce atd. (VROZENÉ VÝVOJOVÉ VADY [online], 2012). 16
4. PŘÍSTUP NAŠÍ SPOLEČNOSTI KE KONZUMACI ALKOHOLU 4.1. Historie alkoholu O alkoholu můžeme hovořit jako snad o nejstarší droze, kterou kdy člověk užíval, jeho účinky znali již lidé ve starověku. Jedná se o společensky tolerovanou drogu. Archeologové zkoumáním nalezených nádob při vykopávkách zjistili, že například víno se vyrábělo již před 7000 lety. Je o něm také zmínka v Eposu o Gilgamešovi, který pochází z 3. až 4. tisíciletí př.n.l. V těchto dobách dostal jméno alkuhul což arabsky znamená něco výtečného. Lidé ale nevěděli, jaké negativní účinky alkohol má. Našli v něm dokonce i veřejnou zábavu. Např. Alexandr Veliký pořádal závody v pití alkoholu, kde se soutěžilo, kdo alkoholu vypije více a v co nejkratším časovém úseku. Tato zábava stála nejednoho závodníka smrt. Důležité bylo využití alkoholu v lékařství. O jeho účincích najdeme svědectví v pracích antického lékaře Hippokrata (460-370 př.n.l.). Při jednoduchých operacích a bolestivých zraněních byl používán jako anestetikum. Víno bylo používáno jako rozpouštědlo v lidovém lékařství a bylo dokonce předepisováno jako lék. Víno bylo důležitým zdrojem tekutin v dobách, kdy byly téměř všechny zdroje pitné vody kontaminovány, a lidé umírali na střevní infekce, jako je dyzenterie, tyfus a cholera. Z hlediska zdraví byly bezpečné právě nápoje připravené kvašením. Jedině ty neobsahovaly nebezpečné bakterie a neohrožovaly obyvatele střevní infekcí. Postoje lidské společnosti k alkoholu se během doby velmi měnily. Lidé přestávali být laxními k negativním účinkům alkoholu. Jedny z prvních dochovaných důkazů o penalizování konzumace alkoholu, zavádějící přísné sankce (včetně trestu smrti), přináší Chammurabiho zákoník (nalezen roku 1901 při archeologických pracích v prostoru starověkého města Súsy - dnešní Írán, autorem babylonský král Chammuraphi). Také náboženství se postavilo proti alkoholu - např. v Číně roku 1220 bylo vyhlášeno, že kdo bude přistižen opilý, zaplatí za tento prohřešek vlastní smrtí. Čistý alkohol byl poprvé získán až v 11. století n.l. na jihu Itálie (ALKOHOLIK [online], 2011; SOURNIA, 1999; ŠEDIVÝ, 1988). 17
4.2. Alkohol tolerovaná návyková látka Rozšířenost pití alkoholu má hluboké společenské a kulturní kořeny. V Evropě je alkohol nejrozšířenější legální návykovou látkou, přičemž její dostupnost je v různých zemích odlišně upravena. V České republice je dle zákona možné podávat a prodávat alkohol osobám zletilým, tj. od 18 let věku (JEDLIČKA a KOŤA, 1998). Mezi základní druhy alkoholických nápojů patří pivo, révová vína, ovocná a ostatní vína, medovina, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje. Obsah alkoholu je v rámci jednotlivých druhů velice rozdílný. U piva činí jeho obsah minimálně 1,2 % (u piva se sníženým obsahem alkoholu 0,5 1,2 %), u většiny skupin piv se pohybuje mezi 4 5 %, ale může být i vyšší v závislosti na koncentraci mladiny a stupni jejího prokvašení. U vína se pohybuje většinou v rozmezí 8 13 %, u vín dezertních a likérových mezi 14 16 %. U lihovin musí být podle vyhlášky obsah alkoholu minimálně 15 %, u destilátů i likérů bývá většinou 40 %, může být však nižší i vyšší, u emulzních likérů kolem 20 % (PÁNEK a kol., 2002). Alkohol je jednoduchá chemická látka, která snadno proniká k různým orgánům. Jeho obsah v alkoholických nápojích kolísá zhruba v rozmezích od 3% do asi 40%. Z chemického hlediska je alkohol čirá, bezbarvá tekutina, která se vyznačuje charakteristickým zápachem a palčivou chutí. Její bod varu je 77 C a bod tuhnutí -130 C. Přesněji řečeno jde o etylalkohol - chemická značka C 2 H 5 OH. Jeho molekula je složena z prvků uhlíku, vodíku a kyslíku. Alkohol vzniká při kvašení cukru za působení kvasinek, kdy zkvašení probíhá jen do koncentrace 14-16 % alkoholu, při vyšších koncentracích jsou kvasinky ničeny vlastním produktem. Obecně lze říci, že alkohol se dá získat prakticky z jakékoliv formy škrobu nebo cukru, tedy lze ho vyrobit snad z čehokoliv a z výrobního hlediska jde o látku velmi levnou. Pro člověka je poživatelný pouze ve zředěném množství, přičemž vyšší koncentrace alkoholu lze dosáhnout pouze destilací. Jde o drogu s tisíciletou tradicí, drogu, která je přehlížena, podceňována, schvalována. Naše společnost alkohol akceptuje a společenské cítění je proalkoholní. Jeho konzumace je zanesena do většiny lidských rituálů, které nás provázejí od narození až po smrt. Odmítnutí konzumace alkoholu vzbuzuje neadekvátní reakce okolí. Právě 18
tyto rituály spojené s konzumací alkoholu mají svou vysokou nebezpečnost pro oslovení mládeže a dětí. Možnost pít alkohol patří k projevům dospělosti. Alkohol bývá bohužel často průchozí drogou a část jeho konzumentů přechází k látkám nebezpečnějším. Dle amerických výzkumů je riziko užívání drog vyšší u dětí, které začaly alkohol užívat v mladším věku. Alkohol plní sociální funkci. Konzumuje se při nejrůznějších příležitostech, aby se člověk uvolnil, odreagoval, snadněji navazoval kontakty. Avšak společnost očekává, že lidé vědí, kdy leží hranice přijatelného chování. V české společnosti je tolerance k alkoholu vysoká. Drobnější výkyvy nejsou považovány za vážné, a z toho důvodu nejsou ani sankciovány. Pokud člověk ztrácí schopnost své pití regulovat, shovívavý postoj společnosti končí. Závislost již tolerována není. Role alkoholika má nízký sociální statut, postižení lidé jsou odmítáni a vystaveni opovržení. Závislost přináší sociální stigma, znehodnocení (PIPEKOVÁ a kol., 1998; SKÁLA, 1988; VÁGNEROVÁ, 1999). Polští sociologové BIELEWICZ a MOSKALEWICZ (in BÚTORA, 1989) ve své studii z roku 1986 nalezli šest funkcí alkoholu. Diverzifikují mezi funkcemi: - fyziologickými (sloužící jako potrava či lék), - psychologickými (jako povzbuzovač, prostředek ke zlepšení nálady, aj.), - rituálními (zejména ve spojitosti s náboženskými obřady, různými společenskými oslavami), - sociálními (např. symbol kulturní identity, tmel určité skupiny), - ekonomickými (zdroj příjmů státu, alkohol sloužící jako platidlo či úplatek), - politickými (prostředek mocenské manipulace). Podle 2 písm. g) zákona 379/2005 Sb., Zákona o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jsou alkoholickými nápoji lihoviny, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více než 0,5 objemového procenta alkoholu (nízko stupňové pivo obsahuje přibližně 3-4 objemová procenta alkoholu). Vedle tabáku je alkohol druhou nejběžnější legální drogou na našem území. V konzumaci piva zaujímá ČR stabilně jedno z čelních míst ve světě (v posledních letech asi 170 l na osobu). Nadměrná pravidelná konzumace alkoholických nápojů, 19
označovaná jako alkoholismus, se V ČR týká zhruba 25 % dospělé mužské populace a 5 % žen. Může vést k poruchám, které lze z psychiatrického hlediska dělit do dvou skupin: 1) poruchy způsobené přímým účinkem alkoholu na CNS, a to buď bezprostředně či jako následek chronického abúzu alkoholu, 2) poruchy, které se projevují návykovým chováním souvisejícím s abúzem alkoholu a které mohou vyústit v závislost.(kuchta a kol., 2005; POPOV, 2003; ANONYM, 2005). 5. VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ Dnes, kdy už je jednoznačně prokázán příznivý účinek pití malého množství alkoholu na lidské zdraví, zbývá zodpovědět otázku, jaké zdraví nejprospěšnější množství alkoholu bychom měli pít. Mírné pití je takové, které probíhá bez problémů a rozhodně nepoškozuje danou osobu. Britský lékař Anstie došel klinickým pozorováním k závěru, že zdravý dospělý muž může vypít 43 g alkoholu denně. Tato dávka je blízká současnému názoru na mírnou dávku alkoholu. Spotřeba alkoholu u bezproblémového pití se uvádí mezi 21 až 57 g alkoholu pro muže a 10 až 40 g alkoholu denně pro ženy. Dle WHO je přijatelná dávka alkoholu 20 g za den. Toto množství v praxi znamená zhruba půllitr desetistupňového piva, 2 dl vína nebo 50 ml destilátu. Přesněji WHO určuje 24 g pro muže a 16 g pro ženy. V době těhotenství a při kojení by ženy měly dodržovat nulový příjem alkoholu. Pití vína i jakéhokoli jiného alkoholu je pro vyvíjející se plod jednoznačně škodlivé (ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003; ANONYM, 2000). Alkohol se dostává do krve matky, ale přes placentu i do krve plodu. Rozdíl je také patrný ve funkci jater. Játra dospělého jedince, respektive matky, dokáží určitou rychlostí odbourávat alkohol. Tato rychlost je ale u nenarozeného dítěte podstatně nižší a plod je pod vlivem alkoholu delší dobu. Hladina alkoholu v krvi nenarozeného dítěte dosahuje vyšších hodnot, než je tomu u matky (FACTS ABOUT ALCOHOL, USE DURING PREGNANCY [online], 2002). 20
6. ROZVOJ NEPŘIMĚŘENÉ KONZUMACE ALKOHOLICKÝCH NÁPOJŮ Popis způsobů konzumace ať již alkoholu či jiné drogy i další vztažné jevy vyžadují obecně srozumitelnou terminologii. Mezi nejfrekventovanější pojmy patří tyto: Úzus Znamená mírné používání (konzum). Obecně se předpokládá, že úzus alkoholických nápojů nezpůsobí vyšší koncentraci alkoholu v krvi než 0,5-0,6 g, tedy max. 0,6 promile alkoholu. U nealkoholových drog se pojem úzus spojuje prakticky výhradně s užíváním předepsaných léků v indikovaném množství. Miniúzus Znamená zneužívání. V případě alkoholu se jedná o takovou konzumaci, která porušuje závaznou normu. Norma může být dána zákonem nebo obecně uznávanými principy. Abúzus Zneužívání, nadužívání, v současnosti bývá nahrazován pojmem škodlivé užívání. Představuje všechny nadměrné konzumace alkoholických nápojů. Alkoholismus V současné době se jedná o nesprávný termín pro závislost na alkoholu, proto se upouští od jeho používání. Tento pojem byl značně frekventován ve spojení s označením medicínského pojetí nemoci. V dnešní době je nahrazován označením syndrom závislosti na alkoholu. Alkoholické psychózy Duševní poruchy a onemocnění, u kterých lze se značnou spolehlivostí prokázat alkoholickou etiologii. K těmto dochází po mnoha letech nadměrného pití alkoholu. Patří sem především delirium tremens, alkoholická halucinóza, alkoholická epilepsie, alkoholická demence aj. Závislost na alkoholu Převážně chápána jako onemocnění, které se postupně vyvinulo a zahrnuje určitý počet vztažných příznaků. Tolerance Používá se pro vyjádření snášenlivosti alkoholu organismem. Je velmi individuální a u většinového počtu osob vykazuje v průběhu rozvoje abúzu zvyšování. Jde o komplexní biologickou funkci. Bagatelizace Jedná se o branný mechanismus. Spočívá ve zlehčování a zastírání závažnosti jevů (může mít charakter popření). Ranní doušek Symbolické označení pro primární ranní doplnění klesající hladiny alkoholu, jako prostředek proti nastupujícím projevům abstinenčních příznaků (NEŠPOR, 1995). 21
Abstinenční příznaky Velice nepříznivé stavy při poklesu hladiny alkoholu v organismu. A to především třesy, pocení, poruchy spánku, nesoustředěnost a přecitlivělost na anální podnět, zvyšování úzkosti a další. Alkoholová toxikomanie Je považována za toxikomanii v užším slova smyslu, kdy se velmi brzy objevuje vnitřní potřeba drogy. Obvykle je spojena se samotářským pitím. Tolerance je zde na vysoké úrovni, což umožňuje konzumovat vysoké dávky alkoholu. Alkoholické okénko Známka funkčního postižení, které je dopadem těžké opilosti. Po vystřízlivění si jedinec nemůže vzpomenout na úseky z doby předchozí opilosti. Kocovina Je způsobena vlivy: narušením minerálního a vodního hospodářství a metabolismu, nevyspáním a jinými účinky na mozek aj. Odvykací syndrom Nastává po úplném nebo relativním vysazení zejména alkoholu, ale i jiných látek. Dochází při něm ke třesu, neklidu, nespavosti, nepříjemným duševním stavům. Anonymní alkoholici Organizace založena v r. 1953 v USA. Dnes již působí v mnoha zemích. Nabízí zcela jiný pohled a vedení závislých lidí, kteří se pravidelně scházejí ve skupinách, kde pracují anonymně, jsou soběstační a nejsou vedeni profesionály. Skupina je otevřena pro všechny, kteří mají touhu přestat pít alkohol (NEŠPOR, 1995). Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje pět pojmů (ANDERSON a kol, 2005): - Riziková spotřeba alkoholu, která je charakteristická jako úroveň spotřeby, jež pravděpodobně způsobí zdravotní potíže, bude-li konzument požívat alkohol pravidelně. Vzhledem k vysoké míře individualizace účinků pití alkoholu na jedince se pro tento stupeň stanoví pravidelná konzumace 20-40 g alkoholu denně pro ženy a 40-60 g alkoholu denně pro muže. - Škodlivé pití již fakticky způsobuje zdravotní problémy a komplikace a to jak fyzické, tak i psychické povahy. Pro ženy a muže je tato kategorie vymezena denní spotřebou alkoholu v množství větším než 40, resp. 60 g. - Intoxikace je krátkodobý stav postižení psychických a psychomotorických vlastností jedince, způsobených přítomností alkoholu v těle. 22
- Těžké epizodické pití je pojmenování stavu, kdy jedinec nárazově požije alkohol v množství větším než 60 g. - Závislost na alkoholu je především charakteristická až neodolatelnou touhou jedince po alkoholu. Tato touha vytěsňuje všechny další hodnoty konzumenta, které dříve pro něj měly vyšší prioritu. WHO nastolila i jednotnou definici alkoholického nápoje. Tzv. standardní nápoj, o němž se v evropských podmínkách hovoří jako o nápoji, jež obsahuje 10 g alkoholu, je v celosvětovém pojetí charakterizován jako nápoj o obsahu 13 g alkoholu. Konkrétně se jedná například o 330 ml piva o síle 5 %, 140 ml vína o síle 12 %, 90 ml fortifikovaného vína o síle 18 %, 70 ml likéru o síle 25 % a 40 ml destilátu o síle 40 %. Každý výrobce užívá specifických postupů a způsobů zpracování (různá velikost balení, technické vybavení výroben, apod.) odpovídajících nárokům spotřebitele daných kulturním a historickým vývojem, čímž se mnohdy skutečný obsah alkoholu v jednotlivých konkrétních nápojích liší (ANDERSON a kol., 2005). Nápoje, které se podávají v hospodách nebo barech, většinou odpovídají velikosti standardního nápoje, ovšem sklenička nalitá doma nebo v restauraci z láhve už může být nebezpečná. I když byly stanoveny hranice pro pití téměř bez rizik (dva nebo méně standardních nápojů pro ženy a čtyři nebo méně pro muže), tyto počty jsou stanoveny na základě výzkumu dospělých osob (GOODYER, 2001). 6.1. Faktory rozvoje a příčiny vzniku závislosti na alkoholu Lidé jsou ke konzumaci alkoholu vedeni motivacemi různých druhů: - motivace interpersonální přání proniknout interpersonálními bariérami, získat uznání vrstevníků, komunikovat s nimi, neboť v patologické rovině se nachází komunikace rodinná, v neposlední řadě vzdor autoritám - motivace sociální potřeba prosadit si sociální změny, identifikovat se s určitou subkulturou, unikat z obtížných, nesnesitelných podmínek současná společnost způsobuje sociální frustraci, působí chaoticky na děti a mládež - motivace fyzická přání fyzického uspokojení, fyzického uvolnění, přání získat více energie, udržet fyzickou kondici 23
- motivace senzorická přání stimulovat zrak, sluch, hmat, chuť, potřeba sexuální stimulace - motivace emocionální uvolnění od psychické bolesti, pokus řešit osobní komplikace, snížení úzkosti, uvolnění od špatné nálady, emocionální relaxace - motivace politická identifikovat se se skupinami, které nechtějí dodržovat společenská pravidla - motivace intelektuální uniknout nudě, dosáhnout intelektuální kurióznosti, zkoumat vlastní vědomí - motivace kreativně estetická vylepšit uměleckou tvorbu, zvýšit počitek z umění, ovlivnit a rozšířit představivost - motivace filosofická objevovat významné hodnoty, hledat smysl života, nalézat osobní identifikaci, objevovat nové pohledy na svět - motivace antifilosofická neuspokojení hledání sama sebe v učení filosofů, zklamání v hledání smyslu života - motivace spirituálně mystická - komunikovat s Bohem, získávat spirituální moc - motivace specifická osobní potřeba prožít dobrodružství, jinak nevyjádřitelné prožitky, získat ocenění u určitých osob (PIPEKOVÁ a kol., 1998). Pojem úzce spjatý s alkoholem je alkoholismus. První zmínky se vyskytují v díle švédského lékaře Magnuse Husse Alkoholismus chronicus, chronické alkoholické onemocnění. Příspěvek k poznání diskracií na základě vlastních zkušeností i zkušeností ostatních. V tomto díle byl termín alkoholismus poprvé použit a byl definován jako intoxikace organismu. Zvratem zde bylo zařazení alkoholismu mezi choroby. V tomto díle jsou vylíčeny léčebné metody a je zde vyjádřen úsudek, že sklony k alkoholismu mají všechny společenské skupiny bez ohledu na druh požívaného alkoholu a podmínky, v nichž se konzument vyskytuje. Kniha se stala první, která přinesla na poli konzumace alkoholu vytřízené a vědecky podložené názory (HUSS, 1849). Současné názory Expertní komise Světové zdravotnické organizace (WHO) však užívání termínu alkoholismus nedoporučují pro jeho obtížně vystihnutelnou definici a přiklánějí se k syndromu závislosti na alkoholu (ANDERSON a kol., 2005). Objasnit příčinu vzniku závislosti na alkoholu je úkol nesnadný, jelikož těchto příčin existuje hned celá řada. Pokud by existovala příčina jen jedna, bylo by mnohem 24
jednodušší závislost léčit. Vznik alkoholové závislosti je vždy podmíněn různými příčinami, lišícími se případ od případu. Stejně tak se můžeme setkat s celou řadou faktorů, které mají na vznik alkoholismu vliv. Na jedné straně jde o faktory, které riziko vzniku závislosti zesilují, na druhé straně ale existují také faktory, které ho zeslabují. Příčiny, proč u některých lidí dochází k závislosti na alkoholu a u jiných naopak ne, ačkoliv třeba mohou popíjet celý život a závislost u nich nevznikne, mohou být jak příčinami vnitřními (individuálními), tak vnějšími (společenskými) jednou z těchto příčin je bezesporu nevhodný způsob trávení volného času. U vnitřních jde o psychologické či biologické příčiny, kdy u biologických může jít o faktory genetické, neurohormonální či metabolické, které jsou propojené s psychologickými mechanizmy. Jako vnější příčiny jsou uváděny sociální (sociogenní), které jsou typické pro prostředí, kde je pití alkoholu běžné či oslavované, nebo dokonce vynucované. Nelze souhlasit s tvrzením, že by existence těchto příčin musela vést vždy až k závislosti. (HELLER, PECINOVSKÁ a kol., 1996; SKÁLA, 1988). Závislost na užívání psychoaktivní látky je porucha multifaktoriálně podmíněná. Na jejím vzniku se mohou podílet jak somatické, tak psychické vlastnosti jedince a taktéž vlivy vnějšího okolí na něj. Důležitou roli při vzniku závislosti obecně hraje také složení psychoaktivní látky, a jak tato látka působí na lidský organizmus. Užití některých látek vyvolá závislost takřka u většiny lidí bez ohledu na jejich individuální vlastnosti (psychické, či biologické). Tento vznik závislosti je typický například pro tvrdé drogy, kdežto u alkoholu je tento proces dlouhodobější a neiniciuje vznik závislosti v takovém měřítku v rámci populace jako tvrdé drogy. Svojí roli sehrávají při vzniku závislosti dispozice genetické, které jsou považovány jako etiologicky významné a mohou se podílet na zvyšování tendence užívat psychoaktivní látku. Není ovšem jednoznačné, zda jde o souhrn genetických informací, které podmiňují např. vznik poruchy osobnosti, s čímž pak souvisí potřeba zvýšeného vzrušení, či jde o produkci určitého mediátoru, který je dědičně podmíněn anebo změnu jeho receptorů či enzymů, které se podílejí na zpracování konkrétní psychoaktivní látky. V případě alkoholu jde o jeho dehydrogenázu. Je však nutno mít na zřeteli, že i pouhou nápodobou tohoto modelu chování může být podmíněn výskyt a vznik závislosti (VÁGNEROVÁ, 2004). 25
Pokud organizmus určitým způsobem zpracovává psychoaktivní látku, hovoříme o biologickém základu vzniku závislosti. Zpracovávání této látky, bez ohledu na to o jakou jde, se odehrává v mozku, a to v mezilimbo kortikálním, systému. Např. účinky alkoholu ovlivňuje mezolitický dopaminergní systém a jeho hypofunkce je spojována právě s alkoholismem. Mění se funkčnost některých oblastí mozku v souvislosti s chronickým užíváním určité látky a mění se i počet a citlivost receptorů neurotransmiterů jako je třeba dopamin. Přerušení dávky zneužívané látky má za následek pokles jeho hladiny, což vede k nelibosti a dochází ke stimulaci látku získat. Riziko užívání alkoholu má vliv na určité fyziologické reakce. Jejich charakter je ovlivněn enzymy, které nazýváme alkoholová dehydrogenáza (alkoholdehydrogenáza), kdy tyto se nachází především v játrech a v žaludku (VÁGNEROVÁ, 2004). Dalšími faktory, které jsou v příčinném vztahu ke vzniku závislosti, jsou faktory psychické. V první řadě jde o motivaci, jenž má za následek spouštění experimentování s psychoaktivní látkou a může vycházet z individuální potřeby, či z tlaku okolí, jako vrstevnická skupina, či spolupracovníci. Jedná se o projev potřeby: - úniku z něčeho negativního, jako řešení problémů, potlačení stresů, či frustrací - docílit něčeho pozitivního, jako je slast, uspokojení, které nejsou jinak dostupné, ale třeba i o vyhnutí se stereotypu, nudě, popřípadě uvolnit zábrany - sociální konformity, zachování nějakých vztahů ve skupině či subkultuře, kde zneužívání alkoholu nebo drog je bráno jako standardní chování (VÁGNEROVÁ, 2004). Stejně tak inklinování k určitému způsobu uvažování a reagování či prožívání má za následek zvýšení pravděpodobnosti užití nějaké psychoaktivní látky a tím vzniku závislosti: Emoční prožívání - jedinec trpí nedostatkem vnitřní pohody, je podrážděn a labilní s častými prožitky psychického napětí, kdy nezvládá své emoční stavy a jejich zlepšení je jedním z motivů a dalším může být touha po větším vzrušení. Způsob uvažování a hodnocení situace - lidé, kteří se obtížně orientují v situaci, nemají schopnost posuzovat realitu a sami sebe, mají sklon k řešení problémů pomocí 26
psychoaktivních látek. Často jde o lidi s nižší inteligencí a vzděláním, se zafixovanými neúčelnými vzorci uvažování - avšak toto nejde brát jako dogma, neboť i lidé s vyšší inteligencí nebo vzděláním mají sklony takto své problémy řešit. Tyto osoby mají extrémní a neadekvátní sebehodnocení, trpí nedostatkem sebedůvěry a nepřiměřená jsou i jejich očekávání do budoucnosti. Na poznávací úrovni reagují tak, že popírají riziko a racionalizují své jednání. Mnohdy postrádají dlouhodobé cíle, a tím, že jsou vázáni na aktuální situaci, se zvyšuje riziko, že zvolí nepřiměřenou volbu řešení problému. Faktor učení - když užití psychoaktivní látky přináší uspokojení a je pozitivně posilováno, tak se její užívání snadněji zafixuje. Jestliže člověku - zejména zpočátku - tyto látky přinášejí nějaký zisk (např. zvýší pocit jistoty, posílí sebevědomí, zbaví úzkosti apod.), tak je pro něj snadnější zvyknout si je brát. Negativní následky se projeví až později a pro rozvoj návyku už nemusí mít zásadní vliv. Lidé, kteří mají sklony řešit své problémy psychoaktivními látkami, bývají méně pružní, reagují rigidně s přiměřeně se opakujícími vzorci chování. Nemají schopnost se poučit ze zkušenosti. Následně je pak celkový pocit frustrace posílen dalšími neúspěchy a zátěžemi. Tendence k určitému způsobu chování - u závislých lidí se vyskytují problémy v oblasti autoregulace, mají sníženou sebekontrolu a inklinují k nezdrženlivému a impulzivnímu chování. Stále častěji již nejsou schopni odložit uspokojování svých potřeb. Takový způsob reakce je výraznější v období dospívání, neboť nezralí jedinci a nejistí adolescenti mají zvýšenou tendenci ke zkratovým a rizikovým reakcím. To je jeden z důvodů, který se podílí na tom, že jsou v tomto období vývoje více ohroženi. Obecně lze uvést, že jedinec, který se nedokáže ovládat, tak bude mít větší sklony k experimentování s psychoaktivní látkou. V případě alkoholu nedokáže udržet míru v pití, a proto se snadno vytvoří návyk (VÁGNEROVÁ, 2004). Osobnostní vlastnosti - lidé se častěji dostávají do stresu, pokud mají sklony k nejistotě, labilitě, či nemají schopnost zvládnout své problémy. Nebezpečí je v tom, že takovou zátěží se pro ně stávají i běžné životní situace. Droga je tímto vlastně přijatelná, protože přináší okamžité řešení právě a teď a není nutno vyvíjet žádnou námahu. Dle Cloningerovy typologie osobnosti jde o osoby, které mají zvýšenou potřebu vyhledávat nové a vzrušující zážitky. Převažuje u nich tendence vyšší míry rizika oproti nižší citlivosti k ohrožení. Uživateli psychoaktivních látek se stávají převážně osoby s poruchou osobnosti, které mají většinu vlastností, jež jsou zde uvedeny, a to ještě navíc v akcentované míře. 27
Ovšem specifický typ osobnosti, která by byla jednoznačně předurčena k zneužívání psychoaktivních látek, neexistuje. K dalším důležitým rizikovým faktorům patří výskyt nějaké psychické poruchy, či choroby u jedince, např. deprese, schizofrenie, úzkostní poruchy, či poruchy osobnosti, které mají za následek zvyšování již tak zobecněných pocitů nepohody a zároveň mají schopnost eliminace schopnosti autoregulace jedince. V takovém případě se dle Epsteina hovoří o sekundárním alkoholismu. Dalšími faktory, které jsou v příčinném vztahu vzniku závislosti, jsou faktory sociální, které mohou ve značné míře zvýšit inklinaci k užívání psychoaktivních látek. Společnost nabízí lidem různé možnosti, jak by mohli dobu svého volna využít. Problém ovšem spočívá v nepřipravenosti lidí tuto nabízenou možnost využít a s tím spojené nevhodné volnočasové aktivity, které jsou velmi často doprovázené konzumací alkoholických nápojů. Jde sice o problém celé společnosti, ale nejvíce se týká mladé generace. Zde se setkáváme s palčivým problémem nerespektování právních předpisů, které vede k podávání alkoholu dětem a mladistvým. Negativně na vznik závislosti působí také scházející jasný životní směr či cíl, což si lidé mnohdy kompenzují právě konzumací alkoholu, aniž by svůj život naplnili lepším, kreativnějším způsobem (VÁGNEROVÁ, 2004). K sociálním faktorům patří tyto: Společnost zde se jedná o obecnou dostupnost psychoaktivních látek ve společnosti, či jejich dosažitelnost pro dospívající populaci. Městské prostředí - zde je větší pravděpodobnost nabídky psychoaktivní látky, je zde větší anonymita a je tu také menší možnost kontrolovat nežádoucí chování. Rodina - dysfunkční rodina ovlivňuje jedince - dítě není citově akceptováno, chybí vhodná výchova, disciplína a model, který by byl přijatelný pro řešení problémů. Rovněž je zde velké riziko napodobování rodičů, zejména pokud jde o rodiče se sklony k nadměrnému užívání alkoholu či léků. Jedinec, který vyrůstá v neharmonické rodině a z dětství si odnáší nejrůznější negativní zážitky a vzpomínky, se v dospělosti vyznačuje citovou nezralostí a celkovou nevyrovnaností. Toto se navenek projevuje psychickou křehkostí a zranitelností, což se uplatňuje i ve vztahu k alkoholu. S rodinným prostředím úzce souvisí také další z individuálních příčin abúzus alkoholu 28
u některého z rodinných příslušníků. Nejčastěji se jedná o nejbližší příbuzné (tedy rodiče). Zvláště setká-li se jedinec jako dítě se závislostí nebo zneužíváním alkoholických nápojů u svého otce, mnohdy ho v dospělosti svým chováním napodobuje, ačkoliv by se mělo jednat spíše o vzor negativní. Vznik alkoholismu může být ovlivněn nejen rodinným prostředím jako celkem, ale i způsobem výchovy. Například autoritářská výchova, mravokárství a přehnané vyžadování úspěšnosti u dítěte vedou k nenaplnění jeho citových potřeb, vzniku pocitu méněcennosti a osamocenosti a dalších negativních důsledků. V dospělosti se pak takový člověk hůře přizpůsobuje v rámci společnosti, na základě čehož snáze vzniká závislost (VÁGNEROVÁ, 2004; SKÁLA, 1988). Sociální skupina - jde o vliv party, případně subkultury s vlastními, odlišnými, hodnotami a normami, kde je užívání alkoholu či drog běžné. Jako rizikové jsou rovněž některé profese, kde převažují zátěžové a stresové situace, či poskytují možnost snadnému přístupu k psychoaktivním látkám, nebo alkoholu. Nižší úroveň vzdělání - kdy tomuto předcházely neúspěchy ve škole, navíc podpořené dysfunkční rodinou a s tím související sociální znevýhodnění. Sociální deprivace - chybějící možnosti optimální seberealizace, nezaměstnanost, bezdomovectví, postrádání jakéhokoliv zázemí (VÁGNEROVÁ, 2004). Specifickou roli sehrává genetika. Dědičnost zvyšuje přibližně čtyřikrát riziko vzniku závislosti na alkoholu. I přesto ale dítě závislých rodičů nemusí alkoholu propadnout. Totéž ovšem platí obráceně pro děti rodičů, kteří problémy s alkoholem nikdy neměli, protože i tyto děti nejsou před možnou závislostí imunní. Povahové rysy, které jsou vrozené, tvoří nedílnou součást mozaiky všech příčin počátku alkoholismu. Žádný specifický rys ovšem nepředurčuje zrovna závislost na alkoholu. Lze tedy říci, že nikdo není předurčen k tomu, aby se stal závislým na alkoholu, ale nikdo také nemá předem jistotu, že se jím nestane (SKÁLA, 1988). Faktory, které na člověka působí, mohou riziko vzniku problémů s alkoholem nejen zvyšovat ale naopak také snižovat. Rozmanitou škálu ovlivňujících činitelů tvoří například rodina, škola nebo zaměstnání. O tom, jaké faktory na určitého člověka mají vliv, rozhoduje jeho věk a tím pádem také prostředí, ve kterém se zrovna vyskytuje (v dětství například nemá vliv zaměstnání apod.). Děti a dospívající jsou negativně 29