Podnikatelský záměr založení podniku služeb v oblasti půjčování stavebního nářadí v Opavě. Lukáš Němčík

Podnikatelský záměr založení podniku služeb v oblasti půjčování stavebního nářadí v Opavě Lukáš Němčík Bakalářská práce 2013

ABSTRAKT Tato práce shrnuje základní teoretické poznatky potřebné k založení půjčovny stavebního nářadí v Opavě. V teoretické části jsou popsány jednotlivé právní formy podniku, včetně základních znalostí potřebných pro jejich založení a vznik. V druhé půlce teoretické části jsou poté definovány jednotlivé části podnikatelského plánu, které obsahují základní analýzy, jako je SLEPT analýza či Porterův model pěti konkurenčních sil. Na teoretickou část navazuje část praktická, ve které je analyzován trh a konkurence na trhu v Opavě. Dále je v praktické části konkretizována představa o právní formě budoucí půjčovny stavebního nářadí a s tím souvisejících povinnosti při jejím založení a fungování, a to včetně nastínění možného marketingového mixu a zakladatelského rozpočtu. Klíčová slova: podnikání, živnost, služby, podnikatelský záměr, analýza trhu, zakladatelský rozpočet ABSTRACT This work summarizes the basic theoretical knowledge which is required for setting up construction tools and equipment rentals in Opava. The theoretical part deals with the different legal form of the business including the necessary information for their establishing. Next the individual parts of a business plan are defined in the second half of the theoretical part. The business plan includes the analyses such as SLEPT analysis or Porter's five forces model. The theoretical part is followed by the practical part in which the market and the state of competition in Opava are analysed. Also the idea of the legal form of the future construction tools and equipment rentals and the other duties connected with the establishment and operation of this company are specified there. Keywords: Business, Services, Business plan, Market Analysis, Founding Budget

Rád bych poděkoval nejen vedoucí své bakalářské práce paní Ing. Zuzaně Tučkové, Ph. D., jejíž zpětná vazba pro mě byla zdrojem cenných informací, ale také celé své rodině za jejich podporu po celou dobu dosavadního studia.

OBSAH ÚVOD... 10 I TEORETICKÁ ČÁST... 11 1 PODNIKÁNÍ A SOUVISEJÍCÍ POJMY... 12 1.1 PRÁVNÍ FORMY PODNIKÁNÍ... 13 1.2 PODNIKÁNÍ FYZICKÝCH OSOB... 13 1.3 PODNIKÁNÍ PRÁVNICKÝCH OSOB... 14 1.3.1 Porovnání jednotlivých právnických osob... 14 1.4 ZALOŽENÍ A VZNIK PODNIKU... 16 1.4.1 Obchodní rejstřík... 18 2 PODNIKATELSKÝ PLÁN... 19 2.1 STRUKTURA PODNIKATELSKÉHO PLÁNU... 19 2.1.1 Úvodní souhrn... 20 2.1.2 Definice a analýza výrobku a trhu... 21 2.1.3 Popis firmy... 22 2.1.4 Výrobní plán... 23 2.1.5 Marketingový plán... 23 2.1.6 Organizační plán... 24 2.1.7 Hodnocení rizik... 25 2.1.8 Finanční plán... 25 2.2 ZDROJE FINANCOVÁNÍ PODNIKATELSKÉ ČINNOSTI... 26 2.2.1 Vklady vlastníků... 27 2.2.2 Zisk... 27 2.2.3 Odpisy... 27 2.2.4 Bankovní úvěry... 28 2.2.5 Rizikový kapitál... 28 2.2.6 Leasing... 28 3 ANALÝZY POUŽITÉ V BAKALÁŘSKÉ PRÁCI... 29 3.1 PORTERŮV MODEL PĚTI KONKURENČNÍCH SIL... 29 3.1.1 Silné a slabé stránky analýzy 5F... 31 3.1.2 Postup při tvorbě analýzy 5F... 31 3.2 SLEPT/PESTE ANALÝZA... 32 II PRAKTICKÁ ČÁST... 33 4 ANALÝZA TRHU A MAKROPROSTŘEDÍ... 34 4.1 ANALÝZA TRHU... 34 4.2 ANALÝZA KONKURENCE NEBOLI PORTERŮV MODEL PĚTI KONKURENČNÍCH SIL 39 4.2.1 Stávající konkurence... 39 4.2.2 Hodnocení stávající konkurence... 40 4.2.3 Potencionální konkurence... 41 4.2.4 Dodavatelé... 41 4.2.5 Odběratelé... 42

4.3 ZHODNOCENÍ PORTEROVY ANALÝZY... 42 4.4 SLEPT ANALÝZA MAKROPROSTŘEDÍ... 44 4.4.1 Sociální faktory... 44 4.4.2 Legislativní faktory... 46 4.4.3 Ekonomické faktory... 47 4.4.4 Politické faktory... 50 4.4.5 Technologické faktory... 51 4.5 ZHODNOCENÍ SLEPT ANALÝZY... 51 4.6 VYHODNOCENÍ ANALYTICKÉ ČÁSTI... 52 5 DOPORUČENÍ PRO TVORBU PODNIKATELSKÉHO PLÁNU... 53 5.1 VÝBĚR PRÁVNÍ FORMY, PŘEDMĚTU ČINNOSTI A DEFINICE CÍLŮ FIRMY... 53 5.2 ZALOŽENÍ ŽIVNOSTI... 54 5.3 MARKETINGOVÝ MIX... 55 5.3.1 Výrobek, Služba... 55 5.3.2 Kvalita... 56 5.3.3 Cena... 57 5.3.4 Distribuce... 57 5.3.5 Propagace... 57 5.4 ZAKLADATELSKÝ ROZPOČET... 58 ZÁVĚR... 69 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 70 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK... 75 SEZNAM OBRÁZKŮ... 76 SEZNAM TABULEK... 77 SEZNAM PŘÍLOH... 78

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 10 ÚVOD Stavebnictví je obor, který řada ekonomů řadí mezi hlavní ukazatele vývoje ekonomiky daného státu. Není to však jen uzavřený okruh bez jakýchkoliv vazeb na své okolí. Stavebnictví jako takové potřebuje notnou dávku podpůrných činností pro své fungování, jakými mohou být například plynaři, topenáři, elektrikáři a podobně, tedy činnosti, které jsou se stavebnictvím spojeny, ale zároveň nejsou jeho přímou součástí. K nim se řadí také stavebniny či půjčovny nářadí. Stavebniny jsou pro stavební firmy hlavním dodavatelem surovin, cihelných bloků, Porothermu, Ytongu a nejrůznějších betonových a jiných směsí a ve své podstatě jsou tedy jedním z nejdůležitějších dodavatelů. Nicméně ani půjčovny nářadí nejsou méněcenné. Je sice pravda, že stavební firmy mnohdy vlastní své stavební nářadí, nicméně ani ony si nemohou z ekonomického hlediska dovolit udržovat jejich počet příliš vysoký. Také z hlediska cenových kalkulací je pro ně jednodušší zahrnout do nabídkových rozpočtů ceny půjčovného, než oceňovat pro tyto účely vlastní nářadí. V současné době se sice stavebnictví nachází v krizi, vyvolané událostmi roku 2008 a 2009, ale stále zde existuje a existovat vždy bude. Je to obor, který právě prochází očistným procesem, kdy je zapotřebí oddělit schopné subjekty na trhu od těch méně schopných, ale žádný propad nemůže trvat věčně. Na opavském trhu se v současné době nacházejí tři půjčovny stavebního nářadí, které na první pohled svou nabídkou dostačují poptávce na trhu. Nicméně i do takovéhoto prostředí se dá proniknout, pokud nová firma dokáže svým odběratelům nabídnout něco nového. Tématem mé bakalářské práce je proto možnost založení nové půjčovny stavebního nářadí v Opavě. Teoretická část se zaměřuje na nezbytný znalostní základ spojený s myšlenkou založení nového podnikatelského subjektu a se sestavením podnikatelského a finančního plánu. Na tuto část navazuje část praktická, v jejíž první části nalezneme analýzu současného stavu na českém trhu, dále pak analýzu SLEPT, čili analýzu makroprostředí nové firmy, a analýzu pěti konkurenčních sil dle Portera. Cílem této práce je na základě provedených analýz a vypracovaného marketingového a finančního plánu zhodnotit, zda je možné se v tomto oboru podnikání na opavském trhu úspěšně uplatnit a případně zmiňovaný podnikatelský záměr doporučit.

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 11 TEORETICKÁ ČÁST

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 12 1 PODNIKÁNÍ A SOUVISEJÍCÍ POJMY V moderním světě může být podnikání bráno ze tří úhlů pohledu. Zaprvé je to podnikání jako proces nebo činnost, jejímž smyslem je vytvořit něco navíc, přidat svým konáním nějakému předmětu či činnosti hodnotu, kterou tento výrobek před naším působením neměl. (Srpová, Řehoř, 2010, str. 19-20) Druhým možným přístupem, pojetím je podnikání jako přístup nebo metoda. Jestliže v předchozím bodě to byla činnost, v tomto případě se jedná o samotný přístup člověka k této činnosti. Člověk sám musí mít snahu něco vytvořit, musí chtít nalézat příležitosti pro svou činnost a vkládat do ní potřebné prostředky. Člověku, který přistupuje ke svému záměru tímto způsobem, náleží označení podnikavý. (Srpová, Řehoř, 2010, str. 19-20) Třetím pojetím je podnikání jako hodnotová orientace. Ve výše zmíněných bodech se podnikání bralo jako činnost, kterou člověk vykonává, jako přístup k práci, a v tomto třetím pojetí se jedná o hodnotu, kterou má podnikání pro společnost a podnikavého jedince. Podnikavého člověka si společnost více váží, ale může mu i závidět. Podnikatel na sebe přebírá určitou míru rizika, musí být zodpovědný a odolný vůči stresu, na druhou stranu mu podnikání může přinést více získaných finančních prostředků. Toto vše jsou lidské hodnoty, které podnikání provází. (Srpová, Řehoř, 2010, str. 19-20) Kromě definice podnikání prostřednictvím těchto tří základních pojetí je potřeba vymezit podnikání také z legislativního hlediska, přičemž jeho definici můžeme nalézt v obchodním či živnostenském zákoně. Dle paragrafu 2 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. je podnikání definováno takto: soustavná činnost prováděna samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost za účelem dosažení zisku. Definice uvedená v živnostenském zákoně, v paragrafu 2, je více méně stejná jako v obchodním zákoníku, doplněná pouze o dovětek: za podmínek stanovených tímto zákonem. V těchto zákonných definicích nalezneme tyto pojmy: soustavnost = opakovaná a pravidelná činnost; samostatnost = osobní jednání fyzické osoby, či jednání právnické osoby prostřednictvím statutárních orgánů;

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 13 vlastní jméno = fyzická osoba provádí právní úkony svým jménem a příjmením, právnická osoba poté obchodním jménem společnosti; vlastní odpovědnost = fyzická i právnická osoba nese za svou činnost plnou zodpovědnost a plné riziko; dosažení zisku = podnikání je prováděno s úmyslem docílit zisku, zvýšit hodnotu vložených prostředků, přičemž zisku může, ale nemusí být dosaženo. (Srpová, Řehoř, 2010, str. 19-20) 1.1 Právní formy podnikání Dle mnoha autorů a také dle obchodního zákoníku, je nejzákladnějším dělením forem podnikání jeho rozdělení na podnikání: 1. fyzických osob 2. právnických osob V prvním případě se jedná o podnikání samostatných jednotlivců a to na základě živnostenského oprávnění, dle zvláštního předpisu či osob provozujících zemědělskou výrobu. Naopak v případě druhém se jedná o právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku České republiky, tedy o osobní společnosti, kapitálové společnosti či družstva. (Veber, Srpová, 2012, str. 69) 1.2 Podnikání fyzických osob V případě podnikání fyzických osob se v dnešní době nejčastěji setkáváme s pojmem OSVČ, tedy osoba samostatně výdělečně činná. Tento pojem můžeme nalézt nejen v živnostenském či obchodním zákoně, ale také v zákonech o daních z příjmu či v zákonech o sociálním zabezpečení a zdravotním pojištění. Fyzická osoba označená jako OSVČ podniká v České republice na základě živnostenského či jiného oprávnění k provozování podnikatelské činnosti. Dle zákona o živnostenském podnikání č. 455/1991 Sb. je dělení živností následující: 1. Ohlašovací živnost a. řemeslná živnost podmínkou získání je výuční list, maturita v oboru nebo diplom v oboru. b. vázaná živnost podmínkou je nejen vzdělání v dané oblasti, ale také prokázání odborné způsobilosti dle živnostenského zákona.

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 14 c. volná živnost nevyžaduje žádnou zvláštní způsobilost. Tento typ živnosti v sobě obsahuje 80 činností, které lze provozovat bez daného vzdělání či prokázání odborné způsobilosti. 2. Koncesovaná živnost Kromě specifických, zvláštních podmínek, jež podmiňují získání příslušné živnosti, je potřeba splnit také podmínky všeobecné, mezi které patří minimální věk, tedy 18 let, právní subjektivita, neboli způsobilost k právním úkonům a trestní bezúhonnost. (Srpová, Řehoř, 2010, str. 67) 1.3 Podnikání právnických osob Podnikání právnických osob se od podnikání fyzických osob liší vyšší administrativní zátěží při jeho zakládání. Oba typy podnikání musí splnit podmínky pro získání živnostenského oprávnění, ovšem právnické osoby navíc musí splnit podmínky složení základního kapitálu dle typu právnické osoby, a také musí být zapsány do obchodního rejstříku České republiky. 1.3.1 Porovnání jednotlivých právnických osob Veřejná obchodní společnost (v. o. s.) Dle Vebera a Srpové (2012, str. 72-73) patří veřejná obchodní společnost mezi osobní společnosti, což znamená, že minimálně dvě fyzické či právnické osoby podnikají společně pod jedním obchodním jménem, přičemž maximální počet společníků není omezen. Tyto osoby poté ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. (Veber, Srpová, 2012, str. 72) Pro vznik této formy podnikání je nezbytné sepsat společenskou smlouvu v písemné podobě, která bude upravovat organizační i majetkové vztahy mezi společníky, dále splňovat podmínky pro daný typ živnosti, a podat návrh zápisu do obchodního rejstříku. V případě tohoto typu právnické osoby není nutné skládat základní kapitál, společníci se stejně jako v případě ručení, podílejí na zisku a ztrátě stejným podílem, přičemž každý z nich zastupuje firmu jako statutární orgán. (Srpová, Řehoř, 2010, str. 70-72) Komanditní společnost (k. s.) Tento typ osobní společnosti je specifický rozdělením společníků na dvě skupiny. První skupinou jsou komanditisté, kteří ručí za závazky společnosti do výše svého nesplacené-

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 15 ho vkladu, a komplementáři, jež naopak ručí celým svým majetkem. (Veber, Srpová, 2012, str. 73) Obě skupiny poté mohou být fyzické či právnické osoby, přičemž minimální počet je jeden komanditista a jeden komplementář. Maximální počet společníků není omezen. (Srpová, Řehoř, 2010, str. 72) Rozdělení společníků na tyto dvě skupiny sebou přináší rozdílná práva a povinnosti každého z nich, které jsou shrnuty v tabulce uvedené níže. Tabulka 1 Práva a povinnosti komanditistů a komplementářů Komanditista Komplementář Základní vklad Minimálně 5 000 Kč. Není určeno. Ručení Do výše nesplaceného vkladu. Celým svým majetkem. Dělení zisku 50 % z celkového zisku, přičemž tuto část si mezi sebe dělí komanditisté dle svých splacených 50 % z celkového zisku, přičemž tento podíl se mezi komplementáře dělí rovným dílem. vkladů. Statutární orgán Nejsou statutárním orgánem. Každý z nich je statutárním orgánem a může jednat za společnost samostatně. (Veber, Srpová, 2012, str. 73) Společnost s ručením omezeným (s. r. o.) Tento typ podnikání se zařazuje mezi kapitálové společnosti a to z toho důvodu, že základní kapitál je tvořen vklady společníků, přičemž každý z nich ručí za závazky firmy pouze do výše svého nesplaceného vkladu. Tato společnost může být jako jediná, z již zmíněných forem, založena pouze jedním společníkem, jenž je fyzickou osobou, přičemž platí, že tento společník musí před zápisem do obchodního rejstříku složit celých 200 000 Kč, které jsou minimální hranicí základního kapitálu společnosti s ručením omezeným. U této formy také platí omezení co do počtu společníků v maximální podobě, kdy společnost s ručením omezeným může být založena maximálně 50 osobami, ať už fyzickými nebo právnickými. V případě dvou až padesáti společníků platí, že minimální vklad jednoho z nich musí být 20 000 Kč, přičemž při podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku musí být splaceno nejméně 30 % vkladů, nebo minimálně 100 000 Kč, pokud této sumy nedosáhneme dříve zmíněnými procenty. (Veber, Srpová, 2012, str. 74)

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 16 Pro založení a vznik této formy podnikání je zapotřebí sestavit společenskou smlouvu v písemné podobě, ve které bude uveden název firmy, sídlo, předmět podnikání a budou v ní upraveny majetkové a organizační vztahy mezi společníky. Orgány této společnosti poté tvoří valná hromada (nejvyšší orgán společnosti), dále jednatelé, jež jsou statutárním orgánem a platí, že každý z nich může jednat za společnost samostatně, není-li tato pravomoc omezena společenskou smlouvou, a dozorčí rada, která však není ze zákona povinná. Zisk se dělí mezi společníky poměrově dle splacených podílů. Toto však nastává až poté, co jsou splněny zákonné podmínky rozdělení zisku, především tvorba rezervního fondu. (Srpová, Řehoř, 2010, str. 74-78) Akciová společnost (a. s.) Akciová společnost jako forma podnikání není kvůli své administrativní náročnosti vhodná pro malé či střední firmy, ovšem pro velké či mezinárodní firmy je takřka nutností. Specifikem této společnosti jsou akcie neboli cenné papíry v určité nominální hodnotě, jejichž suma tvoří základní kapitál společnosti. Platí, že základní kapitál akciové společnosti bez veřejné nabídky akcií musí být 2 miliony korun českých, zatímco v případě veřejné nabídky akcií musí tvořit nejméně desetkrát více, tedy 20 milionů korun českých. Každý držitel akcie, v závislosti na jejím typu, má různá práva a povinnosti a platí, že akciová spolčenost ručí za své závazky celým majetkem, zatímco akcionáři za závazky firmy neručí. V případě likvidace a zániku společnosti však povětšinou ztrácí nominální hodnotu akcie, nebo její značnou část. (Srpová, Řehoř, 2010, str. 78-81) Akciová společnost může být sice založena jednou osobou, ovšem musí se jednat o osobu právnickou. Pro založení a.s. je potřeba sepsat zakladatelskou smlouvu, která bude obsahovat kromě názvu, sídla a předmětu podnikání také počet a nominální hodnotu vydaných akcií, dále jejich emisní kurz, který nesmí být nižší než nominální hodnota akcie a návrh stanov, jejž upravují orgány společnosti (valná hromada, představenstvo a dozorčí rada) a tvorbu rezervních fondů. (Veber, Srpová, 2012, str. 74-75) 1.4 Založení a vznik podniku Založení a vznik podniku jsou dva rozdílné pojmy, které nelze chápat jako synonymum. Podnik je založen v okamžiku sepsání a podepsání zakladatelské či společenské smlouvy společníky, ale vzniká až v okamžiku zápisu do Obchodního rejstříku České republiky. Toto ovšem neplatí v případě OSVČ, která nemusí sepisovat ani zakladatelskou

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 17 ani společenskou smlouvu. Založení a vznik osoby samostatně výdělečně činné nastává v okamžiku udělení živnostenského oprávnění k provozování daného podnikání. Pro všechny dříve uvedené možnosti forem podnikání je tedy společné živnostenské oprávnění, na základě kterého lze v České republice podnikat. OSVČ o něj může zažádat na živnostenském úřadu prakticky ihned poté, co se rozhodne podnikat, zatímco osobní a kapitálové osoby o něj žádají prostřednictvím svého zodpovědného zástupce, jenž musí současně předložit schválenou a podepsanou společenskou nebo zakladatelskou smlouvu. Jak již bylo uvedeno v kapitole o živnosti, je zapotřebí splnit všeobecné (minimální věk 18 let, právní způsobilost, trestní bezúhonnost) a zvláštní podmínky pro provozování živnosti na území České republiky. Zvláštní podmínky se liší podle toho, zda se jedná o řemeslnou (podmínka vyučení a praxe v oboru), vázanou (doklad o dosaženém vzdělání či o odborné způsobilosti), nebo koncesovanou (splnění dalších podmínek dle platných zákonů ČR) živnost. (Srpová, Řehoř, 2010, str. 67-68 a Veber, Srpová, 2012, str. 77) Postup při vyřizování živnostenského oprávnění: 1. Návrh obchodního jména. 2. Specifikace skupiny a typu živnosti, do které spadá daná činnost a zjištění případných zvláštních podmínek pro provozování živnosti. 3. Vyplnění jednotného registračního formuláře (JRF) na centrálním registračním místě (CRM) nebo prostřednictvím Czech POINTu. 4. Předložení dokladů a dokumentů prokazujících splnění všeobecných a zvláštních podmínek pro provozování dané živnosti, například občanský průkaz, doklady prokazující odbornou způsobilost, výpis z trestního rejstříku apod. 5. Zaplacení správního poplatku., který v současné době činí 1 000 Kč při první žádosti o udělení živnostenského oprávnění, nebo 500 Kč při žádosti o rozšíření podnikání o další typ živnosti. (Veber, Srpová, 2012, str. 76 a 79) Současně lze prostřednictvím jednotného registračního formuláře ihned vyřídit také registrační povinnost vůči příslušnému finančnímu úřadu (tedy registrace k dani z příjmu fyzických či právnických osob, registrace k dani z přidané hodnoty, registrace k silniční dani apod.), vůči České správě sociálního zabezpečení (oznámení o zahájení samostatně výdělečné činnosti OSVČ, přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ), vůči zdravotní pojišťovně (opět oznámení o zahájení podnikatelské činnosti) a také vůči Úřadu práce (nahlášení volného pracovního místa). (Srpová, Řehoř, 2010, str. 89-90)

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 18 Veškeré tyto úkony lze vyřídit prostřednictvím Jednotného registračního formuláře, nicméně se lze často setkat s doporučením zaměstnanců živnostenského úřadu, kteří radí si tato zmíněna místa obejít osobně, aby se předešlo problémům při registraci, jako například zatoulání a případně nedoručení dokumentů danému úřadu, či kupříkladu potřeba doplnění dalších údajů. 1.4.1 Obchodní rejstřík Jak již bylo uvedeno, osobní a kapitálové společnosti vznikají až po zapsání do Obchodního rejstříku České republiky. Byla-li tedy sepsána ze strany společníků společenská smlouva, v níž byly mimo jiné určeny jejich základní vklady a obchodní podíly, je zapotřebí ještě před podáním návrhu na zápis, složit požadovanou minimální úroveň u správce vkladu. Tato úroveň je stanovena na 30 % každého peněžitého vkladu, přičemž však celková minimální úroveň těchto vkladů musí dosahovat alespoň 100 000 korun českých. Nepeněžité vklady musí být splaceny v celkové výši. Toto ale neplatí, je-li společnost založena pouze jedním společníkem. V takovém případě musí tato osoba před podáním návrhu složit celých 200 000 Kč. (Veber, Srpová, 2012, str. 81) Správcem vkladu bývá nejčastěji banka, u níž si tato společnost následně otevře svůj firemní účet, prostřednictvím kterého bude uskutečňovat platby svým dodavatelům, případně na který bude inkasovat tržby od svých odběratelů. Banka neumožní disponovat společníkům s těmito penězi dříve, než bude prokázán vznik společnosti výpisem z obchodního rejstříku. (Srpová, Řehoř, 2010, str. 85) Samotný návrh na zápis společnosti do Obchodního rejstříku musí být podán ve lhůtě 90 dnů ode dne založení, tedy ode dne podpisu společenské smlouvy. Pro úspěšný průběh zápisu je zapotřebí dle Vebera a Srpové (2012, str. 82-83) zajistit předložení: společenské smlouvy s uvedením typu vznikající právnické osoby; živnostenského oprávnění k provozování dané činnosti; potvrzení správce vkladu o složení požadované minimální úrovně; posudek znalce o ocenění nepeněžních vkladů; nájemní smlouvu či výpis z katastru nemovitostí, prokazující nárok na užívání prostor, jež byly označeny jako sídlo společnosti; potvrzení o zaplacení správního poplatku, který činí 5 000 Kč.

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 19 2 PODNIKATELSKÝ PLÁN Podnikatelský plán je základním písemným dokumentem podnikatele, pomocí kterého podnikatel souhrnně popisuje a analyzuje veškeré faktory, které mohou ovlivnit budoucí úspěch či neúspěch jeho podnikatelské aktivity. Dle Vebera a Srpové (2012, str. 95) je podnikatelský plán něco jako: autoatlas, který by nám měl usnadnit odpovědi na otázky typu: kde jsme, kam se chceme dostat a jak se tam dostaneme. Nicméně žádný autoatlas nám neukáže cestu, pokud náš cíl nebude reálný. Z tohoto důvodu je zapotřebí, aby cíl, kterého chceme dosáhnout, splňoval tzv. SMART kritéria: specific přesně popsaný; measurable měřitelný; achievable dosažitelný; realistic reálný; timed dosažitelný v určitém časovém horizontu. (Srpová, 2011, str. 18) Využití podnikatelského plánu je dvojí. V rámci interního prostředí slouží majitelům a manažerům jako podklad pro rozhodování a řízení, a to nejen na počátku podnikání, ale také při změnách v rámci existujícího podniku, jež vyžadují velkou investiční činnost. Druhý způsob jeho využití je v rámci externího prostředí, a to pro získání potřebného kapitálu od investorů. Abychom získali požadovaný kapitál, je zapotřebí přesvědčit investory o výhodnosti a návratnosti našeho projektu, případně našeho podnikatelského záměrů. Lze tedy říct, že podnikatelský plán je komunikačním prostředkem s vnějším okolím podniku. (Fotr, 1999, str. 204) 2.1 Struktura podnikatelského plánu Dle Korába a Režňákové (2007, str. 36-38) je obecně používaná struktura podnikatelského plánu tato: a) titulní strana, b) exekutivní souhrn, c) definice a analýza výrobku a trhu, d) popis podniku, e) výrobní plán, f) marketingový plán,

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 20 g) organizační plán, h) hodnocení rizik, i) finanční plán, j) přílohy neboli podpůrná dokumentace. Také jiní autoři používají jako základní strukturu podnikatelského plánu obdobné dělení, zde kupříkladu jedno ze starších členění dle Fotra (1999, str. 204): a) realizační resumé, b) charakteristika firmy a jejich cílů, c) organizace řízení a manažerský tým, d) přehled výsledků a závěrů ekonomických studií, e) shrnutí a závěry, f) přílohy. Třetí možné členění podnikatelského plánu poté může být kupříkladu dle Synka a Kislingerové (2010, str. 177-178), kteří shrnují některé položky dle Korába a Režňákové dohromady, a i proto vypadá struktura podnikatelského plánu dle Synka takto: a) shrnutí a základní východiska, b) popis výrobků, odvětví, trhu, konkurence, c) plán marketingu, d) plán výzkumu a vývoje, plán výroby, e) finanční plán. 2.1.1 Úvodní souhrn Součástí úvodního souhrnu jsou nejdůležitější informace z celého podnikatelského plánu, jež mají upoutat pozornost investorů a svým způsobem je navnadit, a současně donutit si podnikatelský plán důkladně prostudovat. Úvodní souhrn je sice ve struktuře podnikatelského plánu ihned v úvodu, avšak sestavován je až jako poslední. Důvodem je, že obsahuje hlavní informace celého projektu jako například název podniku, jeho cíle a poslání, dále pak hlavní myšlenku celého plánu, jeho silné stránky, výhody pro investory, případně krátkou zprávu z finanční oblasti, především návratnost a výnosnost celého projektu. (Koráb, Režňáková, 2007, str. 36) Oblast úvodního souhrnu dle Korába a Rezňákové je obsahově shodná také u Synka. (Synek, Kislingerová, 2010, str. 177)

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 21 2.1.2 Definice a analýza výrobku a trhu Prvním krokem při vypracovávání podnikatelského plánu především začínajícího, ale i rozvíjejícího se podniku, by měla být definice a analýza trhu. Proč je tento krok logicky první? Je zbytečné plánovat a organizovat vznik nebo rozvoj podniku, pokud na trhu, kam chceme proniknout, je převis nabídky nad poptávkou nebo poptávka není dostatečná. Kromě poptávky a nabídky na daném trhu je zapotřebí věnovat pozornost také konkurenci, včetně jejich silných a slabých stránek. Z těchto důvodu je zapotřebí nejprve definovat trh a výrobek, se kterým na daný trh chceme proniknout. Následně provést detailní analýzu celkového vývoje trhu a odvětví v čase, čehož můžeme dosáhnout snadno za pomoci sekundárních údajů Českého statistického úřadu. Tímto způsobem lze snadno zjistit údaje o velikosti trhu a trendech v jeho vývoji. Pro potřeby podnikatelského plánu tedy rozlišujeme trhy dva, a to celkový trh a trh cílový. (Synek, Kislingerová, 2010, str. 177; Srpová, 2011, str. 19) Je také důležité, jak již bylo uvedeno, věnovat pozornost v rámci zkoumání vývoje trhu nabídce a poptávce na trhu, jejichž střet, nejedná-li se o monopolní trh, více méně určuje cenu výrobků na těchto trzích prodávaných. Na základě vysledovaných tendencí poté můžeme naznačit předpokládaný vývoj takovéhoto trhu na následující období, nejlépe v několika variantách, abychom si připravili půdu pro hodnocení rizika souvisejícího s podnikatelským plánem. (Synek, Kislingerová, 2010, str. 177) Máme-li provedenu celkovou analýzu trhu a jeho vývoje, je zapotřebí zanalyzovat též konkurenci a konkurenční výrobky, abychom dokázali odhadnout očekávaný tržní podíl, jenž lze získat. Zde se uplatňuje výhoda jasně definovaného trhu, případně segmentace zákazníků, neboť díky této definici a segmentaci umíme jasně určit naše největší konkurenty, u kterých lze provést analýzu jejich silných a slabých stránek, včetně vlastností jejich výrobků. (Koráb, Režňáková, 2007, str. 36-37) Co tedy sledujeme u konkurence? Tržní podíl, výrobní kapacity, odbytové neboli distribuční cesty, objemy prodeje, dodací lhůty, dodatečné služby, image společnosti či komparativní porovnání vlastností jejich produktů s produkty našeho podniku. (Pytlíková, 2011, str. 18) Důležitou pomůckou pro zkoumání reálných, případně potenciálních konkurentů podniku, je tzv. Porterův model konkurenčních sil, viz kapitola 3.1.

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 22 V případě analýzy trhu a konkurence je také zapotřebí brát v potaz další faktory, které podnik mohou v závislosti na zaměření ovlivnit a které ještě nebyly zmíněny, tedy faktory sociální, legislativní, ekonomické, politické a technologické, tzv. SLEPT analýza prostředí podnikání. (Koráb, Režňáková, 2007, str. 23) Mezi tyto faktory patří i takové z nich, které v budoucnu mohou zabránit vstupu dalších konkurentů na trh a jež jsou právem nazývány bariérami vstupu na trh : know-how, tedy patenty a ochranné známky; náklady na vývoj a uvedení výrobku na trh; zákonné omezení v odvětvích kontrolovaných státem; apod. (Pytlíková, 2011, str. 18) 2.1.3 Popis firmy Část popisující podnik či firmu se liší v závislosti na tom, za jakým účelem sestavujeme podnikatelský plán. Jedná-li se o již existující firmu, určitě zde bude uvedena krátká historie firmy a prozatímní dílčí úspěchy. Dále je potřeba popsat konkrétní reálné cíle a strategii firmy, dosavadní finanční situaci podniku, organizační uspořádání dané firmy a podporu jejího rozvoje, výrobní program v porovnání s konkurencí, včetně podpory výzkumu a vývoje, a firemní marketingovou strategii. (Fotr, 1999, str. 205) V případě nové začínající firmy určitě bude na místě uvést název našeho podniku a jeho právní formu. Dále pak klíčové činnosti dle živnostenského zákona, které hodláme provozovat na základě živnostenského oprávnění, včetně data vzniku tohoto oprávnění a adresy předpokládaného místa podnikání či adresy provozovny. (Koráb, Režňáková, 2007, str. 76-77) I zde jsou nedílnou součástí definice následujících pojmů: a) mise = současné poslání firmy; co chce firma dělat v přítomnosti; b) vize = budoucí pozice firmy, které chce podnik dosáhnout; jak chce podnik vypadat za pár let; c) dílčí cíle a strategie = musí být: SMART - specifické, měřitelné, ambiciózní, reálné a termínované. (Veber, Srpová, 2012, str. 99)

UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky 23 Dalším bodem v rámci popisu podniku je prezentace produktů, tedy výrobků či služeb, které chce podnik na daném trhu nabízet a které budou zdrojem výnosů této firmy. Tyto výrobky musí být pro potencionální zákazníky dostatečně atraktivní, aby firmy byla vůbec konkurenceschopná. S výnosy poté souvisí také náklady a výsledek hospodaření, které jsou součástí účetnictví, což znamená, že je zapotřebí také určit organizační strukturu podniku a způsob vedení účetnictví. Organizační strukturu definujeme pouze tehdy, předpokládáme-li již na začátku podnikání zaměstnávání dalších pracovníků. V takovém případě je potřeba definovat jejich pracovní pozice, povinnosti a odpovědnosti, včetně politiky vybírání, získávání, motivování a odměňování. Co se týče účetnictví, je zapotřebí definovat, zda splňujeme podmínky pro vedení daňové evidence či podvojného účetnictví a v závislosti na těchto skutečnostech zajistit osobu, která bude účetní agendu zpracovávat. Může se jednat o vlastního zaměstnance či externí firmu. V souvislosti s daněmi bychom měli také sdělit, zda se firma zaregistruje či nezaregistruje jako plátce či neplátce DPH. V tomto kontextu je zapotřebí sledovat dané legislativní změny, jako je například změna zákona o dani z příjmu č. 586/1992 Sb. či zákona o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. (Koráb, Režňáková, 2007, str. 77) 2.1.4 Výrobní plán V rámci výrobního plánu budoucí, potažmo stávající podnikatel definuje svůj výrobní program, tedy výrobní a technologické postupy, které bude v rámci plánu, projektu uskutečňovat, používané stroje a zařízení, včetně používaných nástrojů, potřebné výrobní faktory a formu jejich zajištění. V souvislosti s výrobními faktory musí podnikatel definovat kritéria, na jejichž základě bude dodavatele vybírat, a jakou formou bude smluvní vztah mezi podnikem a dodavatelem zajištěn. (Synek, Kislingerová, 2010, str. 178) V případě výrobního plánu hovoříme tedy o výrobních podnicích. Nicméně existují také nevýrobní podniky, proto v takové případě tuto pasáž nazýváme obchodním plánem, tedy popisem cesty od nákupu zboží či služeb, přes jejich skladování, až po jejich distribuci neboli prodej, včetně metod ohodnocování dodavatelů a tvorby smluvních vztahů s nimi. (Koráb, Režňáková, 2007, str. 37-38) 2.1.5 Marketingový plán Není to jen výrobní nebo obchodní plán, který definuje směřování podniku. Aby podnik mohl uspět v dnešním světě, je zapotřebí vyrobené výrobky či nabízené služby distribuovat