MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ODPOČINEK A SPOLEČENSKÉ PROSTORY V INTERIÉRU BYTU

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ ODPOČINEK A SPOLEČENSKÉ PROSTORY V INTERIÉRU BYTU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2010 Hana Sittková

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Odpočinek a společenské prostory v interiéru bytu, zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47 b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s vyhláškou rektora o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Zavazuji se, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: podpis: Str. 2

Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce Ing. arch. Martinu Kovaříkovi, který mě svým přístupem přiměl k vynaložení maximálního úsilí při zpracování této práce, a tím přispěl k utřídění mých názorů a priorit. Děkuji všem lidem, kteří byli ochotni vyplnit dotazník a vyjádřili své názory na současné bydlení. Také chci vyjádřit úctu svým tolerantním a milujícím rodičům, kteří mě podporovali na všech úrovních. Str. 3

Abstrakt Tato práce se zabývá současným společenským prostorem v interiéru bytu a odpočivným nábytkem zde umístěným. Nejprve předkládá co nejstručněji shrnutí historie bydlení a vytváří přehled současné typologie odpočivného nábytku, aby z nich následně vyvodila podmínky pro tvorbu optimálního společenského prostoru dneška. Zjišťuje, jakým způsobem v něm lidé tráví svůj volný čas, zkoumá možné funkce tohoto místa a aspekty, jež ho i s vybavením utvářejí, např. vliv nových technologií a materiálů, sociální proměny společnosti atd. S ohledem na tyto body a s pomocí provedeného průzkumu hodnotí dnešní společenský prostor i odpočivný nábytek. Klíčová slova: Odpočinek, odpočivný nábytek, pohovka, obývací pokoj, společenský prostor, slučování funkcí Abstract The thesis deals with the features of lounges in residential premises and the relaxation furniture located in these rooms. First, it gives a brief historical summary of housing. Then an overview of contemporary typology of relaxation furniture is presented. Finally, the thesis defines the conditions for designing an optimal lounge of today. The thesis deals with the way people spend their time in lounges. It also examines possible functions and aspects of that space which together with furniture form the whole area e.g. the influence of new technologies and materials, social changes of a society etc. With respect to the above mentioned issues and the results of the research it evaluates the contemporary lounge and the relaxation furniture. Key words: Relaxation, resting furniture, sofa, living room, social space, linking of functions Str. 4

Obsah 1 Úvod...6 2 Cíl práce...7 3 Metodika...7 4 Normy a předpisy...8 5 Historie odpočinkového nábytku a společenských prostor...9 4.1 Antické Řecko...9 4.2 Starověký Řím...10 4.3 Středověk...10 4.4 Novověk...11 5.5 Období pluralismu...13 6 Typologické členění odpočinkového nábytku...15 7 Základní zásady ovlivňující tvorbu společenského prostoru...22 8 Vztah člověk - odpočivný nábytek...24 8.1 Ergonomie...24 8.2 Antropometrie...25 9 Proměny společenských a sociálních funkcí společenských a odpočivných prostor v obytném prostředí...28 9.1 Ekologie a zdraví člověka...29 9.2 Čistota...31 9.3 Televize a jiné technologie...31 9.4 Sociální status a formy reprezentace...32 9.5 Stáří...32 9.6 Gender...33 10 Vliv nových materiálů, technologií a techniky na řešení daného téma...34 10.1 Netradiční pojetí nábytku s aplikací nových materiálů...35 11 Výsledky průzkumu a diskuze...41 12 Shrnutí poznatků...50 13 Závěr...54 14 Summary...55 Str. 5

1 Úvod Učebnice pozemního stavitelství informují své studenty o obývacím pokoji jako o největší místnosti v bytě, která slouží k soustředění společenského života, přičemž její minimální plocha má být alespoň 18m². Jakkoli se zdá tato prostá definice výstižná pro stavební odborníky, nemusí být pravdivá a nemusí plně vystihovat skutečnost. Pokud by byl samostatný pokoj s funkcí obývacího pokoje v současnosti produkován, není vůbec jasné, zda plocha 18m² vyhovuje dnešním požadavkům na život v tomto prostoru. Dříve se jistě podle této definice zařizovalo, zvláště v souvislosti s hromadnou výstavbou bytových jednotek v minulém století, ale co dnes? Otázkou je, zda se vůbec ještě samostatné obývací pokoje staví? S tvorbou odpočivného nábytku a prostoru, kde se tento nábytek uplatňuje, souvisí jeho minulost a také způsob, jakým se stavělo a zařizovalo bydlení kdysi. Každé období staví na již dosažených technických i jiných zkušenostech. A společenský prostor a odpočivný nábytek prošel spolu s lidstvem mnoha fázemi a vývojovými stupni, odrážel vlastnosti, priority a tendence společnosti, možná i žebříček hodnot. Z raných dob se mnoho předmětů a staveb nedochovalo, což je dáno i pomíjivostí výchozích surovin. Z blízké minulosti máme informací relativně hodně, ale nevíme, nakolik jsou hodny naší důvěry. Jisté je teoreticky pouze to, co si můžeme sami prožít, ověřit a vyzkoušet. Osobně nyní například zkouším plně si uvědomovat bydlení a jeho okolí, prožívám jeho atmosféru. Co ho utváří? Co mi poskytuje? Také se dá polemizovat nad jinými tématy, např. o čem vypovídá život člověka, jenž vidí možnost svého odpočinku pouze v usazení se v obývacím pokoji u televize? Co vypovídá o člověku, který se snaží upoutat pozornost návštěv vybavením svého interiéru? Co o sobě říká člověk, který užívá jen přírodních materiálů? Co o sobě tvrdí společnost, kde každý z jejich členů vlastní stejné věci jako má ten druhý? A o čem vypovídají samy zařizovací předměty? Má smysl vůbec hodnotit? Je to pouze pomůcka k definici člověka a jeho života. To bude možná skutečným, ale přesto skrytým úmyslem této práce: Vystihnout tuto dobu a její společnost ve způsobu zařízení společenského prostoru. Str. 6

2 Cíl práce Předmětem této práce je prozkoumat, jaké aspekty ovlivňují tvorbu společenského prostoru v interiéru bytu a odpočivného nábytku v něm, zjistit v jakém směru je jimi usměrňována, nahlédnout do těchto obytných prostor a poodhalit, jakým způsobem v nich lidé dnes tráví svůj volný čas. Práce si rovněž klade za cíl popsat současný společenský prostor bytů a typologii odpočivného nábytku v návaznosti na jejich historii. Podmínkou je s ohledem na předchozí body zhodnotit současný společenský prostor a odpočivný nábytek, k čemuž má dopomoci provedený průzkum. 3 Metodika Bakalářská práce je postavena na osobních poznatcích a zkušenostech, anonymním průzkumu pomocí dotazníků a kompilaci odborných článků či jiných textů souvisejících s tématem práce. Str. 7

4 Normy a předpisy Ze všech norem a zákonů, vztahujících se jakýmkoli způsobem na nábytek, jsou pro potřeby odpočivného nábytku pro oddech během dne podstatné především tyto normy: ČSN 91 0100 (Nábytek - Bezpečnostní požadavky) ČSN 91 0001(Dřevěný nábytek - Technické požadavky) ČSN 91 0015 (Čalouněný nábytek. Základní ustanovení) ČSN 91 0102 (Nábytek Povrchová úprava dřevěného nábytku Technické požadavky) Rozměry křesel a pohovek řeší normy: ČSN 91 0611(Nábytek. Křesla a pohovky. Základní rozměry) ČSN 91 1012 (Pohovky a křesla pro sezení a příležitostné spaní základní rozměry) Pro masážní křesla jsou podstatné normy ČSN 33 2000-7-713, atesty na použité komponenty a předpisy Ministerstva zdravotnictví ČR. Jakkoli jsou všechny tyto normy používané, nejsou závazné. Primárním požadavkem pro odpočivný nábytek v interiéru jsou jeho relaxační schopnosti a nároky na splnění společenských potřeb. Musí vyhovovat běžným antropometrickým a ergonomickým požadavkům. Sedací nábytek musí být stabilní a pevný, nesmí dojít k pádu nebo zranění při usedání na jakoukoli jeho část. Potahy musí být čistitelné nebo snímatelné a musí být zhotoveny z vhodných materiálů. Čalounění musí být řešeno tak, aby nevznikala místa s výrazně rozdílnou měkkostí, především v místě, kde to usedající člověk neočekává a musí se vyznačovat tvarovou stálostí. Odpočivný nábytek musí být vybaven kováním a mechanismy, které jsou hodné pro daný účel. Nesmí vydávat zvuky a jinak rušit uživatele nebo druhé osoby. Pokud jde o samotný obývací prostor, ten musí zajistit hlavně bezpečné a pohodlné obsluhování nábytku. K provedení všech úkonů musí být dostatek manipulačního prostoru. Str. 8

5 Historie odpočinkového nábytku a společenských prostor Prvním konkrétním společenským prostorem a místem k odpočinku bylo bezprostřední okolí ohně, ať už byl založen na otevřeném prostranství nebo se časem schoval do obydlí. Tato obydlí měla různý charakter dle podnebí, dostupného materiálu a období. Jejich společným znakem bylo vytvoření vždy jen jednoho centrálního komunikačního prostoru. Od provizorního lůžka z listí, přes kamenná sedadla vystlaná mořskými travami a kožešinami, hliněné platformy k sezení i ležení 1, se člověk posunul k dřevěnému nábytku. Některé kusy se dochovaly, jiné jsou známy pouze nepřímo z vyobrazení sedících postav. Už v Mezopotámii např. se k sezení používaly rákosové rohože, čalouněné stoličky a lehké židle. V této části světa se také poprvé objevil orientální typ domu, který se později často se obýval v Egyptě, na Krétě i v Římě. Centrálním prvkem byl dvůr, jenž byl z jedné strany uzavřen vstupem a předsíní, ze zbylých stan byl obklopen místnostmi, které tak využívaly přirozeného osvětlení z atria. Jednou z těchto místností byl široký obytný pokoj. Setkávání s hosty probíhalo v tomto napůl veřejném prostoru a ve vestibulu. Z typologie egyptského sedacího nábytku jsou známy nízké stoličky, úzké sedačky bez opěradel, skládací nůžková sedátka, židle, křesla a trůny. Sedací nábytek sloužil především vyšším vrstvám. Obyčejní lidé sedali na vlastních patách na zemi. 5.1 Antické Řecko Základem domu byl megaron 2, později byly stavěny domy orientálního typu s peristylem. Interiér domu byl spoře vybaven, ale zato pohodlně - židlemi, stoličkami, postelemi, křesly a množstvím textilií. Přizpůsoboval se tehdejšímu postavení žen a mužů ve společnosti. Byl rozdělen na mužskou společenskou část vepředu a ženskou zadní část, která zaopatřovala rodinný život. Mezi nimi stála prostas, kde se scházela rodina u obětního oltáře. Řecký nábytek byl vyráběn ze dřeva, později z kamene, mramoru a bronzu. Běžně se užívalo lehké skládací nůžkové sedátko, diphros 3, křesla - klismos 4, 1 Catal Hüyük z let 6700-5700 př. n. l. Tento nábytek byl dvojí v interiéru domu pro ženy a muže. 2 výchozí typ obytného domu ve východním Středomoří a zároveň předobraz římských chrámů pravoúhlá síň s otevřenou předsíní a sloupy na kratší straně 3 čtyřnohá stolička (taburet), používaná ve školách, při práci apod. 4 židle s opěradlem bez područek, určená ženám Str. 9

thronos 5, lehátka apod. Naopak nebyla známa klasická lavice. Lehátka (lechos) měla v antice široké kulturní a sociální využití, jedlo, spalo a diskutovalo se na nich. Přebírala funkci postele, pohovek, lavic, křesel i židlí. Kliné bylo lehátko bez opěradla, podobná dnešnímu otomanu. Konstrukce lehátka byla tvořena z masivního rámu, uvnitř byl výplet z provazů nebo řemenů. Přes něj byly položeny kůže a tkaniny. Každý host měl svůj vlastní stůl před svým lehátkem. Stůl s jídlem byl přinesen do místnosti a po jídle zase odnesen nebo zasunut pod postel. 5.2 Starověký Řím Římským specifikem bylo časté stavění na cizích základech. Dům i nábytek kopíroval řecké nebo etruské vzory a nadstavoval je dekoracemi. Po Etruscích převzali např. sella curulis/faldistorium, což byla skládací židle pro vysoké úředníky, bylo bez opěradla, ale s poduškou. Používala se i v běžných domácnostech. Skládací stolička s opěradlem (sella imperatoria) byla později používána i v renesanci jako danteovka. Dalšími typy byly cathedra 6, biselium 7 atd. Lehátko v Římě (lectus) bylo konstrukčně stejné jako řecké, ale sloužilo daleko více účelům (např. lectus triclinarius 8, lectus adversus 9, menza 10 ). U jídla obyčejně lehával jen pán domu, zbytek rodiny seděl na stoličkách a na židlích. 5.3 Středověk Po pádu Říše římské klesla v Evropě životní úroveň. Doba byla nejistá, člověk měl obavy o svůj život i majetek a byl nucen často měnit své sídlo. Tomu odpovídala jednoduchost a přenositelnost nábytku. Do sedacího vybavení patřily stoličky, třínohé židle, lavice s volným čalouněním a truhlová křesla, která sloužila přibližně jako dnešní postel s úložným prostorem. V gotice byly interiéry zařizovány látkami, tapetami, dřevěnými obklady a dlažbou. Ve venkovských domech se společenský život rodiny odehrával ve vytopené jizbě, v městských domech v horním mázhausu v patře. Tím, že byl odstraněn dýmný prostor, stal se z této místnosti výstavní pokoj, který byl mimo jiné jako jediný v celém domě vytápěn kamny. 5 křeslo ceremoniální a reprezentativní, které užívaly vysoce postavené osoby 6 křeslo z košatiny 7 bohatě zdobená lavice a byla čestným sedadlem pro vysoké úředníky a zasloužilé občany, kteří zaujímali místo dvou obyčejných lidí. 8 lehátko pro tři osoby, stolovalo se u něj 9 pohovka v atriu 10 lehátko ze tří stran obklopující čtvercový stůl Str. 10

5.4 Novověk Renesance již místnosti členila podle konkrétní provozované činnosti, jídlo - jídelna, spánek - ložnice, komunikace - obytná hala. Obytný pokoj obsahoval židle, truhly s polštáři, nově se objevuje lenoška pro odpočinek během dne. Lůžko bylo vysoce reprezentativní a byly na něm vsedě přijímány návštěvy. Na rozdíl od běžného sedacího nábytku umožňovalo pohodlné sezení. Jídelna s krbem byla považována za společenské centrum domu. Sedělo se u velkého nerozebíratelného stolu na přednostní lavici, židlích či stoličkách. Dům byl typický svou otevřeností, byl světlý a prostorný, vždy plný hostů. V zimním období se ovšem funkce jednotlivých prostor směstnaly zpět do jedné místnosti. Nejvyšší stavy bydlely v honosných domech nebo zámcích s více společenskými místnostmi-sály, kde se pořádaly plesy. Anglie měla svou specialitu domu. Kolem středního dvora se seskupovaly budovy různých funkcí, které se společně zastřešily a vytvořily tak centrální obytnou síň s krbem a vysokými čalouněnými křesly, jež sloužila ke stolování a setkávání rodiny. Vedlo z ní schodiště do patra do soukromých prostor. Toto dispoziční řešení přetrvalo dodnes. Truhla se oficiálně stala nábytkem sedacím, a to připojením opěráku a područek (cassapanca). Byla předchůdkyní pohovky. Souběžně se využívalo i sezení na obyčejných truhlách, ty však postupně začaly mizet. Lavice s volnými polštáři prozatím suplovala odpočivné lehátko. Mimo to se užívaly těžké čalouněné jídelní židle s područkami nebo bez, lavice, proutěná křesla, skládací nůžkové židle,,,danteovky 11 a,,savonarollky 12. Během baroka se stále více rozevíraly nůžky mezi měšťanským a dvorským způsobem života i bydlením. Movitá skupina nadřazovala reprezentativnost nad účel, s nábytkem se sama stávala pokřivená. V rokoku a klasicismu pak degenerovala a upadala. Pro měšťanský nábytek byla naopak charakteristická účelnost a střídmost. Nábytek baroka byl přísně symetricky zakomponován do interiéru. Používaly se čalouněné taburety, ceremoniální stoličky, pohovky, židle s opěradly v mírném sklonu, canape 13, pliant 14, banquette 15, fauteilu 16, lit de repos 17 a bérgere 18. Tvorba nábytku byla považována za vrchol umění. 11 židle s nohami ve tvaru písmene X, se sedákem tvořeným napnutou kůží 12 křesla z vlysů střídavě za sebou jdoucích, tvořících písmeno X 13 lehkým luxusním očalouněným lůžkem, pro denní odpočinek, vycházející z lavice Str. 11

V rokoku byly částečně setřeny rozdíly mezi muži a ženami, bylo dovoleno koketování a nevázaná zábava. Pro tyto potřeby sloužily sály, salony a budoáry, centra společenského života, kde byly pořádány divoké večírky, plesy a koncerty. Zároveň byla tolerována potřeba soukromí, vznikaly spojovací chodby a samostatné vstupy do pokojů. Ty byly chápány jako celek, což se projevilo ve způsobu zařizování, poprvé v historii se objevil sedací nábytek jako komplet, odpoutával se od podlahy i stěn, stával se pohyblivým. Byla patrná obrovská rozmanitost v typologii odpočivného nábytku. Kromě původních barokních forem se užívalo turquise 19, bergére en gondole 20, otoman 21, sofa, paphose 22, confidente 23, voyeuse 24, duchesse brisée 25, marquise 26, téte a téte 27. Klasicistní bydlení bylo návratem k antice, a tím pomalu i k rovnosti obyvatel. Dům se rozdělil na soukromou a veřejnou část. Návštěvy se již nepřijímaly v ložnicích, ale jen v přijímacích parádních pokojích. S hesly svobody a rovnosti přišel empír a počátek produkce levného dostupného nábytku. Po napoleonských válkách se lidé se orientovali do klidných zázemí svých domovů. Společenskost té doby spočívala v idylických sezeních u piana pro malé uzavřené skupiny a setkávání žen u čaje a vyšívání. Sedací nábytek byl praktický, účelný, pohodlný, relativně kvalitně zpracovaný. Začalo se upouštět od rozmanité typologie. Používala se jen pohovka, křeslo a židle a oblíbený ušák. Konec biedermeieru byl charakterizován vývojem nové technologie pro potřeby nábytku, a tím bylo zdokonalení ohýbání dřeva Michaelem Thonetem. Jeho židle byly jednoduché, praktické, levné a kvalitní. Byl to první, navíc univerzální design produktu. Reformátory byla i komunita shakerů v USA, která v rámci svého vyznání vyráběla manufakturou prostý, bytelný nábytek z masivu, což mělo za následek extrémní zlevnění sériové produkce. Průmyslová revoluce a příchod levných pracovních sil do měst způsobilo míšení 14 byla nízká skládací sedačka 15 čalouněné lavice 16 křeslo s čalouněným sedákem a opěrákem, s područkami opatřenými čalouněnými polštářky (manchette) 17 sedací lůžko, postupně se z ní vyvinulo chaise longue, prodloužením sedáku 18 fauteil s vyplněnými boky mezi područkami a celý očalouněný 19 odpočívadlo 20 vysoké soukromé křeslo - ušák 21 lehátko s vyvýšenou opěrkou pod hlavu 22 lehátko bez opěradla 23 pohovka s mnoha opěradly 24 židle určená pro hraní karet, vrch opěráku byl čalouněný a sloužil jako opěrka pro kibice 25 lenoška ze dvou částí (křeslo a podložka pod nohy) 26 menší pohovka 27 dvě křesla, otočená k sobě, spojená svými rohy nebo boky Str. 12

vrstev obyvatelstva a snížení nároků na bydlení. Objevila se nová vrstva zbohatlých podnikatelů, kteří pociťovali touhu prezentovat své bohatství. Začaly vznikat imitace luxusního nábytku za nízkou cenu a kýč. Romantismus byl ohlédnutím za minulostí a její revizí. Poté následoval krok dopředu, kterým byla secese. Navazovala na hnutí Arts and Crafts, ale orientovala se především na vyšší a střední vrstvy. Francouzský směr byl zaměřen spíše na tradiční řemeslo. Stíral se rozdíl mezi nábytkem a šperkem. Zvykem movitých osob bylo zvát architekta do domu, což mělo za následek zvýšení kvality práce truhlářských dílen. Dům byl řešen jako komplexní dílo (Gesamtkunstwerk). Aplikovaly se nové průmyslové materiály jako ocel, železo, sklo, beton a nové technologie usnadňující život (ústřední topení, osvětlení aj.). 5.5 Období pluralismu 20. století bylo definováno protichůdnými, vzájemně na sebe reagujícími názory, koexistujícími současně. Ve zkratce je možno tvrdit, že nábytek byl motivován novými materiály a technologiemi. Wiener Werkstäten, Dresdner Werkstaten a další dílny se soustřeďovaly na kvalitní umělecké řemeslo orientované na funkci. Kromě nich fungoval Deutscher Werkbund s designem produktu. V Čechách působily Spojené uměleckoprůmyslové závody a Bytová společnost. Kubistický nábytek vyráběly Pražské umělecké dílny, který se okrajově uplatnil v interiéru, ale byl těžkopádný, nepohodlný, bez využití antropometrie. Ve Francii se uplatňovalo především Art Deco, v Holandsku byly vytvářeny koncepce neoplasticismu (Červenomodré křeslo, Cik-cak židle), v Rusku konstruktivismu. V Německu byl činný Bauhaus. Např. Marcel Breuer, vytvářel první, doma složitelné křeslo z ohýbaných trubek. Le Corbusier v prostředí nábytku konstruoval stroje na ležení a sezení, v architektuře uplatňoval Plan Libre 28, nové formy mezonetového bytu a kvalitní bydlení pro sociálně slabé skupiny. Adolf Loos aplikoval Raumplan 29. Obecně se architekti, návrháři průmyslového designu a jiní představitelé funkcionalismu, snažili podílet na výchově člověka a zkvalitnění kultury bydlení. Důraz byl kladen především na hygienu a technologicky nově zpracované materiály jako železobeton, ocel, sklo, neomítané cihlové zdivo, u nábytku trubková ocel, chrom, překližované materiály atd. Místnosti byly již přesně pravoúhlé kvůli 28 půdorys není omezen nosnými stěnami a dá se volně dělit příčkami 29 místnosti domu jsou pojaty jako kvádry různých rozměrů, vzájemně se svou hmotou prolínající a prostupující, a tím vytváří pokoje v různých výškových úrovních Str. 13

snadnějšímu umístění nábytku. Byly jednoduše, vkusně zařízeny, rozděleny podle zón. Přestal se používat salón. Nábytek bylo možno pořídit buď dle návrhu architekta pro konkrétního zákazníka, nebo zakoupit sériově vyráběné kusy. Pro anonymního spotřebitele byly vyráběny komplety jídelen, kuchyní apod. V 2. polovině 20. stol. nastala éra plastů a zkoumalo se jejich možné využití (V. Panton, E. Saarinen) Vyráběl se celočalouněný odpočivný nábytek různých tvarů a celoplastové židle (Kartell). Typologie odpočivného nábytku se opět začala rozšiřovat o multifunkční prvky a jiné neurčité typy sezení a ležení (klekačky, pytle, závěsné sezení apod.). Stavělo se množství panelových a bytových domů, které obsahovaly malé, jednoduché bytové jednotky, pouze s nezbytným zázemím. Mimo to se začaly rozvíjet jiné formy bydlení, jako např. mezonetové domy, lofty. Stavěly se satelitní městečka. Do interiérů se instalovaly televize. Typická byla masová produkce levného méně kvalitního nábytku. S novým high-tech materiály nastoupil elitářský design a sterilní minimalismus. 21. století pokračuje v programu předchozích desetiletí. Str. 14

6 Typologické členění odpočinkového nábytku Sedací odpočivný nábytek je koncipován jako sezení pro jednu či více osob. Může sloužit buďto ke krátkodobému nebo dlouhodobému odpočinku. Konkrétní účel odpočivného sezení určuje celkové rozměry, tvar a sklon opěráku i sedáku. Důležitým prvkem je měkkost, které se dá dosáhnout čalouněním. Pro zařazení do odpočinkového sedacího nábytku ale není nutností. Základním typem odpočivného sezení je křeslo, které slouží vždy jen jedné osobě. Křeslo hovorové, s područkami nebo bez, je charakterizováno nižším opěrákem, malým sklonem sedáku (5-12º) i opěráku (101-108º). Je lehčí a snadno přemístitelné. Obr. 1a /1b Mies Van der Rohe Barcelona / rozměry hovorového křesla Křeslo odpočivné vysoké má vysoký opěrák, který může zahrnovat i opěrku hlavy. Pokud ji nezahrnuje, končí opěrák u ramen. U tohoto typu závisí na výšce osoby, pokud možno, musí být opěrka hlavy i područky stavitelné. K tomuto křeslu se někdy přidává podpěrka pod nohy taburet. Str. 15

Obr. 2a /2b Bruno Mathsson Miranda / rozměry vysokého odpočivného křesla Křeslo odpočivné nízké vždy obsahuje područky. Opěrák je nízký, slouží jako bederní opěrka, často je zarovnán s výškou područek. Obr. 3a /3b Le Corbusier LC2 chair / rozměry nízkého odpočivného sezení Křeslo odpočivné vysoké s měnitelnou polohou je opět s podpěrkou hlavy a područkami. Jeho hlavním přínosem je polohovatelnost. Str. 16

Obr. 4a /4b Charles Eames - Eames Lounge Chair 671 / rozměry odpočivného křesla vysokého s měnitelnou polohou Křeslo odpočivné dlouhé má integrovanou podnožku. Je vhodné pro odpočinek v pololeže a krátký spánek během dne. Obr. 5a /5b Le Corbusier Chaise longue / rozměry odpočivného křesla dlouhého během dne. Chaise longue je prodloužené křeslo s područkami. Slouží taktéž k odpočinku Obr. 6a /6b Bristol chaise longue / Chateau chaise longue Str. 17

Otoman vychází částečně z antického lehátka. Jde o lehací plochu s podepřením hlavy. 0br. 7 Peter Bohuš Otoman Houpací křeslo je dosti variabilní a existuje mnoho možností jak jej pojmout. Podobá se křeslu odpočivnému vysokému. Může být s područkami nebo bez, může obsahovat zabudovanou podpěrku pro nohy. Obr. 8a /8b mminterier Swing / rozměry houpacího křesla Taburet /sedačka /puf slouží k příležitostnému sezení, vyskytuje se v obývacích pokojích spíše jako součást jiného sedacího prvku. Obr. 9a /9b Shogun taburet /Alain Berteau - Pouf Str. 18

Soukromé vysoké křeslo Ušák má kryté boky v části opěrky hlavy nebo je kryté po větší části. Obr. 10 Arne Jacobsen Egg chair Téte a téte je sezení už pro dvě osoby. Jsou to 2 křesla otočená proti sobě, spojená navzájem přes bok nebo roh. Obr. 11 Laurie Beckerman Rocker Mimo klasické typologie, navazující z logických důvodů na historii, jsou vytvářeny kusy, které se nedají zařadit do žádné skupiny nebo, naopak do všech, protože jsou multifunkční. Pytle a vaky jsou nejrůznějších tvarů, plněné organickým přírodním materiálem či polystyrenovými kuličkami. Závěsné sezení zahrnuje sítě, duté koule atd., upevněné ke stropu či k stěnám. Odpočivný nábytek podle Petera Opsvika se zabývá ergonomií a stavbou lidského těla. Str. 19

Obr. 12 /13/ 14 Pytel Color / závěsné sezení / Peter Opsvik - Balans Obr. 15 /16/ 17 Příklady multifunkčního sezení Pohovky jsou dimenzovány naprosto stejně jako křesla, ale liší se počtem sedících osob. Nejčastěji se dělají jako dvoj- či trojmístné sezení. Obr. 18a /18b Moooi / rozměry pohovek V současné době jsou využívány především rozkládací čalouněné sestavy, tvořené z více prvků, které lze libovolně skládat dohromady. Jedna boční strana může fungovat jako chaise longue, prostřední jako křeslo bez područek, druhý bok jako minimálně prodloužené křeslo. Doplňkem bývá taburet. Pohovky mohou sloužit k příležitostnému spaní, mohou umožňovat regulaci sklonu opěradla či výšky Str. 20

a hloubky sedáku, nebo mohou obsahovat vymoženosti jako skrytý úložný prostor, přídavné odkládací či servírovací stolky nebo zabudovanou lampičku. Obr. 19a /19b Odkládací prostory / rozměry rozkládací pohovky Str. 21

7 Základní zásady ovlivňující tvorbu společenského prostoru Obytný respektive společenský prostor byl v minulosti řešen v zásadě dvěma způsoby. Prvním způsobem bylo seskupení jednotlivých funkcí, tím i nábytku k sobě. Veškerý společenský život se odehrával v jedné hlavní místnosti (sednici), kde se společně žilo, jedlo, hovořilo, veselilo i odpočívalo. Druhou tendencí bylo naopak oddělit od sebe jednotlivé provozy tak, aby se navzájem nerušily. Vyčlenil se prostor pro jídlo, pro odpočinek, pro zábavu a hovor. Skutečností však je, že tyto funkce nelze od sebe naprosto oddělit, neboť se vzájemně prolínají. Dnes je tendence provozy opět slučovat, často se spojuje obývací pokoj, jídelna a kuchyň do jedné společné místnosti. Prakticky je dnes propagován model velké prosvětlené místnosti s mnoha okny nebo rovnou prosklenými stěnami, s vysokým stropem. Tento prostor bývá rozdělen do tří částí, které na sebe navazují v pořadí: příprava jídla (funkce bývalé kuchyně), konzumace jídla (bývalá jídelna) a sedací souprava (obývací pokoj). Ze všech těchto částí bývá viditelná obrazovka televize, která má jako výstavní technologie jedno z výsadních postavení v interiéru. Je už individuální, kolik místa věnuje uživatel poměrově každé z těchto částí. Jako ukázka sloučení prostoru kuchyně, jídelny a obývacího pokoje může posloužit rodinný dům v Berouně od R. Korandy a A. Hýblové. Obr. 20a /20b Obytná hala rodinného domu v Berouně (Koranda, Hýbová) / půdorys Optimální je umístění obývacího prostoru na jih, ale závisí to i na režimu dne uživatele. Nejdůležitějším atributem pro vytvoření optimálního obývacího prostoru jsou činnosti zde prováděné a jejich specifické požadavky. Zóna obývacího pokoje musí zajistit pasivní odpočinek formou sezení nebo ležení na nábytkovém kusu k tomu určeném. U toho nábytku musí být zajištěno odkládání předmětů (knih, notebooku, nápojů, jídla) na stolek nebo jiné místo. Vhodné je umístění více menších Str. 22

odkládacích ploch po pokoji. Kromě toho má obývací prostor sloužit k hovorům s hosty a jejich malému občerstvení, poslechu hudby, četbě atd. Trendem současnosti je užívání televize nebo krbu, který bývá umístěn v blízkosti odpočivného nábytku. Součástí obývacích prostor je malý úložný nábytek, který slouží k ukládání obslužných technologií, CD/DVD, časopisů a knih. Celá zóna obývacího pokoje i konkrétní vybavení by mělo vyhovovat každému členu domácnosti. Všechen nábytek by měl mít kolem sebe dostatek místa pro jeho bezproblémové používání. S uživatelským komfortem souvisí i celkové rozměry místnosti, které musí umožnit optimální poměr volného prostoru a plochy zastavěné nábytkem. Právě na tento volný prostor je kladen velký důraz. Str. 23

8 Vztah člověk - odpočivný nábytek Pro optimální vyřešení odpočivného nábytku je potřeba jej přizpůsobit potřebám člověka. V tom nám pomáhá ergonomie a antropometrie. 8.1 Ergonomie Ergonomie je nauka aplikovaná relativně krátkou dobu, od 2. sv. války. Studuje prostor kolem člověka. Přizpůsobuje mu tvary předmětů tak, aby bylo dosaženo co největšího možného komfortu a pohodlí při zohlednění zdravotních hledisek. Využití ergonomie je široké, od řešení kokpitu letadla, přes pomůcky pro zdravotně postižené osoby, až po optimální tvar láhve na vodu. Je známým pojmem také v oblasti kancelářského vybavení - židlí, klávesnice atp. V oblasti odpočivného nábytku se ergonomií rozumí dosažení všemožnými prostředky maximálními relaxace organismu během dne. Nábytek je svým tvarem a rozměrem zkonstruován tak, aby pomáhal člověku udržovat správné držení těla a předcházel zdravotním problémům jako nedokrvení končetin, bolesti páteře atd. Pro ergonomicky tvarovaný odpočivný nábytek je důležitá hloubka sedáku, výška a sklon opěráku, umístění područek a podpěrky pod hlavu, měkkost a trvalé podepření zad během změny polohy odpočívajícího. Dnes investují firmy také do vývoje masážních a polohovacích křesel, která svému uživateli poskytují naprostou relaxaci během dne. I v tom nejlépe ergonomicky tvarovaném křesle se však nedoporučuje sedět příliš dlouho. Lidské tělo má rádo střídání poloh a různých typů pohybu, v žádné pozici nedokáže setrvat delší dobu. Pěkným příkladem je odpočivný nábytek Petera Opsvika, který umožňuje změny poloh dle libosti. Z polohy-v leže se dá jednoduše přejít do sedu. Obr. 21a /21b /21c /21d Peter Opsvik Balans Str. 24

Obr. 22a /22b /22c Příklady ergonomicky řešeného odpočivného nábytku 8.2 Antropometrie Mírou všech věcí je člověk - jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou. Věta, kterou vyřkl Prótagorás z Abdér již v Antickém Řecku, značí, že vše se odvíjí od potřeby člověka, vše se mu přizpůsobuje. Antropometrie se pomocí různých technik zabývá měřením lidského těla. Aby bylo možno vyrobit kvalitní odpočivný nábytek, je potřeba brát v potaz přizpůsobení jeho rozměrů rozměrům lidského těla a jeho pohyblivosti. Ve 20. stol. byly ideální rozměry sedacího nábytku dokonce kodifikovány švédským lékařem Åkerblomem. Jako nejvýhodnější výšku sedáku stanovil 40 cm, hloubku sedáku 45 47 cm, s tím, že se má směrem dozadu mírně sklánět. [18] Obr. 23a Antropometrické údaje žen a mužů při sezení Str. 25

Ø (min. max.) % celkové tělesné výšky 1 výška temene hlavy M 88 84-92 51 Ž 84,5 81,4-87,6 52 2 výška očí M 75 71,2-78,8 43 Ž 73 69,4-76,6 45 3 výška ramen M 56 53-59 32 Ž 54 51,5-57,5 33 4 výška bederního ohybu M 28 24,8-31,2 16 Ž 27,6 24,7-30,5 17 5 výška lokte nad sedadlem M 23 21,1-25,9 14,5 Ž 20,3-27,7 14 6 doporučená výška sedací plochy M 43 43,4-48,5 24,7 7 max. výška sedací plochy M 46 38,5-43,5 26,5 Ž 41 25,3 8 min. výška sedací plochy 34 30-38 19 Obr. 23b Výškové hodnoty při sezení [10] Jak je to dnes? Nelze si nevšimnout, že lidé zvětšují své rozměry především do šířky. Má se jim tedy přizpůsobit i nábytek? Je známo, že tloustnutí způsobuje špatný životní styl, pouze v minimu případů jsou příčinou genetické předpoklady. Pokud se přizpůsobí cokoliv, i nábytek, tomuto trendu, neznamená to pak, že je tloustnutí a špatný životní styl považováno za standard a je podporováno? Člověk se však formuje i co se týče výšky. Na tento rozměr mají vliv geny, klima a rozmanitost stravy v prvních dvaceti letech života. Zároveň se výška snižuje stárnutím a opotřebováváním meziobratlových plotének, během dne se také mění - až o 19 mm. Co se týče historie, tak průměrná výška člověka byla v 10. stol. n.l. cca 170 cm. Od té doby se snižovala až do 19. století, kdy lidé měřili 165 cm, pak začala strmě růst. Roste až dodnes, ale rychlost se zpomaluje. Dnešní obyvatel České republiky měří průměrně 167 cm pokud je žena, 180 cm pokud jde o muže. Nové technologie vyžadují pro svoji integraci nové typologie nábytku. Současně je zapotřebí zajistit pohodlnější a zdravější prostředí pro jejich uživatele. Nová řešení se budou muset stále více adaptovat na zvětšení lidské populace (+6cm za dvě generace) a na způsob, jak dnes sedět. [12] Současný sedací nábytek je navrhován do výšky 370 až 400mm s hloubkou sedáku kolem 600mm. Otázkou je, zda tyto Str. 26

parametry vyhovují člověku. Čím je hloubka sedáku větší, tím se hůře vstává. Toto je zvlášť podstatné pro starší osoby. 1971 1991 ČSSR 18 let 174 cm 178 ČSR 18 let 175 179 SSR 18 let 173 177 Praha 18 let 178 182 ČSSR 20 až 49 let 172 176 Obr. 24 Vývoj výšky mužů v letech 1971, 1991 [10] Z bodů popsaných výše vyplývá, že odpočivný nábytek bude muset mít v budoucnu větší nosnost. S tím jak se zvyšuje průměrná výška člověka a celkově jeho rozměry, bude potřeba přizpůsobit i výšku a šířku místností, pro bezproblémovou obslužnost jednotlivého vybavení. Str. 27

9 Proměny společenských a sociálních funkcí společenských a odpočivných prostor v obytném prostředí Dnešní doba je náročná na psychický výkon. Lidé musí neustále prokazovat své kvality. Jsou na ně kladeny větší požadavky, co dříve bylo dříve výjimkou, dnes je považováno za samozřejmost. Nastává tedy zvýšená nutnost obnovy sil a relaxace, aby mohl člověk dále pracovat při tomto zatížení. Jedním z míst, kde se člověk může ukrýt a načerpat nových sil, je obývací prostor. Zde se může obklopovat příjemnými a uklidňujícími věcmi dle libosti, odpočívat na pohovce s knihou, poslouchat hudbu, povídat si s přáteli atp. Pro řadu lidí je domov jakýmsi chrámem klidu a odpočinku. V dějinách je patrná větší nebo menší vazba na dům a obytný prostor z důvodu potřeby osobní bezpečnosti, která utváří životní pocit. Jestliže je doba neklidná a nejistá, zvyšuje se vazba na dům-útočiště. Je-li doba klidná a bezpečná, zájem o dům je menší. [4] Až 90% svého času tráví člověk v budovách. To nutně vede k pocitu oddělenosti od přírody, a poté k touze po zpětném sjednocení. Projevem tohoto přání je v současnosti, alespoň na úrovni bydlení, propojování interiéru s exteriérem. Architektura současných obytných staveb je prostoupena přirozeným světlem a otevírá se do krajiny. Použitými materiály bývají mnohde přírodní suroviny jako dřevo a kámen. Dobrým příkladem na propojení vnitřních prostor s venkovními, je dům postavený architekty L. Gavalcem, P. Mikulenkou, M. Haklem a L. Zemanem ve Včelné. Část přízemí tvoří obytná hala, sestávající z kuchyně, jídelního stolu, krbu a odpočivné zóny. Obr. 25a /25b Obytná hala domu ve Včelné / půdorys Str. 28

Jiným příkladem je stavba rodinného domu v Mořině, jenž je znám díky svým úsporám peněz za stavbu a svou malou rozlohou. Přízemí domu bylo pojato jako společenský prostor, propojený se zahradou a terasou. Architekty byli: M. Rak, I. Raková, L. Rydlo, A. Skalický. Obr. 26a /26b /26c Obývací prostor domu v Mořině / Podled / Půdorys Ačkoliv jsou stavěny nové rodinné domy nebo i kvalitní bytové domy, mnoho lidí žije ve starších panelových bytech, které byly ve své době vytvořeny na základě poptávky. Bytů byl nedostatek. Nejsou nijak zvlášť velké, obsahují pouze nutný prostor pro umístění základního nábytku. Kvalita je sporná, především u hygienického zázemí. Ne všechny typy bydlení jsou v současnosti zmodernizovány. 9.1 Ekologie a zdraví člověka Po období nepřiměřené spotřeby v 2. polovině 20. stol., pokračující mimo jiné i dnes, byla na přelomu tisíciletí nastolena otázka trvale udržitelného rozvoje Země. Předpokládá se značný pokles životní úrovně odvislý od vyčerpání zdrojů a znečištění životního prostředí v letech 2010 až 2060. Důsledky lidského konání jsou již viditelné v podobě kontaminace vod, trvalého smogu, odpadků atd. Život v takovém prostředí se nutně musí odrazit na zdraví člověka. Ve větší míře se objevují chronické nemoci, astma a alergie. Byla přijata některá opatření pro zlepšení nebo udržení stávajícího stavu, otázkou však je, zda není pozdě? V interiérech se tato tendence projevila na použitých materiálech a povrchových úpravách nábytku. Trh nabízí velké množství produktů z přírodních materiálů nebo s garancí zdravotní nezávadnosti. Vyrábějí se např. ekologické barvy Str. 29

na nábytek, které jsou vhodné pro použití do dětských pokojů a mohou přijít do styku s potravinami. Pro výrobu nábytku je možno použít dřevo pocházející z lesů, které jsou šetrně obhospodařovány -např. ochranná známka FSC 30, nebo se používá masiv a suroviny bez chemikálií (např. rakouská firma Team 7). Zákazník by se měl však před koupí produktu vždy informovat v dané oblasti a porovnávat výrobky, protože dochází ke zneužívání reklamy. Výrobky jsou označovány vlastnostmi, které jsou v rozporu s jejich skutečnou kvalitou. Obr. 27a/27b/27c Příklady zařízení zóny obývacího pokoje firmou Team 7 V prostředí současného designu je sice patrná snaha po neplýtvání a vytvoření univerzálního stále platného produktu, avšak díky ekonomickým podmínkám není příliš dobře uskutečnitelná. Příkladem řešení může být recyklace a motto: Než se daná věc vyhodí, měla být ještě pětkrát otočena. Někteří designéři se zabývají recyklovanými materiály, avšak jde o kapku v moři. Např. Piet Hein Eek používá recyklované materiály, především vyřazené dřevo. Tejo Remy vytváří produkty z již použitých věcí. Ineke Hans vytvořila sestavu židle a stolku z recyklovaného plastu. Obr. 28 /29 /30 Nábytek z recyklovaného materiálu V kontextu zdraví a účinků okolí na člověka se začaly zkoumat látky uvolňující se z nábytku při běžném užívání, např. formaldehyd a VOC. Bylo 30 nezisková organizace Forest Stewardship Council (FSC) podporuje ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů, čímž napomáhá ochraně ohrožených a devastovaných světových lesů Str. 30

zjištěno, že z čalouněných sedacích souprav, koberců a jiného zařízení v interiéru se uvolňují látky, které mohou při dlouhodobém uvolňování a při překročení povolených limitů působit toxicky na organismus, např. PUR pěny uvolňují izokyanát, nátěrové hmoty toluen, aceton. Navíc čalouněné výrobky jsou oblíbeným prostředím pro bakterie a roztoče. Obývací pokoj je zpravidla přehlídkou technologií, televize, přehrávače hudby atd., které způsobují zase elektromagnetický smog. Pro panelové byty je typický suchý vzduch, nízký počet negativních iontů v prostředí, kouř aj. V domech bývá klima příznivější. Za účelem většího komfortu reaguje na tuto situaci moderní technologie aplikací inteligentních zařízení do bytu či domu, které dovolují regulovat světlo, klimatizaci a vytápění, vlhkost, žaluzie, ovládat televizi, a to v každé místnosti zvlášť. Obydlí pak funguje jako uzavřená jednotka bez přirozeného větrání. 9.2 Čistota Současný bytový interiér se řídí heslem: Čistota je půl zdraví. Důraz je kladen na až sterilní čistotu, která se týká spíše kuchyní a hygienického zázemí, ale je patrná i v obývacích pokojích, především v domácnostech, ve kterých jsou spojeny tyto provozy dohromady. Minimalizoval se nábytek, odstranily se velké úložné prostory a prosklené vitríny s výstavami skleniček, porcelánu a jiných dekorací, kde se usazoval prach. Podlaha je ze dřeva, marmolea nebo litých podlah, koberce jsou malých rozměrů, ale jsou stále udržovány. Nábytek je vyvýšen a postaven na nohy nebo zapuštěn do stěn. Na čalouněný nábytek jsou používány textilie s protišpinivou a antibakteriální úpravou. Cílem všech těchto tendencí je rychlý, snadný a důsledný úklid za účelem předcházení zdravotním potížím ( alergiím apod.). 9.3 Televize a jiné technologie Televize, coby zdroj informací a zábavy, má v obývacím prostoru zvláštní pozici. Začlenění televize do interiéru bylo v minulosti významným mezníkem, podobně jako v naší době internet. Je reprezentačním prvkem místnosti společně s pohovkou. Má možnost řídit denní harmonogram populace, vyplňovat volný čas a obveselovat při provádění rutinních domácích prací. Téměř pravidlem je rodinné scházení se u televizních novin a následný film. Str. 31

9.4 Sociální status a formy reprezentace Někteří lidé mají potřebu prezentace nabytého majetku a jsou ochotni investovat do prvků v interiéru více než jinde. Nejčastějším vybavením, které má tuto schopnost vypovídat o hmotném zabezpečení, je krb. K tomu se lidé staví zvláštně rozporuplně, buď po něm naprosto touží, nebo jej naopak vůbec nemusí mít. Na luxusní pohovce se podle průzkumu (viz. kapitola 10) naopak shodli všichni bez rozdílu. Má vysoký status a lidé jsou ochotni investovat do ní nejvíce. Dalším formou reprezentace je televize, u které je kromě nejnovější technologie (nástěnná plazmová nebo LCD obrazovka) důležitá i velikost. Pokud jde o dispozici obývacího prostoru, je schvalováno propojení provozu kuchyně, jídelny a obývacího pokoje. Prostor se pak zdá velký. 9.5 Stáří Všechny věkové kategorie mají své specifika, mladí lidé, právě se osamostatňující, mají obzvláště problémy s nedostatkem peněz na zařízení bydlení a jsou nuceni se zadlužovat. Finanční situace starých lidí a osob v důchodu je rovněž nedostatečná, ale z jiných příčin. Podle průzkumu ČSÚ z roku 2008 žijí lidé v důchodu buďto ve vlastních domech, starších bytech (nejčastěji 2+1, 3+1) nebo v jiných asistovaných bydleních. Obecně bydlí hůře než mladší lidé a mají poněkud jiné nároky i z hlediska zdravotního stavu pohyblivost a obslužnost. Současný trh s nábytkem jim nenabízí příliš možností, např. současné nízké pohovky neumožňují pohodlné vstávání a usedání. Ideální je křeslo s područkami a podnožkou pod nohy, s vysokým sedákem, podporou pro bedra, celá záda i hlavu. Čalounění by nemělo být příliš měkké. Veškerý nábytek i interiér by měl být snadno udržovatelný a čistitelný, což se ovšem týká i ostatní populace. Interiér obývacího pokoje by měl být zařízen jednoduše, prakticky a útulně, protože tito lidé jsou skupinou, která v něm tráví nejvíce času, a to sledováním televize, poslechem rádia nebo četbou knih. Staří lidé jsou se svým bydlením nejsmířenější. Nemohou očekávat zlepšení své hospodářské situace a mají kromě toho nižší nároky proto, že se jejich aspirační hladina utvářela v minulosti. Není proto divu, že kombinace malých nadějí do budoucnosti a nižší nároková hladina, vzniklá v minulosti, vede k tomu, že staří lidé, i když bydlí hůře než ostatní, jsou se svým bydlením nejspokojenější, či přesněji řečeno, nejsmířenější. [15] Str. 32

9.6 Gender Oddělená kuchyně minulosti se navrací do obytné haly. Žena, která v ní vařila jídlo se odebrala do společenských prostor a rovnocenně se zapojuje do zábav a hovorů s ostatními členy domácnosti.,,návrat kuchyně podporují samy kuchyňské technologie, především kvalitní digestoře odbourávající pachovou bariéru, a také vysoká úroveň designu kuchyňského mobiliáře, který této části obytného prostoru přináší reprezentativní funkci. [17] Str. 33

10 Vliv nových materiálů, technologií a techniky na řešení daného téma Neustále jsou vyvíjeny nové materiály a technologie, nicméně větší důraz je všeobecně kladen na vylepšení již toho stávajícího. Pokud bychom se měli zaměřit na změny ve vývoji odpočivného nábytku a vybavení obývacích pokojů za posledních cca 25 let, zjistíme, že se především zlepšila kvalita provedení. Pokrok nastal v rozvoji nátěrových hmot, celkově v kvalitě a stálosti povrchové úpravy. Jsou vyvíjeny plastické hmoty, které jsou svými vlastnostmi daleko lépe vybaveny pro využití v nábytkářském průmyslu (např. Kartell). Rozmanitost kování je obrovská. V interiérech se užívá nik a předmětů zabudovaných do sádrokartonu. Stále je to ale jen pouhý zlomek toho, co se ve světě skutečně vytvořilo. Existují nejmodernější technologie a nové materiály, ale než se tyto dostanou k běžnému uživateli za přijatelnou cenu, dávno jsou již zase překonány. Nicméně nic nelze zobecňovat, současný trh s nábytkem je rozdělen podle možností a nároků uživatelů. První skupinou je nábytek nižší kategorie, nabízený obchodními řetězci, s minimem nových materiálů či technologií, jenž je dostupný běžné populaci za odpovídající cenu. Hlavními materiály, které najdeme v těchto obývacích pokojích je DTD, voštinová deska, PUR pěna a plasty. Je definován průměrnou až špatnou kvalitou povrchové úpravy, nekvalitním kováním, nízkou pevností i trvanlivostí. U kvalitnějšího nábytku je významným prvkem spolupráce s designérem. Na toto navazuje dobře např. Hanák, mminterier nebo TON se spoluprácí s T. Kelleyem či M. K. Johansenem. Obr. 31a /31b/ 32 Ton a mminterier Str. 34

Obr. 33a /33b Příklady zařízení obývacího prostoru firmou Hanák 10.1 Netradiční pojetí nábytku s aplikací nových materiálů Spojením uměleckého řemesla a nových technologií vytvořil Marcel Wanders odpočivné křeslo, vyráběné firmou Droog a Capellini. Jednotlivá lanka jsou zhotovena z aramidového vlákna a uhlíkového středu, která jsou pak splétána tradiční technologií do tvaru židle. Uvolněná tkanina je impregnována epoxidovou pryskyřicí a zavěšena do rámu, kde vytvrdí. Na podobném principu je založeno háčkované křeslo a stolek Crochet z epoxidované bavlny. Obr. 34a /34b Marcel Wanders - stolek Crochet / Knotted chair Konstantin Grcic vytvořil v roce 2002 lehkou stabilní židli z hliníku odlévaného pod tlakem, což je postup, který se v době vývoje této židle příliš nepoužíval.,,lití pod tlakem je velmi vhodné pro tenké díly a vytáhlý síťovitý tvar židle i sedadlo a opěradlo z jednoho dílu těží z toho, jak roztavený hliník protéká během odlévacího procesu kanálky ve formě. [9] Podnož je odlita z betonu. Beton obecně je v současnosti materiálem, který se uplatňuje především v minimalistických interiérech nebo loftech, vytvořených z bývalých továren. Dá se z něj tvořit prakticky cokoliv nábytek, lité podlahy i obklady stěn z betonu pohledového. Je odolný a trvanlivý, nevýhodou je váha a prakticky žádná možnost přemísťování po pokoji. Str. 35

Obr 35a /35b /35c /35d Konstantin Grcic - One / betonový nábytek / pohledový beton k obložení stěn Obr. 36 Příklad využití betonu v interiéru Dalším materiálem, který se v současnosti hodně používá a dostal se již i do běžných domácností je CORIAN materiál, ze kterého se dá vyrobit prakticky jakýkoli tvar. Jde o materiál, který vypadá podobně jako kámen, má výborné technické vlastnosti, je trvanlivý, odolný, stálobarevný, neporézní, tím i hygienický. Umožňuje bezespárové spojování a je snadno opravitelný. Používá se na stolky, pracovní plochy, ale i obklady. Obr. 37a /37b /37c Příklady využití Corianu Ron Arad vytvořil bílý stůl Low Res Dolores Tabula Rasa ve tvaru čočky z Corianu.,,Stěna i stůl obsahují digitální projektor, který je propojený s asi 200 tisíci metry optických vláken, jež jsou zasazeny do corianového povrchu stolu. Každé jednotlivé vlákno promítá část obrazu na vnitřní straně stolu, a vytváří tak pixelovou strukturu. [9]. Jiným jeho počinem bylo houpací křeslo Oh void, v několika barevných i materiálových variantách (Corian / polyethylen). Str. 36

Na Corian navazuje další materiál, směs 75% přírodních minerálů, polymethymetakrylátu a barviva - LG Hi-Macs. Vlastnosti i využití jsou podobné jako u předchozího materiálu. Je neporézní a homogenní. Je to jediný materiál tohoto typu, kde je chemická reakce při výrobě regulována teplem, což ovlivňuje stejnoměrnou strukturu v celém průřezu. Je to materiál odolný proti opotřebení, tepelně i chemicky. Je nenasákavý a hygienický. Napojení je zase bezespárové, snadno se udržuje, čehož se využívá především v kuchyních, ale použití je možné samozřejmě i jinde, např. konferenční stoly v obývacím pokoji. Existují i další obdoby těchto materiálů jako Hanex, Staron, Kerock apod. Provista kopolymer je dalším z nových materiálů současnosti. Je typem polyesteru. Plast se nyní už nedá považovat za podřadný materiál pro nábytek jako kdysi. Vyznačuje se tuhostí, průhledností, snadnou výrobou i manipulací. Je odolný proti chemikáliím, stálobarevný a šetrný k životnímu prostředí. (Fresh Fat Tom Dixon 2002) Obr. 38 /39 Využití Provista kopolymeru a LG Hi-Macs Mezi podlahovými materiály vyniká Marmoleum (vycházející z linolea), což je směs lněného oleje, pryskyřice, dřevité moučky, vápence a přírodních pigmentů, která je lisována na textilii z juty. Podlahovina se vyrábí ve čtvercích, pásech nebo s vrstvou HDF desky a korku s myšlenkou aplikace jako plovoucí podlahy. Obr. 40a /40b Řešení podlahy z Marmolea Str. 37

Variantou podlahovin je i Novilon nebo Novilux. Jde o měkčený vinyl s recyklovanými materiály. Je to materiál trvanlivý, odolný proti poškrábání, hygienický a bezpečný. Má úpravu proti uklouznutí a vedení zvuku obsahuje tlumící vrstvu gumy. Vyznačuje se snadnou údržbou a čistitelností. Obr. 41a /41b Podlaha z Novilonu a Noviluxu Co se týče technologií, relativně novou je metoda rychlého prototypování. V 80. letech minulého století byla vytvořena pro rychlou výrobu prototypů automobilových součástek, pouze v několika málo posledních letech byla tato metoda využita k tvorbě nábytku jako konečného produktu. Patrick Jouin ve spolupráci s firmou Materialise vytvořil židli Solid pomocí stereolitografie, při které se používá laserových paprsků k vyztužení fotopolymeru (tady konkrétně pryskyřice). Celý objekt je nasnímán v počítači, rozdělen do vrstev a následně stvořen. Streolitografie umožňuje vytvářet otvory i prvky v řádech milimetrů. Nevýhodou této metody je nákladnost a pomalý proces vytvrzování. Proto se tímto způsobem dají vytvářet především malé předměty. Dalšími metodami je 3D tisk, fritáž apod. Obr. 42 Nábytek Patricka Jouina vytvořený pomocí rychlého prototypování Str. 38