SÍDLIŠTĚ I PŘIČINÍME-LI SE VŠICHNI, BYTY BUDOU. (Deník Jiskra, 9. května 959) INFO Lokalita Sídliště leží severozápadně od centra Jihlavy, v okolí ulic Hamerníkova, Erbenova, Ladova a Evžena Rošického. Zaujalo místo bývalého vojenského cvičiště v západní časti Špitálského předměstí. Projekt Jiří Schubert a (?) Černý, Státní projektový ústav pro výstavbu měst a vesnic v Českých Budějovicích, středisko Jihlava a Stavoprojekt Jihlava úvodní projekt sídliště: 955 Vojenský projektový ústav v Hradci Králové projekt bytových domů ve Zborovské ulici: 955 956 BYTŮ 77 Jiří Schubert a Jan Řídký, Stavoprojekt Jihlava pozměňovací projekt sídliště: 957 Jan Řídký, Stavoprojekt Jihlava nový pozměňovací projekt sídliště: 958 Realizace Národní podnik Pozemní stavby Havlíčkův Brod, závod Jihlava, Stavební služby Třebíč 956 96 Investor Krajský národní výbor Jihlava (komunikace, infrastruktura, terénní úpravy, mateřská škola) národní podnik Motorpal (bytové domy) od roku 956 Generální investor bytové a občanské výstavby Jihlava (GIBOV Jihlava) PRO 700 Úvodní projekt sídliště z roku 955 prošel po všestranné prověrce hospodárnosti investiční výstavby dvěma vlnami projektových změn v letech 957 a 958. Obytné budovy byly zvýšeny o jedno podlaží a u některých byla změněna orientace tak, aby umožnila vyšší hustotu zástavby. Pohled na křižovatku ulic Pavlovova a Evžena Rošického ze střechy bazénu TJ Spartak na fotografii z roku 965. (foto: Václav Fejt, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) URBANISTICKÝ KONCEPT TECHNOLOGIE / TYPY BYTŮ UMĚLECKÁ DÍLA SÍDLIŠTĚ DNES Rozvoj města na místě bývalého vojenského cvičiště předpokládal již meziválečný regulační plán brněnského funkcionalisty Bohuslava Fuchse. Na aktualizovaném Fuchsově plánu z poválečné doby najdeme širokou reprezentativní třídu, dnešní ulici Vrchlického, rozdělenou pásem zeleně. V představách architekta tuto třídu lemovaly veřejné budovy a areál škol. Ucelený plán bytové výstavby pro tuto lokalitu vznikl v roce 955 pod vedením architektů Černého a Schuberta z jihlavského Stavoprojektu. Týkal se ulic Erbenovy, Ladovy a Evžena Rošického. Již o několik let dříve však na bývalém vojenském cvičišti vyrůstaly domy ad hoc pro několik na sobě nezávislých investorů. První dva nájemní domy na jižní straně Vrchlického ulice, pravděpodobně již z roku 953, sloužily příslušníkům Sboru národní bezpečnosti. Nejucelenější ansámblový celek (symetrická zástavba s vnitrobloky), který se rozkládá mezi ulicemi Vrchlického, Hamerníkovou, Leoše Janáčka a Zborovskou, lze pokládat za téměř učebnicovou demonstraci kompozičních pouček tehdejší sovětské urbanistické teorie, byť jde paradoxně o konglomerát staveb několika samostatných investorů. Domy s vojenskými byty podél ulice Zborovské navrhl v letech 955 956 Vojenský projektový ústav v Hradci Králové. Dále se zde nacházejí bytové domy pro zaměstnance podniku Motorpal (ulice Leoše Janáčka), pro členy Sboru národní bezpečnosti (severní strana ulice Vrchlického) a ve vnitrobloku realizovaly bytový dům Československé státní silnice. Rozvržení tohoto souboru zřejmě vyplynulo z trojstranných jednání mezi investory, místními úřady a jihlavským Stavoprojektem, nevzešlo z uceleného územního plánu. Z dnešní podoby sídliště vyčteme, že plán Bohuslava Fuchse fungoval i po únoru 948 jako koordinační nástroj. Na něj pak v roce 955 navázali projektem Sídliště I architekti Schubert a Černý. Jednotný charakter bytové výstavby na místě bývalého vojenského cvičiště je tak zčásti odkazem Fuchsova funkcionalistického plánu a zčásti dědictvím doktríny socialistického realismu. Lékem na řešení bytové krize mělo být v závěru 50. let zprůmyslnění stavebnictví a koncentrace výstavby do velkých sídlištních celků. Typizované obytné domy se v nich začaly stavět jako na běžícím pásu, tzv. proudovou metodou. Tímto způsobem, ač ještě klasickou technologií zděním z cihel, bylo postaveno také Sídliště I. Úvodní projekt Sídliště I z roku 955 počítal u obytných budov s typem T 22. Několik takových domů se postavilo u ulic Hamerníkovy a Leoše Janáčka. Přepracované verze projektu od architektů Schuberta a Řídkého z let 957 a 958 pak tento typ nahradily buď modernějšími typy T 4 a T 5, anebo ve větší míře oblastní variantou T 3. Všechny domy měly dvoutraktový půdorys s přímým osluněním všech místností. Rozdíl mezi nimi spočíval v míře prostorového komfortu bytových jednotek; novější verze typu T už vedle dvoupokojových obsahovaly i třípokojové byty. U obytných budov postavených jihovýchodně od ulice Hamerníkova tedy mimo území, které řešil plán týmu Schuberta a Černého z roku 955 se škála použitých typů liší podle doby vzniku a tedy opět velikostí bytu. Nalezneme zde mimo jiné typy T 2/52 nebo T /54. Jedny z prvních poválečných obytných budov vystavěných na Špitálském předměstí pravděpodobně okolo roku 953 (ulice Leoše Janáčka). V pozadí se již staví první domy realizované podle jednotného projektu architektů Jiřího Schuberta a (?) Černého z roku 955. Ojedinělé svědectví o projektování jihlavského Sídliště I a o jeho doplnění výtvarnými díly se objevuje v doposud nepublikovaném textu architekta Jana Řídkého, v komentáři k jeho úpravám plánu sídliště z let 957 958 z Archivu města Jihlavy: Do nákladu byla též zahrnuta částka na výtvarnou výzdobu předprostoru leté školy a obytných bloků 4 a 40 [ulice Erbenova]. Jest to jediný požadavek projektanta na výtvarnou výzdobu v celém areálu sídliště a domníváme se, že jest nutno tento jediný prostor i po této stránce dořešiti. Dnes víme, že i z tohoto požadavku nakonec sešlo. Výraznější výtvarné úpravy fasád nalezneme pouze v ansámblovém bloku mezi ulicemi Vrchlického, Hamerníkovou, Leoše Janáčka a Zborovskou, a to v podobě šambrán, rizalitů a nadokenních říms. Objevují se zde také pro socialistický realismus typické sgrafitové motivy a prefabrikovaná domovní znamení, takzvané polorozety. V únoru 978 byla na osu Vrchlického třídy mezi Domem zdraví a budovou Sboru národní bezpečnosti umístěna socha Klementa Gottwalda od pražského sochaře a funkcionáře tehdejšího svazu umělců Josefa Malejovského. V roce 995 prodala Jihlava tuto plastiku za symbolickou částku slévárnám ve Zlíně, které z ní odlily čtyři postavy lidických dětí pro známý pomník sochařky Marie Uchytilové. I přes problematickou dobu vzniku se dnes těší sídlištní bytová výstavba z 50. let velké oblibě. Třebaže spojení se stalinismem není možné z její architektury odstranit, do popředí vystupují spíše její městotvorné vlastnosti schopnost vytvářet uzavřené ulice a jasně vymezené prostory náměstí a vnitrobloků, přívětivé měřítko, ohled na potřeby chodců a také technické vlastnosti cihlových budov. Tak jako většina výstavby z doby socialismu, rovněž Sídliště I dnes podléhá trendu zateplování. Tím však bohužel nevzniká jen příznačný pestrobarevný guláš. Zateplování totiž u architektury 50. let zakrývá i její sporadické, pro její ráz však nezbytné prvky šambrány, římsy, pilastry, sgrafitovou výzdobu, čímž tuto architekturu unifikuje a vymazává tak část naší kolektivní paměti.
SÍDLIŠTĚ I 2 PŘÍBĚH SÍDLIŠTĚ Bezprostředně po druhé světové válce netrpěla Jihlava nedostatkem bytů velké množství jich uvolnil odsun německých občanů, kteří ještě před válkou tvořili téměř polovinu obyvatel města. Bytová krize se však záhy projevila i zde, v roce 958 už Jihlava evidovala téměř čtyři tisíce žádostí o byt. V té době stála jen malá část Sídliště I, ke stavbě se proto musely rychle připravit další obytné soubory. Styl socialistického realismu dostal v urbanistickém řešení sídliště vyhraněnou, a přece skromnou formu, které chybí kýžená monumentalita a velkolepost, typická pro sovětská města nebo pro Ostravu-Porubu. Podobný ráz zřetelného stylového projevu a formální umírněnosti mají také zdejší veřejné budovy, mateřská škola od architekta Kubíčka z roku 955 nebo jedenáctiletá škola Evžena Rošického, kterou v roce 956 vyprojektoval Jan Řídký. Srovnáme-li fasády těchto budov na úvodních projektech sídliště a jejich variantách s uskutečněnou podobou, je zjevné, že původně měly být zdobnější, klasicizující prvky ostění měly tvořit motivy jakýchsi kolonád. Větší zdobností se původně vyznačovaly i projekty obytných domů. Po polovině 50. let však přišel obrat, na jehož počátku stála kritika zbytečností v architektuře v projevu Nikity Sergejeviče Chruščova na konferenci moskevských stavbařů v prosinci 954. Také v tehdejším Československu se začaly rychle hledat úspornější a rychlejší způsoby výstavby. Jihlavský Stavoprojekt tak musel projít tzv. Všestrannou prověrkou hospodárnosti investiční výstavby. V plánech Sídliště I z let 957 958 se proto vyměnily zastaralé typy domů, zvýšil se počet podlaží a zahustila se zástavba, z čehož se později stal často kritizovaný nešvar. Místo zamýšlených 589 se tak na sídlišti nakonec postavilo 77 bytů. Jan Řídký ustoupil od záměru stavět v ulici Evžena Rošického rodinné dvojdomky, jejich místo zaujaly trojpodlažní nájemní domy T 3 a spolu s nimi také sportovní hala s bazénem. Její modernistická architektura, rovněž dílo architekta Řídkého započaté v roce 959, ohlásila konec éry socialistického realismu na tomto sídlišti. Neodmyslitelnou součást jihlavského Sídliště I tvoří komplex Domu zdraví. Tento objekt, původně Oblastní ústav národního zdraví, byl vystavěn mezi lety 948 954 podle projektu známého architekta Oldřicha Lisky z Hradce Králové. Půdorysem a rytmizováním oken jde o připomínku kvalitního meziválečného funkcionalismu. Pavilony nové nemocnice v západní části areálu přibyly v 70. letech. Druhou monumentální stavbu na území sídliště představuje budova krajského policejního ředitelství, vystavěná v letech 956 960 jako sídlo tehdejšího Sboru národní bezpečnosti. Jiří Schubert (*922) byl dlouhodobým vedoucím urbanistického střediska jihlavského Stavoprojektu. Z roku 959 pochází jeho úvodní projekt sídliště Jihlava II, který předcházel realizovanému návrhu Zdeňka Gryce. V roce 960 vypracoval nerealizovaný projekt pokusného montovaného domu z betonových prefabrikátů, tzv. blok č., který se měl nacházet v blízkosti budovy základní školy na Kollárově ulici na Sídlišti II. Jan Řídký byl zaměstnancem Stavoprojektu Jihlava, je autorem místní tělocvičny s bazénem TJ Spartak a dostavby a zastřešení Horáckého zimního stadionu v Jihlavě z let 966 968. Zdroje Moravský zemský archiv v Brně, fond B26, KNV Jihlava Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv Státní okresní archiv Jihlava 25 let života a práce města Jihlavy: 945, Jihlava. 40 let Stavoprojektu v Jihlavě, Jihlava 989. Zdeněk Jaroš, Jihlava v datech, Jihlava 999. Jiří Jelínek, Jihlava socialistická 945 989, in: Renata Pisková (ed.), Jihlava, Praha 2009, s. 629 690. Jiskra: Orgán OV KSČ a ONV v Jihlavě 952, 959, 960. Karel Kaplan, Sociální souvislosti krizí komunistického režimu v letech 953 957 a 968 975, Praha 993. Jana Laubová, Architektura Jihlavy 900 2009, nepublikovaná magisterská práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 200. František Šmahel, Historický atlas měst České republiky: Jihlava, Praha 2000. Petr Vorlík, Architektura v letech 945 2009, in: Renata Pisková (ed.), Jihlava, Praha 2009, s. 675 690. Celkový pohled od budovy bazénu na nové Sídliště I na snímku z roku 965. (foto: Václav Fejt, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 2 Ulice Vrchlického bytové domy pro zaměstnance Sboru národní bezpečnosti na snímku z roku 96. 3 Počátky tzv. proudové výstavby na Sídlišti I v Jihlavě. (reprofoto: Jiskra, Orgán OV KSČ v Jihlavě XL, 959) 4 Bytové domy oblastní varianty typu T 3 v okolí ulice Pavlovova podle změny úvodního projektu z roku 957 architektů Schuberta a Černého. Fotografie je z roku 965. (foto: Václav Fejt, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 5 Předpokladem tzv. zprůmyslnění stavebnictví byla v 50. letech kromě typizace budov a zavádění proudového stavění aplikovaného na velké celky i prefabrikace a systémová montáž stavebních prvků. Jak však ukazuje snímek z roku 958, na Sídlišti I se ještě zdilo tradiční metodou z cihel. První panelové obytné budovy vznikly až na přelomu 50. a 60. let. 6 Vpravo typová školka o čtyřech třídách pro 20 dětí podle projektu architekta Kubíčka v Erbenově ulici (dnes mateřská škola Mozaika), vlevo obytný dům typu T 22. Snímek je z roku 960. (foto: Václav Fejt, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 7 Výstavba domu typu T 6 na rohu ulic Erbenova a Dr. Jiřího Procházky podle změny úvodního projektu, kterou zpracovali architekti Jiří Schubert a Jan Řídký v roce 957. (reprofoto: Jiskra, Orgán OV KSČ v Jihlavě XL, 959) 8 Výstavba typové školky v Erbenově ulici byla dokončena počátkem roku 960 (dnes mateřská škola Mozaika). V popředí obytný dům typu T 22, v pozadí se dokončuje podle změny úvodního projektu Sídliště I z roku 957 nový typ obytné budovy T 6. 9 Střední jedenáctiletá škola na ulici Evžena Rošického podle projektu Jana Řídkého z roku 956 na fotografii z roku 96, těsně po dokončení. (foto: Václav Fejt, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 0 Kuchyně střední jedenáctileté školy na ulici Evžena Rošického. (foto: Václav Fejt, 963, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) Ulice Vrchlického v současnosti bytové domy vystavěné v 50. letech pro zaměstnance Sboru národní bezpečnosti. (foto: Jaromír Čejka, 205) 4 6 2 3 5 7 8 9 0
SÍDLIŠTĚ I 3 OBYVATELÉ Sídliště I je nejstarším jihlavským sídlištěm, kde dnes žije početná skupina seniorů. Mezi jeho obyvateli je téměř 30 % lidí starších 60 let. Index stáří (počet lidí starších 65 let na 00 dětí ve věku 0 4) je s hodnotou 68 seniorů na 00 dětí nadprůměrný. Paradoxně je však nižší než na později postaveném Sídlišti II. Struktura obyvatel je hodnocena pomocí dat ze Sčítání lidu, domů a bytů v roce, kdy bylo sídliště již několik let obydleno, a v roce, kdy proběhlo zatím poslední sčítání. Území, které je pomocí dat možné hodnotit, bohužel přesahuje území sídliště. Spadá do něj také zástavba rodinných domů kolem ulice Erbenova a rovněž nové bytové domy v ulici Zátopkova postavené až po revoluci. Ze sídlištní zástavby tak pochází pouze 70 % obydlených bytů. VĚKOVÁ STRUKTURA OBYVATEL V LETECH A V roce mělo Sídliště I z důvodu své brzké výstavby již posunutou dvougenerační věkovou strukturu do vyšších let. Zatímco na nových sídlištích pozorujeme převahu lidí kolem 30 let a malých dětí, zde převažovali lidé zhruba o deset let starší. Podíl seniorů, lidí ve věku 25 35 let a malých dětí byl minimální. Dnes se věková struktura obyvatel sídliště mnohem více podobá věkové struktuře obyvatel celé Jihlavy. Výrazně nadprůměrná je pouze skupina obyvatel starších 75 let. Počet obyvatel starších 65 let na 00 dětí neboli index stáří je s hodnotou 68 vyšší než v Jihlavě (8), nicméně zdaleka ne tak vysoký jako například na mladším Sídlišti II, kde dosahuje hodnoty 239. Přitom v roce 200 mělo Sídliště I populaci nejstarší (index stáří 277). Důvodem je nízký podíl obyvatel ve věku 65 69 let, v případě mužů i 70 74 let, kteří mezi roky 200 a vstoupili do důchodového věku a oslabili skupinu seniorů. To jsou lidé, kterým bylo v roce 25 34 let, v době vzniku sídliště ještě o deset let méně a tvořili nejméně početnou skupinu obyvatel sídliště. PODÍL DANÉ VĚKOVÉ KATEGORIE NA CELKOVÉM POČTU OBYVATEL VĚK 85+ 80 84 75 80 70 74 65 69 60 64 55 59 50 54 45 49 40 44 35 39 30 34 25 29 20 24 5 9 0 4 5 9 0 4 VĚK 85+ 80 84 75 79 70 74 65 69 60 64 55 59 50 54 45 49 40 44 35 39 30 34 25 29 20 24 5 9 0 4 5 9 0 4 MUŽI SÍDLIŠTĚ I ŽENY 8 6 4 2 % 2 4 6 8 MUŽI ŽENY 8 6 4 2 % 2 4 6 8 5 000 4 000 3 000 2 000 000 SÍDLIŠTĚ I SÍDLIŠTĚ I SÍDLIŠTĚ I SÍDLIŠTĚ I SÍDLIŠTĚ I SÍDLIŠTĚ I 0 3,4,04,03,5 2,97 9,98 5 420 POČET OSOB 4 240 980 3 276 99 3 26 200 38,2 60,83 4,96 57,0 56,67 4,83 53,2 43,9 3 239 40,99 30,94 4,62 0,3 32,36 3 7,3 3,8 5,52 23,65 4,73 2,49 3,02 9,34 23,75 26,9 6,99 2 3 4 5 6,9 3,36 38, 4,34 6,89 33,68 36,3 3,3 42,76 32,08 20,08 45,74 33,04 7,2 ZEMĚDĚLSTVÍ PRŮMYSL A STAVEBNICTVÍ SLUŽBY 5,08 0 ZÁKLADNÍ BEZ MATURITY STŘEDOŠKOLSKÉ VŠ 3,3 4,02 0 0 VÝVOJ POČTU OBYVATEL SÍDLIŠTĚ I A JEHO OKOLÍ V LETECH AŽ Počet obyvatel Sídliště I od roku výrazně klesal a na konci 80. let zde žilo pouze 60 % původních obyvatel. V porevoluční době můžeme pozorovat stagnaci, kdy se počet obyvatel ustálil mírně nad 3 tisíci. Důvodem stagnace může být i nová výstavba v blízkosti sídliště. Se stárnutím původních obyvatel dochází i ke snižování velikosti domácností. Zatímco v roce připadalo na jeden obydlený byt 3,8 obyvatel, což bylo více než na mladším Sídlišti II (3,3), dnes je to pouze 2, obyvatel. DOMÁCNOSTI PODLE POČTU ČLENŮ NA SÍDLIŠTI I A V JEHO OKOLÍ V LETECH A Socialistická sídliště byla stavěna pro rodiny s dětmi a ani Sídliště I nebylo výjimkou. V roce zde byl výrazně nadprůměrný podíl tří a vícečlenných domácností. Ty tvořily 87 % všech domácností, zatímco v Jihlavě to bylo 68 % a na Sídlišti II 74 %. Mezi domácnostmi převažovaly zejména ty čtyřčlenné, kterých bylo 42 %. Do roku se složení domácností významně proměnilo. Dnes má většina rodin pouze jednoho nebo dva členy (72 %), což souvisí se stárnutím populace, odchodem mladých lidí od rodičů i současným životním stylem, kdy spolu mladí lidé žijí i dlouho předtím než mají děti. VZDĚLANOSTNÍ STRUKTURA OBYVATEL STARŠÍCH 5 LET V LETECH A Podobně jako na jiných sídlištích byli i obyvatelé Sídliště I několik let po jeho dokončení v průměru vzdělanější než obyvatelé celé Jihlavy. Nadprůměrný byl především podíl středoškoláků s maturitou, kterých žilo na sídlišti 20 % oproti 7 % v Jihlavě. Ve srovnání se Sídlištěm II byla však vzdělanost nižší. Podíl vysokoškoláků byl shodný (5 %), ale lidí s úplným středoškolským vzděláním žilo na Sídlišti II 22 %. Vyšší vzdělanost si Sídliště I zachovalo až do současnosti, podíl vysokoškoláku vzrostl na 4 % a stále je o procentní bod vyšší než v Jihlavě, podíl středoškoláků s maturitou je nyní 38 % a v Jihlavě 36 %. Ve srovnání s ostatními sledovanými jihlavskými sídlišti vykazuje dnes Sídliště I vzdělanost nejvyšší. Může to však být částečně způsobeno i novou bytovou výstavbou v blízkosti sídliště. SLOŽENÍ EKONOMICKY AKTIVNÍCH OBYVATEL SÍDLIŠTĚ I A JEHO OKOLÍ PODLE ODVĚTVÍ EKONOMICKÉ ČINNOSTI V LETECH A Zatímco v roce převažovali na Sídlišti I lidé pracující v průmyslu, dnes v souvislosti s terciarizací ekonomiky, která se týká populace celého Česka, je většina obyvatel zaměstnána ve službách. V obou letech je ve srovnání s Jihlavou podíl dominantního odvětví vyšší. V roce pracovalo v průmyslu 57 % obyvatel sídliště a 53 % obyvatel Jihlavy, dnes pracuje 6 % obyvatel sídliště ve službách, zatímco v Jihlavě pouze 57 %. Nadprůměrný podíl zaměstnaných je v oblasti vzdělávání a sociální a zdravotní péče. Zdroj dat: Sčítání lidu, domů a bytů v letech, 980, 99, 200 a
SÍDLIŠTĚ II VE VŠECH TĚCH VÝŠKOVÝCH DOMECH JE SKRYTO MNOHO ÚSILÍ A TRAMPOT, KTERÉ STAVBAŘI LETOŠNÍ ZIMU ZAŽILI. VE SNĚHOVÝCH VICHŘICÍCH SE NA STAVENIŠTĚ SKLÁDAL MATERIÁL, POD PROVIZORNÍMI PŘÍSTŘEŠKY SE VYRÁBĚLA MALTA A BETON, ZMRZLÝ PÍSEK SE ROZPAŘOVAL PÁROU Z LOKOMOBIL A ZBAVOVAL SE SNĚHU A LEDU, A KDYŽ BYLO ZAPOTŘEBÍ VYKOPAT PŘÍPOJKU PRO PLYN, ZMRZLÁ ZEM SE MUSELA DO HLOUBKY 30 CM ROZEHŘÍVAT. (Deník Jiskra, 2. dubna 963) INFO Lokalita ulice Havlíčkova, Kollárova, Sokolovská, Riegrova, Jiřího z Poděbrad, Alšova, Na Vyhlídce Projekt František Kočí, Stavoprojekt Brno zastavovací studie přednádražního prostoru: 954 Jan Řídký, Jiří Schubert, J. Kubín, Stavoprojekt Jihlava úvodní projekt sídliště: 959 Zdeněk Gryc, Stavoprojekt Jihlava zadávací projekt sídliště: 96 Realizace Pozemní stavby Brno, stavební správa Jihlava 959 967 Investoři Generální investor bytové a občanské výstavby Jihlava (GIBOV Jihlava) BYTŮ 62 PRO 2500 Úvodní projekt Sídliště II vznikl v jihlavském Stavoprojektu v roce 959. Autory jsou architekti Řídký, Schubert a Kubín. Předpokládalo se, že sídliště bude tvořit celkem 342 bytů pro asi 5 23 obyvatel. (Státní okresní archiv Jihlava) URBANISTICKÝ KONCEPT TECHNOLOGIE / TYPY BYTŮ UMĚLECKÁ DÍLA SÍDLIŠTĚ DNES Poloha sídliště a jeho dispozice vymezená dvěma obslužnými komunikacemi, které se sbíhají v blízkosti jihlavského vlakového nádraží, vychází z generálního regulačního plánu pro Jihlavu z roku 937, jehož autorem je brněnský architekt Bohuslav Fuchs. V roce 954 vytvořil František Kočí z brněnského Stavoprojektu zastavovací studii přednádražního prostoru, která byla součástí nového územního plánu města. Projekt počítal s integrací stávajících domů do nově navržené osové kompozice s uzavřenými vnitrobloky, které odpovídaly dobovým zásadám socialistického realismu. Toto symetricky koncipované schéma mělo být v místě souběhu ulic Havlíčkova a Kollárova završeno samostatně stojící budovou hotelového typu. Z roku 959 pochází úvodní projekt sídliště Jihlava II, který vypracoval ateliér Jana Řídkého v jihlavském Stavoprojektu. Autoři opět rozvinuli myšlenku trojúhelníkové dispozice, počítalo se také se zmíněnou budovou hotelu, urbanistické schéma je však již rozvolněné. Vnitrobloky střídá řádková zástavba a navrženy jsou i objekty základní a mateřské školy, jeslí a centra služeb. Projekt však nebyl v plánovaném rozsahu realizován. V roce 959 proběhla v kraji prověrka hospodárnosti bytové výstavby a dosavadní realizace Sídliště II se ukázala jako neefektivní. Aby byl do roku 96 dokončen slíbený počet bytů a nedošlo k přerušení proudové výstavby, byla dodávka zbývajících 245 bytových jednotek odkloněna ve prospěch jihlavského Sídliště I a Žižkovy ulice. Sídliště II se pak na několik let stalo místem testování nových stavebních technologií. V roce 96 byl projekt Sídliště II svěřen Zdeňku Grycovi, podle jehož návrhu se postavila zbývající část bytového fondu a občanské vybavenosti. Jižní okraj sídliště tvoří bytové domy z 50. let, které byly postaveny tradiční zděnou technologií, západní stranu Sokolovské ulice lemuje zástavba typových rodinných domků ze stejného období. Od poloviny roku 959 se na Sídlišti II začaly ověřovat nové technologické postupy v bytové výstavbě. Staveniště experimentů se nacházelo v jižní části dnešního sídliště kolmo k ulici Alšova, práce probíhaly pod vedením Jiřího Schuberta. Regionální list Jiskra informoval čtenáře o zahájení přípravných prací: Pokusná stavba bude školou stavbařů, na níž se budou učit rychlejší a levnější výstavbě. V budoucnu počítají s výstavbou domu z litého betonu za 5 6 měsíců. Podle výpočtů architektů sníží skelet a litý beton pracnost na jeden byt z dosavadních 2 650 hodin na 400 hodin. První experimentální dům z litého betonu o sedmnácti bytových jednotkách byl dokončen v roce 960. Z června roku 960 pochází nerealizovaný projekt prvního montovaného domu z celostěnových panelů, který vypracoval Jiří Schubert. V druhé fázi výstavby podle projektu Zdeňka Gryce vznikly osmipodlažní panelové domy, situované kolmo ke Kollárově ulici. Na protější straně komunikace stojí sedmipodlažní bytovky provedené tradiční zděnou technologií, stejně jako družstevní bytové domy lemující Sokolovskou ulici. Stavělo se z prefabrikovaných betonových panelů typu T 02 B, T 03 B a T 06 B, které od roku 963 vyráběla panelárna zprovozněná poblíž sídliště. K původní výzdobě patří barevné sgrafito umístěné po levé straně vchodu do restaurace v Kollárově ulici, která je součástí centra služeb Jitřenka. Autorem stylizované postavy sedící ženy s číší je podle vzpomínek Zdeňka Gryce některý z tehdejších pedagogů brněnské Střední školy uměleckých řemesel. Netradiční výtvarný prvek se nachází v ulici Jiřího z Poděbrad u nákupního centra. Jedná se o jeden ze čtyř hraničních kamenů, které nechala v Jihlavě v roce 750 vztyčit císařovna Marie Terezie, aby ukončila spor o hranice Čech a Moravy. Charakter sídliště dotvářelo barevné řešení fasád průčelí panelových domů i nákupního centra oživila pompejská červeň. Jednotlivé dílce byly na přání architekta probarveny již v panelárně. Navzdory probíhajícímu zateplování je tento motiv stále patrný podél ústřední komunikace sídliště. Dnešní podoba sídliště je poznamenána zateplováním fasád. To sice přináší zlepšení tepelně-izolačních vlastností panelových domů, ale každý investor řeší barevnost fasád po svém a bez respektu k původnímu schématu Zdeňka Gryce z počátku 60. let, což poškozuje celkový výraz sídliště. Tento problém se dotýká i školských zařízení základní škola Kollárova získala současnou barevnost v roce 203. Dalším sporným zásahem je dodatečná instalace předsazených lodžií k fasádám panelových domů. V roce 2007 prošla rekonstrukcí mateřská škola Pastelka, sousední školka v Riegrově ulici byla ve stejném roce přeměněna na bytový dům. Centrum občanské vybavenosti Jitřenka dodnes slouží svému původnímu účelu, i když nabídka služeb už není zdaleka tak pestrá jako v prvních letech provozu. Perspektivní pohled na střet ulic Havlíčkova a Kollárova v místě navrhovaného hotelu, jehož poloha byla vybrána s ohledem na blízkost hlavního nádraží. Kresba M. Popelkové tvořila přílohu úvodního projektu sídliště z roku 959. (Státní okresní archiv Jihlava)
SÍDLIŠTĚ II 2 PŘÍBĚH SÍDLIŠTĚ Odsunem německého obyvatelstva po roce 945 se sice v Jihlavě uvolnilo velkého množství bytů, v polovině 50. let ale již docházelo k značnému zastarávání bytového fondu. Řešením měla být, stejně jako v ostatních oblastech poválečného Československa, výstavba velkokapacitních obytných souborů. Myšlenka založení nové městské čtvrti v blízkosti hlavního vlakového nádraží nabrala konkrétní obrysy v roce 954, kdy byla v brněnském Stavoprojektu vypracována zastavovací studie přednádražního prostoru. Investiční úkol pro úvodní projekt sídliště Jihlava II byl zpracován v lednu 957, tedy s velkým časovým předstihem před zahájením vlastních projekčních prací, takže prakticky všechny hlavní požadavky investičního úkolu nebyly již v době zahájení prací na projektu v platnosti, jak uvádí Jiří Schubert v dubnu 959 v průvodní zprávě k úvodnímu projektu. Dále zmiňuje, že sídliště má v budoucnu vytvořit základ nové městské čtvrti, a projekt tedy zohledňuje vyšší požadavky na občanskou vybavenost. To vše způsobilo, že realizace Sídliště II byla z ekonomických důvodů pozdržena. V letech 959 960 pak byly v jižní části sídliště pod dohledem Jiřího Schuberta provedeny tři pokusné stavby z litého betonu. Architekt Zdeněk Gryc v novém projektu sídliště z roku 96 změnil technologii, rozvržení i počet bytových domů. Jiné je také architektonické řešení budov občanské vybavenosti. V konečném důsledku byl redukován i počet bytových jednotek z původně plánovaných 057 na pouhých 62. Výsledná podoba obytného souboru je přesto jakousi volnou parafrází původního návrhu. V roce 960 byla zahájena stavba základní školy v Kollárově ulici podle projektu jihlavského architekta Milana Fialy, z poloviny 60. let je mateřská škola v Riegrově ulici od Jana Řídkého a Jiřího Schuberta. K atypickým stavbám patří budova nákupního centra Jitřenka, jejímž autorem je Zdeněk Gryc. Vstup do prodejen v křídle v ulici Jiřího z Poděbrad je dvouúrovňový, s využitím otevřené pochozí terasy. Zásobování prodejen probíhá ze dvora, skrytého uvnitř objektu. Jitřenka byla uvedena do provozu v roce 967 v samém závěru stavby sídliště. Této skutečnosti se v roce 966 podivoval redaktor regionálního týdeníku Jiskra, Milan Dvořák: Položil jsem v této souvislosti inženýru Grycovi otázku, která se může zdát jedovatou: proč se právě tento objekt staví jako poslední? Odpověděl mi rovněž otázkou:,zkuste se zeptat lidí, kteří tu bydlí, co chtějí dřív. Tohle všechno, nebo střechu nad hlavou? Brněnský architekt František Kočí (92 2008) je podepsán pod celou řadou urbanistických studií, podílel se také na projektech brněnských sídlišť Staré Brno-sever, Žabovřesky a Kohoutovice, v roce 955 byl oceněn za návrh územního plánu města Žďáru nad Sázavou (954). K jeho nejvýznamnějším projektům patří vypracování směrného územního plánu města Brna (956 957). Informace o architektu Zdeňku Grycovi naleznete v textu o sídlišti Březinovy Sady. Zdroje Moravský zemský archiv v Brně, fond B26 KNV Jihlava Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv Osobní archiv architekta Zdeňka Gryce Milan Dvořák, Obchodní středisko do finiše, Jiskra. Orgán krajského výboru KSČ v Jihlavě, 5. 3. 966. Jiskra. Orgán krajského výboru KSČ v Jihlavě, 26. 9. 967. Jiskra. Orgán krajského výboru KSČ v Jihlavě, 5. 3. 966. Jiskra. Orgán krajského výboru KSČ v Jihlavě, 8. 8. 959. Tomáš Koukal, Předškolní vzdělávání v Jihlavě květen. Analýza kapacit mateřských škol zřizovaných statutárním městem Jihlava,. Jana Laubová, Architektury Jihlavy 900 2009, magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 2009. Pohled do svažující se Havlíčkovy ulice s navrhovanými novostavbami bytových domů a trolejbusovou dopravou. Kresba M. Popelkové z úvodního projektu sídliště z roku 959. (Státní okresní archiv Jihlava) 2 Fotografie z dubna roku 963 zachycuje staveniště nově vznikajícího sídliště, které zahrnulo i tři bytové domy postavené na konci 50. let tradiční zděnou technologií. Projekt architekta Zdeňka Gryce později vědomě upustil od budování uličních front příznačných pro architekturu socialistického realismu. 3 V roce 960 se v rámci snah o zprůmyslnění stavebnictví na Sídlišti II testovaly nové konstrukční postupy. Realizace zbývající části obytného souboru mimo již rozestavěnou budovu základní školy se proto odsunula do roku 962. První experimentální dům měl původně vyrůst v blízkosti této školy, nakonec bylo staveniště pokusných bloků založeno kolmo k dnešní Alšově ulici. Poslední ze tří experimentálních domů z litého betonu o 8 bytových jednotkách dokončili stavbaři v roce 96. Fotografie pořízená v roce 965 zachycuje průběh obezdívání již zabydlených bloků. 4 Na sídlišti II v Jihlavě-Bedřichově se staví jedna z nejmodernějších škol škola budoucnosti. Bude mít 25 tříd, tělocvičnu, stravovací zařízení, speciální učebnu pro fyziku a chemii včetně strojního vybavení pro polytechnickou výchovu. Práce na stavbě úspěšně pokračují, píše se 25. května 962 v deníku Jiskra, z téhož roku je i snímek. Autorem projektu školy na Kollárově ulici je architekt Milan Fiala. Objekt byl uveden do provozu ve školním roce 963/964. 5 Fotografie z roku 964 zachycuje jeřábovou dráhu u hrubé stavby zděného bytového domu. 6 Snímek obytného bloku před úpravami fasády z roku 962 prozrazuje, že dům byl podle dobových požadavků na zprůmyslnění stavebnictví již do značné míry typizovaný. Další krok zavedení panelové výroby byl podmíněn výstavbou nové panelárny, k jejímuž zprovoznění došlo až v roce 963. (foto: Václav Fejt, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 7 O průběhu výstavby Sídliště II čtenáře pravidelně informovali redaktoři deníku Jiskra. (Jiskra. Orgán OV KSČ a rady ONV v Jihlavě II XLIV, 962) 8 Perspektivní pohled na obchodní centrum Jitřenka od dnešní Sokolovské ulice. Příznačným prvkem je mimoúrovňový chodník na západní straně, který umožňoval přístup do provozoven. Záměrem architekta Zdeňka Gryce bylo zachování stávající zeleně vzrostlé stromy u vchodu do restaurace nechal před zahájením stavebních prací obalit pytlovinou a obednit. (Státní okresní archiv Jihlava) 9 Současná podoba základní školy na ulici Kollárova je výsledkem rekonstrukce fasády, která proběhla v roce 204. Prostranství před budovou měla původně zdobit plastika navržená sochařem Karlem Hylišem, k jejímu osazení však nedošlo. (foto: Jaromír Čejka, 205) 5 8 2 3 4 6 7 9 0 Kollárova ulice představuje pomyslnou dělicí čáru mezi posledními tradičně zděnými bloky a kolmo postavenými panelovými domy, které se zde realizovaly v Jihlavě vůbec poprvé. Fotografie z května 965 zachycuje již zabydlené zděné domy o 7 nadzemních podlažích, zatímco na protější straně ulice vznikají o dvě patra vyšší panelové domy. 0 Detail dvou bloků panelových domů mezi dnešními ulicemi Kollárova a Riegrova je zachycen v průběhu roku 964 před montáží balkonů, zato však s čerstvě vysazenou zelení v okolí. Plán sadovnických úprav vypracovalo Sadovnické středisko (oddělení zahradní architektury) Vysoké školy lesnické v Lednici na Moravě v závěru roku 962, výsadba zeleně měla proběhnout v akci Z. 4 2 Pohled na zabydlenou část sídliště v roce 965. Místní základní škola sice fungovala již od září 963, na nákupní středisko si však obyvatelé museli ještě dva roky počkat. 3 Obchodní centrum Jitřenka zachycené těsně před dokončením. V celém komplexu stavby však bude vedle zmíněné velkoprodejny také lékárna, restaurace se samoobsluhou se sto místy a kapacitou kuchyně na 350 hlavních jídel, bufet, prodejna polotovarů, dále sběrna a výdejna čistírny a prádelny, mechanická dílna pro úpravy různých spotřebičů... oznamuje v deníku Jiskra v březnu 966 redaktor Milan Dvořák. 2 3 4 Na současné podobě sídliště se neblaze podepsalo pestrobarevné zateplení fasád, instalace předsazených lodžií a nejednotně řešené půdní vestavby. Pohled na bytové domy v ulici Kollárova ilustruje autentickou část obytného souboru, jehož barevné schéma uplatňující pompejskou červeň na štítových stěnách stále odpovídá původnímu návrhu architekta Zdeňka Gryce. (foto: Jaromír Čejka, 205)
SÍDLIŠTĚ II 3 OBYVATELÉ Sídliště II patří mezi panelová sídliště postavená v 60. letech 20. století. Přestože je mladší než Sídliště I, jsou jeho obyvatelé v průměru starší, protože naprostá většina prvních dospělých obyvatel sídliště je v současné době v důchodovém věku. Následující analýza sociální struktury obyvatel vychází z dat Sčítání lidu, domů a bytů v roce, které proběhlo krátce po dokončení sídliště, a nejnovějšího sčítání v roce. Sídliště II se nachází v základní sídelní jednotce Královský Vršek, do které spadá kromě původní zástavby rodinných domů také o pár let později postavené sídliště Královský Vršek. VĚKOVÁ STRUKTURA OBYVATEL V LETECH A Oblast Sídliště II a sídliště Královský Vršek lze dnes považovat za výrazně stárnoucí. Na 00 dětí ve věku 0 4 let připadá 239 lidí starších 65 let, což je zhruba dvakrát více než v Jihlavě jako celku. Celkem 26 % obyvatel je starších 65 let, zatímco v Jihlavě tvoří stejný podíl pouze 6 %. Nicméně vzhledem k méně početné generaci dnešních padesátníků, kteří jako teenageři v roce nebyli v populaci tehdejšího sídliště zastoupeni tolik jako malé děti a jejich rodiče, lze do budoucna předpokládat zpomalování stárnutí i snižování indexu stáří (počtu seniorů na 00 dětí) stejně jako se to nyní stalo na Sídlišti I. 5 000 4 000 3 000 2 000 000 0 4 863 5 283 980 4 350 99 4 03 200 3 405 0 POČET OBYVATEL BYDLÍCÍCH NA SÍDLIŠTI II A NA SÍDLIŠTI KRÁLOVSKÝ VRŠEK A V LETECH Přítomnost dalšího sídliště v hodnoceném území je poznatelná i z vývoje počtu obyvatel, který mezi roky a 980 ještě stoupl. Od té doby však dochází k poklesu počtu obyvatel obou sídlišť a dnes zde žije zhruba 65 % původního stavu, respektive stavu v roce 980. K největšímu poklesu pak došlo během 80. let a to o 8 %. Na jeden byt dnes připadá průměrně 2, obyvatel stejně jako na Sídlišti I, kde byl pokles od roku rychlejší (3,8 obyvatel na byt na Sídlišti I v roce vs. 3,3 obyvatel na byt na Sídlišti II ve stejném roce). DOMÁCNOSTI PODLE POČTU ČLENŮ NA SÍDLIŠTI II A SÍDLIŠTI KRÁLOVSKÝ VRŠEK V LETECH A PODÍL DANÉ VĚKOVÉ KATEGORIE NA CELKOVÉM POČTU OBYVATEL VĚK 85+ 80 84 75 80 70 74 MUŽI SÍDLIŠTĚ II ŽENY SÍDLIŠTĚ II SÍDLIŠTĚ II POČET OSOB 38, 34,55 4,02 0,9 32,36 3 7,3 3,8 5,52 7,85 8,48 26,68 35,07,92 3,02 9,34 23,75 26,9 6,99 2 3 4 5 3,03 Podobně jako v případě většiny českých sídlišť byl i na jihlavském Sídlišti II a na sídlišti Královský Vršek krátce po jejich dostavbě nadprůměrný počet lidí připadajících na jednu domácnost. Podíl tří- a vícečlenných domácností dosahoval 74 %, zatímco v Jihlavě pouze 68 %. Ve srovnání se Sídlištěm I byly však domácnosti v průměru menší. Dnes se situace obrátila a nadprůměrných hodnot dosahují naopak domácnosti s méně členy (jedním nebo dvěma), které tvoří 72 % všech domácností. Je to úplně stejný podíl jako na Sídlišti I, rozdíl spočívá pouze v poměru jednočlenných a dvoučlenných domácností. Na Sídlišti I je více jednočlenných rodin, na Sídlišti II a sídlišti Královský Vršek zase rodin dvoučlenných. 65 69 60 64 55 59 50 54 45 49 40 44 35 39 30 34 25 29 20 24 5 9 0 4 5 9 0 4 VĚK 85+ 80 84 75 79 8 6 4 2 % 2 4 6 8 MUŽI ŽENY SÍDLIŠTĚ II SÍDLIŠTĚ II 6,87 36,9 34,8,43 6,89 33,68 36,3 3,3 37,23 35,24 22,38 45,74 33,04 7,2 0 ZÁKLADNÍ BEZ MATURITY STŘEDOŠKOLSKÉ VŠ 5,6 4,02 VZDĚLANOSTNÍ STRUKTURA OBYVATEL STARŠÍCH 5 LET V LETECH A Obyvatelé Sídliště II a sídliště Královský Vršek byli v počátcích jeho existence vzdělanější než obyvatelé Jihlavy jako celku. Podobně jako na Sídlišti I převažoval i zde nad městským průměrem podíl středoškoláků s maturitou a s 22 % byl dokonce i vyšší než na Sídlišti I (20 %). Podíl vysokoškoláků byl na Sídlišti I a II shodný (5 %) a o procentní bod vyšší než v Jihlavě (4 %). Dnes je situace Sídliště II a Královského Vršku odlišná. Vzdělanost obyvatel je podprůměrná, podíl vysokoškoláků mezi roky a stoupl pouze o 6 procentních bodů (na %), zatímco v Jihlavě o 9 (na 3 %) a podobně se vyvíjel i podíl středoškoláků s maturitou. Ve srovnání se Sídlištěm I je rozdíl ještě výraznější. Nejvíce jsou dnes mezi obyvateli zastoupeni lidé se středoškolským vzděláním bez maturity (37 %). Důvodem nižší vzdělanosti je pravděpodobně starší obyvatelstvo sídliště, které nemělo takový přístup ke vzdělání, jaký mají lidé dnes. 70 74 65 69 60 64 55 59 50 54 45 49 SÍDLIŠTĚ II 0,9 42,3 56,79 0 SLOŽENÍ EKONOMICKY AKTIVNÍCH OBYVATEL PODLE ODVĚTVÍ EKONOMICKÉ ČINNOSTI NA SÍDLIŠTI II A SÍDLIŠTI KRÁLOVSKÝ VRŠEK V LETECH A 40 44 35 39 30 34 25 29 20 24 5 9 0 4 5 9 0 4 8 6 4 2 % 2 4 6 8 SÍDLIŠTĚ II,03,54 2,97 4,96 57,0 52,88 45,58 53,2 43,9 ZEMĚDĚLSTVÍ PRŮMYSL A STAVEBNICTVÍ SLUŽBY Struktura obyvatel Sídliště II a sídliště Královský Vršek podle odvětví ekonomické činnosti je téměř úplně shodná se strukturou obyvatel Jihlavy a to jak v roce, tak v roce. V roce byl na sídlišti pouze mírně vyšší podíl zaměstnaných ve službách na úkor zaměstnaných v zemědělství. Dnes je struktura zcela totožná. Zatímco v roce 97 byl podíl zaměstnaných ve službách vyšší než na Sídlišti I (46 % vs. 42 %), dnes je nižší (57 % vs. 6 %), což koresponduje i s vývojem vzdělanostní struktury, která se proměnila stejným způsobem (z vyšší v roce na nižší v roce ). Zdroj dat: Sčítání lidu, domů a bytů v letech, 980, 99, 200 a
BŘEZINOVY SADY Z NOVINKY SE STANE BĚŽÍCÍ PÁS. TO JE TO, ČEMU SE V ODBORNÉ ŘEČI ŘÍKÁ ZPRŮMYSLNIT STAVEBNICTVÍ. (List Jiskra, 3. května 967) INFO Lokalita Největší jihlavské sídliště se nachází severovýchodně od centra města, od něhož je odděluje údolí říčky Jihlávky a lesopark Březinovy sady, kudy v minulosti vedla fortifikační hranice. Projekt Zdeněk Gryc, Stavoprojekt Jihlava podrobný územní plán, urbanistická koncepce, studie obytného souboru, realizační dokumentace: 965 982 Vladimír Veselý, Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně dopravní řešení Zdeněk Gryc, Stavoprojekt Jihlava úvodní projekt občanské vybavenosti Vysočina: 974 Ctibor Seliga areál základních škol Demlova a Otokara Březiny: 976 977 Zdeněk Baueršíma hotel Jihlava: 979 98 Realizace Pozemní stavby Brno 987 Investor Okresní národní výbor Jihlava zastoupený Stavoinvestou Jihlava BYTŮ 3300 PRO 3000 Architektonická studie sídliště, která vznikla v jihlavském Stavoprojektu v polovině 60. let, ještě počítala s výstavbou rodinných domků v okolí dnešní Demlovy ulice. Celková hustota zástavby je v prvotních studiích v porovnání s realizovaným stavem o poznání menší. (Státní okresní archiv Jihlava) URBANISTICKÝ KONCEPT TECHNOLOGIE / TYPY BYTŮ UMĚLECKÁ DÍLA SÍDLIŠTĚ DNES Rozsáhlou obytnou zástavbu v místech dnešních Březinových Sadů předjímal už předválečný regulační plán brněnského funkcionalisty Bohuslava Fuchse, a to včetně dopravní tepny spojující dnešní ulici Brněnskou a Havlíčkovu s průtahem vedoucím až k Bedřichovu. Architekt Zdeněk Gryc hned od počátku přizval ke spolupráci na dopravní koncepci vedoucího katedry dopravních staveb Vysokého učení technického v Brně Vladimíra Veselého, který možnosti řešení prověřoval spolu se studenty. Navržená silniční síť se od čtyřproudého průtahu Okružní ulicí stromovitě větví směrem do obytné zóny Březinek, což mělo za cíl zklidnit automobilovou dopravu. V těžišti sídliště se nachází blok společného obchodního centra s atriovou dispozicí, které leží na páteři pěší dopravy stezce, která měla pokračovat lávkou přes údolí Jihlávky až k historickému centru města. Vizí architekta bylo bydlení v zeleni založené na pronikání sousedního lesoparku do interiérů sídliště. Inspiraci hledal Gryc v malebné krajině Vysočiny, proto také vynaložil značné úsilí na rehabilitaci rybníčku v sousedství areálu základních škol. Výškovou kompozici sídliště do značné míry předurčila kolísající únosnost zdejších půd. Devítipatrové panelové domy stojí v místech s vyšší únosností, řadové sekce pak kopírují hranice jednotlivých geologických podloží. Panel za panelem opouští svou výrobnu, aby byl v brzké době použit k výstavbě nových bytovek, psaly noviny v roce 967, kdy jihlavský podnik Prefa opustily první panely nového systému T 06 B. Prototyp tohoto konstrukčního systému vyvinutého Pozemními stavbami v Brně vyrostl na rohu dnešních jihlavských ulic Žižkova a Seifertova v těsné blízkosti Dělnického domu. Nad rychlostí výstavby dobový tisk žasl hrubá stavba byla hotová za deset dní. Dům měl být především užitečnou generálkou pro použití systému T 06 B na právě projektovaných sídlištích Královský Vršek a Březinovy Sady. Na rozdíl od předchozích typů se nové panely dodávaly s již osazenými okny a hotovými povrchovými úpravami včetně pro Březinky typické meziokenní mozaiky. U pětipodlažních bodových domů ve svažitém terénu projektanti typovou stavebnici T 06 B částečně upravili v parteru jsou směrem ke svahu umístěny sklípky a sdílené prostory typu kočárkáren a sušáren, směrem dolů po svahu se v přízemí oproti standardní variantě nacházejí ještě dva byty navíc. Zvláštností jedné z řadových sekcí jsou v parteru umístěné garáže, což se podle Zdeňka Gryce v té době jinde v paneláku nepodařilo. Náměstí v obchodním centru Vysočina dotvářelo žulové sousoší Romana Podrázského Mateřství, které bylo po privatizaci objektu v roce 202 přesunuto před dětský domov v Dělnické ulici. Ve společenské části centra Vysočina vytvořil Oldřich Laštůvka figurální sgrafito s postavami matky, otce a dítěte v životní velikosti a v interiéru místní restaurace byl umístěn keramický reliéf s vedutou Jihlavy od Bohumila Kokrdy. Obě díla již byla odstraněna. Dvě keramické plastiky ptáčků v areálu mateřských škol vytvořil Jiří Kemr, dochovala se jen jedna. Prostor před souborem základních škol doplňuje pískovcové sousoší pionýrů sochaře Josefa Kříže. Zdeněk Gryc také usiloval o to, aby se součástí nově budovaného mostu stala socha sv. Jana, která stála na mostě původním. Jeho snaha se však nesetkala s pochopením vedení města, pohoršen byl též redaktor deníku Jiskra Milan Dvořák: Projektant tu pozorně dbal historie uchování památky, možná dokonce umělecké památky. My bychom teď měli pamatovat na to, aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce, jako symbol mládí obyvatel sídliště, jež by také byla doplňkem stojících a připravovaných sportovišť. Sochu sportovce měl realizovat Bohumil Kokrda, celá epizoda však nakonec vyústila v realizaci jiného jeho díla aktu sedící dívky v horní části Březinových Sadů. V rámci revitalizace Březinových Sadů byly v roce 999 propojeny ulice Březinova a Na Kopci. Zvýšila se tak sice průjezdnost sídliště, byla však narušena původní koncepce, která minimalizovala dopravu uvnitř sídliště. Naproti škole Otokara Březiny vyrostl i přes kritiku Zdeňka Gryce supermarket Lidl. Ten je porevoluční připomínkou neúspěšné snahy architekta o úpravu plochy dočasných provozů stavby. Obytný soubor Březinovy Sady jako většina sídlišť podléhá současnému trendu zateplování fasád a přístaveb lodžií. Pozdější studie (bez časového určení) se již blíží realizovanému stavu. Namísto plánovaných garáží byl v Okružní ulici postaven hotel Jihlava podle projektu Zdeňka Baueršímy. Oproti zamýšleným sedmi věžovým domům jich nakonec v ulici Na Kopci bylo realizováno šestnáct. (Státní okresní archiv Jihlava)
BŘEZINOVY SADY 2 PŘÍBĚH SÍDLIŠTĚ V místě budoucího sídliště se před počátkem výstavby střídala pole s volnou krajinou. V nejjižnějším cípu území se nacházel areál Městského stavebního podniku, jehož výstavba byla dokončena v listopadu 964. Na jižní straně se rozkládal také jihlavský hřbitov a rozvolněná zástavba rodinných domků zvaných Na Kalvárii. Předmětem demoličního výměru, tzv. nulté etapy výstavby sídliště z roku 968, bylo pouze pět drobnějších objektů. Lomy, které se podle dostupné dokumentace nacházely na severozápadním cípu pozemku, byly k nelibosti projektanta zasypány komunálním odpadem. V prvotních studiích byla oblast severovýchodně od ulice Okružní vyhrazena zástavbě rodinnými domy. Zpřísňování tzv. technicko- -hospodářských ukazatelů (THU) architekty nenáviděného nástroje centrálního plánování však vedlo k postupnému zahušťování zástavby. To se projevilo i v závěrečné fázi realizace v oblasti Na Kopci, kde úvodní studie počítala pouze se sedmi věžovými domy. Dnešní věžáky jsou sice o čtyři patra nižší, zato jich zde stojí šestnáct. Další dva dodatečně navržené výškové domy v blízkosti hotelu Jihlava jsou pohrobky původně plánovaného kina pro 550 diváků. Kdo by chtěl vidět, jak měla budova vypadat, může navštívit biograf Hvězda v Uherském Hradišti či kino Metro v Prostějově jsou postaveny podle stejného projektu. Největší ztrátou v koncepčním řešení Březinek je ovšem nerealizovaná pěší lávka přes údolí řeky Jihlávky. Ta byla nedílnou součástí organizace pohybu na sídlišti založené na oddělení pěší a automobilové dopravy. Stezka vedoucí z Helenína kolem areálu škol a dále podchodem pod Okružní ulicí do náměstí obchodního centra měla prostřednictvím této lávky vyústit v historickém centru Jihlavy, konkrétně v uličce Na Stoupách. Úvahy o lávce, která by tisícům lidí zkrátila cestu do centra a nabídla nevšední pohled na panorama historické Jihlavy, se vrátily až po roce 989, nicméně ani tentokrát nebyla její stavba pro vedení města prioritou. Zrealizovat se však podařilo společné obchodní centrum ve středu sídliště zvané Vysočina. Zde se Zdeněk Gryc inspiroval obdobnou atriovou stavbou z Anglie, jejíž vyobrazení nalezl v propagační brožuře během návštěvy brněnských veletrhů i takto se dostávala zahraniční inspirace za železnou oponu. Objekt se stavěl ve třech fázích a byl dokončen v roce 987, po více než deseti letech. O rok později za něj Zdeněk Gryc obdržel od Svazu českých architektů čestné uznání II. stupně. I přes všechny realizační potíže poplatné své době patří dnes Březinky k nejkvalitnějším sídlištím v Jihlavě a jsou přirovnávány k brněnské Lesné. K důležitým projektům Zdeňka Gryce (*934), absolventa Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, patří mimo Březinovy Sady také další obytné soubory na území města, a to jihlavské Sídliště II, Královský Vršek a Bedřichov. Podle jeho návrhu bylo postaveno i sídliště za průmyslovou školou ve Žďáru nad Sázavou. Zdeněk Gryc je také autorem řady administrativních budov, například sídla Okresního národního výboru v Třebíči, jihlavského ústředí Vodohospodářských staveb, sídel Okresního výboru KSČ v Jihlavě a ve Žďáru nad Sázavou, dále pak budov Geoindustrie a PVT v Jihlavě. K jeho významným počinům patří též projekt rekonstrukce historického domu s restaurací Sklípek v centru Jihlavy. Zdroje Moravský zemský archiv v Brně, fond B26 KNV Jihlava Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv Státní okresní archiv Jihlava, osobní archiv Zdeňka Gryce, nečíslováno, fond nezpracován 25 let života a práce města Jihlavy: 945, Jihlava. 40 let Stavoprojektu v Jihlavě, Jihlava 989. Jiskra. Orgán OV KSČ a ONV v Jihlavě, 948, 952, 959, 960, 96, 967, 975, 979, 986. Jihlavské listy, 993, 994, 2005. Zdeněk Gryc, Centrum občanského vybavení Vysočina Jihlava Březinovy sady, in: Centra občanského vybavení, sborník z konference, Praha 988. Pavel Jajtner, Josef Chalupa, Roman Podrázský: Z ivot a dílo, Přibyslav 203. Zdeněk Jaroš, Jihlava v datech, Jihlava 999. Jiří Jelínek, Jihlava Socialistická 945 989, in: Renata Pisková (ed.), Jihlava, Praha 2009. Jana Laubová, Architektura Jihlavy 900 2009, diplomní práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 200. František Šmahel, Historický atlas měst České republiky: Jihlava, Praha 2000. Petr Vorlík, Architektura v letech 945 2009, in: Renata Pisková (ed.), Jihlava, Praha 2009. Před zahájením výstavby byly na místě dnešních Březinek pole a volná krajina. Fotografie z roku zachycuje terénní úpravy v rámci tzv. nulté stavby sídliště. Po levé straně se nachází areál Městského stavebního podniku, dokončený v roce 964. (foto: Potěšil Vinklerová, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 2 3 4 2 Hrubá stavba jihlavského prototypu domu T 06 B v Žižkově ulici trvala podle dobového tisku deset dní. Další práce pak zabraly stavbařům dva měsíce. Deník Jiskra zmiňuje i plánovanou rekonstrukci jihlavské Prefy nákladem sedm miliónů korun tak, aby byla připravena vyrábět nový typ panelu pro výstavbu na sídlištích Královský Vršek, Březinovy Sady a částečně i Jihlava-Jih. (foto: Václav Fejt, 967, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 3 Deník Jiskra informuje o výstavbě experimentálního panelového domu postaveného novým konstrukčním systémem T 06 B v Žižkově ulici vedle dělnického domu. Po této generálce byl systém použit na řadě dalších sídlišť v Jihlavě i jinde v republice. (Jiskra. Orgán OV KSČ v Jihlavě VII XLVII, 967) 4 Hlavní výhodou nového konstrukčního systému T 06 B byly panely dodávané včetně vnějších i vnitřních povrchových úprav, které zahrnovaly také meziokenní mozaiky typické pro objekty na sídlišti Březinovy Sady. (foto: Jaromír Čejka, 205) 5 6 7 5 Výstavbu pětipodlažních bodových domů T 06 B v okolí dnešní Demlovy ulice během první etapy sídliště zachycuje fotografie z roku 97. (foto: Josef Kratochvíl, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 6 Rozmístění bodových pětipodlažních a výškových devítipodlažních budov a deskových domů bylo zčásti dáno také únosností půd a kvalitou geologického podloží. Snímek z roku 98. (foto: Jana Kourková, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 7 Obchodní centrum Vysočina bylo vystavěno ve dvou vlnách. V rámci třetí etapy výstavby sídliště byl v roce 982 dokončen pouze severní trakt obchodního centra, aby noví obyvatelé nezůstali bez dostupných služeb. Snímek z roku 986. (foto: Jana Kourková, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 8 9 0 8 Deskové domy postavené v průběhu čtvrté etapy v západní části Březinek. Na pozadí snímku z roku 985 je vidět sídliště Královský Vršek dokončené roku 973 také zde se uplatnil systém T 06 B. (foto: Jana Kourková, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 9 Jižní trakt obchodního centra a poliklinika byly postaveny až v rámci poslední, páté etapy výstavby sídliště. Zdravotní středisko bylo předáno veřejnosti 0. března 986, stavební práce na objektu nákupního centra byly dokončeny o rok později. (Státní okresní archiv Jihlava) 0 Pohled do atria obchodního centra Vysočina z ochozu v patře. Žulové sousoší Mateřství je dílem sochaře Romana Podrázského, který je realizoval ve spolupráci s architektem Zdeňkem Grycem. Po privatizaci centra v roce 202 bylo dílo přesunuto před budovu dětského domova v Dělnické ulici. (Státní okresní archiv Jihlava) 2 3 4 Projekt areálu základních škol Semilucká a Březinova (dnes ZŠ Demlova a ZŠ Otokara Březiny) vypracoval Ctibor Seliga. Po jeho nuceném odchodu ze Stavoprojektu do jihlavského Druposu dokončoval realizaci tělocvičen a bazénu architekt Zdeněk Gryc. Snímek je z roku 980. (foto: Jana Kuklová, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 2 Inspirací pro přírodní park s rybníkem, který je součástí areálu základních škol, byla podle slov architekta Zdeňka Gryce krajina Českomoravské vrchoviny. (foto: Jaromír Čejka, 205) 3 Pohled na řadové a bodové sekce realizované v rámci tzv. druhé stavby sídliště na snímku z roku 985. Součástí této etapy byl i areál základních škol (v pozadí) včetně tělocvičen, bazénu a budovy jídelny postavených podle projektu Ctibora Seligy. Výstavba komplexu začala roku 973 a. září 976 bylo otevřeno 22 učeben ZDŠ Semilucká (dnes ZŠ Demlova). Přesně o rok později byl areál dokončen otevřením ZDŠ Březinova. (foto: Jana Kourková, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 5 6 7 4 Současný stav obchodního centra. (foto: Jaromír Čejka, 205) 5 Pohled na dětské hřiště s typickým herním prvkem na snímku z roku 986. (foto: Jana Kourková, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 6 V popředí snímku z roku 992 je typizovaná pavilonová školka, v pozadí areál základních škol realizovaný podle projektu Ctibora Seligy. (foto: Jana Kourková, Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv) 7 Současný trend zateplování objektů a instalování lodžií mění výraz paneláků horizontalita fasád je tak vertikalizována a barevný guláš mění jednotný charakter sídliště. (foto: Jaromír Čejka, 205)