John Ronald Reuel Tolkien

Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace Tomáš Dušek John Ronald Reuel Tolkien Cesta životem a díla o Středozemi Seminární práce do Českého jazyka a literatury Opava 2015

Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracoval samostatně na základě uvedených pramenů a literatury. Ve Skřipově dne 30. 9. 2015 Podpis: Dušek Tomáš

Obsah 1 Úvod... 6 2 Životopis... 7 2.1 Dětství a mládí... 7 2.2 Dospělost... 7 2.3 Životní ocenění... 8 3 Tvorba... 10 3.1 Tvorba s Christopherem a posmrtné publikování... 10 3.2 Charakteristika Tolkienovy tvorby... 11 3.3 Básnická tvorba... 11 3.3.1 Ukázka básní z děl o Středozemi... 12 4 Nejvýznamnější díla... 13 4.1 Hobit... 13 4.1.1 Obsah... 13 4.1.2 Rozbor... 14 4.1.3 Hodnocení... 14 4.2 Pán prstenů... 15 4.2.1 Společenstvo prstenu... 15 4.2.1.1 Obsah... 15 4.2.2 Dvě věže... 16 4.2.2.1 Obsah... 16 4.2.3 Návrat krále... 18 4.2.3.1 Obsah... 18 4.2.3.2 Rozbor... 19 4.2.3.3 Hodnocení... 20 4.3 Simarillion... 20 4.3.1 Obsah... 20 4.3.2 Rozbor... 23 4.3.3 Hodnocení... 24 5 Zajímavosti... 25 6 Citáty... 26 7 Použité zdroje... 27 7.1 Internet... 27 7.2 Literatura... 27

1 Úvod Nejprve bych rád uvedl, že jsem se s dílem J. R. R. Tolkiena a J. R. R. Tolkienem samotným seznámil již asi v deseti letech. Musím říct, že jeho fantasy svět obdivuji dodnes a každým rokem mě zaujímá víc, protože všelijakým bádáním ať už v knihách nebo na internetu odkryju vždy nějaké tajemství skvostného světa Ardy 1. Jelikož si myslím, že jde o nejlepšího autora fantasy Obrázek 1 - Tolkienův znak dvacátého století, pokusím se zde napsat vše, co autorův život vystihuje, charakterizuje ho a jakou cestou životem si prošel. Součást mé seminární práce bude tvořit autorova tvorba týkající se pouze Středozemě, tj. jinými slovy jeho nejvýznamnější díla. Druhým důvodem, proč jsem si takováto díla vybral, je fakt, že jsem těchto děl fanoušek. 1 Arda je plocha, v přeneseném významu Země, na které leží kontinent Středozemě. 6/27

2 Životopis 2.1 Dětství a mládí Tento anglický prozaik, filozof, literární kritik a filolog se narodil 3. ledna 1892 v jihoafrickém Bloemfonteinu, v centru Oranžského svobodného státu 2, řediteli bankovní pobočky Arthuru Tolkienovi a jeho ženě Mabel Tolkienové jako jejich druhé dítě. Ve čtyřech letech odcestoval malý Ronald se svým starším bratrem Hilarym a matkou na prázdniny do Anglie, tam se však zanedlouho Mabel dozvěděla o smrti manžela a do Afriky se s jejími syny již nevrátila. Tak si Ronald uchoval na Afriku matné vzpomínky a natrvalo se s rodinou zabydleli v Anglii, konkrétně ve vesnici Sarehole, v nynější části Birminghamu. Ronalda vyučovala jeho matka. Ve čtyřech letech uměl číst a brzy na to i plynule psát. Ačkoliv získal širokou škálu znalostí v botanice, i přesto si oblíbil nejvíce hodiny jazyků. Dokonce jej jeho matka naučila základům latiny. Krátce navštěvoval Školu svatého Filipa, absolvoval Školu krále Edwarda v Birminghamu i Exeterskou kolej v Oxfordu. Ve dvanácti letech mu matka zemřela, proto byl jako sirotek vychováván knězem Francisem Xavierem Morganem, jemuž ho s jeho bratrem svěřila do péče těsně před smrtí. 2.2 Dospělost Obrázek 2 - Ronald (vpravo) s Hilarym I Roku 1911 započal studium na Oxfordské univerzitě, které ukončil zkouškou s hodnocením druhé třídy a to se již psal rok 1913. Následně přešel na studium anglistiky a poté získal akademický titul první třídy. Během svých studentských let se v něm probouzí a dále pak vyvíjí lingvistické nadání, které se později objevilo v jeho dílech a kde samotná lingvistika sehrála roli při tvorbě jeho děl. Přes mnoho překážek se v roce 1916 Tolkien žení s Edith Brattovou, s níž měl pak čtyři děti. Johna Francise Reuela (1917-2003), Michaela Hilary Reuela (1920-1984), Christophera Johna Reuela (* 21. 1924), který výrazně zasáhl do jeho tvorby, a jako čtvrtá vzešla z manželství Priscilla Anna Reuel (* 1929). 2 Dnešní provincie Svobodný stát Jihoafrické republiky 7/27

J. R. R. Tolkien bojoval v hodnosti nadporučíka v 1. světové válce u Lancashirských střelců, a třebaže to vypadá, že místy až takové hrůzostrašné temno Pána prstenů má nějakou spojitost právě s Tolkienovými prožitky z války, ať už 1. nebo 2. světové, hned na začátku čtení předmluvy Pána prstenů Společenstva prstenu to Tolkien popírá. Druhá strana však jeho vlastní tvrzení vyvrací a domnívá se, že válka, spíše 2. světová, zanechává v knize Pán prstenů důsledky, s čímž bych dokázal souhlasit. Nicméně během stálého a urputného pokračování války prodělal Tolkien roku 1916 zákopovou horečku a následující rok pobyl v nemocnici, kde vypracovává své první dílo. Po uzdravení se do bojů již nevrátil. V roce 1920 se stěhuje z Oxfordu do Leedsu, kde roku 1924 na tamní katedře povýšil na titul profesora, dalším rokem se však stěhuje opět do Oxfordu na post profesora anglosaštiny. V roce 1945 se na Mertonské fakultě v Oxfordu stal profesorem anglického jazyka a literatury. O čtrnáct let později Obrázek 3 - John Ronald Reuel Tolkien odchází na svůj dlouho očekáváný dýchánek, respektive do důchodu. J. R. R. Tolkien dne 2. září 1973 ve věku 81 let umírá, a to o dva roky později než jeho žena Edith, na dovolené v Bournemouth na důsledky akutního zánětu žaludečního vředu. Byl pohřben stejně jako jeho žena na hřbitově Wolvecrote Comentary v severním Oxfordu a na náhrobku jsou vytesána jména Berena a Lúthien na počest jednoho z největších příběhů lásky ve Středozemi. Bohužel uznání a velkého komerčního úspěchu se tento pro mne velice významný spisovatel dočkal až po smrti. 2.3 Životní ocenění 1957 International Fantasy Award (za beletrii) Pán prstenů 1972 Řád britského impéria udělen královnou Alžbětou II. 1972 Čestný doktorát z literatury udělen Oxfordskou univerzitou 1978 Locus awards za nejlepší fantasy román Silmarillion Obrázek 4 - Řád britského impéria J. R. R. Tolkien byl taktéž mnohokrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, avšak udělena mu bohužel nebyla, přičemž si myslím, že výsostnou cenu v podobě 8/27

Nobelovky by si býval byl určitě zasloužil, a to nejen kvůli jeho spisovatelskému nadání, ale i za patřičné schopnosti v lingvistice nebo ve filozofii; jelikož se ale bohužel Nobelova cena posmrtně neuděluje, není již šance, že by ji J. R. R. Tolkien obdržel in-memoriam. 9/27

3 Tvorba Tento otec moderní hrdinské literatury napsal vůbec své první dílo během pobytu v nemocnici, kde po boji ve válce bojoval s již zmíněnou zákopovou horečkou. Titulní strana díla nese název Kniha ztracených příběhů a obsahuje sérii pohádek. O čtyři roky později, tj. v roce 1922, vydává Slovník středověké angličtiny. Během ubíhajících let vydává Tolkien spoustu druhů vědeckých prací, až se nakonec běh času dostane k roku 1937 a Tolkien se ubírá k publikování jeho proslulého Hobita. Díky nečekaně kladným ohlasům po Hobitově vydání, které vydělalo mnoho peněz, dostal prosbu od nakladatelství Allen & Unwin, kterou vyslyšel. Takto se zrodila myšlenka na Pána prstenů, díle, jež mělo být původně psáno pro děti. Pán prstenů byl však vydán až v polovině padesátých let dvacátého století, téměř dvacet let po Hobitovi. Bylo však mnoho příčin, které tento vývoj zpomalovaly. Jednou z nich byla 2. světová válka, další bylo i to, že se současně podílel na zápiscích o historii jeho fantasy světa, která například tvoří Silmarillion nebo Nedokončené příběhy. Pán prstenů tedy pro Tolkiena znamenal v jeho životě a tvorbě další krok, který sklidil větší nadšení než samotný Hobit a navíc se stal vrcholem jeho kariéry. 3.1 Tvorba s Christopherem a posmrtná publikace Zásadní roli měl Christopher dle mého názoru už v dětství. Spolu se svými třemi sourozenci dělali publikum svému otci, když jim vyprávěl příběh o Bilbu Pytlíkovi. Z mluvené verze se nakonec stala knižní podoba, a tudíž si myslím, že když Christopher a jeho sourozenci naslouchali otcovým příběhům, tak se nepřímo podíleli nikoli na vzniku Hobita, leč na jeho vývoji, což znamenalo víc než samotný vznik. Potom, co Christopher dospěl, dával otci zpětnou vazbu na Pána prstenů. J. R. R. Tolkien pověřil Christophera nakreslením map ke Středozemi a tím se už přímo podílel na tvorbě otcových děl a spolupráci s ním. Christopherovy mapy můžeme najít v takřka všech dílech týkajících se Středozemě, například v Hobitovi, Pánu prstenů, Silmarillionu nebo Húrinových dětech. Když J. R. R. Tolkien zemřel, zanechal po sobě nemalou zásobu útržkovitých zápisů o dějinách Středozemě a o různých vysvětleních tamních příběhů a legend. Christopher se tedy těchto zápisků ujal a začal pracovat na finální podobě zápisků v podobě knih. To tak učinil a v roce 1977 vydává dílo Silmarillion, jehož konečnou podobu nejspíš upravil, aby seděla do kánonu Středozemě. V publikování následovaly knihy Nedokončené příběhy, 10/27

Historie Středozemě (v ČR nevydána) a v neposlední řadě kniha Húrinovy děti, jejíž vydání trvalo Chrisopherovi 30 let, vydána tedy byla v roce 2006. Christopherův zápal do otcových děl zanechal v srdcích fanoušků a ve mně obrovskou stopu. Díky němu si můžeme přečíst o dějinách Středozemě cokoli, co nás zajímá. 3.2 Charakteristika Tolkienovy tvorby Inspirací středozemských děl mytologického rázu byla právě severská mytologie. Jednou z hypotéz, proč tato díla mohla vzniknout, jsou, že Tolkien chtěl pro Anglii vytvořit vlastní mytologii, kterou postrádala, což se mu koneckonců podařilo, byť neobvyklou formou. Ústředním motivem knih je archetypální souboj dobra se zlem. Obecně přinášejí Tolkienova díla hlubší zamyšlení se nad poselstvím života a smrti. V knize Silmarillion je dokonale objasněn osud lidí, třebaže vlastně zjistíme, že víme to, co jsme věděli už na začátku, avšak i tahle teze nás vede směrem k filozofickému zamyšlení. Společným prvkem, který stmeluje všechna Tolkienova díla bez ohledu na to, zda je to Hobit nebo dětská publikace Pan Blahoš (vydána mj. v roce 2015), je bezpochyby prvek pohádkový. Velice se mi ještě líbí, že dal Tolkien svým smyšleným středozemským rasám určité předurčení ve smyslu povahy. Totiž každá rasa disponuje jednou hlavní povahou, což ji předurčuje k jejímu životu a napoví nám více informací o jejich údělu života nebo zjistíme, co od nich můžeme čekat. 3.3 Básnická tvorba Téměř v každém z Tolkienových děl o Středozemi se vyskytuje poezie. Většina z básní, které Tolkien do děl vtěsnal, má nádech lyricko-epický a každá z nich popisuje děj, city či tužby jednotlivé rasy. Mnoho básnických prostředků v tomto druhu poezie nenajdeme. Častými prostředky, které se v básních vyskytují, jsou například různé druhy rýmů, mnoho epitetonů a personifikací, zrakových i sluchových vjemů, občas zvukomalebné prostředky a metafory. I když se mnohým čtenářům může zdát, že je básnění naprosto zbytečné nebo nudné, tak s tím nemohu souhlasit. Právě básně a písně tvořící součást děl o Středozemi vytváří jakési hlubší propracování dějů a kultury umělých národů a ras, čímž se touto prací stává umělý svět v knihách ještě realističtějším a díky této básnické tvorbě jsou 11/27

Tolkienova díla považována za klenot světového písemnictví. Na ukázku jsem vybral asi nejdůležitější poetické pasáže Tolkienovy tvorby. 3.3.1 Ukázka básní z děl o Středozemi První z básní představuje úvod ke všem knihám Pána prstenů, druhá z básní je pasáž poezie trpaslíků v Hobitovi, kteří vzpomínají na dávné časy. Pán prstenů 3 Tři prsteny pro krále elfů pod nebem, Sedm trpaslíkům v síních z kamene, Devět mužům, každý je k smrti odsouzen, Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem. Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem. Hobit 4 Dřív nežli vzejde světlo dne, přes horstvo, jež se v mlze pne, jdem do hlubin, kde vládne stín, hledat své zlato kouzelné. Znal naše kouzla zemský klín, když rod náš v třesku kovadlin kul klenoty a temnoty zaháněl v slujích, kde spal stín. A mnohý elf i dávný král měl od nás meč, co zářně plál, kdyžte náš um těm vladařům do jílců oheň včaroval. 3 Citace z: TOLKIEN, J. Pán prstenů. Praha: Mladá fronta, 1990. ISBN 8020401059. 4 Citace z: TOLKIEN, J. Hobit, aneb, Cesta tam a zase zpátky. Ilustrované vyd. 2., V Argu 1., rev. Praha: Argo, 2006, 270 s., [26] l. barev. obr. příl. ISBN 978-80-257-0749-4. 12/27

4 Nejvýznamnější díla 4.1 Hobit 4.1.1 Obsah Děj Hobita začíná setkáním Gandalfa s Bilbem Pytlíkem, když právě Gandalfa napadl Bilbo jako možný adept na pomocníka a lupiče pro skupinu třinácti trpaslíků, vedené Thorinem Pavézou, aby získal zpět pro Thorina bájný arcikam, jenž mu náleží a ustanovuje jej králem, a aby jemu a trpaslíkům pomohl získat zpět jejich ztracené království Erebor nyní střežené vetřelcem drakem Šmakem. Při tomto setkání vyryje Gandalf znak na dveře Bilbova domu a díky tomuto znaku se trpaslíci do jednoho setkají u Bilba doma ve Dně Pytle a seznámí se s ním. Po dlouhém přemlouvání se nakonec Bilbo rozhodne trpaslíky ve výpravě podpořit. Výprava však již na začátku nemile naráží na hladové zlobry. Ti jim zajali Bilba a nakonec zajali i trpaslíky, všeho strachu je ale zbavuje Gandalf, když za jeho pomoci zlobři zkamení. Dále se výprava dostává do elfského sídla Roklinka, aby nabrali síly na další pouť, přičemž jim Elrond za Gandalfovu přímluvu přeloží za svitu měsíce starodávné písmo, které výpravě odhalí hádanku, jak se dostat do Ereboru. Trable však provázejí výpravu nadále, když je přepadávají skřeti a Bilbo se trpaslíkům a Gandalfovi ztrácí poté, co spadl při útěku před skřety trpaslíku Dorimu ze zad. Čirou náhodou pak Bilbo nachází prsten, který vypadl starému Glumovi z kapsy, a opět se shledává se svými přáteli a Gandalfem. Rozzuření skřeti posílájí na vysílené trpaslíky, Gandalfa a Bilba krvelačné vrrky. Zásah orlů vrrky zaskočí a orli si je berou pod svá křídla. V orlích hnízdech nabývají sil a vydávají se opět kupředu. Pomoc jim také poskytuje Medděd, když mají dojít k Temnému hvozdu. U hvozdu je bohužel kvůli povinnostem opouští Gandalf. Výprava je nucena pokračovat nadále, až nakonec skončí v elfím žaláři tamního království. Z něho je osvobozuje Bilbo a plují směrem k Jezernímu městu. Vřele uvítaní trpaslíci na své poslední klidné zastávce opět nabírají sil a definitivně míří k Ereboru. Dovnitř se dostávají opětovně za pomoci Bilba, ten totiž rozluští Elrondovu přeloženou hádanku. Dokonale provede úkol s uloupením arcikamu, avšak pro Thorinovo bezpečí mu jej nehodlá dát. Drak Šmak v té zuřivosti napadá Jezerní město, avšak pohotový člověk Bard ho trefuje šípem a usmrcuje ho. O tom se dozví elfové a táhnou za pokladem 13/27

stejně jako Jezerní lidé do Ereboru pro podíl, co jim z minulosti náleží. Thorin se však zabarikáduje a odmítne dát lidem a elfům z pokladu to, co jim patří. Do děje se opět vrací Gandalf, který nabádá Thorina k rozumu. Bilbova a Gandalfova vychytralost výměny arcikamu za náležitý poklad neuspěje a všechny tři národy se chystají k boji. Skřeti a vrrci se o Šmakově smrti taky dozvědí a poklad chtějí pro sebe. Mezitím havran Krák donáší zprávu s prosbou o pomoc Thorinovu bratranci, který ji vyslyší. Koneckonců se všechny tři národy spojí, Thorin dostane rozum a jde na pomoc svému bratranci Dáinovi. V bitvě Thorin umírá na následky zranění a je pohřben společně s arcikamem do skalní hrobky. Děj je ukončen vítězstvím dobra. Po Thorinově smrti je Dáin korunován králem a Bilbo se vrací stejnou cestou zpět i s prstenem po velmi namáhavém úkolu do svého domova. 4.1.2 Rozbor Jedná se o epický román, jenž je napsán chronologicky, časem 30. století Třetího věku, tj. 60 let před Pánem prstenů. Děj se odehrává na severozápadě a východu Středozemě. Dílo je napsáno spisovným jazykem, jenom řeč některých postav je nespisovná. Dá se dokonce hovořit o určitém dialektu těchto umělých postav. Dokonale je popisována krajina a postavy tohoto díla, přičemž autor znatelně využívá možnosti epitetonů. Tolkien proložil toto prozaické dílo básněmi a písněmi, které bývají lyricko-epické. V knize se samozřejmě objevuje přímá řeč a je zde výskyt kontrastu dobra a zla. Celé dílo vypadá záměrně jako nějaký druh mytologie, Tolkien se dokonce mytologií inspiroval, konkrétně severskou. Důkladným příkladem jsou třeba jména trpaslíků jako Oin nebo runy, které se v díle vyskytují. V knize vystupují z postav dobrosrdečný a váhavý hobit Bilbo Pytlík, moudrý čaroděj Gandalf, jehož úkolem je chránit Středozem, tvrdohlavý a nebojácný král trpaslíků z Ereboru Thorin, přátelský Medděd, odvážný muž z lidu Jezerního Bard a další fantastické postavy. 4.1.3 Hodnocení Knihu Hobita hodnotím velice pozitivně a udělala na mne veliký dojem. Tato pohádka pro dospělé je vynikající dobrodružný román pro lidi kteréhokoli věku. Z knihy mi po přečtení zůstaly jakási dvě ponaučení do života. Jedno z nich je, že i když máme financí, kolik chceme, tak jsou nám po smrti zcela k ničemu. V tomhle smyslu pronesl v knize toto tvrzení Thorin (viz citáty). Z druhého ponaučení vyplývá, že se nemáme nikdy 14/27

podceňovat, poněvadž je v nás vždy víc, než si sami domýšlíme, čehož je důkladným příkladem Bilbo Pytlík. V Hobitovi nenajdeme jenom scény, ve kterých se strachujeme, co bude následovat v příběhu dál. Mě osobně dokonce dokázala pobavit velice komická scénka v podobě setkání Gandalfa, trpaslíků a Bilba s Meddědem, když vesměs příběh po příběhu, který Gandalf vyprávěl, přišla nějaká dvojice trpaslíků, až nakonec přišli všichni a Medděd jen udiveně zíral, kolik jich je. Komická se mi zdála i řeč zlobrů, s kterými se výprava setkala. V porovnání knihy s filmem hodnotím film velice záporně. Ve filmu je pravdivé pouze jádro a někdy ani to ne. Například Thorinova smrt či setkání s Meddědem je v knize popisováno úplně jinak. Časté výskyty výstupu Radagasta nejsou v knize zapsány vůbec. A dalo by se najít více chyb. Film Hobita je udělán krvelačněji, než ve skutečnosti je, protože chtěli filmaři zaujmout oko diváka. Myslím si, že film Hobit byl vytvořen zcela čistě kvůli byznysu. 4.2 Pán prstenů 4.2.1 Společenstvo prstenu 4.2.1.1 Obsah Kniha první Příběh první části Pána prstenů začíná stejně jako u Hobita v Kraji. Děj uvádí opět Gandalf šedý setkáním se s Bilbem Pytlíkem. Ten totiž slaví již své sto jedenácté narozeniny a pořádá velkolepou oslavu, na které se sjíždí mnoho hobitů z různých krajů. Během této doby však Gandalf potvrzuje své tušení o tom, že Bilbo vlastní právě Jeden prsten, který nechal ukovat sám černokněžník Sauron. Kvůli Biblovu stáří je Prsten předán jeho synovci Frodovi, který jej má odnést z Hobitína do Hůrky, kde se má s Gandalfem sejít. K putování se kvůli odpykání Gandalfova trestu připojuje i Bilbův zahradník Samvěd Křepelka. Cestou směrem k Hůrce potkávají hobité své příbuzné Smíška a Pipina. O prstenu však vědí i temné síly Mordoru, tudíž jsou pronásledováni přízraky neboli černými jezdci. Před nimi se naši přátelé ukrývají v domě Toma Bombadila a víly Zlatěnky. Následně je Tom osvobozuje od zajetí Mohylového ducha a poté doputují všichni čtyři hobiti do Hůrky. Shodou okolností nepotkávají v Hůrce Gandalfa, nýbrž jeho přítele Chodce alias Aragorna, dědice Dúnadanského království Gondor. 15/27

Po seznámnení se s Chodcem přichází již pětičlenná skupina včetně Froda na Větrov, kde je však těžce raněn otráveným Morgulským mečem jednoho z devíti přízraků. Jed ve Frodovi začíná pomalu působit a Aragorn se rozhodne dopravit se co nejrychleji do Roklinky, kde je možnost Froda vyléčit. Mezitím jim elf Glorfindel pomáhá se zbavit černých jezdců. Avšak Frodo již omdlévá a probouzí se vyléčený až v Roklince, kde se opět setkává s Bilbem a Gandalfem. Kniha druhá Po radě o Prstenu, kterou svolal Elrond, jej bere ke zničení směrem do Mordoru místo Toma Bombadila Frodo spolu s Gandalfem, Samem, Smíškem, Pipinem, Aragornem, Legolasem, Gimlim a Boromirem. Jsou nazváni Společenstvem prstenu, které se vydává na těžkou cestu k Hoře osudu do Sauronova Mordoru, kde jedině jde Prsten zničit. Společenstvo vychází z Roklinky a je nuceno přejít říší Morie, kde jsou napadeni skřety a kde ztrácejí Gandalfa při souboji s Balrogem. I přes tuto ztrátu putuje Společenstvo dále do lesního elfského města Lórienu, kde se setkávají s Celebornem a jeho manželkou paní Galadriel. Ještě před cestou Společenstva byl každý z nich obdarován paní Galadriel a poté vyplouvají na loďkách po řece směrem k Mordoru. Po deseti dnech se výprava chystá přenocovat, avšak celou dobu jsou sledováni Sarumanovými skřety. Boromir se mezitím chystá vzít Frodovi Prsten, zanedlouho však přicházejí skřeti a Boromira zabijí. Napadením skřetů se Společenstvo definitivně rozpadá a Frodo se chystá vyjet do Mordoru sám, když přes jeho zákaz se k němu připojuje i jeho přítel Samvěd. Aragorn, Legolas a Gimli se chystají pronásledovat skřety, když jim unesou členy výpravy Smíška a Pipina, protože si skřeti myslí, že Jeden prsten mají oni. 4.2.2 Dvě věže 4.2.2.1 Obsah Kniha třetí Když skupina Sarumanova skřetího plemene skurut-hai dorazí k lesu Fangorn, podaří se hobitům Smíškovi a Pipinovi skřetům uniknout. Ve Fangornu potkávají vůdce entů Stromovouse a jeho příbuzné. Ti svolávají velkou radu entů, ve které se rozhodují, zda se zapojit do války se Sarumanem či nikoliv. Kvůli následnému vykácení jižního cípu 16/27

Fangornu Sarumanovými služebníky se enti rozhodují rychle názorem, že do války své síly zapojí. Mezitím stopy obou hobitů zavedou Aragorna, Legolase a Gimliho na okraj Fangornu, kam se při útěku hobité vydali. V lese potkávají Gandalfa, který byl nucen vstát z mrtvých, aby dokončil své poslání. S Gandalfem posléze odjíždějí k sídlu krále Rohanu Theodénovi. Tam vyzývá Gandalf rohanské vojáky k boji proti Sarumanovi, tedy k boji proti Železnému pasu, kde sídlí. To se Gandalfovi podaří a vojáci táhnou do boje. Po výhře v bitvě o Hlásku přichází oddané vojsko ke zničenému Železnému pasu. Čím více se k němu přibližuje, zjišťuje, že Železný pas byl zatopen a zpustošen enty. Tam potkávají i hobity Smíška a Pipina. Čaroděj Saruman je nyní enty uvězněn ve své věži Orthank uprostřed uměle vytvořeného jezera, které enti v zuřivosti stvořili. Po zjištění, že Saruman je téměř bezmocný, se Rohirové vydávají do nedobytného Helmova žlebu, kam míří dříve vyslané několikačetné Sarumanovo vojsko. Právě u Helmova žlebu dochází ke střetu rohanského vojska, kde také bojují Aragorn, Legolas a Gimli, a vojska skřetů. Na pomoc lidem přichází elfská armáda vázaná dávným slibem, avšak není v její moci rozmetat skřety a porazit je. Naštěstí v poslední chvíli přijíždí na pomoc Gandalf spolu s královými vyhnanci a bitva končí vítězstvím pro Rohan. Kniha čtvrtá V knize čtvrté Frodo se Samem hledají možnost pro přechod hor Emyn Muil. Po přelezení hor se na druhé straně setkávají s Glumem, kterého donutí, aby je dovedl k Černé bráně Mordoru. Cestou narazí na boj mezi Dúnadány a vojska Temného pána. Dúnadáné je berou do svého útočiště jako rukojmí, kde se opět potkávají s vypočítavým Glumem. Po delší době Faramirovi dochází, že by neměl Frodovi bránit v jeho pouti a tudíž se Samem a Glumem putuje k Mordoru. Nebezpečí číhá na tři bývalé zajatce už na začátku Dlouhého tunelu, ve kterém přebývá ohavná pavoučice Odula, která svým bodnutím Froda zcela omráčí a jen zdánlivě vypadá, že je mrtvý. Sam v domnění, že Frodo zemřel, mu bere Prsten a následuje boj se samotnou Odulou. Ve vzteku, který Sama popadá, Odulu zabije a vzápětí zjišťuje, že Frodo je naživu. Bohužel jej ale unesli skřeti a Sam se mu odhodlaně vydává na pomoc. 17/27

4.2.3 Návrat krále 4.2.3.1 Obsah Kniha pátá Po vyhrané bitvě u Helmova žlebu putuje Pipin s Gandalfem do hlavního města říše Gondoru Minas Tirith, kde má dojít k bitvě vojáků z Gondoru proti Sauronovu temnému vojsku. Sauronovy síly se začínají seskupovat až nakonec k Minas Tirith dorazí na Pelenorská pole početné zástupy skřetů, obrů, vrrků a lidí z Harradu na hřbetech olifantů. Zdá se, že naděje pro Gondor vyhasla. Skřetům se podařilo probít hlavní bránu a dostat se dovnitř. V nitru hradu se bojuje do poslední kapky krve. Mezitím Aragorn žádá o pomoc duchy mrtvých, kteří v dávné době porušili přísahu. Duchové se rozhodují nesplněnou přísahu splnit a porážejí Sauronovy korzáry na hranici Gondoru s Mordorem. V době obléhání Minas Tirith přijíždějí Gondor osvobodit Rohirové a vojsko Gondoru z jihu, které osvobodili duchové, když tíživé obléhání prolomili. Obě vojska uplatnila svou sílu a Sauronovy stvůry porážejí. Všichni jsou si ale vědomi, že ještě není konec, nýbrž naopak. Sauron totiž uchovává své velké vojsko v záloze, které čeká na svou příležitost. Během bitvy na Pelenorských polích se Gandalf od Boromirova bratra Faramira dozvídá, že Frodo byl Faramirovým zajatcem a že byl nucen jej pustit k dokončení jeho přetěžkému úkolu. Tím se Gandalf rozhoduje Froda ve výpravě podpořit tak, že vstupem před Černou bránu odláká pozornost Saurona. V Gondoru se tedy shromažďuje vojsko, kterým zbývá posledních pár sil. Posléze Sauron v domnění, že mu před bránou stojí vojsko, které vlastní Prsten, posílá největší počet krvežíznivých bojovníků do bitvy proti oslabenému vojsku lidí. Kniha šestá V dění šesté knihy osvobozuje statečný Sam ze skřetích spárů svého přítele Froda. V následujících chvílích pobírají skřetí brnění, aby v přestrojení nebyli prozrazeni. Po trablích, kdy byli hobiti málem odhaleni a byli posláni k temné bráně, se jim naštěstí podaří uniknout a zamířit k nitru Hory osudu. Přibližováním k Hoře se Frodo vysiluje a začíná na něj svými temnými silami upozorňovat Jeden prsten. Přes přetěžkou cestu se jim však daří dojít do samotného nitra hory. Uvnitř je čeká nešťastné setkání s Glumem, ve kterém se probudily touhy získat Prsten zpět. Po souboji Gluma s Frodem, kdy Glum ukousne Frodovi prst, na němž se hřál Jeden prsten, se neopatrný Glum vrhá do lávy a 18/27

ohně Hory osudu i s prstenem. V tom okamžiku se hroutí Sauronova věž a jeho duch prchá v dáli. Temné síly jsou zničeny a rozkvět a začátek Čtvrtého věku Středozemě jsou na dosah. Po zničení Jednoho prstenu se všichni čtyři hobiti vydávají do Kraje, kam se usídlil Saruman s jeho sluhou Červivcem a hobity zotročil. Hobiti Kraj osvobozují a sám Červivec Sarumana zabije, toho však hobité taky zabijí. V Gondoru se Aragorn stává králem a bere si za ženu Elrondovu dceru Arwen. Sam se žení se svou přítelkyní Růžou a mají spolu třináct dětí. Gandalf, Elrond, Galadriel, Legolas, Gimli, Frodo a Bilbo vyplouvají přes moře do Zemí neumírajících, kde žijí do konce světa. Tak začíná již Čtvrtý věk a panování lidí. 4.2.3.2 Rozbor Celkový rozbor Pána prstenů jsem si zvolil proto, poněvadž se mi zdál rozbor všech tří dílů téměř totožný a bylo by zbytečné rozebírat u každého z dílu prakticky úplně stejné prvky. Kniha Společenstvo prstenu se skládá z předmluvy, prologu a z knihy první a druhé. Druhý díl trilogie Dvě věže se skládá z krátkého shrnutí děje první knihy a logicky se skládá z knihy třetí a čtvrté. Návrat krále se taktéž skládá ze shrnutí děje předchozí knihy, zároveň se skládá z knihy páté a šesté. Všechny tři knihy jsou na začátku četby uvedeny básní o prstenech moci. Knihy Pána prstenů jsou románem epického druhu a jsou psány ve formě prózy. Výjimku vytvářejí Tolkienovy vsuvky poetických básní, jimiž se ztvrzuje hlubší poznání bájné kultury fantasy světa. Dílo je psáno spisovným jazykem. Z výskytu cizích jazyků zde můžeme najít úryvky z elfštiny nebo z jazyka trpaslíků. Děj je psán chronologicky. V knihách se objevuje častý výskyt přímé řeči. Autor využívá také popis, mnoho epitetonů i personifikaci. Děj všech knih se odehrává téměř po celé Středozemi s časovým vymezením zhruba od konce Třetího věku po začátek Čtvrtého věku. Spisovatel se jako u Hobita nechal opět inspirovat mytologií a legendami. Tolkien určitě zapojil více svou fantazii ve vytváření bytostí zde než v Hobitovi. Také rozšířil naše vědomosti o větší poznání dějin než právě v Hobitovi. Jako u Hobita i zde se prolíná kontrast dobra a zla. Z postav vystupují v Pánu prstenů odvážný, statečný a obětavý Frodo, moudrý a obezřetný Gandalf, přátelský Sam, udatný Aragorn, bystrý Legolas, tvrdohlavý Gimli, chamtivý Saruman a v neposlední řadě již zestárlý Bilbo a další. 19/27

4.2.3.3 Hodnocení Knihu Pán prstenů hodnotím s ještě větším nadšením než Hobita. Možná nebýt nakladatelství, které chtělo od Tolkiena pokračování Hobita, nemusel jsem třeba o této knize seminární práci psát. To je ovšem jen čirá hypotéza. Faktem je, že třeba v Anglii je Pán prstenů už tři generace velice oblíbený. Od doby, kdy se počátkem 90. let Pán prstenů dostal do Česka, jeho popularita také roste. Důvodem může být jediná věc. Pán prstenů je strhující fantasy příběh založen na ději, který vypadá, jako by se opravdu někdy stal. Je to děj, který má v příběhu smysl, všechno na vše navazuje, podobně jako v realitě. Myslím si, že to budou hlavní důvody jeho popularity. Je vyložen hlouběji než Hobit a také se zabývá úplně celou Středozemí a jejím děním. Opět i z této knihy mi do života vychází zajímavé poučení, které zní: Kdo chce víc, nemá nic, nebo: Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Obojí ponaučení se ale vztahují k jedné souvislosti. Ve Společenstvu prstenu se před příchodem výpravy do Morie zcela normálně žilo. Žili tam trpaslíci, kteří ale dolovali. Mohli mít poklad, který si nadolovali a neriskovat nebezpečí dalším dolováním tím, že probudí stvůru. Tak se stalo, že trpaslíci dolovali a chamtivost je přivedla do záhuby tím, že probudili ducha Balroga, který je pobil. Tohle ponaučení by se dokonce dalo uplatnit i ve světové politice. Ve srovnání knihy s filmem hodnotím film palcem nahoru a to tak, protože byly sice vynechány scény z knihy, ale byly to scény, které děj knihy nijak výrazně nepozměnily a prakticky i v knize měly malou roli. Například postava Toma Bombadila a víly Zlatěnky sama o sobě velkou roli nesehrála. Ve Dvou věžích byl ve filmu sice upraven průběh děje tím, že byl přehozen děj dobytí Železného pasu Enty a pak bitvou u Helmova žlebu, ale jak říkám, přehození událostí v podstatě nic nezměnilo. 4.3 Silmarillion 4.3.1 Obsah Ainulindalë V první části Silmarillionu se dozvídáme, že byl Eru, nazýván Ilúvatar. Stvořil Ainur, zažehnuté Nehynoucím plamenem. Jim předkládal hudební témata, a oni mu je vyhrávali. Pak měli hrát Ainur Velkou hudbu, která měla znázorňovat, jak bude vypadat svět. Jeden z Ainur, Melkor, obdarován největší mocí, toužil po Nehynoucím plamenu, aby uvedl své řeči v bytí. Oheň však nenašel, poněvadž byl Iluvátarův. Melkor však dál 20/27

pěstoval své myšlenky, až je začal vkládat do tónů hudby hrané Ainur. Tu jim Iluvátar přikázal hrát novou verzi hudby, poté ještě další verzi. Následně Melkorovi pověděl, že Ilúvatarovi navzdory hudbu změnit nemůže. Pak dodal, že to, co dosud hráli, uvede ve skutečnost a ochutí zvuk hudby, kterou mu hráli. Vznikl svět Eä, v něm plocha Arda a na ní světadíl Středozemě, Aman a další. Ti, co byli na Ardu vysláni, nesli jméno Valar. Ilúvatar měl v myšlenkách děti, Elfy a lidi, kteří na svět přišli později. Valaquenta Pánů Valar, kteří byli na svět posláni, bylo sedm a valarských královen taktéž. I když byl Melkor nejmocnější, mezi pány Valar se nepočítá. Králem všech Valar zvolil moudrý Eru Manwëho, Melkorova bratra, poněvadž věděl o Melkorovi jaký je a Manwë mu byl velice blízký, protože velice rozuměl Ilúvatarovým myšlenkám. Manwë byl také pánem větru. Mezi pány Valar také patřil pán všeho pevného v Ardě Aulë, který dal tajně, potom se souhlasem Ilúvatara, život trpaslíkům. Pánem vod se stal Ulmo, paní přírody Yavanna, která vytvořila stromy Telperion a Laurelin, jež vytvářely v Ardě světlo (něco na způsob Měsíce a Slunce). S Valar přišli i duchové Maiar, duchové nižšího řádu než Valar. Byli to jejich služebníci. Mezi ně se řadí Gandalf, Saruman, Sauron nebo balrogové. Ovšem ještě než stihli na svět přijít nějací tvorové, proběhla již první válka s Melkorem, ve které ale Valar zvítězili. Quenta Silmarillion Ve druhé válce s Melkorem ztratili Valar své původní území, a proto se museli přestěhovat na ostrov Aman, kde vytvořili říši Valinor. Melkora však udatný Tulkas zahnal do jeho skryté pevnosti, ve třetí válce Valar Melkora zatýkají na dobu tří věků. Mezitím přicházejí na svět první Ilúvatarovy děti elfové, které přemlouvá Oromë, aby šli ze Středozemě do Valinoru. Putováním dochází k rozdělení elfů na tři voje. Vanyar, Noldor a Teleri. Jeden oddíl ve Středozemi zůstává, jsou to Sindar, jejich pánem se posléze stává Thingol. Zotročením ztracených elfů získává Melkor skřety. Postupně se jako první do Valinoru dostává voj Vanyar, jako druzí Noldor a třetí Teleri, kteří se během cesty odloučili od části ostatních, kteří chtěli zůstat. V té době dochází k největšímu rozkvětu Valinoru a Noldor samotných. Syn pána Noldor Fëanor vyrábí klenoty silmarily, do nichž ukládá sílu světla stromů. Jenom co se 21/27

Melkor o nich dozvídá, zatouží po nich, a proto klade do lidu Noldor lži, které hlásají proti Valar, že oni samotní chtějí silmarily využít pro svou potřebu a že elfy drží ve Valinoru násilím. Bohužel jim Fëanor uvěří a časem se stěhuje do své pevnosti. Valar Melkora z Valinoru vykážou pryč, avšak ten se vrací pod pláštěm tmy, který mu uktala pavoučice Ugnoliant. V pevnosti Formenos okrádá Fëanora o klenoty a prchá s nimi do Středozemě, přičemž zabíjí Fëanorova otce, vůdce Noldor. Ugnoliant mezi tím zahubila stromy, když je vysála. Vanya, Manwëho manželka, je tedy nucena vytvořit Slunce a Měsíc. Poté skládájí nový král Noldor Fëanor a jeho synové přísahu, že na sebe přivolají tmu, pokud silmarily nezískají zpět. Tak se vydává velký zástup Noldor do Středozemě, konkrétně do Beleriandu, kde začínají zakládat království, tvrze a pevnosti. Tím zneklidní krále Sindar Thingola, avšak jednání s nimi podpoří. Od doby, co se elfové do Středozemě dostali, prožívají proti Melkorovi zvanému Morgothovi mnoho válek. Fëanor je při vstupu do Středozemě zanedlouho zabit a králem se stává jeho nevlastní bratr Fingolfin, jež začíná čelit krutým časům. Fingolfinův bratr Finarfin zůstal v Amanu, avšak jeho děti do Středozemě putovaly. Syn Finrod vybudoval palác Nargothrond a jeho bratranec Turgon Gondolin. Do příběhu již začínají vstupovat trpaslíci a první lidé. Lidé jsou z domu Bëorova, Hadorova a Halethina lidu. Nejprve jsou elfími přáteli a služebníky, poté nabývají sil a začínají mít větší moc. Například Beren, který toužil po Thingolově dceři Lúthien, měl pro Thingola získat silmaril vlastněný Morgothem, aby si ji mohl vzít za ženu. Po vydání se na cestu prodělává Beren mnoho trápení. V jeho výpravě jej podporuje pes Huan, který odchází vítězně s bitvy proti Sauronovi, a i samotná Lúthien. Právě když Lúthien Morgotha uspává, bere mu Beren nožem jeden silmaril, přichází o život, ale i tak mu Valar věnují nový. Následně Thingol obdrží silmaril a Beren si bere za ženu Lúthien. Dalším z udatných lidí byl Húrin a jeho syn Túrin, který dokáže zabít Morgothova draka Glaurunga. Cestou časem se však v bitvách proti Morgothovi začínají hroutit nejrůznější království, dokonce i Thingolovo. Silmaril dědí jeho vnuk Dior a následně jeho dcera. Když se začíná Beleriand potápět ve skřetích vojscích, přichází do Valinoru statečný půlelf Earendil, který Valar prosí, aby jim pomohli. Valar prosbu vyslyší a spolu se zástupy elfů Vanyar se vydávají do bitvy. Valar bitvu vítězí, Morgothovi jsou odejmuty silmarily, které získávají poslední dva synové Fëanora, ovšem silmarily je přivádějí do záhuby. Třetí vlastnil Earendil, s kterým plul se svou lodí po obloze. Valar Morgotha 22/27

uvězní za hranicemi světa, avšak jeho myšlenky zůstaly zasety v jeho služebníkovi Sauronovi. Beleriand je zatopen a zůstává území, kde se bude odehrávat děj Pána prstenů. Pád Númenoru Další část Silmarilionu pojednává o Númenorském království, které pro lidi ze Tří domů díky jejich statečnosti vytvořili Valar. Sauron začínal lidem ztemňovat myšlení a snažil se je štvát právě proti Valar. Panovníci Númenoru Sauronovi podlehli, našli se ale stateční, kterým bylo jasné, že se blíží zkáza Númenoru a vyplouvají na čtyřech lodích do Středozemě. Kvůli Sauronovi, který obyvatele Númenoru poštval do války proti samotným Valar, se tedy potápí Númenor do moře. Ve Středozemi se rozvíjí nová království, kterým vládnou zbylí přeživší, avšak i tam musí čelit nebezpečí. O prstenech moci a Třetím věku V době konce Druhého věku Sauron nechá ukovat devatenáct prstenů moci a Jeden prsten tajně pro sebe, aby mohl pomocí zbylých devatenácti vládnout světu. Devět z nich totiž dostali lidé, kteří Sauronovi podlehli, sedm trpaslíci, ze kterých měl užitek a tři elfové, které však nikdy neovládl. Druhý věk vyvrcholuje válkou Posledního spojenectví, kdy král Isildur utíná Sauronovi Jeden prsten, a končí tím, že vojsko Saurona padlo a začíná Třetí věk. Isildura ale Prsten zradil, zabíjí ho skřeti a Dúnadáni (lidé s krví Númenoru) ztrácejí vládu ve Středozemi. Prsten po čase získá Glum a po něm Bilbo. Během doby, kdy Sauron znovu povstává, do Středozemě přijíždí Gandal, Radagast, Saruman a další čarodějové na boj proti zlu. Tím zcela příběh knihy končí a závěrem jsou v knize doplněny nejrůznější rodokmeny či vysvětlivky. 4.3.2 Rozbor Dílo je epický prozaický žánr, který vysvětluje mnoho souvislostí s Pánem prstenů nebo Hobitem. Spíš než román se jedná o dílo velmi specifického charakteru, které je psáno spíše kronikářským způsobem. Ač se kniha skládá z pěti částí, příběh na sebe úplně navazuje, přičemž se jedná o sbírku zápisků, které sám Tolkien nestihl dát do knižní podoby. Jelikož na sebe jednotlivé části zcela navazují, je tedy dílo sepsáno chronologicky. V knize je použit spisovný jazyk, někdy se objevuje výskyt elfštiny. Přestože psaná forma jazyku je spisovná, používá Tolkien jiný typ pro písmeno e v podobě ë. Názvy hradů, pevností, válek jsou nazývány v elfštině. Poezie se 23/27

v Silmarilionu objevuje zřídka, respektive v jednom úryvku. Fanoušci mytologie určitě tímto dílem nemohou pohrdnout, poněvadž dle mého názoru mi vytvoření Valar a její hierarchie připomíná mytologii řeckou či římskou. V díle je popsáno, že nejvyšší z Valar sídlí na věži na nejvyšším pahorku, což mi připomíná Dia na Olympu. Navíc se všichni z Valar dají brát jako jedno velké božstvo. J. R. R. Tolkien využívá svou zdatnost vypravěčství v popisech krajiny, královských sídlech, elfů, lidí a trpaslíky. Byť je to pozoruhodné, tak se Tolkien vůbec nevyjadřuje k hobitům a jejich historii. Ve většině Silmarillionu se děj odehrává v Prvním věku, v části Pád Númenoru se odehrává ve věku Druhém a v oddílu O prstenech moci a Třetím věku se pochopitelně odehrává ve věku Třetím. Místo, kde se události odehrávaly, byl jednak světadíl Aman a jednak světadíl Středozemě, v její východní části, konkrétně nazývané Beleriand. Ke konci knihy je děj spředen s ostrovem Númenor a západem Středozemě. Spisovatel se obecně filozoficky nabádá, jak vznikají lidé, avšak jejich konec stejně jako ve skutečnosti není objasněn. Za symbol s křesťanstvím bych možná mohl považovat z mrtvých vstání Berena, jediného člověka ve Středozemi. V našem světě tomu taky tak je, protože jediný, kdo vstal podle Bible z mrtvých, byl Ježíš. Postav se v knize objevuje přes rozumného Manwëho, rozezleného Melkora, statečného Berena a žádostivého Fëanora mnoho. Shrnutím bych mohl konstatovat, že se vesměs jedná o informativní dílo. 4.3.3 Hodnocení Silmarillion hodnotím výborně hlavně kvůli jeho obrovské informační hodnotě. Pro fanoušky děl o Středozemi doporučuji přečíst si tuto publikaci, jelikož nás Silmarillion dokáže obohatit o pestrou nabídku informací. Čtenáři, kteří váhají, co si od Tolkiena přečíst jako první, nemusí zoufat, protože tato kniha nám nabízí dva úhly pohledu, jak ji pojmout, což ji dělá ještě atraktivnější. První úhel pohledu je takový, že pokud je Silmarillion naší první knížkou z Tolkienovy tvorby, výborně nás seznámí s historií a úvodními příběhy díla. Druhý úhel pohledu nám nabízí možnost, pokud jsme již četli Hobita nebo Pána prstenů, rozšířit si informace o historii Středozemě. Pokud by se nějací filmaři chystali Silmarillion zfilmovat, myslím si, že by je čekal úkol nad jejich síly a film by nebyl dokonale vypracován. 24/27

5 Zajímavosti Láska k jazykům inspirovala Tolkiena k vytvoření 15 umělých jazyků, mezi něž patří třeba Quenejština nebo Sindarština (jazyky elfů) či Černá řeč Mordoru Tolkienova žena Edith Brattová byla předlohou pro postavu Lúthien v knize Silmarillion, z tohoto tvrzení mi tedy navíc vyplývá, že předlohou pro Berena (manžel Lúthien v dějinách Silmarillionu) musel být sám Tolkien, poněvadž překonal mnoho překážek, aby si svou vyvolenou vzal a úplně stejně na tom byla i knižní postava Beren, což dokazuje i nápis jména Beren na náhrobku manželů Tolkienových Předlohou pro imaginární Kraj v knize Hobit, či Společenstvo prstenu byla s největší pravděpodobností zelená vesnická krajina v okolí Sarehole, Tolkienova bydliště v dětství Když byl ještě Tolkien malým klukem a pobýval v Africe, překvapilo ho nemilé a děsivé setkání se sklípkanem, a právě tento sklípkan je předlohou hrůzné Ugnoliant nebo strašné Oduly a všech pavouků v jeho dílech Třídílný Pán prstenů měl původně vyjít v jednodílném svazku, ale kvůli obchodním důvodům vyšel v podobě trilogie, ač se prakticky skládá z šesti knih Pán prstenů je zřejmě třetím nejprodávanějším románem všech dob; bylo prodáno zhruba 150 milionů výtisků 25/27

6 Citáty Hobit 5 Jak to myslíte? Přejete mi dobré jitro, nebo máte na zřeteli, že dnešní jitro je dobré, ať už o to já stojím nebo ne, či že se dnes ráno cítíte dobře sám, anebo že je jitro jako stvořené, aby byl člověk dobrý? (Gandalf) Opouštím všechno zlato a stříbro a jdu tam, kde nemá žádnou cenu. (Thorin Pavéza) Společenstvo prstenu 6 Snad ani není možné zalíbit se v dlouhém příběhu všem ve všech bodech, ani se všem nelíbit ve stejných bodech. (J. R. R. Tolkien; předmluva) Neznám vás ani polovinu tak, jak bych rád; a ani polovinu vás nemám rád tak, jak si zasloužíte. (Bilbo Pytlík) Ať ten kdo neviděl padat noc, ještě neslibuje kráčet tmou. (Elrond) Kdo říká sbohem, jakmile cesta ztemní, je nevěrný. (Gimli) Návrat krále 7 Naděje se rodívá, když už nám nic nezbývá. (Legolas) Silmarillion 8 Na světě je mnoho zvláštních náhod a pomoc často přijde z rukou slabých, když Moudří zakolísají. (Gandalf) Húrinovy děti 9 Dávej štědře, ale jen z vlastního. (Sador) 5 Citováno z: TOLKIEN, J. Hobit, aneb, Cesta tam a zase zpátky. Ilustrované vyd. 2., V Argu 1., rev. Praha: Argo, 2006, 270 s., [26] l. barev. obr. příl. ISBN 978-80-257-0749-4. 6 Citováno z: TOLKIEN, J. Pán prstenů. Praha: Mladá fronta, 1990. ISBN 8020401059. 7 Citováno z: TOLKIEN, J. Pán prstenů. Ilustrované vyd. 2., V Argu 1., rev. Praha: Argo, 2007, 507 s., [15] l. barev. obr. příl. ISBN 978-80-257-0749-4. 8 Citováno z: TOLKIEN, J. Silmarillion: mýty a legendy Středozemě. Vyd. 3., V Argu 1., rev. Praha: Argo, 2008, 356 s., 46 s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-257-0749-4. 9 Citováno z: TOLKIEN, J. Húrinovy děti. Vyd. 1. Praha: Argo, 2007, 205 s., [8] l. obr. příl. ISBN 978-80- 7203-884-8. 26/27

7 Použité zdroje 7.1 Internet J. R. R. Tolkien. Tolkien.cz [online]. 2008 [cit. 2015-09-13]. Dostupné z: http://tolkien.cz/?page_id=507 J. R. R. Tolkien. Knihydobrovsky.cz [online]. 2014 [cit. 2015-09-13]. Dostupné z: http://www.knihydobrovsky.cz/j.r.r.-tolkien.html John Ronald Reuel Tolkien. cs.wikipedia.org [online]. 2015 [cit. 2015-09-13]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/john_ronald_reuel_tolkie John Ronald Reuel Tolkien. Spisovatele.cz [online]. 2012 [cit. 2015-09-13]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/john-ronald-reuel-tolkien John Ronald Reuel Tolkien. Databazeknih.cz [online]. 2015 [cit. 2015-09-13]. Dostupné z: www.databazeknih.cz/autori/john-ronald-reuel-tolkien-7 Christopher Tolkien. cs.wikipedia.org [online]. 2015 [cit. 2015-09-13]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/christopher_tolkien 7.2 Literatura TOLKIEN, J. Hobit, aneb, Cesta tam a zase zpátky. Ilustrované vyd. 2., V Argu 1., rev. Praha: Argo, 2006, 270 s., [26] l. barev. obr. příl. ISBN 978-80-257-0749-4. TOLKIEN, J. Pán prstenů. Praha: Mladá fronta, 1990. ISBN 8020401059. TOLKIEN, J. Pán prstenů. Ilustrované vyd. 2., V Argu 1., rev. Praha: Argo, 2006, 383 s., [16] l. barev. obr. příl. ISBN 978-80-257-0749-4. TOLKIEN, J. Pán prstenů. Ilustrované vyd. 2., V Argu 1., rev. Praha: Argo, 2007, 507 s., [15] l. barev. obr. příl. ISBN 978-80-257-0749-4. TOLKIEN, J. Húrinovy děti. Vyd. 1. Praha: Argo, 2007, 205 s., [8] l. obr. příl. ISBN 978-80-7203-884-8. TOLKIEN, J. Silmarillion: mýty a legendy Středozemě. Vyd. 3., V Argu 1., rev. Praha: Argo, 2008, 356 s., 46 s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-257-0749-4. 27/27