V voj hnízdních populací volavkovit ch (Ardeidae) a kolpíka bílého na nejjiïnûj í Moravû Development of breeding populations of herons (Ardeidae) and the Spoonbill in southernmost Moravia Petr Macháãek & Josef Chytil 1 Regionální muzeum, CZ-692 15 Mikulov, e-mail: 2 Správa CHKO a BR Pálava, Námûstí 32, CZ-692 01 Mikulov, e-mail: jchytil@palava.cz Macháãek P. & Chytil J. 2001: V voj hnízdních populací volavkovit ch (Ardeidae) a kolpíka bílého na nejjiïnûj í Moravû. Sylvia 37: XX XX. Na území âeské republiky bylo dosud zji tûno hnízdûní sedmi druhû volavkovit ch a jednoho druhu ibisovit ch ptákû. Z tûchto druhû ve sledované oblasti nehnízdila pouze volavka bílá (Egretta alba). Nejznámûj í smí ená kolonie volavkovit ch v âeské republice v zámeckém parku v Lednici je v posledních desetiletích stabilní. Pravidelnû zde hnízdí kolem 250 párû kvako Û noãních (Nycticorax nycticorax), coï pfiedstavuje dvû tfietiny v ech párû kvako Û hnízdících v âeské republice, a stejn poãet párû volavky popelavé (Ardea cinerea). Nejsilnûj í úbytek nastal u populace bukáãka malého (Ixobrychus minutus). Dal í druhy, a to bukaã velk (Botaurus stellaris), volavka ãervená (Ardea purpurea), volavka stfiíbfiitá (Egretta garzetta) a kolpík bíl (Platalea leucorodia), hnízdí na studovaném území nepravidelnû. Práce dokumentuje i zmûny poãetnosti sledovan ch druhû v závislosti na zmûnách krajiny. In the Czech Republic, breeding of seven Ardeidae species and one Threskiornithidae species has been recorded so far. Of these species, only the Great White Egret (Egretta alba) does not breed in the studied region. The most famous mixed breeding colony of Ardeidae birds in the country is situated in the Lednice park and has been stable in the last decades. About 250 pairs of the Night Heron (Nycticorax nycticorax), which is two third of the Czech breeding population size of this species, and the same number of pairs of the Grey Heron (Ardea cinerea) breed there regularly. The largest decline has been recorded in the Little Bittern (Ixobrychus minutus). Four more species (Bittern Botaurus stellaris, Purple Heron Ardea purpurea, Little Egret Egretta garzetta and Spoonbill Platalea leucorodia) breed in the region irregularly. Changes in numbers of the studied species in relation to landscape changes are also documented in the paper. Keywords: Ciconiiformes, water birds, southern Moravia ÚVOD JiÏní Morava vïdy patfiila mezi nejv znamnûj í hnízdní lokality brodiv ch ptákû v âeské republice. V této práci shrnujeme údaje o brodiv ch ptácích 67
Macháãek & Chytil / Volavkovití a kolpík bíl na jiïní Moravû s v jimkou ãeledi ãápovit ch. Jejich hnízdní biotopy se v okrese Bfieclav nalézají pfiedev ím v nivû Dyje a v Národní pfiírodní rezervaci (dále NPR) Lednické rybníky. Tûmto lokalitám byla a je vûnována nejvût í pozornost. V posledních dvou aï tfiech desetiletích v ak do lo k zásadním zmûnám v utváfiení krajiny a také k podstatn m zmûnám v poãetnosti nûkter ch druhû. V razné zmûny probíhaly pfiedev ím v nivû v souvislosti s vodohospodáfisk mi úpravami. Byly postaveny ochranné hráze, ãásteãnû bylo pfiemístûno koryto fieky a vzniklo Vodní dílo Nové Ml ny (blíïe napfi. Chytil & Macháãek 2000). Drobnûj í zmûny probíhaly i na Lednick ch rybnících. Materiál a metodika Vymezení území Pfiedkládaná práce se t ká území podél dolního toku Dyje, vãetnû tfií nádrïí Vodního díla Nové Ml ny (dále VDNM). Ze severu je studované území ohraniãeno fiíãní terasou fieky Dyje, z jihu hranicí s Rakouskem a z v chodu hranicí se Slovenskem. Jde o ãtyfii dobfie vymezitelné krajinné útvary: VDNM, Chránûnou krajinnou oblast (dále CHKO) Pálava, Lednicko-valtick areál a komplex luïních biotopû severnû od soutoku fiek Moravy a Dyje po Tvrdonice. V pfiípadû v znaãn ch hnízdûní v posledním desetiletí sem byly zahrnuty i údaje z lokalit navazujících, a to z rybníka Vrkoã u Pohofielic, Horního umického rybníka u umic a Jaroslavického rybníka u Jaroslavic. Obû poslednû jmenované lokality leïí v okrese Znojmo. Zmûny krajiny Sledované území pro lo v minulém století velmi v znamn mi zmûnami. Nejv znaãnûj í se t kaly zmûn vodního reïimu (regulace fiek v 60. 80. letech a v stavba hrází), které vyvrcholily v letech 1976 1989 v stavbou VDNM, zmûn obhospodafiování pozemkû (intenzifikace zemûdûlské v roby vãetnû chovu ryb, scelování pozemkû, velkoplo né holoseãe, ústup od letnûní rybníkû atd.). Vût ina tûchto zmûn spí e omezila potravní základnu brodiv ch, neï aby pfiímo ohrozila hnízdi tû. Pokud jde o hnízdûní, k nejv raznûj ím zmûnám do lo na rybnících. Zejména pfii tzv. odbahàování bylo v západní ãásti Nesytu v letech 1986 a 1987 zniãeno témûfi 20 ha rákosin. A to v tûch místech, kde dfiíve pravidelnû hnízdili bukáãci malí, nepravidelnû pak volavky ãervené. V dal ích letech vymizela ãást rákosin u Prostfiedního rybníka a odstranûna byla ãást rákosin na Hlohoveckém rybníce u Hraniãního zámeãku. Pfiesto je na Lednick ch rybnících dosud zachováno asi 30 ha rákosin. Tyto rákosiny ale nejsou pravidelnû fyzicky kontrolovány, a tudíï mohla hnízdûní nûkter ch druhû, napfi. bukaãe velkého, bukáãka malého a volavky ãervené, zûstat nezachycena. Metodika získání podkladû Excerpovali jsme v echny nám známé publikované údaje a vyuïili i nepublikované záznamy (terénní deníky z let 1956 1970 z Biologické stanice tehdej í Vysoké koly zemûdûlské v Lednici, ústní údaje pracovníkû Rybníkáfiství Pohofielice, ústní sdûlení ornitologû na území pravidelnû pûsobících), od zaãátku 70. let jsou pak základním zdrojem vlastní pozorování. V hnízdním období pravidelnû sledujeme nejménû dvakrát do mûsíce vhodné lokality, u koloniálnû hnízdících druhû se pravidelnû sãítají hnízda v koloniích vïdy bezprostfiednû po opadu listí, neboè v dobû hnízdûní olistûní stromû znemoïàuje seãtení v ech hnízd. V sledky Bûhem tohoto století bylo na sledovaném území zji tûno hnízdûní celkem esti druhû ãeledi volavkovit ch, a to 68
bukaãe velkého, bukáãka malého, kvako e noãního, volavky stfiíbfiité, volavky popelavé, volavky ãervené a jednoho druhu ibisovit ch, kolpíka bílého. V tomto pfiehledu podáváme detailní informace o znám ch hnízdûních (historie, souãasn stav) jednotliv ch druhû, pfiípadnû i dûvody zmûn poãetnosti. Bukaã velk (Botaurus stellaris) Hnízdil pfiedev ím na rybnících u Lednice, kde Kux et al. (1955) odhadovali poãet hnízdících párû nejv e na pût, tancl nalezl hnízdo na Nesytu v roce 1960. Domníváme se v ak, Ïe toto bylo jedno z mála hnízd, které bylo nalezeno, neboè v literatufie jsme Ïádn dal í konkrétní údaj nezaznamenali: pouze GlíÏ (1938) uvádí, Ïe v roce 1937 byla na Ml nském rybníce 1 2 hnízda (coï je ov em také jen odhad). Hnízdo s mal mi mláìaty na Nesytu nalezla v roce 1969 Tou ková (1972). Bukaãi hnízdili nepravidelnû i na dal ích místech jiïní Moravy. Dle âapka (1940) hnízdil tento druh v roce 1885 v baïinû u LanÏhota, dle Zdobnitzkého (1907) v letech 1906 a 1907 u Mu ova. Karásek (1923) uvádí, Ïe o hnízdûní v bliï ím okolí rybníkû nemá zpráv, zdá se, Ïe v okolí Podivína hnízdí kaïdoroãnû. Kux (1959) se domnívá, Ïe jeden pár hnízdil na Vrkoãi v roce 1957. Tent Ï autor (1987) uvádí, Ïe bukaã na jihomoravsk ch rybnících patfiil v dobû hnízdûní vïdy k ojedinûl m zjevûm. Jeho stavy v eobecnû klesly a po roce 1970 nesly el tento druh na Ïádné zkoumané lokalitû. Na nedalekém Novoveském rybníce nalezli Hudec et al. (1986) hnízdo se 4 pull. a 1 vejcem 5. 6. 1984, z Pohofielick ch rybníkû udává hnízdûní v následujícím roce Dufek (in Èastn et al. 1996). Jiná hnízda zfiejmû nalezena nebyla, jsou v ak údaje z hnízdní doby; napfi. Marti ko & Rejmanová (1990) uvádûjí: akvice 1974, Vrkoã 1984, Stfiední nádrï VDNM 1986 a 1987, Pouzdfiansk rybník 1987. Na Vrkoãi bukaã neúspû nû hnízdil v roce 1993 (Marti ko & Rejmanová 1993). V roce 1995 bylo prokázáno hnízdûní na Horním Brani ovickém rybníce (Horal 1995), tedy na rozhraní bfieclavského a znojemského okresu. Horal (2000) sdûluje, Ïe se pravidelnû od 20. 5. do 1. 6. 2000 oz val jeden samec na mokfiadu Spodní Plaka v obofie Soutok. V roce 2001 se na této lokalitû zdrïoval volající samec nejménû od 24. 5. do 15. 6. (Horal in litt.). Jeden pár úspû - nû vyhnízdil v roce 2001 na nedalekém Franti kovû rybníce (PraÏák in verb.). V tomto roce vyhnízdily dokonce dva páry na Horním umickém rybníce nedaleko Pohofielic (O anec in verb.). Na e záznamy volajících ptákû z hnízdní doby na Lednick ch rybnících jsou z let 1969, kdy jsme nalezli opu tûné hnízdo na V topû u Nesytu, 1983, 1987 a 1995. Z Pouzdfianského rybníka máme záznam z hnízdní doby z 17. 6. 1998, kdy jsme pozorovali 2 ex. Bukaã tedy nikdy nepatfiil k pravideln m obyvatelûm území a prokázaná hnízdûní jsou vzácností. Bukáãek mal (Ixobrychus minutus) Ze sledovaného území byl uvádûn jako hojn hnízdiã (napfi. Schade 1901, Dostál 1906, Zdobnitzky 1907, 1936, Karásek 1923, GlíÏ 1938). Balát (1947) dokonce uvádí, Ïe na Nesytu hnízdilo v roce 1946 nesãetné mnoïství. Hudec (1975) nalezl na Nesytu v roce 1971 jedno hnízdo a na Hlohoveckém, Prostfiedním a Ml nském rybníce v letech 1959 1968 na kontrolní plo e rákosin 26 hnízd. Kux (1987) zaznamenává siln pokles hnízdních stavû bukáãkû v posledních letech na v ech jihomoravsk ch lokalitách. To platí doposud. Pfiesto i nadále bukáãek mal na nejjiïnûj í Moravû hnízdí. V letech 1980 1981 hnízdil jeden pár na rybníãku Kút na okraji LanÏhota (Hájek 1994, Zuna-Kratky et al. 2000), v roce 1993 69
Macháãek & Chytil / Volavkovití a kolpík bíl na jiïní Moravû Tab. 1. Poãty hnízd volavky popelavé (Ardea cinerea) a kvako e noãního (Nycticorax nycticorax) v zámeckém parku v Lednici a u Sekulské Moravy. Table 1. Numbers of nests of the Grey Heron (Ardea cinerea) and Night Heron (Nycticorax nycticorax) at heronries in the Lednice park and close to the Sekulská Morava oxbow. Nycticorax nycticorax Ardea cinerea year/colony Lednice Lednice Sekulská Morava 1973 25 1974 50 30 1975 1976 45 42 1977 34 42 1978 (40) 70 7 1979 76 1980 28 69 1981 27 113 1982 38 98 35 1983 92 105 48 1984 86 145 56 1985 87 164 1986 165 197 1987 268 190 1988 140 210 143 1989 273 264 155 1990 214 267 129 1991 222 245 113 1992 244 255 120 1993 258 254 117 1994 239 267 131 1995 271 268 129 1996 261 221 173 1997 231 219 167 1998 239 259 188 1999 229 244 170 2000 253 238 173 jeden pár na Hnátkovském jezeru u Tvrdonic (Horal in litt.). Piro (in verb.) nalezl 22. 6. 1990 na Vrkoãi sedm hnízd, my v roce 1993 dvû hnízda na V topû u Nesytu a v roce 1996 ãtyfii hnízda na Novém rybníce. Dvû hnízda byla nalezena na Ml nském rybníce u Lednice v roce 1995 (Marti ko 1997). Dokonce v malé opu tûné tûrkovnû u Podivína hnízdí stále v pfiibliïnû stejném poãtu: est hnízd v roce 1997 (Berka in âmelík 1998) a ãtyfii hnízda v roce 1998 (Berka in âmelík & Horal 1999). V ãervnu 2000 jsme tamtéï kontrolovali ãtyfii hnízda s vejci a mláìaty. V roce 2001 hnízdily tfii páry na Franti kovû rybníce jiïnû od Bfieclavi (PraÏák in verb.). MoÏnému ãastûj ímu nepravidelnému hnízdûní v rákosinách Nesytu nasvûdãují také odchyty mlad ch ptákû v letech 1994 2001: bylo chyceno celkem 19 ptákû, z toho 6 mláìat v ãervenci 1997 a 7 70
mláìat v ãervenci 1998 (Chytil 1998, 1999, Chytil & Pellantová 2000). Kvako noãní (Nycticorax nycticorax) Schade (1901) tvrdí, Ïe kvako u Lednick ch rybníkû hnízdí. Dle Wymetala (in Zdobnitzky 1907) hnízdí u Novosedel, Drnholce a Jevi ovky na hlavat ch vrbách (!). Zdobnitzky (1923) popisuje kolonii o 80 hnízdech mezi Jevi ovkou a Drnholcem, která v té dobû pr existovala aspoà 30 40 let. Kvako i zde hnízdili i ve 30. letech (Zdobnitzky 1936) a kolonie zanikla v dobû okupace (Kux 1947). Dle Karáska (1923) hnízdí kvako kaïdoroãnû v moãálech Dyje u Bfiezí??? (urãitû se jedná o hnízdûní u Drnholce) podle téhoï téhoï autora byli v rákosinách u Podivína uï nûkolikrát stfieleni docela mladí ptáci. V Horním lese u Lednice hnízdili kvako i jednotlivû nebo v mal ch koloniích v letech 1926 a 1928 (Loos in Hudec 1994). GlíÏ (1937) uvádí, Ïe na ostrovû Zámeckého rybníka v letech 1932 1935 hnízdilo 20 22 párû a v roce 1936 28 párû. Kux (1945) zde 14. 7. 1945 napoãítal 90 100 hnízd a 13. 3. 1947 pak 428 hnízd (Kux 1947; z tohoto poãtu ale autor odhaduje obsazenost hnízd asi na dvû tfietiny). âern (1950) tamtéï 28. 5. 1950 nalezl 110 párû. Pozdûji zde hnízdilo 100 200 párû (Kux et al. 1955). Od 70. let poãet hnízdících párû v této kolonii pravidelnû sledujeme (viz tab. 1). Kvako i hnízdili nepravidelnû i na jin ch lokalitách: Hudec (in litt.) nalezl pût hnízd na ostrûvku Prostfiedního rybníka v roce 1959 a znovu zde hnízdilo nejménû 30 párû v roce 1967. Kux (1963) nalezl jedno hnízdo v roce 1958 u Nov ch Ml nû, Folk & Hudec (1964) zjistili 13 hnízd 5. 5. 1963 u Pasohlávek. Mezi lety 1981 1985 hnízdily jednotlivé páry ve vrbinách rybníku Kút u LanÏhota, naposledy 1985: 10 párû (Horák in Zuna-Kratky et al. 2000). V roce 1986 zaãali kvako i hnízdit v zaplaven ch Obr. 1. Dynamika v voje poãetnosti hnízdících párû volavky popelavé (Ardea cinerea) a kvako e noãního (Nycticorax nycticorax) v lednické kolonii. Fig. 1. Dynamics of the number of breeding pairs of the Grey Heron (Ardea cinerea) and Night Heron (Nycticorax nycticorax) in the Lednice heronry. 71
Macháãek & Chytil / Volavkovití a kolpík bíl na jiïní Moravû vrbách baïiny Pansee u Strachotína. Zahnízdilo tam asi 70 párû, v roce 1987 asi 10 párû a v roce 1988 nejménû 50 párû. Kolonie napu tûním Dolní nádrïe VDNM na jafie 1989 zanikla. V roce 1975 hnízdily dle Koubka dva páry u T nce ( Èastn et al. 1987). T Ï autor zmiàuje moïné hnízdûní jednoho nebo dvou párû v kolonii volavek u Tvrdonic v roce 1998 (âmelík 1999). Dal í blízká hnízdi tû byla na Znojemsku, kde na Jaroslavickém rybníce v roce 1949 hnízdily dva nebo tfii páry a v roce 1950 21 párû a na Slatinû u Moravského Krumlova, kde koncem 50. let hnízdilo aï 18 párû (Marti ko1994). Na Jaroslavickém rybníce zahnízdilo znovu nûkolik párû kvako Û v roce 1967 (Klejdus1980). Trvale tam hnízdí od roku 1995 (Horal 1997), kdy bylo napoãteno 22 hnízd, v roce 1996 31 hnízd (Prá ek in âmelík 1997), 1997 33 hnízd (Horal in âmelík1998). V souãasné dobû je poãet hnízdících párû odhadován aï na 50 (Prá ek in verb.). V polovinû 80. let poãet hnízdících kvako Û na nejjiïnûj í Moravû v raznû stoupl (viz obr. 1) a doposud se drïí na vysoké úrovni (pouze v roce 1947 hnízdilo více párû). Témûfi celá populace je soustfiedûna v jediné lokalitû, a tudíï je znaãnû zranitelná. Lednická kolonie kvako Û se nachází na dvou men ích ostrûvcích (nejbliï ích k minaretu) Zámeckého rybníka, jen zcela v jimeãnû (roku 1998) zahnízdily ojedinûlé páry i na tfietím ostrûvku. Oba ostrûvky mají plochu necelého 1 ha, stromov porost tvofií pfieváïnû mohutné staré duby, ãasto jiï znaãnû proschlé, a jasany, mal podíl pfiipadá na dal í druhy, napfi. lípa, topol a jilm. V niï ích patrech se uplatàují vrby (pfiedev ím lemy ostrûvkû) a stále více i kfioviny bezu ãerného. V dfiívûj ích letech kvako i hnízdili pfieváïnû vysoko v korunách dubû, v uplynulém desetiletí se ptáci stûhují na vrby po obvodu ostrûvkû a v posledních tfiech aï ãtyfiech letech hnízdí dokonce pomûrnû nízko v ãern ch bezech. Poãet obsazen ch stromû a kefiû kolísal v 90. letech mezi 38 a 62, na jednom stromû bylo aï 21 hnízd. Volavka stfiíbfiitá (Egretta garzetta) Boucn (1985) pozoroval na hnízdû v kolonii volavek a kvako Û na Zámeckém rybníku v Lednici dvû volavky stfiíbfiité 25. 5. 1983. Jeden pár zde hnízdil v roce 1988 (Marti ko et al. 1994). Bylo to ojedinûlé hnízdûní v rámci celé Moravy; v jiïních âechách patfií volavka stfiíbfiitá mezi pravidelné hnízdiãe od roku 1997 (Rajchard & Novák 1998). O rok pozdûji zaãalo hnízdûní i na Neziderském jezefie v Rakousku (Zuna-Kratky & Sackl 1998, 1999): zprvu 3 5 párû, rok 1999 jeden pár, v roce 2000 min. pût párû (Donnerbaum et al. 2000). Dal í pokus (dokonãená stavba hnízda bez násady) jsme znovu na Zámeckém rybníce zaznamenali v roce 2000 (Macháãek & Chytil 2000). Volavka bílá (Egretta alba) Pfies ãetná pozorování v hnízdním období (vãetnû adultních ptákû ve svatebním atû) a ve vhodn ch hnízdních biotopech nebylo hnízdûní druhu na jiïní Moravû prokázáno. Volavka popelavá (Ardea cinerea) âapek (1940) uvádí, Ïe v roce 1893 bylo na Cahnovû poblíï soutoku Moravy a Dyje ãtyfii nebo pût volavãích hnízd. Z poãátku století uvádí hnízdûní pouze Schade (1901): u Lednick ch rybníkû hnízdí poãetnû, ne v ak v koloniích. Zdobnitzky (1936) zjistil v roce 1926 hnízdûní jednoho páru mezi Bulhary a Nov mi Ml ny. U Nov ch Ml nû mûly hnízdit dva nebo tfii páry aï do roku 1958 (Kux 1963). Kolonie osmi aï deseti hnízd byla na ostrovû Zámeckého rybní- 72
ka od roku 1932 (Schreiber 1933, GlíÏ 1937). V roce 1945 zde bylo asi 40 hnízd (Kux 1945), v roce 1947 104 hnízd (Kux 1947), v roce 1955 nûkolik (âern 1958) a v roce 1957 32 hnízd (Hachler 1959). Tuto lokalitu pravidelnû sledujeme od poloviny 70. let; viz tab. 1. Na soutoku Moravy a Dyje hnízdily volavky zfiejmû trvale. Kux (1947) uvádí, Ïe na Cahnovû bylo v roce 1946 25 30 hnízd, v roce 1947 50 hnízd. Tuto kolonii jsme kontrolovali v letech 1976 1978, kdy zde bylo kolem 18 hnízd. Kolonie poãátkem 80. let zanikla. Zfiejmû jiï od roku 1960 poãaly volavky hnízdit na Sekulské Moravû (viz tab. 1), která je vzdálena od Cahnova asi 3 km (Zuna- Kratky et al. 2000). Volavky hnízdily i v luïních lesích podél Moravy: u Tvrdonic bylo v roce 1932 ãtyfii aï pût hnízd (Hejl-Mraãovsk et al. 1944), u Kostic v letech 1944 1947 hnízdily jeden aï tfii páry (Kux 1945, 1947), u Moravské Nové Vsi v roce 1942 jeden pár (Kux 1947). U Tvrdonic hnízdí i novûji: v roce 1990 15 hnízd (Horák in verb.), v roce 1996 21 hnízd a v roce 1997 28 hnízd (âmelík 1998); tato kolonie je osídlena od roku 1983 aï do souãasnosti nepfietrïitû (Horal in litt.). V roce 1985 hnízdily dva páry ve vrbinách rybníku Kút u LanÏhota; dal í údaje navazující na sledovanou oblast ze severu viz Zuna-Kratky et al. (l.c.). Dle Hláska (in Hudec 1994) hnízdilo v roce 1977 asi 10 párû u Strachotína, dle ebely (in Marti ko et al. 1994) zahnízdily dva páry v roce 1987 na Vûstonické nádrïi v zatopen ch vrbách. Stavy hnízdících volavek popelav ch v raznû rostly od poloviny 80. let a v souãasné dobû dosahují nejvy ích dosud zji tûn ch hodnot. Struãn popis smí ené kolonie s kvako em noãním v lednickém parku viz v e. Kolonie na Sekulské Moravû je ve vysokém luïním lese s dubem letním, jasanem úzkolist m, lípou srdãitou a topolem bíl m u slepého ramene fieky Moravy. Stromy jsou rûzného stáfií i zdravotního stavu, celá lokalita je navrïena k vyhlá ení za rezervaci. V lednické kolonii kolísal poãet obsazen ch stromû mezi 28 a 42, maximální poãet hnízd na jednom stromû byl 24. Na Sekulské Moravû se kolonie postupnû stûhuje smûrem k v chodu k ochranné hrázi Moravy a zároveà se zvy uje poãet obsazen ch stromû (rok 1991: 11 obsazen ch stromû, 1992: 19, 1993: 18, 1995: 22, 1996: 38, 1997: 39, 1998: 45, 1999: 42). Pfiitom v ak klesá poãet hnízd na jednotliv ch stromech: 1991 maximálnû 29 hnízd na jednom stromû, 1992 dokonce 32 hnízda na rozloïitém uschlém dubu, pfiiãemï v roce 1999 bylo na tomto stromû uï jen 18 hnízd. Volavka ãervená (Ardea purpurea) Aãkoliv byly volavky ãervené na Lednick ch rybnících obãas pozorovány, hnízdo bylo nalezeno aï v roce 1946 na Nesytu (Balát 1947) a dal í v roce 1947 (Kratochvíl-Baby 1947). Pozdûji zde byly volavky ãervené pozorovány ãastûji, ale hned dvû hnízda byla nalezena aï v roce 1969 a jedno v roce 1970 (vlastní pozorování). V roce 1975 zde bylo nalezeno nejménû 12 hnízd (KoÏená & Balát 1975). V letech 1959 1982 byla ãást rákosin na Nesytu pravidelnû procházena pfii ãervnovém odchytu hus, av ak s v jimkou uveden ch let Ïádné dal í hnízdo nalezeno nebylo. Poslední hnízdo jsme na li na Nesytu v roce 1985 a na Ml nském rybníku v roce 1996. Dal í hnízdi tû bylo na Pansee u Strachotína. JiÏ v roce 1958 pfiedpokládal Kux (1959) hnízdûní nûkolika párû. V roce 1983 zde hnízdilo nejménû sedm (Hudec 1994 udává snad kolem 20 párû ), v roce 1984 deset, 1986 est a 1988 devût párû (vlastní pozorování, viz i Marti ko et al. 1994). Pro tento rok ale udávají K. imeãek a J. ZaÀát (Horal 73
Macháãek & Chytil / Volavkovití a kolpík bíl na jiïní Moravû in litt.) nález min. 12 hnízd. V roce 1989 byla lokalita zaplavena vodami dolní nádrïe VDNM a zanikla. V roce 1981 jsme nalezli est hnízd ve vrbách na Strachotínském rybníku, v roce 1982 tamtéï ãtyfii páry. Ve vrbách v prostoru stfiední nádrïe VDNM zahnízdilo v roce 1986 est párû, v roce 1989 3 5 párû (Macháãek 1990, Marti ko 1994). V kvûtnu 1990 potom tfii páry volavek, hnízda v ak byla zniãena vûtrem a náhradnû hnízdil jen jeden pár. V letech 1997 1998 zde uva- Ïuje o hnízdûní ebela (in verb.), na základû pozorování 2 4 mláìat. Na lokalitû Betlém v tûsném sousedství nádrïe hnízdil jeden pár v letech 1992 1994 a 1998, vïdy úspû nû, pravideln v skyt 1 2 ptákû byl pozorován v celém období 1990 2001 ( ebela in verb.). Nepravidelné hnízdi tû pfiedstavovaly i rybníky u Pohofielic. V roce 1984 jsme na Vrkoãi nalezli jedno hnízdo, dal í hnízdo zde nalezl Piro v roce 1990 a dvû hnízda v roce 1991 (Piro in verb.). Pravdûpodobné hnízdûní na Vrkoãi v letech 1995 1997 udává ebela (in verb.). Jediné pravidelné hnízdi tû volavek ãerven ch na sledovaném území, které vzniklo zfiejmû v roce 1983 u baïiny Pansee, zaniklo v roce 1989 napu tûním Novoml nské nádrïe. Kolpík bíl (Platalea leucorodia) Kolpíci se na Lednick ch rybnících vyskytovali témûfi pravidelnû, hnízdûní jednoho páru v ak bylo zaznamenáno pouze v roce 1949 na Ml nském rybníku (Kux 1949). Dal í hnízdûní je známo aï z ãásteãnû napu tûné Vûstonické nádrïe. V roce 1983 se zde od ãervna zdrïovalo 15 ex. a 3 páry postavily základy hnízd. V následujícím roce postavili kolpíci ãtyfii hnízda a ze dvou vyvedli po jednom mládûti. Poãátkem kvûtna 1985 byla zaloïena tfii hnízda a zfiejmû by pfiibyla dal í, neboè se zde zdrïovalo aï 30 ptákû. Po polovinû kvûtna v ak stoupla hladina a v echna hnízda byla zniãena. Ten rok kolpíci znovu nezahnízdili. V roce 1986 zahnízdil na nádrïi jeden pár, ale hnízdo bylo opût vyplaveno. V roce 1987 bylo ze ãtyfi hnízd vyvedeno 13 mláìat ( ebela in verb.). V roce 1988 zahnízdily tfii páry, z toho dvû hnízda byla vyplavena a z jednoho byla vyvedena tfii mláìata. BliÏ í popis prûbûhu hnízdûní napfi. Marti ko & Rejmanová 1990, ebela 1990). Pozdûji jiï kolpíci na Vûstonické nádrïi nehnízdili. Diskuse Hnízdûní brodiv ch ptákû obou studovan ch ãeledí doznalo ve 20. století na nejjiïnûj í Moravû mnoh ch zmûn. Nûkteré z nich jsou snad vysvûtlitelné: napfiíklad intenzifikace rybniãního hospodáfiství zfiejmû pfiispûla podstatn m dílem témûfi k vymizení bukáãka malého. Zv ená poãetnost hnízdûní u volavky popelavé je pravdûpodobnû i dûsledkem vy í legislativní ochrany. Vy í poãty kolpíkû na jiïní Moravû pfiedstavují zfiejmû pfiesun z nejbliï ího hnízdi - tû na Neziderském jezefie, kde do roku 1990 do lo k podstatnému sníïení poãetnosti (Dvorak et al. 1993). Po ukonãení hnízdûní na Moravû zaãaly naopak stavy hnízdících kolpíkû u Nezideru stoupat (první hnízdûní 1992) a v roce 2000 dosáhly uï 77 párû (Donnerbaum et al. 2000). Nejasné jsou dûvody zv ení poãetnosti kvako e noãního. ObtíÏné je hodnocení údajû o v skytu volavek ãerven ch a bukaãû velk ch, neboè skryté chování volavek na hnízdi ti a tûïko nalezitelné hnízdo bukaãe mohly (a zfiejmû i vedly) u tûchto druhû vést k podhodnocení stavû. První zahnízdûní volavky bílé na jiïní Moravû je vzhledem k rostoucím poãtûm, celoroãnímu v skytu (vãetnû adultních ptákû ve svatebním atû) a vhodn m hnízdním podmínkám pravdûpodobnû jen otázkou ãasu. 74
JiÏní polovina Bfieclavska patfií k nejv znamnûj ím hnízdi tím volavkovit ch v âeské republice, jíï se u nûkter ch druhû v znamem vyrovnají pouze jiïní âechy (napfi. Èastn et al. 1996). Pouze na jiïní Moravû a v jiïních âechách hnízdí v ãesk ch zemích volavka stfiíbfiitá. Oba regiony hostí nejpoãetnûj í kolonie volavky popelavé u nás. Kolonie kvako e noãního na Zámeckém rybníce v Lednici je potom dlouhodobû vûbec poãetnû nejsilnûj í v âeské republice. Ve vût inû pfiípadû hnízdí sledované druhy ve zvlá tû chránûn ch územích, a proto jim nehrozí akutní nebezpeãí ztráty biotopû. Nejv znamnûj ím problémem zfiejmû zûstává intenzita rybáfiského obhospodafiování rybníkû, z toho plynoucí omezená potravní nabídka a pravdûpodobnû nevyhovující struktura porostû pro hnízdûní, coï se t ká nejvíce bukáãka malého a v men í mífie zfiejmû i bukaãe velkého a volavky ãervené. PODùKOVÁNÍ Je na í milou povinností podûkovat obûma recenzentûm, ktefií opravdu nev edním zpûsobem pfiispûli k podstatnému zkvalitnûní a doplnûní pfiedloïeného ãlánku. Zpracování této studie a ãásteãnû i získání nûkter ch dat bylo podpofieno grantem GA âr 206/99/1519. SUMMARY Southernmost Moravia was one of the most important breeding areas for herons and the Spoonbill in the Czech Republic in the 20 th century. In the 1970s and 1980s, large-scale changes of the landscape of southern Moravia strongly influenced the distribution and numbers of these species. The hub of southernmost Moravia (southern part of the Bfieclav district, 48 37 48 56 N, 16 29 17 04 E) is the lower Dyje river between the town of Drnholec and the confluence with the Morava river. Concerning the studied species, construction of the Nové Ml ny reservoirs in 1975 89, covering an area of more than 3,000 ha, as well as the canalisation of the rivers and drainage of the surrounding landscape were the most important changes in the landscape. Seven heron species and the Spoonbill have been recorded to breed in the Czech Republic since 1900. Of this number, six species of herons and the Spoonbill have bred in the area studied. Only the Great White Egret has never bred in this area, however, breeding of this species has been confirmed in the Czech Republic only once (1949), in South Bohemia. There is a stable heronry (Night Heron, Grey Heron) in the Lednice park, hosting about 250 pairs of both species. Another heronry, supporting the Grey Heron, came into existence in 1982, in a forested area south of the village of LanÏhot. A rapid decrease of the Little Bittern, once a very numerous species in southern Moravia, has been recorded since the 1960s; it has become a scarce species with less than 10 breeding pairs a year. The main reason is probably the intensification of fish production in the fishponds, causing shortage of food. Breeding of the Little Egret, Bittern and Purple Heron is exceptional, although the numbers of the latter two can be slightly underestimated because of their behaviour during the breeding period. The Spoonbill, a previously occasional and now regular summer visitor, bred only once in the Czech Republic before 1983 (Lednice park, 1949). During the construction of the Nové Ml ny reservoirs, suitable breeding conditions were created in the middle reservoir, and the Spoonbill started breeding there in large patches of partly flooded willow shrubs. However, fluctuating water level caused low breeding success, and the last breeding was recorded in 1988. 75
Macháãek & Chytil / Volavkovití a kolpík bíl na jiïní Moravû LITERATURA Balát F. 1947: Opatrnosti nikdy nezb vá. âs. ornitholog 14(5): 52 54. Boucn D. 1985: Ornitologická pozorování. Zprávy MOS 43: 135 139. âapek V. 1940: Ornitologická pozorování z jiïní Moravy. Ornitholog 7(4): 33 36. âern W. 1950: âlenská exkurse âs. ornitologické spoleãnosti na jiïní Moravû ve dnech 28. a 29. kvûtna 1950. Sylvia 11 12(2): 58 60. âern W. 1958: âlenská exkurse âs. ornitologické spoleãnosti na jiïní Moravu ve dnech 4. a 5. ãervna 1955. Sylvia 15: 286 288. âmelík P. 1997: V sledky mapování vybran ch druhû ptákû v roce 1996 v Jihomoravském regionu. Zpravodaj JM poboãky âso 10: 44 54. âmelík P. 1998: V sledky mapování hnízdního roz ífiení vybran ch druhû ptákû v roce 1997 (s dodatky 1994 1996). Zpravodaj JM poboãky âso 12: 56 78. âmelík P. & Horal D. 1999: V sledky mapování hnízdního roz ífiení vybran ch druhû ptákû v Jihomoravském regionu v roce 1998 (s dodatky 1995 1997). Zpravodaj JM poboãky âso 14: 68 87. Donnerbaum K., Zuna-Kratky T. & Samwald O. 2000: Beobachtungen Brutzeit 2000. Vogelkundliche Nachrichten aus Ostösterreich 11(4): 92 103. Dostál J. 1906: Ptactvo okolí lan torfského. Zprávy Kom. pro pfiír. prozk. Moravy, odd. zool., 4: 1 13. [etiam âas. Mor. mus. 6(2).] Dvorak M., Ranner A. & Berg H.-M. 1993: Atlas der Brutvögel Österreichs. Ergebnisse der Brutvogelkartierung 1981 1985 der Österreichischen Gesellschaft für Vogelkunde. Umweltbundesamt, Wien. Folk â. & Hudec K. 1964: Dal í hnízdi tû kvako e noãního (Nycticorax nycticorax), husy velké (Anser anser) a racka chechtavého (Larus ridibundus) na jiïní Moravû. Zool. listy 13(2): 175 177. GlíÏ J. 1937: Lednická kolonie bukaãû noãních (Nycticorax nycticorax L.) a volavek popelav ch (Ardea cinerea cinerea L.). âs. ornitholog 4(3): 41 42. GlíÏ J. 1938: Ornithologická pozorování z lednick ch rybníkû (jiïní Morava) v roce 1937. âs. ornitholog 5(1 2): 21 24. Hachler E. M. 1959: Hnízdûní kormoránû velk ch (Phalacrocorax carbo) v Zámeckém parku lednickém (jiïní Morava). Sylvia 16: 282 283. Hájek V. 1994: 40 let pozorování ptákû na jiïní Moravû. Msc., Bfieclav. Hejl-Mraãovsk F., Balát F. & Kux Z. 1944: Hnízdûní volavky popelavé na Moravû. âs. ornitholog, 11: 51 57. Horal D. 1995: Zv en v skyt bukaãe velkého (Botaurus stellaris) na rybnících na Znojemsku v roce 1995. Zpravodaj JM poboãky âso 5: 40 42. Horal D. 1997: Staronová kolonie kvako Û noãních (Nycticorax nycticorax) na Znojemsku. Zpravodaj JM poboãky âso 9: 5 7. Horal D. 2000: Monitorování ptaãích spoleãenstev v oblasti obory Soutok (pfiedev ím Ko ársk ch luk) se zfietelem k vlivu vodního reïimu, a komentáfie k nûkter m vybran m druhûm (závûreãná zpráva za rok 2000). Msc., Agentura ochrany pfiírody a krajiny. Brno. Hudec K. 1975: Density and breeding of birds in the reed swamps of Southern Moravian ponds. Acta Sc. Nat. Brno 9(6): 1 40. Hudec K. (ed.) 1994: Fauna âr a SR. Ptáci 1 (2.vyd.). Academia, Praha. Hudec et al. 1986: Ornitologická pozorování. Zprávy MOS 44: 127 136. Chytil J. 1998: Odchyt ptákû na rybníku Nesyt v roce 1997. Zprávy âso 46: 20 22. Chytil J. 1999: Odchyt ptákû na rybníku Nesyt v roce 1998. Zprávy âso 49: 11 13. Chytil J. & Macháãek P. 2000: Stfiední nádrï VDNM. Sylvia 36(1): 15 20. Chytil J. & Pellantová J. 2000: Odchyt ptákû na rybníku Nesyt v letech 1978 1984. Sylvia 36(2): 106 112. Karásek J. 1923: Ornitologická pozorování na lednick ch rybnících. Vûda pfiírodní 4(2 3): 39 44, 4(4 5): 88 91, 4(6): 135 137, 4(7 8): 185 187. Klejdus J. 1980: Ptactvo Znojemska. Zprávy MOS 38: 7 83. KoÏená I. & Balát F. 1975: Ornitologická poozorování. Zprávy âso 16: 13 20. Kratochvíl-Baby J. 1947: První doklad hnízdûní volavky ãervené u nás. StráÏ myslivosti 25: 396. Kux Z. 1945: Opût nûco z na í Lednice. âs. ornitholog 12(3): 40 41. Kux Z. 1947: Volavky popelavé (Ardea cine- 76
rea cinerea /L./) na jiïní Moravû v r. 1946 a 1947. âs. ornitholog 14(6): 61 63. Kux Z. 1949: Hnízdûní kolpíkû bíl ch (Platalea leucorodia L.) na jiïní Moravû v roce 1949. âs. ornitholog 16: 33 37. Kux Z. 1959: Pfiíspûvek k bionomii s kofiic vousat ch (Panurus biarmicus russicus Brehm) a chfiástalû mal ch (Porzana parva /Scop./) na jihomoravsk ch rybnících. Acta Mus. Mor., Sci. Nat., 44: 139 170. Kux Z. 1963: Pfiíspûvek k roz ífiení a bionomii kachnovit ch (Anatidae) v inundaãní oblasti dolního toku Dyje a pfiilehl ch rybníkû. Acta Mus. Mor., Sci. Nat., 48: 167 208. Kux Z. 1987: Zmûny ve sloïení avifauny pobfieïní vegetace stojat ch vod jiïní Moravy a pfiilehl ch oblastí Slovenska v letech 1954 1986. Acta Mus. Mor., Sci. Nat., 72: 241 256. Kux Z., Svoboda S. & Hudec K. 1955: Pfiehled moravského ptactva. Acta Mus. Mor., Sci. Nat., 40: 156 219. Macháãek P. & Chytil J. 2000: Pokus o hnízdûní a pozdní v skyt volavky stfiíbfiité (Egretta garzetta) na jiïní Moravû. Crex 16: 13 14. Marti ko J. (ed.) 1994: Hnízdní roz ífiení ptákû. Jihomoravsk region. Nepûvci. Moravské zemské muzeum & âsop ZO Palava, Brno. Marti ko J. (ed.) 1997: Hnízdní roz ífiení ptákû. Jihomoravsk region. Pûvci. Moravské zemské muzeum & âsop ZO Palava, Brno. Marti ko J. & Rejmanová K. 1990: Hnízdûní kolpíka bílého na Vûstonickém jezefie. Îiva 37(2): 87 88. Marti ko J. & Rejmanová K. 1990: Volavkovití v oblasti dolního Podyjí. Îiva 37(4): 182 183. Marti ko J. & Rejmanová K. 1993: Vyhnízdil bukaã velk (Botaurus stellaris L.) na jiïní Moravû v roce 1993? Zpravodaj JM poboãky âso 1: 7 8. Rajchard J. & Novák R. 1998: Hnízdûní volavky stfiíbfiité (Egretta garzetta) a kolpíka bílého (Platalea leucorodia) v kolonii kvako e noãního (Nycticorax nycticorax) na âeskobudûjovicku. Sylvia 34: 93 96. Schade F. 1901: Ornithologische Notizen aus Mähren mit besonderer Berücksichtigung der nächsten Umgebung Brünns. Ornitholog. Jahrbuch 12: 181 200. Schreiber O. 1933: Bericht unserer Zweigberingungstelle Lundeburg. Ornitholog. Jahresbericht der Vogelwarte Lotos, p. 74 80. ebela M. 1990: Hnízdûní kolpíkû bíl ch na Moravû. Na í pfiírodou 10(5): 12 14. Èastn K., Randík A. & Hudec K. 1987: Atlas hnízdního roz ífiení ptákû v âssr 1973/77. Academia, Praha. Èastn K., Bejãek V. & Hudec K. 1996: Atlas hnízdního roz ífiení ptákû v âeské republice 1985 1989. H&H, Jinoãany. Tou ková I. 1972: Ornitologická pozorování. Zprávy âso 11: 10 12. Zdobnitzky F. 1907: Ergebnisse von Frühjahrsbeobachtungen aus der Umgebung von Muschau. Mitt. der Komm. z. Durchforschung Mährens, Zool. Abt., 10: 1 38. Zdobnitzky F. 1923: Neue Bereicherung der südmährischen Avifauna. Verhandlungen des naturforsch. Vereines in Brünn 58: 89 92. Zdobnitzky F. 1936: Die Familie der Reiher (Ardeidae) in Südmähren. Insbesondere die Nachtreiherkolonie (Nycticorax n. n.) bei Dürnholz. Verhandlungen des naturforsch. Vereines in Brünn 67: 121 133. Zuna-Kratky T., Kalivodová E., Kürthy A., Horal D. & Horák P. 2000: Die Vögel der March-Thaya-Auen im österreichisch-slowakisch-tschechischen Grenzraum. Distelverein, Deutsch-Wagram. Zuna-Kratky T. & Sackl P. (eds) 1998: Beobachtungen Brutzeit 1998. Vogelkundliche Nachrichten aus Ostösterreich 9(4): 95 112. Zuna-Kratky T. & Sackl P. (eds) 1999: Beobachtungen Brutzeit 1999. Vogelkundliche Nachrichten aus Ostösterreich 10(4): 89 104. Do lo 26. srpna 2001, pfiijato 14. záfií 2001. Received August 26, 2001; accepted September 14, 2001. 77